Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnických sídel a lidových staveb (historie a současnost)

Transkript

1 o září 2005 Šatov u Znojma Sborník ze semináře Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnických sídel a lidových staveb (historie a současnost) NPÚ ÚP Praha NPÚ, ú.o.p. v Brně Jihočeský kraj město Znojmo obec Šatov

2

3 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb Obsah Typy vinohradnických staveb na Moravě a jejich umístění v krajině 4 PhDr. Jitka Matuszková, NPÚ ú.o.p. v Brně Kamenná svědectví pěstování vína v okresu Hollabrunn 9 Dr. Brigitte Fassbinder- Brückler, Bundesdenkmalamt, Rakousko Vinohradnické stavby na jižní Moravě se zřetelem ke Znojemsku. 14 PhDr. Věra Kovářů, NPÚ ú.o.p. v Brně Anonymní architektura vinařství a moštárenství v Dolním Rakousku Mostviertel, Wachau a jižní část údolí řeky Kamp. 18 Hofrat Dr. phil. Peter König, Bundesdenkmalamt Wien Vinařství na Ústecku a Litoměřicku viničné stavby 22 PhDr. František Ledvinka, Soubor lidové architektury Zubrnice Viniční hospodářství minulost budoucnost 26 Doc. Ing. arch. Hana Urbášková, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ateliér výrobních staveb, Nástin formování a hodnot pohraniční krajiny, komunikací a železnice při jihovýchodní vinařské části národního parku Podyjí 29 PhDr. Jan Kozdas, NPÚ ú.o.p. v Brně Cesty dědictví 33 Ing. arch. Marie Tomíšková, Ústav územního rozvoje Brno EAFRD European Agriculture fond for rural development Fond rozvoje venkova 36 Mgr. Věra Schollarová, Nipos - Regis Praha Vývoj staveb a zařízení k pěstování a sušení chmele do druhé poloviny 20. století (stručný přehled) 38 Zdeněk Tempír Chmelařství a České Středohoří 42 Ing. Jana Štefaniková Sušení chmele v zemědělských usedlostech v žatecké chmelařské oblasti (střední a severní Čechy) 45 PhDr. Lubomír Procházka, CSc., Hornické muzeum Příbram MVS Vysoký Chlumec Pěstování chmele na Tršicku 47 Mgr. Jiří Kaláb, NPÚ ú. o. p. v Olomouci Vliv sadařství na urbanistickou strukturu obce Valeč v Čechách 52 Bc. Jana Horváthová, NPÚ, ú.o.p. v Plzni, NPÚ, det. pracoviště v Lokti Romana Riegerová, NPÚ, ú.o.p. v Plzni, NPÚ, det. pracoviště v Lokti Vliv ovocnářství na krajinný a architektonický ráz podhorských oblastí Slovácka 55 Mgr. Olga Floriánová, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti Upozornění: texty neprošly jazykovou korekturou - 3 -

4 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 TYPY VINOHRADNICKÝCH STAVEB NA MORAVĚ A JEJICH UMÍSTĚNÍ V KRAJINĚ PhDr. Jitka Matuszková, NPÚ ú.o.p. v Brně Vtip- aj z hroznů sa dělá víno Samostatné areály vinných sklepů a lisoven ve vinorodých oblastech jižní Moravy, nemají - z pohledu délky pěstování vinné révy - příliš dlouhou tradici, jsou však významným krajinotvorným prvkem a přispívají k nezaměnitelnému koloritu vinařských lokalit. Ty mají pravidelnou soustředěnou zástavbu silničního, ulicového nebo návesního půdorysu. Kolem se rozkládají pozemky obecního katastru a těm, které jsou určeny pro pěstování vinné révy, se říká hora. Vinohradnické stavby - sklepy a lisovny, které slouží ke zpracování hroznů a uskladnění vína - bývají postaveny přímo v obci, někdy jako součást usedlostí, velmi často však tvoří samostatný komplex na okrajích vinohradů ve větší či menší vzdálenosti od vesnice. Označují se jako búdy nebo sklepy. Některé jsou známé pod souborným jménem jako např. Plže u Petrova, Nechory u Prušánek, Belegrady u Velkých Bílovic, Šidleny poblíž Milotic. Počátek výstavby selských lisoven a vzniku sklepních areálů tak, jak je známe dnes, můžeme klást do 18. století a souvisí se změnou odvádění vinných dávek, s rozvojem vinohradnictví a s větší vyspělostí selského vinařství. Doposud se zemní daň a desátek odváděly ve formě rozmestované rmuti přímo při sklizni ve vinohradě. Rmuť se dopravovala do lisoven preshúzů, presovní 1, kterých bývalo v obci jen několik (někde je jich v písemných pramenech doloženo až šest) a které sloužily samozřejmě za určitý poplatek většímu počtu vinařů. Tyto lisovny bývaly cechovní, obecní, panské, církevní aj. Jen větší a přespolní vinaři, především z řad měšťanů a šlechty, si budovali lisovny vlastní. 2 Rovněž sklepy byly z bezpečnostních důvodů umístěny v obci nebo v jejím těsném sousedství nebo přímo v domě a do sklepa se scházelo z komory nebo ze síně. Tento stavební princip je doložen již ve středověku. 3 Dokonce Petrov - Plže, okr. Hodonín, samostatné sklepy svůj sklep neměl ani každý vinař, jen ten majetnější, u něhož si ostatní vinaři víno ukládali. Tento způsob sklepního hospodářství se ostatně dodnes uchoval např. ve Vracově a v Bzenci. Později se dávka platila již ve formě čistého vína, což vyžadovalo i u poddaných budování samostatných vinných sklepů a lisoven a nepochybně vedlo ke zkvalitňování sklepního hospodářství. Lepší bezpečnostní poměry umožňovaly zakládání nových sklepů pohromadě poblíž obce, obvykle na úpatí vinné hory. Vrchnosti zakládání těchto sklepů podporovaly, protože byly zdrojem nové činže. 4 Podívejme se krátce na tehdejší historickou situaci. Země byla těžce postižena třicetiletou válkou ( ). Zůstalo po ní 51 % moravských vinic pustých, vesnice byly vylidněné a nedostávaly se finanční prostředky. Majitelé panství, často nová pobělohorská šlechta, proto přiváděli do zpustlých vesnic nové kolonisty a usilovali o obnovu vinic, neboť prodej vína přinášel nemalé finance umožňující zvelebení celého hospodářství. Poddaní dokonce 1 Robert Hurt uvádí, že lisovny existovaly již v 13. století a dokládá to skutečností, že češtá vinaři přejali do své terminologie německý výraz ve formě preshúz, tedy ještě před změnou dlouhého ú v au. Srov. R. Hurt: Vinařství na Břeclavsku v minulosti. 1964, s Rukopis uložený v Regionálním muzeu v Mikulově, inv. č Velké Pavlovice - Historii zdejších vinic přibližují Purkrechtní registra z roku 1594 a hned v tom roce je v registrech zmínka o preshuse, jsou tedy tyto stavby v obci doloženy již v 16. století. 3 R. Nekuda: Zemědělská usedlost ve středověké vesnici na Moravě Brno 2002, s Srov. R. Hurt, o. c., s

5 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb Vrbovec, sklepy s přízemní lisovnou byli mnohem přísněji povinováni robotou ve vinohradech než na polích a dbalo se i na odvádění vinných desátků. To vedlo k obnově vinic rustikálních i dominikálních, vinohrady se zakládaly i na osevních plochách a pastvinách, protože vinařství bylo výnosnější. 5 Vinohradnictví se stávalo záchranou těch domkářů a podruhů, kteří se vyznali v pracích svázaných s pěstováním a výrobou vína, takže jako nájemné síly pracovali na panských vinohradech a ve sklepích. Poddaní také vínem platili dluhy vrchnosti. To vše vedlo k rozvoji vinařství a zdokonalování sklepního hospodářství. 6 Důkaz o tom, že samostatné sklepy mimo intravilán obce, byly ve větší míře budovány od 18. století, poskytnou dochované archivní prameny, např. roku 1727 povolil loucký opat Janu Langovi z Vrbovce (okr. Znojmo) vystavět vinný sklep mimo obec (MZA E 57/971), v roce 1740 povoluje loucký opat dokonce jedenácti sousedům z Chvalovic (okr. Znojmo) vykopat vinné sklepy mimo obec, ovšem bez práva šenku a za roční plat 15 kr. (MZA E 57/973), 473), povolení ke stavbě búdy v Blatnici (okr. Hodonín) pochází z archivních materiálů, vížících se k letům (MZA E 31/476). 7 Rozrůstání těchto sklepních areálů lze sledovat na mapách I. a II. vojenského mapování a na katastrálních mapách. Vyvinulo se několik typů těchto specifických hospodářských staveb podle toho, jakou přídavnou funkci měly plnit. Jejich klasifikaci jako první přinesl Václav Frolec Nejzákladnější vinohradnickou stavbou jsou samostatné sklepy, říkalo se jim plže nebo plžiny, protože byly ve většině oblastí vyhloubeny pomocí rýčů a motyk v žluté půdě zvané sklepnica nebo v pískovci, jen v oblastech výskytu vápence a slepence se sklepy vysekávaly přímo v tvrdém podloží nebo se pro ně využívaly přirozené pukliny a jeskyně. Sklepy jsou spojené s povrchem různě dlouhou rampou - šíjí. Vně se sklep projevuje jednoduchým architektonicky řešeným průčelím. Sklepy jsou tunely různé délky, kroužené pod zemí nebo v příkrém břehu. Sklepy buď byly ponechány v rostlém terénu bez jakékoliv úpravy a v tom případě mohou mít křivolaký půdorys, anebo byly vyzděny, vykvelbeny, z kamene či z pálené cihly a mají pravidelný obdélný tvar. Dělníci si při práci pomáhali dřevěnými výztužemi ramenáty které měly zabránit propadnutí klenby před jejím vyzděním. Sklepy jsou známy od středověku a v lokalitách, kde vinařství představovalo hlavní způsob obživy např. v Bzenci, na Mikulovsku, Hustopečsku, jsou doloženy v písemných pramenech z 16. století, způsob zaklenutí některých naznačuje i starší původ. 9 V některých vinařských oblastech jsou součástí intravilánu, na Brněnsku, např. ve Viničných Šumicích, jsou zakomponovány do areálu dvora Pokročilejší formou je položení sedlové střechy na nízkou bedněnou nebo zděnou zídku před vchodem do sklepa. Téměř celé průčelí zabírá laťková branka a uzavírá tak chráněné předsklepí, vhodné pro ukládání nářadí a nádob. Často tento přístřešek býval jen provi- 5 Např. roku 1708 dovolil loucký klášter obci Vrbovci, aby zřídila na půdě zvané Poklad, kde dříve bývala pastvina, vinice MZA, fond E57/867 Smutná, s. 45). Milotice-Šidleny zde vinohrady teprve po novém osídlení 6 Srov. M. Zemek (red): Vinohradnictví. Brno l973. Kapitola 5. Vinohradnictví v době pobělohorské, s Přehled archivních materiálů je zpřístupn n v soupisu: K. Smutná a kol.: Prameny k dějinám vinařství na Moravě. Tematický soupis z archivních fondů Moravského zemského archivu v Brně, Státních okresních archivů Brno-venkov s sídlem v Rajhradě, Břeclav se sídlem v Mikulově, Hodoním, Uherské Hradiště, Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Znojma a Archivu města Brna. Brno, V. Frolec: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště Srov. V. Frolec: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště 1966, 14. Literatura je uvedena v publikaci Jitka Matuszková Věra Kovářů: Vinohradnické stavby na Moravě. Brno 2004, s

6 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 zoriem před tím, než se vinař dostal ke stavbě lisovny. Někde tento sklep s přístřeškem označují jako vikýř. 2. Sklepy s podzemní nebo zahloubenou lisovnou Podzemní lisovny představují většinou valeně zaklenutá předsklepí. Rub klenby byl zahrnut drnem, takže lisovna se projevuje jen architektonicky ztvárněným průčelím a dvěma větracími okénky po stranách bytelných dveří. Lisovny mohou být v úrovni terénu nebo častěji zahloubené pod něj. Vnitřní prostor tohoto typu lisovny dosahuje v některých oblastech překvapivě velkých rozměrů. Přes individuální přístup stavebníků se průčelí těchto lisoven vyznačují aplikováním barokních architektonických prvků, zvláště segmentových a volutových štítů. Vyskytují se po celé Moravě. 3. Sklepy s přízemní lisovnou Stavby, v nichž se zpracovávají hrozny, se nazývají lisovny, jak již bylo zmíněno, na Slovácku búdy, na Znojemsku a v hanácko-slovácké oblasti presúzy, preshúzy, presózy. Místy se i na Slovácku říká vnitřnímu prostoru búdy presovňa. Přízemní lisovny se sklepem jsou samostatně stojící štítově, od 19. století i okapově orientované jednoprostorové stavby s trámovým stropem a půdou sloužící k uskladnění sena. Šíjí, obvykle proti vchodu, je lisovna propojena s vinným sklepem. Původně měly valbovou střechu a byly kryty doškem, stály proto ve vzdálenosti nejméně 2 metrů od sebe, aby v případě požáru oheň tak snadno nepřeskočil. Půda byla přístupná vikýřem s dřevěným schlopcem. Lisovna byla jednoprostorová, osvětlená pouze větracími otvory ve štítové stěně. Dochované staré lisovny mají trámový strop, podepřený ústředním dřevěným sloupem, který vedle funkce nosné a dekorační slouží jako věšák. Izbétka nebo cimérka s oknem, vestavěná vlevo nebo vpravo od vchodu, pochází až z 20. století a vinařům skýtá prostor k besedám i v chladném počasí, protože nezřídka je vybavena kamínky. Rovněž v ní mají odbornou literaturu a časopisy a vystavují diplomy za oceněná vína. Lisovna slouží k uskládnění vinařského a vinohradnického nářadí a nádobí, ale také jako předsklepí, které přispívá k udržení stabilní teploty sklepa. Nejvíce prostoru zabíral lis. Starší lisovny jsou zapuštěny pod úroveň terénu, takže se do nich sestupuje po několika schůdcích. Tento stavební princip, zajišťující stabilnější teplotu, byl na Slovácku běžný také u obytných stavení. 10 Typ přízemních lisoven je rozšířen nejen po celém Slovácku, ale i v jiných vinařských oblastech Pomoraví a Podunají, vyznačuje se proto značnou variabilitou stavebního i výtvarného řešení. Zatímco na Slovácku mají búdy skrovné rozměry (Nechory, Kelčany aj.), na Znojemsku jsou prostorné, aby se do nich vmístil objemný kládový lis (Vrbovec, Havraníky). Búdy na Slovácku, především na Hodonínsku, se vyznačují přesahující střechou v průčelí, podepřenou dřevěnými sloupy a tato obdoba zápraží skýtá vinaři příjemný otevřený, přitom však zastíněný prostor pro práci i posezení a besedování s přáteli. Vchody do lisoven bývají na Slovácku chráněny výstupkem - žúdrem. V některých vesnicích, např. v Sobůlkách na Ždánsku, se z nedostatku jiných možností bydlení po 1. světové válce přestavovaly lisovny na obytné domy. 4. Sklepy s patrovou lisovnou jsou dvojího typu, první přiznává rozvrstvení na patra členěním průčelí a svou hmotností, zatímco u druhého jde o dispoziční členění v interiéru. Pracovně první označuji jako hanáckoslovácký a druhý jako blatnický Hanácko-slovácký typ Patrová lisovna je rozměrná štítově nebo okapově orientovaná stavba, v přízemí je umístěn lis a vchází se z ní do sklepa. Dřevěné schody v ro- Němčičky, okr. Břeclav, sklepy s patrovou lisovnou 10 S. Švecová: Ľudové staviteľstvo v obci Kostice. Československá etnografie 8, 1960, č. 3, s

7 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb hu lisovny vedou do patra, které slouží jako sýpka. Půdní prostor se využívá k uskladnění sena a ovoce a je přístupný ze sýpky nebo podávacím otvorem ve štítu. Tento typ byl stavěn v bezprostřední blízkosti vesnic. Jistě z praktických důvodů, aby byly zemědělské produkty snadno dostupné a současně chráněnější před zloději než by tomu bylo u staveb daleko za vesnicí. Časem splynuly intravilánem obcí, jak je tomu např. Čejkovicích, Velkých Pavlovicích, Němčičkách, Vrbici aj. Patrové lisovny presúze stávaly také přímo v hunmech, jak dokládá několik posledních staveb v Bohuslavicích u Kyjova Blatnický typ je přízemní samostatně stojící štítově orientovaná búda s malým sklepem zabudovaným do jejího půdorysu. Vnitřek stavby je rozdělen na lisovnu vpředu a patro v zadní části. Z lisovny se kratičkou šíjí schází do sklepa a vedlejším schodištěm vystupuje do patra, které zabírá prostor pouze nad sklepem a je tvořeno úzkou chodbou a dvěma komůrkami. Ta přední je v současnosti využívána k posezení, proto je v její čelní straně proraženo okno, aby měl vinař přehled, kdo do búdy vstupuje. 5. Vyvýšené lisovny využívají členitosti terénu. Jejich průčelí nelícuje s průčelím sklepa, nýbrž je zasunuto výše po svahu a volný prostor mezi nimi kryje střecha podepřená sloupky. Obě části stavby mají samostatné vchody. Výskyt tohoto typu je omezen na Uherskohradišťsko a Uherskobrodko, např. Havřice, Derfle nebo Mařatice. Dnes jsou v terénu vzácné. 6. Lisovna s nadsklepním bytem tvoří jednu stavbu se společným průčelím. Nad lisovnou se sklepem je byt s jednou velkou obytnou místností v průčelí, černou kuchyní a komorou v zadní části. Tyto stavby sloužily jako výměnky, byty domkářů či jako ubytovny pro čeleď nebo vincúra, vinařského odborníka, který se přespolním majitelům staral o vinohrad. Vyskytovaly se na Brněnsku, nejvíce se jich zachovalo na Mikulovsku, ve vesnické památkové rezervaci v Pavlově. Podstatným znakem lisoven s nadsklepními byty je oddělení sklepního a obytného provozu, lisovna a byt nejsou totiž navzájem propojeny. Dodnes se v Pavlově d zachovalo několik staveb s dvěma různými majiteli jeden vlastní sklep s lisovnou, druhý obytné prostory nad nimi. 8. Vinařské domy, převážně v městském prostředí, jsou součástí intravilánu. Mohou být stavebním pojetím podobné lisovnám s nadsklepními byty, uvnitř jsou však propojeny schodištěm vedoucím ze síně nebo z komory do lisovny. Vinařské domy jsou dochovány jsou např. ve Valticích nebo v Mikulově, kde jsou pod Kozím hrádkem a pod Svatým kopečkem jsou sklepy lámané ve vápencové skále nebo využívající přírodní jeskyně. 9. Lisovny a sklepy při domech jsou zakomponovány do hospodářského křídla a vchází se do nich ze dvora. Vyskytují se v městském prostředí, na Brněnsku, Hustopečsku a na Znojemsku a příznačné jsou pro vinařskou oblast Malých Karpat na západním Slovensku. 10. Přízemní lisovny bez sklepa se budovaly na Uherskobrodsku v obcích Havřice, Vlčnov, Veletiny a okolí. Jsou to samostatně stojící dvouprostorové stavby, jejichž přední část slouží k ukládání vinohradnického nářadí a ke zpracovávání hroznů při vinobraní, a v zadní části je uskladněno víno. Stavební materiál odpovídal místní stavební tradici, především se užívala hlína, na Mikulovsku a na Znojemsku kámen. Střechy byly doškové a tomu odpovídala čtyřspádová, tedy valbová střecha. Tvrdá krytina, která začala převládat v průběhu 20. století (ojediněle se doškem kryté búdy udržely do šedesátých let 20. století) s sebou přinesla i změnu střechy na sedlovou a vzniklé štíty byly kryty proutěným a omazaným výpletem nebo svisle kladeným bedněním. Fasády byly olíčeny vápnem s barevnou podrovnávkou. Přebujelá malovaná nebo v tvrdé omítce vyškrabovaná výzdoba je záležitostí zhruba poslední třetiny 20. století a nepochybně souvisí s oživení moravského vinařství od šedesátých let 20. století. Pro upřesnění je třeba přiznat, že tendence zdobit vnější stěny búd se objevily již před druhou světovou válkou, např. v Mutěnicích nesou některé búdy nezaměnitelný rukopis strážovického umělce Jano Köhlera ( ). Havřice, sklepy s vyvýšenou lisovnou - 7 -

8 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 Pro všechny moravské oblasti je příznačné, že sklepy a následně také lisovny byly budovány v řádku na okraji vinohradů, a když se areál rozrůstal, zastavovaly se paralelně další řádky. Uliční zástavba po obou stranách komunikace, jak můžeme v některých lokalitách vidět, je důsledkem rozvoje vinařské turistiky koncem 20. století. Vinohradnickou krajinu dotvářejí další stavby. Jsou to drobné přístřešky přímo ve vinohradech, v nichž vinař odkládá nářadí, schovává se, když ho zastihne při práci déšť, především však jímá vodu ze střechy důmyslným svodem ústícím v cisterně uvnitř stavbičky. Dalšími charakteristickými prvky jsou různě tvarovaná zakončení průduchů vedoucích ze sklepa. Krajinu spoluvytvářejí také drobné sakrální objekty, v moravských vinorodých oblastech se vyskytuje zvýšený počet těchto objektů zasvěcených ochránci vinohradů sv. Urbanovi. Plní zvláštní úlohu v životě vinařů, odbývají se totiž u nich slavnosti zarážení hory a sv. Urbanovi v době sklizně kladou vinaři jako obětinu modrý a bílý hrozen. Zájmem památkové péče je tuto různorodost chránit. Na území působnosti památkového ústavu v Brně je pět vesnických památkových rezervací se sklepními areály. Nejstarší VPR Petrov-Plže, prohlášený v roce V roce 1995 byly prohlášeny další čtyři VPR: - obec Pavlov, kde součástí je i sklepní ulice Česká - areál búd Blatnice Stará hora - areál búd Veletiny Stará hora - Vlčnov Kojiny Kromě toho jsou sklepy chráněny v rámci vesnických památkových zón, např. v Šatově a dále samostatně chráněné lisovny a búdy v různých vinohradnických obcích jižní Moravy. Nyní by měla přijít úvaha o úskalí památkové obnovy, ta však nebyla zadáním tohoto referátu, nepochybně by si tato problematika zasloužila samostatnou pozornost

9 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb KAMENNÁ SVĚDECTVÍ PĚSTOVÁNÍ VÍNA V OKRESU HOLLABRUNN Dr. Brigitte Fassbinder- Brückler, Bundesdenkmalamt, Rakousko (názvy obcí jsou ponechány v původním tvaru, bez skloňování) Téma se nabízí téměř samo ze skutečnosti, že okres Hollabrun rozkládá se od Pulkau na západě podél českých hranic až k Seefeld Grosskadolz na východě a až po Göllersdorf na jihu je v Rakousku kraj nejbohatší na vinice plochou vinohradů hektarů /stav 1990/ a na druhé straně jsou to okresy Hollabrun a Mistelbach, kde se s předstihem vyskytuje nejvíce sklepů v Dolním Rakousku. Uličky se sklepy patří v mnoha vinohradnických oblastech Rakouska ke stavebním zásahům člověka, které nejsilněji ovlivňují a určují kulturní krajinu. Ve většině těchto regionů jsou samostatné lisovny, skupiny několika objektů nebo nahromadění celých hospodářských souborů jako jsou uličky se sklepy, čtvrti se sklepy, /Kellertriften/ a vršky se sklepy, volně umístěné v krajině. Jen v menšině oblastí, jako třeba ve Wachau nebo v oblasti Burgenland jsou lisovny a sklepy už odedávna integrovány v zemědělských usedlostech a projevují se na jejich vzhledu. Především ve Weinviertel, ke kterému patří také okres Hollabrunn, jsou sklepy přímo elementárním fenoménem. Byly zřizovány buďto na okraji vesnice nebo také daleko mimo ně, tam, kde se nacházely vinice a kde formace krajiny a složení půdy jejich zřízení vyžadovalo a umožnilo. Sloužily odjakživa ke zpracování a ke skladování vína. Tomu odpovídá dělení disposice zpravidla na nadzemní část lisovny, u které je většinou malý prostor k pobývání, a podzemní sklepy, ve kterých víno kvasí a kde je skladováno. Tyto soubory sklepů tvoří ve svém celku významný umělecký a kulturní soubor, jehož působení je umocněno množstvím objektů a mnohými, často jen malými variacemi architektonických detailů. Jednotlivé objekty, které si vinaři často sami vystavěli a které byly a jsou s láskou vyzdobeny, jsou přizpůsobeny terénním podmínkám a využívají ideální teplotu pro skladování vína od 8. do 10 stupňů celsia v hlubokém podzemí. Obraz, které lisovny a celé uličky poskytují, se neliší jen v jednotlivých regionech, různorodé typy lze nalézt i v jedné uličce. Rozmanitost místního materiálu na jedné straně a vliv veliké architektury na straně druhé vedly k téměř neuvěřitelnému bohatství forem. Ve Weinviertel jsou rozšířené jílové nabíjené stavby, dusaný jíl s nařezanou slámou tvoří pevný stavební materiál, který chráněný vápennou omítkou a vápennými nátěry které se pravidelně obnovují může přetrvat staletí. Staletí přetrvat také mohou jeho vynikající izolační vlastnosti. Následkem toho bylo dosaženo vynikající přirozené klimatizace prostorů. Později bylo používáno především pálených i nepálených cihel, dokud tyto nebyly nahrazeny ve větším rozsahu pálenou cihlou keramickou. Mimo jíl však byl jako stavební materiál používán také kámen, a to zejména v regionu hraničícím s Waldviertel. Lomový kámen zde byl vždy omítaný vápennou omítkou, na rozdíl od některých regionů oblasti Burgenland: v oblasti Rechnitz ve střední části Burgenlandu zůstával například lomový kámen neomítaný. Vedle jílu a kamene má veliký význam v architektuře lisoven také dřevo: nejen dveře a často relativně veliká vrata vykazují zčásti dodnes ještě krásnou tesařskou a truhlářskou práci, také lomenice lisoven byly často obedněny dřevem. V této souvislosti je nutné se zmínit o sklepech v Langmannsdorf v Tullnerfeld., která se vyznačuje řadou relativně velikých celodřevěných lisoven. Ulička se sklepy /Kellergasse/ je soubor několika /nejméně 6/ hospodářských budov, které jsou dostupné společnou komunikací /cesty, silnice/. Zejména sklepů, které slouží nebo sloužily zemědělské produkci a skladování / zpravidla vína / a obecně vylučují obytnou funkci, domnívá se Andreas Schmidbaur ve své disertaci o dolnorakouských sklepech. Vznik sklepů ve dnešním smyslu je jen těžko datovatelný, dá se však předpokládat polovina 17. století. Nejrannější datovanou lisovnu nalezneme v Maissau, a to v uličce nazývané Am Berg /na kopci /. Ulička začíná na severovýchodním okraji města a má zvláštní zastavění s okapově orientovanými sklepy a několikapodlažními lisovnami. Tyto lisovny měly zpočátku v patrech byty, což je výjimka. Prosté členění omítek je z pozdního 18. a 19. století. S datováním 1800, 1810 nebo Na severním konci je zřejmě nejstarší, totiž 1651 datovaná lisovna kraje, prostá, dvoupodlažní stavba s nárožním kvádrováním, velikou bránou se segmentovým zaklenutím a úzkými, obdélnými okénky. Aby byla představená jejich rozmanitost, zde budou následně představeny některé uličky, Triften, čtvrti a vršky se sklepy okresu Hollabrunn. Velmi častou formu čtvrti se sklepy ve svahu, totiž Kellerberg, vršek se sklepy, nalezneme v Aspersdorf /severovýchodně od Hollabrunn/ : vršek je korunovaný zdaleka viditelným farním kostelem, který je zasvěcený sv. Jiřímu, a který byl postavený, respektive barokizovaný po roce 1718 Johannem Lukasem Hildebrandtem na

10 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 zakázku Fridricha Carla von Schönborn. Kolem kostela se rozkládá hřbitov a na jeho ohradní zeď navazují až k úpatí svahu lisovny a sklepy. Malebné seskupení z 18. a 19. století je seskupeno v kruhu kolem kopce. Jižně od kostela tvoří sedm lisoven malou náves obklopenou kaštany. Střídají se dva typy většinou nabílených lisoven, a to s trojúhelnými štíty a cihlami krytými římsami a s valbami. Památkově chráněné lisovny vykazují ještě dnes charakteristické veliké dveře a malé okenní otvory v přízemí a patře. Podobný soubor sklepů jako v Aspersdorf obklopuje také kostelní vršek v Oberstinkenbrunn /severovýchodně od Aspersdorf/: Také zde je na vršku kopce hřbitovem obklopený farní kostel, pod ním jsou seskupeny lisovny a sklepy, které však jsou více přestavěné než ty v Aspersdorf, a soubor tím ztratil mnoho ze své autenticity. Oberstinkenbrunn má vedle kostelního vršku ještě řadu dalších sklepů a souborů sklepů, tak například Schlossbergkellergasse, kde však mnohé lisovny jsou desolátním stavu nebo byly přestavěny na obytné domy. Přesto však zde vzniká dojem, že se tu nalézá více sklepů a lisoven než obydlí. Již v době Babenbegů nalezneme písemnou zmínku o vinohradnictví v Mailberg. Nejkrásnější, souvislý a prakticky neporušený soubor sklepů je Kellergasse v Zipf, která je chráněnou památkou. Je umístěna na střídavě vzestupní a zase sestupující linii Im Zipf a sestává z převážně štítově orientovaných lisoven s hákovými štíty a cihelnými valbovými střechami. Půdní prostor v mnoho případech sloužil jako dodatečný skladovací prostor, jak ukazují relativně veliké dveře na štítech. Zástavba, působící přes četné variace jednotně, pochází z 2. poloviny 18. a ranného 19. století. Soubor vcelku silně dotčený dostavbami a novostavbami v Gettsdorf v regionu Schmidatal zde zmiňujeme pouze kvůli vskutku zvláštní lisovně: Dům pocházející ze 17. století sestává z pravoúhlého hlavního traktu, který je vpředu dvoupodlažní, a vzadu se vysoce zvedá spolu s terénem. Okna na fasádě mají ještě původní kamenná ostění, také barevná lineární dekorace se alespoň zčásti dochovala. Obzvlášť nápadný je pro lisovnu přinejmenším neobvyklý vstup přes vnější schodiště s klenutou arkádou. Oblast Pulkatal, která spadá od Grosskadolz až k Pulkau do okresu Hollabrunn, nabízí neobyčejnou koncentraci pozoruhodných a také dobře dochovaných souborů sklepů Jinak než v ostatní části Pulkatal jsou v Obritz sklepy daleko od vesnice na jižní straně obce, na vybíhajících severních svazích kopce Buchberg. Podle množství a zčásti i výstavnosti lisoven vzniká dojem, že se jedná o samotnou vesnici. Většina sklepů lemuje ve dvou nebo třech řadách silničku, vedoucí z Obritz do Mailberg. Většina je bíle olíčená, některé jsou nápadné dekorativními pásy nebo dodatečně načerveno nabarvenými cihlami a částečně obnovenými, a bohužel i rozšířenými, dřevem obedněnými lomenicemi. Celkový dojem je ovšem narušený výstavnými, patrovými a nově pokrytými stavbami, které slouží k rekreaci nebo těm, kteří se vinohradnictví věnují ve svém volném čase. Sklepy v Hadres, ulička, která je svou délkou 1,6 km nejdelší v Rakousku, navazují přímo na zástavbu, odkud relativně široká ulice vede v několika obloucích až na návrší. Typologickou zvláštností jsou samostatné vstupy do sklepů, které jsou předsunuté před lisovny. Nejvýstavnější lisovny jsou na začátku ulice, směrem nahoru se zmenšují.většina lisoven, vzniklých zpravidla kolem roku 1800 a v 1. polovině 19. století je štítově orientovaná, zčásti s obedněnými a valbovými dřevěnými štíty. Uzavřenou čtvrť se sklepy s lisovnami umístěnými do polokruhu a částečně obedněnými štíty a velikým, dnes v exteriéru umístěným lisem nalezneme východně od románského filiálního kostela v Peigarten. Soubor sklepů na jižním okraji obce se zvedá k jihu a vykazuje především okapově orientované, zčásti rovněž obedněné štíty. Rovněž jižně od obce se nalézá tzv. zámecký sklep, založený v 2. polovině 16. a v 1. polovině 18. století, středověký zemní chlév zde byl dostavěný a přestavěný s několika zaklenutými chodbami. Naproti Pulkau se rozkládá, stoupající k severu, dlouhý soubor sklípků vesnice Untermarkersorf, střední jsou trojtraktové. Ve spodní třetině je několik působivých, nezvykle vysokých, dvou až třípodlažních, monumentálně působících lisoven se silnými zdmi a v relaci časti velmi malými okenními otvory. V jedné z těchto lisoven, která má dochované původní kování vrat z roku kolem 1800, je umístěno muzeum vína. Zřejmě nestatnější budovou souboru v Untermarkdorfu je však Himmelbauerkeller, původně majetek kláštera Göttweig, s hlubokými sklepy, třemi portály a trojúhelným štítem. Přesto, že došlo k některým nevhodným úpravám, nabízí také skupina sklepů v Albernhof v údolí Pulkau se svými většinou okapově orientovanými lisovnami a mnoha bedněnými štíty uzavřený dojem uliční zástavby 18. století. Z roku 1701 je první zmínka o rozsáhlém, na sever se táhnoucím souboru sklepů v Haugdorf, který je umístěný opodál vesnice: jednoho z největších a nejlépe dochovaných souboru sklepů okresu, s hustou zástavbou a většinou štítově orientovanými lisovnami, některé s obedněnými štíty, zčásti s polovalbami, některé se segmentově zaklenutými vstupy nebo dvířky ve štítech. Některé, velmi dobře dochované lisovny pocházejí ještě z 18. století, většinou však ze století 19. / jedna je např. datovaná 1838/. Soubor sklepů z Haugsdorf se nenachází pouze na rakouské poštovní známce, ale jsou vyobrazeny také v publikaci Die österreichisch ungarische Monarchie in Wort und Bild. Velmi často je také použit jako motiv v dílech Franze von Zülow, jehož matka, Maria von Zülow, rovněž malířka, se v roce 1854 v Haugsdorfu narodila. Franz von Zülow prožil proto svoje dětství a později své školní prázdniny u svých prarodičů

11 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb v Haugsdorfu. Jeho Monatsblätter vydavané mezi 1909 a 1915 uvádějí také místo, kde se vydávají Franz von Zülow, Haugsdorf Nr. 122, Dolní Rakousko. Zdaleka viditelná je dlouhá ulička v Niederschleinz na táhlém svahu severně od obce. Okapově i štítově orientované domky jsou zčásti ještě pozdně barokní, s rozsáhlými štíty a některé ještě datované /např. 1773,1789/, zčásti z 19. století. Typologicky je zajímavé, že většina lisoven má dva vstupy - některé ještě s hezky vyřezávanými dveřmi z 19. století přitom jeden z nich býval používán pouze při lisování vína. V širokém oblouku na okraji vesnice probíhá dlouhá, jednostranně zastavěná ulička obce Sitzendorf na říčce Schmida. Veliké a dobře dochované lisovny vykazují téměř průběžně bedněné štíty, částečně s polovalbami, což poskytuje uličce zvláštní atmosféru. Několik půvabných uliček může poskytnut také Frauendorf, s působivými, udržovanými lisovnami. Obzvlášť vyzdvižena by měla být štítově orientovaná lisovna na severovýchodě vesnice na Rosenberg, se sušárnou, valbou a nikou vedle portálu a s barokním křížem nad reliéfem pekelného ohně a s nápisem. Zde by se mohlo jednat o druhotně použitý náhrobní kámen. Svým založením spíše neobvyklý je soubor sklepů, vlastně náves v Nappersdorf. Je umístěný na okraji obce a zaujímá prakticky oválnou náves s vodním příkopem uprostřed. Celkový dojem je bohužel narušený místy novými velikými okenními otvory a patry. Rovnoběžně se silnicí na Nappersdorf probíhá velmi pěkný uzavřený soubor v Kleinweikersdorf s převážně štítově orientovanými sklepy, zčásti s polovalbami. Titulem nejkrásnější uličky ve Weinviertel byla v roce 1994 vyznamenaná tzv. Öhlbergkellergasse v Pillersdorf. Leží opodál zástavby vesnice a jsou zde krásné, vzorně udržované lisovny a sklepy z 18. a 19. století. Větší množství souborů a uliček má Zellerndorf: skupina samostatně stojících, nepravidelně orientovaných lisoven a sklepů je západně od farního kostela. Také malá skupina sklepů, ležící při silnici na Kammmersdorf na mírně zalesněném návrší s dobře udržovanými a autenticky dochovanými lisovnami stojí za zmínku. Lisovny částečně pocházející ještě z 18. století s valbovými střechami a dvířky ve štítech mají zčásti i prosté členění omítek. Jedna z budov je datovaná Rozsáhlý soubor sklepů s pozoruhodně dochovaným vzhledem, starými lisy, jednotlivými plastikami a vždy pěkným pohledem na soubor kostela, kostnice a okolní sklepy se rozkládá jižně od náměstí podél vršku. Nízké lisovny se svými velikými bránami /pravoúhlými nebo zaklenutými/ a často mohutnými valbami jsou obílené a odskakují a vracejí se od provlékající se uličky tak, že vzniká malebný obraz V sousedním Deinzenhof se rozkládá v západní části obce soubor se sklepy a lisovnami, částečně se štukovou výzdobou a terakotovými maskami z doby kolem V jižní části obce leží další soubor sklepů poněkud vyvýšený na vršku. Uzavřený soubor s většinou okapově orientovanými sklepy a lisovnami, zčásti s valbovými střechami je přerušený kaplí a studnou. Disposice Mariánské studny sestává ze dvou výklenkových kaplí se zdvojenými nikami a nápisy Marien- Brunnen a Gott beschütze den edlen Weinbau. Podle průvodce Dehio byla zřízená v roce 1935, tamtéž zmiňovaná plastika Maria als Patronin des Weinbaus se zde však již nenachází. Na okraji obce Schöngrabern, která je známá především románským kostelem s plastikami na vnější straně chóru, se rozkládá podlouhlý soubor sklepů, dobře udržovaný, s většinou štítově orientovanými stavbami se sedlovými a valbovými střechami, zčásti s obedněnými štíty a půdními sýpkami z 18. a 19. století. Zapomenout nelze na vlastní město Hollabrunn, kde se rovněž nacházejí soubory sklepů: Sitzendorfer, Mittlere, Gerichtsberg a Satzberg. S častým rozvětvením k nim vede dlážděná cesta, většinou vhůru po spádnici. Zde však došlo k rozsáhlým úpravám: lisovny byly opatřeny patry a přestavěny, fasády opatřeny cizorodými nátěry a úzké pruhy před sklepy byly oploceny. K šetrnějším úpravám docházelo u dalších souborů Soubor Gerichtsberg má na okraji místo se starými, dobře udržovanými lisovnami a kaštany. Vedle sklepů by zde měly být zmíněny i některé samostatné budovy, které k vinohradnictví mají vztah, nejsou však v přímé souvislosti se sklepy. Tak stojí východně od zástavby obce Watzelsdorf památkově chráněný, stromy obklopený dům, pocházející ze 17. století. Je to do hloubky parcely stavěný obdélný dům se strmou, bobrovkami krytou střechou. Půlkruhový portál má kamenné ostění, malé, úzké okenní otvory se dochovaly v původní podobě. V Parisdorf u Ravelsbach se zase nalézá vedle místní kaple dvoupodlažní lisovna s barokní fasádou a sedlovou střechou z doby kolem Jednotlivé barokní nebo pozdně barokní budovy sklepů je možné nalézt například v Rohrendorf, kde v severní části obce je sklep se štítem a s bránou datovanou 1814, nebo v Grund u Guntersdorf poněkud stranou obce s neobyčejně bohatým členěním fasády a štítu. Neobvykle bohaté členění fasády ukazuje také lisovna v Ravelsbach, datovaná 1833: vedle obvyklého půlkruhově zaklenutého vstupu a malých okenních otvorů jsou na nárožích, kolem otvorů a na štítu široké štukové pásy. Na štítu nalezneme vedle letopočtu také barokizující štukovou kartuši.

12 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 Dalším vlivem vinohradnictví na architekturu bylo zřizování takzvaných Lesehöfe /desátkových dvorů /, hospodářských dvorů klášterů ve vinohradnických oblastech, tam, kde kláštery vlastnily vinice a odkud bylo organizováno zpracovávání a obchod s produkcí. Větší množství těchto dvorů nalezneme v oblast okresu Hollabrunn, především v Pulkau byla maior Pulka jedna ze 13. babenbergských farností, jehož desátky hrabě Leopold III. předával biskupovi Reginmarovi do Pasova přešlo Pulkau včetně některých vinic jako nadační majetek na klášter Schottenkloster ve Vídni, který byl nově založený Jindřichem II. Vedle toho měla majetek v Pulkau také hrabata z Plain Hardegg a St. Pölten, brzy nato také kláštery Geras, St, Bernard, Zwettl, Pernegg, Vyšší Brod a Třeboň, kteří tam zřizovaly své dvory. Z nich se dochovaly, vedle Schottenhof a st. Pöltner Hof v centru města v Bründlgasse také bývalý dvůr kláštera Pernegg s kaplí odsvěcenou 1782, a bývalý dvůr kláštera Geras s rovněž odsvěcenou kaplí sv, Margarety. Prostřednictvím darů, nadací a nových koupí byly farnost a tím také Schottenstift vedle základního jmění také největším vlastníkem půdy v Pulkau: patřilo jim kolem čtvrtí vinohradů. Bývalý dvůr St. Pöltenu, lidově také nazývaný Pöltingerhof byl od roku 1322 do roku 1785 vlastnictvím Augustiniánů v St. Pölten. Dnešní statná, dvoupodlažní budova byl postavena po požáru 1709 nad jádrem ze 16. století, fasáda se štukovou výzdobou a dvojitými lizénami je připisovaná architektu Jakobovi Prandtauerovi ze St, Pölten, barokní dvorní portál Mathiasu Steinlovi.. Další veliké klášterní dvory nalezneme například v Rafingu u Pulkau: dvůr, který byl písemně zmiňovaný poprvé 1171 jako vlastnictví kláštera v Zwetlu byl zrušený spolu s gotickým kostelem sv. Jana v roce 1789, nebo v Unterlaub, kde sběrný dvůr a velkostatek kláštera Göttweig. Tvoří velkorysou disposici kolem dvou dvorů: stavba 17. století byla pravděpodobně přestavěná a postavená podle plánů Lukase Hildebrandta. V lisovně kláštera Lilienfeld se nalézá v obci Unterdürnbach na jihozápadě obce jednopodlažní, okapově orientovaná stavba s pozdně barokním členěním omítek, mramorovým portálem, datovaným 1760 a s erbem kláštera Lilienfeld. Kulturní památkou zvláštního významu jsou známé sklepy v Retz. Celé město v uvnitř hradebního systému a částečně i mimo ně, je podsklepeno sítí rozsáhlých chodeb, které dosahují délku cca 10 km, a které spojují jednotlivé sklepy. Disposice s cihelnými valenými a plackovými klenbami jsou především z 18. století, část je však středověká. A to proto, že vinohradnictví má v Retz dlouhou tradici. Základní kámen k jeho rozvoji jako metropole vína položil již císař Friedrich III., a Matyáš Korvín, který městu dal práva k obchodu s vínem. V době rozkvětu byla vínem z Retz zásobovaná polovina Evropy, carský dvůr v Petrohradu stejně jako Vatikán, a ještě v libretu opery Růžový Kavalír je v prvním aktu opěvováno víno z Retz. V průběhu 2. světové války měly sklepy posloužit jako muniční sklady, naštěstí tam však bylo příliš vlhko. V této souvislosti by mělo být poukázáno na to, že také pod náměstím ve Wullersdorf je složitý středověký systém sklepů, které jsou však mnohem méně známé i vcelku jsou také mnohem menší než ty v Retz. Mají částečně cihelné klenby, částečně jsou vyhloubeny ve spraši a vedle mnoha vyrytých nápisů se zde nalézá i letopočet Přesto, že sklípky se svou rozmanitostí nejsilněji určují obraz vinorodé krajiny, lze nalézt i jiné kamenné doklady, které souvisejí s vinohradnictvím, a zčásti jsou staršího původu než stávající lisovny. Tak nalezneme ještě dnes několikerá pozdně gotická boží muka s tzv. vinařskými erby, to znamená erbovní kartuše s vinohradnickým náčiním, které dokazují, jaký význam mělo vinohradnictví již v pozdním středověku. Taková plastika je například na jižním okraji obce Aspersdorf, na úpatí Kellerbergu: nad ortogonálním dříkem je listová hlavice, na které je umístěný vinohradnický erb, nad ním je veliká lucerna s kružbami, síťovou klenbou a na reliéfem Ukřižování. Obdobná jsou boží muka v Gross- Stelzendorf nebo Oberdürnbach / zde se ovšem vinohradnické nářadí nenachází v kartuši/. Vinohradnické erby však nebyly umisťovány pouze na plastikách, ale také na větších budovách, jako např. na v jádře barokním, 1859 datovaném domě v Mailberg, na kterém je pozoruhodný také antikizující reliéf hlavní římsy. Zatímco tedy v pozdním středověku ukazují na význam vinohradnictví popisovaná boží muka, objevují se v 17. a 18. století v širším měřítku tzv. sloupy s hrozny. Vyskytují se v různých formách, společný je dřík ověnčený úponky vína s hrozny. Nad tímto hroznovým dříkem se pak zvedá buďto plastika nebo kvádrový nástavec s reliéfy. Na sloupu z roku 1764 v obci Eitzerstal vedle obecní kaple je nástavec s reliéfy, na sloupu z roku 1758 jihozápadně tohoto místa je socha Immaculaty, na sloupu ve Frauendorf nad Schmidtou rovněž Immaculata, sloup vedle místní kaple ve Furt ze 3. čtvrtiny 18. století má zase kvádrový nástavec s reliéfy, sloup z roku 1766 na východním konci obce Kleinstelzendorf Immaculatu, a sloup v Roselsdorf, tak zvaný hroznový kříž, rovněž Immaculatu, aby zde bylo uvedeno jen několik velmi pěkných příkladů. Nápadná je spojitost sloupů se sochou P. Marie: Buďto je zde plastika Immaculaty, nebo P. Maria Bolestná v reliéfu / což ukazuje na paralelu s Marií Lactans, mléko a život dávající Marií / a vinným hroznem a vinným moštem

13 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb Můžeme doufat, že jak vědecké bádání o fenoménu sklípků a drobných památek, tak také, jako v tomto případě positivní vliv turistiky, který místní i turisty přivádí k tomu, si všímat původního, rostlého, pro krajinu typického a svým způsobem jedinečného, bude přínosem pro to, že tyto památky budou zachované anebo že budou šetrným způsobem nově využity. Tak například série kriminálních příběhů o místním policistovi Simonu Poltovi von Komarkovi, jehož hlavním dějištěm jsou sklepy Weinviertelu, a které byly také zfilmované, vedly k novému povědomí o kráse těchto památek. Již několik let vykazují některé soubory sklepů dokonce tzv. Poltwege. Ve Weberkeller v Röschitz / který sice již není v okrese Hollabrun, ale v bezprostřední blízkosti Pulkau /, je možné při návštěvě je několik metrů vzdáleného výčepu shlédnout tento poklad lidového umění. V dlouhých zimních večerech vyřezal Ludwig Weber ve spraši sklepních zdí kapesním nožíkem nejrůznější motivy, reliéfy známých osobností z politiky a umění, motivy z bible, řecké mytologie a dokonce variaci na Poslední večeři Páně Leoparda da Vinciho. Také pro památkovou péči je tato oblast, které se v posledních letech věnuje více pozornosti, výzvou. Některé zvětšené okenní otvory, několik nezdůvodněně přidaných pater může celkový dojem z těchto půvabných sklepů narušit, ba zcela zničit. Skutečností je, že již v roce 1938, jak vychází najevo ze spisů Spolkového památkového úřadu ve Vídni, byl záměr zřídit památník Zelenému veltlínu, jedné z hlavních odrůd vinohradnické oblasti Weinviertel. Vybraná literatura: Grünn, Helene: Der Wein in Österreichs Kunst und Brauchtum, Wien Kräftner, Johann: Naive Architektur in Österreich, St. Pölten Kultur der Kellergasse, Mistelbach 1980 (Schriftenreihe Das Weinviertel ; 4/5). Schmidbaur, Andreas G.: Die niederösterreichischen Kellergassen : Eine Bestandsaufnahme; Entstehung Verbreitung und Typologie Entwicklungstendenzen, Wien (Diss. Techn. Univ.) Die Kunstdenkmäler Österreichs: Niederösterreich nördlich der Donau, Wien 1990 (Dehio Handbuch: Die Kunstdenkmäler Österreichs). Anwander, Berndt, Loidl-Reisch, Cordula: Kellergasse in Österreich, Wien 1992 (4. Auflage). Bezemek, Ernst, Rosner, Willibald [Hrsg.]: Vergangenheit und Gegenwart: Der Bezirk Hollabrunn und seine Gemeinden, Hollabrunn Fassbinder, Brigitte, Brückler, Theodor: Kunst im Bezirk Hollabrunn, Hollabrunn

14 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 VINOHRADNICKÉ STAVBY NA JIŽNÍ MORAVĚ SE ZŘETELEM KE ZNOJEMSKU. PhDr. Věra Kovářů, NPÚ ú.o.p. v Brně podmínky, krajinný reliéf, složení půdy hrají spolu s dalšími komponentami rozhodující roli. Pěstování vinné révy a rozšíření této kulturní plodiny i proměna plodu ve víno, bylo na Moravě známo již od doby Velké Moravy a snad i dříve v místech, kde je doložen pobyt římských legií. Velký význam pro počátky vinařství mají bezpochyby kláštery, které potřebovaly víno nejen k bohoslužebným úkonům. O dávné historii pěstování vinné révy hrozna v našich končinách svědčí archeologické nálezy a také archivní dokumenty, týkající se církevních center, především klášterů. A právě tady, na Znojemsku, bylo vytvořeno pevné pouto mezi vinařskou kulturou starých sídel ( na příklad Sedlešovice) a klášterem v Louce u Znojma, které se dnes opět vrátilo k uctívání vinařské tradice díky Společnosti Víno Znovínu a jeho osvícenému vedení, Ing. Vajčnerovi, jemuž patří náš vřelý pozdrav a uvítání. Podobně je tomu v dalších ranně založených vesnicích s unikátními církevními stavbami, kostely gotického původu v Hnanicích a Vrbovci, a také v jiných obcích, z nichž uvádíme jako příklad Havraníky, Popice u Znojma, Božice, Šatov, Jaroslavice. Produkce vína byla doménou rolníků - vinařů, zabývajících se obděláváním půdy a také vinohradu. Pěstování vinné révy, což je dlužno zdůraznit, znamená činnost velmi náročnou na čas i na fyzickou námahu. Práce vinařů ve vinohradě začíná již v zimních měsících, nejčastěji v únoru a končí v pozdním podzimu, či zimě. Fyzická námaha i vynaložené finanční prostředky přinášejí svoje plody ve sklizni hroznů, v jejich bohatství, kvalitě, cukernatosti. Úrodu je třeba sklidit, následně zpracovat vylisovat a konečně uložit. K tomu účelu sloužily a a po staletí slouží vinohradnické stavby, vinné sklepy a lisovny. Jejich umístění v reliéfu v sídelním obraze krajiny a v sídlech samotných je různorodé, podmíněno řadou okolností, v nichž geografické a historické Po tomto krátkém uvedení sledované problematiky se obracíme ke Znojemsku a specifickým rysům vinařství zdejšího kraje. Pěstování vinné révy a zvláště pak soubory vinohradnických staveb poznamenávají výrazně tuto krajinu. Obracíme se k jejich minulosti i současnému, ne vždy jednoznačně radostnému osudu. Počátky vinařství sahají prokazatelně nejméně do 12. století v souvislosti s premonstrátským kostelem v Louce a jeho ranným založením. Rozvoj je možné sledovat s krátkými přerývkami, k nimž patří i druhá polovina 20. století, až do dnešních dnů. Území je rozsáhlé a členité, podstatná část s vinařskou kulturou podél rakouské hranice a sousedí tak s vinařskou oblastí Mikulovska. Významnou roli v tomto území hraje řeka Dyje a správní centrum, město Znojmo, jedinečné svojí polohou a historií. Pro vinařství a vinohradnické stavby mají rozhodující význam geologické podmínky. Na Znojemsku se stýká Český masiv a výběžky západních Karpat s vápenitými sedimenty i mohutnými vrstvami pískovcových spraší. Dokladem této rozdílnosti jsou vinné sklepy v Novém Šaldorfu-Sedlešovicích, na jedné straně jsou ve sklepní ulici sklepy kopané v pískovcové vrstvě, na protější straně klenuté v kamenitém podloží. Podle údajů uváděných v odborné literatuře patří Znojemsko rozsahem vinic k největším vinařským pěstitelským celkům svými 26 lokalitami. Nemohu vyjmenovávat všechny z nich, avšak mezi nejznámější a nejproduktivnější patří Šatov, Nový Šaldorf- Sedlešovice, Hnanice, Božice, Ha-

15 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb vraníky, Dobšice u Znojma, Vrbovec, Chvalovice, Popice u Znojma, Jaroslavice, severněji položené Lechovice, Trnové pole a četné další. Vinohrady a vinohradnické stavby poznamenávají mimo krajinu také sídla i formu usedlosti. Typ zástavby vesnic na Znojemsku je pravidelný. Nejčastějším útvarem je návesní silnicovka nebo ulicovka s nemovitostmi řazenými těsně k sobě. Usedlosti odpovídají převážně dyjsko - svratecké lokální formě. Převažuje okapově, rovnoběžně se silnicí orientovaný obytný dům s hákovou dispozicí, rozložitými hospodářskými budovami a stodolou na konci dvora nebo humna. Není výjimkou, že ve dvoře, zejména však pod stodolou byl umístěn vinný sklep. V Šatově, Popicích a dalších vesnicích jsou tohoto umístění sklepa četné doklady. Stodoly, téměř ve všech vesnicích, Vrbovci, Jaroslavicích, Popicích, Bohuticích a jinde na jih i východ od Znojma nesou jako hlavní znaky mohutnost a podélnou průjezdnost s vjezdovými vraty excentricky umístěnými. Podél záhumenní cesty za stodolami i podél polních cest jsou liniově vybudovány samostatné vinné sklepy. Jejich umístění pod vinohrady, v mnoha vesnicích se jeví (Šatov, Vrbovec, Jaroslavice) jako souvislá ulice, podobně jako je tomu na příklad ve známých vinohradnických areálech v Pavlově, Blatnici, Vlčnově, Vrbici. Těsná souvislost s obytnou zástavbou a návaznost na rolnické usedlosti a stodoly je charakteristická právě v Šatově Sklepní nebo Zimní ulice. Jejich umístění souvisí s konfigurací terénu, aby sklepy mohly být zahloubeny do strání na konci obce, nebo i v jejím jádru, jsou-li k tomu vhodné podmínky. Oba tyto příklady budou sledovatelné v obci Hnanice, kde se vinné sklepy nacházejí přímo v jádru sídla za řadou obytných domů. Podstatná část vinných sklepů je však situována ve vinařské ulici za pravidelnou historickou zástavbou návsi v poměrně r o v i n a t é m terénu, což z n a m e n á n á r o č n é práce v podzemí. V i n o - h r a d n i c k é areály se v y z n a č u j í dvěma zák l a d n í m i typy staveb. Jsou to jednak drobné sklepy zah l o u b e n é do vrstvy zeminy, projevující se na povrchu pouze různě řešeným p r ů č e l í m se segmen tovou nebo obloukovou linií vrcholu zdi. Známe je z Božic, Ja roslav ic, také z Hnanic i Šatova. Kvalita pískovce a jeho snadná opracovatelnost umožnila kopání sklepa s velmi členitým půdor ysem a gotickým l o m n ý m o b l o u k e m. Z í s k á v á n í podzemních prostor má svoje spec i f i k u m. K o p á n í m z v l á š t n í m typem motyk se zabývali vinaři, jejich ženy, ba celé rodiny i najatí nádeníci zejména v zimních měsících. Vykopaný písek, vynášený na povrch v dřevěných putnách se jako jedinečný artikl odvážel koňskými potahy do Vídně i jiných měst jako vítaná surovina pro zhotovování fasád. Ekonomický přínos pro místní sedláky je zřejmý z rozvinutého půdorysu domu, jeho architektonického řešení i vybavení. Složitost sklepů byla až do nedávné doby tajemstvím, k jehož odhalení přispěly nešťastné události spojené s propadáním neudržovaných podzemních prostor. Ve skalním podloží byly klenby sklepů vytvářeny z kamene a konečně také z umně skládaných většinou ručně vyrobených cihel. Dokladem jsou na příklad klenby sklepů v Hnanicích a Lechovicích. Druhou skupinu tvoří sklepy s nadzemní lisovnou, převážně obdélníkového tvaru se štítovou nebo okapovou orientací. Mnohé z nich jsou mimořádně rozsáhlé a otevřené do krovu, takže do nich mohl vjet vůz tažený koňmi. Hlavní důvod, umístění mohutného kládového lisu je však nasnadě. S tímto typem lisoven se setkáme především na území Sklepní ulice v Šatově, kde vinné hospodářství vládlo až do čtyřicátých let minulého století a víno se vyrábělo ve velkém rozsahu. Stavební materiál pro budování lisoven byl převážně přírodní, tudíž snadno dosažitelný. Základ tvořil kámen a hlína. Znojemsko patří k územím se vzácně dochovanými starobylými technologiemi, dusanými, či nakládanými hliněnými stěnami lisoven, s nimiž se již setkáváme také ve sklepních areálech v Čejkovicích a Blatnici. Kámen obvodových stěn je spojovaný vrstvami hlíny, jejíž kvalita na Znojemsku je vyhlášená. Na trámoví stropů sloužilo kvalitní, převážně tvrdé dřevo, které v mnoha případech přežilo zatékání děravou krytinou. Pálené cihly užívané ke stavbám v Šatově, Popicích, Hnanicích byly vyráběny

16 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 motivy v prostém dřevě i barvách zelené, modré dominují na příklad v Hnanicích. K optickému vjemu vinohradnických souborů přispívá úprava průčelí lisovny či sklepa s větracími otvory kulatého, oválného nebo čtvercového tvaru s bílou či jemně namodralou vápennou uličkou. K vinohradnickým areálům patří také drobné objekty rozptýlené v krajině. Znojemsko je na tyto atributy náboženského ale také profánního cítění a myšlení bohaté. Jsou to boží muka, kříže, zákoutí se stromy s možností setkání vinařů při víně. Významným krajinotvorným prvkem je rovněž ovocné stromoví, vysazované kolem sklepů nebo v samotném vinohradu. Patří k nim nejčastěji ořešáky,švestky, broskvoně a jiné peckoviny. ručně a začaly sloužit k výstavbě lisoven poměrně záhy. Výrobu kvalitních pálených cihel rovněž umožnily cihelny, založené v okolí Znojma již v 19. století. O dobrých vlastnostech zdejší hlíny a tradici jejího zpracování svědčí rovněž krytiny z pálené tašky, bobrovky. Podle nejstarších, převážně ikonografických dokladů patří k původním valbová forma střechy podobně jako na obytných domech. Následuje forma polovalbová a sedlová. Svojí výškou, odvislou od velikosti a orientace lisovny a typickou pro Znojemsko, dává vinařským areálům a celému krajinnému prostředí mimořádnou estetickou působivost. Lisovny jsou převážně přízemní budovy, setkáme se však také s mohutnými lisovnami dvoupodlažními, se sýpkou, nebo seníkem v patře a posléze s pobytovými místnostmi, jaké uvidíme na příklad ve Sklepní ulici v Šatově i v Jaroslavicích a poměrně mladých areálech. Patrové lisovny patří k nejrozvinutějším a nejčlenitějším typům nadzemních vinařských staveb. U mnohých z nich lze prokázat dobu vzniku, směřující k polovině 17. století i funkci to jest desátkový sklep, do něhož byly, podle archivních dokladů, vinaři odváděny na příklad klášteru v Louce povinné dávky. Architektonické a estetické působení nadzemních vinohradnických staveb je mimořádně významné nejen pro krajinu, zvláště však pro sídla samotná. Není to dáno pouze umístěním a hmotou vinařských objektů, ale také formou jejich řemeslného zpracování, užitým tvaroslovím, zdůrazňujícím měkké tvary vstupů,řešení štítových stěn i kleneb, schodů, rukodělně opracované dřevěné části, trámové stropy, štíty. Z hlediska hodnoty truhlářské práce lze ocenit kvalitu a nápaditost řešení vstupu do lisovny nebo do sklepa. Mohutné, masivní dveře s e skládaným deštěním, diagonálně i vodorovně kladeným s paprskovým Leč již necháme deskriptivní části našeho příspěvku, protože většina přítomných se seznámí s krajinou i vesnicemi, ovlivněnými pěstováním vinné révy a s vinnými sklepy na naší cestě po Znojemsku. Považuji za svoji povinnost obrátit pozornost k člověku, který v této krajině žil a žije, k tématu velmi aktuálnímu. Znamená to věnovat se vinaři, tomu, kdo tuto krajinu, její tvářnost a architektonické hodnoty spoluvytvářel a formoval. Značí to všimnout si malovýrobce i velké vinařské společnosti, sledovat práci a život vinařů. Právě Znojemsko, na rozdíl od vinařských oblastí v sousedství, je z historického hlediska velmi komplikované. Již v úvodu jsme konstatovali, že pěstování vinné révy je na jihozápadě Moravy doloženo již ve středověku. O rozvoji, zejména v 19. a 20. století svědčí množství a kvalita vinných sklepů. Považuji za nezbytné kousnout do kyselého jablka a zmínit se o etnické problematice tohoto vínorodého kraje, samotného Šatova i sousedních vesnic. Německy hovořící etnikum zde žilo po několik století. Živilo se zemědělskou výrobou a samozřejmě také výrobou vína. Velké usedlosti s klenutými vjezdy a obytnými místnosti, výstavnost a rozlehlost statků, mohutnost lisoven, délka a složitost podzemních sklepních prostor svědčí o ekonomickém postavení sedláků a také o jejich usilovnosti při budování a udržování nemovitostí na návsi či náměstí Šatova i v přilehlých ulicích. Česky mluvící obyvatelstvo bylo zaměstnáno v dělnických profesích ve zdejší průmyslové výrobě kvalitní dlažby šatovky. Po odsunu Němců se na mnoha usedlostech vyměnili různí majitelé. Jejich vztah k půdě, k pěstování vinné révy a ovoce a vůbec zemědělských plodin nebyl v jejich způsobu předcházejícího života zakódován jako dědictví po předcházejících generacích. Situace se ještě zhoršila zcelením původní drobné držby vinohradů v padesátých létech. Rovněž přísné vojenské střežení sídel, ležících při hranici s Rakouskem a výrazné omezení svobodného pohybu obyvatel přispělo k chátrání a posléze tristnímu stavu mnohých staveb. Následkem všech těchto okolností se projevily v zanedbané údržbě usedlostí, zvláště pak hospodářských budov a sklepů. Jak uvedl starosta jedné z vinařských obcí, z mnohým sklepů se stalo po vyvrácení dveří do sklepních prostor smetiště. U jiných došlo k pro-

17 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb lomení klenby, propadení sklepa, statickým poruchám obvodového zdiva, do něhož narušenou střechou vydatně zatékalo. Teprve v posledních desítiletích můžeme sledovat rozvoj vinařství a s ním spojený zájem o revitalizaci vinohradnických objektů. Vedle drobných vinařů se podařilo založit velké vinařské společnosti, soukromé převážně rodinné (k nimž patří na příklad vinařství rodiny Špalkovy, vinařství bratří Sošků). Zvláštní postavení a kultivovaný přístup k historickému dědictví je spojen s velkovýrobu společnosti Víno Znovín právě se sídlem v Šatově. Péče o pozvednutí vinařské tradice a s tím spojené snahy o úpravu a stavební obnovu sídla, jednotlivých domů a vinných sklepů je rovněž programem mikroregionální politiky obcí zastoupených v mikroregionu nazvaného podle říčky Daníž. K regeneraci a novému využití přispívá nemalou měrou také stát a organizace památkové péče. Základní znaky, o nichž jsme v příspěvku hovořili, jsou východiskem pracovníků památkové péče při hodnocení stavu nemovitostí ať již obytných, hospodářských nebo vinařských památek. Ministerstvo kultury vyhlásilo v roce 1995, právě před desíti léty na území Znojemska vesnickou památkovou zónu v Šatově. Předpoklad, že dojde k vyhlášení dalších památkových zón s významnými vinohradnickými soubory sklepů v Hnanicích a Popicích, pro něž byly zpracovány kvalifikované návrhy se nesetkal s příznivým ohlasem u občanů, ani samospráv. Toto zjištění je politováníhodné, protože regulovaná péče, může zamezit nenahraditelným škodám na autenticitě historických objektů nadzemních i podzemních, původní technologie jsou nahrazovány nevhodnými soudobými materiály a stavebními technikami a sídla ztrácí na svých nezastupitelných hodnotách. Vinařské obce s vinohradnickými stavbami znamenají významné postavení obohacující tvář venkova a jihomoravské krajiny. Jejich zachování by měla být ze strany vlastníků vinných sklepů, vinařů a jejich organizací představitelů samosprávy vinařských obcí, ale také občanů a a státní památkové péče věnována cílená pozornost a vypracován dlouhodobý regenerace nezávislý na okamžitých ekonomických efektech. Vinařské lokality a hodnoty vinohradnických staveb a jejich kulturní význam by si zasloužily propagaci všemi mediálními prostředky. Mezi ně náleží nejen drobné propagační a syntetické publikace ale také zpracování formou videofilmu a DVD, snadno dostupného každému, kdo se věnuje nebo zajímá o tradici, minulost i současnost vinohradnické kultury

18 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 ANONYMNÍ ARCHITEKTURA VINAŘSTVÍ A MOŠTÁRENSTVÍ V DOLNÍM RAKOUSKU MOST- VIERTEL, WACHAU A JIŽNÍ ČÁST ÚDOLÍ ŘEKY KAMP. Hofrat Dr. phil. Peter König, Bundesdenkmalamt Wien Kulturní krajina je vždy výsledkem střetu lidské činnosti s přírodou a krajinou a její zachování je přínosem pro kontinuitu kulturní historie. Kulturní krajiny jsou však také dobovým dokladem stavu vědy a techniky, dokladem vztahu mezi člověkem a přírodou minulých generací a rovněž dokladem životního stylu a potřeb. Přes mnohé ztráty, podmíněné zejména změnou hospodaření a technickým rozvojem, jsou ve Spolkové republice Dolní Rakousko dodnes zachované části kulturní krajiny, ze kterých je dodnes zřejmá staletí trvající závislost na přírodě a životním prostředí, a kde je o dobové tradice a struktury dodnes pečováno, respektive, kde jsou využívány. Vedle značného množství vynikajících monumentálních stavebních památek, jako jsou kostely, kláštery, zámky a hrady je to právě anonymní architektura 1, která této kulturní krajině dává svůj ráz. V mnoha případech se přitom nejedná o obytná stavení, ale o stavby jako jsou stodoly, špýchary, lisovny a sklepy. Mnoho hospodářských staveb nebylo postaveno v přímé návaznosti na vlastní usedlosti, jejich umístění souvisí naopak se vztahem v podmínkám infrastruktury 2. V mnoha regionech Dolního Rakouska je kulturní krajina vytvářena vinohradnictvím 3 v regionu Mostviertel to byla zkvašená šťáva z hrušek, která krajině dala pojmenování. Jako Mostviertel je dnes obecně chápána západní část, hraničící se Spolkovou zemí Horní Rakousko. Spolu s východní částí Traunviertel vytváří společnou kulturní krajinu 4. Úzce propojený systém těžby železné rudy a jejího zpracování spolu s obchodem a zásobováním potravinami pro štýrský Erzberg spolu s intenzivní kulturní činností vlastníků panství ze Seitenstetten, Ardaggeru a Feisingu zajistily této oblasti její bohatství. V podhůří Alp, kde chudé půdy a topografie dávaly zemědělství jen malé možnosti rozvoje, byla po staletí využívaná vodní síla ke zpracovávání železa. Podél obchodních cest, ala také na stálých překladištích pro nejrůznější výrobky ze železa se rozvinuly vedle centrálních měst Waidhofen na řece BBS a Steyr, a tržních míst Scheibs, Grestenu a Purkstallu významné obce jako Ybbsitz, St. Peter in der Au, Aschbach a Haag. V podhůří Alp severně od těchto měst až k Dunaji byla zemědělsky využívaná úrodná půda. S krajinou Mostviertel je spojená asociace mohutných čtyřstranných dvorů /Vierkanthöfe/ v úrodné, líbezné, kopcovité krajině. Dominuje jí 1 Pojem anonymní Architektura (auch elementare, volkstümliche, bäuerliche und naive Architektur) označuje obecně stavby bez architekta jako tvůrce (siehe u. a. Bernard Rudofsky, Architektur ohne Architekten Eine Einführung in die anonyme Architektur, Salzburg Wien 1989). Die intensive Auseinandersetzung mit anonymer Architektur setzt bereits im ausgehenden 18. Jahrhundert ein. Im 20. Jahrhundert lieferten u. a. Richard Kurt Donin, Franz Eppel, Adalbert Klaar, Johann Kräftner, Otto Swoboda, Elisabeth Tomasi und Gunter Dimt zahlreiche wertvolle Beiträge zur Siedlungs- und Hauslandschaft in Niederösterreich. Auch in den vom Bundesdenkmalamt neu bearbeiteten und herausgegebenen Dehio-Handbüchern Niederösterreich nördlich und südlich der Donau wurde anonyme Architektur im großen Maße inventarisiert. Die vom Amt der NÖ Landesregierung, Abteilung für Kultur und Wissenschaft, in Zusammenarbeit mit dem Landeskonservatorat Niederösterreich herausgegebene Reihe Denkmalpflege in Niederösterreich widmete anonymer Architektur eigene Bände (u. a. Elementares und Anonymes /Band 11, Speicher, Schüttkästen /Band 21). 2 viz. Johann Kräftner, Naive Architektur II. Zur Ästhetik ländlichen Bauens in Niederösterreich, St. Pölten Wien 1987, S K dějinám vinohraradnictví viz přednáška Theodora Brücklera na tomto semináři. 4 Nach dem Kulturinformationsstyem des bm:bwk Österreich Lexikon bezog sich die alte Bezeichnung auf die Gegend um den Ennswald und das westliche Niederösterreich um Amstetten und Seitenstetten. Heute versteht man unter Mostviertel auch die mostreichen Landschaften im Inn-, Hausruck- und Traunviertel. Zum Mostviertel bzw. zum Most siehe u. a. Franz Eppel, Die Eisenwurzen Land zwischen Enns, Erlauf und Eisenerz. Seine Kunstwerke, historische Lebens- und Siedlungsformen, Salzburg 1968; Gerhard Sperl, Hans Stögmüller, Werner Tippelt, Österreichische Eisenstraße Ein Kulturführer, hrsg. von der Arbeitsgemeinschaft Österreichische Eisenstraße, Steyr 1992; Anton Distelberger, Die Mostviertler: Bauern und ihr Museum, Amstetten 1994; Franz R. Vorderwinkler, Vom Most zum Eisen. Mostviertel Ötscherland, Steyr 1998; Eva Bakos, Vom Mostviertel zum Semmering. Niederösterreich südlich der Donau, Wien 1998; Christoph Wagner, Most, Wien 1999; Reinhard Fahrengruber, Erlebnis Eisenstraße. Ein kulturhistorischer Reiseführer, Graz 2001; Most- und Eisenstraße, Denkmalpflege in Niederösterreich, Band 28, hrsg. vom Amt der NÖ Landesregierung, Abteilung Kultur und Wissenschaft, St. Pölten

19 Vliv vinařství, chmelařství a sadařství na charakter vesnickcých sídel a lidových staveb zemědělství a zhruba 300 různých druhů hrušek vhodných k moštování. Čtyřhranné dvory jsou krajinotvorné stavby Mostviertelu mezi řekami Ybs a Wels stejně jako v oblasti Machland až k Sonntagbergu 5. Kräftner označuje čtyřstranný dvůr, /zvaný také Vierkanter/ - pojem v byl zaveden až v roce 1892 jako nejuspořádanější, nejuzavřenější a největší formu zemědělské usedlosti 6. Charakteristický pro tento typ dvora je sjednocení všech staveb, důležitých pro život i hospodářství pod jednou střechou. Vierkant se vyznačuje důsledným uspořádáním půdorysu a průběžnou linií okapů i hřebene střech a to vše spolu s materiálovým řešením přispívá k monumentálnímu vzhledu 7. Protože zde nebyla samostatně stojící budova lisovny, většinou dvoupodlažní, rovněž z režného zdiva, byl lis umístěný zpravidla ve stodole naproti obytné budově. Největší klenutý sklep pro skladování moštu byl pod obytným stavením nebo pod chlévem. Předimenzovaná forma sklepa se nachází ve velkostatku kláštera Seitenstetten, který Johann Kräftner označil jako trojitý Vierkant 8.Tento soubor několika dvorů vznikl podle návrhu Marhiase Gerla /1755/ a byl realizovaný páterem Josephem Schaukeglem v letech na rozloze 132/66 metrů. V interiéru jsou obrovské klenuté prostory,mezi nimi trojlodní sklep sklenutý plackami 9. Nyní prožívá Mostviertel renesanci. V mnoha sklípcích nebo restaurantech podél cca 200 kilometrů dlouhé Moststrasse se hostům nabízí mošt mnoha chutí. Zachování typické krajiny s roztroušenými ovocnými stromy, rozvoj turistických nabídek a vývoj zpracování i obchodní nabídky ovocných produktů, restaurování kulturních, uměleckých a hospodářsky významných památek, stejně jako mnohé slavnosti, muzea a galerie se postaraly o rozvoj regionu. S vinařstvím je spojený kraj Wachau,který byl zařazený v roce 2000 mezi kulturní dědictví UNESCO. Jedná se o 34 km dlouhý úsek údolí Dunaje mezi městy Melk a Krems 10. Wachau se vyznačuje velikou hodnotou krajinného rázu. V architektuře, urbanismu a zemědělství především vinařství se zachovalo mnoho stop průběžného a organického vývoje již od prehistorických dob. Vinohradnictví je poznamenané dobami rozkvětu i úpadku a má zde dlouhou tradici. Víno zde bylo v různé intenzitě kultivováno již od římských dob 11. Spolu s obchodem, mýtným a lodní dopravou po Dunaji tvořilo základ hospodářského rozkvětu. Zhruba od konce 8. století až do 1. poloviny století 19. bylo vinohradnictví zejména doménou církevních velkostatků. Podle Rudolfa Eichlera je složité obecně popsat stavby v kraji Wachau.: Všeobecným pravidlem je pravidlo účelnosti, přizpůsobení požadavkům každodenního života, se současným smyslem pro krásné. 12 Stejně jako region jižně od Vídně, má také Wachau vlastní typ zemědělské usedlosti. Je to tzv. Weinhauerhaus, 5 Eine kurze Zusammenfassung der Gehöftformen im Mostviertel gibt Gunter Dimt, Haus und Hof im Mostviertel, in: Most- und Eisenstraße, Denkmalpflege in Niederösterreich, Band 28, St. Pölten 2002, S. 31ff. 6 Zit. Kräftner, 1987, S Nach der Errichtung der Kaiserin-Elisabeth-Westbahn im Jahre 1858 waren es eine große Zahl von nunmehr beschäftigungslosen aus Italien stammenden Arbeitern, welche auf den Gehöften im Mostviertel Quartier fanden 8 Srv. Kräftner, 1987, S. 285f. 9 Srv.. Karl Brunner, Am Weg zum Kloster, und Werner Kitlitschka, Zur Restaurierung des Benediktinerstiftes Seitenstetten, in: Seitenstetten. Kunst und Mönchtum an der Wiege Österreichs (Katalog des NÖ Landesmuseums, N. F. Nr. 205), Wien 1988, S. 8f. Ferner Berthold Heigl, Stift Seitenstetten, in: Most- und Eisenstraße, Denkmalpflege in Niederösterreich, Band 28, St. Pölten 2002, S K oblasti Wachau viz mimo jiné: Rudolf, Pichler, Die Wachau. Österreichische Städtebilder, hrsg. vom k. k. Ministerium für öffentliche Arbeiten, Wien 1911; Martin Gerlach und Josef Wichner, Die Wachau in Wort und Bild, Wien Leipzig o.j. (1912); Bruno Reifenstein und Rudolf Hans Bartsch, Kunst und Natur in Bildern, Berlin Wien 1923; Franz Eppel, Die Wachau, Wien 1968; Die Wachau Perspektiven einer europäischen Flußlandschaft, hrsg. vom Arbeitskreis zum Schutz der Wachau anlässlich der Verleihung des Europäischen Naturschutzdiploms, Dürnstein 1995; Dehio-Handbücher nördlich und südlich der Donau, Wien Horn 1990 und 2003; Studie zur Kulturlandschaft Wachau aus der Sicht der Denkmalpflege, bearbeitet von Sibylle Grün und Andreas Zbiral, Konzept und Redaktion Renate Holzschuh-Hofer und Géza Hajós, Wien 1998; Internationales Symposium Denkmal Ensemble Kulturlandschaft am Beispiel Wachau vom 12. bis. 15. Oktober 1998 in Dürnstein (Österreich), Beiträge redigiert von Géza Hajós, Wien Horn 1999/2000; Wachau Zur Pflege einer der schönsten Kulturlandschaften Europas, Denkmalpflege in Niederösterreich, Band 3, hrsg. vom Amt der NÖ Landesregierung, Abteilung III/2, Kulturabteilung, Wien o.j.; UNESCO Weltkultur- und Naturerbe, Denkmalpflege in Niederösterreich, Band 26, hrsg. vom Amt der NÖ Landesregierung, Abteilung Kultur und Wissenschaft, St. Pölten Srv. Horst Novak, Die historische Entwicklung des Weinbaus in der Wachau bis zur Gegenwart, in: Österreich in Geschichte und Literatur mit Geographie, 18. Jahrgang, hrsg. vom Institut für Österreichkunde, Wien

20 SBORNÍK referátů - Šatov září 2005 se zjevným vlivem městské architektury 13. Dvory jsou dvou až čtyřtraktové se zděnými branami, popř. klenutými průjezdy. Mají pro oblast Wachau charakteristické zvýšené sklepní podlaží, nad kterým se nacházejí obytné prostory. Ve sklepním podlaží bývala vedle sudů i lisovna a zpravidla vzadu směrem do dvora přední sklep spojený se vstupem. Dvůr, často s arkádami, sloužil k práci i ke skladování. Prostá fasáda byla ovlivněna historickým členěním interiéru, s nepatrně prosvětleným přízemím, architektonicky pojednaným obytným patrem a půdním patrem se sýpkou. Toto členění je u mnoha domů dodnes patrné. Další stavebně historickou zvláštností je extrémně strmá, vysoká valbová střecha a obedněná lomenice. Zvláštnost představuje rozšířený sklepní systém rozdělený do několika pater ve Weissenkirchen. /Lisovna, přední sklep, spodní, hluboký sklep/. Tyto klenuté prostory, částečně vytesané ve skále, částečně vyzděné z cihel jsou vzájemně propojené strmými schodišti a byly z důvodu nedostatku prostoru od středověku soustavně rozšiřovány. Veliké sklepní prostory jsou např. ještě Kellerschlössel v Dürnsteinu, dílo Jakoba Prandtauera nebo u Erlahofu ve Spitzu. Na rozdíl od ostatních vinařských oblastí jako např. ve Weinviertel, nejsou pro Wachau typické stavby, jako sklípky a lisovny mimo obce 14. Nejvýraznějším prvkem, členícím kulturní krajinu Wachau, a současně nejrozměrnější stavbou střední a spodní části Wachau jsou suché zídky a zdi viničních teras 15. Na rozdíl od jiných kopcovitých viničních krajů, jako je údolí Mosely, Porýní a jižní Štýrsko jsou vinice sázené příčně ke svahu, což je výhodné pro zavodňování v oblasti chudé na srážky. Zídky současně akumulují teplo a nabízejí životní prostor řadě plazů, hmyzu a rostlin. Viničné terasy ve Wachau zdobí tzv. Mauerstöcke - /vinné keře sázené na korunách zdí/. Ještě dnes je zhruba 50 % vinic na těchto stráních a zděných terasách, a dosahují místy až do nadmořské výšky 450 m. V roce 1978 byl vyhlášen zvláštní program na zachování zdí a teras. Moderní zavodňovací systémy a asfaltované příjezdní cesty zajišťují údržbu a obhospodaření. K drobným památkám patří také viničné domky. / Hüata Hüttn /. Poskytovaly přístřeší hlídačům vinic v průběhu zrání a sklizně hroznů 16. Byly zhotoveny většinou z místního kamene nebo ze dřeva, s pultovou střechou, a dodnes slouží jako přístřešek při špatném počasí nebo jako skladový prostor. Slaměný věnec nebo dvanácticípá hvězda z dřevěných loubků, která bývala dříve umístěna na vinném keři hraje dodnes roli v lokálním zvykosloví 17. Zatímco ve Wachau podporovaly vinohradnictví zejména kláštery a církevní statky, je základem blahobytu největšího vinařského města Dolních Rakous Města Langenlois u ústí údolí řeky Kamp tzv. Vierzigerschaft Langenlois, zmíněné již 1082 jako Liubisa /Das Liebliche půvabné/. Město se skládalo až do 15. století ze dvou oddělených obcí: Ober Aigen, ležící východně od městského jádra a Nieder Aigen tvořící dnešní centrum města. Bylo zde pravděpodobně 40 lenními pány založeno družstvo a z jejich společenství vzniklo společné vlastnictví vinic a lesů. Jeho členové měly zásadní podíl na hospodářském rozvoji města Langenlois Zit. Rudolf Pichler, Die Wachau. Österreichische Städtebilder, hrsg. vom k. k. Ministerium für öffentliche Arbeiten, Wien 1911, S Vgl. Kräftner, 1987, S. 140 bzw. ders., Die bauliche Struktur des Alltags, in: Wachau Zur Pflege einer der schönsten Kulturlandschaften Europas, Denkmalpflege in Niederösterreich, Band 3, S Zu den Kellergassen und -vierteln im Weinviertel siehe den Beitrag von Brigitte Fassbinder bei dieser Tagung. Zu den Kellern, Kellergassen und -vierteln siehe u. a. Berndt Anwander und Cordula Loidl-Reisch, Kellergassen in Österreich. Ein Führer zu 325 Orten in den Weinbaugebieten, Wien 1989; Kräftner, 1987, S. 174f.; Andreas Schmidbaur, Die niederösterreichischen Kellergassen. Eine Bestandsaufnahme (Dissertation an der Technischen Universität Wien), Wien und nach und nach Vierkanter in Ziegelmauerwerk aufführten; vgl. Kräftner, 1987, S Vgl. Andreas Zbiral, Entwicklung des Wein- und Obstbaues, in: Studie zur Kulturlandschaft Wachau aus der Sicht der Denkmalpflege, Wien 1998, S. 44ff. 16 Vgl. Zbiral, 1998, S. 46f. Ferner u. a. Werner Galler, Weingartenhüter (Katalog des NÖ Landesmuseums F. Nr. 93), 1979; Wolfgang Böck, Photographische Dokumentation der Weingartenhütten in der Gemeinde Rossatz-Arnsdorf, in: NÖ gestalten, Heft 76, S. 24, hrsg. vom Amt der NÖ Landesregierung, NÖ Ortsbildpflege, St. Pölten 1998; Friedrich Fischer, Gedanken zur Dokumentation von Weingartenhütten, in: NÖ gestalten, Heft 76, S. 24, hrsg. vom Amt der NÖ Landesregierung, NÖ Ortsbildpflege, Zur Kultur und zum Brauchtum in der Wachau siehe u. a. Christine Hartenstein, Zwischen Grobem und Steinfeder, Weinbauvolkskunst der Marktgemeinde Spitz an der Donau (Dissertation an der Universität Wien), Wien 1991; Ernst Englisch, Kultur und Brauchtum, in: Die Wachau Perspektiven einer europäischen Flußlandschaft, Dürnstein 1995, S ; Olaf Bockhorn, Die volkskundliche Wachau, in: Internationales Symposium Denkmal Ensemble Kulturlandschaft am Beispiel Wachau vom 12. bis. 15. Oktober 1998 in Dürnstein (Österreich), Horn Wien 1999/2000, S