Komunikace se zaměřením na rétoriku

Transkript

1 Vzdělávání pracovníků základních a mateřských škol městského obvodu Ostrava-Jih CZ.1.07/1.3.05/ Komunikace se zaměřením na rétoriku Autoři studijního textu : PaedDr. Mgr. Věra Facová MUDr. PhDr. Miroslav Orel Rok vydání: 2010 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

2 OBSAH 1. Krátké slovo na úvod 4 2. S kým se učitel ve škole setkává a komunikuje Ředitel a vedení školy Kolegové a další pracovníci školy Žáci a studenti Rodiče žáků Na co je vhodné pamatovat při komunikaci učitele či učitelky Osobnost komunikujícího Roviny osobnosti, ze kterých komunikujeme Některé rozdíly mezi muži a ženami Konflikty, asertivita, frustrace a stres v komunikaci Frustrace a stres v komunikaci Základní seznámení s obsahem rétoriky Komunikace verbální slovní Komunikační styly Komunikace neverbální Oblečení a úpravu zevnějšku a osobního prostoru Výraz obličeje (mimika) Oční kontakt Pohyby (kinezika) Postoj (konfiguraci těla) a gesta (gestika) Vzdálenost (proxemika) a doteky (haptika) Pomocné technické prostředky v pedagogické komunikaci Orientační prezentační desatero Krátké slovo na závěr Literatura 63 2

3 Tento studijní materiál věnujeme všem pedagogům a pracovníkům ve školství, kteří jsou ochotni připustit, že stále můžeme jít dál, zlepšovat se, pracovat na sobě, zamýšlet se nad sebou i druhými a brát okolnosti života jako příležitosti něčemu se naučit. Prohlašujeme, že text jsme zpracovali samostatně a uvádíme prameny, ze kterých jsme čerpali a které nás oslovily. Věra Facová a Miroslav Orel Ve Valašském Meziříčí dne 10. ledna

4 1. KRÁTKÉ SLOVO NA ÚVOD Profese učitele je zmiňována jako poslání. Není pochyb o odborných znalostech všech absolventů středoškolského a vysokoškolského studia učitelských směrů. Otázkou však zůstává, zda odbornost získávána při studiu nepřevyšuje několikanásobně teoretické a praktické umění komunikovat s těmi, kdo jsou klienti učitelů, a to jsou žáci a školní třídy, dále pak rodiče, kolegové, vedení školy atd. V mateřských školách pak skupiny dětí rozdělených do tříd a mnohem užší spolupráce s rodiči. Původ slova komunikace je v latinském communicatio spojení, spojování, společná účast, sdělování, komunikace; communicare stýkat se, společně sdílet; communicatus spojený, sdružený. Komunikace tedy obsahuje společné prvky, spojení subjektů, sdělování a sdílení. Mohli bychom říci, že člověk je zrozen ke komunikaci s druhými. Ať jsme v jakékoli pozici pracovní či osobní, v jakémkoli věku či společenském postavení, komunikaci se nevyhneme. Komunikovat s druhým můžeme, aniž bychom pronesli jediné slovo a někdy přitom díky technice můžeme být na kilometry vzdáleni. Nebo jste nikdy nemlčeli, když jste byli vedle někoho nebo když jste oba drželi sluchátko telefonu a přesto jste si sdělovali a sdíleli něco společného? Nikdo z nás asi nepochybuje o různosti přístupu k žákům vzhledem k věku, pohlaví, inteligenci, zaměření školy atd. Ale nejsme si jisti, zda při tom všem příprava na učitelské povolání dostatečně pamatuje na nejmocnější nástroj učitele komunikaci. Tato stručná skripta jsou určena všem zájemcům, kteří mají pocit, že by se docela rádi, s odstupem od let studijních, podívali na téma, které nás provází na každém kroku profesního i osobního života umění komunikovat. Je pravděpodobné, že mnoho z toho, co najdete v těchto skriptech, již dávno znáte a uplatňujete v praxi. Možná si teď ale těchto pár řádků dáte do souvislosti s tím, co je možné ještě při komunikaci s žáky, studenty změnit, upravit, poopravit, rozšířit atd. 4

5 V komunikaci jde mimo jiné o vztah a proces. A jako každý proces, má i komunikace svůj vývoj. Přejeme Vám, abyste přijali, že v každém okamžiku, každém věku a v každé pozici se proces komunikace může rozvíjet a obohacovat. Kéž zde každý z Vás čtenářů najde alespoň jednu stránku, která Vám poodhalí něco, co Vám pomůže v každodenní praxi s žáky nebo ve Vašem životě. 5

6 2. S KÝM SE UČITEL VE ŠKOLE SETKÁVÁ A KOMUNIKUJE Zdálo by se na první pohled, že se učitel při vstupu do školy se potkává především s žáky. Pro komunikaci mezi účastníky výchovně-vzdělávacího procesu se někdy používá označení pedagogická komunikace. Řídí se určitými pravidly a zahrnuje nejen komunikaci v rámci vyučovací hodiny. Účastníci pedagogické komunikace (učitel, žák, skupina žáků, třída) jsou vždy v určitém vztahu, který ovlivňuje výměnu informací mezi nimi. Jednotlivé formy pedagogické komunikace probíhají mezi zmíněnými účastníky v různé kombinaci (zapojen je např. učitel žák, žák žák, skupina žáků třída apod.). A navíc každý komunikuje také sám se sebou pak hovoříme o intrakomunikaci. (Gavora, 1988 in Nelešovská, 2002, s ) Žáci však nejsou jedinými, s kým ve škole komunikujeme. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste vstoupili do školní budovy s tím, že se jdete představit jako nový učitel/ka, případně profesor/ka. Asi jsme se nejdříve potkali s ředitelem školy a případně s celým vedením, dále se svými kolegy. Na rodičovských schůzkách (a pravděpodobně nejen tam) komunikujeme s rodiči žáků. Ve školní jídelně potkáváte kuchaře a kuchařky, na chodbách uklízečky, u vchodu možná školníka, domovníka atd. Podíváme se stručně na jednotlivé kategorie. Při komunikaci se všemi zmíněnými kategoriemi můžeme najít všech pět základních funkcí komunikování, které uvádí Vybíral (2005, s. 31): informovat oznámit, předat zprávu instruovat naučit, zasvětit přesvědčit ovlivnit, získat na svou stranu vyjednat (domluvit se) vyřešit, dospět k dohodě pobavit - rozveselit, rozptýlit Obsah zmíněných funkcí je všem zainteresovaným dobře znám. Nezapomínejme, že pobavení je jednou z funkcí komunikace a má své místo i ve škole. 6

7 2.1. ŘEDITEL A VEDENÍ ŠKOLY Co v situaci, kdy se setkáváme s ředitelem/ředitelkou a vedením školy, je pro komunikaci patrně nejdůležitější? Domníváme se, že první dojem (který - jak známo - si utváříme v prvních sekundách setkání s danou osobou). Může být pro nás tím správným odhadem i při další spolupráci s daným člověkem, ale naopak může nést i mylnou informaci pro nás i další práci se zmiňovanou osobnou. Jak tedy nejvhodněji zahájit komunikaci se svým budoucím nadřízeným? Doporučujeme se na tento vstup připravit - minimálně po stránce oblečení. Tento vnější znak mnohdy podceníme. Ale na otázku, zda si oblečení na druhých zpravidla všimneme, odpovídáme: ano. Je to jedno z prvních komunikačních sdělení, které o sobě dáváme druhým. Nemůžeme však dopředu vědět, jak bude náš budoucí zaměstnavatel oděn. Je možné, že uvidíme muže, který bude oblečen v obleku, případně ženu ve slušivém kostýmu, ale taktéž nás může překvapit ředitel či ředitelka v kraťasech, případně slušivé sportovní soupravě z trhu či v tričku. Ať už naše překvapení bude jakékoliv, je vhodné, abychom nepřekvapili my. Jdeme se přece představit a uvést. A proto doporučujeme obléci se tak, ať nepřevyšujeme ředitele školy, ale zároveň nevypadáme tak že jsme se vrátili právě z vycházkové túry. Jste-li muž, pak by bylo vhodné volit kalhoty jiné než rifle, tzv. tesilové, pokud se vám do tesilu nechce, prosíme o rifle alespoň černé barvy. Košile s límečkem je vhodnou součástí oblečení pro jakéhokoli zejména začínajícího pedagoga. I když se jedná o tělocvikáře, nejdete učit, ale představit se řediteli či vedení školy. Batoh a botasky v každém případě nechejte na volný čas. Pokud jste ženou, je vhodné mít taktéž kalhoty látkové či sukni a slušivou halenku s límcem, či tričko a sako, které zdobí. Tak oblečení bychom měli. Podrobnosti k němu však najdete v další části skript. Co je však důležité, jak tedy poprvé komunikovat se svým nadřízeným. Nezapomeňte, jakmile otevřete dveře ředitelny, je potřeba si přiznat to, že od této chvíli situaci řídí někdo jiný - ředitel, vedení školy nebo sekretářka, která vás uvádí. Důležitá zásada ještě před vstupem do ředitelny: Prosím, zapamatujte si dobře jméno svého budoucího nadřízeného. Ani vy nejste rádi, když někdo vaše jméno různě komolí. (Vzpomeňte na svá studentská léta.) A pak už prosím hrdě vstupte. Pozn. Totéž platí u vašich žáků, rodičů, osob, se kterými ve škole jednáte. 7

8 Čím více budete naslouchat a řídit se pokyny těch, kteří jsou v tomto prostředí doma, tím více můžete získat. To znamená, představit se a pak se nechat vést těmi, kteří jsou k tomu určeni. Co to znamená? Mohou vám nabídnout, abyste se posadili, pak je dobré tohoto využít a vybrat si místo, kde se cítíte dobře. Může vám být nabídnuto malé občerstvení a potom je dobré se nechat občerstvit. Lze se však setkat také s tím, že vás nechají stát a nic vám nenabídnou. Není potřeba se zneklidňovat. Příčin, proč tomu tak je může být spousta a je potřeba se jen situaci přizpůsobit a přijmout ji. Jestli budete dotazováni na jakoukoliv otázku, je vhodné odpovědět, pokud to půjde, přes důkaz. Co to znamená přes důkaz? Jste- li například dotázáni na délku praxe a žádnou doposud nemáte, je vhodné říci např.: Zatím nemám ucelenou pedagogickou praxi, ale v rámci povinné pedagogické praxe, jsem učil/a tři týdny šesťáky a rád/a konstatuji, že jsem výukové i výchovné situace včetně výletu zažil/a a dostal/a posudek od mé uvádějící učitelky, který zde mám s sebou Tímto pouze upozorníte na to, že se ani nepřeceňujete, ale ani podceňování vám není vlastní. Další zásadou při setkání s budoucím nadřízeným je (jednoduše řečeno) - nechat se vést jeho cílem a nepodléhat cíli vlastnímu. Příklad: vaším cílem může být se předvést a zaujmout, jeho cílem může být jen sepsat pracovní smlouvu. Je vhodné vnímat tento rozdíl a přijmout to, co budoucí zaměstnavatel po vás chce. Pokud vám to přijde, že byste tím ztratili vlastní identitu a přistoupili na hru někoho jiného, zkuste nejprve vyslechnout druhou stranu a pracovní smlouvu si vezměte např. domů a konzultujte, s kým je vám libo. Jen nutit svého nadřízeného při úvodním setkání k tomu, aby on přistoupil na váš cíl, je možná hra pro příliš odvážné Ale necháváme na vás. Vše, co zde uvádíme, může platit i pro zkušené pedagogy např. při jednání na úřadech, pokud jdete žádat o sponzorský dar pro školu, soutěž apod. Otázky a úkoly k zamyšlení: Vzpomeňte si na první kontakt s vedením školy nebo přímým nadřízeným/nadřízenou. Co se Vám vybaví? Co byste dnes udělali jinak a co stejně? Jak vnímáte komunikaci se svým nadřízeným/nadřízenou nyní? Jakým stylem se obléká Váš nadřízený/nadřízená a jakým Vy? Srovnejte. 8

9 Uvědomte si, kde a jak se Vám první dojem o někom potvrdil a kde naopak vyvrátil? 2.2. KOLEGOVÉ A DALŠÍ PRACOVNÍCI ŠKOLY S kým dalším se na škole setkáte, budou asi vaši kolegové. Může se zdát, že s nimi se až tak ve škole nemusí stýkat. Jde přece o žáky. Ale chyba lávky. Kolegové vám totiž mohou situaci ve škole velmi zpříjemnit nebo naopak znepříjemnit. Možná jste již ve své praxi zažili to, že jste se pro ně stali terčem, ať už v kladném či záporném smyslu. Je dobré znát cíl a strategii převahy vašich kolegů neboli strategii a cíle sborovny. Může být sborovna, která je zaměřena na žáky, a o ně především jde. Jinde je patrný dobrý duch sborovny, postavený především na přátelských vztazích. Ale také jste se mohli potkat s kolektivem rivalitně laděných učitelů, kdy každý hraje za sebe - pak může být klidně sborovna tzv. sólových hráčů. Některé sborovny jsou výrazně rozděleny (např. generačně - starší a mladší, učitelé humanitních předmětů a učitelé přírodovědných předmětů, často učitelé prvního stupně a učitelé druhého stupně atd.). Co však mají všechny sborovny společné? 1. V případě sborovny se jedná o skupinu vysokoškoláků. 2. Převážná část sboroven je složena z převahy žen a chybí přirozená heterogenita (pozn. smíšené /mužsko-ženské/ sbory jsou zpravidla stabilnější!). 3. Učitelé, kteří jsou v praxi více jak pět let, málokdy mění zaměstnání. Zda jsou tyto faktory typické pro převahu jiných pracovních kolektivů? Myslíme si, že spíše ne. Co z toho vyplývá? Především sborovny jako kolektivy mají svá specifika a je nutné s nimi počítat. K pracovním kolegům učitelů jistě patří také vychovatelé, pomocný personál, školní psychologové apod. V tomto úvodu jen krátce upozorníme na fakt, že v rámci dobré spolupráce s kolegy je při komunikaci obecně vhodné vytvářet spíše kolegiální vztahy a nepouštět se 9

10 příliš do osobních vazeb. Mohou pak několikanásobně převážit a mít negativní dopad na pracovní výkon, spolupráci, komunikaci či řešení konstruktivního problému. Jinými slovy, v zaměstnání bychom měli mít převážně kolegy a ne převážně kamarády. Menšinovou skupinou pracovníků ve škole jsou také jiné profese - jako je ekonom/ka, účetní, sekretářka, asistentka, školník, údržbář, kuchař/ka, uklízeč/ka atd. Učitelé se s nimi nesetkávají tak často, nicméně, ačkoli nejsou součástí pedagogického sboru, jsou součástí školy. Měli by být bráni jako kolegové s jinou funkcí, náplní práce a úkoly. Nadřazená, povýšená či přehlížející forma komunikace nemá u profesionála místo, ani když jedná s paní, která odnáší odpadky. Z prostředí mimo školu se můžeme setkat např. se zástupci zřizovatele, ministerstva, městského úřadu, inspekce apod. První kontakt s nimi je zpravidla zprostředkován přes vedení školy nebo sekretariát. Otázky a úkoly k zamyšlení: Jak byste charakterizovali sborovnu, které jste součástí? Je Vaše sborovna spíše jednotná nebo spíše rozdělená? Jaký je věkový průměr ve Vaší sborovně? Vzhledem k průměru je Váš věk stejný / vyšší / nižší? Co z toho pro Vás vyplývá? Zamyslete se nad výhodami a nevýhodami, které z toho vycházejí. Máte ke všem kolegům a kolegyním stejný vztah? 2.3. ŽÁCI A STUDENTI Jde o vztah, vztah a zase vztah Tak záměrně uvádíme tuto pasáž. Neboť, pokud jakýkoli učitel nemá vztah k žákům, asi mu nepomůže sebevyšší vědecká hodnost k tomu, aby se mu povolání dařilo a výsledky viděli nejen kolegové, ale především žáci. Je to asi tak, jako by lékař nechtěl pracovat s nemocnými, ale se zdravými lidmi. Pak má velmi omezené pole působnosti. 10

11 O specifikách věku a přístupu v komunikaci s žákem se dočtete jinde. Ale co by měl kvalitní učitel zvládnout v počátku i průběhu výuky či času, který tráví s žáky? Především to, že žáci v něm budou vidět nejprve člověka s lidskými kvalitami a až teprve pak odborníka na daný předmět. Mohou přitom klidně znát i jeho slabiny (např. nedostatečnou technickou průpravu na výuku). Partnerská komunikace vyvážena mezi učitelem a žákem je základem úspěchu. Učitel by neměl být jediným, který vytváří hodinu, ale dirigentem orchestru, který má před sebou a kdy každý žák má zkušenost na to, který nástroj mu jde nejlépe. A úkolem dirigenta je tento nástroj (neboli vlohu, dispozici, dovednost) žáka odhalit, zviditelnit a pak řídit orchestr, kdy každý nástroj je někdy slyšet více, jindy méně. Spolu s dirigentem (učitelem) pak žáci vytváří dokonalý orchestr (třídu). Jednoduše řečeno, při komunikaci s žákem hledejme jeho silnou stránku a v té ho podporujme. Vrátí se nám to několikanásobně. A sáhněme si do svého svědomí. I naši žáci by našli a nacházejí naše slabiny. Pokud však na nich žáci postaví komunikaci s námi, můžeme být ztraceni, neboť žáci ve třídě jsou těmi, kterých je převaha. Měli bychom vždy znát a vědět o kladech svých žáků a ocenit je. Často se však setkáváme s tím, že je spíše prezentováno, v čem je daný žák problémový, aniž by byla zmínka o oblastech, které jsou jeho kladem. Naprosto každý žák je v něčem dobrý když to není prospěch, mohou to být sportovní výkony, manuální zručnost, komunikační obratnost nebo také dovednost něco ukrást, opsat atd. Zmíněným příkladem jsme nechtěli budit dojem, že nabádáme k pochvalám za krádeže, nicméně z psychologické praxe známe děti, které rozvíjejí dovednost krádeží právě proto, že nejsou nikde a za nic oceňovány a v jiném nemohou dostát požadavkům, srovnání s ostatními, nárokům rodičů atd., a tak si najdou to svoje, v čem vyniknou. OČEKÁVÁNÍ A PRAVIDLA V KOMUNIKACI S ŽÁKY VE VÝUKOVÉ HODINĚ Komunikace ve školním prostředí (zejména pak ve výukové hodině) je velmi úzce spojena s nadstavením pravidel v určitých pravidelných činnostech a zároveň s naším očekáváním. 11

12 Zkuste si vybavit konkrétní výukovou hodinu, ve které se vám dařilo, a zvažte, s jakým očekáváním jste do ní vcházeli. Pokud např. s tím, že předáte žákům informace, které však zkonfrontujete s tím, co žáci prakticky o daném problému vědí, a zároveň žáci na tuto věc přistoupili a sami sdělovali své dosavadní zkušenosti, pak jste se mohli potkat v očekávání k dané výukové hodině a pravděpodobně proběhla k oboustranné spokojenosti. A zkuste si dále vzpomenout na výukovou hodinu, ve které se vám viditelně nedařilo. Nemohlo to být například tím, že vy jste opět chtěli ve výukové hodině předávat, ale žáci byli naladěni a očekávali něco zcela jiného? Chtěli prostě výukovou hodinu jen přežít. Nic více. Odmítali spolupracovat a dávali vám najevo, že to, co povídáte, je až tak nezajímá. Troufneme si tvrdit, že zde se očekávání učitele a žáka nepotkalo. A pak jste možná vy i žáci byli z výukové hodiny nepříjemně překvapeni a doslova otráveni. Co z toho vyplývá? Možnost vytvořit výukovou hodinu s žáky pouze tehdy, pokud očekávání vaše a žáků se alespoň k sobě přiblíží. Pak je šance považovat oboustranně výukovou hodinu za zdařilou. Např. vy můžete mít pocit, že jste něco předali, a žáci pocit nejen, že se dozvěděli, ale taky mohli vzájemně spolupracovat ve skupinách, což jim třeba může vyhovovat. Možností, jak podpořit úspěšnost ve výukové hodině, je řada. Například tím, že vytvoříte společně s žáky pravidla, jak bude vypadat průběh výukových hodin, a dohodnete se, na jak dlouhou dobu budou pravidla platit znamená to, že se budou na výukové hodině podílet také sami žáci. Přes dané osnovy je vždy možná dohoda například v tom, kdy a jak se bude zkoušet, z čeho bude vedena klasifikace, zda mají žáci povinnost zaznamenávat si váš výklad sami nebo jim diktujete zápis, co referáty a spolupráce ve skupinách atd. Z hlediska efektivity je vždy lepší, pokud se zúčastnění na něčem podílejí, než když dostanou vše hotové. Platí to i o fungování pravidel ve třídě. Platí, že pravidla by měla být sestavena ve spolupráci, interakci a komunikaci s žáky. Pro inspiraci uvádíme několik bodů: 12

13 Na začátku školního roku nechejte žákům napsat představu o průběhu výukové hodiny. Pak zapište na tabuli nápady a návrhy ze strany žáků. Dohodněte se na těch, které jsou pro vás přijatelné a možné. Přidejte své vlastní návrhy a dohodněte se s žáky, zda je takto akceptují. Tam, kde se nedohodnete, zkuste hledat kompromis. Navrhněte, z čeho chcete žáky klasifikovat, informujte je, proč a za jakých podmínek. Vytvořte dohody o tom, jak budete zkoušet (ústně, nahodile, podle systému apod.). Zkuste chválit a oceňovat ve výuce více než používat sankce. Vezměte žáky na svou úroveň jako své partnery v práci. Nebuďte prosím těmi, kteří pravidla poruší jako první. Otázky a úkoly k zamyšlení: Vybavte si své problémové žáky a zamyslete se, zač byste je ocenili. Kdy jste je ocenili? Jaká byla jejich reakce? Ocenili jste je za něco i před jejich rodiči? 2.4. RODIČE ŽÁKŮ Rodiče jsou těmi, kteří nám svěřují své potomky, a domníváme se, že taktéž budou očekávat úspěchy svých dětí. Proto takové třídní schůzky, na kterých učitelé sdělují pouze zápory třídy a jednotlivců, by ve škole neměly mít své místo. Učitel, který rodiči sdělí alespoň jeden nebo dva klady k jeho synovi či dceři a pak začnou společně uvažovat o tom, co by měl žák, o kterém je řeč, zlepšit, dává šanci a prostor k partnerskému dialogu. Pokud začneme pouze kritizovat, používáme jen nástroj moci, což by se nemělo stát ani začínajícím učitelům. Rodiče tím tlačíme do role rebelujícího a nespokojeného nebo poslušně přijímajícího žáka. Pamatujme tedy, že je nutné vždy sdělit nejen zápory, ale i klady! 13

14 Např. Váš Kája je opravdu výborný v běhu a dokonce uvažujeme, že by reprezentoval naši školu. Je opravdu šikovný a jsem za to ráda a chci, abyste to ode mne slyšela. To, na co se musíme společně zaměřit, je čeština. Ta mu moc nejde. Jak to vidíte vy? Otázky a úkoly k zamyšlení: Vybavte si, s jakými rodiči byla pro Vás komunikace snadná a s jakými naopak náročná. Cítili jste se někdy rodiči zahnáni do kouta? Jak jste reagovali? Máte nyní nějaké náročné nebo problematické rodiče? V čem spočívá náročnost nebo problematičnost? Jak s nimi komunikujete? Co by Vám pomohlo pro zlepšení a vyladění komunikace s nimi? 2.5. NA CO JE VHODNÉ PAMATOVAT PŘI KOMUNIKACI UČITELE ČI UČITELKY Mnoho lidí dává přednost zjednodušením, struktuře a schématům. Uvádíme proto komunikační desatero pro učitele a učitelky : 1. Pro naše klienty jsme služba. To bychom měli mít na paměti. Naším hlavním nástrojem je řeč. Dorozumívání ve škole probíhá mezi učitelem a žákem, učitelem a rodičem nebo dvěma pedagogickými kolegy. Zkusme tedy zapomenout na mocenskou pozici, kterou ve třídě můžeme uplatnit - je to často z naší strany zrádný tah. 2. Nezapomeňte, v komunikaci nehrajeme na vítězství, ale dohody. 3. Vytvořte si se svými žáky pravidla a ty prosím dodržujme všichni. Pravidla, která vytvoří učitel sám bez dohody s žáky, nemají smysl. 4. Pozor na důslednost. Žáci neocení, pokud např. slíbíte čtyři písemné práce a dáte ve výsledku tři. Mohou mít pocit, že právě ta čtvrtá by byla ta nejlepší a na ní by si známku vylepšili. 14

15 5. Pokud se vám v komunikaci s žáky nedaří, zkuste přemýšlet, kde byste s žáky mohli začít, které místo např. ve výukové hodině vás nejvíce spojuje, kde si nejvíce porozumíte. 6. Buďte spolehliví, a pokud něco slíbíte (i co nesouvisí s výukou), nezapomeňte, že to může mít pro žáky velmi vysokou cenu. Dvojnásob pak u rodičů. 7. Pamatujte, že vždycky má výhodu ten, kdo začíná hovořit jako druhý. Nechejte proto i v problematických situacích jako první promluvit třeba rodiče nebo žáky. 8. Přiznejme svou chybu. Každý jsme omylný. Skutečně vyzrálý pedagog umí přiznat svou chybu. 9. Zkuste se zamyslet, zda vás žáci znají skutečně ze všech pozic ego stavů: pečující, kritické, dospělé, spontánní či adaptované (vysvětlení pojmů - viz další text). 10. Nepodceňujme žáky. Mnohdy již čtyřleté dítě nebo patnáctiletý žák přinese mnohem více nápadů, než doma připravíme do výuky my sami. Vycházejte prosím z toho, co vaši žáci umí. Napsané jistě není vyčerpávající a všeobsažné. Mohou Vás napadat další body, kterými byste desatero rozšířili nebo upravili. Na co dávejme pozor? Uvádíme nejčastější důvody nedorozumění nebo nevyladění v komunikaci. Nadměrné používání cizích slov Mnoho technických prostředků, a tudíž neosobní kontakt Nepřiměřená rychlost řeči (se záměrem stihnout vše v krátkém čase) Malá odbornost nebo naopak odbornost vysoce přesahující možnosti druhé strany a nepřizpůsobení se pedagoga Nezkušenost se vzděláváním (kdy se do pozice pedagoga dostane např. špičkový technik z praxe) Potlačení vlastní autenticity a přirozenosti Odklonění od tématu - od cíle schůzky, vyučovací hodiny atd., což bylo na počátku určeno Malý prostor pro dotazy, pro vyladění nesrovnalostí v rámci slovní komunikace 15

16 Nedodržení času, ať už z hlediska zkracování nebo přetahování přes přestávky (Pozor: vyučovací hodina je ve škole dohodnutým časem ) Neoprávněný předpoklad, že je něco jasné (u žáků, ale i jejich rodičů), složitost výkladu, používání vulgarismů, jednání s osobami jako s malými dětmi, mentorování, zdůrazňování nadřízenosti a podřízenosti Nevhodný rozsah a způsob sestavení písemných podkladů pro jednotlivá témata (např. příliš podrobná nebo žádná) Nepřipuštění si možných chyb a omylů Příliš nápadný projev (emocionální, dramatický apod.) Příliš nápadný zevnějšek (výrazné parfémy, zcela nevhodně volené oblečení atd.) Neochota ke zpětné vazbě, práci na sobě samém a zlepšování (tj. postoj typu: Mám přece několikaletou praxi, já nejlépe vím, jak to je, mně nebude nikdo poučovat ) Osobní antipatie a nedořešené problematické vztahy, které se přenášejí do vztahů s jinými lidmi Časté užívání dvojné vazby (vysvětlení pojmu - viz další text) Otázky a úkoly k zamyšlení: Čím byste dále rozšířili prezentované desatero? Co Vám tam chybělo? Jaká další varování byste našli? Co se Vám v praxi osvědčilo nebo naopak neosvědčilo? Doplňte další body do stručného rámcového přehledu. 16

17 3. OSOBNOST KOMUNIKUJÍCÍHO Pravděpodobně se shodneme v tom, že do komunikace vstupuje celý člověk jak jeho tělesná rovina ( komunikujeme na přímo, přes telefon, nebo jakkoli jinak), tak rovina psychická (asi jinak budeme komunikovat, když je nám dobře a když je nám zle ) a také rovina vztahová (nebo se vám komunikuje stejně s člověkem, kterého máte rádi a s jiným, kterého nemůžete ani vystát?). V oblasti profesní komunikace a rétoriky jsme vedeni k tomu, abychom komunikovali se všemi stejně. Dokonale se nám to ale pravděpodobně nepodaří, neboť vstupujících a interferujících faktorů je obrovské množství. Do komunikace tedy vstupuje celá osobnost člověka. Samotný Aristoteles (jeden z mohykánů rétoriky) považoval řečníkovu povahu a poctivost (dnes bychom možná řekli osobnostní rysy) za nedílnou součást rétorického umění. (Aristoteles, 1999, s ) Otázky sebepoznání vlastních osobnostních dispozic, vlastností, vloh, ale i silných a slabých stránek tedy sebepoznání vlastní osobnosti - podle našeho názoru podmiňuje efektivní sebeřízení a sebekontrolu. To vše považujeme za nezbytné podmínky úspěšnosti ve všech oblastech našeho konání včetně komunikace a rétoriky. Proto jsme do materiálu o komunikaci zařadili také krátkou pasáž týkající se osobnosti člověka. V odborné literatuře se setkáme s velkým množstvím definic osobnosti. Psychologický slovník (Hartl Hartlová, 2000) se tomuto pojmu věnuje na osmi stranách. Z psychologického hlediska platí, že osobností je každý člověk a osobnost představuje celek duševního života daného jedince. Otázkami osobnosti se zabývá lidstvo od nepaměti. S otázkami osobnosti člověka se setkáváme na poli filozofie, umění či náboženství už od nejstarších 17

18 dob. V rámci psychologie se zformoval také obor psychologie psychologie osobnosti, který je v rámci psychologie vyučován na vysokých školách. Každý člověk (a tedy každá osobnost) se vyznačuje vnitřními prožitky (které pro okolí zůstávají skryté) a viditelným vnějším projevem (který je pozorovatelný). Oba prvky se mohou shodovat nebo lišit v intenzitě (kvantitě) i obsahu (kvalitě) s možnostmi různých kombinací, které si sami jistě představíte. Jako úplnou shodu vnějšího projevu a vnitřního prožitku bychom označili např. to, že sdělujete přesně, co cítíte a vnímáte. Rozpor může být tehdy, když např. říkáme, že nám to vůbec nevadí, ale vevnitř nás to zraňuje, mrzí, uráží apod. nebo říkáme je to tak krásné! a uvnitř máme pocit, že je to jak otřesný kýč! Je pochopitelné, že v komunikaci je tím hlavním posuzovaným vystupování a vnější projev daného člověka. Jediný daný model ideálního projevu neexistuje. Každý z nás má možnost využít to jedinečné, co má v sobě. A práce na sobě samém přináší ovoce vždy. Opakovaně konstatujeme, že i v oblasti komunikace se vždy vyplatí být sám/a sebou, řídit se svou vlastní intuicí a přirozeností, využít vlastní originalitu, jedinečnost a neopakovatelnost. Posluchači (ať jsou to žáci, jejich rodiče, kolegové nebo někdo jiný) to vždy ocení více než napodobování kohokoli (to přenechejme imitátorům). I. D. Yaloma je současný uznávaný psychiatr a psychoterapeut žijícího v USA. Je znám nejen jako odborník na duševní poruchy, ale rovněž řadou románů z prostředí psychiatrie a psychoterapie. Ve svém románu Když Nietzsche plakal říká jedno poselství: Staň se tím, kým jsi Zaměříme-li se na pedagogické profese, pak se někdy hovoří o osobnosti učitele. Učitel je tím, kdo komunikuje, předává informace (které pak u žáka převádí ve vědomost a dovednost), zkouší, přednáší atd. Je ale také organizátorem, usměrňovatelem, jakýmsi průvodcem a tvůrcem aktivit. Aby své povolání vykonával dobře, je podle Horké (in Nelešovská, 2002, s. 8) nutné věnovat pozornost vlastnímu osobnostnímu růstu i signálům zpětné vazby o kvalitě působení na žáky. Aspektů, na které je možné se zaměřit při zkoumání, popisu nebo hodnocení osobnosti, je celá řada. Liší se v nich jednotlivé psychologické směry i autoři. 18

19 Za jeden z důležitých aspektů v profesi pedagoga považujeme aspekty extroverze a introverze neboli zjednodušeně zaměření ven a do sebe (jeho určení je např. jedním z parametrů Eyseneckova osobnostního dotazníku). EXTROVERZE INTROVERZE Pedagogové a žáci blíže pólu INTROVERZE budou spíše preferovat individuální činnosti a budou více zaměřeni do sebe a svého vnitřního světa. Naproti tomu pedagogové a žáci blíže pólu EXTROVERZE budou spíše preferovat kolektivní činnosti a budou více zaměřeni ven do vnějšího světa. Většinou jsou komunikativnější a sdílnější. Ať jsou rysy osobnosti jakékoli, opakovaně vyzýváme především k respektování jedinečnosti, neopakovatelnosti a originality každého jednoho. Např. pedagog extrovert by měl umět pochopit žáka introverta a naopak. Otázky a úkoly k zamyšlení: Jaké osobnostní vlastnosti považujete za své klady? A jaké považujete za své zápory? Zkuste napsat pět kladů a pět záporů, které u sebe vnímáte. MOJE KLADY: MOJE ZÁPORY: Psaly se Vám klady zápory stejně? Která položka u Vás byla horší? Kdy jste opravdu svůj/svá? Při jaké činnosti? V jaké situaci? Jak Vám přitom je? Kam byste se sami zařadili na škále introverze extroverze? A kam by Vás pravděpodobně zařadili Vaši kolegové nebo žáci? 19

20 3.1. ROVINY OSOBNOSTI, ZE KTERÝCH KOMUNIKUJEME Pro lidskou komunikaci platí, že komunikujeme v každém okamžiku (dokonce i když nic neříkáme slovy ) a jsme neustále v nějaké formě transakce a interakce se svým okolím i se sebou samotným. Poznámka k pojmosloví: Slova transakce a interakce jsou odvozena z latinského trans přes, inter mezi a actio akce, činnost, jednání (které pochází ze slova agere jednat, činit, konat). A každé transakce či interakce se účastní celá naše osobnost (přesněji celá naše bytost transakce se účastní také tělesná oblast). Erick L. Berne ( ) - americký psycholog kanadského původu, který se nejprve věnoval psychoanalýze, koncipoval nový směr v psychologii, který se komunikačními rovinami zabývá: transakční analýzu. Jelikož ji považujeme za užitečnou a velmi dobře prakticky aplikovatelnou oblast psychologie komunikace a mezilidských vztahů, uvádíme základní principy i zde. Poznámka pro zájemce: V transakční analýze se v ČR můžete účastnit jednak Základního výcviku transakční analýzy TA 101, jednak také dlouhodobého systematického výcviku. Oba probíhají pod záštitou ČATA České asociace transakční analýzy (předsedkyní je PhDr. Blanka Čepická). Zmíněná organizace je součástí organizací transakční analýzy na evropské a celosvětové úrovni. Kdykoli komunikujeme, nejsme do interakce zapojeni stejně, ale vždy z nějaké roviny naší osobnosti: z ego-stavů neboli stavů našeho já. Ego-stavy, které si dále přiblížíme, používáme automaticky (aniž si to vesměs uvědomujeme) a již od svého dětství. Ego-stavy se uskupují již kolem třetího roku. A i když se dále mění a vyvíjí, již u předškolních dětí lze základní rysy jejich osobnosti (včetně ego-stavů, které používají) dobře najít. 20