MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2013 BC. HANA PECKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Vliv bowenových masáží na výkonnost koně Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Dagmar Pospíšilová Vypracoval: Bc. Hana Pecková Brno 2013

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv bowenových masáží na výkonnost koně vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

4 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Ing. Dagmar Pospíšilové za ochotu, cenné rady a připomínky při psaní této práce. Také bych chtěla poděkovat mojí mamince za podporu a péči během celého studia. Dále bych chtěla poděkovat mým přátelům za pomoc při konečných úpravách této práce.

5 ABSTRAKT Tato práce se zabývá vlivem bowenových masáží na výkonnost koně. Obsahuje základní informace z oblasti anatomie a fyziologie koně. Zaměřuje se podrobně na svalovou soustavu koně. Objasňuje problematiku masáží koní, jejich historii, techniku provedení a význam. Seznamuje s bowenovou masážní technikou. Jsou zde uvedeny také kontraindikace těchto masáží. Dále se zabývá jejich možným vlivem na koně. Uvádí účinky masáží a jejich vliv na koně. Zabývá se nejen fyzickým ovlivněním koně, ale také vlivy působícími na psychiku koně. Seznamuje s výsledky masáží prováděných na koních různých plemen a věku. Výsledky byly získány formou dotazníků od majitelů, trenérů a jezdců koní ošetřených bowenovou masážní technikou. Práce obsahuje fotodokumentaci bowenovy techniky. KLÍČOVÁ SLOVA masáže, kůň, bowen, terapie, svaly, technika, hmat ABSTRACT This work deals with the influence of bowen massage on horses performance. It contains basic information from the anatomy and physiology of the horse. It focuses in detail on the muscular system of the horse. Clarifies the issue of massage horses, their history, design and engineering significance. Introduces with Bowen massage technique. There are also listed contraindications of these massage. It also deals with the possible impact on the horse. Addresses the effects of massage and its effect on horses. Deals with not only the physical influence horses, but also influences acting on the psyche of the horse. Presents the results of massages performed on horses of various breeds and ages. The results were obtained by questionnaire from owners, trainers and riders of horses treated Bowen massage technique. The work includes photographs of Bowen technique. KEY WORDS massage, horse, bowen, therapy, muscles, technics, touch

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE ZÁKLADNÍ INFORMACE Z OBLASTI ANATOMIE A FYZIOLOGIE KONĚ Svalová soustava koně Svalová tkáň Uspořádání svalů Kosterní svaly-anatomie Stavba svalového vlákna Pohyb svalu Pomocná svalová ústrojí Fasciální systém Funkce fasciálního systému Vlastnosti fascie Stresové body MASÁŽE KONÍ Historie koňských masáží Význam masáží koní Masážní techniky Komprese Řídící tlak Efleráž Frikce Myofasciální uvolňující terapie Kontraindikace masáží Účinky masáží a jejich vliv na koně Vliv na fyzický stav koně Vliv na psychický stav koně BOWENOVA MYOFASCIÁLNÍ TECHNIKA Historie vzniku bowenovy techniky Principy provedení bowenovy techniky Odezvy koně na bowenovu masáž MATERIÁL METODA BOWENOVY MASÁŽE... 32

7 7.1 Základní principy Pozice rukou Branding Základní vybalancování Ošetření problémových oblastí VÝSLEDKY Vliv věku koně na účinnost masáží Vliv bowenových masáží na jednotlivé typy koní Vliv plemene koně na výsledek ošetření Vliv počtu jezdců na výsledek ošetření Vliv typu sedla na výsledek ošetření Vliv bowenových masáží na koně podle jeho pracovního využití Vliv počtu ošetření na úspěšnost ošetření Vliv masáží na psychický a fyzický stav koně DISKUZE ZÁVĚR Literatura SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM GRAFŮ PŘÍLOHY... 62

8 1 ÚVOD Masírování má stále větší význam v oblasti péče o koně. Masáž je základní rehabilitační úkon po námaze nebo sportovním výkonu či po jiné zátěži. Masáž také napomáhá koni cítit lépe tělo a tím ho činí spolehlivějším a šikovnějším jak na jízdárně, tak i v terénu. Stejně tak je výborné používat ji jako přípravu na obsedání. Koně je možné připravit i metodou strečinku na stávající výkon a uvolnit jeho svaly. Masáž koně zvyšuje jeho výkon a kvalitu jeho života, zvyšuje svalovou pružnost a zkracuje rekonvalescenci po zranění. Mimo mnoha zdravotních výhod, které masáž koni přináší, také posiluje pouto mezi koněm a jeho majitelem, trenérem, nebo chovatelem. Pokud majitel koně správně používá svůj dotek a kůň na něj dobře reaguje je to další cesta vzájemné komunikace, která vede k upevnění vztahu. Masáž je investicí do koňského zdraví. Přispívá k okysličování svalů zvýšením krevního oběhu, díky čemuž se také urychluje odstranění nebezpečných látek nahromaděných v unavených svalech. Tím, že dosáhneme uvolnění křeče svalů a zmírnění napětí svalů, můžeme přirozeně zvýšit efektivitu koně. Odstranění škodlivých toxinů z kloubů zvyšuje flexibilitu, rozsah pohybu zvyšuje výkonnost a celkově zlepšuje koni život. Masáž má také blahodárný účinek na psychiku koně. Jestliže je kůň ve stresu, nebo nervózní, masáž pomůže stres a nervozitu odbourat. Koně ve volné přírodě používají své tělo důmyslným způsobem. Ve svých instinktech mají zakódováno vše za účelem přežití ve volné přírodě. Často je můžeme pozorovat jak se masírují navzájem a jak vyhledávají způsob kterým by uvolnili své tělo. Navenek se snaží kompenzovat zranění, aby nebyli snadnou kořistí. Bowenova masážní technika jim může pomoci tím, že pracuje na celém těle a postupně působí na hlavní svalové skupiny. Během této masážní techniky se prochází akupunkturní body a dráhy, meridiány, tedy příznivě působí například na trávení a vylučování. Díky této technice může majitel koně sám jednoduše napomoci koni obnovit přirozené držení těla a jeho používání v plném rozsahu pohybů. tak kůň bude spolupracovat velmi ochotně. Dokonce často si vyžádá ošetření právě té části kde to potřebuje. Mnoho majitelů tuto metodu aplikuje ať už preventivně nebo za konkrétním účelem. Bowenova masážní technika však nenahrazuje profesionální ošetření veterinárního lékaře. 7

9 2 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo zjistit jaký mají vliv bowenovy masáže na 54 koní různého věku, zátěže, s různým typem sedla a s rozmanitým množstvím jezdců. 8

10 3 ZÁKLADNÍ INFORMACE Z OBLASTI ANATOMIE A FYZIOLOGIE KONĚ 3.1 Svalová soustava koně Pohyb je pro koně velmi důležitý, neboť mu umožňuje získávání potravy z vnějšího prostředí, navázání kontaktu s partnerem pro zajištění rozmnožování, případný útěk před nebezpečím a podporu činnosti životně důležitých orgánů a soustav. Také zaujetí výhodné polohy na místě je výsledkem aktivního pohybu. Tento pohyb je zajištěn svaly (Miholová, 1984). Rozeznáváme tři druhy svalové tkáně: hladkou, srdeční a příčně pruhovanou. Hladká a srdeční svalovina není ovládána vůlí, pracuje automaticky a je součástí trávicí, dýchací, oběhové a urogenitální soustavy (Hourdebaigt, 2012). Kosterní svalstvo je ovládáno vůlí a pracuje při pohybu koně. Za pohyb koně je zodpovědných 700 kosterních svalů. Kosterní svalstvo sestává ze dvou typů vláken: pomalých svalových vláken a rychlých svalových vláken. Pomalá vlákna potřebují ke své práci kyslík a vyznačují se značnou vytrvalostí.vyžadují velké zásobení krví, která přivádí kyslík a odvádí odpadní látky, vzniklé během pohybu (Hourdebaigt, 2012). Rychlá vlákna jsou anaerobní, tedy ke své práci kyslík nepotřebují. Díky tomu jsou schopná vyvinout rychlou svalovou aktivitu, vyžadovanou pro okamžité vyvinutí rychlosti. Rychlá svalová vlákna jsou však schopna pracovat pouze krátkou dobu (Hourdebaigt, 2012). Poměr zastoupení pomalých a rychlých vláken v těle koně je dán geneticky. Pečlivá selekce chovných jedinců může tuto vlastnost ovlivnit. Například těžcí koně, jako jsou chladnokrevníci, mají více pomalých vláken a vyznačují se silou a vytrvalostí. Naproti tomu quarter hosre mají velký podíl rychlých vláken a jsou známí svou schopností bleskového sprintu (Hourdebaigt, 2012). 9

11 3.1.1 Svalová tkáň Svalová tkáň je přizpůsobena k zajišťování pohybu organismu v prostředí a k pohybu orgánů a jejich částí. Pohyb je umožněn díky kontraktilitě svalové tkáně, tedy schopnosti aktivně se smršťovat. Ta je vázána na přítomnost speciálních cytoplazmatických strukturmyofilament (Marvan, 1992). Základní morfologickou a funkční jednotkou kosterní svalové tkáně je svalové vlákno. Vývojově vzniká splynutím velkého množství buněk (Marvan, 1992) Uspořádání svalů Hlavní funkcí svalů je smršťovat se nebo zkracovat. Tak dochází k pohybu částí těla a vnitřních orgánů. Svaly také kladou některým pohybům určitý odpor. Základní podmínkou pro správný a požadovaný výkon svalů je jejich optimální uspořádání. Svalové funkční jednotky tak mohou být uspořádány do ploch, které pak mohou být svinuty do trubic, svazků, prstenců, kuželů, nebo mohou zůstat v podobě jednotlivých buněk či vláken nebo jejich shluků. Takto uspořádané funkční svalové jednotky jsou využity pro uskutečňování velmi přesných pohybů nebo pohybů, které nepotřebují mít velkou sílu. Vyprazdňování tělesných orgánů (například močový měchýř), transport obsahu trávicí trubice nebo orgánových sekretů tak, jak to provádí hladká a srdeční svalovina, je umožněno těsným spojením svaloviny s těmito částmi těla (Reece, 1998). Účinky kosterních svalů jsou pozorovatelné v určité vzdálenosti od jejich umístění. Jejich stahy tedy musí být přenášeny na ovlivňovanou část těla. Na jednom konci je sval fixován nebo připojen ke svému podkladu a jeho druhý konec je připojen přímo nebo pomocí šlachy na pohyblivou část těla. Podle toho se na svalech popisují odstupy (málo pohyblivý konec svalu) a úpony ( pohyblivý konec svalu). Stahy svalu k sobě přibližují odstup a úpon. Pokud je sval mezi dvěma kostmi, tak se jedna z nich nebo obě pohybují (Reece, 1998). Sval se skládá z masité části a dvou šlachových úponů. Masitá část neboli svalové bříško je část, která se stahuje na základě nervového impulzu. Během svalové kontrakce se svalová vlákna složí na sebe, zkrátí se a výsledkem je pohyb svalu. Svalové bříško tvoří mnoho svalových vláken spojených do snopců, z nichž každý je krytý vazivovým obalem-fascií. Fascie kryje, chrání a odděluje svalové snopce i celé svaly. Toto uspořádání umožňuje větší ochranu, sílu a flexibilitu pohybu mezi každou svalovou skupinou (Hourdebaigt, 2012). 10

12 3.1.3 Kosterní svaly-anatomie Kosterní svalovina je složena ze svalových vláken obalených jemným vazivem (epimysium, perimysium, endomysium), které souvisle pokrývá svalová vlákna a snopce svalů a přechází až na vazivo části, na kterou se sval upíná a za kterou tahá při své kontrakci. Vazivový úpon je svalová šlacha. Široký a plochý list vaziva, jenž plní funkci šlachy nazýváme aponeuróza. Vazivo kosterního svalu rozdělujeme na vlastní svalová vlákna, endomysium, perimysium a epimysium (Reece, 1998). Svalová vlákna jsou uspořádána do primárních svalových snopců a připojují se svým povrchem (sarkolemou) na vazivovou vrstvu-endomysium. Endomysium je spojeno s vazivem, které obaluje primární svalové snopce-perimysium. Perimysium je spojeno s vazivem, jenž obaluje sekundární svalové snopce a nazývá se epimysium. Epimysium neboli vnější perimysium je napojeno na šlachu nebo na aponeurózu, která je v určité vzdálenosti připojena k některé části těla (Reece, 1998) Stavba svalového vlákna Svalové vlákno je válcovitý útvar a dosahuje délky 1-40cm. Povrch svalového vlákna tvoří cytoplazmatická membrána (Marvan, 1992). Svalové vlákno obaluje vazivo, které vede cévy a nervy, také slouží k ukládání tuku a spojuje vlákna ve svalové snopce. Tyto snopce pak spolu s dalším vazivem tvoří svalové bříško, které je obalené pevnou a zároveň pružnou vazivovou svalovou povázkou (Miholová, 1984). Stavba svalového vlákna je znázorněna na obrázku 1. Nejmenší funkční a stavební jednotkou svalu je myofibrila. V jednom svalovém vláknu může být několik set až několik tisíc myofibril. Myofibrily mají příčné pruhování a jsou uspořádány do vyšších stavebních a funkčních jednotek-sarkomer. Sarkomery obsahují bílkovinné myofilamenty, aktin a myozin, které vytvářejí svým uspořádáním příčné pruhování. Příčné pruhování je typické pro vlákna kosterní svaloviny. Sarkomery myofibril jsou v zákrytu se sarkomerami všech ostatních myofibril svalového vlákna (Reece, 1998). Na obou koncích sarkomery se nachází Z linie, ta je společná pro obě sousedící sarkomery, jež odděluje. Vlákna atinu vybíhají ze Z linie do sousedních sarkomer. Každá sarkomera má svá aktinová vlákna, která vybíhají do jejího středu z obou jejích konců. Aktin 11

13 sarkomer ze společné Z linie obsahuje I pás (Reece, 1998). Aktinová myofilamnta jsou přibližně 5nm tlustá a myofilamenta myozinová mají tloušťku 10nm (Marvan, 1992). Obr. 1 Stavba svalu (Higgins, 2009) Vlákna myozinu jsou soustředěna do centra sarkomery a spolu s překrývajícími se aktinovými vlákny dávají vznik tmavému proužku (A pás) příčného pruhování. Myozinová a aktinová vlákna jsou pravidelně prostorově uspořádána. Poměr množství aktinu a myozinu v myofibrile je 1:2. Během zkrácení svalu jsou aktinová vlákna zasouvána hlouběji mezi vlákna myozinová (Reece, 1998). 12

14 Kromě svalových vláken jsou ve svalovém bříšku ještě zvláštní intermitotické buňky, zvané satelitní. Mají tvar silně zploštělých vřeten a přiléhají těsně ke svalovým vláknům. Jedná se o myoblasty-mladé vývojové formy svalových vláken, uchované ve svalu z embryonálního období vývoje. Satelitní buňky umožňují regeneraci poškozených svalových vláken. Pro vlastní činnost svalu má velký význam také nitrosvalové vazivo. Dělíme jej na endomysium a perimysium. Tvoří oporu svalovým vláknům a usnadňuje posuny, které vznikají při smrštění (Marvan, 1992) Pohyb svalu Pohyb svalu se projevuje smrštěním a ochabnutím. Smrštění svalu vyvolávají vzruchy, přiváděné do svalu nervovými vlákny z centrální nervové soustavy. Vzruch jednoho nervového vlákna uvádí v činnost vždy několik svalových vláken, která označujeme jako motorickou jednotku. Čím je tato jednotka menší, tím přesněji pracuje. Nervové vlákno končí v každém svalovém vlákně jako nechráněné osové vlákno v tzv. nervosvalové ploténce (Miholová, 1984). Nervosvalová ploténka slouží k přenosu vzruchu z nervového vlákna na svalové vlákno. Nervový vzruch běžící po nervovém vlákně uvolní z váčku na konci nervu acetylcholin a ten vyvolá v nervosvalové ploténce elektrický potenciál, který se šíří z obou konců ploténky podél svalových vláken. Doba, kdy vzniká v nervosvalové ploténce změna potenciálu působením acetylcholinu se nazývá skryté podráždění (Miholová, 1984). Kostra a její svalovina tvoří společně pohybové ústrojí. Zde je kostra pasivní složkou a svalovina aktivní složkou. Uspořádání a tvar kostí odpovídají pracovnímu zatížení jednotlivých částí těla. Vzhledem k pohybu celého těla je důležitý tzv. oblouk, který vytváří sklenutí hrudní a bederní páteře a poloha končetiny. Oblouk je statický a dynamický. Statický je u stojícího zvířete a dynamický u zvířete v pohybu. Statický oblouk připomíná mostní konstrukci, ve které mostní oblouk představuje páteř se svými vazy a svaly, mostní vzpěry pak hrudní a pánevní končetiny (Miholová, 1984). Pravidelný pohyb zlepšuje práci svalu. Svalová bříška zmohutnějí, lépe a úsporněji pracují a oddaluje se vznik únavy. Protože práce svalu je závislá na proudění krve a na práci srdce, má pravidelný pohyb zpětně kladný vliv na výkonnost srdce a celého oběhového ústrojí. To se samozřejmě odráží i na činnosti dalších orgánů, jež jsou stejně jako svaly pak lépe zásobovány živinami a zbavovány metabolických zplodin. Pohyb zvířat tedy, ať již 13

15 v práci nebo v tréninku, působí kladně na rozvoj užitkových vlastností zvířat a zlepšení jejich kondice (Miholová, 1984). 3.2 Pomocná svalová ústrojí Pomocná svalová ústrojí slouží k ulehčení práce svalu. Řadíme sem povázky, tihové váčky, šlachové pochvy a do určité míry i sezamské kosti (Miholová, 1984). Povázka je tuhá vazivová blána. Rozeznáváme povázky povrchové a hluboké. Povrchové povázky tvoří obaly krajin a hluboké povázky obalují jednotlivé svaly a svalové skupiny (Miholová, 1984). Tihový váček se nachází mezi svalem a šlachou. Je tvořen vazivovým pouzdrem a synoviální tekutinou (Miholová, 1984). Šlachy zprostředkovávají úpon svalů na kosti. Nepodléhají únavě a mají velkou pevnost proti tahu. Podle tvaru se rozlišuje šlacha oblá- tendo a šlacha plochá- aponeurosi (Koleňová, 2012). V porovnání se svaly jsou poměrně nepružné, ale zato pružnější než vazy. Ke kosti se upínají pomocí Sharpeových vláken. Jejich začátek je v původním svalu a bod úponu je místo, kde se upínají ke kosti. Obaluje je šlachová pochva (Higgins a Martin, 2009). Šlachová pochva představuje vazivové pouzdro, které přidržuje šlachu v místě nerovného povrchu kosti. Zabraňuje tak oddálení šlachy od kosti (Miholová, 1984). Sezamské kosti se vyskytují v místech, kde šlachy přecházejí v kostní výstupky nebo klouby a jsou vystaveny velkému tlaku. U hříbat jsou chrupavčité a u dospělých koní jsou již zkostnatělé (Miholová, 1984). Důležité je také Golgiho šlachové tělísko. Je umístěno v počáteční i úponové šlaše. Počáteční šlacha spojuje sval s nejméně pohyblivou kostí a úponová šlacha spojuje sval s pohyblivou kostí. Při kontrakci svalu dochází k přiblížení šlachy úponové ke šlaše počáteční. Počáteční šlacha je silnější a větší, než šlacha úponová. Golgiho šlachové tělísko kontroluje míru zatížení svalu. Jakmile Golgiho tělísko zachytí svými senzorickými buňkami přetížení, je zastavena činnost svalu, aby nedošlo k vážnému poškození (Hourdebaigt, 2012). Podél celé délky svalového snopce se vinou citlivé senzorické buňky svalového vřeténka. Vysílají informace o relativní délce vláken a jejich případných změnách zpětně do centrální nervové soustavy. Svoji délku přizpůsobují svalu, na kterém leží. Také mají schopnost snižovat nebo zvyšovat svalový tonus. Pokud dojde k neúměrnému prodloužení svalu, svalové vřeténko vyšle nervové impulzy, které spustí rychlou reflexní reakci motorických 14

16 nervů. To má za následek okamžité stažení vláken svalu. Tento bezpečnostní reflexní mechanismus je velmi rychlý a brání případnému natržení svalu (Hourdebaigt, 2012). 3.3 Fasciální systém Fascie obaluje všechny části těla koně. Jednotlivé svaly, svalová vlákna a všechny orgány včetně mozku mají vlastní ochranný fasciální obal. Všechny tyto jednotlivé obaly jsou součástí většího obalu povrchové fasciální vrstvy, která je přímo pod kůží. Tato ucelená souvislá síť spojuje, ale také i odděluje a ochraňuje všechny funkční jednotky těla. Každý milimetr koňského těla pokrývá souvisle nejen fascie, ale také oběhový a nervový systém. Kosti ani svaly nejsou takto souvislé. Fascie sestává ze dvou vrstev. Vnější vrstva obsahuje tuk, vnitřní je tenká a pružná. Mezi oběma vrstvami se nacházejí lymfatické cévy, žíly a tepny. Fasciální systém koně se podobá tomu našemu. Můžeme si jej představit jako vícevrstvý obal těla, propletený do různých vrstev po celém těle. Tyto fasciální obaly se nachází okolo svalů, krevních cév, nervů a jednotlivých orgánů. Díky tomu, že se jedná o souvislý systém, ovlivní napětí jedné oblasti těla i všechny ostatní části. Fasciální síť slouží také jako zásobárna vody v těle, čímž přispívá k udržení homeostázy a vyplavování škodlivin z těla (Hourdebaigt, 2012). Fascie je tuhá kolagenní tkáň bělavé barvy. Jedná se o pojivovou tkáň. Fascie dodává celému tělu pevnost. Kolagen dodává fascii pevnost, elastin pružnost. Prostor mezi vlákny je vyplněn polysacharido-gelovým komplexem, který umožňuje vzájemné klouzání vláken po sobě s minimálním třením. Kombinace kolagenu, elastinu a gelového komplexu vytváří vzájemně propojený fasciální systém, jehož hlavní funkcí je pevnost, pružnost, podpora a tlumící funkce. Fasciální systém zajišťuje absorpci kompresní síly a mechanického stresu (Hourdebaigt, 2012). V případě poranění, dehydratace nebo pokud je tělo vystaveno dlouhodobému stresu, dojde ke zpevnění gelového komplexu a efekt je stejný jako přilití lepidla do mezitkáňových prostor. Dojde ke zpevnění fascie a to způsobí snížení její pružnosti a ohebnosti. Takto zpevněná fascie začne omezovat pohyb zvířete a kůň začne následně kulhat (Hourdebaigt, 2012). 15

17 3.3.1 Funkce fasciálního systému Rozlišujeme subkutánní a subserózní fasciální systém. Subkutánní fascie obaluje ve dvou vrstvách celé tělo, na povrchu i v hloubce, a spojuje kůži, svaly, a kostěnné struktury. Subkutánní fasciální systém je složený z řídké, volné pojivové tkáně. Ta vytváří vazivové pruhy (Hourdebaigt, 2012). V povrchových i hlubších vrstvách se kromě řídkého vaziva nachází retinakulum, vazy a šlachy. Fasciální systém v těle vše obklopuje, chrání, odděluje i spojuje a také poskytuje oporu. V tělních dutinách se nachází subserózní fascie. Subserozní fascie chrání orgány zavěšením ke kosterním a svalovým strukturám (Hourdebaigt, 2012) Vlastnosti fascie Fascie má spoustu vlastností, které jsou pro organismus nezbytné. Díky obsahu kolagenu, elastinu a gelového komplexu je fascie pevná a pružná, to zapříčiňuje její odolnost vůči mechanickému stresu. Další vlastností fascie je její schopnost vést napětí, vytvářené v těle. Jakmile je stimulována, odesílá informace z proprioreceptorů zpět do centrální nervové soustavy. Funguje tedy jako senzor mechanického napětí. Fascie je schopná vázat vodu. Jednotlivá hydratovaná vlákna jsou pokryta hladkou vrstvou, která jim umožňuje po sobě dobře klouzat bez tření. V případě dehydratace koně, látka změní konzistenci a přilne ke tkáním, jako by byla z části přilepená. To vytváří tenzi, únavu a vede až k ischemii a k hromadění metabolických zplodin. Fascie ztrácí pružnost a tuhne v závislosti na množství jizvovité tkáně. Pokud dojde k podráždění fascie, stáhne se, zkroutí se a obtočí kolem těla, ztratí pružnost a ztuhne. Na místech, kde je bolest a napětí se restrukturuje a tak jim poskytuje oporu a chrání je před dalším traumatem. Tímto způsobem se začnou vrstvy fascie lepit jedna na druhou a vzniknou tak fasciální uzly. Časem tento jev změní pružnost a tím také i chody a výkonnost svalů koně. Ve fasciální tkání jsou zabudována autonomní nervová ganglia. Narušení fascie tedy ovlivňuje cirkulaci a výživy těchto ganglií a výsledkem je dysfunkce hladkého svalstva, například špatné trávení nebo nepravidelnosti srdečního rytmu (Hourdebaigt, 2012). Fascie funguje jako polovodičová komunikační síť, která přenáší bioelektrické singály mezi částmi těla po fasciálních liniích. Každá změna ve fasciálním systému hluboce ovlivní svaly, nervy, cévy, kosti a orgány (Hourdebaigt, 2012). 16

18 3.4 Stresové body Stresové body vznikají důsledkem velkého mechanického stresu, který způsobuje mechanické trhlinky ve svalových vláknech. Vysoká monotónní zátěž, přetěžování hmotností, přílišná námaha a další podobné aktivity jsou příkladem nadměrného mechanickému stresu (Hourdebaigt, 2012). Stresové body vznikají jako reakce na různá traumata jako je náraz, pád nebo přehnané protažení. Během rekonvalescence dochází ke kompenzaci poškozených svalových partií, což vede ke vzniku stresových bodů v kompenzačních svalech. Pokud má kůň například poraněnou končetinu, mohou se vytvořit stresové body ve svalech lopatky, nebo ve hřbetu (Hourdebaigt, 2012). Stresové body jsou zobrazeny na obrázku 2. Stresový bod působí na dotek jako ztvrdlá, tuhá tkáň o velikosti posledního článku malíčku, nebo i menší. Při doteku pod prsty neuhýbá a může být lehce nateklý a pro koně citlivý. Kromě tohoto ztuhlého místa ve svalovém snopci lze nahmatat i linii ztuhlých svalových vláken spojených se stresovým bodem. Pokud je stresový bod v akutní fázi zánětu, je snadno odhalitelný. Jsou citlivé na dotek, oteklé a teplé. V chronickém stadiu je již detekce těchto bodů obtížná, protože symptomy jsou velmi málo patrné. Stresové body nejčastěji vznikají na počátečních šlachách. Počáteční šlacha upíná sval na stabilní, nepohyblivou část těla. Tyto šlachy jsou poměrně silné a velké, aby byly schopny odolat velkému napětí při upínání svalů (Hourdebaigt, 2012). Obr. 2 Stresové body koně ( Scott a Swenson, 2009) 17

19 Natržením svalových vláken může dojít k přetržení krevních cév, krvácení, vyvolání otoku a tepla. Dále může vzniknout svalová tenze, napětí a vytvoření jizevnaté tkáně v okolních strukturách. Může jít o postupný proces, kdy pár postižených vláken zvolna přispívá k vážnému onemocnění pohyblivosti. Z poškozeného místa putují nervovým systémem vzkazy do mozku. Ten reaguje a nařizuje svalům omezení pohybu, aby nedošlo k dalšímu poškození. K poškození dochází nejčastěji během excentrické práce, tedy např. při doskoku za překážkou nebo při náhlém zastavení (Higgins a Martin, 2009). 18

20 4 MASÁŽE KONÍ 4.1 Historie koňských masáží Z čínské literatury víme, že masáže lidí byly prováděny jako léčebná metoda již před 3000 lety. Historie masáží koní není úplně přesně zdokumentována. Je však známo, že již staří Řekové masírovali své válečníky i koně před bitvou. Už i naši předci věděli, že víchování koní po práci slouží nejen k tomu, abychom koně vysušili, ale i jako výborná regenerace. Novodobá éra koňských masáží odstartovala v roce 1976 na olympijských hrách v Montrealu, kde se jako součást anglické jezdecké reprezentace objevil v roli maséra Jack Meager, masážní terapeut. Díky němu se masáže staly běžnou součástí zdravotní péče o koně (Plachá, 2010). 4.2 Význam masáží koní Správně prováděná masáž zlepšuje zdraví koně. Masáže mají pozitivní vliv na fyzickou i psychickou pohodu koní bez ohledu na věk. Láskyplné opečovávání a kontakt s koněm při masáži přispívá k uvolnění nervové soustavy a odplavení stresu. Masáž zažene úzkost a napětí a přinese spokojenost se životem, což podporuje regeneraci a zlepšení stavu. Pokud má kůň bolesti, masáží se mu může ulevit. Předpokládá se, že masáž má schopnost tlumit bolest díky vyplavování endorfinů z mozku (Hourdebaigt, 2012). Masáže zvyšují rozsah pohybu koně a tak dochází ke zlepšení všech chodů koně, zvýšené výdrži a také snížení tlaku a tahu na klouby, šlachy a svaly, což vede k prodloužení výkonných let. Například dostihový kůň s lepším rozsahem pohybu je schopen delších cvalových skoků a díky tomu třeba i vyhrát dostih. Flexibilní drezurní kůň udělá lepší dojem na rozhodčí. Také skokový kůň je schopen lépe využít všechen svůj skrytý potenciál. Masáže poskytují více komfortu během rekonvalescence po úrazech svalů. Po potřebné době na hojení, masáže, strečinky a správný rehabilitační program pomůže jizvovité tkáni se lépe přizpůsobit, zorganizovat a zminimalizovat, tím se zvyšuje šance svalů navrátit se k jejich původnímu stavu a schopnostem (Plachá, 2010). Masáže zlepšují cirkulaci krve, která stimuluje vylučování odpadních produktů z těla. Nejlepší možnost jak zlepšit cirkulaci je pohyb, ale koně v rekonvalescenci jsou často limitování v pohybu. Pro takové koně je masáž jedinou možností ke zlepšení cirkulace. Pro 19

21 koně je masáž neodmyslitelnou součástí aktivit, nutnou nejen kvůli úlevě, ale podstatnou měrou také pro předejití úrazů a poranění (Plachá, 2010). 4.3 Masážní techniky Masáže koní jsou stále více populární jak u koní ve vrcholovém sportu, tak i u rekreačních koní. Masáže mohou ovlivnit řadu fyziologických systémů, stejně jako buněčné a fasciální části daného svalového systému. Masážní terapie sehrává významnou praktickou roli v péči a odborné přípravě mnoha sportovních koní. Masáže mají pro tělo koně velký přínos. Snižují svalové napětí a bolestivost, snižují svalové křeče, zvyšují flexibilitu a rozsah pohybu, zvyšují pocit pohody (Scott a Swenson, 2009) Komprese Komprese je aplikace rytmického stlačování svalů pomocí hrotu dlaně, pěsti nebo špiček prstů. Stlačujeme svaly proti kostem (Scott a Swenson, 2009). Komprese je využívána při sportovní masáži koně jako jeden ze dvou hlavních pohybů. Jedná se o hluboký kroutivý pohyb, vykonávaný nejčastěji hrotem dlaně. Pracujeme ve směru hodinových ručiček. Každá komprese by měla trvat několik sekund a vyvíjený tlak by měl být stejně pevný po celou dobu pohybu. Postupujeme podél celého svalu v rozestupech 2-3cm od sebe. Komprese pomáhá svalové tkáni uvolnit se před aplikací dalších technik (Hooper, 2005) Řídící tlak Řídící tlak je forma komprese, která využívá aplikace tlaku pomocí palce, prstů nebo lokte. Tento tlak je držen po dobu 5 sekund nebo déle. Po uvolnění tlaku dojde k prokrvení místa (Scott a Swenson, 2009). Technika tlaku dlaní je velmi efektivní na porovnání kostěných struktur a uvolnění myofasciálních bloků uložených hluboko a blízko kostí (Hourdebaigt, 2012) Efleráž Efleráž bývá aplikována při masážích k podpoře drenážování tkáně. Efleráž používáme směrem k srdci, abychom napomohli přirozenému toku žilní krve. Efleráž má mechanický, drenážní vliv na tělní tekutiny-krev a mízu. Jedná se o klouzavý pohyb prstů a dlaně. Pokud efleráž provádíme jednou rukou, palec nevede ruku, nýbrž následuje prsty (Hourdebaigt, 2012). 20

22 Ruka musí být v úplném kontaktu s masírovanou partií a měla by ji přesně kopírovat. Efleráž může být prováděna jednou rukou, nebo oběma rukama, současně, nebo střídavě (McBride a kol., 2004). Jedna ruka může pouze podpírat a druhá masíruje, nebo mohou masírovat obě a nebo pouze jedna bez podpěry. Při masáži oběma rukama jedna ruka navazuje na pohyb druhé. Provádíme stejnosměrný klouzavý pohyb. Tlak by měl být stejný v průběhu celého pohybu (Bromiley, 2010) Frikce Frikce se používá k rozrušení srůstů a jizvovité tkáně mezi vlákny svalu, šlach a vazů, fascie, kloubními pouzdry a kostmi. Frikce neboli roztírání spočívá v malých krouživých pohybech, které jsou zaměřené do hloubky. Provádíme je po celé délce svalu nebo pohybem nahoru a dolů po fibrózní tkáni. Na malých plochách se frikce provádí bříšky prstů nebo palce a na větších dlaněmi (Hourdebaigt, 2012). Frikce je jeden ze dvou pohybů, které používáme při sportovní masáži u koní. Prsty vykonáváme tah přibližně pět centimetrů. Celý pohyb by měl trvat dvě sekundy. Pokud frikci vykonáváme na problémových partiích pravidelně, dojde k rozrušení srůstů a ke zvětšení rozsahu pohybu koně (Hooper, 2005) Myofasciální uvolňující terapie Jedná se o systém velmi jemných, přesně definovaných pohybů přes měkkou tkáň. Tato technika je nediagnostická, neinvazivní a velmi šetrná. Umožňuje tělu aktivovat jeho přirozené regenerační a hojivé mechanizmy ( 4.4 Kontraindikace masáží Termínem kontraindikace označujeme určité situace, kdy by kůň neměl být masírován. Koně nemasírujeme, má-i teplotu vyšší než 39 C. Normální teplota koně je 38 C. Zvýšení teploty doprovází závažná onemocnění. Horečnaté stavy vyžadují naprostý klid. Masáž by stav jen zhoršila, protože by podpořila již tak zvýšený krevní oběh (Hourdebaigt, 2012). Pokud má kůň otevřenou nebo hojící se ránu někde na těle, měli bychom se této oblasti vyhnout, ale je možné masírovat zbytek těla, což může pomoci ke vstřebání otoku a uvolnění napětí. Při akutním traumatu (natržený sval, akutní hematom, vnitřní krvácení) masírujeme až po uplynutí 72h (Hourdebaigt, 2012). 21

23 Při vážných formách funkční nervové poruchy (tetanus) koně nemasírujeme, protože nerovová stimulace by ho mohla dovést až k nepříčetnosti. Akutní nerovové potíže nebo podráždění nervu (neuralgie) v určité oblasti jsou také kontraindikací masáže. Přiložení rukou však může mít zklidňující efekt (Hourdebaigt, 2012). U akutního revma a artritidy by mohla masáž stav zhoršit, proto masírujeme až v chronickém stadiu a je třeba speciální přístup. V okolí kloubů by neměli být užívány hluboké hmaty. Kalcifikace měkkých tkání by neměla být masírována, protože by mohlo dojít k zhoršení zánětu v této oblasti. Stejně tak i při zánětech, včetně zánětu žil, koně nemasírujeme. Pokud jsou v těle cysty a rakovinné nádory, musíme se vyhnout postiženým oblastem, jinak by mohlo dojít k jejich rozšíření dále do těla (Hourdebaigt, 2012). Absolutní kontraindikací masáží jsou kožní potíže plísňového původu, infekční píštěle, infekční onemocnění (např. tetanus, hříběcí a zápal plic), akutní stádia virových onemocnění, např. chřipka koní nebo herpesvirus. Masáží by mohlo dojít k rozšíření těchto onemocnění (Ettl, 2002). 4.5 Účinky masáží a jejich vliv na koně Vliv na fyzický stav koně Tlak působící na tkáně při masáži protáhne tkáně a podpoří cirkulaci tělních tekutin. Díky zvýšené cirkulaci krve dochází k lepšímu okysličení tkáně a odvodu oxidu uhličitého. Tím dochází k významnému podpoření metabolismu. Vyvíjením tlaku během masáže dochází nejen k proudění krve, ale také lymfy (Ettl, 2002). Společně s krví a mízou jsou z tkání vyplavovány toxiny a odpadní látky a do tkání přitéká čistá okysličená krev. Masáže přispívají také ke snížení krevního tlaku. Díky hlubokému mechanickému tlaku na tkáně začne mozek koně produkovat endorfiny. Ty pomáhají tělu snížit vnímání bolesti. Mechanický tlak pomáhá protahovat a změkčit tkáně, tím dochází k uvolnění svalové tenze, stresových a spoušťových bodů a spasmů, kontraktur, popřípadě změknutí kolagenových vláken u jizev. Mechanickým tlakem ovlivňujeme také nervovou soustavu. Svaly můžeme tedy masáží zklidnit, nebo naopak stimulovat, podle typu masáže (Hourdebaigt, 2012). 22

24 Zranění koně nebo onemocnění svalů může vyloučit koně z tréninku na velmi dlouhou dobu. Masážemi předcházíme zraněním (Ettl, 2002). Obr. 3 Absolutní uvolnění koně po bowenově masáži (Pecková, 2010) 23

25 4.5.2 Vliv na psychický stav koně Koně stejně jako lidé, mají vrozený obranný systém. Ten zaznamenává veškerá traumata, která zažijí, aby se jich příště vyvarovali. Můžou to být traumata fyzická, duševní, ale i dietetická. Ukládání traumatických zkušeností nazýváme emocionální paměť. Při snaze o uvolnění jednotlivých bloků a svalů narazíme na bariéry, které spustí emocionální paměť zvířete. Na psychiku koně má vliv velmi lehký, měkký dotek. Tyto doteky vyvolají efekt čistě nervového reflexu a působí tak pozitivně na nervovou soustavu koně. Lehká a jemná stimulace kůže vysílá do mozku uvolňující impulzy a motorické nervy následně uvolňují napětí. Tento čistě nervový reflex uvolňuje a uklidňuje koně, který je v tenzi, je panický, úzkostlivý a trpí bolestmi (Hourdebaigt, 2012). Intimní kontakt mezi masérem a koněm zlepšuje důvěru a porozumění mezi koněm a člověkem. Doteky napodobují koni jeho matku, která ho olizovala a dotýkala se jej, když byl ještě hříbě. Tento kontakt prohlubuje vztah člověka s koněm a snižuje senzitivitu koně (Ettl, 2002). 24

26 5 BOWENOVA MYOFASCIÁLNÍ TECHNIKA Myofasciální terapie pracuje s pojivovým systémem těla, do kterého patří obalové - fasciální vrstvy orgánů, vaziva a šlachy. Fascie obepíná každý sval, orgán a svalové vlákno. Pružnost fascie, svalů, vazů a kloubů má přímý vliv na kvalitu pohybu koně. Bowenova technika je jemná doteková technika, která uvolňuje stres a napjaté svaly, spouští očistný proces, pomáhá obnovit správné držení těla a harmonizuje organizmus. Často se v praxi označuje jako Bowenova masáž, Bowenova tlaková masáž a podobně. Bowenova tlaková masáž je holistická, velmi šetrná a nediagnostická metoda. Jedná se o dynamický systém masáže svalu a pojivové tkáně. Bowenova technika je uznávána a úspěšně užívána ve zdravotnictví po celém světě. Tato technika patří mezi holistické metody, to znamená, že je zde tělo vnímáno jako celek. Jedná se o práci s měkkou tkání (svaly,šlachy, fascie). Provádí se prostřednictvím sérií jednotlivých pohybů přes přesně definované body těla. Tato technika se zabývá kontrakcemi uvnitř svalů a ve svalové fascii. Hluboká fascie obaluje stěnu celého těla, končetin, drží svaly u sebe a rozděluje je na jednotlivé funkční skupiny. Hluboká fascie umožňuje tedy pohyb svalů. Má stabilizační a podpůrnou funkci a pomáhá udržení rovnováhy. Fascie také usnadňuje proudění krve a lymfy v těle ( Technika napomáhá také odstranění energetických bloků a obnovuje plynulý tok energie. Spočívá v systému velmi jemných, přesně definovaných pohybů přes měkkou tkáň, s cílem podpořit vlastní obranný systém těla a stimulovat jeho přirozené regenerační a hojivé procesy. Tato technika je nediagnostická, neinvazivní a velmi šetrná. Používá se více než 40 let a denně pomáhá tisícům lidí, kteří trpí různými chorobami. Bowenova technika ohromila terapeuty a lékaře všech oborů na celém světě. Tato technika pomáhá navracet organizmus do rovnováhy, ztracené v důsledku nedostatku pohybu či úrazu. Obnovená harmonie pak umožní tělu využít jeho přirozenou schopnost sebe uzdravování. Základem této techniky jsou speciální jemné pohyby, které jsou prováděny prsty nebo loktem. Polštářky prstů přetáhneme kůži pacienta přes svalové bříško nebo šlachu, vyvineme jemný tlak a přibližně po 2 vteřinách s kůží sklouzneme zpět. Pohyby jsou prováděny na přesně popsaných bodech těla v určeném sledu a v sériích, které jsou nazývány procedury ( Pokud dojde k uvolnění různých omezení a kontrakcí v rámci myofasciální struktury za pomoci bowenovy masážní techniky, dosáhneme zlepšení krevního oběhu, lymfatické drenáže či vodivosti nervových vzruchů. Často také dochází k vylepšení funkce vnitřních orgánů 25

27 (somatoviscerální reflexní vazba). Základním principem tedy je, že se nesoustředíme na uvolňování kontrakcí v jednom konkrétním svalu, ale pracujeme s celými oblastmi těla, případně s celým tělem. Tento přístup způsobí uvolnění na několika úrovních těla povrchových i vnitřních, a k přímému nebo nepřímému ovlivnění vnitřních orgánů, takže dochází k celkovému zlepšení zdravotního i psychického stavu koně ( 5.1 Historie vzniku bowenovy techniky Bowenova technika pochází z Austrálie. Objevitelem a průkopníkem této techniky byl australský osteopat Thomas Ambrose Bowen ( ) (Kerumová, 2003). Neměl žádné speciální medicínské vzdělání. Pracoval jako truhlář, pomocný dělník v docích a rozvážeč mléka. Byl vášnivý sportovec, sám trénoval místní fotbalový klub a jako masérský samouk po každém zápase poskytoval svému mužstvu masáže. Možným impulzem pro objev této metody mohlo být jeho setkání s Ernie Saundersem, věhlasným masérem, fyzioterapeutem a chiropraktikem. Tom Bowen během 30 let, kdy metodu používal a vyvíjel, dosahoval vynikajících výsledků. Prvním Tomovým pacientem byla jeho žena (chronický astmatik). V roce 1952 otevřel kliniku a brzy se stal vyhlášeným léčitelem. Během roku 1975 ošetřil na klientů a není divu, že se později stal australskou léčitelskou legendou 70. let. Úspěšnost jeho zákroků se tradovala kolem 85 % - 90 %. Svoji techniku neustále zdokonaloval a vyvíjel. Jeho asistenti popisovali Tomovu vynikající schopnost "číst" lidské tělo a rozpoznat hlavní problém. Toto nadání mu umožnilo aplikovat jen několik cílených pohybů z jeho techniky k dosažení výsledku. Tom Bowen si nevedl deník a nikdy nikoho záměrně nevyučoval. Měl pouze 6 asistentů, kteří mu pomáhali vést kliniku. Teprve po jeho smrti jeden z nich, Oswald Rench, začal Tomovu práci vyučovat jako Bowenovu techniku v Austrálii. Brzy na to se začala vyučovat a šířit tato metoda po celé Austrálii, Novém Zélandu, Severní Americe, Velké Británii a v Evropě (Kvašňáková, 2004). Tom Bowen se v průběhu svého života zaměřoval nejen na lidi. Praktikoval také na zvířatech, především na dostihových koních, protože byl velkým fanouškem klusáckých závodů. (Kerumová, 2003) V České Republice prezentoval tuto techniku Jock Ruddock pod názvem The Equine Touch v roce Tehdy byl dotázán, zda by nedokázal překopírovat techniku VHT vibromuskulární harmonizační techniku) pro koně. Jeden z Jockových studentů úspěšně praktikoval VHT na lidech s velmi dobrými výsledky, a tak chtěl vědět, jestli by bylo možné pomáhat i koním. V Aberdeenu ve Skotsku začal tedy Jock zkoušet, jak provádět pohyby na 26

28 koních. Výsledky byly povzbuzující a téměř přes noc se Jock stal léčitelem koní. Koně se tak stali součástí jeho každodenní praxe (Ruddock, 2009). Za rok na to byl pozván do České repulky vyučovat VTH. Během této návštěvy byl dotázán, zda by se nemohl podívat na dostihového šampiona Cipíska, který se vážně poranil ve Velké Pardubické. Výsledek ošetření zaujal všechny natolik, že byl Jock pozván zpět do Čech a představil svou techniku na koně. V květnu 1999 tedy vyučoval Jock poprvé svůj kurz pro veterináře z Čech, Slovenska, Rakouska, Ruska a z Německa. Kurz zaznamenal úspěch a Jock byl do Čech pozván opět na podzim roku Od tohoto roku začal být tento kurz vyučován pro majitele, chovatele, trenéry a ošetřovatele koní. V tomto roce se také Jock seznámil s jeho budoucí ženou Ivanou a spolu začali kurzy vyučovat a rozvíjet (Ruddock, 2009). Postupně vytvořili další nové techniky, které jsou vyučovány po celém světě. Pro majitele koní je určena technika pod názvem The Equine Touch, technika The Canine Touch se používá pro psy, a lidem je určena VHT Vibromuskulární Harmonizační Technika ( 5.2 Principy provedení bowenovy techniky Touto metodou manipulujeme s prostorem pod kůží. Nachází se tam cévní řečiště, lymfatické řečiště, nervová zakončení a fascie. Na fascii se nachází jemná vlákna, která obalují sval. Po této povázce jsou přenášeny informace ze svalu do mozku a obráceně. Povázka při velkém zvětšení připomíná jemnou hedvábnou punčochu a v jejích kličkách a smyčkách byla vědci eliminována krystalicko-kolagenní hmota a buňky, u kterých se podařilo prokázat, že mají svoji vlastní buněčnou paměť (Kerumová, 2003). Jednotlivá ošetření jsou zaměřena na jednotlivé části těla a rozeznáváme např. proceduru na končetiny, hřbet, zadní stranu stehenních svalů. Pohyby posílají zprávu do mozku tak, aby aktivovaly řadu reakcí, které poskytují svalu uvolnění. Vždy po několika pohybech následuje tzv. čekací doba. Tyto dvouminutové přestávky jsou velmi důležitou součástí celého ošetření. Umožní tělu vyslané signály rozpoznat a zpracovat, například uvolněním a relaxací svalů. Jakékoliv napětí v ošetřované části těla se výrazně sníží. Jemné masážní pohyby mnohdy mívají ohromující účinky. Často uleví od vážných bolestí svalů již po prvních sezeních,. Celé ošetření, včetně několika dvouminutových přestávek, trvá kolem minut. Při Bowenově tlakové masáži se neužívají žádné masážní emulze, masti ani oleje. Obvykle se 27

29 provádí po 5-10dnech, dvakrát a pak po 21 dnech. Jedná se o techniku relaxační a jemnou a velké procento koní projevuje úlevu téměř okamžitě. Bowenova tlaková masáž působí na tělo tzv. holisticky. Pomáhá udržovat celé tělo v přirozené rovnováze a nastartovat tak přirozený proces sebeuzdravování organismu ( Bowenův pohyb má tři fáze. Fáze přípravná ovlivňuje exteroreceptory uložené v kůži a v podkoží. Položíme ukazováčky, palce nebo spodní části dlaní zlehka na kůži. Prsty by měly být jakoby přilepené na kůži a ostatní prsty vytvářejí oporu pro ruce. Jemně nahrneme kůži proti směru, ve kterém hodláme vykonat následný pohyb, až pod prsty ucítíme okraj příslušného svalu. Cílem je připravit si kožní řasu a uvolnit maximální možné množství kůže pro další práci. Podle pohyblivosti kůže získáváme informace o stavu hlouběji uložených tkání (Kvašňáková, 2004). Další fáze je fáze stimulační a působí na hlouběji uložená nervová zakončení v podkoží a proprioreceptory cílové oblasti. Lehce zvýšíme tlak, abychom se dostali pod úroveň povrchu svalu a následně pohneme prsty mírně zpět, až ucítíme okraj svalu. V této pozici udržujeme vyvinutý tlak a stimulujeme místo po dobu alespoň tří vteřin. Na stimulační fázi bezprostředně navazuje fáze výkonná. Při ní jsou ovlivněny především proprioreceptory uložené ve svalech a úponech. Udržujeme tlak použitý ve stimulační fázi a provedeme pohyb zpět (brnknutí) napříč přes svalovou partii nebo sval. Tlak by měl zůstat konstantní až do ukončení pohybu (Kvašňáková, 2004). Vždy po několika pohybech musí následovat tzv. čekací doba. Tyto dvouminutové přestávky jsou velmi důležitou součástí celého ošetření. Umožní tělu rozpoznat a zpracovat vyslané signály, a také zpětně dovolí svalům na novou informaci reagovat, například jejich uvolněním a relaxací. Nezřídka po ošetření dochází i ke změnám charakterových vlastností, koně vyplašení, nervózní, nedůvěřiví a často i agresivní, se mění i po jediném ošetření. Dlouhá léta trpěli bolestí či stresem, který se v průběhu ošetření podařilo uvolnit. Občas se stává, že koně během ošetření usnou. U každého koně dochází ke změnám různě rychle. U některých koní může po ošetření dojít k dočasnému zhoršení, které trvá den až tři dny, ale pak, kdy se tělo už usadí v onom pro něj optimálním stavu (získaného z buněčné paměti), dojde k výraznému zlepšení (Kerumová, 2003). 28

30 5.3 Odezvy koně na bowenovu masáž Během masáže může kůň signalizovat efekt masáží na jeho tělo. Tyto reakce vznikají jako odpověď na uvolnění svalů, na stimulaci nervového a lymfatického systému a dalších vnitřních systémů těla. koně (Maguire, 2013). Obr. 4 Flémování (Pecková, 2010) Kůň vysílá tyto následující signály: Zívání- zíváním kůň reaguje na změny v těle, tělo zpracovává procesy a spotřebovává kyslík. Při nedostatku kyslíku spouští mozek zívání. Zívání je zobrazeno na obrázku 5. Flémování-kůň zvedne hlavu do výšky, ohrne horní pysk a nasává pachy. Flémování je zobrazeno na obrázku 4. Náhlé lízání solného lizu-kůň začne lízat solný liz, kterého si již delší dobu nevšiml. Je to proto, že v těle se nastartovaly procesy, které potřebují více soli k udržení jejich funkce. Kálení a močení-kůň může vykálet nebo vymočit malé množství tmavých výkalů nebo moči, silného zápachu. Je to důsledek toho, že se tělo zbavuje toxinů. Zasklený pohled Dřímání Olizování a žvýkání Povzdychnutí 29

31 Odfrknutí Pití vody Vystouplé žíly Tvorba lymfatického pruhu Změna teploty Horká místa Každý kůň může reagovat různě. Výše popsané reakce jsou ty nejčastěji zaznamenané (Maguire, 2013). Obr. 5 Zívání během masáže (Pecková, 2012) Obr. 6 Relaxace koně (Pecková, 2012) 30

32 6 MATERIÁL Vliv bowenových masáží byl zkoumán v letech Pro pokus bylo použito celkem 53 koní z Brna a okolí, z Prahy a okolí, z Chrudimi a ze Svitav. Z toho bylo 14 poníků, 5 plnokrevných koní, 4 chladnokrevní koně a 30 teplokrevných koní. Poníků bylo 10 valachů a 4 klisny. Teplokrevní koně byli v zastoupení 18 valachů a 12 klisen. Chladnokrevníci byli 3 klisny a jeden valach a plnokrevníci 3 valaši a 2 hřebci. K výzkumu byli použiti koně ve věku mezi 2-31 let. Tito koně byli různého zaměření. Část koní byla využívána ve sportu. Jednalo se především o pony sport, parkur, drezuru nebo všestrannost. Dva koně běhali rovinné dostihy na vysoké úrovni. Značná část koní byla využívána v provozu jezdecké školy. Část koní byla ježděna na sedlech s kostrou, na několik koní bylo užíváno sedlo bez kostry. Na začátku každého ošetření byl majitelům a jezdcům koní rozdán dotazník, který vyplnili 22.den po posledním ošetření koně. Změny v těle koně probíhají po 21 dní, proto byly dotazníky vyplněny až po uplynutí této doby. Na základě těchto dotazníků byly zpracovány výsledky. Ošetření byla prováděna podle problémů u jednotlivých koní a podle možností. U části koní bylo provedeno pouze jedno ošetření, někteří koně byli ošetřeni dvakrát, u několika koní byla provedena tři ošetření. Několik koní bylo masírováno pravidelně po určitou dobu. Koně byli masírování na klidném místě, které znali a které jim bylo příjemné, aby nebyli ničím rušeni a mohli se plně uvolnit. Velká část koní byla ošetřena v boxu nebo ve stájové uličce, ale někteří koně byli ošetřeni venku na louce nebo na jízdárně. Koně buď stáli sami, nebo byli drženi na prověšeném vodítku pomocníkem. Nikdy nebyli uvazováni. 31

33 7 METODA BOWENOVY MASÁŽE 7.1 Základní principy Při aplikování bowenovy techniky na koně používáme buď prsty, nebo palce. Záleží na tom, kde stojíme. Výsledný směr pohybu od těla děláme palci k tělu prsty. Vždy aplikujeme nejdříve jemný dotyk při natahování kůže a prsty vnímáme struktury svalů a měkkých tkání. Následně aplikujeme jemný tlak a s výdechem vykonáváme pohyb těžištěm našeho těla ve směru výsledného pohybu. Během přípravy na výsledný pohyb by měly uplynout aspoň dvě vteřiny, které jsou velmi důležité na poskytnutí dostatečného času tělo koně na výslednou reakci. Tuto fázi nazýváme výzvou. Tělo vnímá dotyk, následný tlak 90 za svalem, sval se naplní krví a může zpracovat výsledný pohyb efektivně. Kůň vnímá instinktivně velmi rychle reakce, které probíhají uvnitř těla. Respektujeme tedy moudrost přirozených reakcí, pozorujeme a počkáme si na čas, kdy kůň bude mít zájem pokračovat v ošetření. Doporučuje se raději méně efektivních pohybů, které organizmus zpracuje optimálně. Kvalita má přednost před kvantitou. Důležité je, abychom před výsledným pohybem provedli výdech a uvolněně přistupovali ke koni po celou dobu ošetření (Koleňová, 2012). Musíme respektovat povahu a momentální zdravotní stav koně a jeho potřeby a přizpůsobíme se jim. Začínáme pracovat vždy na lepší straně těla koně a na vzdálenější části od bolesti, respektive zranění. Vytvoříme tak úvodní příjemný pocit, který je základem pro to, aby nám kůň dovolil ošetřit bolestivé oblasti. Míru intenzity upravíme tak, aby vyhovovala koni, proto musíme vynaložit dostatek času pro pozorování reakcí. Tato technika je pro zvíře darem, který mu poskytujeme dokud mu dělá dobře (Koleňová, 2012). Všeobecně se doporučuje začínat ošetření vlevo a vpravo okolo páteře. Tím ovlivníme činnost vnitřních orgánů, protože se tam nalézají reflexní zóny. Dále pokračujeme ošetřením krku a postupujeme od hřbetu dolů k hrudi. Podle zatížení pokrčujeme buď s předními nebo se zadními končetinami a dostaneme se až k bolestivé oblasti (Koleňová, 2012). Při ošetření touto metodou hrají ruce velmi důležitou úlohu, ale nejsou tím nejhlavnějším. Dotyk a práce rukou musí být doplněná správným a harmonickým pohybem těla a jeho správnou pozicí, také správným dýcháním. Při provádění bowenovy techniky na koních musí být tělo maséra dokonale vybalancované. Tělo musí být uvolněné, spodní část těla je základnou pro horní polovinu těla. Nohy by měly být mírně rozkročené a natočené ve 32