Energetický regulační úřad. Ing. Alena Vitásková předsedkyně. Rozhodnutí

Transkript

1 Energetický regulační úřad Ing. Alena Vitásková předsedkyně Č. j.: /2013-ERU V Jihlavě dne 31. března 2014 Rozhodnutí o rozkladu společnosti Jablonecká energetická, a.s., se sídlem Liberecká 4191/120, Jablonec nad Nisou, IČ: (dále též "kontrolovaná osoba" nebo "účastník řízení"), proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j /2013-ERU (sp. zn. KO-I0530/2013-ERU) ze dne 3. prosince 2013, kterým Energetický regulační úřad jako věcně příslušný správní orgán podle 18 odst. 1 písm. b) zákona č.458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"), a 2c zákona Č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, uznal účastníka řízení vinným ze spáchání správního deliktu podle 16 odst. 1 písm. d) zákona Č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenách"), kterého se dopustil tím, že v rozporu s 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách a bodem (Ll) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu Č. 1/2010, k cenám tepelné energie (dále jen "cenové rozhodnutí Č. 1/2010), do kalkulace výsledné ceny tepelné energie za rok 20 II v položce "Správní režie" zahrnul neoprávněné náklady ve výši Kč vynaložené na reklamu, inzerci, propagaci, marketing, komunikaci, PR služby, právní služby a příspěvky odborovým organizacím, za což mu bylo podle 18 odst. 3 písm. b) energetického zákona uloženo opatření k nápravě, spočívající v povinnosti do 30 dnů od právní moci rozhodnutí provést opravné vyúčtování výsledné ceny tepelné energie za rok 20 II na základě výroku 1. napadeného rozhodnutí, a podle 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách pokuta ve výši Kč a náhrada nákladů řízení ve výši I 000 Kč, jsem jako nadřízený správní orgán Energetického regulačního úřadu rozhodla podle 96 odst. 2 energetického zákona ve spojení s 90 odst. 1 písm. b) zákona Č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), na návrh rozkladové komise, ustavené podle 152 odst. 3 správního řádu, takto: Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j /2013-ERU (sp. zn. KO /2013-ERU) ze dne 3. prosince 2013 zrušuji a věc vracím Energetickému regulačnímu úřadu k novému projednání.

2 Odůvodnění: I. Průběh kontroly Energetický regulační úřad zahájil dne 7. srpna 2012 kontrolu u společnosti Jablonecká energetická, a.s., podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění účinném do 31. prosince 2013, jejímž předmětem bylo dodržování cenových předpisů účastníkem řízení při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 v cenové lokalitě "Jablonec nad Nisou". O výsledku kontroly byl vyhotoven kontrolní protokol č. KOl1413 ze dne 4. června Při kontrole bylo Energetickým regulačním úřadem zjištěno, že kontrolovaná osoba v ceně tepelné energie kalkulovala neoprávněné náklady. Jednalo se o náklady v položce "Správní režie", v níž kontrolovaná osoba uplatňovala náklady na reklamu, inzerci a propagaci, marketing, PR služby, právní služby a příspěvky odborným organizacím. Energetický regulační úřad ohledně těchto nákladů konstatoval, že se nejedná o náklady oprávněné, jelikož nebyly uplatněny v souladu s bodem (1.1) cenového rozhodnutí č , neboť se nejednalo o náklady související s výrobou a rozvodem tepelné energie. II. Správní řízení na prvním stupni Dne 28. srpna 2013 zahájil Energetický regulační úřad s kontrolovanou osobou správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu podle 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Účastník řízení zaslal v jeho průběhu vyjádření ke zjištěným skutečnostem, v němž uvedl, že se neztotožňuje s kontrolními závěry. Důvodem vynaložených nákladů byla podle jeho tvrzení nutnost udržování styku s odběrateli a oslovování odběratelů potenciálních, jednalo se tedy o náklady na činnosti související s podnikáním. Účastník řízení těmito náklady reagoval především na odpojování bytových objektů od centrálního tepelného zásobování v letech 2007 až Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j /2013-ERU ze dne 3. prosince 2013 byl účastník řízení uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách a byla mu uložena pokuta a opatření k nápravě zjištěného protiprávního stavu. Ohledně právního hodnocení jednání účastníka řízení Energetický regulační úřad uvedl, že vynaložené náklady bezprostředně nesouvisí s výrobou a rozvodem tepelné energie, neboť jejich cílem je pouze zvýšení prodeje účastníka řízení, nikoliv zajištění výroby a rozvodu tepelné energie. Účastník řízení může tyto náklady vynaložit z dosaženého zisku, nikoliv však jako náklady kalkulované odběratelům. Na základě toho dospěl prvostupňový správní orgán k závěru, že se účastník řízení dopustil správního deliktu podle 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Pokutu za spáchání správního deliktu uložil správní orgán po zvážení všech okolností správního deliktu ve výši jednonásobku získaného nepřiměřeného majetkového prospěchu ve smyslu 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách. 2

3 III. Rozklad účastníka řízení Proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j /20 13-ERU ze dne 3. prosince 2013 podal účastník řízení dne 27. prosince 2013 rozklad. Účastník řízení uvádí, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, je založeno na nesprávném právním hodnocení a jeho vydání předcházely procesní vady. Energetický regulační úřad se podle přesvědčení účastníka řízení nevypořádal s jeho argumentací, že předmětné náklady jsou ekonomicky oprávněné, jak u jednotlivých nákladů účastník řízení doložil. Účastník řízení dále namítá porušení zásad správního trestání, zejména zásady nullum crimen sine lege, in dubio pro reo, nepřípustnosti analogie v neprospěch pachatele a zásady předvídatelnosti správního rozhodnutí. Účastník řízení argumentuje, že zákon o cenách nestanoví možnost zahrnutí určitých nákladů do ceny tepelné energie, pouze stanoví určitý postup, který účastník řízení podle svého přesvědčení dodržel. Z důvodů výše uvedených účastník řízení navrhuje, aby předsedkyně Energetického regulačního úřadu zrušila napadené rozhodnutí a předmětné správní řízení zastavila. IV. Řízení o rozkladu Rozklad účastníka řízení byl podán včas a splňoval předepsané náležitosti. Na základě podaného rozkladu jsem po jeho projednání v rozkladové komisi zřízené podle 152 odst. 3 správního řádu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise rozhodla tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů. Podle 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Předně je třeba v dané věci důsledně vycházet z relevantní právní úpravy na zákonné i podzákonné úrovni, kterou však účastník řízení v podaném rozkladu částečně dezinterpretuje. Cena tepelné energie je regulována metodou tzv. věcného usměrňování (viz 6 zákona o cenách), pro niž je typické, že nestanoví konkrétní náklady či konkrétní výši nákladů, která je v ceně tepelné energie přípustná, ani konečné ceny zboží ve smyslu ceny úředně stanovené, avšak upravuje postup tvorby ceny tepelné energie a pravidla pro zahrnování nákladů a zisku do ceny. Takto zvolený způsob regulace nicméně nevylučuje možnost shledat určité náklady uplatněné v ceně tepelné energie neoprávněnými, pokud jejich zahrnutí do ceny není v souladu s pravidly věcného usměrňování. Podle 2 odst. 5 písm. a) bod 1, zákona o cenách nepřiměřený majetkový prospěch získá prodávající, jestliže prodá zboží za cenu zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk získaný na základě uplatnění vyšší ceny prodeje oproti obvyklé ceně, v případě zneužití výhodnějšího postavení na trhu. Podle 2 odst. 5 písm. a) bod 3. zákona o cenách nepřiměřený majetkový prospěch získá prodávající, jestliže prodá zboží za cenu vyšší, než by odpovídalo pravidlům cenové regulace. Podle 2 odst. 7 písm. a) zákona o cenách se pro účely tohoto zákona za ekonomicky oprávněné náklady považují náklady pořízení odpovídajícího množství přímého materiálu, 3

4 mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu; při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím k zvláštnostem daného zboží. Podle bodu (1.1) věty druhé cenového rozhodnutí Č. 1/2010 do ceny tepelné energie lze v kalendářním roce promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") podle jiného právního předpisu. Podle bodu (1.2) cenového rozhodnutí Č ekonomicky oprávněnými náklady v ceně tepelné energie jsou ekonomicky oprávněné náklady nezbytné pro výrobu anebo rozvod tepelné energie v kalendářním roce, které vycházejí z účetnictví dodavatele tvořeného v souladu s Českými účetními standardy podle jiného právního předpisu. Veškeré uplatňované ekonomicky oprávněné náklady zahrnuje dodavatel do ceny tepelné energie. Podmínky pro určení některých ekonomicky oprávněných nákladů v ceně tepelné energie jsou uvedeny v příloze Č. 1 tohoto cenového rozhodnutí. Z výše uvedeného znění bodu (1.2) cenového rozhodnutí Č. l/2010 je patrné, že oprávněnost stanoví příloha Č. 1 k uvedenému cenovému rozhodnutí pouze u některých nákladů. Je možné obecně konstatovat, že ekonomicky oprávněnými náklady jsou takové náklady, které splňují podmínky bodu (1.2) cenového rozhodnutí a 2 odst. 7 písm. a) zákona o cenách. Posouzení, zda se účastník řízení dopustil správního deliktu, je tak do značné míry závislé na správním uvážení správního orgánu (které tento samozřejmě musí v souladu s 68 odst. 3 správního řádu náležitě zdůvodnit), neboť je třeba posoudit ekonomickou oprávněnost nákladů podle znaků vymezených zákonem a cenovým rozhodnutím. Lze konstatovat, že aby byl náklad v ceně tepelné energie nákladem ekonomicky oprávněným, musí: a) vycházet z účetnictví dodavatele tvořeného v souladu s Českými účetními standardy podle zvláštního právního předpisu, b) nezbytně souviset s výrobou anebo rozvodem tepelné energie v kalendářním roce, c) jít o náklady pořízení odpovídajícího množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu. Bez posouzení výše uvedených kritérií nemůže správní orgán dospět k závěru, zda byly náklady uplatněné dodavatelem v kalkulaci ceny tepelné energie ekonomicky oprávněné či nikoliv, pokud se nejednalo o náklady ve smyslu přílohy Č. 1 cenového rozhodnutí Č. l/2010 neoprávněné. Klíčovou pro posouzení ekonomické oprávněnosti se v daném případě jeví zejména podmínka pod písm. b), všechny podmínky je však třeba posuzovat kumulativně a nepostačuje, jak se podává z argumentace obsažené v rozkladu účastníka řízení, např. jen správné účtování nákladů. Před posouzením jednotlivých námitek účastníka řízení ohledně oprávněnosti nákladů v kalkulaci ceny tepelné energie s ohledem na obsah námitek účastníka řízení považuji za nutné poznamenat, že právní předpisy týkající se cenové regulace jsou do značné míry z hlediska svého účelu autonomní na předpisech předmětem právní úpravy obdobných, neboť jejich smyslem je veřejnoprávně regulovat část jinak soukromoprávního vztahu mezi 4

5 prodávajícím a kupujícím za účelem ochrany slabších smluvních stran v rámci tržního prostředí s omezenou mírou konkurence, jehož typickým příkladem je centrální zásobování tepelnou energií. Skutečnost, že je nějaký náklad nákladem daňově uznatelným, tak samo o sobě nemusí znamenat ekonomickou oprávněnost nákladu v kalkulaci ceny. Jak plyne z výše uvedeného, lze obecně konstatovat, že nestanoví-li příloha Č. I cenového rozhodnutí ve vztahu ke konkrétnímu nákladu, zda je přípustný či nepřípustný, je třeba náklad posuzovat na základě pravidla obecného výše uvedeného. Napadené rozhodnutí bylo založeno na premise, že předmětné náklady přímo nesouvisí s procesem výroby a rozvodu tepelné energie a tudíž je nelze do ceny zahrnout. Taktéž kontrolní protokol, na němž je napadené rozhodnutí do značné míry založeno, uvádí jako závěr, že v případě nákladů na reklamu se jedná o jednostranný tok finančních prostředků bez protisměrného pohybu vymezitelných služeb souvisejících s výrobou a rozvodem tepelné energie. Výše uvedené závěry chápou pojmy výroba a rozvod tepelné energie zjevně ve smyslu technologických procesů, nicméně takové hledisko by bylo příliš restriktivní. Činnost výroby a rozvodu tepelné energie je třeba chápat nikoliv jako pouhý technologický proces, ale jako podnikatelskou činnost ve smyslu 3 odst. 1 energetického zákona, se kterou mohou souviset různé legitimně vynakládané náklady. Ohledně právních služeb uvádím, že ve smyslu bodu (2.10.2) písm. j) přílohy Č. 1 cenového rozhodnutí Č. 1/2010 v ceně tepelné energie nelze uplatnit zejména platby za ekonomické, právní, poradenské nebo organizační služby, pokud není dodavatelem jednoznačně doloženo plnění těchto služeb. A contrario lze dovodit, že pokud náklady za právní služby souvisí s výrobou nebo rozvodem tepelné energie ve smyslu bodu (1.2) cenového rozhodnutí a dodavatel tepelné energie doloží jejich plnění, lze je do ceny tepelné energie promítnout. Posouzení oprávněnosti vynaložení nákladů na právní služby nebylo na str. 12 kontrolního protokolu provedeno dostatečně, neboť není uveden důvod neuznání těchto nákladů, tato nepřezkoumatelnost se následně promítla i do napadeného rozhodnutí, které ohledně této položky pouze opisuje kontrolní protokol. Z hlediska správního trestání nelze závěr o tom, že účastník řízení zahrnul do ceny tepelné energie neoprávněné náklady, stavět na důvodu, že neprokázal oprávněnost těchto nákladů. Tato otázka tedy nebyla v napadeném rozhodnutí dostatečně posouzena. Zejména je třeba posoudit, jaký byl předmět řízení, jichž se poskytování právních služeb týkalo a zda výsledek tohoto řízení mohl mít vliv na výkon licencované činnosti účastníka řízení (zejména z hlediska snížení či navýšení nákladů v ceně tepelné energie v závislosti na výsledku předmětného řízení). Ohledně dalších nákladů je třeba předně vycházet z bodu (2.10.2) písm. e) přílohy Č. 1 cenového rozhodnutí Č. 1/2010, podle něhož v ceně tepelné energie nelze uplatnit zejména výdaje na reprezentaci. Z hlediska nákladů vynaložených na marketing, reklamu a propagaci nejsou veškeré tyto náklady podřaditelné pod kategorii "výdaje na reprezentaci" a z toho hlediska je třeba jejich oprávněnost posuzovat ve smyslu bodu (1.2) cenového rozhodnutí. Podle mého názoru lze s jistou mírou zobecnění tyto náklady rozdělit do několika kategorií z hlediska jejich povahy a uznatelnosti jejich zahrnutí do ceny tepelné energie: 5

6 I. Náklady na reprezentaci z hlediska bodu (2.10.2) písm. e) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí č. 1/2010 se jedná o náklady, které v ceně tepelné energie nelze uplatnit. V tomto ohledu není legitimní důvod tyto náklady vymezovat odlišně od jejich vymezení v 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění účinném do 31. prosince 20ll, podle něhož se za "náklady na reprezentaci považují náklady, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dary. Za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně". V tomto konkrétním případě se jedná např. o náklady vynaložené na zakoupení občerstvení nebo dárková vína pro obchodní partnery, může jít i o náklady na propagační předměty, pokud nebudou splňovat znaky výše uvedené. ll. Náklady na informování odběratelů jedná se o náklady, které držitel licence vynakládá na informování odběratelů o poskytovaných službách, cenách tepelné energie, změnách týkajících se dodávek tepelné energie, mimořádných událostech apod. Bez ohledu na případné specifické náklady, které je třeba zkoumat v každé konkrétní věci s přihlédnutím k zvláštnosti daného případu, není obecně důvod, aby tyto náklady z hlediska bodu (1.2) cenového rozhodnutí č. 1/2010 měly být považovány za neoprávněné. III. Náklady ostatní bez protiplnění - jedná se o další specifické náklady, které nepředstavují náklady na reprezentaci ve smyslu výše uvedeném, ani náklady na komunikaci, reklamu či marketing, jejich znakem bude zejména skutečnost, že za vynaložení těchto nákladů držitel licence nezíská žádné přímé protiplnění. V předmětné věci se jedná mj. o náklady na zakoupení vstupenek na divadelní představení. IV. Náklady na reklamu a propagaci - jedná se o náklady vynaložené na prezentaci držitele licence a jeho služeb širokému okruhu adresátů (na rozdíl od komunikace pouze ve vztahu k odběratelům uvedené v bodě II.). V tomto ohledu lze vycházet z definice obsažné v ustanovení 1 odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky". Z hlediska těchto nákladů nespadajících pod bod (2.10.2) písm. e) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí č. 1/2010 je třeba provést úvahu u každého konkrétního nákladu, zda se jedná o náklady související s činností držitele licence či nikoliv. Z obecného hlediska náklady na reklamu zjevně souvisí s podnikatelskou činností a mohou mít dokonce pozitivní vliv na cenu tepelné energie jednotlivých odběratelů, pokud přispějí k navýšení či uchování počtu odběratelů, a je tedy možné je podle bodu (1.2) cenového rozhodnutí č. 1/2010 uznat za náklady oprávněné. Při posuzování oprávněnosti těchto nákladů si nicméně správní orgán musí učinit úvahu, do jaké míry vynaložení těchto nákladů skutečně souvisí s výkonem podnikatelské činností, případně zda se jedná o náklady, které jsou vzhledem k výkonu 6

7 podnikatelské činnosti konkrétního subjektu nepřiměřené nebo vůbec nemohou přinést požadovaný efekt, který je cílem jejich vynaložení. Ve správním trestání přitom platí, jak správně účastník řízení v rámci podaného rozkladu uvádí, zásada in dubio pro reo. V tomto ohledu by měl správní orgán především zkoumat, zda výsledkem vynaložení nákladů byla skutečně prezentace služeb širokému okruhu adresátů, případně jestli smlouva o reklamní činnosti pouze zastírala jiný právní vztah (např. sponzoring určitého subjektu). V případě propagačních předmětů (v daném případě např. náklady vynaložené na zhotovení pexesa a ručně malovaných vánočních ozdob) by vedle posouzení, zda se vůbec jednalo o propagační předmět (viz bod I), mělo být zohledněno, zda vůbec a komu byly tyto předměty distribuovány, případně zda se nejednalo pouze o předměty vyrobené pro vnitřní potřebu podnikatelského subjektu. Z hlediska účelu reklamy jakožto prezentace společnosti a služeb širokému okruhu adresátů by neměly být jako oprávněné posouzeny náklady na dárkové či propagační předměty či zprávy určené odběratelům (v daném případě novoroční přání odběratelům v tisku), neboť lze důvodně předpokládat, že jde o služby, které by odběratelé jakožto smluvní strana nepožadovali, pokud by si byli vědomi toho, že nejde o náklady vynakládané ze zisku dodavatele, ale že se jim o tyto náklady navýší ceny tepelné energie. Z hlediska přiměřenosti vynaložení jednotlivých nákladů na reklamu by mělo být dále posuzováno, zda jsou výdaje přiměřené hospodářským výsledkům účastníka řízení z licencované činnosti a jeho hospodářskému záměru. Především je třeba zkoumat způsob, jakým zvolené prostředky reklamy oslovují široký okruh adresátů, neboť nebude možné za efektivně vynaložené považovat reklamní prostředky působící mimo reálný dosah poskytování služeb držitele licence na výrobu a rozvod tepelné energie, jehož potenciální zákazníci se nachází v určitých lokalitách. Účastník řízení též v daném případě vynaložil hned několik nákladových položek na zpracování prezentací společnosti, aniž by bylo z napadeného rozhodnutí zřejmé, jak takto zpracované prezentace účastník řízení využil a zda skutečně sloužily reklamní a propagační činnosti nebo nikoliv. Přiměřenost nákladů na reklamu je možno zkoumat i z hlediska hospodářského záměru držitele licence a rozvoje jeho podnikání v dané cenové lokalitě. Vynaložení nákladů na propagaci bude spíše na místě tam, kde v rámci cenové lokality existuje alternativní dodavatel tepelné energie nebo dochází k dlouhodobému poklesu odběratelů z důvodu zřizování soukromých způsobů zajištění dodávky tepelné energie, než v lokalitě, kde má dodavatel výlučné postavení, zajišťuje dodávky výrazné části odběratelů a i z dalších důvodů (přijatelná cena, kvalitní služby) nedochází k odpojování odběratelů od jeho rozvodné sítě. Z obdobných hledisek je třeba posuzovat náklady v položce označené jako PR služby. Je především zřejmé, že velká část těchto nákladů nebyla vynaložena přímo na reklamu či propagaci společnosti, sběr informací, monitoring médií, udržování databáze novinářů, příprava podkladů pro mediální vystoupení, což jsou služby, které reklamu ve smyslu bodu IV. tohoto rozhodnutí nepředstavují a neslouží přímo k oslovování veřejnosti. Samostatnou kategorií jsou pak náklady na poradenství, tvorbu návrhů, plánů, a koncepcí, u nichž je především třeba zkoumat, za jakým účelem byly skutečně vynaloženy a co bylo předmětem jejich plnění. Jejich posuzování se pak bude řídit obdobnou úvahou jako posuzování nákladů na právní služby, jelikož si lze představit náklady na strategické plány a koncepce týkající se např. investic či cenové politiky, které lze uznat za oprávněné. 7

8 V. Závěr Vzhledem k výše uvedenému jsem dospěla k názoru, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem, konkrétně část odůvodnění rozhodnutí nesplňuje požadavky 68 odst. 3 správního řádu kladené na obsah odůvodnění správního rozhodnutí. Posouzení nákladů uplatňovaných účastníkem řízení v ceně tepelné energie pak nebylo v souladu s 2 odst. 5 písm. a) bod 1. zákona o cenách ve spojení s bodem (1.2) cenového rozhodnutí Č. 1/2010. Z tohoto důvodu jsem v souladu s 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodla o zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Energetickému regulačnímu úřadu k novému projednání. V rámci nového projednání věci bude prvostupňový správní orgán vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí o rozkladu. Poučení o opravném prostředku: Proti tomuto rozhodnutí se podle 91 odst. 1 ve spojení s 152 odst. 4 správního řádu nelze dále odvolat. Ing. Alena Vitásková, v. r. předsedkyně Energetického regulačního úřadu -Otisk úředního razítka- Obdrží: Jablonecká energetická, a.s. 8