Základní sociálně-demografické údaje ve vztahu k plánování sociálních služeb

Transkript

1 Základní sociálně-demografické údaje ve vztahu k plánování sociálních služeb

2 Obsah: Základní sociálně-demografické údaje ve vztahu k plánování sociálních služeb ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE SENIOŘI osoby se zdravotním postižením Osoby s duševním onemocněním Osoby s mentálním postižením Osoby s tělesným postižením Osoby se smyslovým postižením Osoby se zrakovým postižením Osoby se sluchovým postižením Osoby s kombinovaným postižením Děti a mládež (rizikové a ohrožené skupiny dětí a mládeže) Děti a mládež ohrožené sociálně patologickými jevy a páchající trestnou činnost Rodiny s dětmi v nepříznivé sociální situaci ohrožené odebráním dětí do ústavní výchovy Mladí lidé opouštějící ústavní zařízení Osoby v akutní krizi oběti domácího násilí Osoby bez přístřeší Osoby v postpenitenciární péči Osoby ohrožené sociálním vyloučením Ohrožení sociálním vyloučením z důvodu nezaměstnanosti Ohrožení sociálním vyloučením z důvodu nízkopříjmovosti Osoby ohrožené drogami a závislé na drogách 29 Seznam použitých zkratek 31

3 1. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Do byl Moravskoslezský kraj vymezen 6 okresy Bruntál, Frýdek- Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město. Od , v návaznosti na reformu veřejné správy v ČR, bylo v Moravskoslezském kraji ustanoveno 22 nových administrativních center obcí s rozšířenou působností (tzv. obcí III. stupně), do kterých spadá celkem 299 obcí, z toho je 39 měst. Tab. č. 1: Obce s rozšířenou působností Obce s rozšířenou působností Rozloha v km² Počet obcí Bílovec Bohumín 48 2 Bruntál Český Těšín 54 2 Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov 88 5 Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová 70 4 Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov Moravskoslezský kraj Zdroj: Počet obcí v Moravskoslezském kraji je 4. nejnižší po Praze, Karlovarském a Libereckém kraji. Pro Moravskoslezský kraj je typické, že ve větších městech nad 20 tisíc obyvatel žije většina obyvatelstva, to je 62 % obyvatel kraje (12 % nad průměrem ČR nejvíce po Praze). V kraji jsou 3 města s vyšším počtem obyvatel než 60 tisíc a 16 měst z vyšším počtem než 10 tisíc obyvatel. Tab. č. 2: Počet obyvatel u vybraných obcí v Moravskoslezskékm kraji Obec Počet obyvatel ( ) Pořadí v ČR Ostrava Havířov Karviná Frýdek-Místek Opava Zdroj: Celkem v něm k žilo obyvatel. Moravskoslezský kraj je tímto počtem obyvatel nejlidnatějším krajem v ČR, se svými 299 obcemi však patří k regionům s nejmenším počtem sídel. V kraji se uplatňují dva značně 3

4 odlišné typy osídlení: velké průmyslové aglomerace s vysokou koncentrací obyvatelstva v centrální ostravsko-karvinské části, a převážně zemědělské, horské a podhorské oblasti řidčeji osídlené na západě a jihovýchodě kraje. Tomu také odpovídají rozdílné hodnoty hustoty obyvatel: obyvatel/km 2 v okresech Karviná a Ostrava-město, a hodnoty obyvatel/km 2 v okresech Bruntál, Opava, Nový Jičín a Frýdek-Místek. Hodnota hustoty osídlení pro celou ČR je 129,6 obyvatel na km 2, hodnota hustoty osídlení kraje je 230 obyvatel/km 2. Moravskoslezský kraj je výrazně multi-etnickým krajem. Graf č. 1: Věkové složení obyvatelstva Moravskoslezského kraje k Zdroj: 4

5 2. CÍLOVÉ SKUPINY 2.1. SENIOŘI Populace seniorů je velmi heterogenní skupinou obyvatel. Obecně můžeme za seniory považovat osoby ve věku 65 a více let. Ohroženy sociálním vyloučením jsou za určitých životních okolností zejména tyto skupiny seniorů: - osaměle (izolovaně) žijící osoby (zejména ovdovělé či osamělé ženy) s jediným zdrojem příjmu ve formě starobního (resp. vdovského) důchodu, - osoby s nízkými příjmy, které jsou ohrožené chudobou, - osoby se sníženou soběstačností z důvodů chronické nemoci či vysokého věku, - osoby se zdravotním postižením, - osoby v ústavních zařízeních. Riziko sociálního vyloučení se zvyšuje u seniorů, u nichž se kumulují výše uvedené (příp. některé další) okolnosti. Tab. č. 3: Počet obyvatel ve věku od 65 let v Moravskoslezském kraji v letech (k ) Věk let let let let let let 95 a více let * Celkem Počet obyvatel v MSK celkem Index stáří (65+/0-14) 74,3 76,9 80,1 83,6 88,6 Počet obyvatel v ČR celkem Index stáří (65+/0-14) 87,2 89,2 91,6 94,0 97,0 * počet obyvatel ve věku 85 a více let Zdroj: Průměrná výše starobního důchodu je v Moravskoslezském kraji Kč 7.825,-, což je výše srovnatelná s celorepublikovým průměrem, jenž činí Kč 7.755,-. 5

6 Tab. č. 4: Počet důchodců podle druhu důchodu a pohlaví v Moravskoslezském kraji k prosinci 2005 Vdovský Starobní Poměrný Invalidní a Regio pohlav trvale dočasně starobní částečn vdoveck Sirotčí CELKEM celkem nekrácený plný n í krácený krácený ý ý (sólo) muži MSK ženy celkem muži ČR ženy celkem Vysvětlivky: Sólo = důchod vyplácen samostatně (bez současně vypláceného pozůstalostního důchodu). Trvale krácený = až 3 roky před věkovou hranicí přiznaný starobní důchod podle 31 zák. č. 155/1995 Sb. Dočasně krácený = až 2 roky před věkovou hranicí přiznaný starobní důchod podle 30 zák. č. 155/1995 Sb. Nekrácený = starobní důchod přiznaný po dosažení důchodového věku. Poměrný starobní = starobní důchody přiznané podle 26 zák. č. 100/88 Sb. a podle 29 písm. b) zák. č. 155/95 Sb. (krátká doba pojištění). Zdroj: Český statistický úřad - Věkové složení obyvatelstva ČR, Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí

7 2.2. OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Tuto cílovou skupinu můžeme dále dělit na podskupiny: Osoby s duševním onemocněním Osoby s mentálním postižením Osoby s tělesným postižením Osoby se smyslovým postižením 3 písm. g) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, specifikuje druhy zdravotního postižení na postižení duševní, mentální, tělesné, smyslové a kombinované. I přesto, že se lidí se zdravotním postižením dotýkají tytéž podmínky a události jako lidí bez postižení, představují skupinu, která je kvůli svým specifickým potřebám oproti většinové zdravé populaci znevýhodněna. Zdravotní postižení tak může z řady důvodů představovat riziko stigmatizace, sociálního vyloučení či diskriminace dané skupiny osob. Osoby se zdravotním postižením, osoby zdravotně znevýhodněné nebo též osoby se specifickými potřebami tvoří přibližně 10 % obyvatel Moravskoslezského kraje 1. V rámci Studie rané péče v Moravskoslezském kraji je uváděno, že se v kraji nachází celkem dětí se zdravotním postižením od 0 9 let věku. Tab. č. 5: Počet osob s přiznanými mimořádnými výhodami k Počet osob s přiznanými mimořádnými výhodami (držitelé průkazek TP, ZTP, ZTP/P) v kraji z toho těžce postižení z toho zvláště těžce postižení z toho zvláště těžce postižení s nutností průvodce Osoby s přiznanými mimořádnými výhodami do 18 let Z celkového počtu držitelů průkazek TP, ZTP, ZTP/P v: Bruntále Frýdku Místku Karviné Novém Jičíně Opavě Ostravě Vysvětlivky: TP = těžce postižení, ZTP = zvláště těžce postižení, ZTP/P = zvláště těžce postižení s nutností průvodce Zdroj: Český statistický úřad držitelé průkazů zdravotně postižených dle okresů 1 Moravskoslezský krajský plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením 7

8 Tab. č. 6: Počet příspěvků podmíněných sociální potřebností pro seniory a těžce zdravotně postižené občany Opakující se peněžitý příspěvek podmíněný sociální (průměrný počet poskytnutých dávek za rok potřebností pro seniory a těžce zdravotně postižené občany 2005) v kraji celkem Opakující se peněžité dávky podmíněné zdravotním stavem (počet poskytnutých dávek za rok 2005) celkem Jednorázový příspěvek podmíněný zdravotním stavem (počet za rok 2005) celkem Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2005, Ministerstvo práce a sociálních věcí OSOBY S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Cílovou skupinu tvoří osoby s duševním onemocněním (diagnostikované dle MKN-10), které nemohou dostatečně uspokojovat své bio-psycho-sociální potřeby z důvodu vzniku a trvání duševní nemoci. Dále jsou to lidé (bez diagnózy duševní nemoci) s psychosociálními obtížemi a osoby v psychosociální krizi, tzn. lidé, kteří se ocitli v takové životní situaci, kdy jejich vlastní možnosti a schopnosti na řešení selhávají nebo jsou nedostatečné. Podle diagnostikování MKN-10 zahrnujeme do skupiny duševně nemocných osoby s touto diagnózou: - Organické duševní poruchy, včetně symptomatických (demence, deliria), - Duševní poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek, - Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, - Poruchy nálady (afektivní poruchy), - Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy, - Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory (např. poruchy příjmu potravy, neorganické poruchy spánku), - Poruchy osobnosti a chování u dospělých. Nezahrnujeme zde osoby s mentálním postižením. Tyto tvoří samostatnou cílovou skupinu z toho důvodu, že jejich problematika je odlišná. Negativní důsledky duševních onemocnění zasahují prakticky do všech oblastí života člověka, ve vysoké míře ovlivňují také jeho rodinu a okolí. Vlivem duševní nemoci ztrácejí tito lidé soběstačnost v osobní péči, sociální kontakty, pracovní návyky a praktické dovednosti. Duševní poruchy jsou nejčastější příčinou předčasných odchodů do důchodu a invalidních důchodů. Mohou vést k sebevraždám, jež jsou příčinou velkého množství úmrtí. Dle statistiky ÚZIS ČR za rok 2002 představovaly duševní nemoci příčinu téměř 21 % sebevražd, u kterých byla zjištěna motivace. V kontaktu s ostatními lidmi se osoby s duševním onemocněním střetávají se strachem a předsudky, které se mnohdy zakládají na nepochopení problematiky duševního onemocnění. Stigmatizace lidí s duševním nemocněním zvyšuje jejich osobní újmu, vyloučení ze společnosti a může být překážkou přístupu k bydlení a zaměstnání. Dochází k nedodržování základních lidských 8

9 práv a nerespektování jejich důstojnosti. Strach ze stigmatizace může těmto lidem bránit ve vyhledání pomoci. Cílem péče o osoby s duševními poruchami je co nejvíce podpořit schopnosti člověka a jeho přirozené zázemí tak, aby byl schopen se sám co nejlépe vypořádat se svými obtížemi. Snahou je napomoci osobám s duševní poruchou k dosažení produktivního a subjektivně uspokojivého života v co nejpřirozenějších podmínkách. K tomuto je třeba zajistit fungující systém komunitní péče o duševně nemocné zahrnující služby následné péče, krizové služby, denní centra a stacionáře, podporu v práci a zaměstnání, chráněné či podporované bydlení a další služby, kterých by osoby s duševním onemocněním mohly využívat podle svých individuálních potřeb. Některé statistiky uvádějí, že přibližně 3 5 % populace trpí duševní nemocí, skutečnost je však mnohem vyšší. Zdravotnické statistiky soustřeďují pozornost na osoby se zjištěnou, diagnostikovanou poruchou, které jsou v péči zdravotnických, psychiatrických, sociálních a dalších odborníků. Je zřejmé, že pomoc vyhledávají osoby s klasickými psychiatrickými onemocněními (jako jsou např. endogenní psychózy, neurózy) a u některých onemocnění (např. psychosomatická onemocnění) je odborná pomoc využívána zřídka. Duševní poruchy v nejširším slova smyslu a nejrůznější závažnosti se vyskytují v průběhu života asi u jednoho ze čtyř dospělých obyvatel ČR. Nejrozšířenějšími duševními poruchami jsou úzkostné stavy a deprese. Očekává se, že do roku 2020 se deprese stane nejvýznamnější příčinou nemocí v rozvinutém světě. Podle informací ÚZIS ČR zajišťovalo ambulantní péči v psychiatrickém oboru včetně sexuologie na území kraje 64 oddělení a pracovišť s 60,6 lékaři a 41,9 zdravotnickými pracovníky nelékaři s odbornou způsobilostí bez odborného dohledu (v přepočteném počtu), včetně smluvních pracovníků. V průběhu roku 2005 bylo v psychiatrických ambulancích ošetřeno celkem pacientů. Z celkového počtu ošetření představovaly ženy 58 %. Děti ve věku 0 14 let zaujímaly 3 % z celku. Počet všech ošetření na obyvatel v kraji činil ošetření (ČR 2.628). Lůžkovou péči psychiatrického oboru zajišťovala v kraji 4 nemocniční oddělení a Psychiatrická léčebna v Opavě s detašovaným pracovištěm v Holčovicích. Průměrná ošetřovací doba na nemocničních odděleních v kraji 15,0 dne byla nižší než v České republice 20,7 dne. Průměrná ošetřovací doba v psychiatrické léčebně dosáhla 52,5 dne a byla nižší než v ČR 73,8 dne. 2 Podle informací ÚZIS ČR k činila kapacita psychoterapeutických stacionářů v kraji 49 míst (v ČR celkem 291 míst). Na obyvatel připadlo 2 Psychiatrie vč. AT- návykových nemocí a sexuologie - činnost oboru v Moravskoslezském kraji v roce Informace ze zdravotnictví Moravskoslezského kraje Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky Ostrava,

10 v kraji pouze 1,58 léčených pacientů v psychoterapeutických stacionářích (ČR 7,38). Zlepšením povědomí veřejnosti o duševních nemocech i možnostech léčby a podporou zařazení lidí s duševním onemocněním do pracovního života lze dosáhnout lepšího přijetí a vnímání těchto lidí ve společnosti. Vybraná onemocnění (diagnóza MKN-10) Tab. č. 7: Léčení pacienti pro vybraná onemocnění v Moravskoslezském kraji v roce 2006 Věková skupina celke z toho m ženy 0-14 let let 20 a více let Organické duševní poruchy (F00-F09) Poruchy vyvolané alkoholem (F10) Poruchy vyvolané ostatními psychoaktivními látkami (F11-F19) Schizofrenie (F20-F29) Afektivní poruchy (F30-F39) Neurotické poruchy (F40-F48, F50-F59) Poruchy osobnosti (F60-F63, F68-F69) Sexuální poruchy, deviace (F64-F66) Mentální retardace (F70-F79) Vývojové poruchy v dětství a adolescenci (F80-F98) Neurčená duševní porucha (F99) Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR 2006, Blažena Kozlíková, vedoucí krajského odboru OSOBY S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM Jedná se o osoby zpravidla s poruchou intelektových funkcí včetně narušení vývoje celé osobnosti a snížením schopnosti zařazení se do společnosti od počátku duševního vývoje člověka. S tímto souvisí stupeň soběstačnosti a potřeba péče. U lidí s mentálním postižením se vyskytují poruchy řeči, od mírných poruch vývoje řeči až po úplnou ztrátu schopností řečové komunikace. Časté bývá také sebepoškozování. Jeho výskyt se pohybuje v rozmezí 5 7 %, u osob se závažným mentálním postižením v pobytových zařízeních je udávána frekvence až 50 %. Závažnost mentálního postižení můžeme rozdělit do jednotlivých kategorií, a to podle úrovně rozumových schopností v psychologii označovaných jako inteligence (IQ) na: - lehké mentální postižení (IQ 50 69): za předpokladu individuálního přístupu jsou lidé s lehkým mentálním postižením schopni dosáhnout základního školního vzdělání, většina dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči a v praktických a domácích dovednostech, rovněž mohou vykonávat jednoduchou, málo kvalifikovanou práci. V sociálně náročnějších situacích potřebují podporu a vedení, - středně těžké mentální postižení (IQ 35 49): lidé se středně těžkým mentálním postižením se o sebe dokáží s pomocí a dohledem postarat, osvojit si základy čtení a psaní, dle individuálních schopností mohou být zaměstnáni v chráněných dílnách. Tito lidé potřebují psychickou a emoční podporu, obvykle trpí epilepsií nebo neurologickými a tělesnými postiženími, 10

11 - těžké mentální postižení (IQ 20 34): lidé s těžkým mentálním postižením se mohou naučit částečně mluvit a mohou si osvojit dodržování základních hygienických návyků, schopnost učení je minimální. Často mají poruchu motoriky, smyslových orgánů, neurologické problémy a jiné přidružené poruchy, - hluboké mentální postižení (IQ nižší než 20): lidé s tímto postižením nejsou většinou schopni porozumět požadavkům, nejsou schopni pečovat o své základní životní potřeby, vyžadují stálou pomoc a dohled. Tito lidé mají často epilepsii, poškození zraku a sluchu a jiná tělesná postižení postihující hybnost. Dopad mentálního postižení na lidi se různí, stejně tak jako se liší rozpětí schopností lidí, kteří mentální postižení nemají. Mimořádný význam má pro tyto osoby podpora v rozvoji dovedností. Pokud je dostupná raná péče, vyhovující vzdělání, příprava na zaměstnání a další podpůrné služby v dospělosti, může mnoho lidí s mentálním postižením vést nezávislý život v běžné společnosti. U cílové skupiny osob s mentálním postižením je snaha dosáhnout integrace do majoritní společnosti v co nejvyšší možné míře. Jedná se o oblasti přípravy na pracovní uplatnění, samostatného způsobu života, celoživotního vzdělávání a smysluplného trávení volného času. Sociální služby a programy pro ně musí být přizpůsobeny jejich mentální úrovni a individuálním schopnostem zejména s ohledem na požadavek, aby se život lidí s postižením co nejvíce přiblížil běžnému životu vrstevníků. K sociálnímu vyloučení skupiny lidí s mentálním postižením přispívá: - nízký počet sociálních služeb pro osoby s mentálním postižením, - nedostupnost těchto služeb pro cílové uživatele, ať již se jedná o bariérovost objektů, místní či jinou nedostupnost, - nízká míra schopností lidí s mentálním postižením zapojit se do pracovního procesu, - velice omezené možnosti pracovního uplatnění pro lidi, kteří jsou schopni pracovat za zajištění specifických podmínek, - nízká míra informovanosti veřejnosti o problematice lidí s mentálním postižením. Osoby s mentálním postižením tvoří 3 4 % populace, u mužů se mentální postižení vyskytuje dvakrát častěji než u žen. 11

12 OSOBY S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM Tělesným postižením se má na mysli postižení pohybového aparátu, a to horních nebo dolních končetin, někdy může postižení zasahovat i jiné části těla. Tělesné postižení může mít různé formy a příčiny, může být vrozené (např. dětská mozková obrna) nebo získané následkem životní události nebo životního stylu. Některé typy tělesného postižení vznikají v závislosti na věku člověka (artrózy kloubů apod.). Podskupiny lidí s tělesným postižením: - osoby s paraparézou/paraplegií částečné ochrnutí dolních končetin/úplné ochrnutí dolních končetin, - osoby s hemiparézou/hemiplegií částečné ochrnutí jedné poloviny těla/úplné ochrnutí jedné poloviny těla, - osoby s kvadruparézou/kvadruplegií částečné ochrnutí všech končetin/úplné ochrnutí všech končetin, - osoby po amputaci končetin/y, - osoby pohybující se s pomocí kompenzační pomůcky, - jiné vedoucí k částečné nebo úplné imobilitě (např. Parkinsonova choroba). V rámci některých onemocnění pohybového aparátu se může tělesné postižení kombinovat i s jinými obtížemi (například v rámci cévní mozkové příhody může být kromě hybnosti postižena také řeč a paměť). Z tohoto důvodu jsou některé typy onemocnění zařazeny také v rámci cílové skupiny osoby s kombinovaným postižením. Některé oblasti, které mohou být příčinou sociálního vyloučení dané cílové skupiny, vycházejí z postoje společnosti. Některé však mohou souviset také s postojem a vnímáním situace samotným člověkem s tělesným postižením. Jde zejména o tyto oblasti: - bariéry nepřístupnost institucí (škol, pracoviště, úřadu, obchodu nebo dopravy) znamená diskriminaci této skupiny osob, kdy jim není umožněno participovat na životě společnosti stejně jako lidem bez postižení, - závislost na kompenzační pomůcce, asistenci, - nevhodné bydlení nezajištění vhodných úprav bytu či zařízení umožňující pohyb mimo byt; nedostatek bezbariérových bytů, - snížená schopnost adaptace (přizpůsobení), - zdravotní obtíže nemožnost dlouho sedět, bolest, problémy s vylučováním, - neexistence adekvátního druhu sociální služby. 12

13 Krajská organizace Svazu tělesně postižených ČR uvádí, že počet jejich členů v Moravskoslezském kraji je OSOBY SE SMYSLOVÝM POSTIŽENÍM V rámci smyslového postižení lze rozlišovat postižení zraku a sluchu, zároveň se zde řadí duální postižení sluchu a zraku tzv. hluchoslepota, již lze řadit mezi postižení kombinovaná. Rozlišujeme tedy tyto podskupiny této cílové skupiny: Osoby se zrakovým postižením Osoby se sluchovým postižením Osoby s kombinovaným postižením OSOBY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Osoby se zrakovým postižením jsou lidé s různými druhy a stupni snížení zrakových schopností. Druhy zrakového postižení dle WHO (MKN-10): - střední slabozrakost, - silná slabozrakost, - těžce slabý zrak, - praktická nevidomost, - úplná nevidomost. Stejně jako u jiného typu zdravotního postižení je nutné se u lidí s postižením zraku zabývat tím, do jaké míry problémy se zrakem ovlivní jejich běžný život, které úkony zvládne a v čem potřebuje pomoci. Možné oblasti sociálního vyloučení: - předsudky, nedostatečná informovanost společnosti o možnostech a omezeních cílové skupiny, - nepřístupnost informací směrem k cílové skupině nevědí o možnostech kompenzačních pomůcek, o existenci organizací věnujících se jejich problematice + informační bariéry institucí (bariérové prostředí, internet), - závislost na průvodci, na přidělení kompenzační pomůcky (např. počítač, vodící pes), - neexistence organizace věnující se dané problematice nemožnost nácviku prostorové orientace apod., - zvýšené nároky na prostředí potřeba adekvátně upraveného prostředí. Na základě kvalifikovaných odhadů se předpokládá, že osoby se zrakovým postižením tvoří asi 1,5 % celkové populace Moravskoslezského kraje. 13

14 OSOBY SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Mezi lidmi, jejichž sluch je z různých příčin postižen, mohou být lidé, kteří neslyší vůbec až po jedince, kteří dokáží přijímat zvuk pomocí speciální pomůcky. Na základě této skutečnosti lze lidi se sluchovým postižením dělit na: - neslyšící jde o osoby, které neslyší vůbec (asi jen 5 ze 100 osob se sluchovým postižením), o osoby, které pomocí sluchadel dokáží vnímat zvuky, ale nerozumí jim a o osoby, které pomocí sluchadel slyší a rozumí a mohou se plně integrovat do společnosti, - nedoslýchaví jde o osoby se sluchovým postižením, které pomocí sluchadel rozlišují zvuky a alespoň částečně rozumí mluvené řeči. Většina nedoslýchavých osob se s většími či menšími problémy dokáže integrovat do slyšící společnosti - ohluchlí většinou se jedná o starší osoby, které ohluchly následkem stáří. Tyto osoby neumí odezírat znakovou řeč, nejsou navyklé na využívání sluchadel. Této skupině výrazně hrozí sociální izolace. Jde zejména o tyto oblasti: - předsudky, nedostatečná informovanost veřejnosti, - neexistence/nedostatek organizací věnujících se dané problematice a poskytujících potřebnou podporu, - nevyrovnaný přístup ke vzdělání, k zaměstnání, - snížená schopnost adaptace, - snížená schopnost komunikace. Na základě kvalifikovaných odhadů lze předpokládat, že se v ČR rodí každoročně 70 dětí se sluchovým postižením, což je cca 5 dětí na Moravskoslezský kraj. 3 Tab. č. 8: Léčení pacienti pro vybranou poruchu (vadu) v Moravskoslezském kraji v roce 2006 Druh poruchy nebo vady 0-19 let 20 let a více Poruchy sluchu Poruchy vývoje řeči Poruchy mluvních funkcí Poruchy poznávacích funkcí Poruchy mluvní komunikace Poruchy řeči provázející onemocnění Poruchy hlasu Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR 2006, Blažena Kozlíková, vedoucí krajského odboru 3 Studie pojetí rané péče v Moravskoslezském kraji 14

15 OSOBY S KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM Kombinace různých typů postižení samostatně popsaných v jednotlivých výše popsaných cílových skupinách. - snížená schopnost adaptace, - zdravotní obtíže ataka nemoci, bolest, - neexistence pomáhající organizace, - stigmatizace, předsudky zdravé veřejnosti. 15

16 2.3. DĚTI A MLÁDEŽ (RIZIKOVÉ A OHROŽENÉ SKUPINY DĚTÍ A MLÁDEŽE) Tuto cílovou skupinu dále dělíme na skupiny: Děti a mládež ohrožené sociálně patologickými jevy a páchající trestnou činnost Rodiny s dětmi v nepříznivé sociální situaci ohrožené odebráním dětí do ústavní výchovy Mladí lidé opouštějící ústavní zařízení DĚTI A MLÁDEŽ OHROŽENÉ SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝMI JEVY A PÁCHAJÍCÍ TRESTNOU ČINNOST Jedná se o děti, jež jsou ohroženy nepříznivými vlivy prostředí, ve kterém se pohybují. Samy nedokáží těmto vlivům předcházet a vzdorovat jim, přejímají špatné vzorce chování a špatné návyky, zapojují se do různých druhů trestné činnosti. Tyto děti pocházejí z různorodého rodinného prostředí problémy mohou vzniknout jak v rodinách s nízkou sociokulturní úrovní, kde jsou děti ovlivněny nevhodným životním stylem svých rodičů, tak i ve zdánlivě funkčních rodinách. Hlavními faktory, které jsou příčinami vzniku těchto jevů, jsou bezpochyby způsob trávení volného času dětí a péče a zájem rodičů o děti. Nejčastěji vznikají problémy v dysfunkčních rodinách, kde rodiče nejsou schopni dětem nabídnout podnětné rodinné prostředí, ohrožují své děti způsobem života a ty pak postupně přejímají jejich škodlivé návyky např. alkoholismus, užívání drog, gamblerství, agresivita, trestná činnost. Problémy však mohou vzniknout i v rodinách, kde rodiče nemají čas se dětem věnovat z důvodu své zaměstnanosti - jejich děti po návratu ze školy zůstávají samy doma bez dozoru a jakékoli kontroly. Děti se pak sdružují v partách a hledají si vlastní zábavu toulají se, experimentují s návykovými látkami, páchají různé přestupky a trestnou činnost, nebo se samy stávají oběťmi trestné činnosti. Nejčastěji se uvedené problémy vyskytují ve velkých městech, v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti a v sociálně vyloučených lokalitách. V Moravskoslezském kraji (dle statistik MPSV) existuje ve srovnání s ČR nejvyšší počet případů dětí, které jsou v péči sociálních kurátorů na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností. V roce 2005 to podle údajů MPSV bylo případů, z toho v případech se jednalo o děti do 15 let. 16

17 Počet klientů evidovaných kurátory pro mládež v Moravskoslezském kraji za rok 2005 je (z toho dětí do 15 let) jedná se o nejvyšší počet případů v celé ČR RODINY S DĚTMI V NEPŘÍZNIVÉ SOCIÁLNÍ SITUACI OHROŽENÉ ODEBRÁNÍM DĚTÍ DO ÚSTAVNÍ VÝCHOVY Jedná se o rodiny s dětmi, kde se rodiče neumí nebo nechtějí o děti starat; dále o rodiny, kde se ve velké míře projevují sociálně patologické jevy (závislost na alkoholu nebo nealkoholových drogách, týrání a zneužívání, trestná činnost); sociálně znevýhodněné rodiny, kde rodiče nepracují, nebo mají nízký příjem; rodiny s velkým počtem dětí nebo neúplné rodiny; rodiny společensky uzavřené vůči majoritní společnosti. Výše uvedeným rodinám je většinou již poskytována sociálně-právní ochrana ze strany orgánů sociálně-právní ochrany dětí, mnohdy však není možné věnovat maximální pozornost všem potřebným rodinám, a to z důvodu nedostatku sociálních pracovníků. V kompetenci orgánů sociálně-právní ochrany je navrhnout soudu nařízení výchovných opatření (napomenutí rodičů a dohled nad rodinou). Pokud předchozí opatření nevedou ke zlepšení poměrů v rodině a dochází k ohrožení či narušení výchovy a příznivého vývoje dětí a mládeže v rodině, je v zájmu dětí zajistit jim vhodnější výchovné prostředí. Jestliže není možné zabezpečit vhodné rodinné prostředí formou náhradní rodinné péče, je ohroženým dětem a mládeži nařízena ústavní, případně ochranná výchova (druh ochranného opatření, které má zajistit prevenci, izolaci a resocializaci dítěte, jež se dopustilo nebezpečného činu). Ústavní výchovou jsou ohroženy také děti, které se ocitly bez jakékoli péče a jejichž život nebo příznivý vývoj jsou vážně ohroženy (náhlé úmrtí nebo hospitalizace rodiče, děti ponechané rodiči záměrně či z nedbalosti bez jakékoli péče). V Moravskoslezském kraji bylo k evidováno dětí s nařízenou ústavní výchovou a 35 dětí s uloženou ochrannou výchovou. Z údajů MPSV za rok 2005 je zřejmé, že Moravskoslezský kraj zaujímá druhé místo v počtu dětí s nařízenou ústavní výchovou a má nejvyšší počet případů nařízené ochranné výchovy z celé ČR. 17

18 MLADÍ LIDÉ OPOUŠTĚJÍCÍ ÚSTAVNÍ ZAŘÍZENÍ Jedná se o skupinu mládeže od 18 do 26 let, která opouští školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Dlouhodobý pobyt dětí v ústavních zařízeních vede k typickým osobnostním deformacím, a to sociálních vztahů, postojů, systémů hodnot a sebehodnocení. Dlouhodobým pobytem v ústavním zařízení jsou děti většinou izolovány od své původní rodiny, která jim po návratu ze zařízení není schopna poskytnout adekvátní sociální zázemí a pomoc při adaptaci na novou životní situaci, nebo dokonce rodina neprojevuje zájem o jejich návrat. Tito mladí lidé potřebují pomoc při hledání bydlení, zaměstnání a většinou odcházejí z ústavní péče nepřipraveni pro samostatný život ve společnosti (jednání s úřady, zacházení s finančními prostředky, chybějící znalosti a dovednosti v oblasti sociální sítě apod.). Vzhledem k osobní historii těchto mladých lidí, jejich psychickému stavu, životnímu stylu či sociálním návykům může dojít k jejich sociální izolaci, sebedestruktivnímu jednání, rizikovým aktivitám, asociálním nebo kriminálním činům. V současné době neexistuje mezičlánek, či vytvořená stabilní síť zařízení, která těmto mladým lidem pomůže zvládnout celý proces adaptace na samostatný život po opuštění dětského domova. Pomoc těmto lidem zajišťují zejména nestátní neziskové organizace (domy na půli cesty). Ze statistiky MPSV vyplývá, že v roce 2005 byla v rámci našeho kraje ukončena ústavní výchova z důvodu zletilosti u 157 mladých lidí což je v porovnání s ostatními kraji nejvyšší počet. 18

19 2.4. OSOBY V AKUTNÍ KRIZI OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ Domácí násilí je násilí mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti. Nejčastěji má podobu psychického a fyzického násilí, bití, vyhrožování, ponižování a omezování osobní svobody. K vstoupil v účinnost zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, ve znění pozdějších předpisů, jenž přináší systémové řešení oblasti domácího násilí. Nově jsou přijímána zejména tato opatření: - možnost Policie ČR oprávněně rozhodnout o vykázání ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj na dobu 10 dnů, a to včetně možnosti Policie ČR vydat takovéto rozhodnutí bez projednání věci a z úřední povinnosti, - možnost předběžným opatřením uložit, aby účastník řízení opustil společné obydlí nebo i jeho bezprostřední okolí a po stanovenou dobu se do těchto míst nevracel, či aby se zdržel setkávání s osobou, kterou soud označí a nenavazoval kontakty s ní, to vše na dobu 1 měsíce, případně na dobu až o další 1 měsíc prodlouženou. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje intervenční centrum jako jedno ze zařízení sociálních služeb a v 60a specifikuje jeho činnost. Na základě rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí nebo zákazu vstupu do něj je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení opisu rozhodnutí intervenčnímu centru. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové. Součástí služby je zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb, orgány sociálně-právní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy. Osoby ohrožené či postižené domácím násilím ve vysokém počtu případů svou situaci tají, často dochází k jejich sociálnímu vyloučení v důsledku obav před reakcemi okolí, nedostatku odvahy k řešení situace, strachu či fyzickému omezování ze strany agresora. Vedle ohrožení důstojnosti, zdraví či života jsou tyto osoby dále vystaveny riziku ztráty ekonomických jistot či bydlení. V roce 2006 bylo v poradnách občanského sdružení Bílý kruh bezpečí v rámci celé ČR řešeno případů pomoci osobám ohroženým trestnou činností, přičemž ve 497 případech šlo o problematiku domácího násilí. 19

20 Tab. č. 9: Případy řešené v poradnách Bílého kruhu bezpečí (BKB) v ČR v roce 2006 Počet kontaktů z toho ženy z toho muži z toho páry 37 - z toho oběť trestné činnosti z toho příbuzný oběti z toho známý oběti 14 - z toho případů domácího násilí 497 Zdroj: Statistika BKB za rok 2006, Tab. č. 10: Případy domácího násilí řešené v DONA Centru Bílého kruhu bezpečí v kraji v roce 2006 Počet kontaktů z toho osobních kontaktů z toho telefonických a ových kontaktů 163 Zdroj: Statistika DONA Centra BKB za rok 2006 Uvedené údaje mají pouze ilustrativní charakter. Řešením problematiky domácího násilí a pomocí osobám ohroženým či postiženým tímto jevem se zabývá řada dalších organizací a institucí. Zároveň je třeba zdůraznit, že vysoký počet případů domácího násilí zůstává neřešen a neobjevuje se tak v oficiálních statistikách. V rámci Moravskoslezského kraje fungují od dvě intervenční centra, přičemž zabezpečují služby na území jednotlivých okresů kraje. V rámci zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti jsou zpracovávány pravidelné měsíční přehledy o počtu řešených případů. Tab. č. 11: Případy domácího násilí řešené v intervenčních centrech v Moravskoslezském kraji k Rozhodnutí o vykázání 36 Rozhodnutí o zákazu vstupu 27 Oznámení o domácím násilí 4 Kontakty osob ohrožených domácím násilím mimo režim zákona č. 135/2006 Sb. 112 Zdroj: Statistiky intervenčních center v Moravskoslezském kraji za I. čtvrtletí