Parlament. Všimni si, že nejvyšší orgány, které vládnou v České republice, jsou orgány volené buď přímo lidmi (lidem) nebo zástupci lidu.

Transkript

1 Demokracie jako jedna z forem státního uspořádání Lucia Madleňáková Demokracie je jednou z možností, jak může být uspořádána vládnoucí moc ve státě. Slovo demokracie v řečtině znamená vláda lidu. U demokratického státu je proto na prvním místě lid, který svou většinou vládne ve státě. Všechna moc je od lidu odvozena, tedy legitimizována. Pokud by se stalo, že nějaká osoba by si chtěla v demokratickém státě vzít moc pouze pro sebe, a tedy vládnout sama bez toho, aby jí to lid umožnil, taková vláda by byla nelegitimní. Všimni si, že nejvyšší orgány, které vládnou v České republice, jsou orgány volené buď přímo lidmi (lidem) nebo zástupci lidu. Parlament Jeden z nejdůležitějších orgánů volených lidmi je Parlament, který je složen ze dvou komor. Obě komory volí lidé, i když na jiném principu, který ti vysvětlím níže. Komory parlamentu si můžeš představit jako dvě skupiny lidí, z nichž je parlament složen. Jak jsem již řekla, Česká republika má dvě komory parlamentu, tedy v parlamentu jsou dvě skupiny lidí, které spolupracují. Některé státy Evropy (například Slovensko) má pouze jedinou komoru parlamentu, tedy parlament tvoří pouze jedna skupina lidí. To, zda má určitý stát jednokomorový parlament či dvoukomorový parlament, závisí na tom, co má napsáno v nejvyšším zákoně státu, tedy Ústavě. Základní funkcí parlamentu je, aby přijímal zákony, podle kterých se pak všichni ve státě musíme řídit, protože Česká republika je kromě demokratického také právním státem. Platí zde tedy právo, kterým se musíme řídit, a jeho porušení se trestá. Právo je souborem pravidel chování, která stanovují lidem zvolení zástupci, tedy poslanci a senátoři v Poslanecké sněmovně a Senátu. Obě komory parlamentu spolupracují podle pravidel, která jsou stanovena v Ústavě a jiných dokumentech. Dolní komora parlamentu, tedy Poslanecká sněmovna, je volena občany České republiky. Volby probíhají tak, že každý občan České republiky má stejné právo volit, takže se nerozlišuje mezi bohatými a chudými, ženami a muži, vzdělanými a nevzdělanými. Volební právo je proto rovné a všeobecné. Důležité je, že volit mohou pouze občané, kteří mají více než 18 let. Je to proto, že se předpokládá, že dospělí lidé již politice rozumí, na rozdíl od dětí, i když s tím nemusíš souhlasit. Další vlastností práva volit je, že se volí tajně. Pokud by se tě tedy někdo po volbě zeptal, koho jsi volil, nemusíš mu odpovědět, stejně tak při volbě odcházíš za plentu, kde vypisuješ volební lístek tak, aby tě při tom nikdo neviděl, a pak jej vhazuješ do urny v obálce tak, aby nikdo neviděl, cos do obálky na lístek napsal. Stejné je to s horní komorou parlamentu, tedy Senátem. Volby do obou komor probíhají stejně, jsou tedy přímé, tajné, rovné a všeobecné. Jelikož je tvým právem volit si své zástupce do Poslanecké sněmovny i Senátu, můžeš se jít také podívat na zasedání těchto komor. Zasedání obou komor jsou veřejná. Zasedají v Praze v těchto budovách:

2 Poslanecká sněmovna (dolní komora parlamentu) má 200 poslanců, senát (horní komora parlamentu) má 81 senátorů. Horní a dolní komora parlamentu se odlišuje také tím, co může která komora dělat. Tak například Poslanecká sněmovna vytváří vládu, kterou tvoří ministři, kteří řídí jednotlivá ministerstva. Možná některá ministerstva i znáš: například ministerstvo dopravy, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další. Vláda je také jeden z nejvyšších státních orgánů a skládá se z poslanců. Kromě toho, že můžeš od 18 let volit zástupce do obou komor parlamentu, můžeš se také ucházet o to, aby lidé volili tebe. Právo být volen však vzniká do poslanecké sněmovny od 21 let a do Senátu od 40 let. Dříve tedy být zvolen nemůžeš. Když si to porovnáš, tak zjistíš, že v senátu by měli být již zkušenější a starší lidé než v Poslanecké sněmovně. Pokud bys chtěl být někdy zvolen za poslance či senátora, ještě musíš vědět, že nemůžeš být zvolen současně poslancem a senátorem, musel by sis proto vybrat, čím chceš být více. Také nemůžeš být současně senátorem a prezidentem republiky, či členem vlády. Vždy si musíš vybrat, ve kterém orgánu chceš působit.

3 Prezident republiky Dalším z nejvyšších orgánů ve státě, voleným přímo lidmi je prezident republiky. Prezident je hlavou státu. Samozřejmě, to je pouze obrazně řečeno, stát nemá žádnou hlavu. Možná sis všiml nedávné volby prezidenta, kdy byl přímo lidmi zvolen Miloš Zeman. Volby probíhaly na zásadách, které jsou napsány výše, tedy jsou tajné, rovné a všeobecné a přímé. Prezident byl volen ve dvou kolech, kdy do druhého kola postoupili dva kandidáti, kteří měli nejvíc hlasů. Vyhrál pak ten z nich, který měl nejvíc hlasů ve druhém kole. Pokud občané volí nějaký orgán sami, říká se této volbě také přímá volba, protože tento orgán volí přímo občané, tedy jej nevolí zástupci občanů. (Zástupci občanů tvoří například vládu.) Prezidentem nemůže být každý. Ten, kdo chce být prezidentem, musí mít nejmíň 40 let a musí být navržen jako kandidát na prezidenta. Pokud bys chtěl být kandidátem na prezidenta, musí tě navrhnout buď občanů České republiky nebo 20 poslanců nebo 10 senátorů. Za kandidáta na prezidenta se tedy nemůžeš prohlásit, pokud nebudeš mít určitou podporu ostatních lidí. Prezident republiky má několik pravomocí, tedy možností, co může dělat. Jeho pravomoc související s prací parlamentu je, že může odmítnout podepsat přijatý zákona a může jej vrátit parlamentu k opětovnému projednání. Této pravomoci se říká prezidentské veto. Prezident také jmenuje vládu. Vláda tedy může působit až tehdy, kdy ji prezident jmenuje. Na druhou stranu může prezident rozpustit poslaneckou sněmovnu. Můžeš si tak všimnout, že poslance do poslanecké sněmovny sice volí lidé, ale lidé již nemohou rozhodnout o tom, že ten, koho zvolili, již poslancem nebude. To může udělat pouze prezident, a to pouze tak, že rozpustí poslaneckou sněmovnu, tedy řekne, že už žádný z poslanců poslancem nebude. Důležitá pravomoc prezidenta je také jmenovat soudce a ústavní soudce. Místní referendum Přímo se občané mohou podílet na fungování státu také prostřednictvím místního referenda. Takové referendum jsme si ukázali na přednášce na Právnické fakultě, které ses zúčastnil. V místním referendu se občané vyjadřují k určitému záměru, tedy projevují svůj názor, zda s tímto záměrem souhlasím, nebo nesouhlasí. V naší Banánové republice se mohli občané vyjádřit i osobně na zasedání, v České republice však místní referendum probíhá trochu jinak. Svůj názor totiž občané vyjadřují pomocí lístečků, kde je napsaná otázka, ke které se mají vyjádřit, buď že souhlasí, nebo že nesouhlasí. V našem případě by otázkou bylo: Chcete, aby naší krajinou vedla dálnice? A na lísteček bys pak napsal ano nebo ne. Opět by ses ale mohl vyjádřit až potom, co bys dosáhl 18 let.

4 Respekt k menšinám Možná sis všiml, že v každých volbách, o nichž jsme zatím hovořili, vyhrává ten, koho volila většina. V demokratickém právním státě je to totiž tak, že vyhrává vždy ten, kdo má většinu. Jelikož však nejsme všichni stejní, stejně důležitou zásadou v demokratickém státě je respektování názoru menšin. Respekt k menšinám či menšinovému názoru můžeš vidět také v tom, že stát ochraňuje ve větší míře osoby, které mají jinou národnost než českou (jsou například Bělorusi či Američani), mají jinou rasu (například Indiáni), mají jiné pohlaví (ženy), mají jinou barvu pleti (například Číňané), mají jinou sexuální orientaci (jsou například homosexuálové), jsou zdravotně či jinak postiženi (například lidi na vozíčku), mají jiný věk (například děti nebo staří lidé) a podobně. Když píšu, že tito lidé mají něco jiného myslím tím odlišného právě od většiny ostatních obyvatel České republiky. Jak tyto jiné lidi stát chrání? Například tak, že mají různá zvýhodnění oproti většině, například lidé zdravotně postižení dostávají různé příspěvky od státu, aby se jim lépe žilo, staví se bezbariérové chodníky a podobně. Ženám na mateřské dovolené například stát pomáhá tak, že zajišťuje, že tyto ženy nemohou být vyhozeny z práce, když se starají o dítě, národnostní menšiny mají právo se vzdělávat ve svém jazyce a podobně. Také stát trestá většinu, když spáchá příkoří lidem v menšině právě proto, že patří k menšině. Stát totiž říká, že jsme si jako občané rovni a to, že je někdo ve většině neznamená, že je něco více než ten, kdo je součástí menšiny. Svoboda projevu Důležitým právem souvisejícím s demokracií je také svoboda projevu. Na naší společné přednášce jste si mohli ve své skupince zvolit vlastního zástupce, který pak šel přede všemi vyjádřit názor vaší skupinky. To, že můžeš vyjádřit svůj názor ke všemu, k čemu chceš, možná vnímáš jako samozřejmost a přijde ti zvláštní, že někteří lidé na světě se vyjadřovat nemohou, kdy chtějí a kde chtějí. Některé státy světa totiž svým občanům neumožňují se svobodně vyjadřovat, tedy projevovat svůj názor. Je to zejména proto, že tyto státy se bojí o svou moc. Bojí se názoru, že jejich vláda je špatná. Takto je to zejména v totalitních režimech, které nejsou demokratické. Takovým státem je například Čína. To, co dělají lidé na obrázku, tedy vyjadřují se proti vládě, bys v totalitním režimu udělat nemohl. A pokud bys to udělal, stát by tě za to potrestal. Možná víš od rodičů, že nynější Česká republika byla kdysi také součástí totalitního režimu, Československé socialistické republiky.

5 Závěrem Na přednášce sis mohl vyzkoušet, co znamená podílet se na vládě ve státě, ovlivňovat věci, které jsou v zájmu celé společnosti. Při volbách, které tě v budoucnu čekají, mysli na to, že poslance a senátory a také prezidenta volíš právě proto, že jsou to zástupci tvých názorů ve vládnoucích orgánech. Úkolem těchto osob je vládnout tak, jak je zvolili jejich voliči, tedy občané, tedy lid. Pokud nechceš, aby vládl někdo jiný za tebe, i ty se budeš moci ucházet o místo poslance, senátora či prezidenta republiky. Vždy však mysli také na to, že vykonáváš ty úkoly, které ti svěřili tví voliči, tedy lid a nejsi ve vládě proto, abys prosazoval vlastní zájmy. Ovlivnit běh věci ve státě můžeš také prostřednictvím místního referenda či pouze tím, že budeš projevovat svůj názor. Ten můžeš projevovat na mnoha místech, jako jsou různé demonstrace, pochody, noviny, internetové stránky, rozhlas, televize a jiná místa, ze kterých tak můžeš ovlivňovat také názory dalších občanů, a spolu se tak podílet na vytváření demokratického právního státu.