VÝSTAVNÍ NOVINY. světlo pro prahu po 10 letech. Pachatelé se vrací na místo činu

Transkript

1 VÝSTAVNÍ NOVINY světlo pro prahu po 10 letech Pachatelé se vrací na místo činu PAVEL KŘÍŽEK Téměř deset let uplynulo od doby, kdy stránky seriozních i bulvárních periodik plnily články o mrtvolném zápachu ptačích zdechlin v Národním muzeu, o výstavním skandálu, ale také o nutnosti zastavit utrpení ptáků na sloupech elektrického vedení. Ochrana fauny ČR z Votic? Malá nezisková organizace z Votic se za pomoci významných českých umělců probojovala do Národního muzea, aby v jeho mimořádných prostorách ukázala návštěvníkům v plné nahotě problém, který byl desítky let odpovědnými představiteli státní správy zametán pod koberec. V roce 2001 se chystala jedna z největších privatizací v historii této země privatizace distribučních energetických sítí. Čas nečekal a bylo třeba rychle a účinně oslovit veřejnost. Sochař Miroslav Páral a malíř Jan Samec podpořili ornitologa Pavla Křížka a společně připravili pro Národní muzeum expozici s poetickým názvem Světlo pro Prahu. Umění mlčí, otevřete oči Ministerská ocenění, sliby, rozepře i činy Ochrana ptáků před elektrickým vedením způsobila v českém veřejném i politickém životě mnohé. Ochranáři vedli svou kampaň důsledně a tak dlouho, než dosáhli svého cíle. Na svojí cestě za bezpečnými sloupy vyslechli sliby energetiků i přísliby ministrů, posbírali řadu ocenění, ale i pobouřili vedení Národního muzea a část veřejnosti skandální výstavou. Sympatie a ocenění nestačí VÝSTAVA SVĚTLO PRO PRAHU PO DESETI LETECH SI OPĚT POSVÍTÍ NA NEPŘÍJEMNÁ TÉMATA. Cílem ornitologů bylo od začátku zabránit zbytečnému umírání ptáků na sloupech elektrického vedení. Zmobilizovali proto i stovky dobrovolníků, kteří jim pomohli sloupy elektrického vedení v krajině zmapovat. S energetiky testovali zabezpečující opatření. S návrhy řešení potom přišli na Ministerstvo životního prostředí. Čekali za svou dlouholetou práci věcný přístup a jednoduché řešení. Ministerstvo, od kterého dostal ornitolog Křížek v roce 1996 ocenění Projekt roku, se však k návrhu zákonných opatření ve druhé polovině devadesátých let nemělo. Přímá akce ochránců a aktivizace veřejnosti V době příprav privatizace energetiky se v Národním muzeu otevřela výstava Světlo pro Prahu. Naturalistické pojetí výstavy s mrtvými ptáky přilákalo obrovskou mediální pozornost a zájem veřejnosti. Politici se ocitli na pranýři, lidé se ptali proč? A problém se pod tímto tlakem objevil i na jednání vlády. V novele Zákona o ochraně přírody a krajiny se objevil nový odstavec o nových a obnovovaných sloupech. Tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart slíbil výměnu všech sloupů do deseti let. pokračování na straně 3 Národní muzeum, vévodící Václavskému náměstí, je metou každého umělce či přírodovědce, ale pojetí této expozice se vymykalo všem dosud pořádaným výstavám. Sochař nevystavoval sochy, ale udělal jakýsi urnový háj z prosklených stolečků, do kterých uložil torza ptačích těl. Malíř své obrazy otočil malbou ke zdi, vždyť na tomto smutném místě není místo pro umění. A ornitolog jen pustil ve smyčce klip o utrpení ptáků pod sloupy elektrického vedení. Do majestátní budovy Národního muzea, která je významným symbolem této země a byla postavena na oslavu pestrosti naší přírody, přinesli světlo poznání. Po výstavì Svìtlo pro Prahu, která v roce 2001 vzbudila zasloužený rozruch, se Ochrana fauny ÈR vrací do Národního muzea s expozicí nazvanou Svìtlo pro Prahu po deseti letech. Foto: Petr Jedinák Doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD. je odborníkem v oblasti ochrany prostředí. Jak s odstupem deseti let vnímáte výstavu Světlo pro Prahu? Vztyčený prst nebývá vnímán zrovna jako lichotivé gesto, ovšem právě prstem si pomůžeme, abychom v šumu okolních informací označili, co nás zaujalo. Prstem můžeme ukázat ostatním ptáka letícího na nebi stejně jako hlavici sloupu elektrického vedení. Kontroverzní umělec s vizí Sochař Miroslav Páral, který je jedním z bijících srdcí výstavy, v posledních letech ve své práci opouští zájem o lidskou figuru a začíná se zabývat pouze jejími jednotlivými částmi. Původně tlející, rozpadající se torza lidských těl vystřídaly studie tvaru nohy, ucha, ruky, prstu. Za centrální prvek výstavy Světlo Pořád velmi pozitivně myslím, že pohnula s myšlením lidí a ukázala sice drsným, ale účinným způsobem na velký problém, který se dlouhou dobu neřešil. Proč na vás ukazujeme prstem? pro Prahu po deseti letech zvolil prsty ruky malíček a palec. Obžalobu vystřídal smířlivý tón Palec vzhůru je pro lidstvo od dob slavného Césara symbolem věnovaného života. Původně kritický ukazováček byl po deseti letech zaměněn za palec vztyčený vzhůru. Ptákům byl darován život! Politici a energetici vyslyšeli naléhavý výkřik člověka. Sloupy smrti se začaly zaměňovat za sloupy života. Palec vzhůru se stal pouliční lampou, vše se v dobré obrací, ale stále jsme jen v půli cesty. pokračování na straně 4 Když si stejnou otázku položí lidí Byla to výstava bez osobních ambic, čistá jak instalací, tak myšlenkou. Smyslem bylo nechat promluvit pravdu, která jak víme neprohrává. Metoda šoku zabrala, hrozba zákazu dodala výstavě patřičnou reklamu, záštita významných osobností jí přiřkla punc serióznosti a mediální zájem přilákal neuvěřitelných lidí. A každý z nich se ptal: Proč se s tím nic nedělá?! Ze zdánlivě okrajového problému se stalo téma k řešení pro ty nejvýše postavené. Ten dům, myšleno Národní muzeum, má ještě jedno kouzlo. Člověk do něj vstupuje s pokorou. Ta přišla jak ze strany energetiků, tak ze strany politiků a ledy se hnuly. Spustil se vývoj nových, k ptákům šetrnějších technologií, postupně došlo ke změně legislativy a po lidské stránce se velmi zlepšily vztahy mezi ornitology a energetiky. Oba kdysi na míle vzdálené břehy se přiblížily a z ornitologů a energetiků se stali partneři. pokračování na straně 3 GABRIELA OSVALDOVÁ Pokaždé, když vidím v krajině zabezpečené sloupy, mám z toho dobrý pocit Pohled do instalace letošní výstavy. Foto: Josef Makoè Krajina je důležitější než krátkodechý konzum strana 6 Výstavu Světlo pro Prahu můžete navštívit od 11. května do 3. října 2010 v národním muzeu Výstava měla dopady i za hranicemi našeho státu. Zaznamenal jste Vy osobně v zahraničí nějaké ohlasy na českou cestu prosazování ekologizace venkovního vedení? V rámci diskusí v Evropské komisi o tom padla zmínka. Sám samozřejmě o českém řešení referuji při vhodných příležitostech. Ale v širším kontextu je česká cesta poměrně neznámá. pokračování na straně 7 Pøíhradový stožár zastaralá technologie bez jakéhokoli zabezpeèení. Foto: Pavel Køížek

2 VÝSTAVNÍ NOVINY Světlo pro Prahu po 10 letech KAMPAŇ Celoroční zápřah v záchranné stanici 2 Náročné období ve votické Stanici pro zraněné živočichy začíná již koncem zimy, kdy se k nám dostávají první mláďata. Nejčastěji to jsou mláďata veverek, která jsou mnohdy ještě nevidomá. nikdy na něj nesaháme, nepouštíme k němu psa a místo urychleně opustíme! Samice má velice dobře vyvinutý čich, proto je zde reálná hrozba, že se ze spokojeného mláděte stane sirotek. sklo. Mezi nejkrutější případy v posledních několika měsících patří střelné zranění volavky popelavé, která byla odsouzena k smrti hladem, jestřáb lesní zákeřně chycený do želez nebo smutný osud samice orla skalního, která pozřela carbofuranovou návnadu. Zimní spánek nehrozí Pavel Šedivý vypouští zachránìnou labuś zpìt do volné pøírody. Foto: Lucie Spálenková Pokud najdeme malé veveřátko na zemi, potřebuje okamžitou pomoc člověka. Mláďata těchto hlodavců se na zemi mohou ocitnout hned několika způsoby. Nejčastěji k tomu dochází vlivem povětrnostních podmínek, kdy se zřítí celé hnízdo, či při kácení stromů. Samice o mláďata mimo hnízdo nepečuje. Pokud nás však kontaktujete, jsme schopni z mláděte vychovat plnohodnotného jedince schopného návratu do volné přírody. Jarní mláďata Dále se k nám často dostávají zajíčata a srnčata, která přinášejí lidé v dobrém úmyslu, leč zbytečně. Nacházejí je při svých jarních procházkách ležet v trávě či mlází a domnívají se, že jsou opuštěná. Většina těchto mláďat ale ve skutečnosti jen spokojeně vyčkává příchodu samice, která se vždy zdržuje vpovzdálí a mláďata se vrací krmit v pravidelných intervalech. Mláďata prvních 14 dní leží nehybně v hnízdě a nevydávají žádný pach. Je to jejich přirozená ochrana před predátory, proto se nesnaží utéci ani před lidmi. Pokud takovéto mládě objevíme, Smutným případem byl loňský nález jednodenního srnčete mezi auty na louce při rybářských závodech na Sedlčansku. Vzhledem k velkému pohybu lidí bylo jasné, že by se srna k mláděti již nevrátila. Vysílené srnče bylo poměrně silně zamořeno ektoparazity. Přes veškerou péči během několika hodin po transportu uhynulo. Letní provoz a divoká zvěř Koncem jara, kdy dochází ke snížení počtu přijímaných mláďat, se naopak navyšuje počet živočichů se zraněním, která přímým či nepřímým způsobem zavinil člověk. Často jsou přijímána zvířata se zraněním způsobeným automobilovým provozem, střelnou zbraní, zemědělskou a zahradní technikou, nastraženými železy či otrávenými návnadami. K nejpočetnějším úhynům drobného ptactva dochází v jejich migračních koridorech, které lidé postupně zastavují. Nejrizikovějšími stavbami jsou protihlukové stěny okolo komunikací, autobusové zastávky či obchodní komplexy (zejména v okrajových částech města, kde stojí téměř ve volné krajině). Ptáci v letu nejsou schopni vnímat čiré Ani v zimě výjezdů neubývá s klesající teplotou naopak počet telefonátů na našem pohotovostním čísle přibývá. Jejich obsah je často velmi podobný na rybníce se nachází přimrzlá labuť. V případě slunečného počasí se na povrchu zamrzlé vodní plochy objeví vrstvička vody. V noci se tato vrstva vody změní v led, a tak se stane, že labuť nocující na ledě přimrzne. Pokud následující den povolí teploty, povolí i led. V případě trvajících mrazů zůstává labuť přimrzlá. V tomto okamžiku je lidská pomoc opodstatněná. V případě laického zásahu často dojde k poranění zvířete i člověka. Labuť Mládì lišky. Foto: Lucie Spálenková přijde o opeření břicha (čímž ztratí i tepelnou izolaci) a zachránce si ve valné většině odnese minimálně modřinu způsobenou křídlem. Lucie Spálenková Některé z příběhů našich zvířecích pacientů můžete sledovat na Hrachovský areál v pøedstavách architektù. Projekt Hrachov před schválením Již jen dny, maximálně týdny dělí původně votickou záchrannou stanici od verdiktu Státního fondu životního prostředí. Rozhoduje se o dotaci z Operačního programu Životní prostředí, díky které bude možné dokončit smělý plán vybudovat v obci Hrachov na Sedlčansku Centrum Ochrany fauny ČR za 62 milionů, z nichž by se 90 % hradilo z grantových prostředků, zbývajících 10 % nákladů přislíbil financovat Středočeský kraj. Příprava rozsáhlého projektu, který nemá v historii České republiky obdoby, trvala celý rok. Nezačínáme na zelené louce Rozlehlý areál přinese komplexní řešení ochrany zvířat v regionu. Ochrana fauny ČR, jejíž votické sídlo již dávno kapacitně nestačí, však nehodlá stavět na zelené louce. V Hrachově se již několik let postupně přebudovává bývalý areál zemědělského družstva. Vzorově spravovaný psí útulek doplnil v červenci 2009 zkolaudovaný domov pro hendikepovaná zvířata a ptáky, který zahrnuje i stáje pro týraná hospodářská zvířata. Již vybudovaný areál je pravděpodobně největší soukromou investicí do ochrany zvířat v České republice, a to díky velkorysému přístupu Pavla Hlaváčka, který je zároveň největším sponzorem Ochrany fauny ČR. Vše pro zvířata Na stávající činnost hrachovského Domova Fauny ve prospěch opuštěných a týraných zvířat navazuje předložený projekt. Jeho cílem je vybudovat moderní stanici pro zraněné volně žijící živočichy, která se bude skládat z hospodářského zázemí, veterinární kliniky a rehabilitačního střediska se zimovišti. Plánuje se též stavba vypouštěcích věží. Areál bude otevřený veřejnosti a podobně jako ve Voticích bude návštěvníky čekat expozice zvířat. Chybět nebude ani školicí středisko pro složky IZS, státní správu a samosprávu. Záchranná stanice k lidem přátelská Realizací tohoto projektu získá region modelové zařízení, které bude sloužit nejen zvířatům v nouzi, ale zejména státní správě a samosprávě, městské policii a Policii ČR, hasičskému záchrannému sboru a veřejnosti. Oblast Střední Povltaví též získá atraktivní místo pro osvětu v oblasti environmentálního vzdělávání a vzhledem k blízkosti Slapské přehrady zároveň zajímavý turistický cíl. OTEVÍRACÍ DOBA PRO VE EJNOST 2010 duben, kv ten, íjen: pond lí až ned le 13:00-15:00 erven, ervenec, srpen,zá í: pond lí až pátek 09:00-15:00 sobota a ned le 13:00-16:00 Prohlídka Stanice pro zran né živo ichy s odborným výkladem. Ukázka trvalých handicap (p vci, dravci, sovy, šelmy ). Návšt va aktuální výstavy. Vstupné 20,- K na osobu. Skupiny nad 10 osob objednávky na tel.: nebo info@ochranafauny.cz OCHRANA FAUNY R ul. Zámecká, Votice Stanice pro zran né živo ichy Podrobn jší informace na Dlouholeté úsilí pro jednu větu Na jedinou větu v zákoně, která by znamenala konec tzv. sloupů smrti, čekali ochránci a ornitologové tři desítky let. Na problém ornitologové upozorňovali již v roce Během 80. let začali testovat první zabezpečující opatření. V 90. letech se síly ochránců sjednotily v podrobné mapování venkovního elektrického vedení. Jejich výsledky uvítaly i energetické společnosti. Na společných jednáních se všichni zůčastnění dohodli na zabezpečujících opatřeních v nejdůležitějších oblastech, vývoji nových technologií a výměně zastaralých nebezpečných konstrukcí. Nicméně na nákladná opatření nebyly peníze a chyběly i cesty, jak dobrou vůli energetiků přetavit na povinnost. Šokující výstava změnila zákon Až skandální výstava Světlo pro Prahu v roce 2001 dala věci do pohybu. K nejednoznačné formulaci v Zákoně o ochraně přírody a krajiny postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky, přibyl nový odstavec: Každý, kdo buduje nebo rekonstruuje nadzemní vedení vysokého napětí, je povinen opatřit je ochrannými prostředky, které účinně zabrání usmrcování ptáků elektrickým proudem. To bylo však jen polovičaté řešení. Definitivní konec sloupů smrti Koloběh jednání se opět rozběhl. Konečné řešení přinesla až novela Energetického zákona v roce 2009, která obsahuje povinnost nejen zabezpečovat nové či obnovované sloupy vysokého napětí, ale nahradit všechny nezabezpečené sloupy. Miliardový účet byl sečten pro provozovatele distribuční soustavy, kterým zákon uložil povinnost provést technická opatření k ochraně ptactva u stávajících stožárů venkovního vedení vysokého napětí do 15 let. Od roku 2025 tedy budou moci ornitologové v klidu spát a ptáci bez obav usedat na sloupy elektrického vedení. Bára Paulerová reklama_fauna.indd :29:45

3 VÝSTAVNÍ NOVINY Světlo pro Prahu po 10 letech TÉMA Pachatelé se vrací na místo činu dokončení ze strany 1 Vkročit do stejné řeky Co přináší nové pojetí výstavy? Vypráví pozitivní příběh o tom, že se dílo podařilo, i když náprava bude trvat ještě řadu let. Výstavou autoři původní instalace děkují všem zúčastněným stranám. Národnímu muzeu za odvahu, kterou projevilo, když nakonec dalo výstavě zelenou. Možná i samo vedení pocítilo, jakou sílu má tato budova! Výstavy pro výstavy nic neřeší, ale v některých projektech mohou být významným mostem při řešení problémů. Děkujeme novinářům a médiím za seriózní přístup k reportážím a dokumentům. Jejich zpravodajství se u veřejnosti setkalo s velkým ohlasem a přilákalo do Národního muzea další návštěvníky. Děkovný vzkaz míří i politikům, kteří se zasadili o změnu k lepšímu v legislativě této země, aby účinně chránila ptáky, kteří svého právního zástupce na jednání zkrátka nepošlou. Poděkování patří v neposlední řadě veřejnosti, bez jejíž společenské záštity bychom nikdy neuspěli. Výstava však také přináší nové světlo, a tím je světlo pro biodiverzitu neboli druhovou pestrost, která nejen z naší, ale i evropské přírody mizí obrovským tempem. Záštita naší výstavy ze strany ministra zemědělství a životního prostředí je tou nejlepší zprávou, že i toto světlo má naději zlepšit stav naší přírody. Ale to teprve ukáže čas. 3 Ochrana životního prostředí je jednou z našich priorit Ministerská ocenění, sliby, rozepře i činy Laik na první pohled rozdíl nepozná, ale hlavice jsou zaizolované. Foto: Pavel Køížek dokončení ze strany 1 Proč na vás ukazujeme prstem? dokončení ze strany 1 Posezení v mediální džungli Výstavní prostor je pojat jako svérázná rekapitulace událostí před deseti lety na obrazovkách běží televizní reportáže, vlnitý plech je polepen výstřižky z tehdejších novin. K obrazovkám můžeme sednout na podivně tvarované sedačky, snad každému se při pohledu na ně vybaví okamžik dětského vítězství, když ho hodný strýc svezl po poli na traktoru. A právě zde, v otevřené krajině se naskýtal pohled na elektrické vedení táhnoucí se za obzor. Ze sedátka traktoru kdesi za humny jsme mohli sledovat ptačí hejna Miroslav Páral, rodilý Pražák, žije od svých pěti let v Českém Krumlově. V roce 2001 pomohl věci svými mrtvými ptáky s červy, larvami a mouchami, což se nelíbilo tehdejšímu generálnímu řediteli Národního muzea. Když těsně před vernisáží hrozil výstavě zákaz, Páral svou koncepci obhajoval těmito slovy: Říkáte, že je výstava neestetická. Co je estetika? Mrtvol máte plné Národní muzeum, ve všech poschodích představujete dílo Pána Boha. Jakým právem jeho dílo soudíte a odmítáte? Výstavu v roce 2001 se podařilo na poslední chvíli obhájit. Na vernisáži výstavy si přesto generální ředitel neodpustil poznámku: Výstava je nevhodná, ničemu neposlouží. Posloužila! Ukrytý ráj Kdo však pátrá dál, objeví ve výstavním prostoru jakýsi vnitřní prostor, ráj. Zde může ulehnout na zelený koberec trávy a snít o krajině, kde ptáci i elektrické sloupy vedle sebe v míru existují. Musí se jen velmi chtít a ani na okamžik nezapochybovat. A právě takovou vytrvalost prokázal sochař Miroslav Páral, když již podruhé uvěřil ptačímu zpěvu. Proto vedle palce malíček. Prst malý, slabý, přesto připravený pomoci a posloužit. Stává se součástí lavičky, která návštěvníka výstavy vybízí sedni a odpočiň, poslechni zpěv ptáků. Klára Smolíková Neshody ministerstev To se psal rok Autoři výstavy přijali další sliby, podmínečně i Cenu ministra životního prostředí za Ekologický projekt roku. Jenže poradce Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Jiří Hanzlíček vyčíslil, kolik by výměna tři čtvrtě milionu sloupů v české krajině stála. Následně s poukazem na vysoké náklady, které by modernizace elektrického vedení obnášela, vládu přesvědčil, aby příslib ministra životního prostředí nepodpořila. Konec sloupům smrti v energetickém zákoně Přesto energetické společnosti zabezpečovaly sloupy i nad rámec svých zákonných povinností. Výstava Světlo pro Prahu po deseti letech našla oporu na jihu České republiky. Generálním partnerem výstavy je společnost E.ON Česká republika, která provozuje distribuční síť v Jihočeském a Jihomoravském kraji tedy v krajích, které se vyznačují nejbohatším výskytem ptáků v České republice. Považuji za symbolické, že k dohodě o partnerství a spolupráci došlo v Českých Budějovicích. Před deseti lety byla právě Jihočeská energetika jedinou osvícenou energetickou společností, která se systematicky zaobírala vývojem a výrobou nových technologií šetrnějších vůči ptákům. A byla vždy o krok napřed před ostatními. Ani setkání se sochařem Miroslavem Páralem, rodákem z Českého Krumlova, který je duší expozic Světla pro Prahu, není náhodou a je mi velkou ctí, že se mohu považovat za jeho přítele. A je snad náhoda, že PhDr. Vladimír Špidla, Pokud jim stačily finance, prováděly výměnu v řadě nejdůležitějších oblastí pro ochranu ptactva, které ochranáři už před lety vytipovali. Až v roce 2009 přijalo ochranu ptactva za svou i Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, které do novely Energetického zákona předepsalo výměnu všech nebezpečných sloupů do 15 let. Na ochranáře však stále zbývá mnoho práce. Pasivně nepřihlížejí, jak se zákonná povinnost mění ve skutečnost. V naší krajině stále zůstává spousta neřešených ekologických problémů, které kompetentní lidé na ministerstvech přehlížejí. Budiž všem tento úspěch motivací do dalších let. Bára Paulerová Podpora vždy přišla z jižních Čech, a to není náhoda rodák z Jindřichova Hradce, jako vrcholný politik přenesl problém sloupů na jednání vlády a osobně se zasazoval o nápravu? V té souvislosti už asi nepřekvapí, že komisařem letošní výstavy je vedoucí kroužkovací stanice Národního muzea Mgr. Jaroslav Cepák, PhD., rodilý Jihočech. A jen pokračuji v jihočeském výčtu, když uvedu, že doprovodné aktivity v Národním muzeu během výstavy zaštítilo táborské ekocentrum Ochrany fauny ČR. A nejsou to jenom jednotlivci. Města a obce z jižních Čech i celý Jihočeský kraj podporují již řadu let činnost Ochrany fauny ČR, přestože její votické sídlo spadá do Středočeského kraje. A já osobně? Mým nejlepším místem pro odpočinek je jednoznačně malebné Třeboňsko. Srdcem jsem Středočech a v myšlenkách nosím kouzlo jižních Čech. Kdo je sochař Miroslav Páral? Sochař Miroslav Páral ve svém českokrumlovském ateliéru. Rozhovor s Miroslavem Páralem o letošní výstavě si můžete přečíst na straně 6. Mgr.Vladimír Vácha je tiskovým mluvčím společnosti E.ON. Má osobní zásluhu na tom, že představenstvo společnosti E.ON podpořilo myšlenku konání výstavy Světlo pro Prahu po deseti letech a společnost se stala generálním partnerem výstavy. V souvislosti s výstavou Světlo pro Prahu by mohla veřejnost vnímat společnost E.ON jako ty zlé hochy, kteří mohou za utrpení ptáků. Souhlasíte s tímto názorem? Dovolil bych si s tímto velmi zkresleným názorem nesouhlasit. Problém úhynu ptáků vychází z praxe zavedené, a to nejen u nás v ČR, desítky let. Již v roce 1997 jsme se chopili iniciativy a v jednom z předchůdců naší společnosti se začali zabývat problémem úhynu ptáků na sloupech distribučních vedení. Výsledkem je návrh konzoly, jejíž konstrukční uspořádání nedovolí ptákovi usednout. Je to jednoznačně důslednější řešení, než různé kryty izolátorů a vodičů v jejich blízkosti, kde jisté riziko vždycky existuje. Od té doby požíváme, až na výjimky, kde to není z nějakého důvodu možné, tyto konzoly jak u nových vedení, tak u oprav. Mohl byste jednoduše vysvětlit, v čem vlastně spočívá problém se sloupy? Problémem je rovina konzoly mezi izolátory, na kterou může pták usednout. Při usedání nebo vzletu pak může dojít ke vzniku oblouku nebo dokonce spojení vodičů křídly ptáka. Tím dojde k popáleninám těla opeřenců, uhoření částí křídel nebo nohou, zranění vlivem pádu z výšky nebo k přímému usmrcení. Jaké moderní technologie přispívající k bezpečnosti opeřenců nyní používáte? Naším zásadním příspěvkem pro ochranu opeřenců je montáž konzol typu Pařát na všech nových linkách i při všech opravách linek stávajících. Používání různých technických prostředků, např. hřebenových zábran, na rovinných konzolách se nám neosvědčilo. A to zejména z důvodu jejich životnosti a bezpečnosti pracovníků při montáži. Proto jsme vyvinuli vlastní prvek na tyto rovinné konzoly, který by měl požadavkům vyhovovat podstatně lépe. Výstava Světlo pro Prahu není jedinou aktivitou zaměřenou na ochranu životního prostředí, kterou společnost E.ON podporuje, je to tak? Samozřejmě, že ne. Koncern E.ON patří mezi nejvýznamnější společnosti na mezinárodním energetickém trhu. Jako takový dodržuje při svém podnikání tři zásady: udržitelný rozvoj, efektivitu a rozumné nakládání s přírodními zdroji. Operativní ochrana životního prostředí je patrná při naší každodenní pracovní činnosti, kterou provází tendence minimalizovat množství vznikajících odpadů a omezovat jejich nepříznivý vliv na životní prostředí. Technologie jsou rekonstruovány tak, aby se optimalizovaly spalovací procesy, snižovala spotřeba paliv, snižovaly emise škodlivin do ovzduší a zvyšovala účinnost procesů. Tyto zásady naplňuje energetická skupina E.ON i v oblasti výroby energií, kde se sází ve velké míře na využití obnovitelných zdrojů (v České republice se jedná zejména o provoz malých vodních elektráren a instalací kotlů na biomasu do teplárenských provozů). Rozmanitost druhů (biodiverzita) je myšlenka, která je v energetice stále ještě mladá. V rámci výroby a distribuce energií dbá energetická skupina E.ON na využívání takových postupů a zařízení, které neohrožují krajinu a živočichy, zejména ptáky. Vyřazené sloupy, doplněné o plošiny, se využívají jako možná místa pro vybudování čapích hnízd. Máte nějaký osobní vztah k ptákům? Můj osobní vztah k ptákům by se dal vyjádřit slovy: obdivuji je a vážím si jich. Pokud pominu takové běžné věci, jako jejich krmení v zimě a pozorování u krmítka, tak je to i snaha zjistit a určit ptáky žijící v místě mého bydliště a seznámit s nimi i své okolí. Současně jsem měl možnost seznámit se s činností ptačích center a záchranných stanic, tedy i s druhy ptáků, se kterými se člověk v běžném životě do přímého kontaktu nedostane. Ptákem roku je letos kukačka, koho byste navrhoval na příští rok a proč? Na tuto otázku se odpovídá velmi těžko. Nejsem ornitolog. Odpověď bude tedy z mé strany výlučně emocionální. Osobně jsem přesvědčen, že by si toto ocenění zasloužil každý pták, protože každý pták má v přírodě své místo. Pokud bych si skutečně musel vybrat pouze jediného zástupce z ptačí říše, zvolil bych krkavce velkého (Corvus corax). Tato volba by možná ne zcela naplňovala kritéria ankety Pták roku s ohledem na fakt, že krkavec není pták, kterého lze běžně pozorovat, nicméně na druhou stranu je to určitě pták, který je schopen veřejnost zaujmout. Svým prospěchem životnímu prostředí a svou naprosto jedinečnou inteligencí. Právě tím posledně zmiňovaným mě krkavec naprosto uchvacuje, a proto bych mu zcela jistě dal svůj hlas. Josef Makoč

4 VÝSTAVNÍ NOVINY Světlo pro Prahu po 10 letech VZDĚLÁVÁNÍ Výstava otevřená školním výpravám Výstava Světlo pro Prahu po deseti letech nabízí veřejnosti silný příběh s dobrým, byť stále otevřeným koncem. Je to příběh, který se asi nepodaří přesně začlenit do učiva konkrétního předmětu v dané třídě, ale jako život sám se dotýká přírody, občanů, politiků nebo médií a formuje každého, kdo ho vyslechne. Mění jeho postoje, nutí ho zamyslet se nad hodnotovým žebříčkem a zformulovat vlastní názor. Že pro takové příběhy není ve školách místo? Proč ne, právě taková silná témata patří do nově zaváděných průřezových témat. Neziskové organizace a školy lách přímo nabízí. Před deseti lety záleželo na zaujetí učitele biologie či přírodopisu, zda bude nepříjemné téma, jakým jsou ptáci pomalu a bolestivě umírající pod sloupy elektrického vedení, žákům předkládat. Dnes jsou pedagogové přímo vyzýváni, aby třídu vtáhli do reálných kauz a projektů, mezi které společenská odpovědnost firem vůči životnímu prostředí patří. Křížem krážem výstavou Problém postupného zabezpečování sloupů elektrického vedení má zároveň rozměr mezinárodní, občanský a mediální. Je chvályhodné, že školy dnes už nic takového nezaskočí kromě environmentální výchovy realizují pětici dalších průřezových témat. Kam jinam zařadit představení role novinářů při propagaci kampaně než do mediální výchovy? Kde jinde je prostor pro seznámení s možnostmi občana, který chce něco ve společnosti změnit, než ve výchově demokratického občana? Asi nepřekvapí, že kilometry elektrického vedení pokračují do dalších zemí. Společně s žáky je můžeme sledovat ve shodě s výchovou k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Programy zelené a barevné Tým pracovníků a spolupracovníků Ochrany fauny proto připravil pro výstavu šest programů, které osloví žáky prvního a druhého stupně i studenty středních škol. Učitel má vždy možnost se rozhodnout, zda se chce při návštěvě výstavy Pøipraveny jsou kolekce pracovních listù. Foto: Olina Ziglerová zaměřit na environmentální výchovu, a zvolí zelený program, nebo na další průřezová témata a zvolí program barevný. Na webových stránkách jsou k dispozici pracovní listy s metodikou ke všem programům, aby se s nimi mohli pedagogové předem seznámit a nakopírovat je pro žáky. Středy v muzeu Dalším vstřícným krokem vůči školám je nabídka středečních lektorovaných programů přímo na výstavě. Protože je jejich počet omezen, musí se na ně školy prostřednictvím výstavního webu přihlásit předem. Blok trvá devadesát minut a žáci během něj 4 mohou prozkoumat zvolené téma prostřednictvím pracovních listů a následně je rozvinout v diskuzi s lektorem v muzejním ateliéru. Věříme, že se výstava Světlo pro Prahu po deseti letech stane inspirujícím místem pro žáky, studenty a jejich učitele. Klára Smolíková Stanice praská ve švech Centrum ekologické výchovy Ochrany fauny ČR zahájilo svou činnost ve Voticích při Stanici pro zraněné živočichy v roce Dnes se již rozrostlo natolik, že má své pobočky v dalších dvou městech v Příbrami a nejnověji i v Táboře. Posláním ekocentra je vzdělávání široké veřejnosti, zejména dětí v oblasti ochrany životního prostředí. Díky spojení se záchrannou stanicí jsou hlavní tématem mnoha výchovných programů právě zvířata. Široká nabídka pro žáky i předškoláky Naší cílovou skupinou jsou zejména děti mateřských a základních škol. Ekocentrum v současnosti nabízí celkem 23 různých programů pro mateřské a 28 programů pro základní školy. S výukovými balíčky jezdí naši lektoři přímo do škol, nebo školní kolektivy přijíždějí do některého z našich ekocenter. Několikrát do roka připravujeme různé tematické akce pro veřejnost. Oblíbené jsou tradiční dubnové oslavy Dne ptactva následované Dnem Země či říjnové programy u příležitosti Světového dne zvířat. Těší nás, že zájem učitelů o naše akce každoročně roste. Ale nezaměřujeme se jen na školy. Pro veřejnost připravujeme terénní exkurze do zajímavých lokalit, řemeslné dílny, přednášky, hojně navštěvované bývají naučně zábavné akce pro rodiny s dětmi. Za zvířaty na stanici Vedoucí stanice Lucie Spálenková provádí každý den ve stanici alespoò jednu školní výpravu. Foto: Olina Ziglerová Dìti èekají bohatì ilustrované pracovní listy. Ilustrace: Honza Smolík Ochrana fauny ČR má za sebou mnohaleté zkušenosti s oblastí, kterou v současném Rámcovém vzdělávacím programu najdeme pod názvem environmentální výchova. Učitelé jsou v jejím rámci motivováni vést žáky k ohleduplnému vztahu k životnímu prostředí, uvědomování si vzájemné provázanosti kultury a přírody a v neposlední řadě k aktivnímu občanství. Spolupráce s neziskovými organizacemi, které dokážou ukázat na problém a napnout síly k jeho řešení, se při realizaci environmentální výchovy na ško- EVVOLUCE do škol v celé republice V táborském centru ekologické výchovy probíhají pravidelné semináøe pro uèitele k prùøezovým tématùm. Foto: Kristina Zùbková Ochrana fauny ČR je tradičně spjatá s Voticemi, odkud už od roku 1998 vyrážejí nejen pracovníci Stanice pro zraněné živočichy, ale i lektoři programů environmentální výchovy. Jak se rozrůstá síť spolupracujících škol zejména ve středních a jižních Čechách, roste i potřeba nových materiálů, publikací a praktických pomůcek. Proto se sdružení koncem roku 2009 pustilo do realizace ambiciózního projektu Environmentální výchova a průřezová témata na klíč zkráceně Evvoluce. Dìti se mohou na výstavì uvelebit na trávníkovém koberci a hrát si s pracovními listy. Foto: Kristina Zùbková Výukové balíčky plné nápadů Projektový tým se přesunul do Tábora do nově vzniklého centra ekologické výchovy, aby zde relativně nerušeně pracoval na sadách tematicky zaměřených materiálů. Výukových balíčků vzniknou během tří let tři desítky a každý z nich obsahuje několik pracovních listů, prezentací vhodných pro promítání dataprojektorem na plátno a několik pro interaktivní tabule, ucelenou metodiku i konkrétní pomůcky podle tématu. Průřezová témata jsou pro nás výzvou Výukový balíček ve svém zaměření vždy kombinuje téma, které je zajímavé pro zpracování nejen v rámci environmentální výchovy, ale i z pohledu dalšího průřezového tématu. Vzkaz v láhvi tak spojuje téma plastů s rozborem mediálních kampaní na balenou vodu. Tématem Padouch nebo hrdina je nasměrování pozornosti žáků k zákonům, které chrání životní prostředí a postihují třeba pašeráky zvířat. Výukový balíček Tady straším já zase ukazuje, že kultuře nelze rozumět bez znalosti přírodního prostředí, ze kterého vyrůstá. Ozkoušeno,opraveno, zveřejněno Naprosto unikátní je způsob, jakým výukové balíčky vznikají. Autoři totiž nejprve všechny aktivity ozkouší na testovacích školách, aby mohli vše doladit a upravit. Potom nabídnou zájemcům z řad učitelů seminář, na kterém je seznámí nejen s balíčkem, ale i se zkušenostmi z jeho realizace a dalšími souvislostmi zvoleného tématu. A nakonec dají celý materiál na webové stránky, kde ho mají zdarma k dispozici učitelé z celé republiky. Zdá se vám to nemožné? Navštivte projektové stránky a přesvědčte se sami! Klára Smolíková Asi nejvyhledávanější aktivitou ekocentra je návštěva Stanice pro zraněné živočichy ve Voticích. Na prohlídce vedené lektorem se každý návštěvník seznámí s činností záchranné stanice a prohlédne si zvířata, která jsou zde umístěna. S každým zvířetem je spojen příběh. Návštěvníci se dozví, proč se do stanice zvířata dostala a jak je možné poraněním zvířat předcházet. Roční návštěvnost stanice nyní dosahuje neuvěřitelných 6000 návštěvníků! Pracovníci Ochrany fauny ČR se snaží vyjít vstříc zájmu veřejnosti, bohužel stanice svou kapacitou již nestačí a doslova praská ve švech. Její rozšíření je nevyhnutelné. Proto se v současnosti buduje nové ekologické centrum v Hrachově na Příbramsku. Více se o projektu Hrachov dočtete na straně 2. Smutné konce čapích tahů Čeští ornitologové nemohou být neteční vůči situaci v jiných zemích. Jejich ptáky totiž ohrožují povětrnostní podmínky, dravci, ale především člověk v zemích, kterými vedou jejich tahové cesty. Kupříkladu u čápa bílého stojí přírodní příčiny pouze za 4 % úmrtí, ptáci jsou uloveni člověkem ve 13 % případů a všechna zbývající procenta padají na vrub nejrůznějším lidským překážkám, mezi kterými mají smutné prvenství dráty elektrického vedení. Tažní ptáci si trasy do zimovišť nevolí náhodně, snaží se vyhýbat přírodním překážkám vysokým horám či širokým pásům moře. Člověk jim však staví do cesty bariéry nové rychle a nečekaně. Kritická jsou zejména místa při pobřeží či mořské úžiny, kde se v průběhu tahu koncentrují velká hejna. Když tudy procházejí elektrické dráty či zde stojí nezabezpečené sloupy, může dojít Olina Ziglerová k úhynům mnoha desítek až stovek ptáků. Katastrofální zprávy přišly v posledních letech zejména z evropské části Turecka a ze Saudské Arábie, kde došlo kupříkladu před dvěma lety k obrovské čapí tragédii. Jižně od města Džidda nedaleko pobřeží Rudého moře uhynulo po nárazu na dráty na 150 táhnoucích čápů bílých. U dvou ptáků byly zjištěny kroužky slovenského Národního muzea. Bohužel počet střetů ptáků s dráty elektrického vedení roste i na africkém kontinentě. Loni zahynul mladý čáp bílý z Benešovska na drátech u města Eldoret v Keni. Zejména mladí ptáci si s těmito překážkami neumí poradit. Poradit by se měli totiž lidé a zkušenosti s ptákům bezpečnými sloupy přenést i do dalších zemí. Klára Smolíková

5 Společně dokážeme více Cítíme odpovědnost za životní prostředí kolem nás. Proto ročně investujeme přibližně 200 milionů Kč do rekonstrukce elektrického vedení vysokého napětí, abychom přispěli ke snížení rizika poranění zejména dravých ptáků nebo čápů. Úzce přitom spolupracujeme s občanským sdružením Ochrana fauny České republiky a se záchrannou stanicí Ptačí centrum Brno. Další podněty sbíráme i od ostatních ochranářů přírody a ornitologů. třeba zachránit ptačí život.

6 VÝSTAVNÍ NOVINY Světlo pro Prahu po 10 letech KULTURA MEZINÁRODNÍ GALERIE UMĚNÍ Mezinárodní galerie výtvarného umění na IV. nádvoří Státního hradu a zámku Český Krumlov vás srdečně zve k návštěvě výstavy soch a designu Miroslava Párala a jeho hostů nazvané ČES- KO-KRUMLOVSKÁ SURREALITA podzemního města. Otevřeno denně od do hodin Václavské sklepy Dejme slovo samotnému iniciátorovi výstavy Miroslavu Páralovi. Letošní výstavu jsem nazval ČESKO- KRUMLOVSKÁ SURREALITA. I pomlčka mezi pojmy ČESKO a KRUM- LOVSKO má svůj význam, stejně jako situování výstavy do goticko-renesančních sklepů Státního hradu a zámku Český Krumlov, které slouží jako Mezinárodní galerie umění. Zde osobní přestává býti osobním, regionální regionálním, české českým, ocitáte se v podzemním městě času a prostoru, v kontextu věcí můžete najít jejich logiku. Kritiku si rád přečtu. paral@virtual-gallery.cz Miroslav Páral Neziskové organizace jsou důležitým pilířem občanské společnosti RNDr. Miroslav Kundrata je ředitelem Nadace Partnerství, která je nejvýznamnější českou nadací podporující projekty nevládních neziskových organizací, obecních úřadů, škol, ale i jednotlivců v oblasti udržitelného rozvoje ve všech regionech České republiky. Absolvoval geografii na Přírodovědecké fakultě v Brně. Angažuje se ve Fóru dárců a v Radě vlády pro nestátní neziskové organizace. Soustřeďuje se také na práci s firmami ve společných projektech v oblasti udržitelného rozvoje. Nadace Partnerství podpořila také malé počáteční projekty Ochrany fauny ČR a doporučila britskému velvyslanectví její aktivity. Před deseti lety Nadace Partnerství aktivně podpořila výstavu a kampaň Světlo pro Prahu. Proč jste před deseti lety podpořili výstavu Světlo pro Prahu? Někdy v roce 1996 přišli do Nadace Partnerství dva mladí nadšenci, a Pavel Pešout, se skvělým projektem na snižování úmrtnosti ptáků na drátech vysokého napětí. Nazvali ho příhodně Sloupy smrti a naše správní rada ho bez váhání podpořila, i když se nám zdál hodně ambiciózní. Projekt úspěšně dotáhl už Pavel Křížek v nově založené organizaci Ochrana fauny ČR. Výstava Světlo pro Prahu byla jeho mediálním vyústěním a pomohla upřít pozornost veřejnosti i distributorů na obrovský, přitom ale technicky dobře řešitelný problém. Od dětství jsem postrádal ve světě dospělých používání logiky a kontextu věcí. Rodiče a blízké okolí to se mnou neměli jednoduché, chtěl jsem o věcech diskutovat, dokázat, že pravdu nemají oni, nýbrž já. Nešlo o dětskou negaci veškerého, ne, ne, ne. Otec ve snaze přimět mě, abych si myl ruce před jídlem, mi přinesl mikroskop a ukázal hemžení organizmů ve špinavé vodě. Spatřil jsem buňku a toužil vidět atom, mít velký dalekohled a pochopit vesmír, nekonečno. Díky kontextu se tak záhy stalo a mohl jsem se stát sochařem. Dnes, letos v roce 2010 je mi 55 let a mé okolí to stále se mnou nemá jednoduché, neb v jeho konání stále postrádám logiku a kontext. V čem spatřujete význam nevládních neziskových organizací? Neziskové organizace jsou neformálním, ale o to důležitějším pilířem občanské společnosti. V ochraně přírody stejně jako v sociální či kulturní oblasti dělají to, co stát neumí a nemůže dělat, nebo co dělá neefektivně. Ekologické neziskovky velmi často plní i onu pověstnou roli hlídacího psa demokracie. Jak vzpomínáte na počátky spolupráce s Ochranou fauny ČR a jejím předsedou Pavlem Křížkem? Pavel dokázal vždy své okolí zaujmout a nadchnout svým entusiasmem i jakousi zarputilostí, s jakou svoje vize realizuje. Je jedním z mála bytostných ochranářů, kteří umí komunikovat i s lidmi z druhého břehu a domluvit se s nimi na spolupráci. Pavel se vždycky dovedl obklopit kvalitními lidmi a co je vzácné, svými výsledky motivuje i dárce k tomu, aby mu v jeho bohulibé činnosti pomáhali. Hodně jsem se od něj naučil. Mohl byste zmínit zajímavý projekt, který jste v současné době podpořili nebo se chystáte podpořit? V oblasti ochrany přírody jsme nedávno podpořili například projekt Náš soused netopýr České společnosti pro ochranu netopýrů a před tím obdobný projekt na ochranu rorýsů České společnosti ornitologické. Tyto dvě skupiny živočichů využívají často lidská sídla a po staletí žijí v symbióze s lidmi. Se zateplováním domů a opravami střech však v poslední době ubývá různých otvorů a škvír, kde hnízdí a přivádějí na svět mláďata. Obě organizace spolupracují se stavaři a provádí osvětu, která ukazuje řešení, jak tuto symbiózu zachovat. Jaký pták je Vám sympatický a proč? V souvislosti s Pavlem Křížkem samozřejmě chřástal polní. Jednak proto, že tento ohrožený druh symbolizuje středoevropskou krajinu před intenzifikací zemědělství a také proto, jak Pavel umí barvitě líčit noční pozorování jeho milostných hrátek na Voticku. Máte nějaký vzkaz pro návštěvníky výstavy Světlo pro Prahu po deseti letech? Ptejte se svých dodavatelů energie nejen na to, z jakých zdrojů elektřina pochází, ale i na to, zda ji k vám přivádějí, aniž by mrzačila a zabíjela ptáky na sloupech vysokého napětí. Josef Makoč Pane Párale, když Vás Pavel Křížek znovu pozval ke spolupráci na realizaci výstavy Světlo pro Prahu po deseti letech, nebál jste se, že vstupujete po druhé do stejné řeky? Bál a hodně! Nerad jsem slouhou, nerad dělám věci na objednávku, zadání bylo extrémně jiné. Cílem výstavy mělo být poděkování všem, co pomohli, ukázat, že se věci mění k dobrému a že má smysl bojovat za dobrou věc. Pro výstavu Světlo pro Prahu po deseti letech byly zprvu dohodnuty shodné výstavní prostory v přízemí historické budovy, ve kterých byla realizována výstava v roce Pro tento prostor jsem připravil architektonicko-výtvarné řešení a toto odevzdal jako podklad k dalšímu jednání do Národního muzea. Výzvou mi byl shodný výstavní prostor. Vstoupit po deseti letech do stejné řeky! Byla to výzva, které jsem nemohl odolat. Rok uplynul, Národní muzeum se začalo připravovat na kompletní rekonstrukci budovy a došlo k fatální změně, k rozhodnutí o výstavním prostoru. Pro výstavu byl určen jiný prostor, v jiné budově, ve druhém patře, v budově bývalého Federálního shromáždění. To jsem se teprve začal bát. 6 Nerad jsem slouhou Nečekaná nabídka přišla z Bruselu. Bývalý ministr životního prostředí RNDr. Ladislav Miko oslovil autory Světla pro Prahu s nabídkou, aby byla výstava po ukončení v Národním muzeu převezena k instalaci do srdce Evropské unie Bruselu, a to přímo do sídla Evropské komise. Zde v současné době Miko působí ve funkci ředitele odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity Generálního ředitelství pro životní prostředí EK. K myšlence se připojila i ředitelka odboru mezinárodní ochrany Gabrielu Osvaldovou zná veřejnost především jako herečku a textařku, z nedávné doby také jako porotkyni soutěžních pořadů hledající pěvecké talenty. Méně lidí však ví, že Gabriela Osvaldová v roce 2001 aktivně podpořila konání výstavy Světlo pro Prahu. Namluvila klip upozorňující na tzv. sloupy smrti a na utrpení ptáků, kteří na ně usednou. Moc nás proto těší, že si o deset let později opět našla čas a stane se moderátorkou slavnostního zahájení letošní výstavy. V roce 2001 jste vystoupila na obranu výstavy, které hrozil zákaz. Přitom u nás se říká: Nehas, co tě nepálí. Můžete prozradit proč? Protože považuju za trestuhodné mrzačit a vraždit zvířata jen díky lhostejnosti nebo touze ušetřit na nepravém místě. Budovu nazvanou Nová budova Národního muzea jsem navštívil, abych shlédl určené výstavní prostory, a byl jsem zděšen. Šlo spíše o jakési dvě klubovny v jednom, do kterých se vchází přes velkou vestavěnou skříň a toto vše ve druhém patře budovy, která postrádá vstup. Abych barák pochopil, prošel jsem celým domem, seznámil se s ním. Ptal jsem se, čemu má v budoucnu sloužit, jaký má obsah, jaké výstavy jsou zde plánovány. A hlavně: Chodí sem někdo? Bylo zřejmé, že budova má návštěvnost sporadickou, méně než sporadickou. Setkal jsem se zde se vstřícností: Příčku, dodatečně vystavěnou, zbouráme. Instituce toto potvrdila písemně a já zpracoval druhé architektonicko-výtvarné řešení pro jeden celistvý prostor. Práce mě znovu začala bavit, vše jsem přizpůsobil a podřídil charakteru architektury. Znovu jsem prožil euforii z tvorby, řešení bylo Národním muzeem odsouhlaseno, já začal intenzivně pracovat. Když bylo vše hotovo a realizováno skoro do posledního detailu, těsně před balením pro transport přišla zpráva: Příčka se bourat nebude, je tam vedena elektrika. To už jsem kolaboval, navíc jsem se nemohl domluvit s Národním muzeem o velikosti jeho loga na pozvánkách, billboardu, plakátu, jako by nešlo o výstavu, nýbrž o loga a loga, další a další loga. Požadavkům jsem vyhověl a přestal být autorem grafiky, trochu se zvrhla v negrafi ku. biodiverzity Mgr. Dagmar Ziková z Ministerstva životního prostředí ČR. Jednání jsou teprve na počátku. Po úspěchu předchozí výstavy Světlo pro Prahu v Praze, Olomouci, Českém Krumlově a Bratislavě, která se jen v Národním muzeu s počtem 130 tisíc návštěvníků řadí mezi nejnavštěvovanější výstavy v historii muzea, to však není zcela sázka na divokou kartu. Bylo by to zajímavé ukončení kampaně, která už od poloviny 90. let bojuje za ochranu ptactva před úrazy na sloupech elektrického vedení. Věřila jste organizátorům, že výstavou mohou něco změnit? Ano, už tím, že se o tom lidé dozvědí a ti, kdo o tom rozhodují, uvidí na vlastní oči, co jejich rozhodnutí působí a za co jsou zodpovědni. Co Vás osobně trápí v oblasti ochrany přírody? Třeba by to mohl být nápad pro další výstavu v Národním muzeu. Stavba nesmyslných silnic a požírání krajiny rozlehlými hnusnými sklady čehokoli, k čemuž bych přiřadila i další supermarkety. Krajina je důležitější než krátkodechý konzum. Hlavním tématem výstavy Světlo pro Prahu po deseti letech je silný příběh. Má smysl v dnešní době vyprávět lidem příběhy a daří se to textům populární hudby? Jistě víte, že má. Jsem docela pyšná, že odrhovačkou Láska je láska Foto: Radim Koøínek Nemohl jsem dopustit, aby příčka byla důvodem k odřeknutí výstavy. Zde nejde o mě, jde o obsah výstavy, který má být sdělen. Připustil jsem si tedy, že své dílo (obraz, sochu) přeříznu na dvě poloviny, a opět mě začal život bavit! To člověk nevymyslí, to může přinést pouze život, konečnou podobu výstavy vymyslel život, nejsem jejím autorem, jejím autorem je život sám. Stav věcí kolem příprav letošní výstavy Světlo pro Prahu po deseti letech se nápadně podobá stavu věcí kolem příprav výstavy Světlo pro Prahu v roce Jen doufám, že ji nikdo v den vernisáže nezpochybní, nezakáže. Člověk nikdy neví. Světlo pro Prahu po 10 letech do Bruselu?! GABRIELA OSVALDOVÁ - ks - Unikátní zapojení výstav do kampaně Cena za světlo ukázalo, že tento způsob komunikace s veřejností není zastaralý. Snad i návštěvníci v Bruselu budou mít možnost ohodnotit, že někdy je zprostředkování informací skrze masová média málo. Někdy je potřeba přijít a vidět. Naturalisticky pojaté exponáty mají velkou zásluhu na zlepšení stavu ekologizace venkovního elektrického vedení v zemích Visegrádské čtyřky. Stačí si na problém pořádně posvítit. se podařilo trochu posunout téma homosexuality a možná i zkostnatělé nazírání naší společnosti. Ani jsem to nečekala. Žijeme ve věku moderních technologií. Jak píšete své texty? Na papír, nebo používáte počítač? Ono by to bez počítače už jaksi nešlo. Někteří lidé vyhlížejí čápa, jiní hledají dům holubí nebo touží být volní jako pták. Jaký je Váš vztah k opeřencům v našich hlavách i na nebi nad nimi? Ráda bych, aby nám zůstali. V mnoha evropských zemích dopustili, aby ptáci téměř vymizeli. Tak se poučme a važme si toho, co ještě máme. Josef Makoč

7 VÝSTAVNÍ NOVINY Světlo pro Prahu po 10 letech NÁZORY Biodiverzita se týká nás všech Jedním z rychle ubývajících druhù našich mokøadù je pøekvapivì i racek chechtavý (Larus ridibundus). Foto: Lenka Barèiová Podle nedávného průzkumu Eurobarometru si mnoho Evropanů pod pojmem biodiverzita nedokáže nic představit a informovanost o jejím významu a ohrožení nelze než považovat za nedostačující. K čemu je nám biodiverzita? Biodiverzita neboli biologická rozmanitost na druhové úrovni představuje obrovské přírodní bohatství, ať už z hlediska ekonomického nebo kulturního. Biodiverzita totiž do určité míry zaručuje udržitelnost fungování ekosystému, to znamená, že ekosystém je dlouhodobě schopen poskytovat lidem potraviny, pitnou vodu a řadu dalších služeb (např. ochranu před erozí půdy). Největším hříchem je zbabělost PhDr. Vladimír Špidla je český politik. Od roku 2002 do 2004 zastával funkci předsedy vlády, od roku 2004 do roku 2010 pak post evropského komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Co se Vám vybaví, pokud se řekne Světlo pro Prahu? Národní muzeum, zšeřelé prostory a artefakty, které mě zasáhly. Vedly mě až za hranici obvyklého uvažování. K poznání, které se nedá snadno vyjádřit, ale zůstane pro vás důležité. Proč jste se rozhodl, na rozdíl od Vašich tehdejších kolegů, výstavu před deseti lety podpořit? Těžko říci. Bylo to zcela spontánní? Mám rád život a biofilní uvažování je pro mě důležité. Zbytečná smrt ptáků na stožárech vysokého napětí mi připadala barbarská. Když jsem poznal, že je ještě zbytečná, rozhodnutí bylo hotové. Šest let jste působil jako evropský politik, získal jste tedy určitý odstup. Myslíte si, že česká iniciativa na poli ekologizace venkovního vedení může mít vliv i na další státy? Samozřejmě roli hrálo i to, že jsem již viděl některé Páralovy výstavy, a tak jsem si do určité míry uměl představit koncepci díla a těšil jsem se. Za svůj profesní život jste určitě poznal leckteré dravce. Co jste si z těchto setkání odnesl za poučení? Jsem si jistý, že ano. Jedním ze zdrojů síly EU je schopnost učit se navzájem. Zájem o takzvané dobré praxe je všude velký. Náš projekt je nepochybně dobrou praxí. Začal jsem třídit politiku, pravděpodobně ne zcela v souladu s převládajícími směry politologického uvažovaní, na nekrofilní a biofilní. Cílem a účelem té nekrofilní politiky je moc nad životem. Protože největší mocí v tomto smyslu je smrt, stává se sama smrt cílem této politiky. Snad v nejčistší podobě zní ve válečném pokřiku nacionalistů za občanské války ve Španělsku Ať žije smrt. Biofilní linie má ve svém centru život a nehledá moc jako cíl. Nejčistším představitelem je pro mne svatý František z Assisi. Zkuste se tímto pohledem podívat na českou politiku! Je to zajímavé. Výstava Světlo pro Prahu po deseti letech je připravována jako vzkaz veřejnosti, že bojovat za dobrou věc má smysl. Podle čeho se dá v politice určit, co je to dobrá věc? Občas to jde, ale žádné spolehlivé hledisko neexistuje. Řada politických rozhodnutí je tak komplexní, že to přesahuje naše analytické schopnosti. Myslím, že důležitým hlediskem je otázka biofilie a nekrofilie. Je třeba porovnat politiku se svými nejvnitřnějšími hodnotami a přímou nejistotou. Co je ale nejpodstatnější, je mít odvahu, pokud jsem již poznal. Protože jak říká Kristus v románu Mistr a Markétka, největším hříchem je zbabělost. Cítíte se být volný jako pták? Tak jako pták se všemi danostmi, kterým je podřízen, s celou sítí vztahů, jíž je součástí, ano. Josef Makoč Vladimír Špidla je známý svou láskou k historii, kterou studoval na Filozofické fakultě UK, zajímá se o památkovou péči a přírodu. Je též aktivním sportovcem. V době konání výstavy Světlo pro Prahu působil ve funkci místopředsedy vlády. Téměř jako jediný český politik výstavu osobně navštívil a zásadním způsobem se zasadil o prosazování cílů, kterých se výstava snažila dosáhnout. Úbytek biologické rozmanitosti vlivem lidské (ne)činnosti je v dnešní době jedním z nejvážnějších globálních problémů. Proto byl rok 2010 vyhlášen Organizací spojených národů (OSN) Mezinárodním rokem biodiverzity. Cílem aktivit v rámci této kampaně je upozornit na příčiny vymírání rostlin a živočichů a zároveň se pokusit je zastavit či alespoň zpomalit. Jaká je situace v ČR? V současné době je z území České republiky znám výskyt přibližně druhů hub, rostlin a živočichů, z nichž je celá jedna třetina hodnocena jako ohrožená. Mezi závažné příčiny úbytku biologických druhů na území České republiky patří ničení přírodních stanovišť, jejich fragmentace a pokles standardních způsobů obhospodařování krajiny, jakým je například pastevectví. Mezi naše nejrychleji ubývající druhy patří především ptáci zemědělské krajiny (např. skřivan, koroptev, čejka) a druhy vázané na mokřady (obojživelníci, potápka černokrká a řada dalších živočichů). Lenka Barčiová Dráchovští čápi V obci Dráchov na Soběslavku v roce 2009 zemřeli následkem zranění na sloupu elektrického vedení tři čápi z pětičlenné čapí rodiny. Na základě této události společnost E.ON Česká republika přislíbila na jaře tohoto roku zabezpečení všech sloupů v okolí tohoto hnízda, aby již k podobným nehodám nedocházelo. Olina Ziglerová Èapí hnízdo v Dráchovì. Osud èápù sleduje celá vesnice odnepamìti. Smutný pøíbìh z loòského roku otøásl všemi obyvateli vesnice. Foto: Olina Ziglerová Trafostanice v blízkosti èapího hnízda se stala osudnou již mnoha èápùm. Foto: Olina Ziglerová 7 Pokaždé, když vidím v krajině zabezpečené sloupy, mám z toho dobrý pocit dokončení ze strany 1 Vzpomněl byste si na nějaký podobný případ z Evropské komise, kdy nezisková organizace dosáhla díky své kampani legislativních změn? Popravdě řečeno, to je složité posoudit, pokud člověk nemá znalosti podrobného pozadí. Nepochybně ale jsou velké nevládní organizace, které legislativu přímo či nepřímo významně ovlivňují, např. RSPB v Británii nebo Natuurmonumenten v Nizozemí. Většinou jde ale o NGO s milióny nebo statisíci členy, čili je těžké je srovnávat s Ochranou fauny. Dostanete se vůbec jako evropský politik na český venkov? Které změny Vás v poslední době v české krajině zaujaly? Samozřejmě dostanu. Jednak mám v Čechách na venkově dům (i když u Prahy) a jednak chodím aktivně na venkov, abych mohl vývoj krajiny vnímat osobně. Ty nejmarkantnější změny na venkově byly shrnuty ve Zprávě o stavu české přírody a krajiny, která vyšla v roce 2009 v době mého působení na postu ministra životního prostředí. Nelze si nevšimnout masivní urbanizace, fragmentace krajiny, zintenzivňování zemědělství v některých oblastech a taky opouštění okrajových oblastí. To vše s dopady na biodiverzitu. Pokud ale mluvíme o Světle pro Prahu, každý si musí všimnout změny na vedeních elektřiny stožáry jsou prakticky po celé republice jiné než před výstavou. Přiznám se, že pokaždé, když je vidím, mám z toho velmi dobrý pocit: jasný důkaz, že vytrvalá snaha a dobrý argument může slavit úspěch, i když v součtu vůbec nejde o levnou záležitost. Letošní rok je rokem biodiverzity. Jaké problémy vnímáte jako nejpalčivější z hlediska biodiverzity a jak je řeší Evropská komise? To je otázka, která by vyžadovala velmi dlouhou odpověď. Takže jen v krátkosti. Je třeba reagovat na trendy zmíněné výše. Problémem je integrace zásad ochrany přírody do ostatních politik (třeba dopravní, energetické, zemědělské atd.). Musíme se vypořádat s dopady změn klimatu a s velkým vlivem invazních druhů. Krajina potřebuje svoji funkční kostru, zelenou infrastrukturu tu je třeba dobudovat, aby se snížily dopady fragmentace a izolace jednotlivých populací. Hodně se ještě musí udělat v systému chráněných území a v péči o populace druhů potřebujeme plány péče i jejich finanční zajištění. Je toho prostě mnoho. Základní představu o programu na příštích 10 let přinese nová strategie Evropské komise pro biodiverzitu, na které pracujeme a která by měla být Komisí předložena na konci roku biodiverzity čili letos v prosinci. Co byste popřál výstavě Světlo pro Prahu po deseti letech? Ať je aspoň tak úspěšná jako ta původní. A ať ukáže lidem, že existují cesty jak prosadit správné myšlenky, že jde jen o to se do toho poctivě a vytrvale pustit. Výstavní noviny Bára Paulerová Doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD. je odborníkem v oblasti ochrany prostředí. Po přírodovědných studiích na Univerzitě Karlově působil ve Slovenské akademii věd. V letech pracoval v České inspekci životního prostředí. Od roku 2005 řídí v Evropské komisi sekci ochrany přírodních zdrojů. Práci pro Evropskou komisi přerušil krátce ( až ), kdy přijal post ministra životního prostředí ve Fischerově vládě. V roli náměstka ministra životního prostředí pro oblast ochrany přírody v letech pomohl prosadit legislativní změny na ochranu ptactva. Ladislav Miko je dlouholetým sympatizantem Ochrany fauny ČR. Tomáš Bělka poskytl fotografie na výstavní panely o biodiverzitě. Děkujeme. Světlo pro Prahu po deseti letech Neprodejné. Vychází jako doprovodný materiál stejnojmenné výstavy. Editor: Klára Smolíková Redakční zajištění: Centrum ekologické výchovy Tábor a Stanice pro zraněné živočichy Votice Grafické zpracování: Ondřej Kalivoda Vydavatel: Ochrana fauny České republiky Tisk: Tria v.o.s. Olbramovice

8 VÝSTAVNÍ NOVINY Přípravy na letní Anilympiádu pomalu vrcholí. Špičkoví atleti si nechávají masírovat své končetiny a míří do dějiště 0. ročníku unikátního sportovního setkání. Běžecké disciplíny Pochybovat o vítězi sprinterských běhů na 100, 200 a 400 metrů nelze, neboť se jich zúčastní nepřekonatelný mistr světa gepard (Aci- Světlo pro Prahu po 10 letech Nejlepší atleti světa změří své síly Na vítězství v královské běžecké disciplíně maratonu si brousí zobák vytrvalý běžec pštros dvouprstý (Struthio camelus), který dokáže běžet rychlostí 45 km/h déle než 20 minut a maratonskou trať by zřejmě dokázal uběhnout za minut. Skok vysoký a daleký Skokanské disciplíny budou divácky nejzajímavější, o jejich vítězích rozhodne momentální forma jednotlivých závodníků. Mezi favo- Jarní tah obojživelníků je tím nejnebezpečnějším typem migrace v říši zvířat a v současné kulturní krajině se počet rizik ještě zvyšuje zejména kvůli silničnímu provozu. Počet migrujících jedinců závisí na několika faktorech, například na teplotě, srážkách, intenzitě automobilového provozu, zajištění lokality v minulých letech či zániku některé z okolních vodních ploch. K tomuto jarnímu putování může dojít již v únoru. Nejčastěji však obojživelníci zahajují svou dalekou cestu koncem března, kdy dochází ke zvýšení teploty i vzdušné vlhkosti. Právě tento moment je pro nás nejdůležitější s několikadenním předstihem musíme na rizikových lokalitách zajistit jejich bezpečný přechod. V místě, kde dochází ke zkřížení komunikace s migračním koridorem, postavíme zábrany v podobě 30 cm vysoké fólie, která pro obojživelníky představuje nepřekonatelnou bariéru. Společně se záchytnými ploty nainstalujeme padací pasti. Ty nám umožňují téměř stoprocentní odchyt migrujících obojživelníků Jarní tah obojživelníků Foto: Lucie Spálenková SPORT 8 a následně jejich bezpečný přenos přes komunikaci. K nejmasivněji táhnoucím druhům patří ropucha obecná nebo blatnice skvrnitá. V případě nezajištěné lokality můžeme být svědky zbytečného usmrcení stovek až tisíců jedinců plných vajíček pod koly automobilů. A proč vlastně obojživelníci podstupují tuto strastiplnou cestu? Důvod je jednoduchý obojživelníci hibernující na suchu po probuzení putují k vodní ploše, kde hledají partnera, a kde následně dochází i ke vzniku další generace. Každoročně přenášíme tisíce obojživelníků. Pokud by nám byl osud našich vymírajících obojživelníků lhostejný, naše děti a vnoučata by znala podvečerní žabí serenády jen z vyprávění Lucie Spálenková Náš jelen lesní (Cervus elaphus) patøí mezi skokanskou elitu. Ve skoku dalekém se pøenese do vzdálenosti 12 metrù. Foto: Lenka Barèiová onyx jubatus). Gepard dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h během tří vteřin, dosahuje rychlosti až 115 km/h a běh na 400 metrů zvládá v čase 16 až 20 vteřin. Přesto mu však uniká titul nejrychlejšího zvířete planety, který drží letecký akrobat sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který při střemhlavém letu dosahuje rychlosti 250 až 350 km/h. Běh na středně dlouhých a dlouhých tratích (0,8 6 km) je doménou kopytníků. Na osmistovce je největším favoritem vidloroh americký (Antilocapra americana), který udrží svou maximální rychlost (cca 90 km/h) na větší vzdálenost než gepard. Šestikilometrovou trať zdolá vidloroh průměrnou rychlostí 56 km/h, podobného výkonu jsou schopni i nejrychlejší závodní koně. rity patří sportovci z týmu kočkovitých šelem. O zlato se ve skoku vysokém utkají jaguár (Panthera onca), levhart (Panthera pardus) a puma (Puma concolor), kteří dokážou vyskočit do výšky kolem 5,5 metru. Skok daleký je bezesporu nejkvalitněji obsazená disciplína, a proto očekáváme tuhý souboj o prvenství. Nejlepší výkony vrcholových skokanů, jakými jsou například klokan rudý (Macropus rufus), jelen lesní (Cervus elaphus) a impala (Aepyceros melampus), se pohybují mezi 12 a 13 metry. Na základě exkluzivních informací od ruských zpravodajů je však zřejmě předčí irbis horský (Panthera uncia), který dokáže přeskočit příkop o šířce 15 metrů. Lenka Barčiová Foto: Radim Kořínek Člověk žije na tomto světě jen jednou a měl by se pokusit zde zanechat něco, za co se nebude stydět a co ho bude naplňovat uspokojením, že u toho byl. Já měl to štěstí, že se mi to podařilo. Moc si toho vážím a děkuji za tuto příležitost tomu nahoře, co není. Je však na čase udělat místo pro další generace. Jsem poněkud unavený a hlavně se chci vrátit ke kořenům (zpět do přírody) a dělat to, proč jsem Ochranu fauny ČR zakládal. Pak jen zpovzdálí dohlížet, aby naše votické logo bylo vidět jen v dobrém světle a pomáhalo dobrým věcem. Chci na tomto místě poděkovat rodině za její podporu a také Epilog desítkám lidí, kteří se podíleli na výstavě - nyní i před deseti lety. Chtěl bych vyzdvihnout přínos neziskových organizací, které se na přípravě obou výstav podílely, protože za nimi stojí stovky příznivců, bez kterých se neziskovky neobejdou. Rád bych vzdal hold bezmála 140 starostům, kteří rok co rok podporují v jižní části Středočeského kraje a v severní části Jihočeského kraje aktivity Ochrany fauny ČR. Mé poděkování míří i všem sponzorům Ochrany fauny ČR a věřím, že jí zachovají nadále přízeň, protože jejich partnerství je nezastupitelné. A zapomenout nemohu ani na všechny, kdo se hlásí k logu Ochrany fauny ČR jako zaměstnanci nebo dobrovolníci, bez nich by to nefungovalo. Před deseti lety jsem výstavu věnoval dr. Hanzákovi, řediteli Národního muzea za to, že mě jako školáka přijal a umožnil mi stát se ornitologem. Tuto výstavu chci věnovat manželům Roeslovým pro velký obdiv k nim, dále sochaři s velkým srdcem Miroslavu Páralovi a jeho ženě za to, že jsou, a speciální věnování věnuji nedávno zesnulému MVDr. Pavlovi Žákovi, který spoluzakládal Ochranu fauny ČR. Mrzí mě, že jsme si nestačili najít na sebe víc času a pořád se někam hnali.