TAJNÉ DĚJINY INTERNETU BLBOST BY MĚLA.. tomto Z HISTORIE PAKA ZENOVÁ ŽENA LINDE GAS-PROM. čísle ČECHY ZEMĚ MYSTIFIKACE

Transkript

1 v BLBOST BY MĚLA.. tomto Z HISTORIE PAKA ZENOVÁ ŽENA čísle ČECHY ZEMĚ MYSTIFIKACE TAJNÉ DĚJINY INTERNETU LINDE GAS-PROM

2 Probuzení prasečí chřipky A/H1N1 farmaceutickými koncerny

3 ÚVODNÍK LEKTORA ZAHLUBOVAČE Blbost by měla mít svůj monument Člověk by si myslel, že po mnohých špatných zkušenostech lidstvo už konečně opustí fenomén, který ho provází od počátku jeho existence mýtus. Ke krizi mýtu se však stále neschyluje, a to i přesto, že tu a tam naštvaní lidé boří, vyvracejí a likvidují rozmanité památníky, vyviklávají sochy, natírají tanky na růžovo a činí další opatření na snížení jeho vážnosti. Mýtus prostě přetrvává, protože ho větší část lidstva potřebuje jako záštitu a symbol své víry. Možná, že by se obě protipólné skupiny zastánci i odpůrci mýtu - shodli na tom, že by bylo záhodno postavit sochu či památník něčemu, co může přetrvat věky. To co přetrvává věky, je například lidská blbost. Ano, je to právě lidská blbost, která by si zasloužila (možná jako jediná), aby ji byl postaven monument, pomník, či památník, jak kdo chce. Půjdu ještě dál, myslím si, že v kalendáři by měl být vyznačen významný den, který by připomenul lidstvu jeho blbost, jako jeho významný dějinný i hybný prvek. Vždyť bez blbosti by lidstvo prožívalo zřejmě zcela jiný vývoj, než jak jej prožilo. Dějiny by přišly o své mučedníky, byl by to svět bez válek, bez omylů a právě blbostí způsobených katastrof. Blbost zůstává stále nedoceněná, co se týká vlivu na osudy a vývoj lidstva, i když je jeho zásadním a určujícím fenoménem. Veškeré lidské aktivity jsou víceméně založené na korekcích škod, mimoděk či záměrně způsobených blbostí. Vraťme se však k mýtu, který je rovněž produktem lidské blbosti. Jeho projektanti i stavitelé se vždy znovu domnívají, že slovo od nás přetrvá věky a že bude na vybraném svatém místě strmět nekonečně dlouho. Abychom si připomenuli, jaký osud čeká každý mýtus bez rozdílu, zkusme si udělat hezkou neděli v přírodě s malým happeningem. Z marcipánu vyrobíme sochu Ferdy mravence v porovnání s velikostí lesního mravence v nadživotní velikosti, celkové provedení bude odpovídat mytologické postavě. Sochu opatrně přeneseme do lesa, kde vyhledáme velké mraveniště. Z dřevěného klůcku vytvoříme pódium, které položíme do mraveniště na vyvýšené místo, Dáme si záležet, bude to místo, kde mohou mravenci uctívat svůj mýtus. Připravíme si na stojan fotoaparát, kterým budeme pořizovat záznam osudu sochy - postavy významné pro společenství mravenců. Ferdu mravence umístíme na piedestal. V přesných časových intervalech si do hlasového záznamníku zaznamenáme vše, co se bude dít. Ze zkušeností odvodíme poznatky pro pravděpodobné osudy jiných mýtů. Získaný materiál můžeme umístit na některý sociální web. ilustrace: U. Padovani ú-vodník úv-odník úvodník úv

4 testík Nevíte jaké je vaše místo ve společnosti? Odpoví Vám naše krátké testy, které si můžete rychle a sami vyplnit cestou do zaměstnání. 1. Jsi hezký? ano 1 bod ne 0 bodů Jsi chytrý? ano 1 bod ne 0 bodů Vyhodnocení: 2 body: Jsi hezký a chytrý 1 bod: Jsi buď hezký, nebo chytrý 0 bodů: Jsi škaredý debil 2. Jsi zdravý? Ano 1 bod Ne 0 bodů Jsi bohatý? Ano 1 bod Ne 0 bodů Vyhodnocení: 2 body: Překypuješ zdravím a jsi bohatý 1 bod : Jsi buď zdravý nebo bohatý 0 bodů: Jsi nuzák a kripl Test sestrojili vědečtí pracovníci RSVT v Dubí u Teplic

5 Veltlínské jezero Veltlínské jezero má vzniknout v katastru obce Bzenec na Moravě. Jde v podstatě o umělou nádrž, kde budou shromažďovány ekologicky aseptické vedlejší produkty při výrobě moravských vín, spolu s nezdařenými kyselými vinnými produkty, které byly dříve exportovány do mnoha pražských vináren k přímé spotřebě. Tzv. Moravský bolehlav, který byl příčinou překyselení žaludku mnoha návštěvníků pražských vináren, se díky dovozu kvalitních zahraničních vín ze zemí střední a jižní Ameriky, Afriky, či Austrálie, stal v Praze neprodejným a nezbývá, než jej uskladnit ve volném prostoru v umělé nádrži. Tato nádrž měla být původně umístěna v západních nebo severních Čechách, avšak díky iniciativě starostů a obyvatel vytypovaných lokalit, kteří se rázně postavili proti tomuto projektu, zůstane moravské víno doma na Moravě. Co bylo hlavním argumentem odpůrců vinného jezero v Čechách, shrnuje jeden ze starostů, ve svém vyjádření k petici. Byla to především obava z enormního výskytu vinných mušek, které by vzhledem k rozlehlé ploše vinného jezera zamořily okolí a znepříjemnily život obyvatel v okolí vinného jezera. Dalším, ekologicky závažnějším problémem je možné překyselení pramenů vod, které jsou např. v okolí města Stráž pod Ralskem v katastrofálním stavu díky předchozí sovětské těžbě uranové rudy, která byla za socialismu louhována čerpáním kyseliny do podzemí. Nikdo neví, co by se stalo, pokud by se rezidua těchto zbytkových kyselin spojila s kyselým moravským vínem, nechal vinařství se slyšet starosta Stráže pod Ralskem, když se mu s vypětím všech sil podařilo zabránit demonstracím znepokojených obyvatel města a přilehlých obcí. Problém s překyselením však zřejmě nedělá vrásky na čele moravským vinařům, kteří již plánují otevření venkovních lázní pro pražáky. Když nechců naše víno lemtať, prijedů k nám do Bzence se v ňom vykůpať, plánuje si další tzv. pražský projekt jeden z vlivných vinařů, dříve velkododavatel kyselých sířených vín z Moravy do Prahy. Podle Helemese LZ ilustrace: U. Padovani BADATELSTVÍ* BADATELSTVÍ*

6 Z historie Patafyzického kolegia v Teplicích Sborník Alfred Jarry a česká kultura Institucionalizované Patafyzické kolegium v Teplicích vzniklo na přelomu let (hodina, den ani měsíc založení nejsou známé). Ve své době bylo jediným uskupením vědomých patafyziků ve východní Evropě. U jeho zrodu stáli nejprve někteří členové jedné ze studijních skupin církve Svědkové Jehovovi (dále jen SJ), kteří při svých exkurzích do světa ideologie SJ, ve studijních spisech sekty, objevovali kouzlo nechtěného. Když opustili pohostinství sekty, založili pod vedením Eduarda Vacka, kterého již dříve ovlivnily Anály patafyziky Alberta Marenčina v časopise Světová literatura, Patafyzické kolegium Teplice. E. Vacek svoje iniciační setkání s Marenčinovými Anály zúročil až se zpožděním třinácti let. Naplnil se tak postulát Alfreda Jarryho: Patafyzika přesahuje metafyziku, tak jako metafyzika přesahuje fyziku. E. Vacek k tomu říká: Protože jsem pociťoval tragickou nevzdělanost v oblasti bible, přijal jsem od dvojice SJ nabídku ke studiu, a aniž bych k tomu vědomě cílil, stal jsem se posléze starším jednoho sboru v Teplicích. Časem jsem ale zjistil, že právě mezi SJ nacházím cosi patafyzického: jejich učení mě občas přivádělo nejprve k vnitřním rozladám, jež měly nepochybně svůj původ v dialektice rozumu a metafyziky. Některé texty byly pro mne zajímavé, jiné pak zcela absurdní. Ty druhé jsem začal jejich zvýrazňováním lehce ironizovat a posouvat do roviny persifláže. Tyto mé vnějškově málo zřetelné postoje však zaujaly skupinu mladých zájemců o učení SJ; spolu jsme pak uvnitř sboru SJ vytvořili uskupení, které mělo velmi blízko k budoucímu patafyzickému kolegiu. Většina z nich byli studenti, kteří se později rozešli studovat na vysoké školy. 1 Také cesta Svatavy Antošové měla podobně komický potenciál: Někdy v osmdesátém prvním mě seznámila teplická výtvarnice Eva Šmídová s malířem Svatava Antošová Václavem Lukáškem. Ten mě pak pozval na jakési sezení k Vackovým, kde už byli Míra Wanek a Petr Kuranda. Netušila jsem, že jsme právě založili PAKO, tedy Patafyzické kolegium. 2 A ještě Miroslav Wanek: Kolegium 1 Rozhovor E. Vacka s Radimem Kopáčem pro časopis Uni, březen Svatava Antošová, v rozhovoru s Radimem Kopáčem v knize Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala, Concordia, Praha 2005.

7 založil Eda Vacek, ani nevím jistě, jestli už existovalo předtím, než jsem tam přišel, ale po mém příchodu jej tvořila pětice: Eda Vacek, já, Venca Lukášek, Sváťa Antošová a Petr Kuranda. První schůzky byly víceméně takovým společným čtením především z Marenčinových Análů patafyziky ze Světové literatury. Eda nám zapůjčil Jarryho a také čas od času přednesl nějaký svůj výtvor. Stěny Edova bytu pokrývaly jeho Miroslav Wanek obrazy, třírozměrné koláže a skorosochy, některé z nich už přímo inspirované patafyzikou. Aktivita kolegia spočívala v pravidelných týdenních schůzkách, v organizování polosoukromých performancí, her a akcí, k nimž následně vycházely na psacím stroji psané sborníky. Slavili jsme například výročí konce třicetileté války, žena k tomuto výročí upekla velký dort. V prosinci jsme nafoukli gumové matrace a vyrazili se koupat do krystalické vody [míněn sníh] na Sluneční louku v Dubí u Teplic. Rozhodli jsme se uspořádat mezinárodní patafyzické sympozium (na které bohužel sice nikdo zahraničí nepřijel, ale i tak došlo k přednesu významných referátů na téma Odstranění traumatu při vyměšování v panelové výstavbě) a založili jsme výtvarně-literární občasník PAKO, kterého do roku 1986 vyšlo vždy v deseti kopiích do dvanácti kusů (poslední dva byla téměř nečitelné). Všechna čísla jsou archivována v pražské knihovně Libri Prohibiti, i když StB vyvinula enormní úsilí o získání celého nákladu. Pro jedno číslo si například dojela až do Bratislavy k Albertu Marenčinovi, vzpomíná Eduard Vacek v televizním pořadu Teplice v Praze z pražské Delty. Miroslav Wanek v témže pořadu ke koncepci časopisu a k jeho obsahu uvádí: Každý přinesl to, co vytvořil nebo našel, a pak jsme to třídili a rozdělovali si, co kdo přepíše na stroji v deseti nebo dvanácti průklepech. První kopie byla vlastně Brailovým zápisem, protože kusy papíru úplně chyběly a text bylo možné číst buď jen hmatem, nebo odhadem podle tvaru výseků. Poslední kopie připomínala noviny, které spadly do vody, nebo útržek textu, který zůstane při praní v kapse. Kromě vlastní tvorby jsme v časopise uváděli ukázky z Análů patafyziky, z děl různých autorů, jako byli Jarry, Queneau a také ukázky z časopisů Hara-kiri a Analogon. A pak samozřejmě cokoli, co se našlo na ulici, třeba plakát k bezpečnosti práce hlásající: Chraňte svůj zrak jako oko v hlavě nebo kreslené vtipy od Andreje Mleczka. O výtvarnou stránku se staral hlavně Petr Kuranda, který tou dobou začal objevovat svůj největší zájem a talent uměleckou fotografii. Do každého čísla vytvořil deset kopií od ofocených obrázků, nebo svých vlastních fotek. Obálku vyhotovovoval nejčastěji Eda. Součástí každého čísla PAKA byl takzvaný zásadní článek. Psal je rovněž histor

8 většinou Eda a byly někdy zdrojem takových drobných neshod, především když se Eda neudržel a vpašoval do textu politickou satiru nebo kritiku. Z větší části to ale byly úvahy řekněme filosofické, tedy vědecké, jak se na patafyzika sluší První číslo mělo jen pár stránek a fotky nalepené na papíře, u pozdějších čísel stránek valem přibývalo, až k osmdesáti, a pro reprodukce jsme se snažili používat takzvaný dokument, měkký foto papír, který vytvářel alespoň trochu iluzi novinové ilustrace. Poslední číslo desáté bylo celobarevné. Nebyl v něm žádný text a listy měly všechny možné barvy. Tímto číslem jsme dosáhli patafyzické dokonalosti a vydávání časopisu jsme ukončili. Skutečným důvodem konce PAKA a rozpadu Patafyzického kolegia ovšem nebylo dosažení pomyslného vrcholu patafyzické dokonalosti, ale razie na undergroundový časopis Vokno, kdy bylo při domovní prohlídce u Vacků zabaveno několik čísel časopisu PAKO a další písemnosti, na nichž se Eduard Vacek podílel, nebo do nichž přispíval. O několik měsíců později, v polovině roku 1986, byl zatčen a následně odsouzen k odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně. Na okolnosti svého zatčení vzpomíná jediný patafyzik na světě, který byl za svoji činnost souzen a odsouzen do vězení, takto: Já jsem krátce před svým zatčením připravoval jedenácté číslo sborníku, ve kterém měly být koláže s tematikou pornografie. Měl jsem doma několik pornografických časopisů, které StB našla při prohlídce mého bytu. U soudu se mi pak snažili dokázat, že jsem s nimi obtěžoval okolí, nejlépe malé děti na pískovištích. Kuriózní okamžik nastal, když se mě soudce Bartůněk ptal, proč jsem měl ty materiály doma. Odpověděl jsem po pravdě, že jsem z nich chtěl udělat koláž. A on diktoval do protokolu: Chtěl z nich udělat koláč. 3 Po návratu z vězení v roce 1987 Vacek o obnovení kolegia neuvažoval, a ani to nebylo možné. S. Antošová odešla do Českých Budějovic, kde v továrně na smaltované nádobí splynula s pracujícím lidem, M. Wanek se přesunul s kapelou Už jsme doma do Prahy. K oživení aktivit spojených s kolegiem nedošlo ani po listopadu 1989, neboť Vacek zamířil na dva roky do vysoké politiky a stal se poslancem České národní rady a po vypršení mandátu nastoupil na generální ředitelství Vězeňské služby do funkce vedoucího tiskového oddělení. Ve svém soukromí se však věnoval psaní knížek, v nichž se senzibilita pro absurdní momenty ve všednodenní realitě prolíná s nadčasovou posedlostí ženským tělem. Sám prohlašoval, že jej podobně jako výtvarníky Vožniaka, Nepraše a Dlouhého zajímá především filosofie divna, čili touha popsat věci a lidské záležitosti, které mu připadají něčím zvláštní a svobodomyslné. S. Antošová se brzy etablovala jako básnířka, autorka imaginativních a bezskrupu- 3 Král Ubu a doktor Faustroll ovládají svět, rozhovor R. Kopáče s E.Vackem:

9 @ifo lózních textů, k nimž v poslední době přibylo i několik próz, s cynismem a ironií reflektujících jednak autorčinu homosexualitu, jednak poměry v dámských magazínech, popřípadě v knihovnách, kde spisovatelka na přelomu tisíciletí působila. M. Wanek je dodnes leaderem v Čechách i v zahraničí kritikou respektovaného hudebního souboru, s nímž vydal několik desek. Věnuje se rovněž filmové hudbě, časopisecky i knižně zveřejňuje svoji poezii a písňové texty. Petr Kuranda je zaměstnaný jako počítačový grafik a designer a věnuje se nadále umělecké fotografii. Ačkoli spiritus agens české Vědy věd Eduard Vacek na čas své aktivity přesunul do oblasti nevědomé patafyziky, tedy do politické sféry (v době rozpadu Československa), vědomá patafyzika o sobě dala v organizované podobě opětovně vědět už v roce Došlo však k přesunu epicentra z Teplic do Prahy, respektive k rozštěpení epicentra na pražské a teplické. V Praze byly patafyzické aktivity zastřešeny vydavatelstvím Clinamen, jež vydalo za dvanáct let své existence pětadvacet knižních publikací a vydává také patafyzický občasník téhož názvu, v jehož redakční radě působí Daniel Štverák, I. M. Kopaninský, Eduard Vacek a Viki Shock. V Teplicích bylo díky vhodnému politickému klimatu obnoveno vydávání časopisu PAKO. Teplické patafyziky personálně posílil malíř Pavel Kreml, který se zabývá ilustracemi časopisu PAKO a knižními ilustracemi pro vydavatelství Clinamen. Aktivity obou center se mnohdy prolínají. Nakrátko se přímo sjednotily na Teplickém dni, který se uskutečnil v pražské Deltě, a při Bodrém dni v Regionální knihovně v Teplicích, kde zase naopak hostovali patafyzici z Prahy. Společně zde mimo jiného realizovali své v pořadí již třetí sympozium s názvem Odstranění traumatu při vyměšování v panelové výstavbě, jež se koná s neo-chvějnou pravidelností každých 10 let. Již několik let je funkční webová stránka na které prezentují svá díla a názory osoby zabývající se patafyzickými aktivitami. Současně se vyvíjejí a prolínají patafyzickému pohledu na svět příbuzné proudy a směry (Martin Velíšek a parealismus, John Bok a banalismus) a samozřejmě skupina Terč, ve které působí kromě dalších osob Pavel Kreml, Ivo Medek Kopaninský, Eduard Vacek a Petr Kuranda. Résumé From the History of the College of Pataphysics of Teplice The given text uses Eduard Vacek, Svatava Antošová and Miroslav Wanek s memories of the beginnings of the College of Pataphysics in Teplice. The College - PAKO originated out of the need to keep the memories and not to let them waft away. The society of pataphysicians then used to get together in order not to let the spirit begin to stink. The 80s of the 20th century counted among the toughest years in Czechoslovakia, the President Husák s normalization wing was trying to achieve the so-called inaction. PAKO would disturb such peaceful and putrid atmosphere, same as a bubble accompanied by a noise resembling a burp or a fart, which from time to time appears on the water surface of cadaverous lakes in the moors. That was the way the pataphysicians responded to the political reality of those times. Even nowadays, in the so-called free world, there is a lot of free space for pataphysics, for the deeds and the fame of King Ubu s company are rising up the sky. As the members of both pataphysical wings, the one of Prague as well as the one of Teplice, say no wonder everything is the same. Vydala Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta 2008 foto: Profuzio + archiv histor

10 host PAKA * host PAKA * host PAKA * kultůrní diverze Václav Návrat: Čechy - země mystifikace (Kosmická analýza švejkovství) Zde v této kotlině po meteoritu, ze kterého slezli zřejmě ufoni, se stává podivným vše. Je zvláštní ta pláň tichých ulic, polí, řek a hor. Je spící, neurčitá, zívající a nic neznamenající, ale přesto skrývající potměšilá a číhající tajemna. Kradmé pohledy zpoza záclon, střelhbité analýzy koutků očí lepých a nedotknutelných žen. Ironické pohyby právě zrozených dětí jakoby čímsi vyšším řízené. Vnitřní hnutí podivných bytostí skrytých v módních obalech pokožky světových trendů, ale tak nějak divně, neuspořádaně, nevkusně. Kalné pocity jinakosti nad sklenicemi piva ve strništích vousů divoce rostoucích a cosi vysílajících... Český národ. Údajně národ zbabělců, který byl nucen vnějšími okolnostmi ke stálému přizpůsobení měnícím se podmínkám. Ve stálé sféře vlivu okolních mocností se zmítal vírem rozporů na hranicích mezi východem a západem. Nikdy se nebránil nájezdníkům jinak než zbabělou asimilací a infiltrací. Jen tak tak si uchránil vlastní jazyk před germanismy, rusismy, anglismy. Ve vidění vlastní komičnosti si nepřipadal nijak trapným ani při charakterizaci sama sebe národním hrdinou dobrým vojákem Švejkem. Takovým bodrým chrabrým slovně nezranitelným lidovým filosofem, který na sobě nechává dříví štípat... Proč? Co vede obyvatele české kotliny a moravskoslezské usazeniny k takové míře nadhledu a idealistické pokory až vesmírně humanistických kvalit? Odkud zdědili schopnost vidění vyššího, než je běžné? Pomíjejí obyčejnou pýchu, kterou vlastní všechny ostatní národy? Ve jménu čeho? Jakého důležitějšího programu? Zvláštní indicie je - národní sebepohrdání. Existuje zde v teritoriu českého jazyka veliké množství jedinců, kteří jsou ochotni a přímo prahnou po tom, aby ironicky zpochybnili jakýkoliv děj, který tuhne vážností. Ona lechtivá touha po znevažování je známa každému Čechu už od dob školní docházky. Byl-li by okraj školního záchodku obrouben trikolórou národních barev, neexistuje jistě kluk, který by ji nepochcal! Všichni, které jsem znal, měli vždy sklon k sebeironizaci a pomlouvání uniformity. Nikdy jsem nepotkal žádného Čecha, který by byl ochoten sdílet stejnou pravdu s ostatními! Vždycky by lhal (a mystifikoval dál). Mystifikace je ovlivňování pojetí pravdy. Vytvoření něčeho, co není. Vaření z vody, alchymická snaha o přetváření prvků v jiné látky, ale s použitím vysoké dávky radiace. Takové, která není smysly postřehnutelná. Češi mají talent na vytváření jiných pojetí pravdy. Nelze to nazývat ani vrozenou lhavostí. Je to uměleckost, licence vypravěče k přetváření pohádky ve skutečnost. Ochota k výměně vnucené reality třeba za simulaci duševní nemoci. Kolik mých přátel si za komunistů hrávalo na blázny! Byla to ta nejdokonalejší metoda, jak obhájit svou duchovní svobodu, jak uniknout vojně a společenským povinnostem, účasti na spartakiádě nebo

11 členství v organizaci. Blázni byli posvátní lidé odvahy, obdivovaní a ideální: jako bílé krvinky, tolerovaná zdravotní policie ducha společnosti. Dnes je to velmi podobné. Lidé myslí podnikatelsky, ale přesto jsou to blázni. Nevěří svým vnuceným rolím efektivních strojů. Přes ekonomické překážky a ztráty si uchovávají svobodná pole jiných světů, úniků do dalších realit: na chalupy, do přírody, k poruchám mobilních telefonů. Nedokážou být dokonalí jako Japonci, tvrdošíjní jako Němci, panovační jako Američané. Nevěří, pochybují, pláčou nad rozlitým mlékem, simulují dále... Efektivita znamená víru. V absolutní ideje. V úspěch, pohádkové bohatství! Tůdle. Češi neumějí makat, nechtějí se totálně obětovat. Nevěří pořádně v Boha, jsou ošemetní a nespolehliví, nestálí a zpochybňující, ale tím: božští. Kosmické ideje se neprodávají na tržišti. Filosofické pravdy nenajdete v mysli po návštěvě supermarketu. Jinakost a budoucnost vzniká v porodních bolestech pochyb kultůrní diverze počatých ironizací skutečnosti. Jde o vyšší kosmickou infekci, která žene dopředu vývoj vesmíru silami zabraňujícími rozpadu a entropii. Bojuje pochybováním proti opotřebení idejí a energií: směřuje k obrodným projektům, přijetí chuti k vyšším snům. Prchavým proudům věčných her... Toto sémě je zde! Češi jsou fenomenologickým národem. Vidícím pod věci stávající a uznané, i pod ty snobismem skryté. Národní nespokojenost, nevrlost, neukojitelnost a pochybovačnost je věčná. Neplodí veliké duchy diktátorů dogmat, nerodí světová hnutí převratů a přeměny epoch. Skrytě spí doma na kanapi nebo v hospodě u piva v ironickém pohledu, v trapné a sebesnižující anekdotě nebo v nepřítomnosti výchovy dětí k pyšným zásadám. Národní směšnost je důvodem bytí o sobě, znakem odlišení, roztodivnou krásou. Kdo to sem vložil? Je to látka od vyšších mocností Vesmíru, slezlá a rozteklá ze spadlého meteoritu? Infekce nadvědoucím programem z nebes? Nevím. Ale vím, že se mi tady žije dobře. Že nenechavá tvořivost povahy české je nádherné pole odvahy. Je to chuť bez skrupulí a bez zábran se dotýkat čehokoliv. Ať nám všechny velmoci, víry a totality políbí prdel! Na tuhle místní mírnou otravu nudou slunce svítí nejjasněji. Malé pocity, které jsou tak velké. Slabí, kteří budou povýšeni duchem, až jim to za to bude stát... Stálá je česká naděje na život - věčný. kresby: Jiří Jirásek host PAKA * host PAKA * host PAKA *

12 rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* sociologie v terénu V únoru roku 1986 vydalo VHJ ČKD Praha o. p. ÚZ výpočetní technika nenápadnou brožuru, kterou vybral a roztřídil Ing. Rudolf Malíř CSc. Brožura obsahovala především velké množství vybraných citátů, ale také některé originální myšlenky, které vrhají nový pohled na kategorii vybraných pracovníků vedoucích. Z této brožurky se pokusíme ocitovat zajímavé pasáže. V této brožurce jsem se v aforistické kostce pokusil o zobecnění zkušeností nashromážděných za léta práce ve funkci vedoucího, píše autor, a přechází do volného výkladu: Vedoucí začíná svou funkční dráhu zplužen a oset ve školních škamnech teoretickými zrny, které Život zalévá, okopává a jednotí praktickými zkušenostmi. Plodem je pak získání a vypěstování obecných postupů. Tato problematika je obsažena v první stati nazvané Filozofie. Vybrané poučky byly shrnuty pod pojmem zásady a pro vyvážení doplněny Kyselinami, protože řídící pracovník jednající výhradně na základě Zásad, by se nutně po čase stal jednostranný. Vedoucí pracovník pak tráví svůj život v pilné práci ve své funkci v plném rozkvětu svých tvůrčích sil. Odtud název další stati Roboeuforie 1. Příslušné výroky jsou rozděleny do Egologie, neboli nauky o vlastnostech a schopnostech vedoucího a Ekologie neboli o jeho styku s pracovním okolím, ve kterém žije. Egologie se člení na Řesti, což je souhrnný 1 Tato problematika se někdy v literatuře objevuje i pod názvem Liznerismus či Fullparita, česky též Furtpárita pro vyjádření, že vedoucí stále pracuje napilno. pojem pro kladné vlastnosti a schopnosti vedoucích, a na jejich opak Neřesti. Ekologie se člení na Skýmickou 2 / neboli styk vedoucího se spolupracovníky v podčlenění na /Lile/ disco pro starší a pokročilé, a / Hle/ disko pro mladé, na metody a formy jeho práce /Ekologie Jakická, též Jakologie/ a na nástroje, které má pro svou práci k dispozici /Ekologie sémická, též Sčímologie; zde jsme se hlavně soustředili na počítačovou techniku/. Zatímco vedoucí pracovník v práci řídí, velí, je subjektem manipulace, stává se mimo práci objektem manipulace. Samozřejmě mám na mysli muže. /U žen tento problém odpadá, protože ženy jsou stálým subjektem řízení. Tento fakt musí prostě muži přijmout jako axiom/ Proto jsem další stati přisoudil název Vorita, i když dosti frekventovaná jsou i synonyma Knutologie nebo Úpika. Vorita se dělí na ženyjní 3 a sociální. Ženyjní vorita byla dále ještě rozdělena na podčásti Doma u slečen /Doba zasévání/ a Doma vlečen /Doba sklizně/. Sociální vorita doplňuje ženyjní a pomáhá vedoucímu, aby se řídící návyky nestaly zlozvyky. Stať Herbika dává vedoucímu pracovníkovi určité náměty, kterými může okořenit svá vystoupení na různých pracovních a mimopracovních setkáních tak, jak to odpovídá 2 Někdy se používá i pojmů Skýmologie nebo Mystyk, do češtiny zavedených V. Dříčem jako novotvary v jeho výborném překladu knihy De Luben, K. E., Vom Ganges zum menschlichen Umgang und Untergang, Theorie und Praxis, Widle α Co, Frankfurt 1927/ Od mystyky k mystyku, Teorie a praxe, Nakladatelství Jos. Šváb-Malostranský, Praha 1925/. Již sám český titul knihy daleko lépe vystihuje podstatu věci než originál. 3 Místo pojmu Ženyjní, používají někteří autoři pojmu Babická. Tento pojem nepovažuji za vhodný, protože by při ústním projevu mohlo docházet k nedorozuměním a záměně pojmů Babický a Babycký. Přidrželi jsme se tedy pojmu Ženyjní. Srv. zejména díla Mc Rellyova a S. C Osy Spaddyho /viz recenze v časopise Typ č. 5 roč. 1949/.

13 jeho naturelu. Při delších schůzkách dochází ke konzumaci jídla a pití a proto je tato stať rozdělena podle chodů jídelního menu. I vedoucí pracovník se spotřebovává. Tato problematika byla shrnuta pod pojmem Hynologie, kterému jsem dal přednost před pojmy Paradentika nebo Uhnita 4 Hynologii dělíme na funkční a osobní. V hynologii funkční se uznává, že vedoucí stoupá ke svému vrcholu a po jeho dosažení na něm po nějakou dobu ulpívá, nemaje již sílu k vyhledávání a dobývání dalších vrcholů. Doba ulpívání je spojená s postupným úbytkem pracovní energie a elánu a nemůže končit jinak než úvahou /vedoucího pracovníka nebo jiných/ o sestupu s vrcholu. V osobní hynologii rovněž sledujeme amortizaci vedoucího, který se ve všech ohledech stává méně produktivní a potřebný. V hynologii dospívá vedoucí do stadia filozofických úvah a rad a skládá si svůj vlastní funkční a osobní epitaf. Kvantifikace doby přesluhování (ulpívání) vedoucích v zaměstnaneckém nebo služebním poměru: Doba funkčního ulpívání (přesluhování) v letech DFU = DFUsl xk kh DFUosxk p, V Praze, únor 1986 Ing. Rudolf Malíř, CSc. 4 Srv. např. Pischischworr, W. E., Základy paradentiky, II. Upravené vydání, Felix a Vlk, Praha 1932, str Kde DFU sl Představa služební (oficiální, formální) o době funkčního ulpívání příslušného vedoucího sociologie v terénu DFU os Představa osobní o době funkčního ulpívání KKH Koeficient komplexního hodnocení - stanovisko k další práci hodnoceného pracovníka, ke kterému došli jeho nadřízený vedoucí a společenské organizace/ kkh 1/ KP Koeficient neformální i formální podpory příslušného vedoucího z jeho okolí (někdy též označený jako kt tlačenkový ). Pohybuje se pravidla v okolí 1, i když teoreticky může nabývat hodnot < 0, > V zásadě mohou nastat 3 základní alternativy: 1. DFU = 0. Jde o ideální řídký případ názorové shody, který nastává, je-li práce vedoucího pracovníka hodnocena uspokojivě a je zájem o jeho další práci a tento zájem je sdílen i ze strany příslušného hodnoceného vedoucího. 2. DFU = číslo kladné, větší než 0. Jde o případ, kdy organizace má zájem o práci příslušného vedoucího pracovníka, aniž je tento zájem sdílen ze strany onoho pracovníka. Tento rozpor lze vyrovnat snížením DFUsl a/ nebo kkh, zvýšením DFUos a nebo kp, aby se dosáhlo stavu DFU = DFU = číslo záporné Jde o případ, kdy organizace nemá zájem o další práci hodnoceného vedoucího, resp. se chová neutrálně, zatímco vedoucí pracovník by rád dále pracoval a tato snaha může být podporována koeficientem kp. Dochází k rozporu, který lze analogicky k bodu 2. vyřešit příslušnými úpravami v jednotlivých složkách vzorce. rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*

14 rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* sociologie v terénu Závěrečná poznámka: Nutno důrazně upozornit, že specifickou vlastností toho vzorce je skutečnost, že neplatí. Smyslem této stručné informace je poskytnout čtenáři časopisu PAKO základní informaci o problematice tzv. ulpívání vedoucího ve funkci. Hlubšímu zájemci o tuto problematiku doporučujeme autorem citovanou odbornou literaturu. Edmond de Factor Lapsus Sání hovna kresba Václav Návrat

15 Tajné dějiny internetu 2. září 2009 tomu bylo přesně 40 let, kdy byla v síti ARPANET poprvé přenesena data. Z ARPAnet-u, se postupem času vyvinul dnešní Internet. Byla to právě tato zárodečná síť, ke které se postupně začaly připojovat další a další sítě, až časem vznikla celá soustava vzájemně propojených sítí té se začalo říkat internetwork, zkráceně internet. Je to jediná, celosvětová soustava vzájemně propojených sítí. 30. srpna 1969 přivezli na UCLA (University of California, Los Angeles) první aktivní prvek budoucího ARPANETu: IMP procesor, vyrobený firmou BBN, který sloužil k tomu, aby se tehdejší hostitelský počítač připojil k síti a mohl přes ni komunikovat s dalšími počítači. Na přelomu srpna a září roku 1969 však ještě nebyly k dispozici žádné další uzly v rámci ARPAnetu, se kterými by se dalo komunikovat. Místo toho se muselo nejprve odzkoušet něco ještě základnějšího: komunikace mezi hostitelským počítačem na UCLA. A právě to se úspěšně podařilo 2. září Byla to tedy jen lokální komunikace, kterou bychom dnes mohli přirovnat k odzkoušení úspěšné komunikace mezi osobním počítačem a nejbližším směrovačem (jestli rozvoj všeho se vidí, jestli mezi nimi jde ping atd.). V roce 1969 to byl náročný úkol pro mnoho lidí. A vlastně přitom ještě nešlo o žádnou skutečnou komunikaci v síti, s nějakým vzdáleným uzlem protože žádný jiný uzel v ARPAnetu tehdy ještě nebyl. Svůj druhý uzel získal ARPAnet až v říjnu, a to na Stanford University. A tak první komunikace mezi dvěma koncovými uzly ARPAnetu proběhla až 29. října 1969, kdy se lidem z UCLA podařilo provést vzdálené přihlášení k uzlu na Stanfordu. Tedy až na druhý pokus, protože napoprvé jim to spadlo již při zadání písmene g v rámci úvodního login-u. Mezi tajné dějiny internetu patří vynález uzlového propojení, bez něhož by internet vlastně vůbec nemohl existovat, místo něj by existovalo pouze bezpočet lokálních komunikací, které by nepřesáhly spojení mezi dvěma nebo nanejvýš několika připojenými uzly. Redakci Helemese se podařilo zjistit, jak k tomuto, pro internet významného objevu, došlo. Vědecký pracovník Stanford University, Joachim Kubicsek (rodina Kubíčků se přistěhovala do Standfordu z Korouhve na moravské Vysočině), často vzpomínal na svůj domov, který opustil s rodiči jako pětileté dítě. Býval hlídán svoji starší sestrou Janinou, které jej pokládala na houni na rozkvetlou louku, kde si často spolu hráli s květy a rozmanitými travinami. Na louce hojně rostl zvláště tzv. divoký kmín (Wild caraway), jehož morfologie ulpěla malému Joachimovi v mysli. Právě díky této paměti si později Joachim Kubicsek uvědomil, že by to mohl být model stromové struktury internetových uzlů. Porovnáním struktury internetu a stonku divokého kmínu skutečně snadno zjistíme, že genialita vědce využila asociativního myšlení k vědecké práci, bez níž bychom si dnes funkci internetu nedovedli ani představit. Podle Helemese a Jejda připravil Lektorzahlubovač rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*