Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. Vypracovala: Bc. Šárka Dvořáková Brno 2009

2 2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství vypracovala samostatně pod odborným vedením prof. Ing. Věry Bečvářové, CSc. a všechny zdroje, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně Bc. Šárka Dvořáková 3

4 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc. za odborné vedení, rady a připomínky při zpracování této diplomové práce. Poděkování patří i mé rodině za podporu během celého studia. 4

5 Abstract Dvořáková, Š. Direct payments within CAP and their application in the Czech agriculture. Graduation thesis. MUAF Brno, This thesis deals with the question of direct payments conception of the Common Agricultural Policy of EU and their application in the Czech agriculture. Within the context of changes in the economic environment, it evaluates basic field of grants used in the Czech agriculture and characterises the specifics of individual types from the standpoint of their utilization and effects in the basic industry. Grants of the direct payment type, supports of agro-environmental measures and supports of management in less-favourable areas (LFA) are analysed. The structure and development of these grants are also analysed from the viewpoint of the regional allocation context in the period Key words grants, direct payment, Common Agricultural Policy, Czech agriculture, region Abstrakt Dvořáková, Š. Přímé platby v rámci SZP a jejich aplikace v českém zemědělství. Diplomová práce. MZLU Brno, Tato diplomová práce se zabývá problematikou koncepce přímých plateb Společné zemědělské politiky EU a jejich aplikací v českém zemědělství. V kontextu změn ekonomického prostředí evaluuje základní okruh dotací využívaných v českém zemědělství a charakterizuje specifika jednotlivých typů z hlediska jejich použití a účinků v prvovýrobě. Analyzovány jsou dotace typu přímé platby, podpor agroenvironmentálních opatření a podpor hospodaření v méně příznivých oblastech (LFA). Struktura a vývoj těchto dotací jsou analyzovány i z hlediska regionálních souvislostí alokace v období let Klíčová slova dotace, přímá platba, Společná zemědělská politika, české zemědělství, region 5

6 Obsah 1 Úvod Cíl práce a metodika řešení Cíl práce Metodika řešení 10 3 Přehled zkoumané problematiky Specifika zemědělství pro argumentaci podpory odvětví Typy dotací a přímé platby v zemědělství Faktory ovlivňující výběr dotací Využití dotací v modelu Společné zemědělské politiky EU Formování základního modelu SZP Vliv opatření pro liberalizaci trhu na vývoj SZP Principy reforem výchozího modelu SZP po roce Předpoklady pro uplatnění SZP v podmínkách České republiky Vývoj agrární politiky do roku Vliv ekonomické reformy a předvstupní období Aplikace SZP a uplatnění přímých plateb po vstupu ČR do EU Základní fáze procesu aplikace Systémy a nástroje podpory Základní souvislosti změn systému dotací Růst úlohy přímých plateb v systému podpor do zemědělství Systém přímých plateb v České republice Analýza využívání přímých plateb v jednotlivých krajích ČR Charakteristika krajů ČR Přímé platby poskytnuté do jednotlivých krajů v letech

7 5.6.3 Platba SSP a EP poskytnutá do jednotlivých krajů v roce Podpora opatření AEO a oblastí LFA Agroenvironmentální opatření (AEO) v českém zemědělství Vyrovnávací příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA) Aplikace AEO a LFA plateb v jednotlivých krajích ČR Analýza alokace dotací ve formě přímých plateb a podpor oblastí LFA v jednotlivých krajích Závěr 77 7 Použitá literatura Přílohy 85 7

8 1 Úvod Dnešní zemědělství ke svému multifunkčnímu pojetí odvozuje a získává možnosti rozvoje nejen od úspěchů v prodeji produktů na trhu potravin, ale také z uznání odlišnosti prostředí determinujícího rozsah zemědělské produkce ve specifických podmínkách. Z hlediska produkční úlohy se pozice podnikání v zemědělství mění z relativně samostatně činné farmy na jednu ze součástí potravinářské (nebo nepotravinářské) produkce v rámci distribučního řetězce. To znamená, že úspěch prvovýrobců pro dosažení jejich cílů je stále více ovlivňován i jinými spojeními v rámci společné zemědělsko-potravinářského výroby. Měnící se ekonomické prostředí otevírá množství otázek srovnatelnosti podmínek rozvoje zemědělství pro staré i pro nové členské státy EU. Obecně všechny členské státy EU jsou stále silněji ovlivňovány procesem globalizace potravinářských trhů a fungováním agrobyznysu. Transformací z původního, na podmínkách nabídky založeného modelu, směrem k systému výrazně orientovanému na podmínky v poptávce, mění i předpoklady pro úspěch v kontextu globální sítě produkce potravin. Stává se i jedním z rozhodujících měřítek moderní agrární politiky. Doba, ve které se Česká republika a další země střední a východní Evropy staly členy Evropské unie byla složitá nejen proto, že se unie integrovala s nejvíce státy ve své historii, ale navíc proto, že Evropa potřebovala nalézt svůj budoucí směr, který by vytvořil podmínky pro její dlouhodobou konkurenceschopnost v globálním kontextu a současně dodržel záruku sociální úrovně v rámci prezentovaného sociálního modelu. Zvýšená integrace trhu a její prudký růst byl hlavním podnětem k rozvoji obchodu mezi regiony a v rámci nich, výsledkem byl významný posun v geografické a komoditní distribuci. Pro dnešní model SZP je charakteristický ústup od podpory příjmů v zemědělství na základě cenové podpory jednotlivých komodit a přechod na systémy dotací typu přímé platby a strukturální podpory založené na projektové koncepci. V rámci těchto opatření si mohou členské země jednotlivé dotace samostatně alokovat a distribuovat podle vlastních priorit, ale v rámci pravidel a limitů vymezených právem v rámci Evropského společenství. Jednotlivé země tak mají možnost se samostatně rozhodovat, které problémy v zemědělství chtějí řešit a jakou sumu prostředků na specifický problém vynaloží. V rámci reforem se SZP zaměřuje rovněž na posílení kvalitativního kritéria v oblasti potravinářské produkce a zpracování a na 8

9 implementaci nových regulací a limitů vztahujících se k podmínkám produkce. Přestože je takto nastavený systém pozitivním prvkem, systém dotací, kde jsou právě preference využívány, je citlivým místem každé agrární politiky. V současné době patří dotace mezi často diskutované otázky v rámci reformy SZP, a to i ve vztahu k českému zemědělství. Tato diplomová práce nabízí pohled na vývoj dotační politiky v rámci vývoje ekonomického prostředí a analyzuje strukturu a vývoj přímých plateb v období let , kdy byly využívány zdroje i z rozpočtu EU. 9

10 2 Cíl práce a metodika řešení 2.1 Cíl práce Cílem této diplomové práce je na základě teoretických východisek evaluovat dotační politiku, charakterizovat dotace typu přímé platby a vyhodnotit jejich využití v konkrétních podmínkách zemědělství v České republice. Charakteristiku základních okruhů dotací zpracovat v kontextu změn ekonomického prostředí, struktura a vývoj přímých plateb bude analyzována za období let Metodika řešení K naplnění cíle této diplomové práce bylo nezbytné její řešení rozdělit do několika na sebe navazujících částí tak, aby mohla být zachycena obecná specifika zemědělství, charakterizovány základní typy dotací a jejich využití v rámci modelu Společné zemědělské politiky Evropské unie a zjištění předpokladů pro následnou aplikaci SZP v České republice. Po vymezení obecných charakteristik byla analyzována východiska a systém aplikace dotací typu přímé platby v České republice. Předpokladem pro konkrétní analýzu užití přímých plateb v českém zemědělství bylo zpracování dat umožňujících posouzení vývoje tohoto typu podpor v podmínkách celé ČR a následně i v jednotlivých krajích. Na základě vymezeného základního cíle pro řešení práce byly následně vybrány rozhodující okruhy řešení, metodický přístup a věcně a tematicky strukturovány jednotlivé kapitoly. Tématické okruhy diplomové práce a kroky řešení lze charakterizovat takto: První část literární rešerše, zabývající se přehledem zkoumané problematiky. Jsou zde charakterizovány základní typy dotací v zemědělství a jejich využití v rámci SZP. Popsány jsou jednotlivé etapy vývoje zemědělské politiky, její reformy a důsledky přijatých opatření na trh. Druhá část literárních rešerší byla věnována předpokladům uplatnění SZP v podmínkách České republiky. Charakterizován zde byl vývoj agrární politiky 10

11 do roku 1989, období ekonomické reformy a období před vstupem České republiky do EU. První část vlastní práce je zaměřena na charakteristiku procesu aplikace přímých plateb v ČR, a to především v procesu přizpůsobování zemědělské politiky ČR k reformám SZP. Dále jsou v této části popsány systémy a nástroje podpory českého zemědělství a základní souvislosti změn v systému dotací po vstupu České republiky do EU. Druhá část vlastní práce byla věnována analýze růstu úlohy přímých plateb v systému podpor do zemědělství v ČR. Tím byl vytvořen základní přehled o vývoji objemu poskytovaných subvencí v ČR a vývoji objemu poskytovaných přímých plateb. Ve třetí části vlastní práce bylo analyzováno využití systému přímých plateb v ČR. Nejdříve byly charakterizovány jednotlivé kraje ČR, a to z hlediska jejich geografických a ekonomických souvislostí. Následně byla zpracována data a analyzován vývoj jednotlivých poskytovaných plateb, které jsou vypláceny i v současné době. Vývoj byl zachycen pro roky 2004 až 2007, a to v jednotlivých krajích ČR. V této části byl analyzován i vývoj plateb poskytovaných na mimoprodukční funkce zemědělství z hlediska jejich využití v jednotlivých krajích ČR. Jednotlivé výsledky jsou prezentovány pomocí grafů a tabulek umožňujících následné vyhodnocení, srovnání výsledků a stanovení závěrů. Pro vyhodnocení jednotlivých úkolů byla použita data uveřejněná na webových stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu, Ministerstva zemědělství a Českého statistického úřadu. Data, která byla získána pro každý sledovaný rok a samostatný okres musela být nejdříve v programu Excel setříděna podle let a jednotlivých krajů ČR. Poté pomocí funkce filtrovat byla data zařazena pod jednotlivé typy přímých plateb a další opatření poskytované do zemědělství. V každém roce se změnila struktura subvencí do zemědělství spadajících pod přímé platby, proto musely být aplikovány i teoretické znalosti o poskytovaných platbách v letech 2004 až Výše vyplacených plateb je v souhrnných zprávách Ministerstva zemědělství uváděna vždy jako suma pro celou ČR v daném roce s informací výše částky vyplacené z národního rozpočtu a ze zdrojů EU. Ne vždy se konečná suma shodovala s výsledky 11

12 získanými z databáze SZIF. V práci byly proto využity pouze výsledky ze SZIF, aby nedocházelo k rozporu mezi jednotlivými daty. Data ohledně počtu žádostí jsou použita pouze ze zdrojů Ministerstva zemědělství. V závěrečné části vlastní práce byl srovnáván vliv mimoprodukčních funkcí v jednotlivých krajích. Ještě v roce 2004 doznívaly platby z minulých let, proto nemusejí být výsledky tak vypovídající jako v následujících letech. Od roku 2007 jsou tyto platby vypláceny v rámci projektových opatření a jejich třídění v databázi SZIF je zařazeno pod fond EAFRD. Poměrně složitá struktura vzájemně souvisejících tematických okruhů vedla i k volbě formulování dílčích závěrů, které jsou uváděny vždy u příslušné subkapitoly v obou základních částech diplomové práce. Diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 12

13 3 Přehled zkoumané problematiky 3.1 Specifika zemědělství pro argumentaci podpory odvětví V souvislosti s odůvodněním podpory zemědělství i v liberálně zaměřených modelech agrární politiky rozvinutých zemí se obecně uvádí řada specifik tohoto odvětví, která negativně ovlivňují důchodovou pozici jeho podnikatelských subjektů. Obecně je akceptováno, že důchodovou disparitu vyvolává řada faktorů, které nelze přímo ovlivnit, proto je nízký a kolísavý příjem zemědělských výrobců ve vyspělých zemích považován za hlavní argument vysoké úrovně podpory zemědělství. Vycházíme-li z teorie ekonomie blahobytu a Paretovy efektivní alokace 1, potom lze v praxi objektivně vymezit okruhy problémů, které model dokonalé konkurence, jako předpokladu efektivní tržní alokace, porušují. Jak uvádí Samuelson [11], jedná se o: selhání trhu není naplněn předpoklad dokonalé konkurence na trzích výrobků, služeb a výrobních faktorů, neexistuje trh pro všechny komodity. Především v odvětvích zpracování a distribuce existuje různá monopolizace současně omezující dokonalou informační přístupnost a neutralitu v transferech; externality případy, kdy ekonomická činnost jednoho subjektu mění zisk nebo prospěšnost dalšího ekonomického subjektu a nejsou vysvětlitelné trhem. Je zde potřebný regulační zásah (použití daní nebo dotací) podle vlivu změny v důsledku externality; nedokonalé informace nemáme dostupné všechny informace nezbytné pro adresnou distribuci sumy finančních prostředků konkrétnímu subjektu. Získání takových informací je spojeno s vynaložením dalších nákladů. Z tohoto hlediska je potom zdůvodňována potřeba státních zásahů. Je zde aplikován přístup na bázi druhého nejlepšího řešení podle Pareta, tj. omezená alokace, kdy část vytvořeného důchodu je vyjmuta z alokace a je redistribuována podle vymezených preferencí v rámci pravidel a opatření hospodářské politiky státu [5]. Tak mohou být problémy alokace a distribuce od sebe odděleny, což umožní provést 1 Pareto efektivní alokace je stav, kdy již neexistuje žádné přeskupení výroby nebo spotřeby, které by zvýšilo uspokojení jednoho subjektu bez snížení uspokojení jiné osoby. Je to úroveň, na jaké společnost poskytuje spotřebitelům největší možný soubor komodit v jimi požadovaných proporcích při daném vybavení společnosti vstupy a technologiemi [36]. 13

14 redistribuci vybavení uvažovanými statky a tím determinovat velikost jednotlivých subjektů a návazně použít ceny jako indikátoru relativní vzácnosti. Z hlediska principů tržní ekonomiky je dosaženo efektivní alokace, pokud ekonomický subjekt srovnává náklady svých aktivit se společenskými náklady a provádí výběr odrážející tyto náklady. Mezní rozhodnutí o tom, jaké se bude spotřebovávat množství určitého statku bude potom záležet na ceně, která určuje jak ostatní subjekty hodnotí mezní jednotku tohoto statku. Společenský blahobyt pak lze hodnotit jako nejlepší řešení z hlediska vlastního užitku jednotlivce a skupinu doplňujících ocenění umožňujících dorovnávat marginální užitek důchodu rozdělovaný jednotlivým subjektům [7]. V rámci hospodářské politiky státu, resp. nadnárodního uskupení, je potom část takto získaných zdrojů využita jako transfery v podobě různých forem dotací. Jedná se o realizaci přerozdělení části důchodu na základě preferencí ve vztahu k cílovým skupinám v rámci ekonomiky. Transfer je v této souvislosti definován jako tok plateb od jednoho činitele (subjektu) v ekonomice ke druhému, který není spojen s tokem zboží a služeb. Dotacemi jsou obecně vytvářeny transfery, které odrážejí změny v rozdělování důchodů. Dotace se staly často používaným nástrojem i v rámci podpory zemědělského sektoru, na kterém se v určité míře a formě podílí celá společnost. S jejich použitím jsou spojeny ekonomické náklady, které ovlivňují rozdíl mezi výdaji společnosti na danou dotační politiku a jejich projevem v důchodu příjemce. Ekonomické náklady jsou vyjádřením alokační efektivnosti, pokud se pohybuje na křivce hranice užitkových možností [5]. Dopad zavedení dotace Na obrázku 1 je schematicky zobrazen dopad zavedení dotace v zemědělství. Osa X představuje množství produktu Q, osa Y představuje cenu P tohoto produktu. Původně bylo na trhu produkováno množství produktu Q 0 za cenu p 0, trh byl v této chvíli v rovnováze a bez jakéhokoliv zásahu, tzn. střetává se zde poptávková křivka d s křivkou nabídky s. Výrobci ale zvýší svoji produkci a začnou nabízet větší množství Q n, které budou ale prodávat na úrovni ceny poptávky p nd. Zvýšení poptávky po této produkci je nereálné, vzniká tak spotřebitelský přebytek (D+E+F). Cena, kterou požadují výrobci za svoji produkci přebývajícího množství proto musí být dotována. Vznikne nová cena pn s, která podporuje nabídku pomocí dotace a zároveň slouží jako informace pro výrobce. Současně hledáme nástroje na odčerpání nadměrného množství, tj. přebytku výrobce (A+B). 14

15 Celkový efekt zavedení dotace je záporný (C), protože daňoví poplatníci budou muset doplatit rozdíl mezi cenou p n d a novou cenou p ns. Pokud je cena dotována, prodává výrobce v té chvíli za nižší než rovnovážnou cenu. P d s p n s A B p 0 C p n d D E F Q 0 Q n Q Obr. 1 Dopad zavedení dotace Zdroj: [5] 3.2 Typy dotací a přímé platby v zemědělství Při volbě, jakou formu dotace využít, je rozhodováno o tom, zda transfery nezasahují do trhu (nedeformují trh), nebo do něho zasahují, tedy trh deformují. Podle míry deformujících účinků a jejich užití v agrární politice lze podle Bečvářové dotace rozdělit do čtyř skupin [1]: přímá podpora cen; proporcionální dotace primárních faktorů; dotace výstupu, nebo dotace spojené s použitím vstupů; přímé dotace do důchodu příjemce (cílené transfery celkové částky). Každý z těchto nástrojů je spojen s ekonomickými náklady, kde se kromě deformačních promítají i přímé a nepřímé transakční náklady. Tyto položky vyjadřují nárok na přerozdělení důchodu, přímé náklady deformace jsou vyvolány deformujícím účinkem použitého nástroje. 15

16 Tab. 1 Projev nákladů v základních skupinách dotací Nástroj Přímá podpora cen a) export b) import Deformace velmi vysoké velmi vysoké Přímé náklady Transakce nízké velmi nízké Nepřímé náklady nízké záporné Proporcionální dotace primárních faktorů nízké vysoké vysoké Dotace výstupu/vstupu vysoké nízké vysoké Přímé dotace do důchodu příjemce nulové velmi vysoké velmi vysoké Zdroj: [5] V tabulce 1 jsou uvedeny projevy nákladových charakteristik v základních skupinách dotací. Přímá podpora cen je zásahem do utváření podmínek trhu a rovnovážné ceny, kdy prioritně na straně nabídky a návazně i v podmínkách poptávky komodity se projevuje vliv podpory cen. Důsledkem je zkreslení situace na trhu, které je ještě výraznější v případě otevřeného trhu. Importér má nejnižší přímé i nepřímé transakční náklady. V případě exportu jsou transakční náklady nízké, a to především díky dobré možnosti evidence a nízkým nárokům na výdaje rozpočtu v této fázi. Nepřímé náklady transakce jsou záporné díky tomu, že zaplacená cla jdou zpět do rozpočtu. Ve vztahu k trhu jsou však deformační účinky nejvyšší, protože informace pro rozhodování o výrobě i rozhodnutí o spotřebě jsou tímto nástrojem zkresleny. Proporcionální dotace primárních faktorů (tj. podpora užití půdy, práce, kapitálu), vyžadují informace k rozlišení faktorů využívaných pro zemědělské i nezemědělské účely a jsou využívány až v průběhu podporované aktivity. Existují zde nároky na informovanost a mohou tak znamenat vysoké transakční náklady. Pokud je tento nástroj použit na proporcionální úrovni pro všechny faktory, deformační účinky na trhu budou nízké. Dotace výstupu (tj. podpora podmínek nabídky již vyrobené produkce) vyžadují, aby cenový polštář uvnitř ekonomiky mohl být pod kontrolou. Pokud jsou transfery poskytnuty do úrovně výrobkové vertikály, kde je malý počet subjektů, je to relativně jednoduché. Pokud jsou ale poskytovány dotace výstupu každému zemědělci jednotlivě, jsou velmi nákladné. Nepřímé náklady jsou vysoké, narůstají i náklady deformace, protože tato subvence ovlivňuje poptávku a zároveň i rozhodnutí o výrobě v zemědělském sektoru. Dotace vstupu mají vysoké deformační účinky a tím i náklady z deformace. Do této skupiny jsou zahrnuty například spoluodpovědnostní poplatky a spotřební daně, 16

17 které mohou být chápány jako kombinace daní a producentských subvencí. Ceny producentů jsou potom nižší než spotřebitelské ceny a odhad nákladů je tak shodný s dotacemi výstupů. Přímé dotace do důchodu příjemce jsou formou cíleného transferu celkové částky, kam lze zařadit platby oddělené od produkce. Zpravidla jsou spojeny s vysokými přímými transakčními náklady, protože zvýšení důchodu těch, pro které jsou určeny vyžaduje, aby byly založeny na detailních informacích o jednotlivých příjemcích. Vysoké jsou i nepřímé náklady, protože tyto subvence jsou financovány zpravidla specifickými daněmi nebo odvody. Přímé platby nezpůsobují deformace na trhu, protože neovlivňují ceny jednotlivých komodit. Každý z výše uvedených nástrojů má svoje výhody a nevýhody. Nejlepším řešením by bylo využívat těch dotací, které způsobují nízké nebo nulové přímé náklady deformace a transakce nebo nízké či záporné nepřímé náklady transakce. Protože ale takový typ dotace neexistuje, je potřeba hledat optimální dotační nástroj, který bude odstraňovat deformační účinky a tím liberalizovat trh. Přímé platby jsou podle Bečvářové [7] definovány jako cílený transfer finanční částky do důchodu příjemce nezávisle na jeho současné produkci a cenách zemědělských výrobků. Tento transfer vyžaduje přerozdělení důchodů od městských k venkovským domácnostem a v konečném důsledku může vyvolat změny v alokaci zdrojů mezi sektory v rámci celé ekonomiky, které mohou mít určité přínosy pro společnost. Takový typ podpory zemědělství zahrnuly do svých politik hospodářsky vyspělé země (Evropská unie, USA, Švýcarsko, Kanada), pro které je snazší redistribuovat příjem. Pro hospodářsky méně vyspělé země je výhodnější využít přímou podporu cen. Použití přímých důchodových plateb nemá nulový negativní vliv na blahobyt, ale tento vliv je menší, než kdyby byly použity politické nástroje přímo ovlivňující ceny výrobků a vstupů. V případě důchodové dotace formou částky na hektar (SAPS) není zaznamenán zhoršující vliv na agrární trh, pokud je dotace poskytována bez ohledu na využití půdy. Pokud jsou ale přímé platby vázány na zvíře nebo jednotku produkce, zasahují tak již do trhu a snižují blahobyt. Přímé platby jsou určitou jistotou příjmu zemědělského výrobního podniku. Dlouhodobým užíváním přímých plateb jsou upravována výrobní rizika, což vede u většiny výrobců ke snižování averse k riziku. Pozitivně jsou motivováni především k investování do inovace provozů, technologií a produkčních systémů, která vedou ke zvýšení celkové produkce, a také ke zvýšení celkové konkurenceschopnosti výrobců v budoucnosti. Celý tento proces se poté projeví ve 17

18 snižování nákladů produkce, zvýhodnění prvovýrobců v zemědělství a také očekáváním reforem. Použití přímých plateb v zemědělství zvyšuje důchod příjemce (zemědělského výrobce) a ovlivňuje jeho rozhodování o výrobě v sektoru prostřednictvím: Vlivu na blahobyt příjemce a následné investiční rozhodování bezprostřední zvýšení blahobytu příjemce redistribuce důchodu z městských do venkovských domácností způsobuje sektorové změny v alokaci zdrojů v ekonomice a snižování averse k riziku u většiny příjemců v zemědělském sektoru; podpora v rozhodování příjemců pro investice v zemědělství hlavním stimulem je zvyšování celkové produkce. V rámci inovací je zemědělec schopen vyrobit více; vede ke zvýšení příjmů a blahobytu výsledkem individuálních rozhodnutí pro investování a pro volbu výrobní struktury by mělo být snížení produkčních nákladů a vyšší efektivnost, které vedou k lepší konkurenceschopnosti a lepšímu postavení v rámci komoditních vertikál v agrobyznysu. Vlivu na konsolidaci v sektoru konsolidování podnikatelské základny v zemědělském sektoru může být specifikováno dvěmi tendencemi působení přímých plateb: zpomalování procesů konsolidace, mají za následek neefektivní podniky, které se udržují na trhu díky poskytování přímých plateb. Jsou pokrývány jejich ztráty nebo umožněny získávat příjmy z rostoucích cen půdy. urychlování procesů konsolidace, pokud je efektivní, nejčastěji využijí prostředky pro inovace větší podniky, přispívá k rozvoji precizního zemědělství, ale současně vede k postupné likvidaci podniků, které nejsou schopny se prosadit na trhu a jsou tak pohlceny těmi úspěšnými. Volby základny pro poskytování plateb může ovlivnit strukturální změny konkrétních výrobců. Základem pro výpočet byla data z historické výrobní struktury. jednotná platba na farmu základem pro výpočet byla historická výrobní struktura, konzervovala se tak původní struktura zemědělského podniku a nebyl zde tlak na strukturální změny. Pod tento typ dotace spadá 53 % výměry v Evropské unii. 18

19 částečně decouplované systémy část dotace je placena přímými platbami a část je vázána na rozhodnutí jednotlivých zemí. Pod tento typ dotace spadá 10 % výměry v EU. platby na plochu je typem regionální dotace využívané především ve Francii nebo Německu. Výsledkem používání těchto plateb je, že extenzivní firmy získávají více než intenzivní, půda zůstává v zemědělském využívání jako zdroj pro získání výhody a to vede k růstu cen půdy. Objevují se zde též tendence k odčerpání dotací ze sektoru díky problému určení kdo je vlastníkem a kdo uživatelem půdy. Evropská unie usiluje především o trvalé posilování dotační politiky na bázi přímých plateb. Problémem je, zda přímá platba působí nebo nepůsobí na produkční rozhodování výrobce, zda a jakým způsobem ovlivňuje růst zemědělské produkce a zda hraje roli v rozhodování o alokaci výrobních zdrojů v čase [3]. 3.3 Faktory ovlivňující výběr dotací Stát by se měl rozhodovat nejen o úrovni podpory a výběru nástrojů, ale kritériem by měly být i ekonomické náklady vyvolávané jednotlivými formami dotací a jedním z rozhodujících vztahů mezi náklady, způsobenými deformačním účinkem na tržní prostředí a ostatními náklady s převahou nástrojů s co nejnižšími deformačními účinky [5]. Výběr konkrétních nástrojů souvisí: se stupněm ekonomického rozvoje země. Podpora tržních cen je typická pro ekonomiky s nižším stupněm rozvoje, přímá podpora důchodů převládá častěji v ekonomikách s vysokým stupněm rozvoje, s obchodní pozicí daného státu. Podpora tržních cen je výhodná, pokud je země dovozcem, vytváří se tak příjem do státního rozpočtu, s délkou časového období. Předpokládaný časový horizont podpory je důležitý především tam, kde transakční náklady tvoří vyšší podíl vyvolaných nákladů. Při jejich dlouhodobém uplatnění se náklady snižují. Náklady deformace se v čase zvyšují, protože rozdíl mezi potenciální a reálnou nabídkou se v reakci na působení nástroje v dlouhém časovém období zvyšuje, s faktorem, kterým jsou diskontovány náklady a přínosy. Vysoký diskontní faktor podporuje nástroje typu podpory tržních cen. Tento typ podpory zvýhodňuje okamžitý příjem vlastníků faktoru v současném období, ale vyvolává problém 19

20 restrukturalizace v budoucnosti. Tento nástroj snižuje zdroje pro transfery do dalších odvětví, které by při volbě jiných dotací měly možnost podpory. s celkovým pojetím hospodářské politiky, s konkrétními cíly a zvolenou strategií. Pokud stát zasahuje v podmínkách světového trhu tím, že podporuje tržní ceny, izoluje tak domácí ceny od pohybu cen na mezinárodní úrovni a tím vyvolává riziko nárazových cenových vlivů na mezinárodní trh a neúměrný výkyv cen. Takový pohyb cen má negativní vliv na všechny obchodující státy. Problém týkající se strategie a koncepce řešení v rámci hospodářské politiky ve vztahu k zemědělství se v praxi týká vazeb mezi efektivností alokace a redistribučními cíli, včetně vymezení dodatečných nákladů, které implementace různých typů nástrojů dotační politiky vyvolává. Řešení podle Paretova optima mohou být spojena s vysokými transakčními náklady. To může způsobit horší přijatelnost, než pokud tento problém není vůbec řešen pomocí zásahů. Týkat se to může i forem podpory určitých pozitivních a negativních externalit spojených se zemědělskou produkcí. Pokud by byly transakční náklady, ovlivněné lepší alokací zdrojů vyšší než zisk, nejednalo by se pouze o částku dotace odvozovanou z přerozdělení důchodu (nepřímé transakční náklady), ale i o přímé náklady spojené s realizací samotné transakce. Další náklady vznikají i v důsledku deformačních účinků zvolené dotace. Jak uvádí Bečvářová [7], v této souvislosti se zkoumá schopnost konkrétního typu dotace zasahovat do trhu a jeho podmínky i signály zkreslovat. Protože je obtížné změřit náklady deformujících účinků daných zásahem dotace do podmínek trhu, při rozhodování se zpravidla bere v úvahu pouze zbývající část nákladů, tj. přímé transakční náklady a objem nároků na rozpočtové prostředky, v této souvislosti chápané jako nepřímé náklady. Hodnocení otázky implementace nástrojů zabezpečujících realizaci restriktivních opatření z hlediska snížení nástrojů deformace, ale i zvyšujících se nákladů transakce, vzniká problém transakčních nákladů, které jsou spojeny s uplatněním přímých dotací do důchodu. Posuzuje se míra redistribuce důchodu a proporce administrativních nákladů spojených s implementací konkrétního nástroje s návaznými kontrolami dodržování podmínek jeho využití [7]. S problémem transakčních nákladů souvisí i volba základny pro poskytování daného typu podpory, což je jedna z hlavních otázek financování při reformě Společné zemědělské politiky. 20

21 3.4 Využití dotací v modelu Společné zemědělské politiky EU Společná zemědělská politika Evropského společenství (dále SZP) patří mezi jednu z nejstarších společných politik, uplatňovaných již od padesátých let minulého století. I přes mnohé problémy patří mezi projevy integračních procesů mezi členskými státy. Je charakteristická nejen velkým objemem finančních prostředků, ale i rozsahem stále náročnější evropské legislativy Formování základního modelu SZP Počátky hospodářské integrace jsou spojeny s prvními kroky, v tomto případě i s potřebou koordinovat hospodářskou pomoc, v podobě Marshallova plánu, který v roce 1947 schválil Kongres USA. K dalšímu rozvoji evropské integrace došlo v roce 1955, kdy země Beneluxu předložily návrhy na spolupráci v oblasti dopravy, energetiky a atomové energie. Na základě této iniciativy byly ve stejném roce projednány ministry členských států návrhy a doporučení pro vytvoření výboru vládních zástupců a připraveny smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom). Obě smlouvy byly konstituovány v Římě v roce 1957, platit začaly o rok později, po jejich schválení jednotlivými členskými zeměmi. Zakládajících šest členů 2 se dohodlo již při vzniku Evropského hospodářského společenství na začlenění zemědělského sektoru do vznikajícího společného trhu. Připojení zemědělství do agendy společného trhu znamenalo volný pohyb zemědělských výrobků, odstranění hraničních kontrol a celní ochrany a zavedení jednotných pravidel pro obchodování se třetími zeměmi. V tomto smyslu se stala Společná zemědělská politika (SZP) jedním z nosných prvků Římské smlouvy [3]. Společná zemědělská politika vstoupila v platnost v roce Přínosem zařazení zemědělství do jednotného trhu bylo zvýšení kvality spolupráce mezi členskými zeměmi a posílení vytváření jednotného trhu. Hlavním důvodem pro vznik SZP bylo: zvýšit produkci zemědělské výroby v členských státech Evropského společenství, zajistit určitou životní úroveň zemědělského obyvatelstva, stabilizovat zemědělský trh, 2 Zakládajícími členy Evropského hospodářského společenství byli Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a SRN. 21

22 zajistit dostatečnou nabídku potravinářských surovin a potravin, zajistit dostačující objem potravin pro obyvatelstvo za přiměřenou cenu. Konference konaná v italském Strese v červenci 1958 upravila cíle SZP a formulovala čtyři základní principy společné zemědělské politiky: společný cenový systém, který měl napomoci získat zemědělcům všech členských států stejný výtěžek za svou produkci, ceny udržovat nad úrovní světových cen, zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, vytvoření společného finančního režimu pro SZP. K dosažení těchto cílů byla použita společná organizace zemědělských trhů, vzájemná preference členských zemí a finanční solidarita v rámci společné strukturální a sociální politiky. V jednotlivých státech ale převládalo přesvědčení, že budoucnost zemědělství nemůže být ponechána volnému trhu, kde byla často rozhodujícím faktorem výše státních podpor, které byly poskytovány zemědělcům ze strany státu vlastní agrární politikou, založenou převážně na podpoře tržních cen v kombinaci s ochranou trhu. V roce 1960 byl schválen seznam komodit zařazených do režimu SZP, který přijalo všech šest zakládajících členů, v roce 1962 vstoupila Společná zemědělská politika v platnost. V průběhu 60. let byly postupně založeny první společné organizace trhu vycházející ze společných cen agrárních produktů a zavedení tržní podpory k udržení těchto cen včetně zvýhodnění vnitřního trhu zavedením dovozních bariér pro zboží ze třetích zemí [3]. Celý systém společné zemědělské politiky byl v následujících letech postaven hlavně na nástrojích podpory cen zemědělských produktů a dalších opatřeních ovlivňujících vývoj agrárního trhu. Opatření pro společné řízení trhu byla následující [3]: Opatření podporující zvýšení nabídky garantované ceny pro domácí výrobce, přímé podpory na jednotku produkce, podpora investic, snížení celní ochrany, snížení daňové zátěže, podpora zemědělského pojištění. Opatření pro omezení nabídky produkční kvóty, kontrola a monopolizace dovozů, normy kvality a hygienické normy, požadavky na zajištění welfare, povinnost nebo zvýhodnění destrukce produkce při nadbytku nabídky, povinnost uvedení půdy do klidu jako podmínky pro dotace, podpora ukončení produkce, podpora soukromého 22

23 skladování, antidumpingová opatření, povinnost výrobců recyklovat obaly. Opatření na podporu poptávky podpora spotřeby, dodatečné garance pro spotřebitele, bezplatné poskytnutí přebytků produkce neziskovému sektoru, exportní podpory a úvěry, podpora zpracování domácích surovin, veřejné nákupy. Opatření pro snížení poptávky zdanění spotřeby (tabák, víno, alkoholické nápoje), dovozní přirážky, dovozní embargo. Tato opatření byla postupně zapojována do systému, který byl v rámci SZP uplatňován jako systém společné organizace trhu. Podle převažujícího typu opatření lze zásahy do trhu jednotlivých komodit rozdělit do 4 skupin [3]: Podpora cen, případně z nich odvozené přímé platby. Tato skupina se týká více než 70 % zemědělské produkce Evropské unie. Jedná se o podporu výrobcům prostřednictvím vyšších, státem garantovaných cen, které se využívají v případě snížení tržních cen na vnitřním trhu Evropské unie. Ochrana před dovozy. Zahrnuje asi 25 % produkce EU, méně se zasahuje do fungování vnitřního trhu. Základním opatřením je ochrana vnitřního trhu před levnými dovozy ze třetích zemí. Doplňková podpora. Týká se malé skupiny produktů zahrnující asi 2,5 % zemědělské produkce EU. Byla založena na nízkých cenách pro spotřebitele a zajištění odpovídajícího příjmu zemědělců. Paušální podpora. Zahrnuje asi 1 % produkce EU, je založena na paušální podpoře odvozené od počtu hektarů nebo objemu produkce. Zvýšení stability trhu spolu s technickým pokrokem vedlo ke zrychlení růstu produkce. SZP ale zároveň od počátku byla kritizována za diskriminaci zemědělských producentů z nečlenských zemí, a proto se stala v průběhu doby jednou z nejkonfliktnějších aktivit Evropského společenství. V hlavních komoditách bylo Evropské společenství soběstačné do 70. let a tím docházelo ke zvyšování přebytků. Rozdíl mezi nižšími cenami na světových trzích a cenami na vnitřních trzích členských států vyvolaly potřebu zvyšovat dotace vývozů. Tato politika ale byla kritizována, protože v průběhu let se Evropská unie stala čistým exportérem a další podpora cen prohlubovala výrobu zemědělských nadbytků. Tak rostly náklady pro uplatnění přebytků na světovém trhu a velký rozdíl mezi domácími a světovými cenami zatěžoval společný rozpočet. V této době dosahoval podíl výdajů na SZP až 80 % celkových výdajů společného rozpočtu. 23

24 V osmdesátých letech se stále zvyšovaly výdaje na zemědělskou politiku, proto byla přijata opatření k omezení produkce zavedení produkčních kvót a stabilizace rozpočtu. V roce 1992 byla přijata reforma Společné zemědělské politiky, známá pod názvem Mac Sharyho reforma. Ta výrazně omezovala nástroje podpory tržních cen a přesunovala financování na podporu strukturálních změn [5] Vliv opatření pro liberalizaci trhu na vývoj SZP Dohoda o zemědělství AoA (Agreement on Agriculture) byla projednávána během Uruguayského kola GATT 3 v letech a vstoupila v platnost při založení Světové obchodní organizace (WTO) v roce Byl tak učiněn první krok ke spravedlivé konkurenci na trhu se zemědělskými výrobky. První dohody o obchodu se zemědělskými výrobky z GATT ale obsahovaly nedostatky, které pak například dovolovaly využívat opatření, která deformovaly trh (dovozní kvóty, dotování). Z tohoto důvodu byla zahájena v roce 2000 na Ministerské konferenci v Doha jednání o změně procesů v agrobyznysu, které byly začleněny do širší agendy DDA (Doha Development Agenda), [37]. Předmětem dohody o zemědělství je zvyšování úrovně a plynulosti obchodu a také tvorba tržní politiky. Tyto cíle by měly vést ke zvýšení předvídatelnosti a bezpečnosti při exportu a importu. Členové WTO se zde zavázali k postupnému snižování bariér v přístupu na trh, ke snižování domácí podpory a úplnému zrušení podpor ve vývozu. Na základě Rámcového ujednání v roce 2004 jsou jednání o zemědělství vedena v rámci tří pilířů, [38]. 3 GATT je mnohostranná dohoda obsahující pravidla pro řízení obchodu a pro fórum, Světovou obchodní organizaci (WTO), k jednání o obchodních záležitostech a řešení obchodních sporů mezi členy. Uruguayského kola se účastnilo 105 vlád. Úvodní jednání byla plánována na čtyři roky, na programu byly i problematické sektory zemědělství, textilu a oblast služeb, kterou se dosud GATT nezabývala. Jednalo se o revidování pravidel ochrany, antidumpingu a dotací, a také nových pravidel investičních opatření a ochrany duševního vlastnictví, o zdokonalení procedur dozoru, řešení sporů a fungování systému GATT [21]. 24

25 Dohoda o zemědělství Agreement on Agriculture Přístup na trh Domácí podpory Dotace exportu I. II. III. Obr. 2 Pilíře v Dohodě o zemědělství WTO Přístup na trh týká se opatření, která ovlivňují přístup na trh členských zemí při pohybu přes hranice, tj. cla, netarifní překážky nebo přímé restrikce. Základním krokem byla tarifikace, která převedla netarifní překážky obchodu na cla. Cílem jednání o přístupu na trh je zjednodušení cel, navýšení cel s postupným zpracováváním suroviny a diskriminační zásahy do vývozu. Při poslední reformě SZP vyčerpala EU možnosti zlepšení přístupu na trh unie a nabídla snížení cel o 39 %, a také otevřela svůj trh dovozu zboží z nejméně rozvinutých zemí. Evropské společenství však stále trvá na ochraně některých částí svého trhu prostřednictvím citlivých výrobků. Domácí podpory jsou povoleny pouze pro zemědělství. Pro účely liberalizace agrobyznysu byl vypracován seznam opatření v rámci dohody, která brání nebo oslabují obchod a stanovují časový rámec pro jejich liberalizaci. Dotace jsou rozděleny podle dopadu na produkci do sekcí, domácí dotace jsou klasifikovány do barevných boxů. Rozlišení je podobné semaforu a zařazeno podle míry špatného vlivu na obchod. Zelená = povoleno, žlutá = zpomalit, červená = stop. Protože je ale zemědělství komplikované, nelze určit jednoznačně, co patří do červené skupiny, proto ji částečně nahrazuje žlutá. Na žlutou skupinu nenavazuje zelená skupina, ale modrá a až poslední je skupina zelená. Zelený box - výzkum - decoupling - LFA - restrukturalizace Modrý box - přímé platby - podpora tržních cen - subvence pro rozvojové země Jantarový box - intervenční nákupy Obr. 3 Rozdělení domácích dotací do zemědělství dle WTO 25

26 zelený box (Green box) tvoří subvence, které minimálně narušují obchod a nemají formu cenové podpory. Jedná se například o podporu výzkumu, pomoc při přírodních katastrofách, péči o přírodní prostředí, decoupling, podporu restrukturalizace, podporu zemědělství ve znevýhodněných oblastech a také o podporu příjmu bez vlivu na produkci. Tyto podpory zohledňují neobchodní zájmy zemědělství a jeho obchodní roli. V současné chvíli je diskutovanou otázkou, kam zařadit jednotlivé formy dotací, kde EU usiluje o jejich zařazení právě do zeleného boxu; modrý box (Blue box) obsahuje subvence podporující výrobu, současně obsahuje nástroje bránící jejímu růstu. Zahrnuje například určité druhy subvencí pro rozvojové země, přímé platby a podporu tržních cen. Tyto podpory jsou poskytovány účelově na plochu nebo počet zvířat a neměly by tak mít nepříznivý vliv na obchod. Nově se zde předpokládá do určité míry omezení celkové zemědělské výroby a zpřísnění pravidel pro poskytování subvencí, aby se zabránilo zařazení zvlášť škodlivých podpor [35]; jantarový box (Amber box) patří sem ty druhy podpor, které stimulují výrobu bez ohledu na cenový vývoj na trhu, tím jsou trh a produkce deformovány. Požadavkem je snížení subvencí této skupiny, které je odstupňováno podle rozsahu využívání členskou zemí a podle závazku na jednotlivé skupiny výrobků. Patří sem subvence k ceně nebo subvence přímo ovlivňující množství produkce. Dotace exportu zabývá se odstraněním vývozních subvencí a dalšími podobnými opatřeními. Vyspělé země musely postupně do roku 2000 snižovat množství udělovaných dotací ve vývozu o 21 % a hodnotu vývozních dotací o 36 %. Rozvojové země snižovaly hodnotu podpor exportu o 24 % do deseti let a redukovaly množství vývozních subvencí o 14 %. Nejméně rozvinuté země jsou od veškerého snižování osvobozeny. Spolu s ratifikovanou deklarací v Doha bylo do programu tohoto kola zařazeno 21 témat, z nichž většina vyžadovala další vyjednávání. Při realizaci dalších jednání se ale objevily tendence oddalovat schválené termíny pro jednotlivé etapy a v dalších Ministerských konferencích nebyl zaznamenán významný posun vpřed. Na konferenci v Hongkongu v roce 2005 se všichni zúčastnění předběžně dohodli v rámci zemědělského obchodu na: 26

27 zrušení exportních subvencí v zemědělství do roku 2013; zrušení cel a kvót na dovoz z nejchudších rozvojových zemí ze strany vyspělých a pokročilých rozvojových zemí; zrušení vývozních podpor a dotací poškozujících obchod s bavlnou v USA. První etapy realizace Společné zemědělské politiky splnily cíle, ke kterým byla založena, ale postupně se její úspěšnost začala snižovat. Byla vyvolána potřeba stále větších vývozů ze Společenství, vznikala nadprodukce regulovaných komodit, intervenční sklady byly přeplněny. To si vyžádalo zavedení dalších regulací na trhu v podobě kvantitativních restrikcí ve formě množstevních kvót nebo exportních subvencí, které ale zároveň mají silné deformační účinky na trh, např. přispívají ke stlačování světových cen zemědělských produktů, a současně zvyšují nároky na takto koncipovanou politiku. Rostoucí objem subvencovaných vývozů byl kritizován ze strany obchodních partnerů, proto bylo nezbytné tuto situaci řešit. V zemědělské dohodě Uruguayského kola GATT souhlasilo Společenství se snížením výše domácí cenové podpory, celní ochrany a s určitým uvolněním obchodu. Mezi zásadní body Dohody o zemědělství v rámci Uruguayského kola GATT patřilo [3]: zavedení zvláštních ochranných opatření, pro případ ohrožení domácích trhů, dohoda o olejninách, zde Evropská unie získala právo časově omezené možnosti podpory vlastních výrobců olejnin na přesně stanovené množství produkce, zařazení kompenzačních plateb EU do modré schránky (blue box), zde se jedná o ty podpory, na které se nevztahuje omezení výše domácích podpor z hlediska GATT Principy reforem výchozího modelu SZP po roce 1990 V roce 1992 došlo k první významné reformě SZP pod vedením evropského komisaře pro zemědělství Raye Mac Sharryho, která obecně znamenala omezení dotací na bázi přímé podpory cen zemědělských komodit. Současně však byly uplatněny další nástroje, které tento negativní dopad do příjmu zemědělců významně kompenzovaly. Jednalo se o tento systém řešení změn podpory zemědělství: snížení intervenčních cen, což vedlo snížení tržních cen a jejich přiblížení ke světovým cenám, kompenzace ztrát příjmů zemědělců, kdy byly zavedeny přímé platby, které byly vypláceny na základě komoditní struktury a výměry obdělávané půdy, počtu kusů dobytka apod. 27

28 podpora organického zemědělství a jeho certifikace doprovodná opatření agroenvironmentální opatření k podpoře ochrany životního prostředí, zalesňování zemědělské půdy, podpora předčasného odchodu zemědělců do důchodu, zahájení pilotního programu rozvoje venkova (LEADER 1), jehož úkolem je podporovat diverzifikaci činností a využití alternativních forem příjmů ve venkovských oblastech s cílem snížit míru závislosti obyvatelstvo na zemědělství V počáteční deklaraci byl kladen důraz především na liberalizaci obchodu se zemědělstvím. Proti evropskému systému podpor začaly vést útok v první řadě USA, protože se obávaly ztráty světových trhů ve prospěch evropských. Nakonec ale reforma upustila od původního záměru podporovat zemědělskou výrobu jako jediného prostředku zachování ekonomiky venkovského prostředí a uznala význam řízení zásob pro omezování rozpočtových výdajů. Důraz byl kladen na zachování životního prostředí a podpoření diverzifikace činností na venkově [5]. Reforma v rámci Agendy 2000 Přestože bylo dosaženo úspěchu po reformě Společné zemědělské politiky z roku 1992 (snížila se nadprodukce potravin, klesly nadměrné zásoby jednotlivých komodit), z dlouhodobého hlediska bylo potřeba pokračovat v dalších jednotlivých reformách zemědělství, jejichž cílem bylo především připravit SZP na rozšíření Evropské unie a vytvořit podmínky pro splnění požadavků, které přinese další kolo rozhovorů WTO. Druhá reforma SZP Agenda 2000, byla přijata v rámci Berlínského summitu v roce 1999, navázala na reformu z roku 1992 a pokračovala především směrem k redukci tržních deformací na domácím i mezinárodním trhu. Byla založena na těchto prioritách a principech [5]: dále snížit intervenční ceny a vývozní dotace (cílem je větší konkurenceschopnost evropského zemědělství na vnitřním i světovém trhu), zajistit slušnou životní úroveň zemědělců (posun dotací do podpory důchodu), zvýšit kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin (posílení pozice spotřebitele a respektování úlohy poptávky), podpořit životní prostředí a zaměřit se na rozvoj venkova (multifunkční model zemědělství). 28

29 Střednědobé hodnocení SZP Fischlerova reforma V roce 2002 vydala Evropská unie v rámci střednědobého vyhodnocení Společné zemědělské politiky návrhy na zásadní reformu, která se stala již třetí reformou SZP. Na podzim stejného roku byl schválen zemědělský rozpočet rozšířené Evropské unie a bylo dosaženo dohody o podmínkách rozšíření EU o deset nových členů (včetně České republiky). Ministři zemědělství členských států Evropské unie přijali 26. června 2003 reformu, která zásadně změnila způsob podpory zemědělců v EU. Cílem bylo zvýšení konkurenceschopnosti uvnitř trhu EU i mimo něj, zaručení určité úrovně příjmu, vyplácení subvencí nezávisle na objemu produkce, zdůraznění potřeby ekologické produkce, dobrého zacházení se zvířaty a výrobu kvalitních produktů. Reforma také měla posílit vyjednávací pozici Evropské unie ve Světové obchodní organizaci. Rozhodující principy reformy SZP v rámci Fischlerovy reformy lze shrnout do těchto bodů [14]: jednotné platby na farmu (single farm payment) zemědělský výrobce získává jednu platbu nezávisle na produkci (decoupling), nároky lze uplatnit pouze na odpovídající hektarovou rozlohu; vzájemné plnění podmínek plnění standardů ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin pro poskytnutí přímých plateb; programy rozvoje venkova nová opatření k podpoře kvalitní výroby, podpora mladých farmářů, zajištění blahobytu zvířat, ad.; modulace týká se farem, kterým jsou poskytovány přímé platby nad 5 tis. Euro. Z těchto plateb budou vytvořeny zdroje pro posílení podpory rozvoje venkova; cross compliance respektování standardu na úrovni farmy, které se týká ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat a dobré zemědělské praxe. Je stanoveno 18 standardů, které musí zemědělec dodržovat, za porušení jsou možné sankce; vyjmutí půdy z produkce (set aside) rotační vyjmutí půdy z produkce, na takto vyjmuté půdě bude možné pěstovat plodiny, které neslouží k lidské spotřebě; zemědělský poradenský systém, finanční kázeň. Uplatněním výše uvedených okruhů měla Evropská unie za cíl zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství v mezinárodním měřítku a posílení nástrojů orientovaných na podporu rozvoje venkova na úkor zásahů do trhu (využitím přímých podpor cen a kompenzačních plateb). 29

30 Od reformy v roce 2003 jsou realizována další dílčí opatření v oblasti organizace trhů. Avšak zásadním rozhodnutím je změna principu podpory zemědělců na bázi přímých plateb, které jsou administrativně odděleny od produkce. Zároveň se stále zvyšuje důraz na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochranu životního prostředí a bezpečnost spotřebitelů. Kontrola stavu SZP Health Check Kontrolu stavu Společné zemědělské politiky (tzv. Health Check) zahájila Evropská komise v roce Cílem je inovovat Společnou zemědělskou politiku, zefektivnit a zjednodušit systém přímých podpor přizpůsobením nástrojů podpory trhu současné situaci v Evropského společenství. Revize bude probíhat až do roku 2013, kdy teprve mohou proběhnout zásadní změny a kdy bude sestavován nový rozpočet Unie. Na konci roku 2008 byl vydán návrh změn SZP v rámci kontroly stavu, na kterém se muselo shodnout všech 27 členských zemí EU [14]: zrušení mléčných kvót nastane v roce 2015, do té doby bude každý stát navyšovat ročně svoji kvótu o 1 %; další podpora decouplingu, bude se týkat především evropské patnáctky; pomoc odvětvím se zvláštními problémy (opatření podle čl. 68), umožní státům využít až 10 % objemu finančních prostředků na jiné účely než jsou přímé platby, z toho bude možné použít jen 3,5 % pro podporu citlivých sektorů zemědělství, které si definuje každý členský stát, zbytek bude možné ponechat na úhrady různých typů rizik (přírodní katastrofy, nákazy u zvířat apod.); rozšíření režimu jednotné platby na plochu členské státy mohou využívat zjednodušený systém až do roku 2013, nebude se tak měnit systém SAPS; využívání momentálně nečerpaných finančních prostředků momentálně nečerpané prostředky z národního finančního rámce se budou moci využít na opatření podle článku 68, nebo převést do Programu rozvoje venkova; přesun finančních prostředků z přímé podpory na rozvoj venkova zemědělci, kteří dostávají více jak 5 tis. Euro dotací budou kráceni o 5 % a tyto peníze budou přesunuty do programu Rozvoje venkova příslušného státu; investiční podpora pro mladé zemědělce bude zvýšena o 15 tis. Euro; 30