Vzdělávací programy. společnosti Člověk v tísni. Inspirace pro nový školní rok? Učitelské lázně aneb Cesta do neznáma XII/2009

Transkript

1 Vzdělávací programy společnosti Člověk v tísni Informační bulletin pro pedagogy XII/2009 Inspirace pro nový školní rok? Učitelské lázně aneb Cesta do neznáma Každý z nás si čas od času potřebuje odpočinout od svého povolání, načerpat novou energii a také si připomenout, že nás naše práce může i bavit. A právě z toho důvodu uspořádal vzdělávací program Varianty letos v létě další ročník tzv. učitelských lázní. Učitelské lázně jsou třídenní pobyt určený učitelkám a učitelům z celé České republiky k tomu, aby si odpočinuli a získali novou inspiraci a chuť pro nadcházející školní rok. Název lázně není náhodný, neboť cílem setkání je právě regenerace formou pozitivně stráveného času v uvolněném prostředí a mezi podobně laděnými lidmi. Letošní učitelské lázně s názvem Cesta do neznáma proběhly ve dnech srpna v komunitním centru v Rakovicích. Ústředním tématem setkání se stala problematika migrace, kterou se realizátoři rozhodli účastníkům přiblížit prostřednictvím příběhu íránské dívky Mariany hrdinky kresleného filmu a stejnojmenné komiksové knihy Persepolis. Osud dívky vyrůstající v Teheránu, mladé rebelky i dospívající ženy, je úzce spjat se situací íránské společnosti v druhé polovině 20. století. Mariana se tak stala průvodkyní účastníků nejen ve světě imigrantů, ale také událostmi v Íránu po roce Tento svět mohli pedagogové postupně objevovat prostřednictvím nejrůznějších zážitkových aktivit a interaktivních vyučovacích metod. Kromě osobních zážitků si z třídenního setkání odnesli i inspiraci, kterak mohou s tématem migrace pracovat ve vlastních hodinách. Kreativní a hravá forma učitelských lázní umožnila všem zúčastněným příjemně strávit několik dní a zároveň se naučit nové věci, poznat nové lidi a v neposlední řadě získat také nové pohledy na výuku vztahující se k oblasti migrace. Celkovou atmosféru setkání dokreslovalo i prostředí rakovického komunitního centra, které po část roku slouží jako zázemí přistěhovalcům z nejrůznějších koutů světa. Díky tomu mohli účastníci okusit i cizokrajnou kuchyni zajištěnou prostřednictvím cateringu neziskové organizace Berkat, která komunitní centrum v Rakovicích spravuje. To, že učitelské lázně i tentokrát splnily svůj účel, může potvrdit i přípravný tým programu Varianty. Ve společnosti více jak dvaceti sympatických pedagogů motivovaných k vlastnímu vzdělávání se nám podařilo načerpat novou chuť a energii potřebnou pro naši další práci. A proto doufáme, že i v dalších letech budou učitelské lázně sloužit českým učitelům a učitelkám jako populární prostředek pro netradiční odpočinek. Fotografie na této straně: archiv Variant

2 Světové školy se spojily v boji proti klimatickým změnám Rakouské a maltské školy zapojené do projektu Světová škola 2 se rozhodly aktivně postavit k problematice globálního oteplování. U příležitosti prosincového Klimatického summitu OSN v Kodani sepsaly vlastní stanovisko ke klimatickým změnám. Text se snaží apelovat na politiky, aby v Kodani dosáhli dohody a stanovili přísná pravidla pro boj se změnami klimatu a snižování celosvětových emisí. Iniciativa vychází z principů projektu Světová škola, který klade důraz na zapojování globálních a rozvojových témat do života evropských škol. Využívá k tomu třífázový model: UČENÍ PRŮZKUM AKCE. Studenti se nejdříve učí o vybraných tématech v rámci výuky a následně provádějí na své škole či v komunitě průzkum názorů na určitá globální témata. Poté organizují v rámci dané školy či komunity akci, která šíří povědomí o daném problému nebo ho přímo pomáhá řešit. Se zmiňovanou výzvou politikům se seznámili také studenti sedmnácti českých škol zapojených do projektu Světová škola 2. V souvislosti s návrhem textu studenti diskutovali o příčinách a důsledcích klimatických změn a o jejich dopadu v různých částech světa. Zároveň se zamýšleli nad tím, jaká by měla být role politiků a zástupců mezinárodních organizací v této problematice. Část škol se snažila sledovat také lokální rozměr, tj. co může pro zmírnění globálního oteplování udělat konkrétní škola či obec. Jejich nápady a stanoviska se promítly do výsledného znění připravované výzvy. Kromě České republiky, Rakouska a Malty se k apelu na účastníky klimatického summitu přihlásily také školy z Polska a Slovenska. Hromadná výzva byla před zahájením summitu konaného 7. prosince odeslána do Kodaně. Vážení představitelé Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, my, studenti, učitelé, ředitelé škol a koordinátoři projektu Světová škola, od Vás v Kodani očekáváme, že přijmete závazky pro následující roky a vytvoříte tolik potřebný rámec pro nadcházející proces. Vaše rozhodnutí bude mít obrovský dopad na globální oteplování, a tudíž i na každodenní život všech lidí na světě dnes a ještě větší pro budoucí generace. Všude po světě vznikají hnutí tvořená mnoha iniciativami a angažovanou občanskou společností. Hlavním cílem je změnit a zastavit negativní klimatický proces, který sledujeme v posledním století. Považujeme se za část tohoto globálního hnutí, a chceme Vás proto podpořit v procesu rozhodování. Zároveň od Vás požadujeme splnění Vašich povinností, coby zástupců občanů. My školy jsme po několik let v této otázce hrály velice aktivní roli. Světové školy na různých místech světa ukázaly odpovědný přístup k problému klimatických změn, zvyšovaly povědomí, pořádaly akce a vybízely politiky k přijmutí závazků a uskutečnění nezbytných změn. My školy chceme přispět k pozitivní změně v klimatické politice, a tudíž potřebujeme Vaši podporu danou stanovením správného směřování klimatické politiky na summitu v Kodani. 1/ Školy jsou místem, kde mladí lidé vyrůstají, učí se, přemýšlejí o své budoucnosti i o budoucnosti planety. Vyučujeme a učíme se kooperativním způsobem a Vy jste ti, kteří utvářejí názory, které studenti sledují. 2/ Školy jsou obvykle velké budovy, které mohou samy poskytovat a užívat čistou energii a šetrně nakládat s odpady. 3/ Regionální, sezónní a spravedlivě obchodované potraviny ve školních jídelnách jsou příspěvkem ke zdravému životnímu prostředí a jasně ukazují komplexitu tématu, na kterém pracujete v Kodani. 4/ Školy se maximálně snaží využívat zeleň a zelené plochy areálu školy. 5/ Promyšlený systém veřejné dopravy do škol omezuje emise CO₂. Posíláme Vám tento dopis ve jménu studentů z celého světa. Světové školy oslovily se svými názory a aktivitami školy na různých místech planety a vyzývají ke společné akci, k vzájemnému respektu a respektu k budoucnosti naší planety. Děláme svou práci a to nejlepší pro snížení globálního oteplování, totéž očekáváme i od Vás. Jménem Světových škol, Koordinující organizace: Člověk v tísni Česká republika Polish Humanitarian Organization Polsko SüdWind Rakousko Welthaus Rakousko KOPIN Malta Človek v ohrození Slovensko Fotografie na této straně: Lenka Sobotová

3 Proč právě e-learning? Chtěla jsem si zvýšit kvalifikaci a zlepšit svoje uplatnění na trhu práce, říká studentka Univerzity Karlovy Dana Králová. V říjnu 2009 začal již třetí běh e-learningového kurzu globálního rozvojového vzdělávání, tentokrát určený studentům a studentkám učitelství na vysokých školách. Zájemci o kurz si mohli vybrat mezi dvěma zaměřeními: rozvojová spolupráce a humanitární pomoc nebo lidská práva. Zeptali jsme se Dany Králové, jedné z absolventek kurzu a zároveň posluchačky magisterského studia Přírodovědecké fakulty UK v Praze, na její zkušenosti s touto formou studia. Co tě vedlo k tomu, přihlásit se do e-learningového kurzu společnosti Člověk v tísni? Do kurzu jsem se přihlásila, protože jsem hledala nový impulz a inspiraci ve svém studiu učitelství. Chtěla jsem si také zvýšit kvalifikaci a zlepšit svoje uplatnění na trhu práce. Zároveň mě nalákala i lokalita prezenčního setkání ve Svatém Janu pod Skalou, tohle místo má nádhernou atmosféru a je to ideální prostředí pro strávení několika dní se zajímavými lidmi. V minulosti jsem již absolvovala kurz Člověka v tísni pro učitele o globalizaci a interaktivní styl vedení kurzu mi vyhovoval, je to příjemné zpestření nudných vysokoškolských přednášek. Brzy chci začít učit, a proto jsem se chopila možnosti získat konkrétní návod, jak učit o rozvojové spolupráci, která mě osobně velmi zajímá, a také jsem si chtěla vyzkoušet nové interaktivní metody výuky na vlastní kůži. Přemýšlím také o možnostech distančního vzdělávání pro mě i pro mé budoucí studenty, a proto jsem byla zvědavá na fungování e-learningu v praxi. Jak ses o kurzu vlastně dozvěděla? O kurzu mi řekla moje spolužačka, která s Člověkem v tísni spolupracuje a zpracovává disertační práci na téma rozvojových projektů. Na její doporučení jsem si dohledala na internetu podrobnosti o programu kurzu a pojetí se mi zalíbilo. Tak jsem se přihlásila a měla jsem to štěstí, že na mě v kurzu ještě zbylo místo. Předpokládám, že tě studovaná problematika zajímá. Chtěla by ses jí více věnovat ve své budoucí pedagogické praxi? Téma rozvojové spolupráce je aktuální a problémové, provokuje, vybízí k myšlení, hledání řešení, budování vlastního názoru a nabízí nový pohled na svět. Proto bych ho chtěla začlenit do své budoucí výuky. Podle možností konkrétní školy mohu tématiku rozvojové spolupráce příležitostně zapojit do běžných hodin zeměpisu nebo do maturitního semináře. Další možnost vidím v třídním nebo školním projektu na toto téma. Nejvíce mě láká zřízení specializovaného semináře nebo ideálně e- learningového kurzu s víkendovým soustředěním po vzoru tohoto kurzu. Distanční formu vzdělávání považuji za přínosnou alternativu výuky. Kurz se pomalu chýlí ke konci. Dokázala bys shrnout, co ti do této chvíle dal, případně vzal? Kurz mi dal především ukázku nových metod výuky a jasný příklad, jak se dá s tématikou rozvojové spolupráce pracovat a kde hledat zdroje informací. Pro mě osobně byla celkově zajímavá distanční forma kurzu. Poprvé jsem si vyzkoušela e- learning, zadávání úkolů na dálku a především diskusi přes chat. Distanční vzdělávání má samozřejmě i svá negativa a já osobně preferuji výklad i diskusi z očí do očí a odreagování se od dlouhého sezení u počítače. Na druhou stranu skupinová diskuse ve virtuálním prostředí internetu mě překvapila svojí efektivností, ušetřila mi čas na dojíždění, přinutila mě důkladně se předem připravit na zadanou otázku a dala prostor i introvertům. Po odborné stránce mi kurz poskytl hlubší vhled do problematiky a pochopení praktických institucionálních a mezinárodních souvislostí rozvojové spolupráce. Absolvovala jsi prezenční setkání ve Svatém Janu pod Skalou zaměřené na metodiku výuky globálního rozvojového vzdělávání. Jak bys setkání zhodnotila? Prezenční setkání bylo třešničkou na dortu celého kurzu. Celé tři dny byly nabité akcí, zážitky, poznáním a inspirací, a to i díky účasti dvou zahraničních studentů z Barmy, kteří celou atmosféru okořenili. Největším přínosem byl profesionální a zároveň přátelský přístup lektorek a aktivní zapojení nás posluchačů do celého programu. Setkání mi dalo jasný manuál, jak pracovat se třídou, vyzkoušela jsem si aktivizační metody a hry v praxi a získala rady, jak úspěšně vést diskusi. Já si ráda hraji, takže mě taková výuka prostě baví a užívám si ji. Jediné, co bych změnila, bylo málo času stráveného venku, snad by se příště daly některé aktivity přesunout na vzduch. Celkově považuji prezenční setkání za velmi dobře investovaný čas. Pokud bys měla oslovit budoucí studenty kurzu z řad pedagogů nebo budoucích pedagogů, co bys jim vzkázala? Nechte se kurzem nadchnout a inspirovat a nebojte se zapojit alespoň některé z absolvovaných metod do své vlastní výuky. Čas strávený tímto kurzem má podle mě smysl a je investicí do budoucnosti vaší i vašich studentů. Dano, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v dalším studiu! Fotografie na této straně: Lenka Sobotová

4 Co přinesly čtyři roky s MKV? Multikulturní výchova (MKV) jakožto průřezové téma byla do výuky na českých školách zařazena před více než čtyřmi roky. Přesto stále vyvolává řadu otázek týkajících se jak formy vzdělávání, tak i samotného obsahu. Z výzkumu, který v roce 2008 realizovala společnost Člověk v tísni na patnácti českých vysokých školách, vyplynulo, že multikulturní výchova je na vybraných školách realizována pouze v omezené míře, někde není dokonce začleněna vůbec. Učitelé často čelí nejistotám ohledně toho, co vlastně multikulturní výchova je a jakým způsobem mají s tímto tématem v hodinách pracovat. Výzkum současně ukázal, že převážná většina oslovených preferuje při výuce tzv. kulturně standardní přístup k MKV, tedy přístup vycházející spíše ze vzájemných odlišností a meziskupinového srovnávání. Program Varianty společnosti Člověk v tísni se oproti tomu snaží pedagogům nabídnout spíše osobnostní neboli transkulturní přístup postavený na kooperativních strategiích při hledání společných témat. Tento přístup je v souladu s principy inkluzivního vzdělávání, které klade důraz na individuální přístup ke každému dítěti a snaží se zajistit všem žákům co nejlepší úroveň vzdělání, nezávisle na jejich speciálních potřebách. Jak na to V souvislosti se zmiňovaným výzkumem realizoval program Varianty v roce 2009 projekt s názvem Jak na to, jehož snahou bylo zpřehlednit a zkvalitnit přípravu současných i budoucích pedagogů v oblasti multikulturní výchovy a přispět k jejímu plnohodnotnému zavedení do českých škol. V rámci projektu vznikla expertní skupina složená z pedagogů vysokých škol, jež měla za úkol diskutovat stávající definici cílů i jednotlivá témata MKV. Vedle činnosti expertní skupiny byl zároveň vytvořen modelový kurz multikulturní výchovy pro pedagogy základních a středních škol, v rámci něhož jsou účastníci vedeni k reflexi vlastního kulturního ukotvení a ke schopnosti pojmenovat osobní zkušenosti a zážitky, které mají vliv na výslednou podobu MKV v jejich výuce. V současnosti probíhá také dokončování nových metodických listů coby ukázkových výukových hodin obsahujících MKV jako průřezové téma. Výstupy ze zmiňovaných aktivit budou během ledna 2010 uveřejněny na Rodinná fotografie Cíle Žáci: Prezentují informace, které jsou zřejmé z fotografie, dokáží přitom rozlišit fakta od vlastní interpretace. Vysvětlí, jak historické události a celospolečenské změny ovlivňují život konkrétního jednotlivce nebo jedné rodiny. Věková kategorie: třída ZŠ Využití v předmětu: občanská nauka, rodinná výchova, dějepis Čas: minut Pomůcky: starší rodinné fotografie, kopie fotografie rodiny Bílých, text s příběhem rodiny Bílých, karty s otázkami Upozornění: Nesdělujte téma aktivity žákům předem. Fakt, že se jedná o romskou rodinu, třída zpočátku netuší. Průběh aktivity: Vstupní / evokační část: 1. Rozdělte žáky do dvojic. Každý žák má u sebe z domova přinesenou starší rodinnou fotografii, k níž zná její příběh i všechny zachycené postavy. 2. Ve dvojicích nejprve první žák popíše fotografii svého spolužáka. Při popisu jmenuje pouze fakta, která jsou z fotografie zřejmá (například: Skupina se fotí před luxusním autem. nikoliv Rodina vlastní drahé auto. ). Zároveň uvede příběh, který se podle něj váže k obrázku. V popisu by měl obsáhnout odpovědi na následující otázky: Jaké jsou vztahy lidí na obrázku? Kde a proč fotografie vznikla?jaké jsou příběhy fotografovaných osob? apod. Poté učiní totéž druhý žák. 3. Žáci si navzájem řeknou, jaký příběh se ve skutečnosti k fotografiím váže a jaké jsou vztahy mezi osobami. Hlavní část: 1. Vyzvěte žáky, aby se zamysleli nad následujícími otázkami. K těmto otázkám si můžete připravit také ilustrační fotografie. Jak si představujete, že se žilo v roce 1960 v ČSSR, v Indii, ve Francii? Viděli jste nějaké filmy odehrávající se v tomto období? Bylo tehdy běžné vlastnit auto nebo motocykl? Jak se v té době oblékali lidé ve městě a jak na vesnici? 2. Požádejte žáky, aby pracovali ve skupinkách po 3-5. Každá skupina dostane fotografii rodiny Bílých, která je bez popisku. Poté řekněte žákům k fotografii následující příběh: Fotografie pochází z alba cestovatele, který dlouho cestoval po celém světě. Ze všech cest přivezl velké množství fotografií. Bohužel byl nepořádný a fotografie nepopsal, jen je naházel do krabic, na které napsal období, kdy je pořídil. Na krabici, ve které byla tato fotografie, je napsáno V té době cestoval po Francii, Německu, Československu a Rusku, půl roku strávil v Jižní Americe a dva měsíce v Indii. 3. Požádejte žáky, aby ve skupinkách napsali, kdo se na fotografii podle nich nachází. Dejte jim také Kartu s otázkami, ať ji vyplní. Mohou k fotografii vymyslet i krátký příběh. 4. Vyzvěte jednotlivé skupiny, aby svůj popis fotografie (případně i příběh) prezentovaly ostatním. 5. Poté pokračujte ve čtení příběhu: Cestovatel před pár lety uspořádal výstavu svých fotografií, na kterou se přišel podívat také potomek rodiny, která je na fotografii. Cestovatel se po letech s rodinou opět setkal, a dokonce s nimi nedávno natočil rozhovor o jejich životě. 6. Následně rozdejte k přečtení příběh rodiny Bílých. 7. K fotografii přečtěte také popisku, která je uvedena pod fotografií v knize (Ne)bolí: Tady to je táta, máma, sestra, nejmeníi syn, co se nám pak zabil a Láďa. A tadyto jsem já. A to je manželka. Na rukách ma Ilonku. Měl jsem tenkrát tři fungl nový motorky. Závěrečná část / reflexe: Vyzvěte žáky, aby diskutovali o tom, zda a nakolik se jejich představy vážící se k fotografii přiblížily skutečnému příběhu rodiny Bílých. Na závěr můžete žákům položit následující otázky: Fotografie na této straně: Lenka Sobotová

5 Jak podle vás ovlivnilo dětství další život pamětníků? Znáte ze svého okolí nějaký podobný příběh? Shodovala se vaše představa se skutečností? Překvapila vás nějaká informace o lidech na fotografii? Otázky k popisu fotografie: Co vidíte na fotografii? Kdy fotografie vznikla? Popište osoby na fotografii, zkuste odhadnout jejich věk a jejich vzájemný vztah. Jaké je podle vás zaměstnání vyfotografovaných osob? Kde žijí? (Který stát, kontinent; město nebo venkov atp.) Jaký je vztah k věcem zobrazeným na fotografii? Při jaké příležitosti vznikla fotografie? Paní Jímová říká: Copak, pane Bílý? Já se jdu ženit! No, neříkejte? Fakt. Pepík Žoltáků a já. No tak přijďte v pátek. Tak jsme přišli v pátek. Ve středu mě to napadlo a v pátek už jsme byli svoji. To bylo v sedmdesátém šestém. Nikdo tam nebyl, nemáme z toho ani žádnou fotku. Imrich: Začátkem roku šedesát jsem si udělal papíry a od té doby až do roku devadesát sedm jsem jezdil. Čtyřicet let jsem jezdil jako řidič z povolání. Jezdil jsem po celé republice, není místo, kde bych nebyl. Čtyřiačtyřicet let jsem prožil za volantem. Jezdil jsem se vším možným. I s čertem bych jel. Pracoval jsem v ČSAD, pak v technických službách, tam jsem jezdil s kukačkou, co čistí silnici, s IFOU jsem jezdil, pak s trambusem a s Tatrou stoosmačtyřicítkou s vlekem, to jsem vozil štěrk. Helena: Bydleli jsme na Cimburkove, potom ve Vysočanech. Tam jsme Imrich: Seznámili jsme se v Letkách u Prahy. Přijeli jsme tam na brigádu na stavbu. Jednou jsem jel takhle odpoledne do Roztok na fotbal, vyšel jsem z domu a ona šla proti mě. Zničehonic jsem ji chytl a políbil jsem ji. No a od té doby jsme spolu, od roku padesát čtyři. Nejdřív jsme žili jen tak, jak se říká na hromádce. Helena: Nebyli jsme oddaní. Asi dva měsíce jsme žili u jeho rodičů a pak jsme dostali svůj byt v Sedlci, jedna plus jedna. Tam se nám narodil první kluk, Honza a po něm holka, Ilona. A pak jsme se vzali. (směje se) Imrich: Svatba nás stála čtyři sta, pět set korun. Tehdy jsem pracoval se švagrem, Pepíkem Žoltáků ve fabrice. Jednou jsme takhle seděli a já mu říkám: Pepíku, co bys na to řekl, kdybysme se šli oženit? Díval se na mě: Jak tě to teď, prosím tě, napadlo? Po tolika letech? Říkám mu: Běž za mistrem, ať nám dá propustku, že jdeme na národní výbor! Pane Prokopec, Imrich se zbláznil! Proč? On se chce jít ženit! No, proč ne. Jestli chce, tak ať jde! Panečku, to byl řehot! Sedli jsme na motorky, jeden měl černou, druhý červenou, a už jsme jeli na výbor. byli takových šestnáct sedmnáct let. Já jsem nechtěla, ale ostatní mě obláznili. Vyměnili jsme byt s jednou paní. Imrich: A teď toho litujeme a budeme litovat až do smrti. Tady už bydlíme takových deset let. Prožili jsme těžký život, těžkej boj to byl, opravdu. Když teď na to všechno vzpomínám, chce se mi brečet. Sami vidíte, že se snažím, abych žil jako každý druhý. Bydlím, žiju, platím nájem, platím všechno, jsem taky občan. Když na mě platí zákon, aby mě zavřeli, proč bych taky neměl právo žít jako každý jiný člověk? Tak ať mi dají pokoj, ať nám dají možnost, aby naše děti chodily do školy, aby se nás neštítili jenom proto, že máme černou kůži. Nezlobte se, ale musím říct, že i mezi vašima lidma jsou takoví, že bych se u nich ani z hrníčku vody nenapil. Podívejte se, já jsem odjezdil čtyřicet let za volantem. Řeknu vám, že pokud jsem na sobě neměl čéesáďáckou uniformu, tak jsem byl pro každého jen hovado cigán, ale když viděli, že mám odznak, čepici, že patřím k ČSAD, tak se mnou jednali jinak. Když jsem ty hadry neměl, tak mě odbyli tak jako každého druhého. Doufám, že mě neodsoudíte, když řeknu, že za komunistů se nám žilo líp. Měli jsme právo, každý člověk, ať byl bílý nebo černý, na každého platil stejný metr. Udělal s něco? Tak půjdeš! Fotografie na této straně: Rodina Bílých, archiv Variant

6 Jak začlenit rozvojová témata do života školy? Hula huláááááááááááááá, ozývá se prostory Střední odborné školy veřejnosprávní a sociální ve Stěžerech. To právě pět desítek studentů a studentek třetího ročníku zahajuje společným pokřikem projektový den na téma Afrika. Že se jedná právě o Afriku, lze velmi snadno uhádnout i podle výzdoby školy. Na chodbách totiž míjíme velké množství papírových slonů, žiraf, hrochů nebo zeber. Stěžerská škola je jednou ze čtyř středních škol zapojených do projektu Náš společný svět, který v roce 2009 realizoval program Varianty společnosti Člověk v tísni. V rámci tohoto projektu byly partnerské školy podporovány v začleňování témat globálního rozvojového vzdělávání do svých osnov. Záleželo na konkrétní škole, jak k tomuto úkolu přistoupila. Ve Stěžerech se například rozhodli pro integrovanou tématickou výuku pro studenty třetích ročníků. Společně s mými dvěma kolegyněmi jsme připravily celkem tři dvouhodinové tématické výukové bloky. V rámci geografie byla na příkladu Etiopie studentům představena problematika nedostatku pitné vody, do ekologie jsme zařadily téma férového obchodu a otázky spojené s dodržováním lidských práv zase do bloku základů společenských věd, nastiňuje podobu afrického dne jedna z pedagožek Lubomíra Moravcová. Studenti pak v souvislosti s danými tématy vytvořili plakáty informující o vybraných celosvětových problémech, jako je například dětská práce, nespravedlivý obchod a další. Zpestřením pro všechny přítomné byla možnost zakoupit si vybrané fairtradeové výrobky, doplňuje kolegyně Ivana Vlachopulu. Puzzle jako prostředek výuky? Proč ne Možností, jak začlenit témata globálního vzdělávání do výuky, je celá řada, o čemž svědčí i zkušenost další školy zapojené do projektu Náš společný svět Střední školy řemesel a služeb v Děčíně. Na počátku projektu se tři vybraní učitelé, podobně jako jejich kolegyně ze Stěžer, zúčastnili tříměsíčního e-learningového kurzu globálního rozvojového vzdělávání pořádaného programem Varianty. Následně se pak společně se studenty začali podílet na přípravě projektu zaměřeného na téma Mezinárodní kuchyně. Na naší škole studuje více než 900 studentů a máme tu rozličné učební i studijní obory. Jako sjednocující téma pro všechny jsme proto zvolili mezinárodní kuchyni, přičemž jsme se rozhodli zapojit každý obor tak, aby svůj pohled na ni uchopil specificky s ohledem na svou specializaci, vysvětluje Miloš Dočekal, zástupce ředitele školy. Studenti fotografie se tak například soustředili na focení biopotravin a přípravu podkladů pro potravní pyramidu. Truhláři vytvořili dřevěné velkoformátové puzzle slepé mapy světa, s níž následně pracovali kuchaři, kteří na ní určovali, odkud pochází jednotlivé plodiny. Gastronomické obory se v hodinách ekologie pro změnu věnovaly zpracování odpadů nebo vhodnému stravování podle pravidel zdravé výživy. Studentky budou dětem předčítat africké pohádky Způsoby, které si pedagogové ve Stěžerech a v Děčíně zvolili pro výuku aktuálních celosvětových témat, jsou různé, v jednom se ale obě školy shodují. Projektovým dnem ani dnem otevřených dveří, který uspořádali pro veřejnost na SŠ řemesel a služeb, aktivity těchto škol rozhodně nekončí, naopak. Jedná se o zkušenost, která tvoří odrazový můstek pro další školní akce, ideálně s přesahem do okolí. V současné době proto připravujeme spolupráci s místní základní školou, kam by měly naše studentky docházet předčítat dětem africké pohádky a společně je pak ilustrovat, vykresluje další plány stěžerské střední školy Ivana Vlachopulu. V Děčíne se zase chystají pokračovat se započatým způsobem výuky i po skončení projektu. Témata jako ekonomická náročnost vaření, dovoz potravin z nejrůznějších koutů světa či globální souvislosti mezinárodní kuchyně tak budou součástí hodin i v druhé polovině školního roku 2009/2010. Více informací o projektu získáte na u nasspolecnysvet@clovekvtisni.cz nebo na Stránky prošly rekonstrukcí Informační portál pro učitele a studenty pedagogických oborů prošel během prázdnin rekonstrukcí. Rádi bychom Vás upozornili především na změny struktury v hlavním menu. Nově zde najdete např. položku Naše nabídka, pod níž jsme zařadili nabídku našich kurzů, vydaných publikací, analýz a výzkumů či bulletinů. K dispozici jsou tu také metodické listy a seznam některých pojmů z oblasti IKV a GRV. V sekci Dále doporučujeme jsme pro Vás připravili tématický seznam literatury, novinových článků, odkazů a užitečných materiálů ke stažení (metodiky, odborné a legislativní texty ad.). V aktualizaci stránek budeme i nadále pokračovat. V případě, že máte tip, jak naše stránky rozšířit či uživatelsky zpřehlednit, uvítáme Váš komentář na adrese varianty@clovekvtisni.cz. Fotografie na této straně: Lenka Sobotová

7 KDO JINÝ? aneb Studentské projekty Jednoho světa na školách Vždy jsem vedla studenty k přemýšlení o tom, jak se mohou občansky angažovat, co mohou udělat sami pro to, aby naše společnost byla o něco lepší. Projekt Kdo jiný? jde ještě o krok dál. Od přemýšlení k činům, vysvětluje Markéta Suchá, proč se se svými studenty zapojila do pilotního projektu vzdělávacího programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni. Markéta Suchá již několik let vede seminář o globálních problémech na Gymnáziu Jana Keplera v Praze. Projekt s názvem Kdo jiný? integrovala do výuky v minulém roce. Jeho cílem je dát studentům prostor vymyslet a také zrealizovat aktivitu, kterou považují z hlediska rozvoje společnosti za smysluplnou. Projekt motivuje mladé lidi, aby se aktivně zapojili do dění kolem sebe a v praxi si vyzkoušeli, co se skrývá pod pojmem občanská společnost. Projekt vznikl na základě iniciativy samotných studentů. Při debatách k projekcím dokumentárních filmů, které již sedmým rokem pořádají mladí organizátoři Filmových klubů Jeden svět na středních školách, totiž od účastníků diskusí často zaznívala otázka, zda a co mohou udělat, aby pomohli společenskému dění u nás i ve světě. Proto nyní program Jeden svět na školách hledá společně se studenty cesty, jak se mohou do veřejného dění zapojit i mladí lidé tedy ti, kteří mají zdánlivě méně možností, jak na společnost účinně působit. V rámci projektu Kdo jiný? bylo dosud realizováno přes čtyřicet studentských projektů na devatenácti základních a středních školách a sedmi Filmových klubech Jeden svět. Mezi těmi, kteří uvítali možnost zapojit se do aktivit iniciovaných Jedním světem na školách, byl i Stanislav Švejcar, pedagog Základní školy Zámecká v Litomyšli. Čtveřice žáků 9. třídy, kterou vede, se rozhodla ukázat svým mladším spolužákům, jak mohou přispět k ochraně životního prostředí, a připravila pro ně proto hodinu o recyklaci odpadu. Z celé akce vznikl zároveň i studentský šestnáctiminutový film. Za klíčový považuji především rozvoj komunikativních, sociálních a personálních kompetencí zapojených dětí, hodnotí přínos projektu Stanislav Švejcar. Kromě porozumění dané problematice si žáci museli poradit také se situacemi, které do té doby neznali. Museli například překonat obavy z toho, jak je přijmou jejich mladší spolužáci, když se u nich rozhodli vést celou vyučovací hodinu. Nebo ostych při vstupu do ředitelny s videokamerou v ruce, když připravovali vlastní dokumentární film, doplňuje Stanislav Švejcar. Kromě pestré řady výstupů ze strany pilotních studentských týmů vzniká v rámci projektu Kdo jiný? také stejnojmenná výuková sada obsahující soubor deseti dokumentárních filmů. Ta má studentům i pedagogům sloužit jako inspirace a zdroj základních informací k jednotlivým společenským tématům, jako je např. dodržování lidských práv, otázka rozvojové spolupráce, ochrana životního prostředí nebo problematika rasismu a xenofobie. V nově vzniklém manuálu bude možné najít nejen praktické návody a tipy pro studenty, jak se občansky angažovat, ale i návod pro učitele, kterak projekt Kdo jiný? převést do vlastních hodin. To nejdůležitější ale zůstane nadále na učitelích a jejich studentech na jejich nápadech, představách a hlavně aktivitě. Na stránkách lze nalézt ke stažení výběr těch nejzajímavějších aktivit projektu jako soubor příkladů dobré praxe. SŠ studenti připravují vlastní filmový spot (Archiv Jednoho světa na školách) Vzdělávací Jeden svět program na školách Varianty, Člověk Člověk v tísni, o.p.s., v tísni, Šafaříkova o.p.s., Šafaříkova 24, 12024, Praha 002, Praha 2,

8 Vzdělávací program Varianty nabízí didaktické materiály: Nádvorník, O., Volfová, A. (ed.): Společný svět příručka globálního rozvojového vzdělávání Člověk v tísni, Praha 2004 (cena 180, Kč + poštovné) Gugel, G., Jäger, U.: Svět bez konfliktů (Didaktické materiály pro výchovu k míru a globální vzdělávání ve školách) Institut für Friedenspädagogik Tübingene.V., 2007 (za cenu poštovného) Gabalová, D. (ed.): Dovedu to pochopit? Hrozby neonacismu Člověk v tísni, Praha 2008 (ke stažení) Kratochvíl, J. (ed.): Bohouš a Dáša za lidská práva Člověk v tísni, Praha 2008 Nikolai, T. (ed.): Příběhy ze špatné čtvrti Člověk v tísni, Praha 2007 Varianty (kol.): Bohouš a Dáša: klima v tísni Člověk v tísni, Praha 2009 Jánská, I. (ed.): Než začneme s multikulturní výchovou: Od skupinových konceptů k osobnostnímu přístupu Člověk v tísni, Praha 2008 Varianty (kol.): Bohouš a Dáša na tržišti světa Člověk v tísni, Praha 2009 Kramářová, J. a kol.: Nebolí Člověk v tísni, Praha 2005 (cena 190, Kč + poštovné) Varianty (kol.): Bohouš a Dáša proti chudobě Člověk v tísni, Praha 2005 (ke stažení) Informace o nabídce seminářů, publikací a didaktických materiálů naleznete na Varianty (kol.): Dovedu to pochopit? Člověk v tísni, Praha 2007 (ke stažení) Vznik tohoto materiálu byl finančně podpořen Evropskou unií. Za obsah materiálu nese zodpovědnost společnost Člověk v tísni, informace zde uvedené nejsou oficiálním stanoviskem EU. Materiál je finančně podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.