Transkript

1 'Sk-,-:^!^ = CD ^CD

2

3 ilij

4

5

6 MORAVSKÁ BIBLIOTÍKA. Vydává: FR. BAYER. IDílo "\7-. LID A NÁROD. Sebrané rozpravy národopisné a literární Františka Bartoše. Svazek druhý. * VE VELKÉM MEZIRICI. Nakladatel J. F. ŠAŠEK, k n i li k u p e c

7 LID A NÁROD. Sebrané rozpravy národopisné a literární.ejllaiitiska' Bartoše. O H O K^ (^j B V gi f e k druhý. ca c.^ Lj \foll.^2 3 /.i. at-- r 1 D VE VELKÉM MEZIÍÍ. Nakladatel J. F. ŠAŠEK, knihkupec

8 S50 '5" wm

9 III. Podluží a PocUužáci. Národopisný obrázek z jižní M o r a \- y,

10

11 : Krajina. Osady. Obydlí, Hospodáství domácí a polní. Vinohrady. Zoologie. Botanika. ^Tharakteristickou známkou obyvatelstva moravského jest jeho kmenová ozdrobenos. Vedle hlavních kmen : Slovák, Hanák, Valach, kolik hor, les, vod, tolik tém naskýtá se nám Horák, Horákv a Dolák, Zálesák, Závodákv. Názvy tyto jsou vtšinou významu korrelativního : obyvatelm pravého behu Bevy šlovou obyvatelé behu levého Zábeváky a zase na opak. Tak též se vc má se Z,ámoravštíky, s hojnými Zálesáky, Závodáky a j. Podlužáky slov maliký úlomek velikého kmene slováckého v nejjižnjším cípe Moravy, vstsnaném mezi Rakousy a Uhrami. Název tento, vzdálenjšímu obyvatelstvu málo známý, ani v uzounkých hranicích vlasti Podlužácké není ustálen. Beclavané k Podluží poítají osady Lanžhot, Kostice, Tvrdonice, Týnec, Hrušky, Novou Ves a Prušánky ; Lanžhoané pibírají

12 k nim ješt Mikulice, Tšice a Lužice, ale sebe z potu toho vynechávají ; ve Tvrdonicich jméno to se pokládá za pezdívku, a v Lužicích konen, nejkrajnjší osad na Podluží, mezi Podlužáky zahrnují i Starou Beclavu, sebe zase vyjímajíce. Sotva tedy asi pochybíme, spojíme-li všecky tuto jmenované osady v jeden celek topografický a ethnografický, ponechajíce mu jména Podluží jak tak ustáleného. Jméno Podluží odvozuje se ode dvou bývalých rybník, Nesyty a Píseného mezi Hodonínem a Lužici, jimž za stará prý íkali luze" (slov. uže) ; odtud krajina níže tchto uží" se prostírající nazvána Podlužím (slov. Podužím) a obyvatelé její Podlužáky (slov. Podužáky). Od Uher Podluží oddleno jest ekou Moravou, od Rakous ásten ekou Dyjí; Slováci výše Hodonína Podlužakm šlovou Horáky", sousední osady na sever, Zižkov a Bílovice jsou jim už ddinami hanáckými." Podél Moravy táhne se bujný les, v nmž vyvýšeniny, jichž voda nezatápí a v nichž za rozvodnní Moravy zv útulku hledá, hrudy" se nazývají. Takový hrud vyšší jest ostatního lesa až na ti sáhy, zaujímaje prostor 3 5 jiter. Jména tchto hrúd, poínajíc od Mikulic jsou a) na Mikulicku: Valy, Uhlenka, Melesín, Osová, h) na Týnecku : Patorocká, Bluš, Stebunka,

13 Jasnový, Košár, Izdový, Jaborový, Uhlenkovýi Habrový, c) na Tvrdonsku : Jaslový, Kopivový, Zajeí, Rábanicový, Liší, d) na Lanžhotsku: Chmelsko, Hrubý bójek. Mokrý bójek, Starkovský, Kýová, Dúbravka, Lány, Sulákv hrud, Barvínkv hrud. Habrový. Z jiných jmen místních zajímavá jsou : Fohansko na rakouských hranicích, kdež postaven jest knížecí zámek lovecký, Hradisko pi roztoku dvou struh nedaleko Lanžhotského mlýna, Trapík naproti Téšicm pi Morav, kdež se nalézají zbytky starých zdí jakož i staré mince. Osady Podlužské, jako slovácké vbec, vynikají neobyejnou jinde rozsáhlostí a lidnatostí. Nová Ves na p. má 430 ísel a výše 2000 obyvatel. Veliká osada Tvrdonice (pes 300.) splývá jakoka v jedno s vtšími ješt Kosticemi, a Mikulice s Tšicemi jsou na pohled jednou ddinou. Statky selské (tvrti a podsedky) táhnou se podél cesty dvma dlouhými ady tsn vedle sebe, chalupy hoíer rozkládají se mimo toto poadí v rozmanitém skupení. Takto skládá se osada z nkolika ástí, jako jsou na p. v Lanžhot: Kostika ulic, Komárnov, Na písku, Beclavská ulic, Souhrady, Kradlov, Limpín, U Struhy: ve Tvrdonicích: Ulic, Konec, Rynk, Kút, Svárov, Rybáe, Chalupy. U prosted širokánského návsí

14 10 bývá veliká louže, kteréž v Beclav zbrodek", jinde rybníek" íkají. Stodoly postaveny jsou bud mimo osadu dlouhou adou vedle sebe, nebo pi každém stavení zvlášt, obyejné hned za dvorem v humn" (v zahrad). Stavba jejich liší se znan od stavby stodol hanáckých a jiných moravských. Na nizounkých boních stnách spoívá vysokánská stecha, tém zem se dotýkajíc; vrata umístna jsou v pedním a zadním prelí pod svislemi. Obilí ukládá se pod stechu v právo a v levo, vrstvy nejsou od mlatu oddleny žádnou oplotou. Ped každým stavením jest zahrádka" bu šprlená" (ze šprl", látek), nebo hontová", jejíž plot se skládá z hont" (vtších lat), pi vrchu proutím spletených. Ulika mezi ploty zahrádkovými, s pedu brankou" uzavená, jmenuje se dolník" nebo forta". V zahrádkách tchto pstuje se na laových lešeních vinná réva, a z nejedné vytží se, když Pámb požehná", 2 4 vdra vína. Za stavením táhne se humno" (sady), v nmž se pstuje ovocný strom. Domovní dvée obezdny jsou výstupkem", jemuž v nkterých osadách žebrácká" íkají (han. žudr"). Z výstupku" vejdeme do prostranné sín, istotné a asto velmi pkn upra-

15 n vené, v niž na stnách za lištvami rozvšeno jest kuchyské nádobí. V právo ze sín vstoupíme do izby", k níž ode dvora piléhá izbétka" (pístnek). Ve mnohých staveních mají na obyejné bývaní menší jizbu s jedné strany sín, kdežto veliká jizba s druhé strany jest pokojem para dním. Pestros a barevnos. kterou Slovák všude miluje, jeví se též v úprav jeho domácnosti vn i uvnit. Píchozímu do ddin Podlužských jmenovit do Týnce, Kostic a Lanžhota, již z daleka bije v oi pestré malování, jímž stny na ulic obrácené ozdobeny jsou. Na nkterých domech všecka okna a okénka opletena jsou pestrým vncem malovaných kvtin v barvách nejživjších, z nhož sem tam vyskakuje njaké ptae nebo jiné zvíe. Zvláštní pée vnuje se úprav žebrácky. Ta od spodu až do vrchu s obou stran velmi symmetricky vyozdobena jest pestrým malováním. Povážíme-li, že se tyto malby provádjí od ruky bez šablony, jest se nám vru podiviti zrunosti a obratnosti slováckých malíek. Obrovnávka" na stn v síni skládá se z nkolika barevných pruh, na jedné byl tento postup barev (s vrchu dol): ervená, žlutá, ervená, svtlá" (modrá), hndá. V jizb místo podlahy bývá pouhá zem", ubitá jako na mlát a posypaná pískem. Stna

16 12 proti clvem za stolem všecka jest zavšena nkolka adami vtších a menších (ale v každé ad stejné velikosti) obrázk. Na tram nad stolem zavšeny jsou malé tufarové talíky, pod každým visí na niti sklenná barevná gula" (koule) ; adu koní dva tufaroví andlé. Na posteli, v levém kout postavené, v nohách a hlavách strmí vysoká deska, oheblo" zvaná. Ob ohebla" i bonice" jsou samý kvt, a postel peinami vystlána jest až po tlu". Tolikéž peste omalovány jsou truhly na šaty. Stl pokryt jest rozsývkou" (plachtou) pod ní na koutním rohu štola leží pecen chleba. Na okn stojí cabuk" nebo-li epák" na vodu, hlinná, to nádoba, jíž jinde íkají kubaa". Mimo rozsývku, které se též užívá na zakrytí do dešt, v domácnosti podlužské jest ješt dvojí plachta: roháka" na rozsývání a popelica" (trávnica) na trávu. Pda na Podluží, erný slin. místy prostoupený pískem, je dosti úrodná, jmenovit daí se tu dobe réž", cukrová epa a erteple", jichž se tu pstuje nkolikero druh : svatojánky, nekvtuše, jakubinky, ešky, svinské. Tažným dobytkem jsou vtšinou koni, á- sten též voli, kteíž se oznaují jmény, jinde na Morav neznámými. Vl šarga hraje vc barev do kaštanová," harna má jméno od bou-

17 la nélio mraku téhož jména, hegeš má rohy do zadu, sejha jest bílý uhersky vl s velikými rohy našinci" šlovou chovanci. Vl hajla jest volem závodním, má vysoké rohy a zpsobné" elo. Pasáci podnikají sním zápasy: popouzejíce voly proti sob, zakládají se, který kterého elem utlaí. Hovzí dobytek nazývá se souborným jménem statek, zvlášt pak oznaují se tím jménem voli: žene statky na vodu, byl na statkoch." Krávy, jimovinu (mladý statek) a ušípané" pasou na obecních pastvinách ve stádech spolených hravák., junar a sviák. Proto krávy, jimž kravai v krajinách hornatých na sta pekrásných jmen vymýšlejí, na Podluží nemají jmen tak íkajíc žádných, le nkolik praobyejných dle barvy: ervená strakatá lysá- a pod. Nejastjší jména psí jsou : kua, kiitiš, strakoš; fena slov cibra, murované koce íkají šergida. Vinná réva, jak už eeno, pstuje se všude alespo v zahrádkách ped stavením, nkteré osady, jako Kostice, Tvrdonice, Týnec, Hrušky, Nová Ves, Mikulice mají své vinohrádky. Na jižním svahu pohoí severn od Prušánek táhne se ada vinohrad, jichž ásti oznaují se zvláštními jmény: Nechory, Stvrtky, Nadnechorské, Zamrkalky, Kukvické. Jména rév, jež se tu nej-

18 14 více pstují, jsou : šryk bílý a erný (hrubý pe, sází se okolo donniv a stodol, nese veliké hrozny), skoina erná ( skoro zamiakne"), hudinka bílá, Jampart ervený, pijiora (nese hrubé hrozny vinaté, pozdji.,zainiakuje''), asladóva bílá, selviš (nm. Krachgutedel), rt/volka zelená, valvoš, topol, miiškatei, cinifádl, ryzlink, Jcp^i cecky Ine]- sprostší druh). Eady rév ve vinohrad nazývají se grefty, chodníek, jenž jest mezi svým a ludským" vinohradem, slov rtína. Vínu z hrozen erných a bílých íkají jménem snad mén poetickým, nežli jest nmecký Schiller", pece však jménem domácím ryšavé. Vrchní dozor nad vinicemi má Jiorný, volený z obecního výboru; jemu podízeni jsou Jiotai, placení hlídai vinic. Tu sobotu ped novou nedlí", kteráž jest první nedle v msíci záí, zaráží se hora", od kteréžto doby lidem cizím, svého vinohradu nemajícím, do vinic vcházeti se nedovoluje. Toto zarážení hory" dje se po zpsobu slavnostním, starobylém. V Nové Vsi v ustanovený den všecek obecní výbor, pozvaní hosté a nkteí sousedé, kteí v hoe vinice mají, sejdou se na uritém míst a veer k deváté hodin vydají se na cestu do hory, od nkterých osad dosti vzdálené. S nimi zárove jde kostelník, nesa kaditelnici, paškál, svcenou vodu a erný hrozen. Zatím v hoe

19 15 u boudy hotaovy vykopána jáma pl druha stevíce zhloubí, a nachystána horní hlava", vysoká to ty, na jejímž vrchole upevní se kytice. Na kytici sbírají hotai kvítí lesní a luní, mezi nímž musí býti turáneh hrubý i drobný a jahodníek. Kytice svtívá se v Týnci o slavnosti na nebevzetí panny Marie (15. srpna), víno v Nové Vsi na den sv. Jana Ktitele (dne 24. ervna). Nad kyticí vynívá kíž spletený z turanka. Hota klade u boudy ohe oekávaje píchozích. Když dojdou na místo, horní hlavu položí se tlustším koncem k jám a pi vrchu podepe tyemi. Potom všichni spolen modli se rženec a modlitby ke všem svatým, zvlášt k patronm vinic sv. Janu, Urbanu a p. Marii Po tchto modlitbách obcházejí - horní hlavu, starosta v ele celého prvodu, modle se otenáše, až všeci pítomní tikráte obejdou ; pi tom se kadí a kropí svcenou vodou. Pak se položí na dno jámy erný hrozen, pokadí a pokropí se svcenou vodou, a horní hlava se drží k zarážení. Starosta vlepí po kouscích paškálu do trub hotaských, a hotai troubí chvilku do jámy, po emž se horní hlava upevní neboli zarazí a oblije vínem z trub hotaských. Po skoneném obad okolo plnoci ubírá se celá spolenos k hornému, kterýž spolen

20 16 s hotaem ji vy astuje chlebem, vínem a ovocem. Dokud hlava horní stojí (hota ji skácí až po vinobraní), v sobotu odpoledne, ve dni sv. patronv a v den sv. Floriana nesmí nikdo na vinici pracovati. Povinností horného jest : v as postní pomodliti se v hoe rženec ped sluncem, východem a po slunci západu, na jména patron vinic se postiti a na bílou sobotu s vodou práv posvcenou horu obejíti a ji pokropiti. Mimo humna pi domech a vinohrady v širých rovinách slováckých ani stromeku neuvidí, proež krajina neposkytuje pohledu píliš vábného. Ani druhy ovoce, jež se tu pstují, nejsou píliš rozmanitý. Jabúka" jsou tu : míšanské, kožúšky, hrkláe, hranáe, vinary. pruháky, lutomrky ; hrušky: jamenky, ovesaky, kehaky, voaky, zimnice. Z karlatek" se vaí lekvar" (povidla). Díve chovalo se na Podluží mnoho vel ve velínech po lese rozestavených. Do nedávná ješt bylo na samém Lanžhotsku 15 takových velínv až po 50 úlech. Ob veliké eky, jež Podluží zvlažují, chovají v sob hojnos rozmanitých ryb, které se tu nazývají jmény jinde na mnoze neznámými. Druhy ryb, jež se v Morav a v Dyji lapají

21 17 jsou asi tyto: oklajka neboli klajka' (Lauge), blika, osteš (Baerschling), mík (Aalruppe), ík (podobá se piskoi, žije v bahn), linek (Schleindl), ervenika, somíc (sumec), centát neboli sanútka (Schiel), pleská neboli pletník (Pletten), bolen (Silbeiiachs), sav, šuka neboli šuhlátka, podúzdva, soplivec (menší než ostéš), karas, parma, klen, jazek (Bratíisch), kolek. Rybái lapají" ryby do pdšky^ síti to, jež visí na krách" (devech), dole jsouc obtížena zákovkami" železným závažím) rybá tlue pohonem" (žerdí) do behv a nahání do pážky ; do sahi, jenž je sí na obloukách, do eené (Tauchnetz), do nevodu^ veliké dlouhé síti, do posádky, koše z proutí vrbového, do hazubu, koše z vazových kr na zpsob putny, do mcha, nebo je chytají" na udiky a do rukou. Na uschování nalapaných ryb jest hyšper, podlouhlá, kulatá sí. Po ece projíždjí rybái bud! na lunech z dubu vydlabaných, nebo na ajkách z desek sbitých. Ptactva nejvíce žije ve vlhkých lesích a na rozsáhlých luinách pi Morav se prostírajících. Zvlášt požehnána jest krajina tato divokými kachnami, na nž tu bývá na podzim lov velmi vydatný. Jako všude náš lid, tak i Podlužáci všecky ptáky svými jmény jmenovati umjí, a jsou tu jména ptaí jinde neobvyklá, na jejichž Kr. Bartoš : Lúl a národ. 2

22 18 pouhém výpotu nám bohužel na ten as pestati jest; nebylo nám za krátkého v té krajin pobytu možná srovnati ona jména s názvy v terminologii vdecké ustálenými a ustanoviti, který nám známý pták se oznauje kterým jménem na Podluží bžným. Jsou pak to : krkán (vrána), oíšek (stízlík), palašník (žije ve škarpách pi železnici), petrželník (podobný strnadovi, ale vtší), koníek (jinde na Morav žlutou pliskou zvaný), plajvazník (síkorka modráek), píseák, bolavíca, ezal, janulidudek, vodní slépka a j. Strnadovi v Lanžhot íkají strnádka, zezulce Jcid-aclca. Z utšené naší mluvy ptaí podailo mi se najíti tu jen nkolik nových píklad dosti zajímavých. Drozd pokikuje prý uštpan na chudého hofera jedoucího s tragákem do lesa na sucháí : Kmotr Fiala, jede na drva, nemá vozíka, ani koníka." Strnad posmívá se rolníkovi v lét na poli pracujícímu: Sedláe ubohý, sláma ti z bota trí." Palašník slíd v moálech po rybách, poítá si svou koist: Ryba, ryba, rak, rak, ik, ík." Krkavec v lét, maje všude dosti zobu, když uvidí dobytí trus, oškliví si jej volaje: Be, be, be" ; ale v zim rád mu jest, mn, že našel: Kolá, kolá." Myslím však, že by se našlo na Podluží mnohem více píklad zajímavé mluvy ptaí,

23 19 nežli se mn podailo, nebo lid, který i jiným jednotvárným zvukm vécný obsah podkládá jistotn též líbezné melodie zpvu ptaího opati-il pimenými texty. Tak mašina" když se rozjíždí, odfukujíc volá : Cért mia nese, ert mia nese." Když se nástroje ped muzikou ladí, basa nadjíc se dobrého výdlku, pobrukuje: Triífám, trúfam." Jí pizvukují druhé housle: Snad nám nco dáte.-' a první housle padají v to hlasem: Také si to myslím." Za stará nosívaly ženské šorované kabátky z erveného sukna, v pedu i v zadu ve špice vybíhající. Unavena jsouc dlouhou cestou i)ední špice stýskala si: Už nemožu, už nemožu,' ale zadní dodávala jí chuti: Eše trošku, eše trošku." Drobné škodlivé nebo nepkné ssavce, jako myši a netopýry, plaze, obojživelníky a chroban" Podlužaci souborným jménem nazývají éúšelou, užívajíce i v tomto oboru, jmenovité v Lanžhot, jmen jinde na Morav zcela neznámých. Tak skokan Podlužákm slov kordem, ropuše íkají duhová žaha^ povtrnos prorokuje jim rosaka. Ješerku nazývají šúrkok, slepejše slepou myší, netopýra truieljcem nebo trúlkem. Kdo není zbhlý v pírodopise podlužáckém, sotvy as uhodne, jaká to podivná zvíata se oznaují iniény: planý jelen, planý vl, planý rak, slepý šcilrl Jsou to naši brouci a hmyzové:

24 20 rohá, kapucínek (Nashornkaefer), vodomrka bahenní a vodomil. Vodnímu šidlu íká se tu sklená, chrobáku všivál; každý motýl, denní i noní jest mrou, toliko bourovce hruškového nazývají hosorjcou. Ploštici šedé íkají strnožha, a ploštice ervené jsou dtem pámhijcovými hraviékami. Kvtin zahrádkových i kvítí polního Podlužaci jsou velicí milovníci. Bez péreka" (kytice) chasa v lét nejde do kostela ; pacholci zdobí si jím širúchy, dvata si je nesou v ruce. Proto nomenklatura botanická je tu velmi bohatá, a pani uitelé velmi by prospli dobré vci, kdyby botanické názvy od lidu užívané?rovnávali s terminy vdeckými a v nkterém list uveejovali což by se i v jiných krajinách díti mlo. Já meškaje v zajímavé té krajin v zim nemohl jsem toho bohužel uiniti, podávám tu tedy toliko nkterá mén známá jména, k nimž parallelní názvy vdecké mn vtšinou neznámy jsou: vtáky (lví tlama), kepelky, husí kap (pampeliška), koníky, pahnúztky, kupík (šovík), kuátka (ptaí zob), záhruška (blatouch), slepý mak (vlí mák), stracenuška (straka), lenoviky, hrklák, jahodníek, antonyja, baoratka, pulgýr, ezla, bika, kupkavka, kupých, medunica, medovika, pižmo (astra), panský šlak, rajské rže, ípkový (krajkový) muškát, opúcli (weisse Wasserrose) ; kainec a žitnica rostou u vody.

25 2. Strava. Kroj. Jako Moravané vbec tak i Podlužáci jsou velicí milovníci mouných jídel. Hospodyn na Podluží pipravují mouná jídla jinde bnd neznámá, nebo oznanjí mouná jídla i jinde známá jinými jmény. Nejoblíbenjší peivo a jiná mouná jídla jsou : puliance (svátení peivo. Po Ižici tsta bílého poklade se na plech, rozkrojí se uprosted a nadje lekvarem), slíže (z režné mouky zadlané podmáslím udlá se velikánská podkova, upee se v peci, pak se poleje velou vodou, voda se sleje a šlíž nechá se vypráhnouti ped jídlem se poláme, pomásti a posype tvarohem nebo makem), hjsané šlíže (pery neboli kyslé šišky), hrány (peivo svatební ; skládá se z kola a dvou prut na pi a dvou na zdýl), lolcše (placky bramborové na zpsob omellet, posypané makem), hélešhy (dolky), gugla (bábovka), pletenica (Stritzel), 'kolaícky, mdkovniky, hiofle (šišky, knedle), šišky (v Prušankách smašenky,

26 22 jsou nenadívané koblihy ; nadívané šišky jmenují se koblihy ; hilivále (švestkové knedlíky), sgance (netyja), pirohy (péry neboli tašky), praskokrky (tuhé x\ov.y), plganka (bran>borová kaše). íkají ezance. Nudlím Oblíbeným pokrmem jsou též rozmanité huby", jichž tu v lese, na loukách a pastviskách roste kolik druh. V lese sbírají: kladniky (rostou na bezových kládách), péstrce (na vazových kládách), hiby^ hromadinky (chumá drobných hub vyrstajících ze spoleného koene), haranich (žlutý chumá mnohem hustší pedešlého, na nmž jednotlivé híbky se nerozeznávají), václavky (žluté, rostou na podzim) ; na lukách a pastvinách rostou: špiky (žluté drobné), kabátky (ze spodu zavené), peirky (pod spodem do erná, rostou na podzim bar kde"). Ze všech kmen moravských jediní Slováci valnou vtšinou zachovali svj starodávní národní kroj ve všech ástech pesný a neporušený. Ano i nynjší zmny, jež móda s sebou pináší, poizují se bu dle vzor sousedních Charvát rakouských, aneb upravují se pimen a lahodn k dosavadnímu kroji národnímu. Tak slavnostní ervené nohavice, kteréž od Charvát pijali nejprve Beclavané, asi od tyicíti let nosí se též ve Tvrdonicích a v Nové Vsi ; nco pozdji ujali se v Hruškách a od pti let vyskytují se

27 23 UŽ i V Bojanovicích. Ve Tvrdonicích první je nosil jakýsi Ctibrek. Mužský oblek na všední den letní jest ovšem velmi prostý a jednoduchý: hovézí boty bez podpatk, široké plátné gaté, krátká košela", jež se nosí pes gaté, a širúch", malý to klobouek se stechou schlípenou, ozdobený ervenobílými housenkami. Je-li chladnji oblee se lnjbl" barchantový nebo z modrého sukna, dokola i u kapes erveným lemovaný. Peložení na prsou jest ervené a vyšívané, na pravé i na levé stran leskne se ada cínových bombík", též pi kapsách pišito jich po tech po tyech. Za dešt nebo sychravého poasí Podlužák pehodí pes sebe dlouhou, širokou halinu" s krátkým na zádech obojkem", jemuž jinde cimbál íkají. Zato svátení a slavnostní oblek jest velmi rozmanitý a malebný, rozdílný ponkud mužácký" (ženatých muž) a slobodácký." Slobodiiák oblee si v nedli tenkou košelu, s dlouhými, velmi širokými rukávy, dole otevenými. Na rukávech pi spodu a uprosted, na prsou a na obojku košela jest velmi pkn vyšívána. Vyšívání na obojku dvou prst zšíí v jednch osadách na košelách slobodáckých jest ervené, na mužáckých bílé, ve druhých jest bílé na obojích. U krku na obojku pišito

28 24 po dvou bílých, dlouhých a dosti širokých tkanikách, jež se kížem zavážou a pak dol visí. Pak si obuje ervené nohavice, se širokým z pedu i zezadu cifrováním" (vyšíváním) barvy svtlé" (modré) ; podél nohavic z vní pišita jest tolikéž svtlá šra. Nohavice obuje v ižmy, s nichž visí ervené hedbávné tapce až po nárt. Na košelu oblee si lajbl" (kordulku), krátký asi do pl zád sahající. V zadu uprosted na lajbli jest modrý nebo ervený hedbáv, obšitý dokola zelenými pásy. Všecek pak lajbl ozdoben jest vyšíváním zlatým, stíbrným a jiných barev. Sirúch ozdobí si pérem", v lét z kvítí zrostlého," v zim dlaného." Tak vyšoen siobodák podlužácký ubírá se do kostela. Na svatbu a o vtších slavnostech oblee si ješt ervený kabát" modrým olemovaný a amarami" (šrami) obšitý jako uherský dohnán. Na prsou se leskne na nm ada bombíkv a na rukávech pi rukou jest jich též po tech. Na svatbu, v hody a k muzice místo širúcha bére se gulá", širúcha nco vyšší, bez techy, otoený od spodu dvma housenkama, potom krepinami" (širšími to housenkami) a zase housenkou. Hlavní však jeho ozdobou jest mimo péro kosíek" (volaví péro). Mužáci nosí nohavice modré nebo erné, oboje s ciferkami" svtlými, a lajblík (kordulku)

29 25 téže barvy. Na krku mají mužáci i svobodiáci zavázaný erný šátek hedbávný. Slavnostním odvem mužákv i žen jest šuba, krátký kožíšek modrým suknem pošitý, s premováním, mužácká žuba svtlým, ženská erveným. V šubu se obléká ženich, družba a svdek o svatb, kmotr, když nese na kest a nejbližší píbuzní a pátelé o pohbu. Ženské šub v nkterých osadách íkají mentlík. V zim nosí všichni (i školáci do školy) kožuchy, bu dubeáky" s vyšívanými na zádech kvtinami nebo buchtikové", t. j. bílé kožichy s ernou baraninou" u krku a rukou a s ervenobílou kožešinovou lemvkou do kola, kteréž se íká buchtiky", a žluté nohavice kožené ve všední den. Je-li Podlužák odn halinou neb obleen v kožich, je vždy též opásán modrou zástrou, ve dni svátení kvtovanou. Zástru nosí též malí chlapci a školáci. Kosíek býval odznakem mužné síly a odvahy, a jen ten pacholek" (šohaj) sml si jím gulá ozdobiti, který se nelekal zápasiti o se kterým koliv pacholkem. Nebo každý okosíený pacholek ml právo otázati se ho, je-li pacholek za," kterýmižto slovy pozýval za pasy." Kdo vítzem zstal, odebral pemoženému kosíek. Pakli pozvaný své síle nedvoval, nezbývalo

30 26 mu než f-íci : Nejsu, brate; áám ti ho po dobroti." Nékterý silák nosil až pt šest kosíkv, ostatní pobrané škubal. Potrhati pacholkovi svévoln kosíek bylo vyzváním nu boj až do krve. Téže pohany dostalo mu se nkdy též od frajírky žárlivé nebo vbec rozhnvané. Druhdy i celé ddiny o kosíky se bily, která podlehla, z té všem pacholkm kosíky bylo poskládati. V advent a pst kosíky se nenosí, nosí se vbec jen ve dni slavnostní a v nedli, když bude muzika; sice zdobí gulá toliko péro". Péro ke kosíku opatovati jest frajírce, kosíky donášejí na prodej Uhi po 6 10 zl. Kosíek jest péro ohnuté na zpsob kohoutího ; pochází i)rý z bájeného jakéhosi ptáka ezala". Pták ten, když péro vytratí a najde je, pekousne prý je, aby ho nikdo nedostal. Z téže píiny pekusuje prý si je asto i v ocase. Jde-li Podlužák (a i okolní Slováci) nkam pes pole nebo na tovarych", zavsí si koženou kabelu, v níž si nese peníze, tabák a jiné poteby (v Nové Vsi nosí sotrky"). Stalo se, že Josef Slápík z Jozefova zašel si do Vídn k audienci, poprosit císae pána, by mu propustil syna s vojny. Když vstupoval do audienní sín, komorník mu kázal, aby kabelu sdlal. On, že nesdlá, že tam má ti rýnské, aby prý mu je nkdo vyfúkl?!

31 27 Ženské nosí rubá a rukávce ; rukávy na nich pkn vyšívané, dlouhé a velmi široké, kteréž se nad loktem na šru zavážou a v buben nažachoá" (nadrchají), sukní bílých nkolik a na vrch kanafasku" nebo hedbávnou, již pepepášou fértúškem", ve dni svátení bílým, velmi pkn vyšívaným. Bílá sukn dole asi na dva prsty vynívá. Na rukávce obleou si lajbl" podobný mužskému; je-li chladnji, obleou kacabajku", upravenou dle vkusu domácího. Na lajbl a kacabajku vezme se bílý obojek", vkusn vyšívaný, téhož asi tvaru, jako jest obojek na halin, kterýž se pod krkem zaváže. Svátení pokrývkou hlavy dívek svobodných jsou rožky", epec to zvláštního tvaru: lepenková lorma dol sehnutá, na vrchu pitisknutá, tak že se v zadu koní ve dva rožky, 20 cm. dlouhá a 25 vysoká, obšita jest ervenou, kvtovanou látkou (ornátovou). Na vrchu v zadu rožky ozdobeny jsou rží z pentlí bílých, ržových a modrých spletenou, netopýrem" zvanou, jejíž pentle dol splývají ; vlasy v týle zakryty jsou pentlovou ržú". Sice zavazují si hlavu šátkem, za stará do týla, nyní pod bradu. Ve Tvrdonicích rožky už byly z módy vyšlé, nyní je zaínají nositi zase. Ženy nosí místo rožk epec", rožkm podobný, ale mnohem vtší, v zadu ve dva rohy s pošika stesnutý.

32 28 Na svatbu oblee se žlutá sukn sukenná, k níž velmi pkn svdí bílý, vyšívaný frtušek. Na smutek nosí se sukn bílé. V zim odívají se ženy do kožicha, jehož klíny na zad jsou pehnuty, díva" dostane kožich, jak se stane nevstou. Obuty jsou všecky ženské v zim v lét v ižmy, kteráž obuv v krajin tak blátivé, jako jest Podluží a Slovácko vbec, tak hned asi z módy nevyjde. Malí chlapci, než zanou choditi do školy, nosí sukniku, zástrku, lajblík, (špenzlík), širúšek a ižmice. Vlasy mají mužští v zadu pistiženy, v pedu pútcem" uprosted rozdleny. Ošiškat" (ostíhati) Slovákovi vlasy jest málo menší potupou nežli roztrhati pacholkovi kosíek; ošiškaný" znamená tolik co odvedený. Ženské vdané i svobodné mají vrko okolo hlavy otoený. Vrkoi íkají v Beclav ocásek", v Lanžhot mrdús", v Nové Vsi lelík". Na krst" dostane dít bílou hedbávnou epiku, erveným velmi peste vyšívanou, ozdobenou v zadu vysokou vonicou". Zakryto jest zakry vakou", bílou plenou pekrásn vyšitou. V Lanžhot nosí domácí" emeslníci o slavnostech bílý pláš, s krátkým límcem do kola, podšitý (pokud vidti) erveným suknem.

33 29 Na konec položíme tu cenu nkterých ástí národního kroje podlužáckého. ervené nohavice stojí 12 zl., lajbl 6 zl., košela 8 zl., gulá (bez kosíka!) 12 zl, halina 8 zl, kožuch 18 zl., rožky 6 zl., epec 10 zl.

34 3. Národní obyeje. Povry. Bosorky. Hastrniaiii. V které krajin se zachoval národní kroj, tento vnjší znak národní individuality, ve své neporušené pesnosti, v té s jistotou mžeme se nadíti, že postehneme ješt starodávní národní zvyky a obyeje, povry, neboli pesnji íci, zbytky naivního, mythického názoru svtového, neporušené domácí náeí, národní zpvy a jiné plody sauiorostlého ducha kmenového. Promluvíme nejprv o nkterých zvycích a povrách poádkem roku církevního. V advente má se málo mluviti: jako Kristus Pán byl v život blahoslavené rodiky zaven, tak zavena mají býti ústa." V Lanžhot lítá v advente ancikrist v podob velikého draka. Práv zvonili pozdvihování, ancikrist zapadl na stechu posnženou, kdež svj obraz vytiskl. Jak pestali zvoniti, odletl. Na sv. Mikuláše chodí i pt Mikuláš pospolu a s nimi ert. Na druhý, den po sv. Mikuláši v Lanžhot chodí matika"

35 31 bílou plachtou odná, kopis v ruce majíc. Dává dtem líbati kíž a uí je modliti se ; dar nerozdává. V Prušánkácli na sv. Mikuláše chodí ženská za smr pistrojená. Na sv. Lucu (13. prosince) nepadou, kdysi prý Luca svévolné pástky" zle pestrašila; odtud poekadlo: Vrí sa, veteno, vr sa, než sa sv. Luca dokucá." Od sv. Lue do Božího narození pozoruje se 12 dní, z nichž prorokují povtrnos dvanácti msíc píštího roku, jako jinde z 12 dní od Božího narození do tí král. Na štdrý den k veei postaví se na stl slamnka, v níž jest všeho obilí po trošce; na slaménku stavjí se mísy s jídlem. K veei bývá: suchá hloza" (sušené ovoce), polévka, v níž jest každé stravy" po trošce, pukance s makem a s medem, víno. V Beclav stavjí mísy na stl, za to pinášejí v obilí na slamnce jablka, kteréž obilí pak sypou drbeži do nového roku. Na štdrý den hodí se též drbeži zrno z vnce dožinkového. Toho dne nemá sedati u kamen, sice dostane vedy. Na Boži narození ped jitním poshazuji se slépky vkoplín*) oheblem s hrady, aby hodné nesly. Chasa, když pijde s jitní, dostane po kolái, kterýž musí snísti ve chlévích, aby byl dobytek žírný. Na Boží narození pro veliký svátek v do- *) koplíii :=: kurník.

36 32 mácmosti niím se nehne, ani postel se neustele, ani jizba nezamete, až po poledni ; statku se nedává žráti, až po službách Božích. Prve statku zavazovali huby, aby žvácháním svatosí toho dne neznesvcoval. Na sv. Štpána pastý picházeje vinšovat šasné a veselé svátky" vysype na stole vším obilím kížek, kteréž obilí hospodyn potom hodí drbeži, aby se šlechtila, kterýžto zvyk teprve prý od nedávné doby se šíí. Na svobodu pacholci odcházejí na Štpána, d- veky na nový rok. Obojí dostávají po kolái. Pacholkv kolá jest veliká pletenka kulatá, spletená ze tí pramen, vtší než pecen chleba; uprosted jest díra. Ustrojí se pozlacenými oechy, rozmarýnem a pentlemi. Derou pevlee se pentle, zaváže na mašli, pacholek povsí si kolá na hlku a odnáší si jej na chrbt" dom. Dveka odnáší si svj podlouhlý kolá v náruí; v Nové Vsi odnáší jí ho kamarádka. Také drobné dti, napodobujíce tento obyej dosplých, chodí s koláem, chlapci na Štpána, dvátka na nový rok. Nosí jej na pentli zavšený na levé ruce a chodí po pízni, kdež je žertem do služby najímají a závdavek penžní dávají. V msíci únoru jest nkolik dní zapovdných" (dies nefasti), ve které se ta která práce konati nesmí. Na sv. Blažeje (3.) nemá se vbec pracovati, sice bude holívati v krku. Na sv. Hátu

37 33 (5.) -nejde žáden na zelí do beky ani na zemáky do sklepa ani na mouka do komory, že sa do teho dajú žáby." Z téže píiny toho dne neperou, vody nenosí, chleba nepekou, hnoje nekydají, ale choa íkat do sklepa: Hndy, žáby, šúry sem sv. Hata vyže ven," aby sa žúžel nerozplodila." Na sv. Apolénku (9.) nesmí se nic dlati, sice budou boleti zuby. Kdo by chodil v odvu, na který se na sv. Valentina (14.) pede, šije nebo plete, dostal by padouci nemoc. Na smrtnou nedli chodí dvata se smrú", doškem za.pannu pistrojeným, po ddin dm od domu, íkajíce Smrtaá nedla, kde's klíe déla? Dala jsem ich dala Svatému Juí. Svatý Jura vstává, zem odemykává, aby tráva rstla, tráva Fiala, zelená. rže, pomož nám, Bože. A ty velká uoko, kdes tak dlúho byla? U studénky, u rubénky noby, ruce myla. Kr. Barloí : Lid h nárou. 3