, číslo 02/15. Jak rozkvést

Transkript

1 , číslo 02/15 Jak rozkvést Nechť na jaře vaše tělo ožije! Mistr světa v thaiboxu radí, jak se stát veganem. Chuťové orgie v nejlepší raw food kavárně. Když jóga zaplaví centrum Prahy. Co říká koučka, kterou poslouchá i britská královská rodina? 1ZEN Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15

2

3 editorial Noční běh Inzerce A Inzerce A Přijde chlapík za šéfem a říká prosebně:,chtěl bych přidat. A šéf na to:,no tak přidej! Haha, směje se svému vtipu můj kamarád, bývalý elitní voják, šťastně se láduje jitrnicí v nové karlínské hospodě U Tunelu. Bože, to je ale putyka! Velké hrnce s gulášem se vaří na kamnech jako z pohádky, staré masivní příbory máte schované v intarzovaných krabičkách na stolech, které kdysi bývaly šicími stroji. Můj žaludek zaplesá nad pivním sýrem přineseným ve starožitné porcelánové misce, dokonale zachované, která musela sto let trůnit někomu v hódobóžové vitrínce. Tuhle hospodu někdo vydesignoval s láskou. Někdo, kdo ví, že člověk, kterého svět dnes stále nutí přidat, hledá v nostalgii po-ma-lost. Mého kamaráda ale design nevzrušuje, jeho baví fraucimor. Ženský jsou nejvíc, tyvoe, šklebí se tento profesionální kouč. Kromě Bible nečetl skoro nic, místo univerzity prošel válečnou vřavou a napsal několik velice úspěšných duchovních knih. Hele, to je macek, šeptá, když se vnadná servírka otočí, a asi podesáté ten večer povídá: Máme se ale skvěle, že jo! Když mi po večeři slehlo, šel jsem ještě běhat. Na Vítkov, co se tyčí nad Karlínem. Při pohledu odsud mi leží město u nohou, krásné souhvězdí pouličních lamp a rozžatých oken. Takhle zpovzdálí je město tiché jako nebe. Jakýpak stresss v té jasné jarní noci. Běžím vstříc své oblíbené Polárce. Jediné hvězdě na obloze, která se nehýbe. Taoisté proto věřili, že Polárka je bránou nebes. Gate to Heaven. Dle starých spisů emanuje zlaté a fialové světlo, které do nás pokud zklidníme mysl a jsme tomu otevření proudí temenem hlavy. Já vždycky vím, kde je sever. Stačí mi na Polárku pomyslet a už cítím její golden touch. Je to jen sugesce? Co na tom záleží, když je to tak příjemné. Prochází to tělem jako slabý elektrický proud. Chtěl bych běžet věčně, ale budu se muset vrátit domů, kde spí dceruška a synátor. Opírám se ještě chvíli o strom. Jaro teprve začíná, a ať se stane cokoliv, bude to zase poprvé a bude to dobrodružství. Pod nohama cítím Zemi. Přemítám, že zrovna tady na tom vršku kdysi Žižka povraždil armádu nepřátel. Země ukrývá tolik tajemství. Pro mě je to obrovský živý organismus... Velryba, které žijeme na zádech a pořád vymýšlíme nějaké kokotiny. Trápíme ji, ale ona je tak hodná, jak je velká, a má s námi nekonečnou trpělivost, i když by nás mohla v jednom okamžiku nadobro smést do nicoty. A já k ní často mluvím, když běžím, a říkám: Omlouvám se, ty naše stará velrybo... za to všechno. Je jaro, den vyhrává nad nocí, teplota stoupá, holky se začínají klubat ze zimních bund a ZEN po vás chce, abyste rozkvetli... Jan Müller, šéfredaktor Jaro teprve začíná, a ať se stane cokoliv, bude to zase poprvé a bude to dobrodružství. ZEN03

4 Marina Yachting, Široká 9, Praha 1 Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1

5

6 1ZEN Nechť na jaře vaše tělo ožije! Mistr světa v thaiboxu radí, jak se stát veganem. Chuťové orgie v nejlepší raw food kavárně. Když jóga zaplaví centrum Prahy. Co říká koučka, kterou poslouchá i britská královská rodina? S t y l o v ý m ě S í č n í k. v y c h á z í S d e n í k e m e 1 5 obsah citát čísla Snad je to proto, že pravda je ženského rodu, že ji milují hlavně muži, a to až do té míry, že se za ni nechají zabít. Jeden můj učitel říkal, že mladí, nedospělí muži se stávají hrdiny a jdou se obětovat kvůli... matce. Jan Bílý o tom, co všechno dokáže pouhá víra. Více na str. 8. ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, (mullerj@mf.cz) zástupkyně šéfredaktora Hana de Goeij, l. 334 (degoeij@mf.cz) redakce Viola Černodrinská (cernodrinska@mf.cz) Art Director Samuel Kubín (kubin@mf.cz) fotoprodukce Halina Šebesťáková Jak rozkvést obálka Foto: Bára Prášilová Fotografové čísla Bára Prášilová, David Turecký, Martin Tůma & Jakub Skokan, Jiří Langpaul, Ondřej Tylčer, Petr Hricko DTP Retušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec Technické zpracování: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE Lenka Benetková (ředitelka) prijmeni@mf.cz Generální ředitel David Hurta MARKETING Hana Holková (ředitelka), Markéta Priknerová (Brand Manager), DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/ Praha 4 Modřany IČ: VYCHÁZÍ TISKÁRNA EUROPRINT a. s. MK ČR E20920 ISSN X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC 8 planeta zen O kmenové duši I 10 jarní design I 12 chodec Tipy, kam v Praze 14 auto Na velikosti nezáleží I 16 rozhovor Rosemarie Blyth-Bata I 20 seriál Česká spořitelna I 25 jarní znovuzrození: Jan Müller Beránek v kůži vlka I Vegan Virus l Moje živá kavárna I Vaříme za syrova I Pojďme omládnout l Lady Jóga I Body & Bodies l Může být energie zadarmo? l 60 byznys Protinožec vám radí I 62 móda Mušelínské bratrstvo I 66 zen like Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv Najděte deset rozdílů: Šéfredaktor ZENu a vegetarián Jan Müller (180 cm, 70 kg) dává direkt šampionovi v thajském boxu a veganovi Janu Müllerovi (200 cm, 115 kg). Rozhovor Müllerů nadete na straně 26. Inzerce A Foto Bára Prášilová 06ZEN

7 HUGO BOSS International Markets AG Phone Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

8 sloupek Planeta Můj děda se narodil před přelomem století tedy toho devatenáctého a dvacátého a prožil dvě války. Válka se děje nejdříve v hlavách, říkal, tak jako smrt. V obojí lidé nejdříve věří. Tenkrát mi bylo pět let a ještě jsem toho rozumu moc nepobral. Dneska, v mých šedesáti a se stále blíže se plížící válkou, chápu, jak hlubokou měl pravdu. Ta hloubka vězí ve slově věřit. Když se narodíme, jsme tělesně odkázáni na rodiče, především na mámu. Naše jediná potřeba je být nejlépe kdesi u ní v kontaktu, v teple a občas nakrmení. Mnoho toho vnímáme skrze naše probouzející se smysly, pláčeme, když se rodiče hádají, a smějeme se, když se někdo směje na nás, ale v nic nevěříme. Víra je konstrukce kmenové duše, jak říkají šamani, nebo produkt socializace, jak totéž nazývají psychologové. Víra je také nástroj, skrze který si kmen drží své příslušníky, své ovečky ve stádě. Pozor, nemluvím o spiritualitě, o přímé zkušenosti něčeho většího, posvátného, neboť tu kojenci a malé děti mají, i když ji mnozí později vytlačí z vědomí. Mluvím o víře, kterou se učíme od druhých. Ale není to, probůh, jen víra v bohy. Už ve škole do nás všemi otvory cpou víru, že dvakrát osm je šestnáct a babyka patří mezi vyjmenovaná slova. To lze ještě snadno přezkoumat. Už hůře se ověřuje tvrzení, že my jsme ti dobří a oni ti špatní. My oběti, oni pachatelé, my hrdinní obránci, oni zbabělí útočníci. Ale protože chceme někam patřit a náš kmen, stát, národ anebo prostě jen fotbalový klub to tvrdí, uvěříme tomu. Jasně že to tak je, odsekneme pak sami kamarádovi, který nám odmlouvá, tady to stojí černé na bílém, vzdělávej se trochu! A nastrčíme mu pod nos noviny, knihy, televizi či internet, kde je všude a tak krásně k poznání, že pravda je na naší straně. Běda když těm zcela nezpochybnitelným důkazům kamarád neuvěří. To přestane být kamarád, vymažeme ho z přátel na Fejsu, přestaneme s ním mluvit, zrušíme mu právo na sociální dávky, vyhodíme ho ze zaměstnání, zakážeme jeho rodnou řeč, přišijeme mu hvězdu na kabát... a zabijeme ho s dobrým svědomím, protože to byl on, který nás ohrožoval, který nám škodil, a tak jsme Spisovatel a odborník na systemické konstelace Jan Bílý o tom, jak nebezpečná může být víra v jedinou pravdu. Pravda je rodu ženského a milují ji hlavně muži. byli přinuceni ho zneškodnit. A právě toto se dělo a děje v Afghánistánu, v Iráku, v bývalé Jugoslávii, v Gruzii, na Ukrajině a v Rusku. A samozřejmě i jinde na světě, neboť kmenové duše jsou všude a jejich jediná možnost, jak si udržet stoupence, je přesvědčit je o té jediné pravdě, té naší. Snad je to proto, že pravda je ženského rodu, že ji milují hlavně muži, a to až do té míry, že se za ni nechají zabít. Jeden můj učitel říkal, že mladí, nedospělí muži se stávají hrdiny a jdou se obětovat kvůli... matce. A když pak na bojišti umírají, když krvácejí z utržených končetin nebo vykašlávají plíce spálené napalmem či rozleptané jedovatým plynem, vztahují se k mámě buď ji volají, nebo ji proklínají. Možná že je to jejich touha, dostat se ven z víry, vrátit se opět tam, kde ještě žádná nebyla, k matčinu prsu, do jejího klína... Vrátit se tam, kde cítili nebe, ještě než byli přinuceni v něj věřit. Škoda jen, že jsem se dědečka, který byl docela moudrý, nezeptal, co s tím. Co s tou kmenovou duší, do níž vrosteme, neboť si zoufale přejeme být její součástí, patřit k ní, být s ní silný, opíjet se s ní, tančit s ní na barikádách... Co s tím, že právě tato kmenová duše je příčinou válek, genocid a koncentračních táborů. Možná by mi řekl: Projít skrz ni. Zanechat ji za sebou. Nesnažit se vrátit do mámina klína tím, že padneme k zemi, ale uletět jí do nebe. Mít svoji vlastní pravdu a tolerovat všechny ty jiné. Prostě, Honzíku, dospět. Úplně zřetelně slyším, jak to říká. Přežil dvě války, nestal se hrdinou, což jsem mu jistou dobu trochu vyčítal, hrál v orchestrech na basu a také pracoval na finančním úřadě. Čím byl starší, tím víc hrál na basu, a tím méně chodil do berňáku. Čím byl starší, tím méně fandil víře, a tím víc miloval svět. Jednou si zase zašel na svůj úřad, jak tomu říkával, nastoupil do výtahu, a když výtah dojel do jeho patra, byl mrtvý. Stalo se to, dá se říci, na jeho cestě do nebe. Jan Bílý P. S. Autorův blog najdete na janbily.blogspot.cz. Více také na jeho stránce Jeho poslední kniha se jmenuje Vidím v tobě Boha, vidím v tobě Bohyni!. Inzerce A Foto Profimedia 08ZEN

9 Rádi bychom Vás pozvali na veletrh nábytku Salone del Mobile do Milána, kde budeme vystavovat od do naše designové sezení.

10 DESIGN Kabelka Kelis značky Furla, cena v butiku, Malé náměstí 11, Praha 1 Kufr s odhlučněnými kolečky z kolekce Onyx, Kč, Rimowa, Pařížská 26, Praha 1 Jarní trenčkot S.Oliver, 1999 Kč, Hodinky Marc Jacobs, 5970 Kč, Inzerce A Plnicí pero Kaweco, 550 Kč, Pánské sportovně elegantní boty Tom s Viaje Sneaker, 2590 Kč, České světlo Lineární hliníkové Svítidlo SANT s opálovým difusorem, které vyrábí česká firma Halla, je dílem designéra Roba van Beeka. Svítidlo má vynikající světelné parametry, vložené zdroje LED dosahují provozní účinnosti až 150 lm/w, svítidla jsou stmívatelná, s přímo-nepřímým vyzařováním a možností míchání teploty bílé barvy dle aktuální potřeby ( K). Svítidla SANT jsou ideálním řešením požadavku na nízkou spotřebu, vysokou účinnost a atraktivní design. Dají se použít samostatně či jako kontinuální osvětlovací systém. Inzerce A Připravila Viola Černodrinská l Foto archiv 10ZEN

11

12 PRAŽSKÝ CHODEC 7EDM tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová ŠVÝCARSKÉ DNY INTERMEZZO Ječná 550/1, Praha 2 Škola interiérového designu Intermezzo se během jednoho týdne přestěhovala do nového vymazleného prostoru. Větší učebny a lepší dostupnost do centra byly podmínkou stejně jako otevření nových kurzů již v dubnu! V rámci Švýcarských dnů v Praze, které se konají , se budou v Městské knihovně konat zajímavé přednášky a v restauraci Žofín Garden degustace švýcarských vín a jiných gurmánských specialit. MCQUEEN V HYPNÓZE Na Příkopě 22, Praha 1 V pražském Slovanském domě najdete kromě kina a restaurací i skvosty značek Versace, Dirk Bikkembergs, Viktor&Rolf nebo Alexander McQueen. To vše pod vlajkou výběrového butiku Hypnose. BERÁNKU NÁŠ Novotného lávka 9, Praha 1 PLEVEL Jindřišská 5, Praha 1 Po úspěchu ve Vršovicích otevřela raw veganská restaurace Plevel svou další pobočku v centru Prahy. Dát si můžete třeba jídla z planých rostlin, na které se u nás téměř zapomnělo. VENUŠINY KULIČKY Kamenická 37, Praha 7 Rok poté, co designérka Anna Marešová uvedla do prodeje Venušiny kuličky Whoop.de.doo, otevřela studio, kde je možné tyto pomůcky zakoupit, osahat a prohlédnout si i další produkty z její dílny. Restaurace Mlýnec připravila speciální velikonoční menu. Pochutnáte si například na jehněčím hřbetu s velikonoční nádivkou a černým česnekem či zmrzlině z mazance s rakytníkem a rozinkami. MADE IN BOR Živnostenská banka, Na Příkopě 20, Praha 1 Designérka Jitka Skuhravá Kamencová založila s manželem nové studio a 1. dubna bude v prostorách Živnostenské banky vystavovat spolu se skláři z Nového Boru svá nekonvenční svítidla. Výstava nese název Made in Bor volume 2. Inzerce A ZEN

13

14 auto Na velikosti nezáleží Důležitý je styl. S terénními auty jezdili do města jen farmáři nebo městští kovbojové. Z off-roadů se ale postupně stala SUV, která může řídit prakticky každý. A odsud už byl jen krůček ke kompaktním terénním autům určeným převážně do města. Skoro by se chtělo říci, že se lidé do SUV zbláznili. Kupují je v jakékoli velikosti a libovolném stylu. Platí to samozřejmě i pro městská kompaktní a malá SUV, která na českém trhu patří k nejprodávanějším terénním autům. My si je specifikujme velikostí karoserie kolem 4,2 metru. V tomto ohledu je v Česku nejúspěšnější Škoda Yeti loni bylo registrováno pět tisíc těchto vozů. Dacia Duster nebo Hyundai ix35 jsou co do vnějších rozměrů přece jen o trochu větší. Zajímavostí je také MINI Countryman s délkou 4,1 metru, který do tohoto segmentu přináší svůj svébytný styl. Mezi kompaktní SUV nedávno vstoupila dvojice novinek Jeep Renegade a Fiat 500X. Jsou sice po technické stránce vzdálenými příbuznými z jednoho koncernu, každý z nich ale má svébytný charakter. Jeep Renegade Jeep má přirozeně terénnější charakter. Jeho vzhled se opírá o typickou masku chladiče se sedmi svislými otvory, kterou měly i válečné Jeepy Willys. Jeep model Renegade nabízí v několika verzích od sportovní Sport přes stylovou Longitude, luxusní Limited až po terénní Trailhawk. V té poslední má světlou výšku 208 mm, zvětšené nájezdové úhly a celkově offroadovější výraz. Je to také verze, která projela náročnou terénní testovací dráhu Rubicon značky Jeep. Připraveno je několik zážehových a vznětových motorů. Základní verze vystačí s pohonem pouze předních kol, silnější motory jsou samozřejmě spojené se čtyřkolkou. Kromě manuálních převodovek doplňují nabídku také automaty. Specialitou je ve spojení s dvoulitrovým turbodieselem i terénní redukce. Fiat 500X Méně terénní charakter má nový Fiat 500X. Svým designem dále rozvíjí téma klasické pětistovky. Na délku má přibližně 4,2 metru a sází především na praktičnost. I tento vůz je nabízen v různých provedeních City Look navrženém pro městské použití a Off- Road Look s odvážnějším designem. Ve verzi Off-Road Look může být vybaven i pohonem všech kol. Fiat 500X sází především na vnitřní prostor a atraktivitu jeho provedení. Interiérem 500X atakuje segment kompaktních velkoprostorových vozů, případně klasických hatchbacků. Fiat 500X je z tohoto pohledu civilněji pojatým crossoverem. volkswagen taigun Do segmentu malých a kompaktních SUV hodlá vstoupit také Volkswagen. Svoji představu o voze tohoto segmentu prezentoval na konceptu Taigun s délkou pouhých 3,8 metru. Tím je o třídu menší než Jeep Renegade a Fiat 500X. Není vyloučeno, že na stejném základě vyjedou také další modely koncernu Volkswagen, tedy konkrétně Škoda a Seat. Tato mini, nebo možná i mikro SUV na světových trzích nejsou novinkou. Zejména v Japonsku je tradičně najdeme třeba v nabídkách značek Suzuki či Daihatsu, v Evropě sem ale patřil de facto pouze Fiat Panda Climbing, který je zvýšenou verzí s pohonem 4x4 klasického Fiatu Panda. suzuki jimny I když se zdá, že trh je plný stylových SUV, existuje jedna výjimka Suzuki Jimny. Tohle auto s délkou 3,7 metru je postavené v duchu nejlepších offroadových tradic. Má nosný rám, tuhé nápravy a velmi robustní konstrukci. Není tak komfortní a blyštivé jako moderní auta, je to spíše pracovní nástroj do nejtvrdších podmínek. A právě v tom je jeho síla a jedinečnost. Inzerce A Text Petr Hanke l Foto archivy firem 14ZEN

15 Pro Vaše nespoutané já. AUTO JAROV 2x v PRAZE Autorizovaný prodejce Volkswagen AUTO JAROV Osiková 2, Praha 3, tel.: , vw@autojarov.cz Vídeňská 126, Praha 4, tel.: , kunratice@autojarov.cz

16 rozhovor rosemarie blyth-bata Na své jméno jsem hrdá Od založení firmy Baťa uplynulo 120 let. Na konferenci, kde čeští byznysmeni vzdávali hold batismu, se objevila vnučka Tomáše Bati a dcera Tomáše Bati ml., se kterou měl ZEN tu čest hovořit. Třeba o dědečkově jezdící kanceláři. Nebo o pasu, který rozplakal recepční. Text Zdeněk Strnad l Foto Ondřej Tylčer 16ZEN

17 lidé ze Zlína toho vědí málo o firmě Baťa po revoluci a naše rodina toho zase neví moc o poválečném Zlíně. Firma Baťa byla založena v roce 1894 ve Zlíně, tedy tehdejším Rakousku- -Uhersku. Na svou dobu byla v Českém království nevídaným úkazem nejen díky inovativnímu přístupu k výrobě bot (poprvé začali šít boty z levného plátna místo drahé kůže, čímž firma po první světové válce raketově vzrostla), ale také díky sociálním programům, využívání reklamy a vizionářskému přístupu k byznysu. Baťové se odjakživa považovali za přirozenou součást společnosti, a kdyby už tehdy existoval výraz společensky odpovědné podnikání, byli by jeho exemplárním příkladem. Ve Zlíně je jejich stopa vidět dodnes, hlavně co se architektury týče. Celé čtvrti baťovských dělnických kolonií jsou dnes prohlášeny za architektonické památky a v mrakodrapu, jednadvacáté budově bývalého svitovského areálu, na jejíchž návrzích se podílel i slavný Le Corbusier, dnes sídlí krajský úřad. S paní Rosemarie jsme se setkali v hotelu Adria. Starosvětsky upravený bar, jehož přivřenými okny se žlutými vitrážemi pronikaly paprsky slunce a dopadaly na usměvavého číšníka v livreji, krásně doplňoval celou scenérii. Takhle to tady mohlo vypadat už před 100 lety, a to do posledního detailu. Přivítala mě se sebejistým úsměvem a ukázala na kouřící šálek kávy: Dovolila jsem si vám rovnou objednat. Rosemarie Blyth-Bata je ztělesněním toho, co si představujeme pod pojmem dáma, a nezapře ani baťovskou náturu, pověstnou svým perfekcionismem a přísností. Je to podnik mé rodiny a na své jméno jsem hrdá. Někdy ale přijdu do našeho obchodu, podívám se na vystavené boty a už tak hrdá nejsem! Do Zlína jste se dostala poprvé až po sametové revoluci. Jak vás tam lidé přijali? Byli příjemně překvapeni, že jsem ještě naživu. (směje se) Ne každý se mnou chtěl mluvit, taky já neumím česky. Navštívila jsem tehdy muzeum a slavný baťovský výtah ve 21. budově bývalého Svitu. Naštěstí se našel pán, který mi ukázal hrob a vilu mého dědečka. Řekl mi: Celý život jsem pracoval u Bati. Já na to: Myslíte ve Svitu? On odpověděl: Ne, u Bati! Byl na to jméno neuvěřitelně hrdý. S historkami o Zlínu jsme vyrůstali, přitom spousta mých sourozenců v tom městě nikdy nebyla. V České republice jsem už ale byla i párkrát předtím, jako turista. Byla jsem zvědavá, tolik jsem toho o Zlíně slyšela! Chtěla jsem to vidět. Přijela jsem v roce 1995 inkognito, což mi vydrželo přesně do chvíle, kdy jsem se ubytovávala v hotelu Moskva. Recepční viděla můj pas a štěstím se rozplakala. Ve 21. budově jsou dva slavné výtahy: jeden z prvních paternosterů, a také pověstná pojízdná Baťova výtahová kancelář. A víte, že teprve před dvěma lety jsem se tím paternosterem svezla? Ve Zlíně je ještě jeden paternoster. Jako děti jsme tam skládali zkoušku odvahy museli jsme projet paternosterem celý okruh, čili přes horní strojovnu i přes sklep. Vážně? A jaké to je? Dynastie: Tomáš Baťa mladší (vlevo) pokračoval v zahraničí v odkazu svého otce. Malá Rosemarie na snímku v náručí dnešního prezidenta firmy Baťa Thomase George Bati. ZEN17

18 Budovatelský étos nebyl ve Zlíně jen za socialismu tyto slogany používal Baťa už v meziválečném období. Jemu ale fungovaly... (vpravo) Rosemarie Blyth-Bata kontroluje v roce 1983 boty v továrně na Srí Lance tehdy pracovala jako brand manažerka dětské řady Bubblegummers (vlevo dole). Nová kolekce v roce 1970 zahrnovala i pánský model s vyztuženou špičkou, potažený hadí kůží (vpravo dole). No báli jsme se, že se nahoře obrátíme nohama vzhůru Po revoluci jste začali spolupracovat s městem Zlín, kde vaše firma před 121 lety vznikla. Na jakých projektech tam pracujete? Minulý rok jsem od své sestry převzala předsednictví Nadace Tomáše Bati ve Zlíně. Hlavním cílem naší nadace je vzdělávání, podpora jiných vzdělávacích iniciativ a také udržení a důstojná reprezentace baťovského odkazu. Také velice silně, stejně jako můj otec, podporujeme junior achievement to je organizace, která učí mladé studenty, jak vést svůj byznys. Historie firmy Baťa je v současné době dostupná pouze v několika publikacích, které se navíc docela těžko shánějí. Plánujete odkaz baťovství nějak zpřístupnit veřejnosti? Mám sen a plán, chci vytvořit digitální archiv firmy Baťa lidé ze Zlína toho vědí málo o firmě Baťa po revoluci a naše rodina toho zase neví moc o poválečném Zlíně. Poprvé v historii budou mít tedy lidé možnost na vlastní oči uvidět, jaké byly baťovské boty ve 20. letech, jak vypadala reklama a obchody, jak se tehdy žilo a pracovalo Celý baťovský systém měl silně etické základy a zakořeněnou starost o lidi. A připravili jsme i knihu na stejné téma, ta vyšla na Vánoce. Na podzim jste pořádali ke 120. výročí založení firmy konferenci. Která část vás zaujala nejvíc? Například Petr Chmela, jeden z diskutujících. Z maličké lokální firmy dokázal vybudovat kolos s miliardovými obraty, známý jako Tescoma, kde velice respektuje zásady baťovského systému. Jak se vám líbí současná zlínská architektura? Lidé si často stěžují, že se město o budovy bývalého areálu nestará, jak by mělo. U některých budov se jejich oživení povedlo dokonale, například slavný Corbusierův mrakodrap, budova 21, nebo budovy 13 a 14. Rozumím tomu, že některé z nich už nebudou příliš vhodné k používání, ale jsem ráda, že byly tak pevně a stabilně postaveny. Není to tak, že by se na nic nesmělo sáhnout. Co bych však ráda zachovala, je baťovský památník to byla skvělá budova, kterou se budeme snažit zachránit. Město se ale musí koukat dopředu a znovu definovat samo sebe. Inzerce A Inzerce A Foto Profimedia a archiv 18ZEN

19 Lehčí na cestách a stabilnější při fotografování Olympus OM-D E-M5 II, sofistikovaný nástroj kreativních fotografů a filmařů, překonává svého předchůdce hned v několika směrech výkonném procesoru TruePic VII., 5osé stabilizaci, která též podporuje výjimečnou funkci Multishot posouvající 16Mpx snímač v osmi směrech o půl pixelu (výsledkem je 40 Mpx snímek). Mezi další přednosti patří 3,0 dotykový LCD s rozlišením bodů, elektronický hledáček, rychlé sekvenční snímání s 10 snímky za vteřinu, Full HD video i Wi-Fi konektivita. A navrch má prvotřídní design. Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

20 seriál: Česká spořitelna 20ZEN

21 Matka bank Ve druhém díle seriálu o nejvýznamnější tuzemské finanční instituci si ZEN všímá některých architektonických skvostů z obrovského počtu budov, které Česká spořitelna vlastní. Text Hana de Goeij Foto Martin Tůma & Jakub Skokan Architekt Jiří Štursa studoval za první republiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Jednou dostal od svého profesora Antonína Engela za úkol navrhnout budovu banky. Přinesl náčrt moderního funkcionalistického skleněného paláce, přesně ve stylu, který byl tehdy považován za odpovídající a progresivní. Navzdory očekáváním se na něj profesor obořil: To nemůžete myslet vážně. Do takového domu by nikdo z venkova nevlezl a už vůbec by v něm nenechal peníze. Budova banky musí působit robustně a bezpečně. Tak, aby lidé cítili, že tam mají peníze dobře uložené. Znakem serióznosti a dobré pověsti dané banky byla totiž odnepaměti i budova, v níž měla instituce sídlo. Nešetřilo se vůbec na ničem, jedna banka se snažila trumfnout druhou. V 19. století se manufakturní výroba mění na tovární, města nebývale rostou, přibývá obyvatel a vzrůstá potřeba peněz na rozšíření tovární výroby. V polovině století je již zřejmé, že poptávka po bankovních institucích je nejen ve městech, ale i na venkově, a v rychlém sledu zde vznikají městské spořitelny či profesní banky, které mají potřebu se odpovídajícím způsobem prezentovat. Panovalo přesvědčení, že krásný dům budí důvěru a je schránkou pro ostatní formy umění jako koberce či nábytek. Zástupci bank tehdy kupovali díla jedinečná řemeslnou kvalitou i uměleckým návrhem, říká Duňa Panenková, kurátorka sbírky České spořitelny. První vlastní budova dnešní České spořitelny vyrostla jako sídlo Bohömische Sparkasse na tehdejší Ferdinandově třídě, dnes Národní. Spořitelna se do ní přestěhovala v roce 1859 z budovy zemských stavů, kde dnes sídlí parlament, a drží hned několik prvenství. Byla první bankovní budovou v Čechách vůbec a také první, ve které byl do základů použit beton. Vyrostla do výšky 25 metrů a do budoucna se podle ní stanovovala výška okolních budov. Uměleckou hodnotu stavby podtrhují plastiky Hospodárnost a Spořivost, které vytvořil Josef Václav Myslbek. V žádném případě ale nešlo o výjimku budovy spořitelen byly metrů čtverečních Wolfgang Schopf přijel do Prahy spravovat finance České spořitelny v roce Dozvěděli jsme se od něj například, jaká je podobnost mezi bankou a letišti, jak Česká spořitelna plánuje správu svých budov a zda její portfoĺio roste, nebo se smrskává. Česká spořitelna vlastní řadu nemovitostí. Jak se o ně staráte? Máme 650 objektů, přibližně 200 z nich vlastníme a ve zbytku jsme v nájmu. Je to skoro metrů čtverečních. Vlastníme z nich asi metrů čtverečních. Vzhledem k historii České spořitelny máme v portfoliu prostě všechno. Nesmíte zapomenout, že předtím, než byla Česká spořitelna privatizována, všechny regionální pobočky byly samostatné, plně funkční banky. Po centralizaci tak máme mnoho čtverečních metrů navíc. Jedním z úkolů, které jsme si dali, je tyto prostory pronajmout. Používáte pro všechny pobočky stejné standardy? Skupina Erste má předpisy na to, jak by měla každá pobočka vypadat. Cílem je, aby klient nepoznal, zda vstoupil do pobočky v České republice, v Rakousku nebo na Slovensku. Jsme tomu blízko. Existují malé rozdíly, ale v 90 % to funguje. Je v nich obsažena například minimální výměra každého pracoviště, na centrále to je 12 metrů čtverečních. Předpisy říkají, jaké barvy používat, kde má být logo spořitelny a podobně. Zásadní je, aby se v tom prostředí zaměstnanci cítili dobře. Pokud se dobře cítit nebudou, nebudou prodávat a klienti kupovat. Stavíte i nové pobočky? Ano, ale budujeme pobočky v budovách, které již stojí. Jak vnímáte roli historických budov České spořitelny? Palác v Rytířské si vždy v portfoliu ponecháme. Je to symbol pro lidi. Samozřejmě v něm nenajdete standardy Erste Group, to bychom zabili jeho atmosféru. Budeme jej mnohem víc využívat na akce pro klienty a pro veřejné akce. Myslím, že bychom palác měli využívat častěji a možná jej udělat z venku ještě hezčí. Ovlivnila portfolio nemovitostí nějak finanční krize nebo příchod on-line bankovnictví? Musím říct, že síť našich poboček je přes deset let stabilní. Když byla Česká spořitelna privatizována, měla přes tisíc poboček. Dnes jich máme 650. Jestli jich budeme mít 650 i za dalších deset let? Řekl bych spíše, že ne. Kolik jich ale bude, nedokážu odhadnout. Nedávno jsem četl zprávu o Německu a tam zavřeli v posledních třech letech více než 2000 poboček. Není to z důvodu krácení nákladů nebo něčeho takového, je to proto, že následujeme potřeby zákazníka. Mladí budou hodně on-line a na mobilním bankovnictví a do našich poboček budou lidé chodit jako k doktorovi, budeme plnit společenskou funkci. A to je v pořádku. Zajímalo by mne, kolik bank bude za deset let ještě nabízet služby na pobočkách. Každopádně naším cílem není redukovat, ale následovat klientovy potřeby. Foto archiv ZEN21

22 Česká spořitelna je víc než jen bankovní ústav. Například partner pro kulturní a společenské akce. Na snímku palác spořitelny v pražské Rytířské ulici. Palác v Rytířské Denně kolem něj proudí davy cestou ze Staroměstského náměstí na Václavské. Obdivují výlohy s díly českých umělců, občas zvednou hlavu k městským erbům na fasádě a někteří vstoupí dovnitř. Vyplatí se to. O paláci České spořitelny v Praze se dá, podle slov jednoho ze zaměstnanců spořitelny, neskromně napsat, že je jedním z nejkrásnějších bankovních center na světě. Na jeho vzniku se podíleli nejslovutnější mistři své doby a udělali z něj symbol českého spořitelnictví. Původní lesk a slávu mu po letech nesmyslných příček, pozlacených rámů a postmoderních sedacích souprav z období komunismu a raných 90. let vrátila generální rekonstrukce vedená architektkou Gabrielou Kaprálovou. «Neorenesanční sloh, ve kterém byla budova postavena, má určitou symboliku. Hodně se zde například objevuje symbol kruhu, který byl zasazen i do části štukové výzdoby a představoval peníze. Objevuje se zde řada alegorických soch jako Pracovitost či Spořivost. Chtěli jsme proto budovu vrátit částečně zpět do původního stavu, ale s přihlédnutím k současným provozním potřebám,» vzpomíná architektka. často monumentálnější než radnice. Jednoduše měnily tváře měst. Nejednou se město rozhodlo koupit budovu České spořitelny a udělat z ní radnici. Aby měli nejkrásnější dům na náměstí, říká historik architektury Zdeněk Lukeš. Pokud budova vyšla z módy, spořitelna ji neváhala zbořit a postavit novou, případně prostory rozšířit. Projel jsem skoro celý svět, ale žádná banka nemá tak nádhernou budovu, jako je náš palác v Rytířské ulici, pronáší s hrdostí Jan Žižka, dlouholetý zaměstnanec České spořitelny. Klenot české neorenesance spatřil světlo světa na konci 19. století jako sídlo Městské spořitelny pražské a důkaz, že Češi jsou rovni Němcům nejen v umění, ale i v architektuře. Lidem vstříc Konkurence budovy Bohömische Sparkasse na Národní třídě byla na světě a nesla svébytné znaky české neorenesance. V tomto stylu bylo postaveno mnoho spořitelen i mimo Prahu. Mají charakteristické štíty a sgrafita, která měla napodobovat kameny, jež se ke stavbě používaly v Itálii, říká Zdeněk Lukeš. Specialistou na českou neorenesanci byl architekt Antonín Wiehl, který se svým kolegou Osvaldem Polívkou stál i za návrhem paláce pro Městskou spořitelnu pražskou v Rytířské ulici. Aby se zde každý cítil jako doma, fasáda budovy byla obehnána znaky měst, jež ale za komunismu zmizely. Komunisté nicméně měli k paláci a obecně k neorenesanci kladný vztah, protože symbolizovala národní probuzení. Původní budova se tak stala muzeem Klementa Gottwalda. Znaky měst byly obnoveny při rozsáhlé rekonstrukci v letech 2007 a Každá spořitelna v určitém regionu měla klienty s typickým zaměstnáním, například zemědělce na jižní Moravě. Ti byli nesmírně důležití pro výběr témat uměleckých děl, která se v místní spořitelně objevovala. Spořitelna se zobrazením jejich zaměstnání snažila dát najevo, že jim půjde vstříc, vysvětluje Duňa Panenková. Také samotní umělci pocházeli z regionu. V té době bylo běžné, že studenti odcházeli studovat do zahraničí a tam se učili kopírovat staré mistry. Zpět se pak vraceli do svého kraje, kde našli obživu jako učitelé kreslení na školách. To tehdy bylo rovno matematice a bylo považováno za jeden z hlavních předmětů. Umělec se tak stal profesorem. A od těchto vážených osob pak kupovala spořitelna díla, kterými zdobila své pobočky, vypráví kunsthistorička. Díky tomu má dnes Česká spořitelna obdivuhodnou uměleckou sbírku, která čítá přibližně devět tisíc děl, z nichž šest tisíc považují odborníci za skutečně kvalitní. Její těžiště leží v krajinomalbě a je jediným fondem, který průřezově ukazuje, jaká byla úroveň české krajinomalby 19. století. Výjimkou byly budovy v Praze, kam se nakupovalo přes umělecké spolky, a vzhledem k bohaté klientele se orientovalo spíše na galerijní umění. Po roce 1918 budovy spořitelen zaplavily obrazy s tématem spořitelny samotné. Každá pobočka měla obraz budovy v době, kdy byla postavena. Česká spořitelna dnes vlastní 200 budov, jež zahrnují plochu víc než m 2. Nový styl života a komunikace ji tlačí z center měst a do virtuálního prostoru. Nové pobočky buduje zejména tam, kde mohou klienti přijet autem a zaparkovat. K mému nemilému překvapení se budeme například v Českém Krumlově stěhovat pryč z centra. Stěhujeme se do nepříliš hezké lokality, ale lidé k nám můžou přijet autem. Snažíme se jít blíž k našim klientům, shrnuje současnou strategii finanční ředitel Wolfgang Schopf. Inzerce A Inzerce A ZEN