Nekalá soutěž a význam obrany proti ní

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Nekalá soutěž a význam obrany proti ní Bakalářská práce Autor: Helena Dorčáková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Bc. Adam Ptašnik, Ph.D. Ostrava duben, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Ostravě dne Helena Dorčáková

3 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu práce panu Mgr. Bc. Adamu Ptašnikovi, Ph.D., za jeho připomínky, cenné podněty k mé práci, jímţ jsem ráda vyhověla a za čas a pozornost, které mé práci věnoval.

4 Anotace Tato práce je koncipována do 6. kapitol, které vymezují hospodářskou soutěţ, nekalou soutěţ, generální klauzuli, jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe a prostředky ochrany proti jednání nekalé soutěţe, zejména pak uvedené v obchodním zákoníku. Poslední kapitolu jsem věnovala příkladům soudních rozhodnutí různých soudů týkající se této problematiky. Cílem této práce bylo podtrhnutí významu obrany proti nekalosoutěţnímu jednání a zjištění, jak fungují právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi v praxi. Annotation This thesis is divided into six chapters, which define the economic competition, the unfair competition, the general clause, the single merits of unfair competition and means of protection against unfair competition, particularly in the Commercial Code. The last chapter is devoted to examples of judicial decisions of various courts on this issue. The aim of this thesis was to underlined the importance of defence against unfair competition behaviour and finding out how the legal means of protection against unfair competition function in practice.

5 Obsah Úvod Hospodářská soutěţ Účast na hospodářské soutěţi Nekalá soutěţ Generální klauzule Jednání v hospodářské soutěţi Jednáni v rozporu s dobrými mravy soutěţe Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům Skutkové podstaty nekalé soutěţe Klamavá reklama Klamavé označení zboţí a sluţeb Vyvolání nebezpečí záměny Parazitování na pověsti Podplácení Zlehčování Srovnávací reklama Porušování obchodního tajemství Ohroţování zdraví a ţivotního prostředí Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v obchodním zákoníku Zdrţení se nekalosoutěţního jednání Odstranění závadného stavu Přiměřené zadostiučinění Náhrada škody Vydání bezdůvodného obohacení

6 6 Kazuistiky příklady soudních rozhodnutí Závěr Seznam pramenů a pouţité literatury

7 Úvod Téma bakalářské práce s názvem Nekalá soutěţ a význam obrany proti ní jsem si zvolila, protoţe mě tato problematika zaujala při výkonu svého povolání, a to zapisovatelky Krajského soudu v Ostravě, kdy jsem pracovala od roku 2007 aţ do roku 2010 na obchodním oddělení, zaměřeném právě na nekalosoutěţní jednání. Veškeré informace jsem čerpala z praxe, odborné literatury, zákonů, judikatury či z internetu. Hodlám tímto způsobem obohatit světové vědění a také přiblíţit veřejnosti rozsah, případně závaţnost tohoto jednání, zejména prostřednictvím vzorových příkladů rozhodnutí různých soudů. První pojem, který je potřeba přiblíţit, je hospodářská soutěţ, v jejímţ rámci se nekalosoutěţní jednání odehrává. Pokud hospodářskou soutěţ zobecníme, můţeme ji chápat jako společné usilování nebo zápasení o tutéţ věc (zejména o hospodářský prospěch) mezi dvěma a více subjekty při jejich činnosti, která má hospodářský aspekt. Můţe existovat i mezi jedním subjektem (např. sportovec uţije ve sportovní soutěţi doping). Hospodářská soutěţ vymezuje jednotlivé pojmy, objasňuje problematiku zneuţívání hospodářské soutěţe a podstatu nekalosoutěţního jednání s uvedením, jaké způsoby obrany proti tomu existují. Rovněţ pojednává o nezastupitelné roli Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, jakoţto antimonopolního úřadu, odstraňující negativní vliv na soutěţ. Za jednání v hospodářské soutěţi je nutno pokládat kaţdé chování soutěţitele, které se týká jeho soutěţní činnosti a spadá do jejího rámce. Tento pojem není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Proto je zde rozhodující povaha chování, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěţiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboţí spotřebiteli, propagace výrobků a podobně. Aby nedocházelo ke zneuţívání účasti v hospodářské soutěţi, je potřeba tuto soutěţ upravit právními normami. Těchto norem musí soutěţitelé dbát a upravovat své chování tak, aby tyto normy neporušovali a nedopouštěli se nekalosoutěţního jednání nebo jednání ohroţující hospodářskou soutěţ jako takovou. 7

8 Nekalou soutěţí není jakékoliv nepoctivé jednání nebo jednání nemravné, ale musí být splněn předpoklad, ţe jde o chování v rámci hospodářského soutěţení. Vţdy musí být splněny obecné podmínky, aby mohlo být určité jednání zařazeno pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěţe. Není však nutné, aby skutková podstata existovala. Postačí, aby určité jednání splňovalo znaky generální klauzule. V tomto případě se bude jednat o nekalosoutěţní jednání. Generální klauzule nekalé soutěţe je obecné ustanovení, které vymezuje pojmové znaky kaţdého nekalosoutěţního jednání. Tyto pojmové znaky ( jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a které je způsobilé přivodit újmu ) musí být splněny vţdy. Nekalou soutěţí je zejména klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Dále se zabývám prostředky ochrany proti jednání nekalé soutěţe. Svou pozornost jsem zaměřila na prostředky ochrany proti jednání nekalé soutěţe, zakotvené v obchodním zákoníku. Do této skupiny právních prostředků ochrany spadá zdrţení se nekalosoutěţního jednání, odstranění závadného stavu, přiměřené zadostiučinění, náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení. Cílem mé práce bylo podtrhnutí významu obrany proti nekalosoutěţnímu jednání a zjištění, jak fungují právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi v praxi. Chtěla jsem poukázat na to, jakým způsobem dokáţe moderní doba svou hektičností rozvracet podstatu a základ společnosti a jak se dokáţe nenávratně podepsat na kaţdém z nás. Pro širší veřejnost by práce mohla mít jak naučný, tak hlavně preventivní význam vycházející právě ze znalosti příčin a následků jednání jak svého, tak jednání druhých. 8

9 1 Hospodářská soutěž Ve společnostech, kde je hospodářská činnost podřízena více či méně vládě trhu, dochází k hospodářskému soutěţení, které se projevuje jako jedna ze základních vlastností trhu. Svoboda jednání na trhu vyţaduje garance toho, aby na něm mohl kaţdý jedinec nejen uplatnit svou svobodně projevenou vůli, ale také najít ochranu proti nenáleţitému jednání jiných účastníků trhu. Garance svobodné hospodářské soutěţe zajišťuje stát v prvé řadě právem. Právo hospodářské soutěţe je dnes v České republice upraveno především na dvou místech. Právo proti zkreslování soutěţe neboli takzvaná nekalá soutěţ je v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník) a právo proti omezování soutěţe je v zákoně č. 361/2005 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně hospodářské soutěţe). Společný základ k oběma těmto větvím soutěţního práva nalezneme v obchodním zákoníku v Obě tyto větve chrání existenci hospodářské soutěţe, jeţ je základem trţního mechanismu nezbytného pro fungování demokratického společenského systému. Trestní sankci stíhající nekalosoutěţní jednání obsahuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (trestní zákoník). Se soutěţním právem úzce souvisí také další zákony (zvláštní normy), které mají povahu veřejnoprávních předpisů. Jsou to například tyto zákony (ve znění pozdějších předpisů): zákon o cenách (zákon č. 526/1990 Sb.), zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.), zákon o regulaci reklamy (zákon č. 40/1995 Sb.), zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/2001 Sb.), zákon o ochranných známkách (zákon č. 441/2003 Sb.), 9

10 zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení (zákon č. 452/2001 Sb.), zákon o ochraně práv k odrůdám rostlin (zákon č. 408/2000 Sb.), zákon o ochraně průmyslových vzorů (zákon č. 207/2000 Sb.), Důleţitá je rovněţ mezinárodní úprava, která se dotýká oblasti hospodářské soutěţe, respektive nekalé soutěţe. Základem mezinárodní úpravy hospodářské soutěţe (respektive nekalé soutěţe) je Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb. 1.1 Účast na hospodářské soutěži Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé ), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinni přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. 1 Právo podnikat a tedy i zúčastnit se hospodářské soutěţe je právem ústavně zakotveným, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod (článek 26 odst. 1: Kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakoţ i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Obchodní zákoník poskytuje právo účastnit se hospodářské soutěţe podnikatelům i jiným subjektům fyzickým a právnickým osobám - i kdyţ nejsou podnikatelé. Obecným výrazem soutěţitel je zdůrazněno, ţe jím můţe být kdokoli tedy nejen podnikatel. Právo sdruţovat se za účelem společného podnikání v Listině základních práv a svobod přímo obsaţeno není. Listina základních práv a svobod obsahuje pouze obecné právo sdruţovat se (článek 27 odst. 1: Kaţdý má právo svobodně se sdruţovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů ). Ustanovení obchodního zákoníku jsou konkretizací takto obecně stanoveného práva zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 10

11 Z 41 vyplývá, ţe k zákonem chráněným právům soutěţitelů patří: a) svobodně rozvíjet soutěţní činnost v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu, b) sdruţovat se k výkonu této činnosti. Pojem hospodářská soutěţ obchodní zákoník přesně nedefinuje a jeho obsah můţeme pouze dovozovat z jednotlivých ustanovení tak, ţe hospodářská soutěţ (obecněji konkurence) je, souběţná snaha subjektů (soutěţitelů) na trhu určitého druhu zboţí nebo sluţeb, jejichţ cílem je dosaţení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských uţitků, popř. výsledků, a jeţ vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost. Nejvyšší soud např. ve svých rozhodnutích uvádí, ţe vztah hospodářské soutěže v určité okruhem subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci společné konkurenční oblasti, v níž nebo pro niž může dojít ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem. 2 Pojem soutěţitel - jeţ je míněn pro všechny subjekty účastníci se hospodářské soutěţe (tedy i nepodnikatele) - není rovněţ zákonem blíţe definován. Z judikatury lze dovodit, ţe hospodářskými soutěţiteli jsou všichni ti, mezi nimiţ na základě objektivní povahy jejich výrobků či sluţeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu (tj. soutěţitelé v uţším slova smyslu), resp. všichni ostatní účastníci hospodářské soutěţe, kteří usilují o posílení lepší trţní pozice někoho jiného (tj. soutěţitelé v širším slova smyslu). Soutěţitel v pojetí podle 41 obchodního zákoníku je pouţitelný pouze pro oblast nekalé soutěţe, protoţe veřejnoprávní úprava (zákon o ochraně hospodářské soutěţe) obsahuje vlastní definici soutěţitele. Soutěţitel ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěţe je pojmem širším, neboť se neomezuje pouze na právní subjekt ( Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tyto sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat i když nejsou podnikateli ). 3 Soutěţitelé jsou povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nezneuţívat svou účast v soutěţi. Soutěţitelé se tedy mají v rámci svých soutěţních 2 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2064/2000 a sp. zn. 23 Cdo 2343/ Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů 11

12 vztahů vţdy chovat tak, aby řádně fungující hospodářskou soutěţ ničím nenarušovali, tj. zejména zneuţitím své účasti v ní ale také dalšími protiprávními činy. Za právně závazná pravidla hospodářské soutěţe je tedy moţno povaţovat nejen ta, která jsou vymezena v 41 aţ 52 obchodního zákoníku, dále v ustanoveních zákona o ochraně hospodářské soutěţe, ale rovněţ v ustanoveních dalších právních předpisů např. z oblasti průmyslového vlastnictví, regulace reklamy, ochrany spotřebitele, trestněprávní regulace a podobně (výčet některých souvisejících předpisů je uveden shora v části 1. hospodářská soutěţ ). Podle 42 odst. 1 obchodního zákoníku zneuţitím účasti v hospodářské soutěţi je nekalé soutěţní jednání (dále jen nekalá soutěţ ) a nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Podle odstavce 2 téhoţ ustanovení nedovolené omezování hospodářské soutěţe upravuje zvláštní zákon. V tomto ustanovení je respektováno rozdělení soutěţního práva tedy tzv. práva proti zneuţití účasti v soutěţi do dvou částí práva proti zkreslování soutěţe (tzv. právo nekalé soutěţe) a práva proti omezování hospodářské soutěţe. Zatímco nekalou soutěţ upravuje obchodní zákoník ( 44 53), právo proti omezování soutěţe je upraveno v zákoně č. 143/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti se uvádí, ţe zákon o ochraně hospodářské soutěţe směřuje k potírání tří hlavních skutkových podstat narušení hospodářské soutěţe a to dohod narušující soutěţ, zneuţití dominantního postavení a spojení soutěţitelů. Zákon zakazuje: dohody soutěţitelů omezující hospodářskou soutěţ (kartelové dohody o cenách, trţních teritoriích apod.), dohody o sloučení soutěţitelů (vedoucí k podílu na trhu větším neţ 40 %, tzv. dominantní postavení) při riziku jejich zneuţití na úkor ostatních soutěţících a zákazníků, zneuţití monopolního nebo dominantního postavení soutěţitelů. Dozorovým orgánem v této oblasti je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe - ústřední orgán státní správy České republiky - který vytváří podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe, vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory a působí i v dalších oblastech, coţ stanovují další zákony. Úřad je řízen předsedou, který je jmenován prezidentem republiky, a to na šestileté funkční období. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe vede příslušné řízení o porušení zákona 12

13 o ochraně hospodářské soutěţe podle správního řádu (správní řízení). Proti jeho rozhodnutí je moţno podat rozklad předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, jenţ lze poté napadnout ţalobou u Krajského soudu v Brně, jakoţto soudu místně i věcně příslušného k řešení ţalob ve věcech ochrany hospodářské soutěţe (avšak nikoliv nekalé soutěţe) podle soudního řádu správního; proti jeho rozhodnutí lze poté podat kasační stíţnost k Nejvyššímu správnímu soudu. 13

14 2 Nekalá soutěž Obchodní zákoník v 44 odst. 1, takzvané generální klauzuli nekalé soutěţe, stanoví, ţe nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěţ se zakazuje. V 44 odst. 2 obchodní zákoník příkladmo uvádí jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe tedy stanoví, ţe nekalou soutěţí podle 44 odst. 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboţí a sluţeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušování obchodního tajemství, i) ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Současná platná úprava nekalé soutěţe v obchodním zákoníku vychází zásadně z práva osoby dotčené nekalou soutěţí podat soukromoprávní ţalobu k soudu. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi jsou upraveny v 53 aţ 55 obchodního zákoníku. Obecně lze uvést, ţe předmětem právní ochrany podle výše citovaných ustanovení je obecný zájem na tom, aby se soutěţ odehrávala v čistých a slušných formách, tj. podle pravidel fair play. Právní ochrana nesměřuje proti dosaţení hospodářského zisku na úkor konkurentů (v tom je ostatně pojmový rys podnikání ve smyslu 2 odst. 1 obchodního zákoníku), ale směřuje proti nekalým (neslušným) metodám, směřujícím k dosaţení tohoto cíle. Jde tu tedy o ochranu před zneuţitím svobodné soutěţe ( 42 odst. 1 obchodního zákoníku). 14

15 Odpovědnost za nekalosoutěţní jednání je vţdy objektivní, tedy zavinění či úmysl škůdce nehraje roli. Taktéţ stačí pouhé ohroţení hospodářské soutěţe, její skutečné narušení není podmínkou. Ochranu proti nekalé soutěţe poskytuje i trestní zákoník, který je upraven takto: Kdo jednáním, které je v rozporu s právními předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. 4 K trestnímu postihu stačí i rozpor se zvyklostmi soutěţe. K ohroţení podle trestního zákoníku dochází aţ, kdyţ nastane škodlivý následek jednání, který dále znamená dopad na celkové fungování podniku. U trestní odpovědnosti se předpokládá úmyslné zavinění. V tomto je základní rozdíl ve srovnání s odpovědností podle obchodního zákoníku, který upravuje odpovědnost na objektivním principu, tedy odpovědnost za výsledek zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 15

16 3 Generální klauzule Generální klauzule je stěţejním ustanovením nekalosoutěţního práva. Generální klauzule, nebo-li také obecná doloţka, je pojem, který se v právu pouţívá pro ustanovení obecně popisující určitou právní zásadu, přičemţ pro konkrétní aplikaci často vyţaduje další upřesnění. 44 odst.1 je především obecný (generální) zákaz nekalé soutěţe a základní vymezení podmínek, které musí konkrétní jednání splňovat, aby mohlo být kvalifikováno jako nekalá soutěţ. Postihuje hlavně ta neţádoucí jednání, které zákonodárce necítil potřebu upravit v jedné z konkrétních skutkových podstat a které je přesto nutné stíhat, nebo mít alespoň moţnost se proti nim bránit zákonnými prostředky. Jedná se například o případy, kdy se objevují nové typy nekalosoutěţního jednání. Generální klauzule tak plní i funkci jakési obecné skutkové podstaty nekalé soutěţe, vztahující se na neţádoucí jednání, které není v zákoně výslovně uvedeno. Generální klauzule stanovuje tři podmínky nekalosoutěţního jednání: jednání v hospodářské soutěţi které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům Abychom mohli určité jednání povaţovat za nekalosoutěţní, musí být splněny všechny tři uvedené podmínky generální klauzule. Nesplnění jen jednoho z uvedených znaků nevede k nekalosoutěţnímu jednání. 3.1 Jednání v hospodářské soutěži (první podmínka generální klauzule nekalé soutěže) Obecně se vztahuje na jakákoliv jednání, která mohou mít nepříznivý vliv na hospodářskou soutěţ. Nemusí jít o jednání výlučně v hospodářském či obchodním styku, nicméně musí jít o jednání, jímţ jednající prosazují své vlastní hospodářské zájmy a účelem či skutečným následkem jejich jednání je získání výhody v soutěţi, 16

17 ať uţ vlastní nebo cizí. Jednání v hospodářské soutěţi je výchozím předpokladem potřebným ke vzniku nekalé soutěţe. Za jednání v hospodářské soutěţi bude nutno pokládat kaţdé chování soutěţitele, které se týká jeho soutěţní činnosti a spadá do jejího rámce. Tento pojem není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě, proto je zde rozhodující povaha chování, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěţiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboţí spotřebiteli, propagace výrobků apod. V rozhodnutí Nejvyššího soudu se (s poukazem na odbornou literaturu) uvádí, ţe: Pojem jednání v hospodářské soutěžit není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Je proto rozhodující povaha chování, jeho souvislosti, nikoli otázka, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěžiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboží spotřebiteli, propagace výrobků apod. Jednáním v soutěži však může být i chování spočívající v úpravě interiéru provozovny, v úpravě jejího okolí, v jednání s odběrateli a dodavateli, ba dokonce i v jednání s úřady (když např. podnikatel bude zlehčovat jiného soutěžitele). Soutěžení se totiž v praxi odehrává tak, že soutěžitel uskutečňuje svoji činnost v nejrůznějších právních i neprávních vztazích, ale jeho chování nepřímo ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost ostatních soutěžitelů, a to buď způsobem, který není protiprávní, anebo který je v rozporu s právem. 5 V témţe rozhodnutí Nejvyšší soud se dále uvádí, ţe Rozhodující není místo, kde se podnikání uskutečňuje a charakter podnikání soutěžitelů, nýbrž skutečnost, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti soutěžitele druhého Jednáni v rozporu s dobrými mravy soutěže (druhá podmínka generální klauzule nekalé soutěže) Jedná se o protiprávní jednání v rozporu s nepsanými normami, které nevznikají jako normy právní, nýbrţ právní povahy nabývají na základě zákonem přiznané právní sankce. Jedná se o znak, u nějţ se zvlášť obtíţně zjišťuje, zda došlo k jeho naplnění či nikoliv. Dobré mravy soutěţe se jen někdy kryjí s poţadavky obecné etiky. Proto je nelze ztotoţňovat s obecnými představami o slušném chování, s poţadavky takzvané etikety. Dobré mravy soutěţe nelze vykládat jako zvyklosti soutěţe. Ani jednání výrazně se odchylující od dosavadních soutěţních zvyklostí, nemusí být 5 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1345/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1345/

18 jednáními neţádoucími. Kritérium dobrých mravů soutěţe spočívá ve zjištění, zda určité ujednání slouţí nebo odporuje funkčnosti soutěţe. Mělo by jít o hospodářské soutěţení, jehoţ metody přispívají k tomu, aby konkurence měla výkonový charakter, aby se podnikatelé prosazovali na trhu vyšší kvalitou, niţšími cenami, lepší sluţbou zákazníkům, nikoliv postupy, které bývají označovány za špinavé triky. Posuzovat a určovat, zda soutěţní jednání odpovídá dobrým mravům hospodářské soutěţe, přísluší soudu. K dobrým mravům soutěţe se jiţ vyjádřila prvorepubliková judikatura: V onom směru jest rozlišovati mezi dobrými mravy vůbec a mezi dobrými mravy soutěže. Jsou jednání, jež jsou sice podle zásad obecné morálky nezávadná, mohou však býti závadná s přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže; naproti tomu nesmí však ani při obchodním styku, ani při soutěži jednání a zvyklosti odporovati požadavkům občanské morálky. Jest posuzovati podle konkrétních poměrů, co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže. Měřítkem v podstatě budou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, usance apod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. Pokud jest dbáti zájmů soutěžitelských a zájmů zákaznických. Solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, aby znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže. 7 Současná judikatura příkladmo rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se uvádí, ţe pojem dobrých mravů zákon obecně nedefinuje. S ohledem na doposud publikovanou judikaturu lze dovodit, že dobré mravy netvoří uzavřený normativní systém. Jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušného a poctivého jednání. Proto rozpor jednání s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a jejich tehdejšímu postavení, a to i co do podmínky časového vymezení trvání takového jednání. 8 Jiné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uvádí, ţe Je přirozené, že soutěžitel má snahu vytlačit jiný soutěžící subjekt z jeho pozice na trhu. Pokud však k tomu zvolené prostředky spočívají v získání náskoku kvalitnější produkcí, servisem a lepšími službami, event. v nižších cenách či nápadité reklamě, jde o soutěžní jednání, jež sice 7 Rozhodnutí Váţný , čj. RV I. 1625/31 8 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 185/

19 konec konců může vést k újmě i zániku jiných soutěžitelů, není však v rozporu s dobrými mravy soutěže. Takové jednání se vzhledem k účelu podnikání očekává Je však jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže jednání, kdy žalovaný, aby se vyhnul časově náročné přípravě tisku zcela nového časopisu, převzal pro svůj časopis podobu časopisu A i v těch detailech, kde to objektivně nebylo nutné Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (třetí podmínka generální klauzule nekalé soutěže) Zákon nehovoří o škodě, ale o újmě. Újma můţe být majetková nebo nemajetková. Majetková újma neboli škoda spočívá ve sníţení majetku, tzv. sníţí se zisk konkurentovi. Nemajetková újma se pohybuje v jiných sférách. Můţe se jednat např. o újmu na cti, poškození dobré pověsti či dobrého jména soutěţitele, různé formy obtěţování spotřebitelů atd. Újma nemusí být způsobena stačí pravděpodobnost způsobení újmy. Pouhé způsobení obtíţí a ztrát soutěţiteli ještě nevypovídá o nekalém charakteru hospodářského soutěţního jednání. K újmě samotné dojít nemusí, stačí vznik nebezpečí, kdy by újma mohla nastat a dojde tedy k ohroţení, tzv. ohroţovacímu deliktu (postačí, pokud danému soutěţiteli vznik újmy hrozí, tj. pouhá způsobilost tuto újmu přivodit). Bere se ohled i na průměrné spotřebitele. Nebezpečí vzniku újmy můţe nastat i spotřebitelům nebo dalším zákazníkům a i pak se bude jednat o nekalou soutěţ a bude moţno se domáhat ochrany. Obchodní zákoník se tudíţ dostává do těsné blízkosti s právem na ochranu spotřebitele, které je disciplínou veřejného práva (zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) a poskytuje soukromoprávní ochranu spotřebitele. Spotřebitel je objektem vztahů hospodářské soutěţe, je dotčen chováním soutěţitelů a proto nelze toto právo vyloučit z ochrany spotřebitele. V rozhodnutí Nejvyššího soudu se uvádí, ţe V nekalé soutěži postačuje, že možnost újmy jinému soutěžiteli hrozí, když způsobilost přivodit újmu není totožná s existencí újmy. Zákonodárce záměrně užil slova újma, čímž neměl na mysli pouze škodu, jak je chápána v 415 a násl. občanského zákoníku. Újma je pojem obsahově širší, zahrnuje nejenom škodu hmotnou, ale i nemateriální, kdy újma na straně soutěžitele může 9 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 1511/

20 znamenat např. přesun zákazníků, snížení potencionálního zisku apod. 10 V jiném rozhodnutí Nejvyššího soudu se uvádí, ţe při posuzování otázky, zda jednání soutěžitele je či není způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem konkrétního případu. Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá o nekalém charakteru soutěžního jednání Jestliže je druhým působena hospodářská újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat protiprávnost takového jednání. Pro kvalifikaci nekalá soutěž se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému ze subjektů bude způsobená újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1642/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 139/

21 4 Skutkové podstaty nekalé soutěže Obchodník zákoník v 44 odst. 2. vyjmenovává konkrétní skutkové podstaty nekalé soutěţe, jejichţ podrobnější úpravu obsahuje v následujících paragrafech 45 aţ 52. Podmínky uvedené v těchto ustanoveních jsou rozvedením a upřesněním generální klauzule pro jednotlivé zde popsané typické projevy nekalosoutěţních jednání. Velmi důleţitá je formulace nekalou soutěţí podle odstavce 1 je zejména, za kterou následuje výčet jednotlivých skutkových podstat upravených v obchodním zákoníku. Slovo zejména vyjadřuje demonstrativní povahu uvedeného výčtu a nekonzervuje tak právo nekalé soutěţe do několika málo vybraných podstat, ale dává moţnost vzniku soudcovských skutkových podstat vytvořených na základě generální klauzule a soudních rozhodnutí o určitých opakujících se nekalosoutěţních jednání, které nejsou přímo upravena v zákoně. Právní teorie pak třídí judikáty k nekalé soutěţi do některých charakteristických skupin a takto se dochází vlastně (způsoby blízkými spíš anglosaskému právu) k vytváření nových dílčích skutkových podstat nekalé soutěţe a ke stále pokračujícímu vymezování toho, co je v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Skutkové podstaty jsou pomocné při rozhodování. Jsou příklady těchto jednání, které jsou časté. Nekalou soutěţí je zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. 21

22 Mezi soudcovské skutkové podstaty (o nichţ se zmiňuji výše), které teorie označuje také jako tzv. nepojmenované skutkové podstaty, patří například podle Hajna: nepřiměřené formy lákání zákazníků, porušení norem práv veřejného či soukromého s důsledkem získání neodůvodněné soutěţní výhody, prémiování, nepřiměřené formy obtěţování zákazníka, lavina, zabraňovací soutěţ, parazitní kořistění z výkonů soutěţitele, skrytá reklama, bojkot a hospodářská diskriminace, přetahování zaměstnanců. Nepojmenované skutkové podstaty vycházejí z judikatury, jelikoţ právě soudy rozhodují o tom, co je a co není nekalou soutěţí. Vznikly v rámci postupně se rozvíjející soudní praxe, aby charakterizovaly některé typické druhy nekalosoutěţního jednání, které nepostihují zákonné skutkové podstaty nekalé soutěţe. 4.1 Klamavá reklama ( 45 obchodního zákoníku) Obecný smysl slova reklama můţe být odlišný. Ekonomická definice reklamy je např. jakákoliv placená forma poskytování údajů o výrobcích, službách nebo ideách určité předem stanovené skupině obyvatelstva k podchycení její pozornosti a vyvolání zájmu vedoucího ke koupi. 12 Právnické vymezení bylo odlišné. Zdůrazňovalo cíl reklamy. Reklama se vymezovala jako chválení a vynášení vlastností zboží nebo výkonů za účelem získání co nejširšího okruhu odběratelů a co největšího odbytu JELINEK, J. a kol. Ekonomická encyklopedie 2, Praha, Svoboda, 1984, s

23 Obchodním zákoníkem je vymezen pojem reklamy velmi široce jako jakékoli šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech. Šíření je ale právě oním pojmovým znakem odlišujícím reklamu od jiného podobného jednání. Šíření je nutno chápat jako jednání adresované širšímu okruhu osob nebo jednání opakované. Šíření v souvislosti s autorskoprávním pojetím je tedy jakékoli zpřístupňování předmětu okruhu osob přesahujícímu rámce osobního soukromí fyzické osoby (to je její rodiny a s ní spjatého okruhu osobních přátel) nebo rámec vnitřní potřeby určité organizace, a to bez rozdílu, zda je v tomto případě o osoby individuálně určené či nikoli. 14 Předmětem, který je šířen, jsou údaje o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích nebo výkonech. Údajem je nutno rozumět jakýmkoli způsobem sdělenou informaci. Je však zřejmé, ţe šíření údajů o podniku atd. předpokládá pojmově, ţe se bude jednat o sdělování nějakých informací. Informace se musí týkat vlastního nebo cizího podniku, jeho výrobků nebo výkonu. Klamavou reklamou je tedy šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. 15 Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. 16 Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. 17 Způsobů je nepřeberné mnoţství. Klamavá reklama můţe být i pravdivá (např. auto se spotřebou 5,5 l benzínu/100 km v testu, avšak údaj, ţe jí bylo dosaţeno při konstantní rychlosti 90 km/h jiţ chybí), klamavou reklamou můţe být i velikost obalu výrobku, 13 Soutěţní právo ČSR, s Srov. neuveřejněné rozh. N.S. ČR z CZ 62/73..., cit. komentář s odst. 1 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů odst. 2 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů odst. 3 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 23

24 která je nepřiměřená mnoţství výrobku, které obal obsahuje. Naopak klamavou reklamou není obvyklé reklamní přehánění (nejlepší, miliony spokojených zákazníků apod.). Klamavá reklama je v úzkém vztahu ke zlehčování, proto dochází k určitému překrývání. Údaje jsou chlubivé, pochvalné, hanlivé a sniţující zakládající se na zlehčování. Tento údaj nemůţe být současně nekalou reklamou i zlehčováním. Klamavost je chápána jako způsobilost vyvolat klamnou představu. Lépe je definovat klamavost jako způsobilost vyvolat představu, která je v rozporu s objektivní skutečností. Klamavost je vlastnost, která můţe být dána i v případě, ţe ve skutečnosti nikdo oklamán není, ale k oklamání dojít mohlo. Obvykle se usuzuje, ţe jde o způsobilost klamat adresáty reklamy, to znamená osoby průměrných znalostí a průměrné úrovně nevěnující reklamě zvláštní pozornost. Dalším znakem nekalosoutěţního jednání je způsobilost vyvolat následek spočívající v tom, ţe soutěţitel získá prospěch v hospodářské soutěţi, a to na úkor jiných soutěţitelů nebo spotřebitelů. Klamavá reklama můţe být otištěna také v periodickém či neperiodickém tisku, televizi či na internetu. Odpovědnost za obsah periodického tisku nese vůči třetím osobám vydavatel, šéfredaktor, popřípadě další osoby odpovídající vydavateli. Lze zde uplatnit tiskovou opravu (dle tiskového zákona), jenţ je speciálním prostředkem, který se uplatňuje nezávisle na soutěţním právu. Zákon o neperiodických publikacích otázku odpovědnosti za správnost údajů neřeší. Reklama, včetně inzerce pro spotřebitele, nesmí obsahovat: a) cokoliv, co by uráţelo národní nebo náboţenské cítění, b) cokoliv, co by ohroţovalo mravnost, zejména vulgárnosti, c) propagaci násilí, d) propagaci výrobků prokazatelně škodlivých ţivotu nebo zdraví, aniţ by byla škodlivost v reklamě zřetelně uvedena, e) propagaci výrobků jako zdraví prospěšných, pokud to není z odborného hlediska prokázáno nebo všeobecně přijímáno 24

25 Jako příklad klamavé reklamy bych zde uvedla billboard u eskalátorů ve stanici metra (viz obrázek č. 1), který láká na zlevňování a uvádí pod přeškrtnutou starou cenou velkým červeným písmem novou cenu, za kterou se nachází malá hvězdička. Tato hvězdička odkazuje na malé písmo, které je při jízdě na eskalátoru nepostřehnutelné a člověk by musel zastavit, aby ho byl schopen přečíst. Tento nenápadný dodatek v drobném písmu znamená, ţe cena je uvedena bez DPH. Proto tedy zůstává kolemjdoucím v paměti jen ten údaj, který v zájmu prodejce prezentované nabídky zůstat má, tedy nízká a nepravdivá cena!. Obrázek č. 1 Reklama ACTIVE 24 Zdroj: ARm/clanok_foto.jpg Dále pak reklamní billboard energetického nápoje Kamikaze (viz obrázek č. 2), který zobrazuje spícího ministra Karla Schwarzenberga s textem Vydrţíte déle, jelikoţ podle mluvčí ministerstva Pan ministr nespí, ale přemýšlí. Tato reklama se netýká přímo výrobku, ale pana ministra, kdyţ je nesprávně uvedeno, ţe pan ministr spí a s pouţitím tohoto energetického nápoje vydrţí déle, jelikoţ jen jako spící vypadá, kdyţ usilovně přemýšlí. Tento příklad nesplňuje první bod generální glauzule, proto nelze hovořit o nekalé soutěţi, ale pokud poruší veřenoprávní normu, lze tento případ zařadit pod skutkovou podstatu soudcovskou. 25

26 Obrázek č. 2 Reklama na energetický nápoj Kamikaze Zdroj: Klamavé označení zboží a služeb ( 46 obchodního zákoníku) Klamavým označením zboží a služeb je každé označení (nejen na výrobku, ale i na letácích, na billboardech, v katalozích apod.), které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. 18 Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy druh, typ, způsob a onačení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku. 19 Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označování druhu nebo jakosti zboží, ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako například pravý, původní apod odst. 1 zákon č. 152/2010 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů odst. 2 zákon č. 152/2010 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů odst. 3 zákon č. 152/2010 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 26

27 Nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony. Nekalosoutěţního jednání se dopustí ten, kdo označí zboţí nebo sluţby klamavým způsobem bez ohledu na to, zda označení je chráněno podle zvláštního zákona nebo ne. Předpokladem ochrany je klamavost označení Klamavost se musí týkat okolností v zákoně vypočtených geografického údaje o původu zboţí nebo údaje o výrobci, o jakosti nebo znacích zboţí. Za klamavé bude povaţováno i takové označení, které obsahuje upozornění na svoji falešnost, bude tedy doplněno tzv. delokalizační klauzulí. Jako příklad klamavého označení zboţí a sluţeb bych zde uvedla moravské víno (viz obrázek č. 3), které vyrábí společnost Bohemia Sekt. Víno vyrobené z jihoslovenských hroznů propagovala zmiňovaná firma pod logem Vína z Moravy, vína z Čech (viz malý rámeček vpravo) na pultech obchodních řetězců Interspar. Obrázek č. 3 Etiketa VÍNO MIKULOV Zdroj: vlastní 4.3 Vyvolání nebezpečí záměny ( 47 obchodního zákoníku) Vyvolání nebezpečí záměny je: a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem, 27

28 b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele. Jakékoliv činy, které by mohly jakkoliv způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele. Naše úprava nepochybně zahrnuje i nebezpečí záměny podnikatele, jelikož obchodní jméno je nástrojem identifikace podnikatele. 21 Objektivní povaha zaměnitelnosti je vykládána tak, ţe není závislá na individuálních schopnostech určité konkrétní osoby, ale je rozhodující celkový dojem průměrného spotřebitele (obch.z trizonia, s. 75). Pokud by tedy bylo prokázáno, ţe k záměně skutečně došlo, měl by soud zkoumat, zda ji podlehl průměrný spotřebitel nebo jiná osoba. Za nevhodné se povaţuje vyuţívání znalců k posouzení způsobilosti vyvolat záměnu, protoţe znalci vzhledem ke své odbornosti mají deformovaný pohled na věc a ideálním průměrným spotřebitelem je právě soudce (Soutěţní právo ČSR, s. 312). Náš zákon rozlišuje jednak uţití určitých označení, která jiţ někdo jiný uţívá po právu, a dále uţití označení nebo zvláštní úpravy výrobků atd., které platí v zákaznických kruzích za příznačné, a konečně napodobení výrobků jejich obalů apod. Ochrana obchodního jména je pouţitelná jenom v případě, ţe neoprávněné uţití obchodního jména vyvolává nebezpečí záměny ( 12 obch. z). Nekalosoutěţním jednáním je uţití obchodního jména po právu uţívaných jiným soutěţitelem, to znamená, ţe jiný soutěţitel musí mít subjektivní oprávnění zákon č. 152/2010 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 28

29 k obchodnímu jménu nebo jinému označení. Právo k obchodnímu jménu vznikne po vzniku práva podnikat (ohlášením ţivnosti, vydáním koncesní listiny atd.) Jako příklad vyvolání nebezpečí záměny bych zde uvedla ţvýkačky Pedro a Pedrino (viz obrázek č. 4 a č. 5). Nové Pedrino vypadá velmi podobně jako původní Pedro. Z obalu se usmívá stejný kluk v sombreru, ale jmenuje se trochu jinak, a to Pedrino. Dále má totoţné rýhování, stejnou barvu, ale je trochu delší a uţší. Firma IN Trading, která ji vyrábí, má sice zaregistrovanou grafickou podobu ţvýkačky, název Pedro ale patří konkurenční Candy Plus. Tento případ můţe být zaţalován i jako parazitování na pověsti. Záleţí na tom, zda si většina spotřebitelů spojuje vzhled Pedrina s konkrétním výrobcem Pedra, tedy socialistickou ţvýkačkou. Obrázek č. 4 Obal ţvýkačky Pedro Zdroj: Obrázek č. 5 Obal ţvýkačky Pedrino Zdroj: 29

30 4.4 Parazitování na pověsti ( 48 obchodního zákoníku) Parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. 22 Parazitování na pověsti se překrývá s jinými skutkovými podstatami, např. s klamavým označením zboţí a sluţeb nebo s vyvoláním nebezpečí záměny. Jednající můţe usilovat o prospěch pro podnikání někoho jiného a v tom případě se můţe stát, ţe odpovědná osoba nebude v soutěţním vztahu k osobě, o jejíţ pověst jde. Parazitování na pověsti je odpovědností subjektivní, jelikoţ je cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl ( 48). Dostačující podmínkou je existence tohoto cíle jednajícího. Pověst podniku, výrobků nebo sluţeb je podstatnou sloţkou podniku, je nehmotným statkem, který má velkou majetkovou hodnotu. Získání dobré pověsti je obvykle otázkou dlouhé doby a velkého úsilí. Pověst podniku přímo ovlivňuje rozsah klientely. Jako další příklad klamavého označení zboţí a sluţeb bych zde uvedla pouţívání označení CE (viz obrázek č. 6). Některé čínské zboţí začalo pouţívat vlastní label CE (aka China Export), který je podobný zavedené značce CE (aka Comunità Europea), která označuje zboţí, splňující normy Evropské unie. Rozdíl je pouze kosmetický, a to pouze ve vzdálenosti mezi písmeny C a E. Posuďte sami zákon č. 152/2010 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 30

31 Obrázek č. 6 Označení výrobků Zdroj: Podplácení ( 49 obchodního zákoníku) Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání jímž: a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo příjme ze stejným účelem jakýkoliv prospěch. 23 Tohoto protiprávního jednání se můţe dopustit buď soutěţitel, nebo jiná osoba, je-li členem orgánu soutěţitele nebo je k němu v pracovním nebo jiném obdobném poměru (např. poměr rodinný rodinný příslušník pracuje v podniku). Obdobným poměrem bude vztah zaloţený na základě jiné neţ pracovní smlouvy (např. smlouvou mandátní atd.) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 31

32 Podplácení je odpovědností subjektivní. Nabídnutí, slíbení nebo poskytnutí prospěchu se totiţ musí dít za účelem docílit přednosti nebo výhody v soutěţi nekalým postupem určité osoby. Podplácení je přímé nebo nepřímé, aktivní nebo pasivní. Aktivní je poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení prospěchu, pasivní je ţádání, přijetí nebo přijetí slibu prospěchu. 4.6 Zlehčování ( 50 obchodního zákoníku) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. 24 Zlehčování je i uvedení a rozšiřování nepravdivých údajů o poměrech výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana). 25 Zlehčování se dopouští ten, kdo učiní nebo rozšiřuje údaje za účelem soutěţe. Zlehčující údaje se týkají poměrů, výrobků nebo výkonů jiného soutěţitele. Musí se jednat o nepravdivé údaje, které je způsobilé přivodit soutěţiteli újmu. Jako příklad zlehčování bych zde uvedla reklamní kampaň společnosti ČEZ (viz obrázek č. 7 a č. 8), která tvrdí, ţe jsou levnější a přesvědčují zákazníky konkurentů, aby k nim přešly. Reklama je především zaměřena na jiţní Čechy a jiţní Moravu (kde ČEZu konkuruje společnost E. ON) a Praze (kde působí Praţská energetika PRE). Zástupci napadených firem zatím zvaţují další kroky odst. 1 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů odst. 2 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 32

33 Obrázek č. 7 Reklamní kampaň společnosti ČEZ Zdroj: Obrázek č. 8 Reklamní kampaň společnosti ČEZ Zdroj: Srovnávací reklama ( 50a) obchodního zákoníku) Přednost určitého výrobku je zdůvodňována horšími vlastnostmi výrobků jiných výrobců. Srovnávací reklama můţe znamenat klamavé vychvalování vlastního zboţí tedy klamavou reklamu a zároveň sniţování pověsti podniku jiného soutěţitele tedy zlehčování. Souběh obou skutkových podstat je tedy takřka pojmovým znakem srovnávací reklamy. 33

34 Srovnávací reklama je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěţitele anebo zboţí nebo sluţby nabízené jiným soutěţitelem. Srovnávací reklama je přípustná jen pokud: a) není klamavá, b) srovnává jen zboží, které nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, c) objektivně srovnává jen takové znaky daného zboží nebo služeb, které jsou pro ně podstatné, relevantní, ověřitelné a representativní; zpravidla musí být srovnání ve více znacích, mezi než může patřit i cena; jen výjimečně lze připustit srovnání v jediném znaku, splňuje-li takové srovnání v plné míře všechny uvedené podmínky, d) nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu mezi tím, jehož výrobky nebo služby reklama podporuje, a soutěžitelem nebo mezi jejich podniky, zbožím nebo službami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, která se pro jednoho nebo druhého z nich stala příznačnými, e) nezlehčuje nepravdivými údaji podnik, zboží nebo služby soutěžitele ani jeho ochranné známky, firmu či jiná zvláštní označení, která se pro něj stala příznačnými, ani jeho činnost, poměry, či jiné okolnosti, jež se jej týkají, f) se vztahuje u výrobků, pro které má soutěžitel oprávnění užívat chráněné označení původu, vždy jen na výrobky se stejným označením původu, g) nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou soutěžitele, jeho firmou či jinými zvláštními označeními, která se pro něj stala příznačnými, anebo z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboží, a h) nenabízí zboží nebo služby jako napodobení nebo reprodukci zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou a odst. 2 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 34

35 4.8 Porušování obchodního tajemství ( 51 obchodního zákoníku) Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství ( 17), které může být využito v soutěži a o němž se dozvěděl: a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu. 27 Protiprávní jednání spočívá ve sdělení, zpřístupnění nebo ve vyuţití obchodního tajemství, a to buď pro sebe, nebo pro jiného. Tyto jednání jsou posuzována nezávisle na tom, zda jednající získá z akce pro sebe prospěch nebo ne, či zda má prospěch z protiprávního jednání třetí osoba nebo ne. Termín sdělení spočívá v poskytnutí informace komukoliv. O neoprávněné sdělení se nejedná tehdy, jestliţe např. podnikatel jednajícího pověří, aby někomu poskytl informaci o způsobu výroby a on pouze jedná podle tohoto pokynu, jelikoţ by se jednalo o svolení k uţití obchodního tajemství nebo zánik obchodního tajemství, pokud byl výraz podnikatelovy vůle přestat tajemství utajovat. 4.9 Ohrožování zdraví a životního prostředí ( 52 obchodního zákoníku) Ohrožování zdraví a životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že projevuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 35