EDUKACE A REHABILITACE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH NA PRAHU NOVÉHO MILÉNIA

Transkript

1 EDUKACE A REHABILITACE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH NA PRAHU NOVÉHO MILÉNIA Kamila Růžičková - Radek Šimůnek Zprávy Ve dnech září 2001 proběhla vědecká tyflologická konference s mezinárodní účastí, jejíhož pořadatelství se ujala katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové společně s obecné prospěšnou společností Tyfloservis. Nad konferencí přijala záštitu řada významných osobnosti: ministr zdravotnictví prof. Fišer, ministr a vedoucí Úřadu vlády ČR Ing. Březina, doc. Barták, místopředseda Sociálního a zdravotního výboru Senátu PČR, hejtman Královéhradeckého kraje Ing. Bradík, náměstek primátora Hradce Králové Ing. Potoček, rektor UHK prof. Cyrus, děkan PdF UHK prof. Wolf a přednosta oční kliniky fakultní nemocnice Hradec Králové a předseda České oftalmologické společnosti prof. Rozsíval. Mezi významnými hosty nechyběl předseda Výboru pro sociální politiku poslanecké sněmovny PČR Ing. Škromach, náměstkyně ministra a vedoucího Úřadu vlády ČR Ing. Holečková, člen vládního výboru pro zdravotně postižené JUDr. Ptáčník, ale též hraběnka Nostitzová, dlouholetá příznivkyně zrakově postižených, prof. Sollarová-Heese a její manžel prof. Heese z Univerzity Curych, prof. Požár z Komenského univerzity v Bratislavě a řada dalších slovenských účastníků. Vědecké konference a doprovodných programů se zúčastnilo přes 150 účastníků, představitelů speciálních škol pro zrakově postižené (dále jen ZP), speciálněpedagogických center pro ZP, rehabilitačních, oftalmologických a tyflotechnických zařízení a občanských sdružení ZP. Hlavní pozornost byla soustředěna do vstupního a závěrečného jednání, které moderovali doc. Jesenský z UHK a prof. Sollarová- Hesse z Univerzity Dortmund, dále dojednání šesti sekci a jednoho workshopu. Po celou dobu konference probíhala prezentace tyflotechnických pomůcek. Vstupní referát na téma Vývoj, stav a strategie rozvoje v referenčním poli tyflologie přednesl doc. Jesenský. Vystoupení glosovalo hlavní oblasti zkvalitňování života ZP, rozvoj tyflopedie, tyflorehabilitace a tyflotechniky a věnovalo vyváženou pozornost otázkám teorie i praxe. V řadě pasáží zadávalo tón pro jednání sekcí.,203

2 Oftalmologickou sekci moderovala prof. Vítková (MU Brno). V sekci zaznělo 8 vystoupeni, které popisovaly závažná zraková onemocněni, jejich příčiny, způsob léčby a dopad na psychiku ZP. Další příspěvky prezentovaly činnost Centra zrakových vad (CZV) v Praze, zdůrazněna byla nutnost týmové spolupráce a následné rehabilitační péče. Sekce dospěla k těmto závěrům: je třeba vytvářet podmínky k udrženi světové úrovně oftalmologické péče, dále rozvíjet týmovou spolupráci oftalmologů, psychologů, rehabilitologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků, a zajistit tak komplexní odpovídající druh intervenci u všech věkových skupin zrakově postižených; v současné době se s úspěchem provádí funkční vyšetření zraku malých dětí v preverbálním období a u děti s více vadami. Tato skutečnost významně přispívá k včasnému odhalení stupně zrakové vady a možnosti optimální stimulace rozvoje zrakových funkcí i ranou intervenci pro podporu psychomotorického vývoje zrakově postižených děti. Sekci tyflotechnickou moderoval Milan Pěšák (prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých SONS ČR). Pět příspěvků této sekce se týkalo především problematiky prostorové orientace ZP a pomůcek pro samostatný pohyb. Výrobce představil povelovou soupravu akustických orientačních majáků zajišťujících ozvučování stabilních i pohyblivých objektů. Dále byla diskutována problemaar tika zpracováváni a zpřístupňování informací. Byly přijaty následující závěry: v oblasti mobility ZP dochází v současné době k vývoji prostředků odbourávajících architektonické bariéry. V tomto trendu je třeba pokračovat i nadále, je však nezbytná standardizace těchto systémů; digitalizace ve zpřístupňování informací ZP nese s sebou i negativní důsledky, především sociální desintegraci a snížení gramotnosti (zejména v písemném projevu) v důsledku přednostního využívání akustické formy přijímání informací; účastnici sekce věnovali pozornost diskusi nad řešením problému nedokonalé funkčnosti některých náročných kompenzačních pomůcek. Sekci tyflopedie moderovala doc. Lea Květoňová-Švecová (UK Praha). Třináct příspěvků spadalo do tří oblastí daných věkem zrakově postižených: 1. PROVÁZENÍ (Středisko rané péče) zaměřené na pomoc celé rodině, 2. COMENRJS (gymnázium pro ZP v Praze) jako podpora jazykového vzdělávání, 3. představení našich i zahraničních center pomoci handicapovaným studentům na vysokých školách. Závěry: v rámci Středisek rané péče byl představen program provázení". Na základě výsledků výzkumných šetření bylo konstatováno, že znevýhodňující faktory (např. nedonošenost) negativně ovliv-

3 ftují úspěšnost edukacc žáků se zrakovými vadami a že motorická kompetence dětí je výrazně ovlivněna zrakovým postižením a vyzdvihuje význam rané motorické stimulace dítěte, podmínky úspěšné edukace žáků se zrakovým postižením nejsou dosud dostačující. To se dále negativně odráží při studiu na VŠ, je třeba i nadále podporovat rozvoj center pomoci handicapovaným studentům na VŠ, potřebnou péči je třeba věnovat také edukaci zrakově postižených dospělých a seniorů. Sekci psychologie zrakově postižených moderoval prof. Ladislav Požár (TU Trnava). V sekci proběhlo 6 vystoupení, zasahujících široké spektrum problémů. Přijaté závěry: přesná a jednotná terminologie má teoretický i pragmatický význam, je pro další rozvoj tyflologie nezbytná; je třeba věnovat zvýšenou pozornost sociálně patologickým jevům, které se vyskytují i v populaci zrakově postižených jedinců. V rámci prevence je třeba dopracovat a realizovat programy sociálních dovednosti, které jsou již ve stadiu pilotního testováni a stanou se součástí nabídky služeb Tyfloservisu; problémem, kterému jev budoucnu třeba věnovat náležitou pozornost, je sexuální výchova ZP; poradenské služby jsou důležité nejen pro samotné zrakově postižené, ale i pro rodiče ZP dítěte hned od jeho narození; péče o ZP seniory, zaměřená zejména na zlepšování kvality života, patři k aktuálním otázkám současnosti; kladně lze hodnotit skutečnost, že psychologická intervence přešla od zkoumáni jednotlivých psychických procesů ZP k oblasti problémů s bezprostředním vztahem k praxi. Sekci multihandicapovaných ZP moderoval místo omluvené doc. Ludíkové (PU Olomouc) doc. Jesenský (UHK). Řečníci přednesli sedm příspěvků, z nichž většina byla zaměřena na problematiku hluchoslepých. Schválené závěry: surdotyflopedická rozpracování zaznamenala u nás v posledním desetiletí významný pokrok. Podstatná změna nastala v samotném chápání tohoto duálního postižení jako kvalitativně specifické - samostatné skupiny, sekce konstatovala výrazný nárůst různých dvoj i trojkombinací zrakového postižení. Vedle tradičně upřednostňované kombinace ZP s mentálním postižením výrazně stoupá také počet kombinaci se sluchovým či tělesným postižením, poruchami učení, dlouhodobou nemocí a další. Tyto okolnosti vyzývají, aby tyflopedie a KSP v budoucnu věnovaly intervencím a speciálně-pedagogické podpoře těchto skupin výraznou pozornost. Sekce rehabilitace ZP moderoval dr. Josef Cerha (ředitel Tyfloservisu, o.p.s.). V sekci zaznělo osm vystoupení.,205

4 Příspěvky sekce směřovaly od předneseni výsledků teoretických prací k prezentaci subjektů poskytujících tyflorehabilitační služby a k řešení problémů úzce souvisejících s praxi. Schválené závěry: v posledních letech proběhla v naší republice řada teoretických výzkumů i sociologických průzkumů, z nichž některé byly prezentovány i v plénu konference. Je třeba vyzdvihnout důležitost těchto prací z hlediska dokládáni záměrů nových aktivit realizujících se pro zvýšeni kvality života zrakové postižených, účastníci konference vyjadřuji obavu o existenci řady tyflorehabilitačních služeb a o udržení jejich progredujícího standardu (SONS ČR, Tyfloservis, CZV, Tyflocentra a další), účastnici konference kladou důraz na předcházení duplicity v poskytování rehabilitačních služeb, přičemž zdůrazňuji, že v praxi existuje řada dosud nezastoupených služeb, reedukace zraku je jednou ze standardních služeb rehabilitace ZP, a proto je nutné dopracovat program reedukace do praktické roviny, hlavním cílem rehabilitace ZP je osobni spokojený život a zaměstnanost zrakově postižených, z čehož plyne důležitý úkol pro rehabilitology a další pracovníky zainteresované na zvyšování zaměstnavatelnosti ZP. Workshop Mimořádné pozornosti se těšil workshop zaměřený na nácvik sociálních dovedností ZP. Vedl jej PhDr. Zbyněk Galvas (Tyfloservis, o. p. s., FF UK Praha). Workshop prakticky demonstroval význam sociálních dovedností při rehabilitaci ZP i hlavní oblasti jeho výcviku. Konferenci doprovázela výstava tyflotechnických pomůcek. Závěrečné zhodnocení průběhu konference shrnul doc. Jesenský, který vyzdvihl význam komprehenzivního přístupu a efektivní spolupráce všech zainteresovaných profesí, nastínil ideu celoživotního učení a z toho plynoucí potřebu hlubšího rozpracování tyflopedie z hlediska věkových kategorií. Vědecká konference Edukace a rehabilitace zrakové postižených na prahu nového milénia připomněla důstojnou formou 10. výročí založení přední české edukačně rehabilitační instituce - Tyfloservisu. Náležitou pozornost věnovala zhodnoceni transformačního úsilí v tyflopedn i v dalších komplementárních oborech. Po relativně velmi dlouhé době se na ní sešli představitelé vysokoškolských pracovišť, čeští i zahraniční odborníci různých profesí (s velmi silnou reprezentaci ze SR) i mluvčí zrakové postižených. Zvlášť je nutné ocenit aktivní podíl představitelů tyflopedie z kateder speciální pedagogiky a psychologie, kteří se v tomto počtu sešli vůbec poprvé, aby prezentovali svou práci, zasedali v programové radě a zabezpečovali odbornou úroveň průběhu konference. Přejme si, aby oněch patnáct bodů doporučení konference (viz příloha) nezapadlo, ale naopak

5 v dohledné dobé phspélo k pozitivnímu vývoji i k dalším setkáním tyflopedú, tyflorehabilitologů a dalších pomáhajících profesí ku prospěchu našich zrakově postižených. Při první konferenci svého druhu v novodobé české historii obstáli na výbornou účastníci i pořadatelé, kteří zvedli vysoko laťku příštích jednání tohoto typu. Katedra speciální pedagogiky PdF UHK i Tyfloservis, o. p. s., se za podpory UHK a černých sponzorů hned napoprvé představily ve velmi dobrém světle. Lze si jenom přát, aby tomu bylo stejně i do budoucna. Závěrem dodejme, že pořadatelé připravili k vydání sborník příspěvků z konference: JESENSKÝ, J. a kol. Edukace a rehabilitace zrakově postižených na prahu nového milénia Sbomik příspěvků z védecké konference. Hradec Králové : Gaudeamus, Doporučení konference Konference si vytkla za úkol zhodnotit vývoj v oblasti podmínek existence zrakově postižených občanů v ČR a nastínit směry a trendy dalšího rozvoje v této oblasti. Důstojně připomněla 10. výročí působeni významné české edukačně rehabilitační instituce Tyfloservisu a transformačního úsilí v tyflopedii i dalších komplementárních vědních oborů. Sešli se na ní představitelé vysokoškolských pracovišť českých i zahraničních, odborníci různých profesí i mluvčí ZP (SONS). Entuziasmus účastníků, pozornost a podpora, kterou konferenci věnovali čelní představitelé politické scény, státní správy i akademických kruhů, opravňuje k naději, že závěry konference nezapadnou a budou dále rozvíjeny. Účastnici konference se shodli na těchto doporučeních: 1. Považujeme tuto konferenci za užitečný začátek spolupráce odborníků různých profesi operujících v referenčním poli tyflologie. Vítáme skutečnost, že konference našla přiměřený ohlas u představitelů našeho veřejného života i našich přátel ze zahraničí. V průběhu konference se ukázalo, že mnohé problémy v této oblasti jsou společné jak v České, tak Slovenské republice a setkáváme se s nimi i v zemích EU. 2. Optimalizace edukačně rehabilitačních a dalších procesů existence zrakově postižených by spíše měla směřovat k postulátu BÝT", smysluplně žít, seberealizovat se, nežli k postulátu MÍT", vlastnit, bez ohledu na principy humanity a solidarity. 3. Edukace a rehabilitace zrakově postižených by se méla nést v duchu celospolečenských programů - antidiskriminace, nezávislost, partnerství, integrace a životní pohody zrakově postižených. Zvláštní pozornost by měla být věnována rodině a partnerům zdravotně postižených jedinců. 4. Považujeme z mnoha hledisek za vysoce účelné plně implantovat ideu,207

6 celoživotního učení do prostředí ZP a z tohoto aspektu dospět k hlubšímu rozpracování tyflopedie z hlediska hlavních věkových kategorií. 5. ZP mají právo na svou vlasmi kulturu, její rozvoj by měl být považován za součást rozvoje majoritní kultury. 6. Dále vytvářet podmínky, aby oftalmologická péče mohla udržovat krok se světovou špičkovou úrovní. Dbát přitom na včasnou diagnostiku a komplexní a opakovanou diagnostiku zrakových vad i ranou intervenci pro podporu psychomotorického vývoje zrakově postiženého dítěte. Tento druh intervenci by měl být s větším důrazem aplikován také u generace zrakově postižených seniorů. 7. Pojeti školní edukace ZP by mělo vyznít ve prospěch odstraněni neurotizace a stresování ZP dětí a mládeže, ve prospěch chápání zrakově postiženého ne jako pasivního objektu, alejako aktivní objekt edukace. To předpokládá důsledné optimalizovat odbornou podporu a technologické zabezpečeni. Speciální pozornost v těchto směrech věnovat středoškolskému, zvláště pak vysokoškolskému vzdělávání zrakově postižených a rozvoji center pomoci ZP vysokoškoláků na všech vysokých školách ČR. 8. Vyvinout maximální úsilí pro snížení nezaměstnanosti ZP, docílit, aby její procento nebylo vyšší než u intaktních.těmto cílům by mělo odpovídat působení edukačně rehabilitačních zařízení. 9. Považovat tyflorehabilitaci za integrální součást následné zdravotní péče a její vysokou úroveň zabezpečit mimo jiné tím, že náklady na ni budou považovány za obligatorni. 10. Trendy zvyšováni kompenzačního a reedukačního potenciálu ZP s pomocí tyflorehabilitačniho inženýringu je důležité dál prohlubovat tak, aby se žádná z technologických vymožeností sloužících intaktním, nestala nedostupnou pro ZP. Naplněním tohoto požadavku tak předcházet diskriminaci zdravotně postižených. 11. Vážným problémem edukace i rehabilitace je kombinované zrakové postižení. Napříč věkovými kategoriemi se pociťuje jako postiženi svého druhu, které si zaslouží stejnou pozornost a specifické služby jako je tomu u běžné ZP populace. 12. Zabezpečit další rozvoj a nedopustit, aby vědeckovýzkumný potenciál sloužící potřebám ZP nebyl schopen držet krok se světovým děním ve vývoji a výzkumu. 13. Propojovat výzkum s přípravou kvalifikovaných odborníků především dalším rozvojem kvalitní vysokoškolské přípravy mladých adeptů tyflopedie, tyflorehabilitace i tyfloinženýringu. Tam, kde kapacity ČR tomuto úkolu nemohou učinit zadost, koor-

7 drnované a urychlené vytvářet podmínky pro mezinárodní, minimálné celoevropskou spolupráci a kooperaci na tomto poli. Zvláštní pozornost v tomto sméru věnovat spolupráci se slovenskými pracovišti. 14. Mezioborová i mezinárodni spolupráce si vyžaduje podnikat systematické kroky ke standardizaci opatřeni tyflopedického typu, k unifikaci terminologie, jejího výkladu a zveřejňování. 15. Zavázat odborníky v referenčním poli tyflologie, aby se v pravidelných intervalech scházeli a hodnotili kooperaci a její výsledky. Doporučuje se pořadatelům konference převzít iniciativu, obrátit se na představitele vysokoškolských a dalších autoritativních pracovišť v oblasti tyflopedie a jejich komplementárních oborů, aby a) vytvořili specializované týmy pro řešení klíčových problémů ZP, b) zabezpečili kooperaci takových týmů a pořádání odborných konferencí v pravidelných intervalech, c) připravili inovaci projektu Kompendium edukace a rehabilitace zrakově postižených", které popíše klíčové problémy i jejich řešení, a zabezpečili jeho postupnou realizaci v průběhu 3-4 let..,209