Ochrana zahraničních investic v České republice v legislativě a praxi

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra veřejné správy a práva Ochrana zahraničních investic v České republice v legislativě a praxi Bakalářská práce Autor: František Werner Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Jan Tuláček Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karlových Varech podpis autora František Werner

3 Poděkování Chtěl bych poděkovat JUDR. Janu Tuláčkovi za vedení mojí bakalářské práce a cenné připomínky.

4 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problémy legislativy na ochranu zahraničních investic a řešením vybraných vzniklých sporŧ v České republice. Ochrana zahraničních investic v České republice je také analyzována z pohledu konkrétního zahraničního investora. Klíčové pojmy: investice, investor, ochrana zahraničních investic, přímé zahraniční investice, nepřímé zahraniční investice, bilaterální smlouvy o ochraně zahraničních investic, mnohostranné smlouvy o ochraně investic, Evropský soudní dvŧr, Evropská unie, UNCITRAL, ICSID, anketa

5 Annotation This bachelor thesis deals with the legislation problems of foreign investment protection and solution of selected legal disputes in the Czech Republic. Protection of foreign investment in the Czech Republic is also analyzed from the perspective of a particular foreign investor. Key words investment, investor, protection of foreign investment, foreign direct investment and foreign indirect investment, bilateral investment treaties, multilateral investment treaties, Court of Justice of the European Union, European Union, UNCITRAL, ICSID, survey

6 OBSAH ÚVOD DEFINICE INVESTICE A INVESTORA Vymezení pojmu mezinárodní investice Ekonomický pojem investice Právní pojem investice Dělení investic Investor PRÁVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ÚPRAVY A ZAJIŤOVÁNÍ OCHRANY ZAHRANIČNÍCH INVESTIC Legislativní dokumenty a instituce ochrany zahraničních investic v mezinárodním právu a v České republice Legislativní dokumenty a instituce OSN Legislativní dokumenty a instituce Světové banky Ochrana zahraničních investic v Evropské unii Legislativa a obsah bilaterálních smluv Legislativa a instituce ochrany zahraničních investic o s t a t n í Ochrana zahraničních investic v legislativě a institucích České republiky Zhodnocení legislativy, institucí a základních pojmŧ ochrany zahraničních investic VYBRANÉ PŘÍPADY SPORŦ ZAHRANIČNÍCH INVESTIC V ČESKÉ REPUBLICE Vybrané, ilustrativní spory zahraničních investorŧ v České republice Zhodnocení vybraných sporŧ zahraničních investorŧ v České republice ANALÝZA VLIVU A PŦSOBENÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANY ZAHRANIČNÍCH INVESTIC Z HLEDISKA FIRMY SE ZAHRANIČNÍ ÚČASTÍ Seznámení s konkrétní zahraniční firmou Analýza vlivu a pŧsobení úpravy ochrany zahraničních investic z hlediska konkrétní firmy se zahraniční účastí anketa Shrnutí analýzy ankety výsledkŧ ankety ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH... 55

7 ÚVOD Význam zahraničních investic pro Českou republiku je všeobecně uznáván, byl a je veliký. Zajištění přílivu zahraničních investic do České republiky vyţadovalo a vyţaduje od počátku také vytváření vhodného právního prostředí. Toto právní prostředí je tvořeno nejen vnitřními předpisy České republiky, ale příslušnými předpisy mezinárodního práva. Prvořadou podmínkou zajištění poţadovaného vstupu zahraničního kapitálu do České republiky (i obecně) je zajištění jeho účinné ochrany. Ochranou zahraničních investic rozumím v obecné rovině především zajištění rovných a spravedlivých podmínek i dalších podmínek pro zahraniční investice a soustavu právních předpisŧ, institucí, upravujících řešení případných sporŧ vzniklých z realizace těchto investic. Cílem mé bakalářské práce je seznámení se základní legislativou upravující ochranu zahraničních investic obecně i v České republice včetně charakteristiky jejích hlavních problémŧ. Charakteristiku hlavních problémŧ chci dokumentovat také analýzou z pohledu konkrétního zahraničního investora. V takové firmě pracuji a je mým zájmem uvedenou problematiku blíţe poznat a orientovat se v ní, z tohoto hlediska volím také výběr nezbytných informací v práci obsaţených. V první kapitole práce definuji základní pojem, a to investice, respektive zahraniční investice, z hlediska ochrany zahraničních investic. Ukazuje se, ţe i na tento základní pojem mohou být rŧzné názory a dokonce, ţe výklad tohoto pojmu se i vyvíjí. Přitom definice, jasné vymezení uvedeného pojmu hraje roli právě při posuzování ochrany zahraničních investic zejména při tvorbě právních dokumentŧ, které se ochrany týkají. Ve druhé kapitole uvádím vybrané legislativní předpisy a instituce, které tvoří základní pilíř ochrany zahraničních investic jak v mezinárodním právu, tak v České republice. Rozsah bakalářské práce přitom nedovoluje hlubší pohled na souvislosti obou právních úprav, je pouze zřejmé, ţe vnitřní předpisy právní ochrana zahraničních investic v České republice nemŧţe být v zásadním rozporu s právní úpravou ochrany 7

8 v mezinárodním právu. Podobně tak se dotýkám vztahu právních předpisŧ o ochraně zahraničních investic k právu Evropské unie. Ve třetí kapitole uvádím, podle mého názoru, vybrané klíčové soudní spory v oblasti zahraničních investic v České republice. Česká republika vystupuje v těchto sporech jako strana proti zahraničnímu investorovi. Tato kapitola by měla ukázat na hlavní problémy ochrany zahraničních investic a měla by být také jedním z určitých východisek pro konkrétní posuzování účinnosti ochrany zahraničních investic v České republice, v konkrétní firmě se zahraniční účastí. Ve čtvrté kapitole analyzuji s ohledem na příslušné právní úpravy účinnost ochrany zahraniční investice v konkrétní firmě se zahraniční účastí. Pro analýzu jsem zvolil metodu dotazování anketu. Obrátil jsem se s otázkami, které jsou formulovány tak, aby co nejlépe vyjádřily problémy ochrany zahraniční investice, na vedení zahraniční firmy, reprezentované statutárními zástupci dané firmy. Názory zástupcŧ statutárního orgánu firmy se zahraniční účastí, investora, mohou být do značné míry subjektivní, přesto mohou mít význam na náhled na uvedenou problematiku. V závěru práce se pokusím o zhodnocení problematiky ochrany zahraničních investic nejen u konkrétní firmy, ale i o více zevšeobecňující závěr v podmínkách České republiky. 8

9 1. DEFINICE INVESTICE A INVESTORA 1.1. Vymezení pojmu mezinárodní investice V úvodu mé bakalářské práce byl definován v nejobecnější podobě cíl práce,,ochrana zahraničních investic, a to především jeho části,,ochrana,,. Následně je nezbytné také definovat druhou část cíle, a to,,zahraniční investice. Jiţ samotné vymezení pojmŧ investice, jejich ochrana, a mezinárodní investice přináší sebou problémy, přičemţ právě vymezení těchto pojmŧ je dŧleţité pro obsah všech dokumentŧ, které se týkají zahraničních investic, ať uţ mnohostranných nebo bilaterálních. Nejčastěji poţívaný pojem mezinárodní investice lze vyloţit zjednodušeně jako pojem pouţívaný v mezinárodních dokumentech a dalších, které se týkají zahraničních investic. Například v ÚMLUVĚ o řešení sporŧ z investic mezi státy a občany druhých státŧ (tzv. Washingtonská úmluva z ) 1 není pojem investice přímo definován, ale pouţíván, vyplývá nepřímo z vymezení pojmu cizího investora, naproti v jiné multilaterální smlouvě (Soulská úmluva z r. 1985) 2 definice investice je obsaţena. Bilaterální smlouvy takovou definici v rŧzné podobě obsahují Ekonomický pojem investice 3 Ekonomický pojem investice zejména zahrnuje: a) určitý ekonomický přínos - přínos musí mít hospodářskou povahu, musí být ocenitelný ke dni zřízení investice, nejde jen o peněţní vklad, ale i naturální, dŧleţitým znakem investice je dosaţení budoucího zisku b) jde o odložený výnos na pozdější dobu, minimální dobou jsou 3 roky, respektive 7 let, tím se investice liší od běţné obchodní transakce, pŧjčky a jiné operace, které počítají s okamţitou nebo krátkodobou návratností 1 Sdělení FMZV: Úmluva o řešení sporŧ. In: č.420/1992 Sb Sdělení MMZV. In: č.500/1992 Sb ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. 2. dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 334 s. ISBN

10 c) podnikatelské riziko - podnikatel na sebe bere alespoň z části podnikatelské riziko, v případě dobrých výsledkŧ se bude podílet na zisku, kdeţto v případě záporného salda přispěje k rozdělení ztrát 1.3. Právní pojem investice Ani v mezinárodním právu, jako vědní disciplíně, neexistuje jednotná definice pojmu investice. V mezinárodních dokumentech se vymezuje pojem investice rŧzným zpŧsobem, nebo není vŧbec definován, (např. jiţ cit. Washingtonská úmluva z r ). Bilaterální smlouvy definice investice obsahují, jsou preciznější, podrobnější. Jako příklad mŧţe slouţit definice investice z DOHODY mezi českou a Slovenskou Federativní republikou a Rakouskou republikou o podpoře a ochraně investic, uvádím pouze definici investice dle zákona č.454/1991 Sb. Čl. 1 : 1) pojem,,investice zahrnuje všechny majetkové hodnoty, které jsou uskutečněny investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany v souladu s jejími právními předpisy, zejména: a) movité a nemovité věci a všechna věcná práva b) podíly a jiné druhy účasti na podnicích c) pohledávky a nároky na peníze, které byly předány, aby vytvořily hospodářskou hodnotu, nebo nároky na plnění, které má hospodářskou hodnotu d) práva z oblasti duševního vlastnictví, včetně autorských práv, obchodní ochranná práva. 5 Pokud jde o definici pojmu investice v české legislativě jedna je uvedena v devizovém zákonu č.219/1995: i) přímou investicí při plnění oznamovací povinnosti takové vynaloţení peněţních prostředkŧ nebo jiných penězi ocenitelných majetkových práv a jiných majetkových hodnot, jehoţ účelem je zaloţení, nabytí nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahŧ investujícího tuzemce nebo tuzemcŧ jako osob jednajících ve shodě na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce nebo cizozemcŧ jako osob jednajících ve shodě na podnikání v tuzemsku, a to zejména některou z těchto forem: 4 Sdělení FMZV: Úmluva o řešení sporŧ. In: č.420/1990 Sb Sdělení FMZV: DOHODA mezi ČSFR a Rakouskem. In: č.454/1991 Sb

11 1. vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření, 2. účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliţe investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním kapitálu obchodní společnosti nebo druţstva nebo nejméně 10 % podílu na vlastním kapitálu společnosti nebo nejméně 10 % hlasovacích práv nebo jiný podíl na podnikání společnosti přesahující 10 %, 3. další poskytnutí nebo přijetí finančních prostředkŧ nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo práv v rámci ekonomických vztahŧ zaloţených přímou investicí, 4. finanční úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku nebo s výkonem účinného vlivu na řízení podniku, 5. uţití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku) Dělení investic Zahraniční investice se mohou také dělit na přímé a nepřímé a) přímé investice jsou to investice do jiné země za účelem získání podílu na kmenových akciích a rozhodovacích pravomocích ve výši alespoň 10 % (či takového podílu, který dává zahraničnímu investorovi rozhodující pravomoci), podmínkou je trvalý zájem investora na společnosti a jeho podíl na řízení. 7 (viz také cit. Devizový zákon). b) nepřímé (portfoliové) investice nepřímé (portfoliové investice) obsahují nákupy a prodeje akcií pokud nesplňují podmínku pro zahrnutí do přímých investic a dále nákupy a splácení jistiny dlouhodobých obligací, patří sem i dluhové instrumenty peněţního trhu a obchodovatelné deriváty. 8 6 Devizový zákon. In: č.219/ Přímé zahraniční investice [online] [cit ]. Dostupné z: edia.org/wiki/p%c5%99%c3%adm%c3%a9_zahrani%c4%8dn%c3%ad_investice 8 ŢÁK, Milan. Velká ekonomická encyklopedie. Praha: Linde, 1999, 806 s. ISBN

12 1.5. Investor a) obecně Investora mŧţeme definovat jako jednotlivce, soukromou nebo veřejnou společnost, vládu, zájmovou skupinu jednotlivcŧ nebo firem, které realizují investici v jiné zemi, než je země jejich pŧvodu. b) v mnohostranných smlouvách o ochraně investic jako příklad lze uvést definici z Úmluvy o řešení sporŧ z investic z , v níţ není přímo uveden pojem investor, ale z článku 25 vymezení pojmu investor vyplývá v souvislosti s investicí: a) jakákoliv fyzická osoba, která měla občanství jiného smluvního státu b) jakákoliv právnická osoba, která měla příslušnost jiného smluvního státu, neţ je stát smluvní strany 9 Naproti v Soulské úmluvě (MIGA) je pojem investor jiţ formulován (viz také dále v 2.1.2). c) v dvoustranných smlouvách jako příklad lze uvést definici pojmu investice z DOHODY mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o vzájemné podpoře a ochraně investic z : Čl. 1, odst. 3, ii : pokud jde o izraelské investory v České republice: a) fyzické osoby, které jsou občany Státu Izrael v souladu s jeho zákony a které zároveň nejsou občany České republiky v souladu s jejími zákony, nebo b) právnické osoby zaregistrované nebo zřízené v souladu s izraelskými zákony a mající své sídlo na území Státu Izrael Sdělení FMZV: Úmluva o řešení sporŧ. In: č.420/1992 Sb Sdělení MZV. In: 73/

13 2. PRÁVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ÚPRAVY A ZAJIŤOVÁNÍ OCHRANY ZAHRANIČNÍCH INVESTIC Právní rámec úpravy a ochrany zahraničních investic i institucionální rámec v jednotlivých státech, tedy i v České republice, nelze pochopit bez alespoň základních znalostí mezinárodní legislativy a institucí, které se ochrany zahraničních investic týkají, mezinárodní legislativa ochrany zahraničních investic s úpravami jednotlivých státŧ souvisí a na sebe rŧzně navazuje. Významnou součástí legislativní i institucionální úpravy ochrany zahraničních investic je také řešení sporŧ ze zahraničních investic Legislativní dokumenty a instituce ochrany zahraničních investic v mezinárodním právu a v České republice Legislativní dokumenty a instituce OSN Nejobecnější východisko právní úpravy ochrany zahraničních investic, jejích principŧ, je obsaţeno v dokumentech Organizace spojených národŧ přijatých členskými státy této instituce, potaţmo v jejích institucích (z nich plynoucího mezinárodního práva veřejného mezinárodního práva ekonomického). Má se za to, ţe nejobecnější zásady jednání jsou také vtěleny do konkrétních dalších dokumentŧ a pravidel příslušných institucí v kterékoliv oblasti. a) Charta spojených národŧ - patří mezi základní dokumenty Organizace spojených národŧ (Chartu spolupodepsalo Československo v r. 1945, potom Česká republika dne 19. ledna 1993), kde v článku 1 se praví: Článek 1 Cíle Organizace spojených národŧ jsou tyto: 1. udrţovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohroţení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru, a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti 13

14 a mezinárodního práva bylo dosaţeno úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporŧ nebo situací, které by mohly vést k porušení míru 2. rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, zaloţené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národŧ, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru; 3. uskutečňovat mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémŧ rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo humanitního a podporováním a posilováním úcty k lidským právŧm a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboţenství; 4. být střediskem, které by uvádělo v soulad úsilí národŧ o dosaţení těchto společných cílŧ. 11 b) Mezinárodní soudní dvŧr instituce Organizace spojených národŧ, kde se mimo jiné formulují čtyři formální prameny práva uznávané obecným mezinárodním právem, a to v článku 38: 1. Dvŧr, jehoţ úkolem je rozhodovat podle mezinárodního práva spory, které jsou mu předloţeny, aplikuje a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či partikulární, stanovící pravidla výslovně uznaná státy ve sporu; b) mezinárodní obyčej, jakoţto dŧkaz obecné praxe uznávané za právo; c) obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy; d) s výhradou ustanovení článku 59 soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších znalcŧ veřejného práva rŧzných národŧ jakoţto podpŧrný prostředek k určování právních pravidel. 2. Toto ustanovení se nedotýká pravomoci Dvora rozhodovat ex aequo et bono, jestliţe strany s tím souhlasí Charta OSN [online] [cit ]. Dostupné z: iho-soudniho-dvora.pdf 14

15 Úlohu, a postavení Mezinárodní soudního dvora dokumentují články 92, 93, 94 a 95: Článek 92 Mezinárodní soudní dvŧr je hlavním soudním orgánem Organizace spojených národŧ. Pŧsobí podle připojeného statutu, který je založen na statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti a je nedílnou částí této Charty. pozn.: Mezinárodní soudní dvŧr řeší spory mezi členskými státy, nezabývá případy soukromých osob, právních subjektŧ ani mezinárodních organizací, ve vztahu k zahraničním investicím tedy pouze v případě sporu o zahraniční investice mezi státy - dokladem toho mŧţe být článek 64 ÚMLUVY o řešení sporŧ z investic mezi státy a občany druhých státŧ: Jakýkoliv spor vzniklý mezi smluvními státy a týkající se výkladu nebo pouţití této Úmluvy, který není řešen jednáním, bude předloţen Mezinárodnímu soudnímu dvoru na ţádost kterékoliv strany tohoto sporu, pokud se zmíněné státy nedohodnou na jiném řešení. 13 Článek Všichni členové Organizace spojených národŧ jsou ipso facto účastníky statutu Mezinárodního soudního dvora. 2. Stát, který není členem Organizace, mŧţe se stát i účastníkem statutu Mezinárodního soudního dvora za podmínek, které v kaţdém případě určí Valné shromáţdění na doporučení Rady bezpečnosti. Článek Kaţdý člen Organizace se zavazuje, ţe se podrobí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v kaţdém sporu, v kterém je stranou. 2. Jestliţe strana v některém sporu nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, mŧţe se druhá strana obrátit na Radu Bezpečnosti, jeţ, povaţuje-li to za nutné, mŧţe činit doporučení nebo rozhodnout, jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán. 13 Sdělení FMZV: Úmluva o řešení sporŧ. In: č.420/1992 Sb

16 Článek 95 Žádné ustanovení této Charty nebrání členŧm Organizace spojených národŧ, aby nesvěřovali řešení svých sporŧ jiným soudŧm na základě dohod, které již platí nebo které teprve budou sjednány. 14 Kontraproduktivně pŧsobí podle mého názoru vŧči výše uvedeným obecným zásadám Organizace spojených národŧ ustanovení Charty hospodářských práv a povinností státŧ Organizace spojených národŧ, kde se v čl. 2 mimo jiné praví:,,kaţdý stát má právo znárodnit cizí majetek, vyvlastnit jej nebo převést vlastnictví k němu 15 c) UNCITRAL - další významná instituce Organizace spojených národŧ, UNCITRAL - Komise Organizace spojených národŧ pro obchodní právo (United Nation Commission on International Trade Law). Pozn.: Česká republika má v UNCITRALU statut pozorovatele. Mezi hlavní náplň činnosti komise UNCITRAL patří zejména pŧsobit při omezování nebo odstraňování právních překáţek v mezinárodním obchodu, toho dosahuje především tím, ţe se zaměřuje na sjednávání unifikačních vzorových předpisŧ mnohostranných mezinárodních úmluv, legislativních doporučení, poskytování informací o judikátech vycházejících z jednotlivých unifikačních dokumentech, technickou pomoc právních reforem, pořádání regionálních a národních seminářŧ aj. Komise UNCITRAL je hlavním právním orgánem pro oblast práva, harmonizací a unifikací práva mezinárodního obchodu., včetně judikátŧ, koordinace činnosti a spolupráce s organizacemi, které se zabývají právem mezinárodního obchodu. Při komisi UNCITRAL pracuje Mezinárodní rozhodčí a smírčí komise, které mŧţe ad hoc v souladu s Rozhodčím řádem UNCITRAL řešit i spory v oblasti zahraničních investic., viz např. článek 1: Dohodnou li se strany, že spory mezi nimi s ohledem na definovaný právní vztah, ať jiţ smluvní či jiné, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle Rozhodčího řádu 14 Charta OSN [online] [cit ]. Dostupné z: 15 Mezinárodní dohody o ochraně investic. Praha: Linde, ISBN

17 UNCITRAL, pak takové spory budou rozhodovány v souladu s tímto Řádem vyjma změn, které si strany případně sjednají Legislativní dokumenty a instituce Světové banky Světová banka (anglicky World Bank, zkratka WB) je sdruţení dvou specializovaných organizací Organizace spojených národŧ, které mají zajišťovat finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím (vznik r. 1944). Jsou to: Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development IBRD) a Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association IDA). Kromě těchto hlavních institucí jsou součástí Světové banky také Multilaterální agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency MIGA) - tato poskytuje garance pro rizika úvěrŧ zejména v rozvojových zemích a Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporŧ (International Centre for Settlement of Investment Disputes ICSID). Posledně jmenované instituce se dotýkají problematiky ochrany investic jiţ významně. Uvedené instituce uvádím, přesto ţe jsou v rámci Organizace spojených národŧ zvlášť, protoţe mají k problematice ochrany investic podstatně blíţe neţ formulované zásady nebo instituce uvedené v předchozí části o Organizaci spojených národŧ. M I G A - Mnohostranná agentura pro investiční záruky Agentura vznikla přijetím Soulské Úmluvy v r. 1985, jejím hlavním úkolem je snaha o posílení mezinárodní spolupráce v oblasti hospodářského rozvoje a přispívání mezinárodních investic k tomuto rozvoji. Sdělením FMZV č. 500/1992 Sb. 17 byla přijata i ČSFR, od je pak závazná i pro samostatnou Českou republiku. Agentura pro investiční záruky zřizuje a nabízí investorŧm pojištění jejich investic proti politickým, resp. nekomerčním rizikŧm. Z hlediska uţšího vztahu Soulské Úmluvy k ochraně investic je významné vymezení investic v článku 12: K investicím, na které se Soulská Úmluva vztahuje, patří podíly na akciích, včetně střednědobých nebo dlouhodobých pŧjček, které 16 Rozhodčí řád UNCITRAL [online] [cit ]. Dostupné z: 17 FMZV. In: č.500/1992 Sb

18 jsou uzavřeny drţiteli akcií v příslušném podniku, nebo za něţ tito majitelé ručí, a všechny ostatní formy přímých investic, které stanoví správní rada Podrobnější definici obsahuje Soulská Úmluva v pojmu,,investor např.:,,takováto právnická osoba je zapsána do rejstříku a má své hlavní pŧsobiště v členské zemi, nebo většinu jejího kapitálu vlastní členská země, případně jejich občané, v ţádném z uvedených případŧ se však nesmí jednat o zemi hostitelskou 18 Srovnání výše uvedených vybraných dŧleţitých pojmŧ ukazuje na rŧzný výklad těchto pojmŧ v rŧzných dokumentech (srovnej na příklad s definicemi v I. kapitole). Význam Úmluvy je moţné spatřovat nejen v pomoci v realizaci mezinárodních investic, ale i ve formulaci základních pojmŧ v oblasti těchto investic. ICSID Mezinárodní středisko pro řešení sporŧ z investic Pro problematiku ochrany mezinárodních investic má klíčový význam vznik Mezinárodního střediska pro řešení sporŧ z investic. Středisko vzniklo přijetím Úmluvy o řešení sporŧ z investic mezi státy a občany druhých státŧ ve Washingtonu dne 18. března Úmluva byla přijata také Českou a Slovenskou Federativní Republikou podpisem dne 12. května r. 1991, v platnost vstoupila dne 8. dubna 1992 (Sdělení FMZV v č. 420/1992 Sb.). Z uvedené Úmluvy povaţuji za nezbytné uvést zejména ustanovení bezprostředně se týkajících ochrany investic řešení moţných sporŧ z investic: Kap. I, čl. 2 : Účelem Střediska bude usnadňovat smírčí nebo rozhodčí řešení sporŧ z investic mezi smluvními státy a občany druhých smluvních státŧ v souladu s ustanovením této Úmluvy (srovnej kompetence Mezinárodního soudního dvora spory mezi státy). 18 ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. 2. dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 334 s. ISBN

19 Kapitola II, čl. 25, odst. 1 Soudní pravomoc Střediska se vztahuje na kaţdý právní spor vznikající přímo z investice mezi smluvním státem a.. občanem jiného státu o němţ se strany ve sporu písemně souhlasí, ţe bude předloţen Středisku. Pokud strany vyslovily souhlas, nemŧže žádná z nich jednostranně svŧj souhlas odvolat (Úmluva neobsahuje na rozdíl od Soulské úmluvy definici investice pouze nepřímo). Kapitola III, odd. 1, čl. 28: Kterýkoliv smluvní stát nebo občan smluvního státu, který si bude přát zahájit smírčí řízení, zašle za tímto účelem písemně ţádost generálnímu tajemníkovi Kapitola III, odd. 2, čl. 29 Vytvoření smírčí komise, čl. 1: Smírčí komise bude vytvořena co moţná po registraci ţádosti 19 Úmluva také pamatuje na řešení sporŧ mezi státy, které by se týkaly výkladu uvedené Úmluvy, a odkazuje v čl. 64 na Mezinárodní soudní dvŧr. Pro smluvní státy Úmluvy vzniká jasně definovaný prostor pro dobrovolné řešení případných sporŧ z investic to je hlavní význam Úmluvy. Mezi dokumenty Světové banky, které mají pomoci při ochraně zahraničních investic (bez právní závaznosti) patří také Řídící principy pro zacházení s přímou zahraniční investicí, které byly přijaty Světovou bankou Ochrana zahraničních investic v Evropské unii Níţe uvedený text se dotýká vzhledem k omezenému rozsahu práce pouze klíčových problémŧ v legislativě ochrany zahraničních investic v Evropské unii. Vznikem Evropské unie (Česká republika od r. 2004), zvláště pak po přijetí Lisabonské smlouvy (Česká republika ratifikovala smlouvu r. 2009) vznikl zásadní problém postavení, obsahu, realizace, kompetence bilaterálních smluv o ochraně zahraničních investic uzavřených před vstupem do Evropské unie k právu Evropské unie. Za zásadní problém se tato skutečnost povaţuje proto, ţe bilaterální smlouvy se stále povaţují za z á k l a d n í kámen legislativy ochrany zahraničních investic a tím, ţe Evropská unie získala od členských státŧ pravomoc vytvářet právní normy závazné pro tyto státy. Unie 19 Sdělení FMZV. In: č.420/1992 Sb

20 si tak vytváří svŧj vlastní,,svébytný právní systém. 20 Uvedený problém je také dokumentován ustanovením čl. 207 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE: do společné obchodní politiky patří i přímé zahraniční investice (viz. dále citovaná SMLOUVA O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE). Obecně se za právní základ práva Evropské unie povaţují zejména: a) Smlouva o fungování Evropské unie (ve znění Lisabonské unie) primární právo b) Nařízení, Směrnice Evropské rady, Evropské komise - sekundární právo (vydávají se v Úředním věstníku Evropské unie včetně judikatur) jsou zdrojem právních norem Evropské unie), v České republice se zavádějí (transformují) vyhlášením ve Sbírce zákonŧ. Evropská unie nevydala dosud ţádný závazný dokument k obsahu bilaterálních dohod, ani jiný k o m p l e x n í legislativní dokument upravující ochranu zahraničních investic. Pokusem řešit problematiku přechodu právního postavení bilaterálních smluv podle práva Evropské unie je Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU ze Evropská unie se opírá nyní především o vybraná ustanovení primárního (základní smlouvy Evropské unie) práva (například podle níţe uvedeného článku č. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie a dalších: Jako příklad lze uvést, ţe všechny bilaterální dohody o ochraně zahraničních investic uzavřené Českou republikou, které byly uzavřeny před vstupem do Evropské unie, a které nejsou v souladu s právem Evropské unie, se musí znovu upravit doplnit, tak jak je to v ustanovení č. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie: Pokud jsou uvedené smlouvy neslučitelné se Smlouvami, použije příslušný členský stát všech vhodných prostředkŧ k odstranění zjištěných neslučitelností 21 Tamtéž v čl: 66 : Pokud pohyb kapitálu do či třetích zemí za výjimečných okolností zpŧsobuje nebo hrozí zpŧsobit váţné poruchy fungování hospodářské a měnové unie, mŧţe Rada na návrh komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou na dobu nepřekračující šest měsícŧ přijmout ochranná opatření vŧči třetím zemím, jsou-li taková opatření naprosto nezbytná. To je konkrétní příklad a dŧvod pro změnu 20 TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2010, 301 s. Student (Leges). ISBN Smlouva o fungování Evropské unie [online] [cit ]. Dostupné z: 20

21 bilaterálních smluv uvedená opatření v čl. 66 v nich nebyla zahrnuta. Situace v legislativě ochrany zahraničních investic Evropské unie je ztíţena i dále tím, ţe Evropská unie nedisponuje zatím v poţadované kvalitě prostředky jaké jsou obsaženy v mezinárodních mnohostranných, a dvoustranných dohodách a dokumentech, přesto má jiţ pravomoci sjednávat např. dvoustranné dohody a přijímat odpovídající legislativu. Dalším významným problémem je kompetence orgánŧ Evropské unie v řešení možných sporŧ vzniklých z uzavřených bilaterálních dohod většina uzavřených dohod se při řešení sporŧ odvolává na mezinárodní instituce (UNCITRAL, ICSID..). ale v praxi i na řízení podle práva Evropské unie. Tento problém není dosud jednoznačně uspokojivě vyřešen. Významné postavení legislativy a praxi ochrany zahraničních investic v Evropské unii hraje a stále více bude hrát SOUDNÍ DVŦR EVROPSKÉ UNIE jak vyplývá mimo jiné z čl. 251, 263, 270, 272 a 273 jiţ citované SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE. Jedním z dokladŧ fungování SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE v oblasti zahraničních investic jsou jeho judikáty např.: pod sp. zn.: C-205/06 a C-249/06 ze dne (viz. příloha č. 4 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie), C-249/06 ze dne (viz. příloha č. 5 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie), C-118/07 ze dne (viz. příloha č. 6 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie), C-54/99 ze dne (viz. příloha č. 7 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie), Uvedené judikáty jsou převzaty ze systému ASPI. Není ani jasně vymezen vztah k dalším mezinárodním dokumentŧm jako je například významná jiţ zde citovaná Vídeňská úmluva o smluvním právu (vyhl. č.15/1988 Sb.) a další. Dvoukolejnost v oblasti ochrany zahraničních investic u členŧ Evropské unie lze do určité míry řešit ponecháním prostoru pro členské státy pro sjednávání 21