MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2013 LENKA ŘEZÁČOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Sledování druhového zastoupení vodních ptáků (Aves) na Novomlýnských nádržích Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Pavla Šťastná Vypracoval: Lenka Řezáčová Brno 2013

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sledování druhového zastoupení vodních ptáků (Aves) na Novomlýnských nádržích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

4 PODĚKOVÁNÍ Prostřednictvím této práce bych chtěla moc ráda poděkovat všem, kteří mi s přípravou bakalářské práce jakýmkoliv způsobem pomohli. Jmenovitě bych ráda poděkovala především vedoucí své bakalářské práce Dr. Ing. Pavle Šťastné za pomoc, cenné rady a pokyny k vypracování této práce. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Vlastě Škorpíkové za poskytnutí cenných literárních materiálů a v neposlední řadě MVDr. Juliu Klejdusovi za odborné konzultace.

5 ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na výskyt vodních ptáků na Novomlýnských nádržích. Práce obsahuje popis a charakteristiku sledované lokality, s podrobnějším popisem střední nádrže, která je vyhlášena jako ptačí oblast. Zároveň jsou zde stručně popsány druhy, které se podle získaných zdrojů na Nových mlýnech vyskytují. Podrobnější popis je věnován významným hnízdícím a zimujícím druhům, které jsou pro oblast Novomlýnských nádrží charakteristické. Na sledované lokalitě bylo uskutečňováno pravidelné pozorování, které probíhalo od prosince 2011 do konce února Zaznamenáni byli všichni vodních ptáci, kteří byli v zájmovém území zastiženi. Pozorování probíhala v zimních měsících po čtrnácti dnech a v teplých měsících každé tři týdny. Z výsledků a získaných informací je patrné, že Novomlýnské nádrže jsou významným biotopem s vysokou druhovou biodiverzitou, který je třeba lépe chránit především proti negativním faktorům antropogenního původu. KLÍČOVÁ SLOVA Ptáci, Novomlýnské nádrže, monitoring ABSTRACT Bachelor thesis focuses on birdlife at Nové Mlýny dam. The thesis includes a description and characteristics of monitored locality, with more detailed description of middle reservoir, which is declared as a bird area. There are briefly described species that live according to gained sources at Nové Mlýny dam, too. More detailed description is given to important nesting and wintering species that are typical for the area of Nové Mlýny. There was a regular observation in the monitored area which proceeded from December 2011 to the end of February All water birds living in the monitoring area were recorded. Monitoring was running every two weeks in winter months and every three weeks in warmer months. There were used common terrain observing methods for location of an occurrence, monitoring of voice print and number of migrations, included. The results and gained information show that Nové Mlýny dam are important biotope with a large species biodiversity and there has to be a better protection, especially, against negative factors of anthropogenic origin. KEY WORDS Birds, Nové Mlýny dam, monitoring,

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Vznik a vývoj Novomlýnských nádrží Charakteristika oblasti Historie Střední nádrž Nové Mlýny Základní údaje Popis a charakteristika Ochrana Výskyt vodních ptáků na Novomlýnských nádržích Řád vrubozobí Řád dlouhokřídlí Řád potápky Řád veslonozí Řád brodiví Řád krátkokřídlí Řád dravci METODIKA VÝSLEDKY Zima 2011/ Jaro Léto Podzim Zima 2012/ DISKUZE ZÁVĚR LITERATURA... 47

7 1 ÚVOD Ptáci patří mezi úspěšnou a nejlépe prozkoumanou třídu obratlovců s velmi pestrou druhovou rozmanitostí. Velmi početnou skupinou jsou ptáci vodní, kteří tvoří podstatnou složkou vodních a mokřadních ekosystémů. Vodní avifauna přitahuje mnohé přírodovědce a stává se také častým objektem pozorovatelů. Výskyt jednotlivých druhů se neustále mění v prostoru a čase, díky vlivu biotických a abiotických faktorů. Z faktorů abiotických je výskyt ptačích druhů ovlivňován hlavně cyklem ročních období nebo náhodnými změnami počasí. Z biotických faktorů výskyt ovlivňují vlivy trofické (potravní), homotypické (vliv mezi jedinci téhož druhu), heterotypické (vliv mezi jedinci různého druhu) a převážně antropogenní (vliv člověka). Jakákoliv změna může druhovou biodiverzitu značně ovlivnit. Tento fakt dokládá i sama historie, kdy se druhová biodiverzita ptactva poměrně zásadně měnila. Příkladem může být rozvoj rybníkářství ve středověku, který napomohl k velkému rozšíření vodního ptactva, nebo naopak odvodňování mokřadů, regulace vodních toků a změna hospodaření na rybnících ve 20. století, která ptačí populace razantně poznamenala. Tento problém se neodehrával pouze za hranicemi tehdejšího Československa, ale stal se celosvětovou záležitostí. Při snaze chránit mokřadní společenstva a populace táhnoucích vodních ptáků vzniklo několik mezinárodních úmluv, z nichž první už některé státy podepsaly v roce 1971 pod názvem Ramsarská úmluva. Jedná se o úmluvu o mokřadech, která vstoupila v platnost v roce 1975 a zahrnuje v sobě především biotopy vodního ptactva mezinárodního významu. Mezi další významné úmluvy patří Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, zkráceně známá jako Dohoda AEWA. Tyto mezinárodní úmluvy znamenají pro Českou republiku závazek podporovat výzkum a monitoring populací vodních ptáků. K mokřadům mezinárodního významu patří i Věstonická nádrž, která je součástí komplexu tří nádrží vodního díla Nové Mlýny. Tyto nádrže patří k nejkontroverznějším stavbám socialistické éry, které i v dnešní době probouzejí rozporuplné reakce. Od svého vzniku také přitahují trvalou pozornost přírodovědců, kteří zde provádějí nejrůznější výzkumy. 7

8 2 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Lokalita Novomlýnských nádrží je sledována prakticky nepřetržitě po celou dobu její existence. Cílem této práce je shromáždit co nejvíce dostupných, publikovaných i nepublikovaných zdrojů týkajících se výskytu ptáků na Novomlýnských nádržích. Během roku provádět vlastní pozorování druhového zastoupení, tak aby byly zachyceny hnízdící i zimující druhy. Shrnuté výsledky porovnat s dosavadními, zjištěnými údaji a vyhodnotit význam sledované lokality, faktory ovlivňující druhovou biodiverzitu ptáků a případné možnosti ochrany. 8

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vznik a vývoj nádrží Soustava tří nádrží Nové Mlýny byla postavena v letech na řece Dyji jako ochrana proti povodním, na využití energie i kvůli zavlažování (Šebela, 2005). Voda tří nádrží zaplavila oblast o rozloze 3268 ha a pohřbila pod sebou nezanedbatelnou část lužního lesa, luk, polí, přirozeného břehu a v neposlední řadě obci jménem Mušov (Macháček, et al., 2008). Do roku 1975 se na rozlehlých plochách pod Pavlovskými vrchy vyskytovaly lužní lesy evropského významu s nejvzácnějšími druhy mokřadní flóry a fauny. Jako výzanmné přírodní oblasti můžeme zmínit Mariánská jezera u Dolních Věstonic, Strachotínský a Pavlovský luh a rezervaci Pansee u Strachotína. (Šebela, 2005). K zahájení výstavby první nádrže horní, zvané Mušovské, dochází v roce Vodou je napuštěna o tři roky později. Druhá, střední nádrž, byla pojmenována jako Věstonická a stavěla se s problémy od roku 1976 do roku 1987, kdy zaplavila ha země spolu s obcí Mušov. Třetí, dolní nádrž, zvaná Novomlýnská, je dokončena jako poslední a napuštěna roku Díky své rozloze ha zaujímá z celého vodního komplexu největší podíl (Macháček, et al. 2008). Po výstavbě zaplavují nádrže nivu dolního toku Dyje ležící v Dyjskosvrateckém úvalu na jihovýchodním cípu jižní Moravy. Důvodem jsou významné vodohospodářské úpravy konané v sedmdesátých letech. Jednalo se především o regulaci toků, které znamenaly podstatnou úpravu vodohospodářských poměrů. Především došlo k zamezení rozsahu a četnosti každoročních záplav, které v některých oblastech zcela vymizely. Dále úpravy přispěly ke stabilizaci hladin podzemních vod, zvýšení minimálních průtoků v řece Dyji a zabezpečení dostatku vody pro provoz závlah zemědělských pozemků (Klimánek, 2002). Realizace této rozsáhlé vodohospodářské soustavy znamenala obrovský zásah do přírodních poměrů. Nivní krajinu s mozaikou ekosystémů vodních toků, poříčních jezer, slatinných mokřadů, travinných společenstev a různých typů lužního lesa zničil nově vybudovaný vodní ekosystém, který často vedl k rozvoji úplně nových druhů. Od samého začátku mnozí ochranáři a přírodovědci považovali stavbu nádrží za negativní zásah do krajiny (Šebela, 2005). Přestože výstavba nádrží znamenala obětování drahocenné části podpálavské krajiny, a tím i ztrátu původní plnohodnotné domoviny pro mnohé druhy zejména vodních a mokřadních ptáků, tak dnešní vodní dílo s množstvím ostrůvků, rákosin a přirozených 9

10 břehů ptačím druhům (a nejen jim) dobré životní podmínky zase poskytuje. Naopak díky dostatečnému množství krytin a především potravy se Novomlýnské nádrže staly jednou z nejdůležitějších oblastí pro hnízdění a zimování vodního ptactva v České republice (Chytil, 1997). 3.2 Charakteristika oblasti Novomlýnské nádrže leží na geologicky i geomorfologicky pestrém území ( m n. m.) na rozhraní dvou geomorfologických provincií. Jedná se o Západní Karpaty a Panonskou provincii (Macháček, et al., 2008). Hlavní tvary reliéfu ovlivňuje činnost proudící vody. Nachází se zde široké říční nivy, říční terasy a erozně denudační svahy na neogenních sedimentech s mírnými sklony (Švaříček, 2008). Geologické poměry Nových Mlýnů řadíme ke Karpatské soustavě. Ta je tvořena neogénem Karpatské předhlubně a flyšovým pásmem (Balatka, et al., 1967). Hydrologické podmínky ovlivňuje řeka Dyje, která v daném území tvoří hlavní hydrologickou osu. Za další významnou řeku považujeme Svratku, která se v oblasti vlévá do Dyje. Důležitým přítokem je i řeka Jihlava, která ústí do řeky Svratky nedaleko Dyje. Přirozený soutok všech tří řek se nyní nachází pod hladinou střední novomlýnské nádrže. Převážná část okolí se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 164, kde je zahrnuto okolí Dyje, Jihlavy a Svratky (Matějíček, Rotschein, 2006). Klimatické podmínky jsou na Nových mlýnech zcela shodné jako v oblasti Lednických rybníků (Jeden ze soustavy Lednických rybníků Nesyt a dolní nádrž jsou od sebe vzdáleny 10 km). Obě území patří do oblasti teplé A, podoblasti 2 suché, tvořené dlouhým a suchým létem a teplou, suchou, mírnou zimou. Průměrná roční teplota vzduchu se na Novomlýnských nádržích pohybuje kolem 9,14 C. Vítr vane v teplém období většinou severovýchodním směrem a v období zimním se přidává i vítr severozápadní (Macháček, et al. 2008). Hlavními vegetačními typy zkoumané oblasti jsou dubohabřiny a teplomilné doubravy, lesostep a drnové a skalní stepi a okrajově do území zasahuje i lužní les s dominujícím dubem letním a jasanem (Buček, Kovářová, 2001). 10

11 3.2.2 Historie oblasti Lokalita Novomlýnských nádrží je oblast s nejen nesmírně bohatou přírodou ale také historií. O tom svědčí i první osídlení pravěkými lidmi z doby kamenné, kteří zde nalezli výborné životní podmínky. V té době oblastí migrovala početná stáda mamutů a vznikaly takové archeologické skvosty, jako je například světoznámá soška Věstonické Venuše (Herzánová, 1984). Lidé zdejší místo neopustili ani v dalších etapách svého vývoje, což je důkazem hodnoty místních poměrů. Na říčních terasách pásli domestikované tury a vedle lovu a sběru se postupně zaměřovali na obhospodařování půdy. Nástupem doby bronzové vznikla první hradiště a krajem putovali nejrůznější směsice národů od slovanských tlup až po římské legie (Šebela, 2005). Záchytným bodem se pro migrující skupiny staly Pavlovské vrchy, které v krajině tvoří dominantní prvky. Tyčí se do výšky 549 m. n. m. a jsou viditelné až desítky kilometrů daleko. Také z tohoto důvodu pod nimi vznikla jedna z nejvýznamnějších migračních cest, která spojovala Pobaltí s Balkánem. Jednalo se o jantarovou stezku, díky které se osady pod Pálavou mohly rozvíjet a vzkvétat. Kroniky dále prozrazují, že dějiny procházely oblastí několik století. Vypovídají o Marii Terezii, která po císařské silnici projížděla tehdejším městečkem Mušovem, či o císaři Napoleonu nebo o pruském králi Vilémovi doprovázeným kancléřem Bismarckem (Herzánová, 1984). S rozšířením lidské populace také dochází k přetváření původní krajiny. Od doby bronzové se zvyšovala potřeba zemědělské půdy a dřeva. Dochází ke kácení stromů, zvětšování zemědělské plochy a v pozdějších dobách k rozvoji rybníkářství. Nejprve lidé osídlovali jen nižší polohy, ale s rostoucím počtem obyvatel docházelo k zabírání vyšších poloh, kde následné odlesňování zapříčinilo rozsáhlé záplavy, které se začaly stále více vyskytovat. Tyto povodně se staly pravidelnou součástí nivy, a to zejména na jaře, kdy se z koryta řeky Dyje vylévalo nejvíce vody. Díky těmto okolnostem se na území nivy vytvořil kompaktní lužní les, který se stal součástí významného biokoridoru, který zde příroda formovala tisíce let. Vytvořil se tak kraj divoký a jedinečný, který by se u nás jen těžko hledal. Nebyl to jen kompaktní lužní prales a nešlo ani o bezbřehý mokřad s rákosinovými houštinami. Kolem se vytvořily louky a paseky a na březích odvodňovacích kanálů rostly osamělé vrby. V lesích by se nenašly snad dva stromy stejné, ani tvarem ani věkem. Z ornitologického hlediska bylo nejvýznamnější hnízdění hus velkých na hlavatých vrbách (tato hnízdění na stromech patřila k jedinečným záležitostem a byla známo jen v několika evropských lokalitách). V tomto přírodním biokoridoru nalezli vhodné životní podmínky i jiné druhy vodních ptáků. Kromě husí se 11

12 zde z řádu vrubozobých objevovaly různé druhy kachen, jako například kachna divoká, čírka modrá, lžičák pestrý, kopřivka obecná, potápivý polák velký nebo polák chocholačka Z řádu dlouhokřídlých to byly například kolonie racků chechtavých, rybáků obecných, černých i bělokřídlých. Z řádu brodivých můžeme jmenovat například volavku popelavou, volavku bílou nebo kvakoše nočního. Oblast se také stala oblíbeným místem protahujících bahňáků. Hnízdili tu bekasiny otavní, na tahu se poměrně pravidelně objevovali vodouši rudonozí, vodouši šedí, ale i vodouši tmaví nebo bahenní, kteří byli promíseni s drobnými jespáky obecnými a většími jespáky bojovnými, vzácněji sem zalétali břehouši černoocasí. Nechyběli zde ani čápi černí nebo kolpíci bílí (Šebela, 2005). Po znovu obnovení myšlenky regulace dolního toku Dyje, tato přírodní biocenóza nenávratně zanikla. Regulace proběhla podle Státního vodohospodářského plánu z roku Vodohospodářské úpravy zapříčinily mnoho změn, které se značně dotkly přírodních i antropogenních systémů. Zatopily se rozlehlé lesy, louky, změnila se řečiště toků, ale také zemědělsky využívaná půda. Nesmíme hlavně zapomínat na zatopení celé obce Mušov (Šafaříček, 2008). 3.3 Střední nádrž Nové Mlýny Základní údaje název území: Věstonická nádrž evidenční číslo: 1672 kategorie ochrany: katastrální území: přírodní rezervace Mušov, Horní a Dolní Věstonice, Pouzdřany, Strachotín Popis a charakteristika Věstonická nádrž neboli Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny se nachází na soutoku tří jihomoravských řek Dyje, Svratky a Jihlavy. Vodní plocha se rozprostírá mezi obcemi Dolní Věstonice, Strachotín, Iváň a Pasohlávky, na místě, kde se v minulosti vyskytovaly pestré lužní a vodní biotopy a mokřiny (Chytil, Macháček, 2000). Pod 12

13 hladinou zmizela i obec Mušov, historicky významné sídlo při brodu přes Dyji na Jantarové stezce, jehož pozůstatek představuje kostelík s románskými základy, který dodnes tvoří krajinnou dominantu nádrže (Škorpíková, 2009). Střední nádrž patří společně s horní a dolní mezi symboly megalomanských staveb socialismu, které vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století (Chytil, 2006). Samotná střední nádrž se buduje mezi léty , kdy už v roce 1981 dochází k částečnému napuštění. Na maximální hladinu je ale zkušebně napuštěna až v dubnu Ovšem po zjištění netěsnosti hrází bylo nutno vodu odstranit a opravit veškeré závady (Škorpíková, 2009). Před napuštěním bylo dno nádrže srovnáno jen na několika místech a na řadě míst byly naopak navršeny ostrovy, které byly ve srovnání se současnou podobou nádrže početnější a také rozsáhlejší (Chytil, Macháček, 2000). Vznik ostrovů v tomto mezidobí zapříčinila voda přitékajících řek, která jen částečně zatopila dno věstonické nádrže, přičemž velké plochy dna a břehů zůstávaly stále odkryty a vyrostly zde například porosty vrb dosahujících výšky až 5 m (Škorpíková, 2009). Díky tomu, že výpustní práh se vyskytoval výše než poměrně velká část plochy dna, vzniklo zde ideální místo pro ptactvo otevřených prostor. Území se navíc stalo pro veřejnost prakticky nepřístupné a vzniklo tak prostředí s výbornými podmínkami pro hnízdění ptáků otevřených prostor a průtah především bahňáků (Chytil, Macháček, 2000). K definitivnímu napuštění nakonec dochází v roce V červenci 1996 došlo k rozhodnutí o snížení hladiny ve střední nádrži na kótu 169,5 m. n. m.. Jednalo se o tzv. mimořádnou manipulaci, při které byla snížena hladina nádrže o 85 cm, což znamenalo vynoření dalších zhruba 12 ha, převážně příbřežních ploch (Chytil, 2006). Na nově vynořených plochách začala okamžitá primární sukcese společenstev měkkého luhu s dominantní vrbou bílou (Salix alba, L.) a s příměsí topolu černého (Populus nigra, L.) (Buček, Kovářová, 2001). Kromě dřevin se značně rozšířila další ruderální vegetace jako kopřiva dvoudomá (Urtica dioica, L.), dvouzubec (Bidens, L.), rdesno (Bistorta, L.) a mnoho dalších. Tato sukcese se rozšiřuje na všechny obnažené plochy nádrže, které byly vhodné pro hnízdění klíčových druhů, na některých místech došlo například k úplnému znemožnění hnízdění rybáků a dokonce i racků (Chytil, 2006). Stavba prvního umělého ostrova byla zahájena roku 1995 a vyvrcholila koncem roku V roce 1998 začala stavba druhého umělého ostrova, kterou dokončili v září 2000 (Škorpíková, 2009). Vlastní výstavba ostrovů probíhala jižně od soutoku Svratky a Jihlavy, ze kterého se na stavbu čerpaly sedimenty dovnitř obvodových prvků, 13

14 tvořených kamennými hrázkami (Chytil, Macháček, 2000). Po výstavbě byla hladina rozhodnutím bývalého Okresního úřadu v Břeclavi zpětně zvednuta na tzv. kompromisní kótu 170,00. Došlo tak k zatopení převážné části obou nově vybudovaných ostrovů a téměř všech hnízdních lokalit pro důležité druhy (Chytil, 2006) Vodní plochu Střední nádrže ohraničují uměle vybudované hráze, jen u Strachotína nalezneme přirozený břeh. Na západě do ní přitékají vody z řeky Dyje přes Horní nádrž, na severu do ní ústí řeky Jihlava a Svratka. Přebytečná voda je odváděna přes Dolní nádrž do řeky Dyje. Při hladině stálého nadržení 170,00 m n. m. činí plocha zatopeného území 989 ha, hloubka dosahuje max. 5,3 m, délka vzdutí je 4,3 km. Nad vodní hladinu vyčnívá několik ostrovů, které mají dohromady cca 30 ha (Škorpíková, 2009). Při hladině 170,35 m n. m. je vynořeno necelých 20 ha ostrůvků ve dvou soustavách. První jsou tzv. Písky u Dolních Věstonic, skládající se z celkem 9 ostrůvků o celkové rozloze asi 10 ha. Druhou tvoří soustava ostrůvků o rozloze asi 8 ha v blízkosti tzv. Kostelního ostrova, který je největší a zachovává kostel svatého Linharta, pozůstatek obce Mušov. Soustavu dále tvoří ostrůvek Ivaňský a Hřbitovní a 6 malých, protáhlých ostrovů zvaných Deponie (Nudle). Tvar i plocha především ostrůvků Písky se ale poměrně dynamicky mění (Chytil, 2006). Ve výústní trati řek Svratky a Jihlavy byly v letech uměle vybudovány další dva ostrovy o plánované rozloze cca 20 ha, které jsou však částečně rozplavené. Při ústí Jihlavy a Svratky do nádrže se usazují sedimenty, které postupně zarůstají vegetací a tím se vytvářejí zajímavá mokřadní společenstva. Všechny ostrovy postupně zarostly vysokou bylinnou a hlavně dřevinnou vegetací, v níž se uplatňuje i řada nepůvodních a stanovištně nevhodných druhů (Škorpíková, 2009) Ochrana Od roku 1993 je nádrž součástí mokřadu mezinárodního významu Mokřady dolního Podyjí a v roce 1994 tu byla vyhlášena Přírodní rezervace Věstonická nádrž (Chytil, 2006). Přírodní rezervace byla vyhlášena jako určitá kompenzace za ztrátu cenných přírodních biotopů při zatopení rozsáhlých ploch lužního lesa a mokřadů. Od začátku je tedy koncipována jako území pro přírodu. Její ochrana se zpočátku zaměřila na omezení negativních vlivů lidských aktivit. Až po roce 2000 se uskutečnily některé aktivní zásahy s cílem podpořit předmět ochrany. Od roku 2005 se stává součástí evropské soustavy Natura 2000 (Škorpíková, 2009). Jedná se o celistvou evropskou soustavu území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy 14

15 evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: - směrnice Rady 2009/147/EC, o ochraně volně žijících ptáků, (nahrazuje směrnici Rady 79/409/EHS) - směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin V České republice tvoří Naturu 2000 vymezené ptačí oblasti a vyhlášené evropsky významné lokality. Ptačí oblasti jsou charakterizovány jako území nejvhodnější pro ochranu vybraných druhů ptáků z hlediska jejich výskytu, stavu a početnosti jejich populací (Zákon č. 114/1992 Sb. 45e). Dne 15. prosince 2004, se vymezuje Ptačí oblast Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny. Vláda tak nařizuje podle 45e odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.. Věstonická nádrž se tak stává nařízením vlády č. 27/2005 ze dne ptačí oblastí v rámci soustavy Natura Účinnost nařízení nastává Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace orla mořského (Haliaeetus albicilla), rybáka obecného (Sterna hirundo), husy velké (Anser anser), husy polní (Anser fabalis) a husy běločelé (Anser albifrons) a dále vodních ptáků v počtu vyšším než jedinců a jejich biotopů (Martiško, 2006). Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro druhy ptáků podle odstavce 2 v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany. Mezi účely vodního díla Nové Mlýny se doplňuje ochrana rybáka obecného. Ochrana jeho biotopů je zajištěna v rámci řízení podle zvláštního právního předpisu (Nařízení vlády č. 27/2005 Sb.). Lokalita je významná jak v období hnízdění, tak v tahu i v zimě. V rámci České republiky je střední nádrž nejvýznamnějším hnízdištěm rybáka obecného (Sterna hirundo), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a racka chechtavého (L. ridibundus). Zároveň je jedinným pravidelná hnízdiště racka bělohlavého (L. cachinnans) a racka bouřního (L. canus) a také patří mezi tří pravidelná hnízdiště racka černohlavého (Larus melanocephalus) v České republice (Chytil,2006). V nedávné době představovala i 15

16 největší hnízdiště husy velké (Anser anser). Zatímco v roce 1992 zde bylo nalezeno 182 hnízd, tak od roku 1996 se jejich počet stále zmenšuje (Hora, et al. 2002). V červenci se na lokalitě shromažďuje až husí velkých. Hnízdění ptáků je velmi silně ovlivněno výší vodní hladiny a stupněm zarůstání ostrůvků (Chytil, 2006). K hnízdění ptačí kolonie využívají komplexy ostrovů, mezi nimiž se pohybují podle míry pokrytí vegetace. Preferují především ostrovy, které jsou méně zarostlé, což je v posledních letech ovlivňováno především managementovými úpravami. Ptáci se pohybují na ostrovech především v západní polovině nádrže, kde se nachází nejvýznamnější ostrovy dle hnízdění. Jedná se o Hřbitovní ostrov, Iváňský ostrov, Deponie 1, Deponie 2 a betonové pilíře (Šebela, 2006). Prosperita hnízdících populací, početnost a druhová pestrost závisí převážně na výšce vodní hladiny, stanovištních podmínkách a potravě. Nižší hladina znamená vyšší stanovištní pestrost a zpravidla i potravní nabídku (Martiško, 2006). V období bouřlivého růstu bylinných porostů v letech zde hnízdili velmi početně např. konipasi luční (Motacilla flava) a rákosníci proužkovaní (Acrocephalus schoenobaenus), poměrně hojně i rákosník velký (A. arundinaceus) a v několika párech cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) a slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) (Hora, et al., 2002). Na nádrži se každoročně shromažďuje více než vodních a mokřadních ptáků. V době hnízdění je to hlavně díky kolonii racka chechtavého (Larus ridibundus). V zimním období jasně převládají severské husy, jejichž početnost dosáhla maxima v první polovině 90. let minulého století - odhadem husí, z toho více než 90 % tvořily husy polní (Anser fabalis) (Chytil, 2006). Dle informační tabule slouží Věstonická nádrž od svého vzniku jako významné zimoviště vodních ptáků. I v silných zimách alespoň malá část hladiny nezamrzá a ptactvo tak má přístup k vodě. Střední nádrž patří mezi nejvýznamnější zimoviště orla mořského. Největší počet orlů na lokalitě byl zjištěn v únoru ex. (Bejček, et al., 2005). Ptáci nocují v přilehlých lužních lesích. Během zimního období se na rozmrzlých segmentech vodní hladiny může kromě severských husí shromažďovat až 20 tisíc vodních ptáků, z nichž převážnou část tvoří nejrůznější druhy kachen (Martiško, 2006). Dle informační tabule zde pravidelně zimují tisíce kachen divokých, ale ještě větší početnosti dosahují severské husy. Na rozdíl od husí a kachny divoké jsou ostatní druhy zcela nebo výrazně závislé na potravních možnostech mokřadního prostředí nádrže. Početnost zároveň ovlivňuje rozsah rozmrzlých ploch vodní hladiny, klidové 16

17 podmínky a velikost rozlohy nádrže. Dle (Martiško, 2006) rozsah rozmrzlých ploch patrně ovlivňuje výška hladiny: Čím je hladina nižší, tím větší bývají rozmrzlé plochy v souvislosti s vyšším prouděním vody hlavně pod vtokem řek Jihlavy a Svratky. Lokalita je také velmi lákavá v době tahu, a to jak pro mnoho druhů vodních ptáků, tak pro řadu pěvců, ať již jako potravní stanoviště, např. pro vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), břehuli říční (Riparia riparia), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaenus) a strnada rákosního (Emberiza schoeniclus), nebo nocoviště zejména pro konipasa bílého (Motacilla alba) a konipasa lučního (M. flava) (Chytil, 2006). 3.4 Výskyt vodních ptáků na Novomlýnských nádržích Řád vrubozobí Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Kachna divoká je naším nejpočetnějším druhem (Hudec, Klíma, 1968), též nazývaná jako březňačka (Hanzák, Hudec, 1963). V seznamu ptáků České republiky je jako druh nehodnocený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Charakteristickým znakem je nápadný sexuální dimorfismus (Laštůvka, et al., 2004). Hlava samce je zbarvena zeleně a od kaštanového volete je oddělena bílým proužkem (Bouchner, 1972). Samice je o něco menší a šedohnědě zbarvená (Hudec, Dungel, 2001). V současné době se u nás pohybuje spíše jako pták přelétavý, jako tažný už méně (Klejdus, 2011). Živí se vodním rostlinstvem a živočichy, kteří se pohybují na hladině (Šťastný, et al., 1997). V noci často zaletuje do polí, kde sbírá zelené osetí a zralé obilí (Bouchner, 1972). Na rybničních soustavách je patrný jejich jarní a podzimní tah, ale na Nových mlýnech jejich početné zimování, kdy se může vyskytovat až v několika tisícových hejnech. (Macháček, et al., 2008). Hnízdí raději na malých rybnících, a jelikož se jedná o kachnu plovavou, která nemusí být na vodě nepřetržitě závislá, její hnízda můžeme nalézat i daleko od vody například uvnitř lužního lesa (Klejdus, 2011). Na Novomlýnských nádržích hnízdí jen v desítkách párů (Šebela, 2003). 17

18 Kopřivka obecná (Anas strepera) Druh, který je v červeném seznam ptáků České republiky klasifikován jako druh zranitelný (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Stejně velká jako kachna divoká, která se na vodě se odlišuje poněkud delším krkem (Hudec, Klíma, 1968). Rozdíl ve zbarvení obou pohlaví není ani tak nápadný, jako u kachny divoké (Hanzák, Hudec, 1963). Ve svatebním šatě má samec šedé zbarvení a hnědou hlavu s tmavším zobákem. Samice je celá zbarvena do hněda se žlutým zobákem. Na rozdíl od kachny divoké mají jedinci kopřivky bílá zrcátka (Dungel, Hudec, 2001). Na nádržích a okolí se druh pohybuje pravidelně a každoročně také hnízdí (Šebela, 2003). Na rozdíl od většiny kachen se kopřivky nesoustřeďují na vybraných vodních plochách, ale zdržují se spíše na menších, vegetací nezarostlých rybnících. Z tohoto důvodu je početnost na Nových mlýnech nižší (Macháček, et al., 2008). Tento tažný druh u nás nepřezimuje, ale odlétá do jižní Evropy a severní Afriky (Cepák, et al., 2008). Zpět se vrací v březnu a na suchých ostrůvcích, v období května a června, zakládají svá hnízda (Hanzák, Hudec, 1963). V průběhu hnízdění se samci sdružují do početnějších hejn a posléze odlétají na pelichaniště (Macháček, et al., 2008). Na ostrůvcích střední nádrže hnízdí kolem asi 10 párů (Šebela, 2003). Podzimní průtah probíhá od srpna do podzimu a vrcholí v září. Během podzimního tahu se sdružují do početnějších hejn, ale na Novomlýnských nádržích probíhá průtah většinou v počtech nižších (Macháček, et al., 2008). Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) Druh, který je v červeném seznamu ptáků České republiky zařazen mezi druhy ohrožené (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Samec má ve svatebním šatu rezavohnědou hlavu a část krku. Na hlavě má krátkou zlatožlutou chocholku, oranžově červené oči a zobák. Tělo je hnědočerné se světle hnědým hřbetem a bílými skvrnami na lopatkách. Bílé jsou také boky a zrcátko s rezavým nádechem (Dungel, Hudec, 2001). Hnízda staví na ostrůvcích nebo v hustých porostech rákosu, pokrytá vegetací (Bejček, et al., 1995). Živí se výhradně rostlinnou stravou, výjimečně vodními měkkýši (Hanzák, Hudec, 1963). Na střední nádrži Nových mlýnů hnízdí pravidelně kolem 20 párů (Macháček, et al., 2008). 18

19 Polák velký (Aythya ferina) V červeném seznamu ptáků České republiky je řazen jako druh nehodnocený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Všeobecně můžeme říct, že polák velký je naše nejpočetnější potápivá kachna (Hanzák, Hudec, 1963). V době hnízdění má kačer dolní část krku, prsa a konec těla zbarveny černě (Cepák, et al., 2008). Od zrzohlávky rudozobé se liší černou až modravě šedou barvou zobáku (Bouchner, 1989). Na hnízdiště přilétá v párech a hnízdo staví v hustých pobřežních porostech blízko vody, často blízko sebe. (Hudec, Černý 1983). Vždycky se pohybují uprostřed hladiny, kde odpočívají a také loví. U rákosí je spatříme pouze za lovu nebo nepohody (Cepák, et al. 2008). Živí se většinou výhonky vodních rostlin, semeny a pupeny, které se vyskytují pod hladinou. Zároveň požírají vodní živočichy, jako jsou měkkýši, vodní hmyz a jeho larvy, a malé rybičky (Hanzák, Hudec, 1963). Na zimu odlétají do oblasti Středozemního moře a severní Afriky (Hudec, Černý, 1983). Ve výskytu poláka velkého jsou značné rozdíly, co se týče oblastí. Na Nových mlýnech se v největším počtu vykytují na jarním tahu. Při hnízdění bývá pozorován pod 10 rodin. Na podzimním tahu se už téměř nevyskytuje. (Macháček, et al., 2008). Polák chocholačka (Aythya fuligula) V Červeném seznamu ptáků České republiky patří mezi druhy nehodnocené (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Kdysi u nás v době hnízdění velmi vzácná severská kachna (Hanzák, Hudec, 1963). Jejich zbarvení je jednoduché. Samec má černou hlavu, krk, hřbet, prsa i konec těla. Na bocích a břiše je pak zbarven bíle (Dungel, Hudec, 2001). Hnízda chocholaček se podobají hnízdům poláka velkého (Cupák, et al., 2008). Živí se vodním rostlinstvem a drobnými vodními živočichy, pro které se potápí hluboko pod vodu. (Hanzák, Hudec, 1963). Na nádržích na Dyji byla zjišťována nejvyšší hnízdní početnost v průběhu osmdesátých let, krátce po napuštění. Od devadesátých let je zaznamenáván stálý pokles hnízdících počtů (Macháček, et al., 2008). V menší míře se vyskytuje i za jarního a podzimního průtahu a při letním shromažďování (Šebela, 2003). 19

20 Hohol severní (Bucephala clangula) V Červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikován jako druh ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Jedná se o kachnu s nápadně velkou černou hlavou. Při kořeni zobáku má velkou bílou skvrnu. Tělo tvoří čistě bílá prsa a břicho, černý hřbet s pěti černými rovnoběžnými pásky zasahujícími až do bílé lopatkové části (Bejček, et al., 1995). Živí se převážně vodními živočichy, ale také vodními rostlinami (Hanzák, Hudec, 1963). V České republice v malé míře hnízd, ale početně zimuje (Bejček, et al., 1995). Na Nových mlýnech se objevují pouze během zimování v počtech kolísajících kolem 100 jedinců (Šebela, 2003). Čírka obecná (Anas crecca) V červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikována jako druh kriticky ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Naše nejmenší tažná kachna, která má ve svatebním šatě tmavohnědou hlavu a od oka se jí táhne zelený, purpurově lesklý pruh, úzce černobíle lemovaný (Dungel, Hudec, 2001). Dobrým rozeznávacím znakem jsou žluté krovky a zelené zrcátko (Hanzák, Hudec, 1963). Na vodě se poznají snadno, protože jsou malé a často nenatahují krk (Hudec, Černý, 1983). Nejraději pobývají pohromadě na hustě zarostlých nádržích (Cupák a kol. 2008). Někdy u nás i přezimují, ale na zimu drtivá většina odlétá (Hanzák, Hudec, 1963). Jarní tah probíhá v březnu až dubnu, ale mnohonásobně početnější je podzimní tah, který začíná v srpnu nebo září a vrcholí v listopadu. Na Novomlýnských nádržích je však podzimní tah slabý, neboť zde nebývají obnažená dna (Macháček, et al., 2008). Čírka modrá (Anas querquedula) Pták zařazený v červeném seznamu ptáků České republiky jako druh kriticky ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Kačer má ve svatebním šatě hnědou hlavu s bílým pruhem nad okem a černou bradou. Hruď je rezavohnědá s tmavšími skvrnami. Břicho a boky jsou bílé a jemně pruhované. Zrcátko je zelené. (Dungel, Hudec, 2001). Kachna je hnědá se zelenošedým zobákem (Hudec, Klíma, 1968). Hnízdo staví nejčastěji blízko vody v husté vegetaci (Šťasný, et al, 1997). Živí se rostlinstvem i drobnými živočichy (Cupák, et al., 2008). Na nových mlýnech se objevují nepravidelně v hnízdní době (Škorpíková, 2009). 20

21 Hvízdák euroasijský (Anas penelope) V červeném seznamu České republiky je zařazen mezi druhy zranitelné (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Své jméno získali podle hvízdavého hlasu samce (Hanzák, Hudec, 1963). Kačer se pozná podle červenohnědé hlavy se světlým až téměř bílým čelem a temenem hlavy (Bejček, et al., 1995). Často se drží v hejnech kachny divoké nebo tvoří sourodé skupinky (Cupák, et al., 2008). V české republice pravidelně protahuje a také zimuje. Výjimečně někteří jedinci zůstávají přes léto (Bejček, et al., 1995). Živí se rostlinnou stravou i drobnými živočichy (Hanzák, Hudec, 1963) Na Nových mlýnech obvykle protahují během jara a podzimu (Šebela, 2003) Ostralka štíhlá (Anas acuta) Druh, který je v červeném seznamu ptáků České republiky klasifikován jako druh vymizelý (bráno jako hnízdní populace) (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Kačer je ve svatebním šatě bělošedý s jemným vlnkováním. Hruď a přední část krku jsou bílé, dva bílé pruhy zasahují až do týlu. Na hřbetu, lopatkách a bocích jsou příčné proužky černohnědě zbarvené. Zobák je zbarven modrošedě s černým nehtem. Zrcátko je zelené s kovovým odleskem (Dungel, Hudec, 2001). Samice je zbarvena hnědě s tmavšími skvrnami. Na hlavě má přes oko tmavý pruh (Hudec, Klíma, 1968). V České republice se vyskytuje v období průtahu a také v době hnízdění (Cupák, et al., 2008). Na jižní Moravě hnízdila ještě v nedávné době (Šťastný, et al., 1997). Vyhledává vodní plochy s bohatou vegetací (Hanzák, Hudec, 1963). Hnízdo si staví na zemi a daleko od vody (Šťastný, et al., 1997). Na nových mlýnech hnízdila vzácně v prvních letech existence (Škorpíková, 2009). Posední hnízdění bylo zaznamenáno na střední nádrži v roce 1982 (Šebela, 2003). Dnes se vyskytuje v době tahu a také během zimování (Škorpíková, 2009). Lžičák pestrý (Anas clypeata) Pták patřící v Červeném seznamu ptáků mezi druhy kriticky ohrožené (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Jeho charakteristickým znakem je černý, na konci rozšířený zobák. Kačer má ve svatebním šatě želenou hlavu s kovovým odleskem. Hřbet je černohnědý, hřbet a prsa jsou cihlově hnědé. Dolní část krku a lopatky jsou zbarveny bíle (Dungel, Hudec, 2001). Kachna je hnědá s tmavými skvrnami. Křídla jsou stejná jako u kačera (Hudec, Klíma, 1968). V České republice se objevuje během hnízdění (Šťastný, et al., 1997). Hnízdo staví v blízkosti vody mezi hustou vegetací 21

22 (Hanzák, Hudec, 1963). Živí se převážně živočišnou stravou (Hudec, Klíma, 1968). Na Nových mlýnech patří k vzácnějším druhům. Ale pár jedinců se vyskytuje poměrně pravidelně po celou sezónu, což naznačuje i možnost hnízdění. Hnízdění bylo naposledy prokázáno na území střední nádrže v roce 1993 (Šebela, 2003). Morčák velký (Mergus merganser) V Červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikován jako druh kriticka ohrožený (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Jeho zobák má úplně jiný tvar, než mají ostatní kachny. Je dlouhý, štíhlý a na horní čelisti zakončen ostrým háčkem, kterému říkáme nehet (Bouchner, 1972). Samec má černou hlavu se silně zeleným odleskem, bílé až narůžovělé tělo s černou hřbetní částí, i křídla jsou částečně černá. V křídle se nachází i velké bílé zrcátko. Zobák i nohy jsou zbarveny červenou barvou (Dungel, Hudec, 2001). Loví ryby a drobné vodní živočichy (Bejček, et al., 1995). Na Nových mlýnech je pravidelným zimním hostem vyskytující se na nezamrzlé nádrži v kolísajících počtech dosahujících až přes 100 exemplářů (Šebela, 2003). Morčák malý (Mergus albellus) Druh, který není zařazen v Červeném seznamu ptáků České republiky (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Samec je z velké části bílý, s jemnou černou kresbou na hlavě a bocích, kolem oka má černou masku (Cupák, et al., 2008). Hnízdí v severských zemích a do České republiky přilétá každoročně v malých počtech zimovat (Bejček, et al., 1995). Pravidelně zimuje na střední nádrži, která je jeho největším zimovištěm v České republice. Každoročně zde přezimuje několik desítek jedinců (Šebela, 2003). Husa velká (Anser anser) V Červeném seznamu ptáků České republiky je klasifikována jako ohrožený druh (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Tento tažný druh poznáme podle stříbřitě šedavého zbarvení se světlejšími pruhy. U dospělých ptáků se na břiše vytvářejí protáhlé černé skvrny (Hudec, Klíma, 1968). Husy velké se na území České republiky vykytují po celé období (Podhrazký, et al., 2007). Před zaplavením hnízdilo v prostoru střední nádrže mnoho párů v hlavatých vrbách (Chytil, Macháček, 2000). Po zaplavení tradičních hnízdišť Novomlýnskými nádržemi, začaly hnízdit na ostrovech Věstonické 22

23 nádrže, kde během let vzniklo i početné shromaždiště (Macháček, et al., 2008). Přesto se postupem času hnízdní poměry změnily, kdy z dřívější početné populace zůstaly jen zbytky (Chytil, 2004, Chytil, 2006). Během tohoto století prakticky zaniklo i shromaždiště. Nejprve zde hnízdilo přes 150 párů, ale postupem času jejich počet klesl na současných párů (Macháček, et al., 2008). K hnízdění vyhledává pobřežní porost rákosin a zarostlé ostrůvky, někdy také využívá hnízd velkých ptáků (Cepák, et al., 2008). Na Nových mlýnech hnízdí od konce února do začátku března, v případě delší zimy až do počátku května. Využívá zarostlé ostrovní plochy nebo zatopené mokřadní porosty (Martiško, 2006). Husy jsou v době hnízdění velmi citlivé na vyrušování. V případě opuštění hnízda už není schopná náhradního hnízdění. Mláďata po vyvedení ukrývají v mokřadních porostech, kde stejně jako na mělčinách sbírají potravu. Za potravou dospělí jedinci vychází i na pastvu na souš, kde vyhledává pole se zasetým obilím. Před dosažením vzletnosti mladých začíná pelichání hus dospělých, což zapříčiní krátkodobou ztrátu schopnosti letu. Tehdy se opět uchýlí do úkrytů v rozsáhlejších mokřadních porostech (Šebela, 2003). V letních měsících, asi od poloviny července do září, se rodiny sdružují do společných hejn a na střední nádrži se na vodní hladině nebo při březích ostrovů začnou soustřeďovat husy z širokého okolí. Vytvoří se tisícová hejna, které každý večer zaletují na noční pastvu a v ranních nebo dopoledních hodinách se vrací opět na hladinu. Tisícová hejna můžeme pozorovat také během podzimu, převážně v listopadu. Pak drtivá většina odletí na jih. Stále častější je u tohoto druhu pozorováno zimování, které zajišťuje několik desítek jedinců (Martiško, 2006). Hnízdní populace může být výrazně ovlivněna výškou vodní hladiny, která ovlivňuje potravní zdroje i úkrytové příležitosti. Každoroční hnízdění může také značně negativně ovlivnit nadměrné vyrušování v době snášení vajec a vysazování násad (Šebela, 2003). Prosperitu hus velkých do jisté míry ovlivňuje i vegetační kryt ostrovů a suchozemské plochy. Na hrází ohraničené nádrži nemají husy v době hnízdění příliš možností vycházet za potravou do okolních polí či travnatých ploch. Na ostrovních plochách dochází i k samovolné sukcesi vegetace, která nastartuje postupný rozvoj dřevního patra, které může v době vodění mláďat narušit potravní možnosti (Martiško, 2006). Je nezbytně nutné zamezit v době hnízdění jakýmkoliv návštěvám ostrovů a zajíždění rybářských lodí k ostrovním břehům. Současně zachovat nastavený režim pro lov, který probíhá jen o víkendech a končí 31. prosince (Hora, et al., 2002). 23

24 Severké husy Jedná se o husy běločelé (Anser albifrons) a husy polní (Anser fabalis), které patří mezi pravidelně se vyskytující druhy, jež na nádržích můžeme potkávat od konce září do konce března (Chytil, 2004). V Červeném seznamu ptáků České republiky nejsou zařazeny (Příloha č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb.). Dospělý ptáci husy běločelé jsou zbarveni podobně jako husy velké. Mají ale tmavší hlavu a krk. Na hrudi a na břiše mají černé skvrny. Na čele mají od kořene zobáku po spojnici předních krajů očí bílou skvrnu (Dungel, Hudec, 1995). Husám běločelým se podobají i husy polní. Nemají však černé skvrny na hrudi a břiše a bílou skvrnu na čele. Hlavu a krk mají tmavě hnědé. Zobák je žlutý s černou špičkou a černým proužkem od nozder po začátek čela (Bejček, et al., 1995). Ve větších počtech se vyskytují ke konci listopadu a poté jejich početnost pomalu klesá. Narůst opět nastává ke konci zimy, kdy oblastí protahují husy zimující na Neziderském jezeře. Zimování obou druhů severských husí podlehla široká veřejnost a stalo se doslova fenoménem (Chytil, 2006). Během zimování na jižní Moravě jim jako nocoviště slouží střední nádrž Nové Mlýny (Martiško, 2006). Odtud se brzy po rozednění rozletují do širokého okolí za potravou (Bejček, et al., 1995). Potravu v zimním období tvoří hlavně zaseté ozimy, v některých zimách však husy dávají přednost i nesklizeným nebo nezaoraným zbytkům kukuřice (Chytil, 2004). Vzdálenost těchto pravidelných přeletů činí až 30 km od shromaždišť, většinou však méně (Bejček, et al., 1995). Výjimečně může vzdálenost přeletu dosáhnout až 40 km. Dle (Chytil, 2004) je však pro husy větší vzdálenost letu za pastvou energeticky i časově nevýhodná. Husy běločelé a polní se mohou během dne krátce vracet na vodu, ale hlavně odpočívají na pastevních plochách, kde zůstávají až do doby před soumrakem, kdy se opět celá hejna vrací na vodní plochu (Bejček, et al., 1995). Přítomnost severských husí není závislá na výšce vodní hladiny, ale zejména na velké rozloze nádrže a hlavně klidu (Martiško, 2006). Severské husy velmi citlivě reagují na vyrušování, a pokud někde zjistí klidnější a výhodnější podmínky, využijí je (Chytil, 2004). Jejich početnost také značně závisí na potravní nabídce v okolních polích. Tu ovlivňuje především velikosti sněhové pokrývky, kdy je při vysokém sněhu potrava nedostupná a husy jižní Moravu opouštějí. Umí však velmi rychle reagovat na změny (Martiško, 2006). Důležitým faktorem, který se také podepisuje na početnosti zimujících husí, je lov (Chytil, 1996). 24

25 3.4.2 Řád dlouhokřídlí Racek chechtavý (Larus ridibundus) Pták velikosti holuba se štíhlým, červeným zobákem a červenýma nohama. Jeho tělo je pokryto peřím bělavé barvy s šedými křídly. V době hnízdění má hlavu až po týl čokoládově hnědou (Hudec, Klíma, 1968). Rackové preferují otevřené plochy vodní nádrže s příbřežní vegetací. Za potravou zalétají do širokého okolí (Šťastný, et al., 1997). Tato lokalita představuje nejvýznamnější hnízdiště tohoto druhu v České republice (Chytil, 1997). Dle informační tabule zde po napuštění nádrží hnízdilo až 20 tisíc párů, ale postupně jejich počet klesal až na současných několik tisíc párů. Na nádrži dochází k neustálým přesunům hlavní části kolonie (Chytil, Macháček, 2000). Racek černohlavý (Larus melanocephalus) Velikostně je stejný jako racek chechtavý, ale na rozdíl od něj má čistě bílé ruční letky (Hanzák, Hudec, 1963). Na hlavě má mohutnější červený zobák a v době hnízdění černou masku, která zasahuje až do poloviny krku (Hudec, Dungel, 2001). První hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1967 na rybníku Mlýnský u Lednice (Šťastný, et al., 1997). Na ostrůvcích střední nádrže hnízdí pravidelně od roku 1983 (Šebela, 2003). Tehdy byla nalezena 4 hnízda (Martiško, et al., 1994). Racci černohlavý se chovají podobně jako chechtavý a také se v jejich blízkosti zpravidla zdržují (Hudec, Dungel, 2001). Racek bělohlavý (Larus cachinnans) Jedná se o druh, který byl popsán jako samostatný teprve nedávno. Nejedná se o objevení nového druhu, ale o vyčlenění od tehdejšího racka stříbrného (Chytil, Macháček, 1999). Racku stříbrnému je velmi podobný vzhledem i chováním. Racek bělohlavý má však žluté nohy a světlejší hlavu (Hudec, Dungel, 2001). První hnízdění bylo na Novomlýnských nádržích zjištěno v roce 1990, kdy byl dr. Šebelou pozorován starý pták sedící na hnízdě (Chytil, Macháček, 1999). V současné době pokračuje jeho neustálé zvyšování počtu, což je trend, který je patrný v celé Evropě. Hnízdí na ostrůvcích v kolonii racka chechtavého (Hudec, Dungel 2001).. 25

26 Racek bouřní (Larus canus) Druh větší než racek chechtavý, který je na šíji jemně tmavě skvrnitý (Hudec, Dungel, 2001). Hnízdo si staví na zemi převážně u stromu nebo balvanu (Šťastný, et al., 1997). Na Nových mlýnech sice nehnízdí, ale objevuje se v době podzimních a zimních měsíců. Faktory ovlivňující populaci rackovitých Malou úspěšnost hnízdění způsobuje kolísání hladiny, které může vést až k vyplavení hnízd, což se stalo například v květnu 2006 (Šebela, 2006). Problém představují i dřeviny vyskytující se na hnízdních lokalitách (Hora, et al., 2002) Dalším faktorem je predační tlak způsobený kunou skalní na Kostelním ostrově a na blízkých nudlích (Šebela, 2006). Největším nebezpečí však představuje racek bělohlavý. Jedná se o silného predátora, který loví mláďata jak rackovitých, tak rybáků i kachen (Chytil, Macháček, 2000). Dle (Šebela 2006) se na hnízdění podílí i celé potkaní kolonie, které likvidují hnízda. Rybák obecný (Sterna hirundo) Jedná se o tažný druh, jehož hnízdní prostředí představují větší rybníky, vodní nádrže nebo bažiny s pobřežní vegetací nebo ostrůvky (Šťastný, et al., 1997). Je o něco menší než racek chechtavý, se štíhlým tělem, úzkými křídly a vidličnatě vykrojeným ocasem (Hudec, Dungel, 2001). Ve zbarvení peří dominuje bílá barva, jen pláštík zdobí barva světle šedá. Během jarního šatu se mu na hlavě vytváří černá čepička, která během šatu zimního ztrácí svoji zřetelnou podobu (Hanzák, Hudec, 1963) Pomocí štíhlého červeného zobáku s černou špičkou loví ryby, pro které se střemhlav vrhá pod hladinu jako řízená střela (Šťastný, et al., 1997). Rybák obecný tráví na našich vodách jen malou část roku, a to během hnízdění (Hanzák, Hudec, 1963). Trvale hnízdí jen v několika oblastech s vhodnými vodními nádržemi (Šťastný, et al., 1997). Na českém území nalezneme jen 3 pravidelná hnízdiště rybáka obecného. Jedná se o jihočeské rybníky oblasti Třeboňska a Českobudějovicka, jižní Moravu a slezské rybníky na Karvinsku (Chytil, 2009). Na jižní Moravě nikdy nepatřil k pravidelně hnízdícím druhům (Chytil, Macháček, 2000). Až po roce 1945 začali hnízdit na nově založených rybnících na Hodonínsku a na obnovených rybnících u Pohořelic (Chytil, 2009). Roku 1982 zahnízdili i na několika ostrůvcích na střední nádrži Nové Mlýny (Šebela, 2003). Místo tak rybáci objevili ihned při začátku stavby, 26

27 poté co byly vykáceny porosty na horní nádrži a začala se napouštět voda (Macháček, 1982). Vzniklo zde velké hnízdiště, které mělo za následek snížení početnosti hnízdišť v některých tradičních oblastech, převážně v Jižních Čechách (Šťastný, et al., 1997) Oblast střední nádrže se tak v době svého vzniku stala nejdůležitějším hnízdištěm tohoto druhu v České republice (Chytil, 1997). Od té doby tu rybák obecný pravidelně hnízdí od konce dubna do konce července (Martiško, 2006). Od prvního hnízdění se jejich počty postupně zvyšovaly, kdy se z několika desítek párů rozrostly až na počty přesahujících párů 200 (Chytil, 2009). V posledních letech zde zpravidla hnízdí jen desítky párů (Martiško, 2006). Rybák hnízdí na zemi do 500 m.n.m. ve společných koloniích na vegetací neporostlých ostrůvcích (Hudec, Dungel, 2001). Hnízdí také blízko vodní hladiny, což nese riziko z hlediska zvyšování hladiny během jarního období i vyššího vlnobití při silném větru (Martiško, 2006). V posledních letech vyhledává hnízdiště na z vody vynořených pilířích silničního mostu a na deponii І (Chytil, 2009). Přijdou-li rybáci nějakým způsobem, například vyplavením hnízd, o násadu, je schopen tyto ztráty do jisté míry vyrovnat náhradním hnízděním (Hanzák, Hudec, 1963) Tím se vysvětlují nálezy vajec ještě začátkem července. Dle (Chytil, Macháček, 2000) se jedná spíše o velmi protaženou hnízdní dobu druhu. V kritické době krmení nevzletných mláďat může nastat problém se špatnou dostupností potravní nabídky. Za nepříznivých povětrnostních podmínek je totiž málo úspěšný při lovu drobných rybek, které loví hlavně v nezarostlých mělčinách. V takovém případě pak mohou mláďata početně hynout (Martiško, 2006). Prosperita hnízdící populace rybáka je nejvíce ovlivněna výškou vodní hladiny. Od ní se odvíjí možnost vhodných míst k hnízdění a také dostupnost a množství potravy (Šebela, 2003). Dalším významným faktorem ovlivňující kolonie rybáků je spontánní rozvoj vegetačního krytu na ostrovních plochách, což se týká převážně mělčin (Martiško, 2006). Po silnějším nárůstu vegetace rybáci ztrácí možnosti k zahnízdění a často nehnízdí. Existence vhodných míst bývá zpravidla jen krátkodobého charakteru. Dlouhodobější možnost přístupných míst k hnízdění se neobejde bez průběžných biotechnických zásahů (Chytil, 2009). Obecným problémem úspěšnosti hnízdění je silný tlak od racků chechtavých a racků bělohlavých. Tyto druhy nemilosrdně napadají mláďata rybáků a snižují úspěšnost vyvedených mláďat (Chytil, Macháček, 2000). Prosperitu populace také významně ovlivňuje struktura rybí obsádky (Martiško, 2006). 27