Zemědělství na Vysočině

Transkript

1 Zemědělství na Vysočině 1 Úvod Zemědělství má v životě státu nezastupitelné postavení, které vyplývá z celého souboru základních funkcí, a to nejen z ekonomické, ale i krajinotvorné, ekologické a sídelní. Zemědělství dnes již není vnímáno pouze jako zdroj potravin, ale stává se nedílnou součástí formování venkovského prostoru v širokém slova smyslu. 2 Charakteristika kraje 2.1 Poloha Kraj Vysočina se nachází v centrální části České republiky na pomezí historických zemí Čech a Moravy. Historie osídlení Vysočiny sahá do 13. století a je spojena s rozvojem těžby stříbra. Vysočina má vnitrozemskou polohu a její hranice se nedotýkají státní hranice ČR. Kraj leží v klimaticky mírném pásmu s průměrnou roční teplotou 6 8 C a průměrným úhrnem ročních srážek kolem 600 mm. Rozlohou km2 Vysočina náleží k regionům nadprůměrné velikosti, pouze 4 kraje mají větší plochu, ale z hlediska hustoty osídlení (75 obyvatel / km2) spolu s Jihočeským a Plzeňským krajem patří mezi nejméně zalidněné regiony v České republice. A právě díky tomuto řídkému osídlení a nepřítomnosti těžkého průmyslu je Vysočina atraktivní svým poměrně nízkým znečištěním ovzduší, zdravými lesy, čistými a vodohospodářsky významnými vodními plochami a zdroji vody. Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel bylo po dlouhou dobu a na mnoha místech stale ještě zůstává zemědělství. 2.2 Sídelní a územní struktura Osídlení v kraji Vysočina se vyznačuje velkou rozdrobeností sídel a z ní vyplývajícím značným počtem malých obcí. Území kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů (POÚ). Významná územní změna se dotkla kraje Vysočina k 1. lednu 2005, kdy bylo celkem 25 obcí převedeno k Jihomoravskému kraji. Tato změna se týkala především okresu Žďár nad Sázavou, odkud odešlo 24 obcí, z okresu Třebíč přešla jedna obec. Celkem se vlivem této administrativní změny snížila výměra kraje téměř o hektarů a počet obyvatel poklesl o více než V kraji se v současné době nachází 704 obcí, po Středočeském kraji je to druhý největší počet obcí v ČR. Průměrná populační velikost obce na Vysočině je 726 obyvatel, což je nejméně ze všech krajů a nedosahuje ani poloviny úrovně České republiky (44,2 %). Téměř polovinu z celkového počtu obcí představují nejmenší obce do 199 obyvatel, ve kterých žije necelých osm procent obyvatel kraje, což je v rámci krajů největší podíl, když republikový průměr činí necelá dvě procenta. Naopak podíl městského obyvatelstva je na Vysočině po Středočeském a Olomouckém kraji třetí nejnižší a představuje 58,4 %. Výměra zemědělské půdy byla ke konci roku 2006 v kraji ha, což představuje 60,6 % rozlohy kraje a jedná se o největší podíl v rámci krajů. Na jednoho obyvatele kraje připadá 0,81 ha zemědělské půdy, což je nejvyšší průměrná hodnota v rámci všech krajů. Pro srovnání na jednoho obyvatele ČR připadá 0,42 ha zemědělské půdy. Podíl orné půdy je na Vysočině třetí nejvyšší v mezikrajském srovnání a zornění činí 77,4 %, což je výrazně vyšší než republikový průměr, který je 71,5 %. Výměra orné půdy na jednoho obyvatele Vysočiny představuje 0,63 ha a stejně jako u zemědělské půdy se jedná o nejvyšší výměru v rámci všech krajů. Na jednoho obyvatele ČR připadá 0,30 ha.

2 Obr. č. 1 Zemědělská půda k Obr. č. 2 Orná půda k Z pohledu mezinárodního srovnání je procento zornění ve státech Evropské unie velice různorodé. Na jedné straně jsou státy jako Finsko a Dánsko s výrazně nadprůměrným procentem zornění, které se pohybuje nad 90 % a na druhé straně státy s méně než 40 % zorněním Spojené království, Slovinsko, Portugalsko a Irsko. Česká republika se řadí ke státům s nadprůměrným zorněním a podle výsledků zemědělského strukturálního šetření 2005 zaujímala 7. místo mezi státy Evropské unie, kdy průměr EU představoval zornění 62,8 %. Z našich sousedů vykazuje nejmenší zornění Rakousko, a to

3 43 %, Slovensko 70,2 %, Německo 69,9% a jediné Polsko dosahuje vyšší průměrné hodnoty než ČR, a to 76,6 % Obr. 3. Struktura zemědělské půdy v kraji Vysočina v roce 2006 orná půda trvalé travní poros ty zahrady, sady, vinice, chmelnice 100% 80% 60% 40% 20% 0% ČR Vys očina Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Trvalé travní porosty tvoří necelou pětinu plochy zemědělské půdy v kraji, v ČR je to o něco více, a to 22,9 %. Rovněž zahrady a ovocné sady zaujímají v kraji zhruba o polovinu menší část zemědělské půdy než v ČR, a to 2,6 %. Ze všech okresů kraje Vysočina zabírá zemědělská půda největší část plochy v okrese Třebíč, pro který je rovněž charakteristický vysoký stupeň zornění (87,4 %) a nízký stupeň zatravnění (10,1 %). U ostatních okresů jsou zorněny zhruba ¾ zemědělské půdy a podíl trvalých travních porostů představuje vždy více jak pětinu zemědělské půdy, výjimkou je okres Žďár nad Sázavou, kde je procento zornění nejnižší v kraji, a to 71,7 %. Podíl vinic, sadů a zahrad je ve všech okresech téměř zanedbatelný a nikde nepřesahuje 3 % zemědělské půdy. Jediné vinice v kraji Vysočina o rozloze 3 ha nalezneme na Třebíčsku. V posledních letech zaznamenáváme snižování výměry obhospodařované zemědělské půdy v souvislosti s úbytkem zemědělského půdního fondu zejména ve prospěch výstavby bytů, komunikací, průmyslových a logistických center, ale také v souvislosti se zalesňováním pro tyto účely vhodné zemědělské půdy. Podle výsledků zemědělského strukturálního šetření v roce 2005 došlo v ČR proti roku 2000 ke snížení výměry obhospodařované zemědělské půdy zhruba o 2 %. 2.3 Přírodní podmínky Zemědělství je odvětví do značné míry determeminované přírodními a půdními podmínkami. Tab. č.1 Zemědělská půda dle výrobních oblastí v kraji Vysočina k Výrobní oblast řepařská bramborářská horská ha % ha % ha % Havlíčkův Brod , , ,3 Jihlava 0 0, , ,7 Pelhřimov 0 0, , ,8 Třebíč , , ,5 Žďár nad Sázavou 0 0, , ,6 Vysočina , , ,1 ČR , , ,3

4 Ve struktuře zemědělské půdy podle výrobních oblastí je v kraji nadprůměrně zastoupena bramborářská oblast, jejíž podíl 92 % je téměř 40 procentních bodů nad republikových průměrem. Jihovýchodní část okresu Třebíč a severní výběžek okresu Havlíčkův Brod spadají do oblasti řepařské, která v ČR pokrývá 34,3 % a na Vysočině ji připadá pouze 1,9 %. Nižší než republikový průměr (8,3 %) je v kraji podíl horské výrobní oblasti, která představuje 6,1 % z celkové rozlohy zemědělské půdy na Vysočině, přičemž největší plocha zemědělské půdy náleží do horské oblasti v okrese Žďár nad Sázavou, a to 18,6 %. Kukuřičná oblast se v kraji vůbec nevyskytuje. Obr. č. 4 Struktura zemědělské půdy dle výrobních oblastí na Vysočině a v ČR Vysočina 6,1% 1,9% Česká republika 8,3% 4,9% 34,3% 52,5% 92,0% řepařská bramborářská horská kukuřičná řepařská bramborářská horská Tyto přírodní podmínky přímo ovlivňují i rozsah obhospodařované půdy v méně příznivých oblastech (LFA). V rámci celé ČR patří do méně příznivých oblastí téměř 60 % z celkové výměry území, resp. 50 % z celkové výměry zemědělské půdy. Vysočina vzhledem k přírodním podmínkám má z tohoto pohledu poněkud odlišné postavení, kdy z celkové rozlohy kraje pouze 15 % katastrálních území není zařazeno do méně příznivých oblastí a je to společně s Jihočeským krajem druhý nejnižší podíl po kraji Karlovarském. Přitom téměř třetina LFA náleží do oblasti horské (definované jednak jako území nad 600 m n.m. a jednak území od 500 do 600 m n.m. s vysokou sklonitostí terénu), v ČR se jedná zhruba o pětinu území. Více jak polovina území kraje leží v ostatních méně příznivých oblastech (definované jako území s nízkou produktivitou zemědělské půdy, nízkou hustotou obyvatelstva, vysokým podílem pracujících v zemědělství) v ČR je to necelá třetina území. Pro Vysočinu je dále typické vysoké zornění těchto oblastí, u horských oblastí 69,3 % a u ostatních oblastí dokonce 77,5 %. Celkový rozsah a vymezení LFA na území Vysočiny uvádí tabulka č. 2 a obr. č. 5 Tab. č. 2 Rozsah méně příznivých oblastí (LFA) v kraji Vysočina Oblast Výměra celkem Zemědělská půda ha % ha % H A , ,1 H B , ,4 Horská , ,5 O A , ,9 O B , ,5 Ostatní , ,4 Specifická , ,6 LFA celkem , ,6 Nezařazeno , ,4 Celkem , ,0

5 Obr. č. 5 Rozsah LFA v kraji Vysočina rok 2007 O kvalitě půdy vypovídá rovněž i průměrná cena zemědělských pozemků. Více jak polovina území kraje je oceněna průměrnou cenou od 2 do 4 Kč. Cena vyšší než 6 Kč se vyskytuje pouze v již zmiňované řepařské oblasti na jihovýchodě Třebíčska a severu Havlíčkobrodska. Naopak nejhůře jsou oceněny pozemky v oblasti Žďárských vrchů. 3 Ekonomický význam zemědělství v kraji 3.1 Postavení zemědělství na Vysočině Při hodnocení vývoje zemědělství je třeba upozornit na skutečnost, že od roku 2002 došlo v souladu s legislativou Evropské unie ke změně v definici zemědělství. V údajích již není započítávána produkce domácích hospodářství obyvatelstva. Tato metodická nesrovnalost má však větší význam jen u několika málo pěstovaných produktů, zejména brambor, ovoce a zeleniny, v živočišné výrobě pak u drůbeže, zejména u slepic. Obr. č. 6 Vývoj zaměstnanosti v primárním sektoru v letech Vysočina Česká republika v % 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,

6 Na Vysočině představuje zemědělství tradiční odvětví národního hospodářství se silným postavením, které můžeme mimo jiné doložit i jeho podílem na tvorbě regionálního HDP a zaměstnanosti. Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě v posledních letech v kraji sice klesá z 11,3% v roce 2001 na 8,1% v roce 2005, přesto však jeho význam zůstává na Vysočině ve srovnání s ostatními kraji výrazně nadprůměrný. S tím souvisí i vysoká zaměstnanost v primárním sektoru, nejvyšší v rámci krajů a více jak dvojnásobná při srovnání s úrovní ČR. Přestože zaměstnaných osob v zemědělství v České republice stale ubývá, na Vysočině je tento pokles dlouhodobě pomalejší než v jiných krajích. Tab. č. 3 Souhrnný zemědělský účet SZÚ (mil.kč, běžné ceny) Ukazatel Vysočina Česká republika Rostlinná produkce Živočišná produkce Produkce zem. výrobků Produkce zem. služeb Zemědělská produkce Přepočet na 1 ha zem. půdy (tis. Kč) Zemědělská produkce Vysočiny podle souhrnného zemědělského účtu za rok 2005 činila 10,8 % celkové produkce České republiky. Vyšší byl příspěvek živočišné produkce, který představoval 55,5 %. Ale ani přínos rostlinné produkce nebyl zanedbatelný díky dominantnímu postavení Vysočiny v pěstování brambor. Z údajů uvedených v tabulce č. 3 je patrná výjimečnost roku 2004, kdy se vlivem mimořádně příznivých klimatických podmínek tento rok zapsal do historie nadprůměrnou sklizní, což se v celkové zemědělské produkci promítlo ve zvýšeném podílu rostlinné produkce, a to jak na Vysočině tak i v celé České republice. V přepočtu na 1 hektar zemědělské půdy kraj Vysočina dosahuje vyšší částky než je republikový průměr a přínos živočišné produkce je na rozdíl od republikového průměru, kde podíl rostlinné a živočišné produkce je v podstatě vyrovnaný, téměř 60 %. 3.2 Rostlinná produkce Rostlinná produkce Vysočiny v roce 2005 představovala 9 % celkové produkce ČR. Již zmiňované dominantní postavení má však kraj vzhledem k přírodním podmínkám tradičně v pěstování brambor, podíl kraje na produkci brambor (včetně sadby) se pohybuje dlouhodobě přes 30 %. Obiloviny z Vysočiny představují necelých 9 % celostátní produkce a významnou roli zaujímá žito, u kterého dosáhl v roce 2005 podíl z celostátní produkce 21 %. Obr. č. 7 Rostlinná produkce dle krajů H l. m. Praha+ Stř edočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský M oravskoslezký mil. Kč

7 V posledních letech se v kraji Vysočina stejně jako v celé ČR snižují celkové plochy osevů. V roce 2007 došlo proti roku 2000 k poklesu osevních ploch zhruba o 15 %, což představuje v absolutním vyjádření snížení o 40 tisíc ha. Ke snížení došlo s výjimkou olejnin u všech hlavních zemědělských plodin. Obiloviny si na Vysočině i přes postupné snižování osevních ploch udržují v posledních letech zhruba 10 % podíl z celkové osevní plochy obilovin v ČR. Výjimku tvoří osevní plochy žita, které na Vysočině představují dlouhodobě zhruba pětinu celorepublikového osevu. Snižování ploch zejména obilovin a brambor je do určité míry kompenzováno nárůstem osevních ploch řepky a v posledních letech zaznamenáváme na Vysočině i mimořádný vzestup zájmu o mák. Podle posledního soupisu ploch osevu k vzrostla osevní plocha máku v kraji Vysočina proti roku 2000 o více než dvojnásobek a představuje již 12,4 % z celkové plochy v ČR. Naopak z polí Vysočiny kvůli malému odbytu téměř vymizel přadný len, za posledních pět let se osevní plocha přadného lnu snížila o více jak 80 %. Přesto plocha 380 ha osetá v roce 2007 přadným lnem na Vysočině představuje téměř 54 % podíl z celkové plochy v ČR. U tradiční komodity Vysočiny brambor se podíl na celkové ploše osázené bramborami v ČR v letech pohyboval mezi %. Tab. č. 4 Osevní plochy hlavních zemědělských plodin v kraji Vysočina Osevní plocha v ha Podíl na osevní ploše ČR v % Obiloviny ,3 9,6 z toho: pšenice ,0 8,4 žito ,8 17,8 ječmen ,1 12,0 Luskoviny ,1 13,7 Brambory ,3 33,9 Olejniny ,7 9,9 z toho: řepka ,0 10,8 mák ,5 12,4 Pícniny na orné půdě ,5 16,1 Ze srovnání hektarových výnosů v rámci ČR vyplývá, že pro Vysočinu konkurenceschopnými plodinami jsou vedle již několikrát zmiňovaných brambor ještě žito, oves a pícniny. Ostatní plodiny dosahují v kraji trvale nižší výnosy než v produkčních oblastech, a to bez ohledu na vývoj počasí. Stávajících výnosů v kraji je dosahováno i díky vysokému hnojení. Tab. č. 5 Sklizeň a hektarové výnosy vybraných zemědělských plodin v kraji Vysočina Sklizeň v tunách Výnos v t/ha odhad odhad září září 2007 Pšenice ,79 5,53 4,81 4,12 4,75 Žito ,88 5,24 4,28 3,21 4,89 Ječmen ,58 4,54 3,86 3,22 3,78 Oves ,04 3,82 2,97 2,72 3,01 Triticale ,47 4,72 3,83 3,06 4,23 Řepka ,38 3,39 2,78 2,82 3,02 Brambory ,03 24,67 28,85 23,32 24,79

8 Kraj má v důsledku velkého objemu živočišné výroby největší spotřebu chlévského hnoje, neboť co se vyprodukuje, to se i spotřebuje. Navíc má ale i čtvrtou největší spotřebu průmyslových hnojiv na 1 ha zemědělské půdy. S ohledem na rozsah živočišné produkce bude mít i v budoucnu pěstování obilovin na Vysočině určitě své opodstatnění. Tab. č. 6 Spotřeba hnojiv v tunách za hospodářský rok 2005/2006 Území, kraj Průmyslová hnojiva v čistých živinách celkem Vápenatá hnojiva ve zboží Statková hnojiva Organická hnojiva Organominerální hnojiva Česká republika Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Živočišná produkce Význam živočišné výroby na Vysočině můžeme doložit mimo jiné i výsledky ze souhrnného zemědělského účtu, kde účet výroby za rok 2005 vykazuje u živočišné produkce částku mil. Kč v běžných cenách, což představuje 12,7 % podíl z celkové živočišné produkce za celou ČR. Chov skotu má na Vysočině stejnou tradici jako bramborářství. Přestože se početní stavy již několik let snižují stejně jako v celé ČR, udržuje si Vysočina stále největší stádo skotu v republice, které představuje zhruba 16 % z celkového počtu skotu v ČR. Stavy prasat chovaných v kraji odpovídají již několik let třetímu místu v rámci republiky za krajem Středočeským a Jihomoravským. Obr. č. 8 Živočišná produkce dle krajů H l. m. Praha+Středoč eský Jihoč eský Plzeňský Karlov arský Ústecký Liberecký Králov éhradecký Pardubický Vy sočin a Jihom orav ský Olom oucký Zlínský Morav skoslezký mil. Kč

9 Intenzita chovu skotu, resp. prasat je definována jako počet kusů zvířat na 100 ha zemědělské, resp. orné půdy a Vysočina díky vysokému počtu chovaného skotu i prasat zaujímá u těchto ukazatelů přední pozice v rámci ČR. V roce 2006 dosažené hodnoty 52,5 kusů skotu a 20,6 kusů krav na 100 ha zemědělské půdy jsou dokonce nejvyšší počty kusů v rámci všech krajů. Pokud se podíváme na mezinárodní srovnání, tak intenzita chovu skotu je v zemích EU v průměru výrazně vyšší než v ČR, průměr zemí EU představoval v roce 2005 celkem 71 kusů na 100 ha zemědělské půdy a v ČR 40 kusů. Nejvíce skotu (nad 100 kusů) se chovalo v Belgii, na Maltě, v Nizozemsku, Irsku a Lucembursku, naopak nejméně (pod 20 kusů) bylo zaznamenáno v Řecku a Maďarsku. Zajímavý je i pohled na velikosti chovů prasat v zemích EU, kde nalezneme mezi jednotlivými státy veliké rozdíly, např. podíl zemědělských podniků chovajících více než 200 ks prasat činil v roce 2005 v ČR 2,54 %, což odpovídá 13. místu v rámci EU, na druhé straně v Dánsku, Irsku a Nizozemí je takových podniků zhruba čtvrtina, přičemž průměr EU představoval 5,55 % S vysokou intenzitou chovu krav na Vysočině koresponduje i vysoká výroba mléka, která v roce 2006 činila 452 mil. litrů a v mezikrajském srovnání se jednalo o nejvyšší objem mléka. Průměrná roční dojivost je na Vysočině mírně nad republikovým průměrem. Rovněž díky významnému zastoupení masného zpracovatelského průmyslu zaujímá Vysočina v rámci ČR ve výrobě masa jednu z předních pozic, a to zejména ve výrobě masa hovězího. Na Vysočině stejně jako v celé republice sledujeme v posledních letech mimořádný vzestup zájmu o chov koz a ovcí. Za naprosto okrajový lze v kraji Vysočina naopak na druhé straně považovat chov koní. I přes výrazné navýšení stavů v roce 2007 proti předcházejícímu roku zůstává Vysočina na posledním místě v rámci ČR, v žádném jiném kraji totiž není stav koní nižší než 1000 kusů. Rovněž méně významný je pro Vysočinu chov drůbeže, proti roku 2003 se početní stavy drůbeže snížily o téměř 30 %. Tab. č. 7 Stavy hospodářských zvířat k uvedeného roku v kraji Vysočina Index 07/03 Skot celkem ,4 Krávy ,1 Jalovice nad 2 roky ,0 Jalovice od 1 do 2 let ,7 Prasata celkem ,5 Selata ,3 Prasničky ,5 Prasnice ,8 Koně a hříbata celkem ,9 Ovce a berani celkem ,1 Kozy a kozli celkem ,7 Drůbež celkem ,5 3.4 Struktura zemědělských podniků Struktura subjektů hospodařících v zemědělství prošla v ČR v důsledku politických změn v devadesátých letech minulého století zásadní proměnou. Z velkých zemědělských podniků vznikla řada menších subjektů různých právních forem a vedle družstev a dalších právnických osob bylo zaevidováno velké množství soukromě hospodařících rolníků. Nedošlo však k úplnému rozdrobení zemědělské výroby na převážně rodinné farmy charakteristické pro většinu států Evropské unie. Podle výsledků zemědělského strukturálního šetření v roce 2005 dosahuje průměrná výměra zemědělského podniku v ČR 84,2 ha, což je jednoznačně nejvyšší průměrná výměra v rámci celé Evropské unie, kde představuje 26,6 ha. Se značným odstupem následovalo na druhém místě Spojené království s

10 průměrnou výměrou 55,7 ha. Výměra větší než 50 ha na jeden zemědělský podnik byla ještě zaznamenána v Dánsku a Lucembursku. Na Vysočině překročila průměrná výměra podniku republikový průměr a dosáhla téměř 93 ha. V posledních letech se farmy opět zvětšují a snižuje se jejich počet, v roce 2005 jich bylo na území České republiky v porovnání s rokem 2000 téměř o 22 % méně. Obr. č. 9 Struktura obhospodařované půdy podle právních forem (výsledky FSS % 40% fyzické osoby spol s r.o. akciové spol. 16% družstva 22% Většinu půdy v České republice, ale i na Vysočině obhospodařují právnické osoby, v ČR je to více než dvě třetiny a na Vysočině více než tři čtvrtiny z celkové obhospodařované zemědělské půdy. Specifikem Vysočiny je družstevnictví. Zatímco v rámci ČR sledujeme výrazný úbytek družstev, který je kopenzován nárůstem obchodních společností, převážně pak společností s ručením omezeným, na Vysočině tento trend tak výrazný není. V roce 2005 z celkového počtu 584 družstev v ČR hospodařilo na Vysočině 106 družstev a společně s krajem Jihočeským se jedná o nejvyšší počet zemědělských družstev v mezikrajském srovnání. Družstva mají tradičně i nejvyšší průměrnou výměru obhospodařované půdy, která v roce 2005 na Vysočině byla 1 419,4 ha. Výrazné disproporce ve výměře zemědělské půdy musíme konstatovat mezi podniky právnických a fyzických osob. U právnických osob činila průměrná rozloha obhospodařované půdy 888 ha, fyzické osoby obdělávaly v průměru pouze 26 ha. Vysočina náleží k regionům, kde zemědělské podniky právnických osob obhospodařují větší plochy, průměrně zde připadá zhruba 1000 ha na jeden podnik, což je po kraji Plzeňském a Olomouckém třetí největší průměrná výměra. Naopak fyzické osoby na Vysočině hospodaří na menších výměrách než je republikový průměr, a je to zhruba 22 ha. Výjimečné postavení zaujímá kraj Jihomoravský, kde fyzické osoby průměrně obhospodařují necelých 9 ha, což je dáno velkým počet drobných vinařů. Obr. č. 10 Průměrná výměra zemědělských podniků dle krajů v roce ,0 celkem práv nické osoby fy zické osoby 1000,0 800,0 výměra v ha 600,0 400,0 200,0 0,0 Česká republika Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezký

11 Z hlediska zaměření zemědělské činnosti se více jak polovina subjektů orientuje na kombinaci živočišné a rostlinné výroby. Převážně specializováno na rostlinnou produkci je čtvrtina podniků a u necelých 23 % převažuje živočišná produkce. Krajská struktura zaměření zemědělských podniků se liší od celorepublikového průměru zejména vysokým podílem subjektů s kombinovanou produkcí a nižším zastoupením specializovaných subjektů na rostlinou či živočišnou produkci. 3.5 Pracovní síla Na základě výsledků zemědělského strukturálního šetření 2005 pracovalo na území kraje Vysočina pracovníků, kteří mají zemědělství jako hlavní zaměstnání. Stárnutí české populace můžeme sledovat i v zemědělství a navíc díky nízkým průměrným mzdám, není práce v tomto odvětví pro mladé lidi příliš atraktivní. Zemědělci do 24 let tvoří z celkového počtu 5,1 %, na Vysočině je to o něco méně. Více jak polovinu tvoří zaměstnanci ve věkové skupině let. Podíl pracujících starších než 65 let tvoří na Vysočině necelých 7 %. V přepočtu připadalo na 1 pracovníka 19,9 ha zemědělské půdy, tedy o 3,3 ha méně než činí republikový průměr. V porovnání se státy EU zaznamenala Česká republika v roce 2005 nejvyšší počet pracovníků na jeden zemědělský podnik. Zatímco v EU připadlo na jeden zemědělský podnik průměrně 2,3 pracovníka, v ČR to byl téměř dvojnásobný počet, a to 4,3 pracovníka. Počet pracovníků připadajících na 100 ha obhospodařované zemědělské půdy byl však v ČR silně pod průměrem EU. Česká republika se s počtem 5,2 pracovníka na 100 ha obhospodařované zemědělské půdy umístila na 20. místě, přičemž průměr EU byl 13 pracovníků Tab. č. 8 Pracovníci v zemědělství podle věku v krajích v roce 2005 ČR, kraje Celkem v tom ve věku (% z celkového počtu) do 24 let let let 65 a více Česká republika ,1 34,3 53,5 7,2 Hl. m. Praha ,8 40,9 49,7 5,6 Středočeský ,5 33,7 55,3 6,5 Jihočeský ,9 33,6 54,5 7,0 Plzeňský ,8 34,2 56,4 4,5 Karlovarský ,5 36,9 51,9 5,7 Ústecký ,0 35,2 53,3 6,5 Liberecký ,2 33,6 52,1 9,1 Královéhradecký ,0 34,4 54,1 6,5 Pardubický ,9 36,3 52,0 5,8 Vysočina ,8 35,1 53,5 6,6 Jihomoravský ,8 31,9 53,8 9,5 Olomoucký ,8 36,8 53,9 4,5 Zlínský ,2 32,3 50,5 11,0 Moravskoslezký ,3 35,5 50,8 7,4 4 Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství představuje systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby potlačování plevelů, škůdců a chorob, minimalizuje použití chemických a jiných nepřírodních vstupů a postupů. Klade důraz na pohodu hospodářských zvířat, dbá na celkovou harmonii ekosystému a jeho biologickou rozmanitost. Důležité jsou přínosy plynoucí z postupů ekologického zemědělství pro životní prostředí a zcela právem je ekologické zemědělství uznáváno jako cesta k trvale udržitelnému rozvoji venkova. Tento systém hospodaření ovšem zcela mění doposud uznávané hodnoty intenzivního zemědělství. Na první místo se dostává kvalita a bezpečnost potravin, zatímco kvantita výroby přestává být rozhodujícím ukazatelem. Ekologické zemědělství se tak přímo dotýká otázek, které se vztahují k nezávadnosti potravin a krmiv, jejich kvalitě a lidské výživě obecně.

12 Informace o ekologickém zemědělství v jednotlivých krajích přineslo zemědělské šetření Agrocenzus 2000 (AGC 2000) a navazující strukturální šetření v zemědělství v letech 2003 a 2005 (FSS 2003, FSS 2005). Z výsledků strukturálních šetření v zemědělství je patrný výrazný nárůst ekologicky hospodařících podniků a s tím související nárůst ekologicky obhospodařované zemědělské půdy. V České republice vzrostl podíl obhospodařované zemědělské půdy z 3,1 % v roce 2000 na 5,3 % v roce V kraji Vysočina je tento podíl výrazně nižší a představuje pouze 1 % z celkové výměry zemědělské půdy a jak je patrné z tabulky č. 8 má spíše klesající tendenci. Tento na Vysočině nepříznivý vývoj by mohl být možná v dalších letech pozitivně ovlivněn jednodušší legislativou pro ekologické zemědělství a zvýšenou státní podporou ekologickým zemědělcům, která bude od roku 2007 vyplácena v rámci Programu rozvoje venkova Tab. č. 9 Ekologické zemědělství v krajích Území, kraj Počet ZJ AGC 2000 FSS 2003 FSS 2005 Zemědělská půda v EZ v ha Počet ZJ Zemědělská půda v EZ v ha Počet ZJ Zemědělská půda v EZ v ha Česká republika Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Ke konci roku 2006 bylo v ČR evidováno v seznamech Ministerstva zemědělství již 963 ekofarem, které obhospodařovaly 6,6 % zemědělské půdy. Se zvyšujícím se počtem ekologických zemědělců roste i počet výrobců biopotravin, kterých bylo v ČR v roce 2006 evidováno 152. Ačkoliv se klasické zemědělství mnohdy potýká s nadprodukcí a problémy s odbytem produkce, poptávka po biosurovinách se ze strany zpracovatelů neustále zvyšuje a zlepšují se take možnosti odbytu v důsledku zvýšeného zájmu spotřebitelů. 5 Mimozemědělské činnosti Kromě hlavní zemědělské činnosti stale více podniků rozšiřuje své působení i do dalších tzv. mimozemědělských oblastí. Z výsledků posledního strukturálního šetření v zemědělství v roce 2005 vyplývá, že k nejvíce rozšířeným doplňkovým činnostem zemědělských podniků patří zejména obchodní činnost, těžba dřeva, poskytování služeb v dopravě, ale své místo si u našich farem nachází i agroturistika. Na Vysočině se ještě kromě uvedených činností ve větší míře než v ostatních krajích zemědělské podniky orientují na zpracování brambor a výrobu masa a masných výrobků.

13 6 Závěr Zemědělství bude nepochybně zaujímat i v následujících letech v kraji Vysočina významné postavení. Bude ovšem velice důležité jak se zemědělské farmy dokážou orientovat a být konkurence schopné v podmínkách, které s sebou přinášejí opatření směřující k dosažení kompatibility s právními předpisy EU. Ing. Jitka Číhalová Český statistický úřad Jihlava jitka.cihalova@czso.cz Reference 1. Český statistický úřad. Demografický, sociální a ekonomický vývoj kraje Vysočina v letech 2000 až ČSÚ, Jihlava ISBN Český statistický úřad. Statistická ročenka kraje Vysočina ČSÚ Jihlava ISBN Český statistický úřad. Vývoj lidských zdrojů v kraji Vysočina v letech 2000 až ČSÚ Jihlava ISBN Český statistický úřad. Souhrnný zemědělský účet za roky 2004 a 2005 v jednotlivých krajích ČR. ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Souhrnný zemědělský účet za roky 2003 a 2004 v jednotlivých krajích ČR. ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Souhrnný zemědělský účet za roky 2004 a ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Souhrnný zemědělský účet za roky 2003 a ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Strukturální výsledky za zemědělství ČR v roce 2005 podle územního členění. ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Strukturální výsledky za zemědělství ČR v roce 2005 analytické vyhodnocení. ČSÚ Praha ISBN X 10. Český statistický úřad. Strukturální výsledky za zemědělství ČR v roce 2003 podle územního členění. ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Strukturální výsledky za zemědělství ČR v roce 2003 analytické vyhodnocení. ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Soupis ploch osevů v ČR k ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Soupis hospodářských zvířat k ČSÚ Praha ISBN Český statistický úřad. Výsledky chovu skotu. ČSÚ Praha Kód: Český statistický úřad Český úřad zeměměřičský a katastrální. Statistická ročenka půdního fondu České republiky. ČÚZAK, Praha ISBN Ministerstvo zemědělství ČR Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky.