JAK HRÁT SEPSAL KOLEKTIV AUTORŮ

Transkript

1 SEPSAL KOLEKTIV AUTORŮ

2 CAVECANEM 2 OBSAH úvod a tři hlavní pravidla str. 3 o světě hry a čas str. 6 o místě str. 7 o duši str. 8 tři kouzla vyprávění / o sudbě str. 9 o korálích str. 10 o šňůře str. 12 třikrát o konfliktech str. 13 o meči a luku str. 15 o smrti str. 16 závěr str. 17

3 3 Bylo,nebylo... Byla jednou jedna matička a té se narodil synáček, který byl políbený štěstím. 1 Milý čtenáři, když začíná pohádka, jde se rovnou k věci. Nehodí se do detailu mluvit o tom, v jaké zemi se taková pohádka odehrává nebo jak by se ta která pohádka měla co nejlépe vyprávět. My si bohužel toto povídání odpustit nemůžeme. Abychom ale zůstali věrni pohádkovému duchu pokusíme se jej protkat různými odkazy na pohádky, které ti přiblíží náladu hry. Důležité je, že není třeba dokument přečíst najednou - můžeš si ho třeba rozdělit na části a vracet se k němu. Jak ti jen vyhovuje. A o čem ti chceme psát? V tomto dokumentu najdeš: a) tři důležitá pravidla umožňující hru b) třikrát o světě, ve kterém si hrajeme c) tři pravidla o tom, jak budeme náš příběh vyprávět d) tři zásady konfliktu TŘI HLAVNÍ PRAVIDLA Pohádka byla útěchou také těm, kteří byli už dospělí, neboť se jí těšili ti, kteří si ze zahrady dětství přece jen něco přinesli až do vysokého stáří - totiž dětské srdce 2. V této části nalezneš tři hlavní věci, které je třeba mít stále na paměti. Tato tři kouzelná pravidla jsou pro nás důležitější než všechna ostatní, bez nich se totiž hra nedá hrát. 1. Je to jen hra Ďábel si stáhnul zelený kabát, podal ho vojákovi a řekl: Dokud budeš mít na sobě tento kabát a sáhneš do kapsy, vždy vytáhneš plnou hrst zlata. 3 První a nejdůležitější pravidlo. Co to znamená? Zejména to, že na prvním místě je vždy bezpečnost hráče (fyzická i psychická). A co je cílem? Cílem hry je prožít několik dní pohádky, užít si hru a odjet domů s nějakými zážitky, pobaven a možná i s něčím k přemýšlení. Není cílem hru vyhrát, všechny pobít nebo si co nejvíce ublížit a zaplakat. Tohle ti naše hra nabízet nechce. 1 Z pohádky bratří Grimmů Der Teufel mit den drei goldenen Haaren, Z překladu Jitky Janečkové. Je dobré vědět, že téměř všechny citované pohádky naleznete na 2 Pohádku Jak se narodila pohádka Ludwiga Bechsteina přeložila Jitka Martináková. Najdete jí zde 3 Lidová pohádka Der Bärenhäuter (KHM 101) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen ( , 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Martináková.

4 4 Ve hře budeš ty, hráč (třeba Jan Novák, účetní, atlet a dobrý manžel), hrát postavu (třeba Kuzmana, sirotka, ranaře a svůdníka). Mezi tebou a postavou je zásadní rozdíl. Například když bude na Kuzmana křičet kamarád Zlatko, že za nic nestojí a nejraději by ho nechal zemřít u cesty, říká to Zlatko Kuzmanovi, nikoliv Vláďa, hrající Zlatka, Honzovi. Stejně tak, Zlatko a Kuzman v sobotu večer přestanou existovat, jejich příběh skončí. Postava si samozřejmě není vědoma toho, že hra skončí v sobotu večer. Ty, jako hráč, to ale víš velmi dobře - a můžeš to využít k tomu, aby byl tvůj příběh zajímavější. Jsou ovšem také informace, které máš jen ty jako hráč, a postava by je neměla nijak tahat do hry, například to, že tvůj oblíbený vydavatel videoher chystá další kousek. Pro hru je důležité dát ti, jako hráči, přesně odměřené množství informací. Pokud se rozhodneš toto nabourat tím, že si v rámci svého lepšího zážitku například s jinými hráči povyměňujete kompletní znění rolí či proberete jak budeme hrát tuhle zápletku měsíc předem, je to škoda pro hru a velké narušení jedné velmi důležité věci mezi námi. O tom ale až v dalším odstavci. Hra má také jasně dané fyzické hranice intimity a bezpečnosti. Ve hře nikdy (ani za zdánlivého souhlasu obou stran) nelze přejít za hranice jednoduché pusy na ústa. Stejně tak si ukážeme v průběhu workshopů, jaké jsou bezpečnostní limity ve rvačkách i v boji. 2. Důvěra Všude choď, všechno obhlédni, jenom do černé komory nesmíš ani nakouknout! 4 Tohle pravidlo znamená, že si budeme navzájem věřit. Svěřujeme ti hru a v ní velikou moc, jak ji změnit či posunout, na mnoha místech se nedovíš přesné pravidlo či nařízení, ale pouhé zahraj to podle sebe. Věříme ti. Na oplátku požadujeme, aby sis přečetl vše potřebné a přijel s tím, že si chceš hru zahrát, užít a že budeš věřit i ty nám, že to, co děláme, neděláme nahodile nebo dokonce proto, abychom ti nějak uškodili. Před hrou, při hře i po hře ti budeme stále k dispozici ke konzultacím, kdybys měl nějakou otázku nebo pochybnost. Důvěra pak má ještě jednu důležitou stránku - je velmi dobré věřit svým spoluhráčům. Je jedno, jestli někdo hraje první nebo stou hru, či jestli je to mimo hru tvůj dobrý kamarád nebo úplně neznámý člověk. Všichni hrajeme stejnou hru a všichni se snažíme, aby byla co nejlepší. A samozřejmě, budeme stále narážet na to, že vesnice a tvrz nejsou kamenné, že vesničané mají pod kalhotami trenýrky a monstra jsou naši kamarádi v maskách. Když na to budeš stále upozorňovat, iluze pohádky se zhroutí. Když budeš iluzi podporovat, užijeme si to všichni a všichni budou spokojení. 4 Modrovouse bratří Grimmů přeložila Jitka Martináková, tuto verzi najdete na php?co=pohadka&pohadka=577.

5 5 3. Rudé stop A od toho času žili společně šťastně a spokojeně až do konce svých dní. 5 Během hry se může stát, že se dostaneš do situace, která tě jako hráče, ne jako postavu, fyzicky či psychicky ohrožuje nebo je ti výrazně nepříjemná. Pokud cítíš, že je něco nad tvé síly, můžeš scénu kdykoliv ukončit vyřčením kouzelného sousloví "rudé stop". Tím se scéna zastaví, okolní hráči přestanou hrát a dají ti prostor se se situací vyrovnat. Ideálně poté vyhledej organizátora, abychom se ujistili, že je všechno v pořádku. Na druhou stranu to samozřejmě platí taky, pokud toto heslo uslyšíš, je to signál, abys okamžitě přestal hrát. Toto rozhodně není výzva, aby ses k ostatním choval zbytečně hrubě a VŠECHNO (obzvlášť ty intimní a bolestivé věci) odehrával za každou cenu "naplno" s tím, že "kdyžtak si řekne stop". Zachovávej prosím mezilidskou ohleduplnost i při vypjatých scénách. Stejně tak rudé stop neslouží a nesmí být užito k hráčskému jednání na téma jak to teď hezky zahrajeme. Jedná se o pouze a jenom bezpečnostní mechanismus, a to o velmi, velmi důležitý. Za brzdu ve vlaku jistě také netaháte jen proto, že si chcete lépe prohlédnout vskutku krásný kus lesa. 5 Pohádku bratří Grimmů O věrném Johanovi přeložila Jitka Martináková, pohádka je dostupná na

6 6 O SVĚTĚ HRY Tu se mu jednou v noci zdálo, že daleko za mořem leží hora Muntserrat, do které byl zaklet jeden mocný císař Karel. V hoře stál nádherný zámek a před ním vytékaly tři vodní prameny a to pramen krásy, pramen života a pramen smrti. 6 V této části pohovoříme o tom, jaký je svět naší hry, co v něm budeme řešit a co je pro nás naopak zcela nadbytečné. Jednotlivé pohledy mohou být velmi silně ovlivněny skupinou, každá vyznává jiné hodnoty a každá třeba i počítá čas trochu jinak. Zde najdete společný hráčský základ, který se zabývá spíše tím, jaké oblasti budeme řešit, než tím, co přesně si kdo myslí. ČAS A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání. 7 Ve hře běží čas jinak. Hra není realistickým záznamem toho, co se kde a jak stalo, kdy každá minuta děje odpovídá minutě hraní. Nikoliv. Čas na hře je čas vyprávění. Rány se léčí zázračně rychle, názory se mění a zápletky posouvají mnohem rychleji, než v běžném životě. Stejně tak se snažíme každou minutu využít k hraní. Společný oběd s rodinou není chvíle oddychu a vzdálení se od role, je to chvíle, kdy využijete jinou scénu, jiné prostředí. Čas vyprávění pak má i další funkci, spousta jindy důležitých časových údajů pro nás není důležitá. Postavy nemají svůj věk, jsou jen mladé, dospělé či staré. Podobně je to i s informacemi v jednotlivých zápletkách. Často se například dozvíme, že ten i ten mládenec byl ve světě na studiích sedm let, i když by ve světě skutečném byl jeden mládenec pryč čtyři roky, druhý šest a třetí deset let, aby vše zapadalo dokonale. Pro nás jsou takové detaily zbytečné. Zde je na místě poznamenat, že se poměrně zásadně liší rozložení herní doby některých skupin. Velká část hráčů tak bude mít v noci vyhrazen dlouhý čas, ve kterém je sice možné hrát, ale nebudou z naší strany přicházet žádné podněty a považujeme to za čas vhodný ke spánku. Naopak některé skupiny cíleně pracují s rozbitím běžného časového schématu dne. V přihlášce na hru si budete moci zvolit, jaký způsob je vám nejmilejší. Hra začne ve středu večer a skončí v sobotu večer. Ze začátku věnujeme čas naučení se všeho potřebného pro hru, ale už v této době vás také čeká hraní si. A konečně, hra se neodehrává v žádném jasně daném historickém období. Čas hry je čas pohádek. Před hrou se vám pokusíme její styl, náladu, vizualitu nastínit. Konzistentní je ovšem jen podle pohádkové estetiky, nikoliv dle historické pravdy. 6 Pohádku bratří Grimmů Princezna v hoře Muntserrat přeložila Jitka Martináková. Můžete si jí přečíst na 7 Tento krutý citát naleznete téměř ve všech pohádkách bratří Grimmů.

7 7 MÍSTO Za lasami za górami za dolinami pobili się dwo górole ciupagami 8 Zde stojí vesnice, kterou by jinde nepohledal, místo pokojných vesničanů podobných ovcím zde žijí tvrdí strážci hranic, kteří brání starý svět před musulmany, staří zde dbají na dodržování tradic a mladí se jen nemohou dočkat příští slavnosti. Na tvrzi, k níž vesnice patří, vládne rod Borogravů, pevný štít vesničanů proti hrůzám, se kterými si ani jejich čakany neporadí. Údolí je totiž místo jak nebývalé krásy a zázraků, tak hrůzy. A když padne noc, všechno se změní. Naše údolí neleží na žádné mapě. Jistota ale je, že na jih leží Osmanská říše, se kterou se teprve nedávno přestalo válčit, na západ jsou bohaté Benátky a Řím, na východě leží širá země ruských carů a jen kousek severněji, ve Vídni, sedí na svém trůně nejsvrchovanější pán údolí, císař rakouský. Širší svět tak důvěrně známe a v základních přirovnáních a odkazech s ním můžeme pracovat. Z východu proudí cenná koření, Orient je tajemný, ocel je švédská či damascénská, a když je někdo vzdělaný, jistě byl ve Vídni či jiném velikém městě. Důležitý je zde kontakt těch, kteří údolí nikdy neopustili, a těch, kteří jim mohou dle vlastní úvahy povídat příběhy o zázracích toho velikého světa tam někde venku. Jak vypadá přímo údolí se dozvíte z malované mapy, kterou připravíme přesně na míru místu a dostanete jí krátce před hrou, aby byla co nejpřesnější. Víme tedy, jak si hrát se širokým a vzdáleným světem, i to, že údolí jako celek bude nějak vypadat. Ale je tady ještě jedna úroveň prostoru, ta nejmenší a možná zároveň nejdůležitější. Každá skupina má svůj prostor, ve kterém hraje, připraven tak, že jsou v něm vymezené různé části. Vezměme si pro nejjednodušší příklad takovou vesnici. Zde najdeme kostel, posvátné místo, kde se shromažďujeme na společné mše, slavíme nejdůležitější náboženské svátky, přicházíme se záležitostmi, které chceme předložit Bohu, či naopak se zde můžeme sami schoulit do lavice a modlit se v osamění, dát všem na odiv svou samotu a utrpení. Jiné je to v hospodě, jiné je to s májkou, kde můžeme tančit, a úplně jiné to je v každém domě, kde i to, jak překročím práh, cosi znamená. Každé místo má zkrátka spoustu nepsaných pravidel, ze kterých vyplývá i to, pro jaké scény je vhodné. Samozřejmě, tato pravidla může být někdy i zajímavé porušit - vášnivá schůzka na hřbitově či veselí na pohřbu můžou situaci ozvláštnit a být vám dobrým nástrojem pro podtržení té či oné scény. Vždy se jen zamyslete, jestli je nutné dělat výjimku, koneckonců, když každý bude výjimkou, její výjimečnost se ztratí. 8 Ze slezské lidové písně Górole.

8 CAVECANEM 8 DUŠE Ta jedna se utopila ve studni, ta druhá se oběsila na stromě. Toho večera někdo zaklepal na dveře, a když voják otevřel, stál tam ďábel v zeleném kabátě a smál se: Koukej, nyní mám místo jedné duše dvě. 9 Již jsme mluvili o tom, že každá skupina má jiný pohled na svět, jiné hodnoty a jiné priority. Všechny skupiny ale mají nějaké velmi důležité věci společné. Za prvé, každá skupina má svá pravidla, tradice a zvyky. Ty jsou sdílené a velmi, velmi důležité. Pokud se někdo dostane do konfliktu s pravidly, je to proto, že mu tak velí jiné zvyklosti. Antigoně velí božské zákony morálky pohřbít svého bratra, a proto to udělá i přes explicitní lidský zákaz. Ovšem nečiní tak proto, že by snad nevěřila ve vůbec žádná pravidla. Vnitřní sounáležitost s pravidly a zvyky skupiny a s tím, že mají smysl a je potřeba je dodržovat, je důležitou součástí nastavení hry. Za druhé, ať je skupina jakákoliv, myšlení jejích členů je pohádkové, magické, ne striktně racionální, jak jsme zvyklí. Každý úkon má svůj symbolický význam, život má smysl a věci nepotřebují být rozebírány na jednotlivosti a vědecky vysvětleny. To, že naše postavy myslí pohádkově také neznamená, že jsou banda nerozumných divochů. V prostředí stálé konfrontace s nadpřirozenem je koneckonců jejich postoj mnohem logičtější než snaha zjišťovat na základě vědeckého poznání, jak je možné, že se mrtvé tělo hýbe, a proč ho zastaví svěcená voda a modlitba. Důležité také je, uvědomit si, jak se liší či mění náhled a názory člověka, když si je neochvějně jistý, že jeho život má smysl, a že smrtí jeho cesta rozhodně nekončí. Byť názory na to, co nás po smrti čeká, se liší. Pohádku bratří Grimmů Medděd převyprávěla Jitka Martináková, pohádku si můžete přečíst zde 9

9 9 TŘI KOUZLA VYPRÁVĚNÍ Když nadešel čas loučení, odebrala se stará matka do ložnice, vzala nožík, řízla se do prstů, až se spustila krev. Na připraveném šátku zachytila tři kapky krve. Dala je dceři a řekla: Dobře je opatruj, cestou ti pomohou v nouzi. 10 V této části si promluvíme o pár základních postupech, pomocí kterých budeme vyprávět příběh naší hry. Tyto tři kouzla by snad mohly i výrazně naznačit, jak se hra bude hrát. SUDBA Jen ta nejmladší byla nesvá a řekla: Nevím, vy se těšíte, ale mě je dnes tak divně úzko u srdce, určitě se stane nějaké neštěstí. 11 Vše v pohádce je silně ovlivněno osudem, zapsáno zlatým písmem ve veliké knize kdesi daleko. Každý se rodí a už do kolébky dostává od sudiček požehnání a závaží na celý život. Každý hráč obdrží do hry svůj svitek, ve kterém je zapsán jeho osud v jeho hlavní zápletce. Hráč si vždy čte jen příští bod příběhu, který je třeba v daný čas naplnit, nějaký zásadní milník, který se musí stát a není žádného vyhnutí. Jak ho naplní, je už na něm, a často zde najde i volbu, ve které si bude moci přímo vybrat. Věříme, že sudba je pro hráče mocný nástroj. Dostanete do ruky svou budoucnost a určitý mantinel, v rámci kterého budete hru vytvářet. Jaký ale váš příběh bude, jak se k milníkům sudby dostanete a jak vše vyzní bude jenom na vás. Nejlepší bude si ukázat příklad. 10 Pohádku Bratří Grimmů Princezna Husopaska najdete v překladu Petra Babky na adrese Z pohádky Bratří Grimmů Jak princezny tancovaly, v překladu Jitky Martinákové. Pohádku najdete na

10 10 Honza Novák hraje vysloužilce Martina. Začne hra a on si dle pokynů přečte svou první sudbu. V té se dozví, že ve čtvrtek kolem šesté by se měl stavit v hospodě a přijmout nabídku jednoho či druhého pána na vydělání peněz. Honza je kujón, takže si řekne, že má tedy do čtvrtečního večera příjemně volno a pustí se do rozvíjení svých vztahů s bývalými přáteli z dětství a věnuje se spolu s ostatními veterány hledání veteránského pokladu. Protože je ale zodpovědný hráč, v hospodě je na čas. Zjistí, že jeden pán mu nabízí krásný plat, ale musí za ním jít do jeho domova. A také ten pán smrdí sírou. Druhý je zase podezřele chladný a chová se tak nepříjemně, že by si s ním Honza raději nepovídal. Nu ano, ale sudba mluví jasně! Co teď? Honza to vezme z gruntu a řekne si, že jednoduchá motivace by mohly být peníze. Začne hodně pít, rozhazovat, nechá se v kartách obrat o všechno a pak, když přijde pán zavánějící sírou, vsadí i boty. Najednou je nabídka mnohem zajímavější a Martin a Ďábel si plácnou, zatímco zklamaný upír jde domů. Honza si v nenápadné chvíli přečte další část sudby, kde zjistí, že při práci u pána se může rozhodnout, jestli nakoukne do zakázané komnaty nebo ne. Dobrá zpráva také je, že ta práce bude probíhat přesně o půlnoci daleko od vesnice. Vysloužilec Martin tedy využije zbývající hodinku času k tomu, aby slíbil své kamarádce z dětství, že se pro ni vrátí, a ztropí jí před manželem a celou vsí hroznou ostudu. Když se přiblíží půl dvanáctá, je čas rychle běžet na nové a tajemné pracoviště. Zatímco Martin si po cestě píská smutnou písničku, Honza už přemýšlí, jak se k práci u pána postaví. Je ale celkem rozhodnutý, že v jeho situaci bude zajímavější pracovat spolehlivě - trochu tuší, že by za to mohl být odměněn. Když se s odměnou vrátí do vesnice a vyzná jako boháč lásku dávné přítelkyni, to bude zajímavé posunutí jeho příběhu! Doufáme, že příklad napověděl, a proto si to ještě o malinko zkomplikujeme. Kromě toho, že má každá postava vlastní sudbu (která je důležitá), má sudbu i každá skupina. Bude se tak dít, že například tvá rodina bude mít nějak dané milníky v ději, ke kterým je třeba směřovat (a které zajistí, že se třeba potkáte). KORÁLE Každý příběh se skládá z jednotlivých scén, které se navlékají na nit příběhu jako korále. A ač je ve výsledku celý náhrdelník nejdůležitější, když se nepovedou jednotlivé scény, nebude to tak úplně hezký šperk. Pokazit se to ale může na spoustě míst. Něco se utne příliš rychle, nějaká zápletka se rozvine někam, kam ji nechcete a nejde s tím hnout, někdo vám scénu sebere spousta mrzení. Rozhodli jsme se, že to zkusíme změnit. Kromě toho, že si při workshopech budeme přehrávat věci a ukazovat si, jak může taková zajímavá scéna vypadat, jsme připravili i několik hesel, kterými můžeš svým spoluhráčům něco naznačit. Ta jsou následující: Jen houšť! - touto větou dáváte najevo konkrétnímu spoluhráči, že by bylo dobré příběh posunout, vyhrotit scénu. To nemusí mít vždy podobu větší hádky nebo ostřejšího sporu - stejně tak můžete partnerovi v romantické zápletce naznačit, že už by bylo dobré se někam posunout na hráčské úrovni (šohajové žadonící o rychlejší posun v romantické zápletce jsou něco trochu jiného).

11 11 Příklad: Mladíci z vesnice pod vedením sirotka Kuzmana chytí kočovníka, začnou se mu posmívat, strkat do něj a tahat ho za košili. Kočovník se ale rozhodne, že pro jeho příběh bude mnohem lepší, když ho pořádně seřežou, a když mu začnou brát z ruky kabelu, řekne Jen houšť!. Chlapci teď mají jasnou nápovědu, že je teď možné přitlačit. Tak mu Kuzman posype hlavu popelem a naznačí mu pořádný kop do žeber. Ten Kuzman! Gestem pokrčení ramen a složení rukou křížem na prsa dáváte najevo, že naopak byste potřebovali trochu ubrat v dané zápletce, chvíli negradovat dále. Neznamená to, že scéna končí, jen je to náznak, že si nechcete vystřílet všechnu munici příliš rychle, či se chcete raději profackovat v rámci hádky až večer. Příklad: Sirotek Kuzman začne při večeři svým adoptivním rodičům vyčítat věci, dostane se s nimi do ostré hádky a vzduchem začne lítat jídlo a výčitky. Když řekne, že tu s nimi tady také nemusí žít a klidně uteče, složí si pop, který se o něj stará, ruce na hruď a pokrčí rameny. Kuzman v tu chvíli ví, že by se popovi nejspíše hodilo, aby s nimi Kuzman nějakou dobu ještě zůstal, a začne promýšlet, jestli na to přistoupí, nebo jestli je pro něj, jako hráče, důležitější utéct z domu. A protože mu sudba říká, že by měl té noci spát v lese, rozhodne se, že přání popa holt vyslechne jen tak na půl. Ukončí hádku, na oko se se všemi usmíří, sbalí si věci a v noci se při první příležitosti vyplíží a nechá za sebou dopis na rozloučenou. Tohle ti sudičky neuvily. - je věta, kterou dáváte najevo jinému hráči, že se dle vašeho názoru příliš pouští do zápletky, která se ho netýká. Ze všech nápověd by právě tato měla být nejvzácnější a použita jen, když už není jiného zbytí a jemnější náznaky nikam nevedou. Příklad: Na tvrzi se vojáci chystají k odchodu na trestnou výpravu do lesa. V tu chvíli tam přijde starý známý Kuzman a začne jim pomáhat se strojit a u toho se bavit o hrdinství a jak by strašně rád šel také mlátit běsy. Osazenstvo tvrze si s ním stále povídá, vysvětluje co a jak a proč Kuzman teď vojákem ještě být nemůže, ale že ho třeba i na zkušenou vezmou a jak ten čas rychle běží, už je čas jít. Jenže Kuzman vezme do ruky náhodný oštěp a hrdě řekne, že jde s nimi, protože se mu to zdá jako dobré spratkovství, a chce v lese dělat humory. Protože ale kapitán Leone má celkem jasný pocit, že nějakého smíška s sebou na výpravu do hnízda vlkodlaků, kde tuší že někdo zemře, pro lepší atmosféru úplně nepotřebují, chytne ho otcovsky kolem ramen a řekne mu, že by měl jít domů, protože tohle mu sudičky neuvily. Kuzman pozná narážku, pochopí, že už scéna není o něm, a vojákům jenom zamává, zatímco se chystá obtěžovat služebnou. Kuzmane, Kuzmane, jak to s tebou jednou dopadne. Všechny tři nápovědy jsou na rozdíl od Rudého stop POUZE A JENOM NÁPOVĚDY. Nejsou závazné a není možné je po druhém hráči vyžadovat, jedná se jen a jen o naznačení, návrh, co by mohlo být zajímavé. Jako hráč se nemusíš cítit NIJAK vázán tento návrh splnit. Stejně tak se jedná o žádost o posun v zápletce či konfliktu, nikoliv o žádost na větší míru násilí či intimity. Ta může a nemusí být součástí tohoto vyhrocení, vždy ale musí být podřízená bezpečnostním pravidlům hry - ani za souhlasu obou se vyhrocením NELZE posunout kamkoliv dál.

12 CAVECANEM 12 ŠŇŮRA Když nás pozveš na svatbu a nebudeš se za nás stydět, představíš nás jako své kmotřičky, posadíš ke svému stolu, pak ti všechen ten len hned spředeme. 12 Jenže hra se neskládá pouze z velkých scén - je třeba mít i nějaké přechody mezi nimi. Pro naši hru je klíčová atmosféra a neustálé hraní v roli. Víme, že je těžké zůstat tak dlouho v roli. Proto každé skupině nabídneme zvláštní prostor, kde se dá jenom si tak odpočinout, třeba i zakouřit nebo vydýchat či konzultovat hru s organizátorem. Mimo tento prostor očekáváme, že budete stále hrát. Naštěstí pro vás máme i pár rad a tipů, jak této konzistence dosáhnout. a) drobný potlach. Ve hře se snad bude dít hodně zajímavých věcí a může být zajímavé i jen si tak promluvit o tom, co se stalo ve vedlejší chalupě a u piva nad tím pokývat hlavou. Takový potlach může skvěle sloužit k prokreslení postavy a kdo ví - třeba z něj medle vznikne i něco víc! A jediné, co je lepší než potlach, jsou klepy a pomluvy, to ví každý. b) drobné hry. Potřebuji zabít 20 minut? Čas vzít do ruky karty či kostky. A jak si jistě pamatujete z pohádek, leckdy z obyčejné hry v kostky vzejde i něco neobyčejného. c) přípravy. Jsme vojáci a máme před sebou půl hodiny čekání na hlídku? Nikdy neuškodí se trochu protáhnout, srovnat výstroj, naplnit čutory a podobně. d) podpoř svou sudbu! Víš, že máš jít za tři hodiny na výpravu plnou nebezpečenství? Je čas se nenápadně či ostentativně loučit nebo hledat poslední potěšení před těžkou cestou. Víš, že máš v poledne vyznat chlapci lásku? Inu, ještě to určitě snese pár škobrtnutí, uražených pohledů a ofrňování se. Hra není danou sérií setkání, kterou máš jen otrocky projít, ale hlavně, hlavně prostorem pro tvou fantazii a přirozené vyprávění příběhu. Když celou hru prosedíš u stolu, kromě výletů na jasně daná setkání, moc si ji neužiješ. Ovšem když zapojíš vlastní představivost... Pohádku Tři přadleny ze sbírky Bratří Grimmů najdete v překladu Jitky Martinákové zde index.php?co=pohadka&pohadka=367 12

13 13 TŘIKRÁT O KONFLIKTECH O RVAČKÁCH A BITÍ To ty zloboty velmi rozzuřilo, začali do něj mlátit jako do pytle, bodat ho vším, co měli po ruce, a mučit všelikerým způsobem. Jeden by z toho řval ze všech sil a myslel si, že je to jeho smrt, ale mládenec zůstal neoblomný a nehnul ani malíčkem. 13 Nastanou v životě chvíle, kdy už není prostor pro slova a je čas vyřešit věci pěstmi. Na naší hře je rvaček více druhů, promluvíme zde o všech. Důležité je, že VŠEM se budeš mít možnost ve hře vyhnout. RVAČKA HROMADNÁ Stává se, že vypukne strašlivá strkanice, kde každý žďuchá do každého, ten bije pěstí toho, kdo drží jeho kamaráda pod krkem, a už jen velmi těžko se vzpomíná, kdo a proč to celé začal. V takové rvačce jsou jenom dvě pravidla. Zaprvé, hraj bezpečně. Ukážeme si, jak nejlépe naznačovat rány, kopy a strhávání tak, aby to k něčemu vypadalo a nikomu se nic nestalo. A když už máš pocit, že máš dost (a v tom spoléháme na tvůj rozum), lehni si na zem. Druhé pravidlo se týká konce rvačky. Ta buďto skončí přirozeně sama (nikdo už se nechce rvát a ti, kdo uznají za vhodné, leží na zemi), nebo může výjimečně skončit poměřováním sil, to se ale týká jen vesnice a kočovníků. Když už je rvačka dostatečně rozjetá, zavolá hlava rodiny svoje rodinné heslo (například Zubovičovi, ke mně! ) a v tu chvíli se k ní přidají všichni její příznivci, kteří ještě stojí. Pak je chvíli čas, aby se podobně mohla svolat i jiná rodina. Pokud se svolá, scéna se trochu mění. Rváči buď zůstanou ležet, nebo jdou stranou (když necítí sympatie k žádné ze stran), či se rychle přidají k jedné či druhé rodině (mohou i vstát, pokud mají pocit, že hře pomůže když se ještě nahecují do další rvačky). Pak se ti, co zůstali na scéně porvou znovu a kdo zůstane stát, vyhrál. Pokud se nikdo neozve, vyhrála rodina též. A co to znamená vyhrát takovou rvačku pro rodinu? Čest! Slávu! Jistotu, že v hospodě či jinde pevnou rukou zaúřadovala ta či jiná rodina a případně ti druzí utekli se staženými ocasy. To nejsou nedůležité věci! RVAČKA DVOU PROTIVNÍKŮ Stane se, že se mezi sebou jdou nějak srovnat dva protivníci beze zbraně. Zcela ideální je situaci vhodně odehrát, ale může se stát, že to nikam nevede, či máš pocit, že právě tvoje postava by měla zvítězit. Za tímto účelem bude mít každá postava určeno své číslo rvačky, které šetrně a velmi nenápadně může při běžné rvačce jeden na jednoho pošeptat protivníkovi, a ten jí na oplatku pošeptá svoje. Kdo má vyšší číslo, tuto rvačku nakonec vyhraje a je čas to zajímavě odehrát. Při remíze není jasného vítěze. 13 Pohádku Johana Wilhelma Wolfa O krásné labutí panně přeložila Jitka Martináková. Najdete jí na

14 14 RITUÁLNÍ MĚŘENÍ SIL Následující odstavce se týkají jen Lesa. V nich bude nastávat situace, kdy proti sobě stojí dva bojovníci beze zbraní. Ti se svlečou do půl těla, sundají si boty (v případě zájmu si mohou ponechat košili) a postaví se proti sobě v souboji, který zná jen tři pravidla. 1. Jsi odpovědný za to, co se stane tvému protivníkovi. 2. Žádné údery na rozkrok a obličej. 3. Není důležité vítězství, ale boj. Oba dva bojovníci budou odměněni a svojí komunitou respektováni. Boj končí ve chvíli, kdy se jeden z bojovníků vzdá, či když sudí prohlásí zápas za ukončený Tento koncept boje jsme po konzultacích přebrali ze hry Fight Club Kamila Bartczaka. Více o nejen jeho tvorbě najdete na

15 15 O MEČI A LUKU Kostěj vyjel, dohonil Fjodora Tugarina, rozsekal ho na drobné kousky, položil je do vysmoleného sudu, sud sevřel železnými obručemi a hodil do siného moře. A Marju Morevnu odvezl domů. 15 Jakmile někdo vytáhne byť nůž, rvačka končí a jde do tuhého. I když tentokrát možná trochu jinak, než jste zvyklí. Ano, budete vybaveni měkčenými replikami zbraní, kterými se budete bít. Když tě někdo zasáhne, zahraješ zranění, to vše stále sedí. Ovšem zatímco jinde by pro tebe takové zranění bylo konečnou, v pohádce je vše jinak. Každá postava má dva důležité údaje: Odolnost a Vůli. Odolnost stanovuje, kolikrát tě může někdo praštit či ti jinak ublížit, než tě vyřadí. Vyřazený člověk leží na zemi, sténá a je celkově nepoužitelný k čemukoliv kromě trapného odplížení se do bezpečí. K takovému člověku také může někdo přijít, mocně se rozmáchnout či jinak dramaticky udeřit a ukončit život vyřazeného chudáka zcela. Z vyřazeného člověka se tak stane člověk umírající, ovšem jak dlouho bude umírat, je již jen a jen na něm. Podstatné je, že v této době se dokáže již jen loučit a zmírat. Pokud si tě po boji nikdo nevšímá, časem se zvedneš s jednou Odolností a můžeš si celkem hbitě někam dojít pro pomoc. Jak se ale dá Odolnost získávat? Zaprvé, každá skupina má své způsoby, jak se vyléčit klidně hned. Někdo si na sebe plácá obvazy, někomu stačí posedět u ohně, někdo spolkne kouzelné bejlí a někdo všechno dohromady. Dokonce se říká, že celá řada skupin se umí dát zcela do pořádku jen tím, že její velitel zavelí ústup či naopak prohlásí bitvu za vyhranou. I takové věci se dějí. K čemu je ovšem Vůle? Vůle měří to, co je v pohádce mnohem důležitější: odhodlání postavy žít. Pokaždé, když vstaneš s onou jednou Odolností, ztratíš jeden bod Vůle. Pokud už nemáš žádnou Vůli, znamená to pro tebe silný náznak, že tvá postava je v neuvěřitelném utrpení a možná, možná je vhodný čas zemřít. To ovšem necháme jen na tobě! Taky se můžeš zvednout jen s jednou Odolností a pokračovat dál, ovšem do té doby, než se ti Vůle obnoví, není možné si doplnit Odolnost a z postavy je náhle těžce raněná troska, mátoha. Jak si Vůli obnovit? Každá skupina má dvě cesty, jak si doplnit Vůli na maximum. Jedna z těchto možností je téměř vždy dostatečný spánek a odpočinek. S Vůlí lze ale manipulovat i jako hráč. V každém období mezi svými Sudbami si můžeš změnit maximum Vůle o jedna nahoru či dolů podle toho, jestli tvá postava nabírá či ztrácí vůli k životu. Dostaneš nějakou výhodu, když si Vůli snížíš? Ne. Ani žádný postih za opak. Věříme, že dokážeš svou postavu vést hrou zajímavě a možnost posouvat si Vůli tě přinutí zamyslet se nad tím, jestli tvá postava naději získává nebo ztrácí. Proč je Odolnost a Vůle důležitá? Pro některé skupiny se hra skládá z řady střetů a hlavně rozhodování jak rozdělit svoje síly. Vůle nám umožňuje jak mít postavy připravené k další činnosti bez otravného dlouhého hraní zranění, tak dát postavám omezené síly se kterými musí nakládat. 15 Krása nesmírná / Marja Morevna

16 16 O SMRTI Já jsem smrt, a postarám se, aby si všichni byli rovni. 16 Postava může zemřít, a to ať už na základě boje, temných úradků či požehnaného věku. Smrt postavy, to je vždy pro skupinu velká událost, které je třeba věnovat pozornost a nakládat s ní důstojně. Na naší hře ale ani smrt není nutně zlá a špatná - i proto, že většinou se jí lze vyhnout. Ve hře je přítomno množství postav, které zemřou v průběhu a znají termín své smrti. Do hry se pak vrací jako druhé postavy či v nějaké jiné podobě. Samozřejmě to se tě bude týkat jen v případě, že nám v přihlášce řekneš, že ti takovou postavu nevadí hrát. Stejně tak, jak ses dočetl výše, smrti v boji se dá většinou vyhnout a pokud do boje jdeš s posledním bodem Vůle, víš co riskuješ a jedná se o tvé rozhodnutí a riziko. Tohle se týká smrti postavy ze strany hry, potažmo organizátorů. Ovšem pak je tu ještě smrt postavy způsobená jiným hráčem. Na první poslech tě jistě napadne situace, že někdo chce kohosi jiného zavraždit. Ano, to se může stát poměrně jednoduše, a dokonce umlátit někoho zbraní a na zemi ho dorazit, to nechce moc snahy. V takovou chvíli jsou ale nejdůležitější dvě otázky: Pomůže to příběhu toho člověka, kterého vraždím? Říká si o to, nebo jsem já ten, kdo obyčejný spor z ničeho nic bez jakéhokoliv náznaku hodlá proměnit ve vraždu? A druhá, možná ještě důležitější otázka je: Pomůže to mému příběhu? Posune mě to, když budu vrahem? Bude moje pohádka o to lepší? Pokud si na obě upřímně odpovíš, že ano a zdá se ti i příhodný čas, konej. Pokud si nejsi jistý, navštiv svého skupinového organizátora. Je ještě jeden způsob, jak může postava sejít ze světa. Vlastním přičiněním. Ať už vyloženě sebevraždou nebo tím, že se nechá hrdinně ubít třeba v boji s běsy a rozhodnete se nevstat. V takové chvíli se opět zamysli nad tím, jak to pomůže tvému příběhu. A možná nejenom tomu - jak to pomůže příběhu tvé skupiny? Je velká šance, že si odpovíš ano, že to bude dobré, vhodné a krásné, pak je to v pořádku. Je ale dobré nad tím přemýšlet a mít to neustále v hlavě. Může má postava právě teď zemřít?. Zbytek už jsou jen technikálie. Přiměřeně dlouhou dobu (tedy dokud jsou kolem tebe další postavy, které s tebou interagují) hraj mrtvolu. Pokud jsi sám a není poblíž organizátor, vydej se na hlavní centrálu. A pokud nějaký poblíž je, nebo máš dobrý důvod si to myslet (například jsi ve vesnici), počkej než si pro tebe sám přijde. Až když budeš nechán delší dobu napospas, zvedni se, podle skupinových instrukcí po sobě zanech památeční věc a vyraž za novými dobrodružstvími na lepší místo. 16 Tuto větu si pro naši hru přichystal specialista a odborník přes citáty.

17 17 ZÁVĚR Tak pojď se mnou a staň se hvězdářem. Neznám nic lepšího než vidět to, co je ostatním skryté. 17 Náš dokument neodhalil všechno o hře. Všechno vidí jen hvězdáři a čarodějnice a i ti navíc jen zkresleně a z dálky. Doufáme ale, že ti byl dobrým průvodcem a trochu naznačil, jakou hru si přejeme vyprávět a jaké bude tvé místo v ní. Těšíme se, až si s tebou připijeme v hospodě. Až budeme společně čekat u kupecké stezky na bohatou kořist. Až budeme v lese běhat svobodní jako vítr a poslušni jen pravidlům Lesa. Až budeme bušit do kovadliny ve snaze uchopit moc a nespálit se - nebo alespoň ne úplně. Až budeme vyprávět příběhy u ohňů či kreslit mapy dávných hvězd. Až s výkřikem Cave Canem budeme stát bok po boku ve stále se zmenšující sevřené formaci obklopené běsy. Až budeme pod vesnickým dubem poslouchat příběhy dědy Stanimíra a až Promiň, zasnili jsme se. 17 Pohádku bratří Grimmů Podivuhodná řemesla přeložila Jitka Martináková. Najdete jí na index.php?co=pohadka&pohadka=298