VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Martina Zdichyncová

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Martina Zdichyncová Košer turismus v Praze Bakalářská práce 2016

2 Košer turismus v Praze Bakalářská práce Martina Zdichyncová Vysoká škola hotelová v Praze, spol. s r. o. Katedra hotelnictví Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdání bakalářské práce: mzdichyncova@seznam.cz Praha 2016

3 Bachelor s Dissertation Kosher tourismus in Prague Martina Zdichyncová The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hotel Management Major: Hospitality Management Thesis advisor: Mgr. Monika Klímová Date of Submission: mzdichyncova@seznam.cz Prague 2016

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Košer turismus v Praze, zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r.o. V Praze Martina Zdichyncová

5 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, Mgr. Monice Klímové, za poskytnutí užitečných rad. Rovněž děkuji paní Michaele Efrati a Jitce Davidové za ochotu a poskytnutí cenných informací, a všem, kteří se podíleli na vyplnění dotazníku, který byl součástí mého výzkumu. Poděkování patří i mé rodině, za podporu a trpělivost.

6 Abstrakt Zdichyncová Martina, Košer turismus v Praze, [Bakalářská práce], Vysoká škola hotelová v Praze spol. s r.o. Vydáno v Praze dne , Počet stran: 59. V této bakalářské práci se zabývám specifickým přístupem k jedné z forem cestovního ruchu, kterým je košer turismus. Košer turismus vychází z principů judaismu, který je jedním ze světových náboženských směrů. Náboženství se promítá do různých oblastí každodenního života a jeho vliv můžeme zaznamenat i ve sféře cestovního ruchu. Zejména v dnešní době globalizace dochází k významnému prolínání světa a kultur. Je proto důležité seznamovat se alespoň okrajově s historií a rozlišnostmi kulturních zvyklostí zejména v oblasti cestovného ruchu. Košer turismus přináší celou řadu specifických přístupů v oblasti ubytovacích i stravovacích služeb. V této práci jsem se pokusila zachytit, v čem tyto odlišné přístupy spočívají, z jakých náboženských paradigmat vycházejí. Cílem práce bylo vyhodnotit, jaké nároky košer klientela klade na poskytovatele služeb a zda je obtížné židovskou klientelu a jejich požadavky uspokojit. Především mě zajímalo, jak rozsáhla je nabídka služeb v souvislosti s košer turismem v Praze, zda je v současnosti dostačující. V teoretické části jsem se zaměřila na vymezení pojmů jako je judaismus, jeho historický vývoj a dále vysvětlení základních pojmů židovského náboženství, židovských svátků, hlavních směrů judaismu a v neposlední řadě zmiňuji význam Pražského židovského města pro rozvoj košer turismu. K získávání informací jsem použila formu dotazníkového šetření a řízených rozhovorů s pracovníky cestovního ruchu, kteří se specializují na židovské zákazníky. Docházím k závěru, že služby pro tuto klientelu jsou velmi specifické a není snadné náročným zákazníkům vyhovět. Dostupnost služeb v Praze je dostačující, ale najde se i prostor pro nový typ služeb. V návrhové části doporučuji možnosti ke zlepšení informovanosti pro poskytovatele služeb. Klíčové pojmy: náboženství, judaismus, košer, židé, kašrut, turismus, služby.

7 Abstract Zdichyncová Martina. Kosher tourism in Prague.Bachelor s Dissertation. The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Prague Total number of pages: 59. In this thesis I deal with a specific approach to one of the forms of tourism, which is kosher tourism. Kosher tourism based on the principles of Judaism, which is one of the world's religions. Religion is reflected in various areas of everyday life, and its influence can be observed in the sphere of tourism. Especially in this age of globalization, there is significant blending of cultures and the world. It is therefore important to be at least become acquainted with the history and diversity of cultural practices in particular in the field of tourism. Kosher tourism brings a wide range of specific approaches in the areas of accommodation and catering services. In this work, I tried to find out what these different approaches are, of what religious paradigms are based. The aim of the work was to assess what kosher clientele demands placed on the service provider and whether it is difficult to clients and satisfy their requirements. Above all, I wonder how extensive the offer of kosher services in Prague that is currently sufficient. In the theoretical part, I focused on the definition of terms such as Judaism, its historical development and explanation of basic concepts of Judaism, Jewish holidays, Judaism rules and last but not least I mention the importance of the Prague Jewish kosher for the development of tourism. To gather the information I used form of questionnaires and structured interviews with employees of the tourism industry who specialize in Jewish customers. I conclude that the services for this clientele are very specific and it is not easy to satisfy demanding customers. Availability of services in Prague is sufficient, but there are also space for a new type of service and I recommended options to improve information for service providers. Keywords: religion, kosher, kashrut, Judaism, Jews, tourism, services.

8

9 OBSAH SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM ZKRATEK ÚVOD CHARAKTERISTIKA ŽIDOVSKÉHO NÁBOŽENSTVÍ Historický vývoj judaismu Větve judaismu Židovské symboly Židovské svátky Židovská Praha Hlavní principy židovského náboženství v cestovním ruchu SLUŽBY CESTOVNÍHO RUCHU PRO KOŠER KLIENTELU Ubytovací služby Hotelové služby Ubytování v soukromých apartmánech Stravovací služby Služby cestovních kanceláří NÁVRHOVÁ ČÁST ZÁVĚR LITERATURA PŘÍLOHY... 57

10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tab. 1: Počet návštěvníků z Izraele v ČR: Tab. 2: Srovnání podle typu hromadného ubytovacího zařízení: Tab. 3: Počet přenocování: Seznam grafů Graf 1: Setkáváte se pravidelně s košer klientelou? Graf 2: Jaký typ klientely převažuje? Graf 3: Znáte zvyklosti židovských klientů vycházejících z náboženských předpisů? Graf 4: Jakým způsobem zajišťujete stravovací služby v hotelu pro košer klientelu? Graf 5: V jakém rozsahu poskytujete stravovací služby pro košer hosty? Graf 6: Jakým způsobem zabezpečujete personál pro poskytování košer služeb? Graf 7: Spolupracujete s osobou pověřenou pro certifikací pro košer stravování? Graf 8: S jakými dodavateli košer produktů spolupracujete? Graf 9: Poskytujete služby v souvislosti s židovským svátkem šabat? Graf 10: Jaký je zájem o služby v souvislosti s košer turismem?... 41

11 SEZNAM ZKRATEK CR HUZ cestovní ruch hromadné ubytovací zařízení UNESCO United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu WTO World Travel Organisation Světová organizace cestovního ruchu

12 ÚVOD Ve své práci se zabývám problematikou košer turismu z hlediska nabídky služeb. Zaměřila jsem se na hlavní město Prahu, neboť je nejvyhledávanější destinací židovskými turisty v rámci České republiky. Praha je s židovskou kulturou velmi úzce spjata již historicky. Tento fakt se projevuje i v současnosti a o Prahu a její Židovské město sledujeme ze strany židovských turistů stálý zájem. Košer turismus je velmi specifický typ cestovního ruchu, můžeme jej označit jako náboženský cestovní ruch, protože vychází z náboženských principů judaismu. K výběru tématu mě vedly osobní zkušenosti s židovskými hosty během mé hotelové praxe, zájem o principy judaismu a získání nových poznatků v této oblasti. Nebylo vždy snadné v prostředí běžného hotelu uspokojit všechny požadavky židovských zákazníků. Myslím, že z větší části byla mnohá nedorozumění zapříčiněná nedostatečnou znalostí židovské kultury a nepochopením pravidel vycházejících z judaismu. Zpracování tématu košer problematiky mi umožnilo hlubší poznání židovské kultury. Cílem mé práce je analyzovat a zhodnotit služby, které hlavní město Praha poskytuje pro židovskou klientelu. Provedla jsem průzkum napříč celým spektrem možností, které hlavní město pro košer turisty nabízí. Stanovila jsem si dvě hypotézy: 1) Hypotéza: Rozsah nabídky služeb pro košer zákazníky je v Praze dostačující a kvalita poskytovaných služeb je uspokojivá, jak v oblasti stravování, tak ubytování; 2) Hypotéza: Košer produkty na českém trhu pocházejí převážně od tuzemských výrobců. V souladu se stanovenou hypotézou zjišťuji, jaký je rozsah a kvalita ubytovacích a stravovacích služeb pro židovské turisty jaké jsou v této oblasti nedostatky, zda je na trhu prostor pro zlepšení případně rozšíření stávající nabídky. Práce je rozdělena do tří hlavních částí: teoretické, analytické a návrhové. V teoretické části nejprve obecně charakterizuji judaismus, jeho historický základ a vývoj, principy a dogmata židovského náboženství. Zachycuji vývoj židovství a vysvětluji původ jednotlivých pravidel, která jsou všeobecně známá. Mnohé z nich vznikaly jako důsledek událostí, které židovský národ provázely od jeho počátku a mají svůj nezpochybnitelný význam. Pro kvalitní poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu přispěje hlubší seznámení se s židovskou kulturou a hlavními paradigmaty. V další kapitole se zaměřuji 12

13 na svátky, jako součást židovské kultury a jejich projev v oblasti cestovního ruchu. Židovské svátky tvoří jeden z pilířů judaismu. Jejich průběh má svá pevně daná pravidla a můžeme se s nimi setkat nejen v běžném životě židů, ale promítají se i do oblasti cestovního ruchu. Především zvyky spojené se svátkem šabat, který popisuji podrobněji v jedné z kapitol, se hotelnictví projevují velmi často. Židé slaví tento svátek každý týden od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce a tudíž jej ctí i na svých cestách. K židovství patří také celá řada symbolů, které zaujímají významné místo v celém židovském náboženství. Mezi tyto hlavní symboly patří Tóra, Talmud, Chrám, synagoga a Smlouva. Vysvětlením významu jednotlivých pojmů v judaismu se věnuji v další kapitole. Protože téma košer turismu v rámci České republiky by bylo velmi obsáhlé, v práci jsem se zaměřila z pohledu cestovního ruchu na Prahu. V návaznosti na vybranou destinaci uvádím historický vývoj židovské Prahy a význam židovského města a jeho atraktivity pro současné turisty. Památky židovského města patří mezi nejnavštěvovanější objekty v Praze, ale krátce zmiňuji i další oblíbené cíle košer turistů v České republice mimo hlavní město. V České republice se nachází celá řada významných míst a měst, které jsou spojeny s židovskou historií. V další kapitole se věnuji pojmu cestovní ruch a jeho členění z hlediska motivace k cestování a objasnění pojmu košer turismus v rámci celého oboru cestovního ruchu. Nejprve vymezuji, čím je košer turismus odlišný od ostatních forem cestovního ruchu a jaké jsou hlavní podmínky při poskytování služeb pro uspokojení požadavků židovských klientů. Charakterizuji hlavní principy kašrutu a košer stravování. Zaměřuji na specifické požadavky hostů v souvislosti se svátkem šabat a nároky na poskytování hotelových služeb během tohoto svátku. V analytické části se zabývám především zkoumáním rozsahu služeb v rámci této problematiky. Cílem je zjistit, jaké Praha nabízí možnosti v oblasti stravovacích, ubytovacích a dalších služeb. Analyzuji rozšířenost a kvalitu služeb. Pro zjišťování potřebných informací a primárních dat uplatňuji metody kvalitativního výzkumu prostřednictvím dotazníkového šetření a dále používám metodu deskriptivní. Dotazník je sestavený z různých typů otázek, otevřených i uzavřených. Jako vzorek pro šetření jsem zvolila jen úzký okruh hotelů a restaurací, které přicházejí pravidelně do styku s židovskou klientelou. Hlavním kritériem pro výběr byla poloha hotelů. Zvolila jsem hotely situované převážně v historickém centru města, v blízkosti Pražského židovského města. Dále jsem oslovila hotely uvedené na stránkách cestovních kanceláří se zaměřením na židovské zákazníky a v neposlední řadě jsem využila referencí z řad průvodců a kvalifikovaného 13

14 personálu z oboru cestovního ruchu. Šetřením jsem zjišťovala, zda jsou služby, které tyto podniky poskytují, dostatečné, jak moc se židovským hostům přizpůsobují a je-li vývoj turismu v tomto směru pozitivní. Na základě odpovědí analyzuji nabídku služeb vyžadovaných košer turisty. Do ubytovacích služeb jsem zahrnula i nyní celosvětově velmi vyhledávaný způsob ubytování v soukromých apartmánech. Zkontaktovala jsem majitele těchto ubytovacích zařízení, která jsou speciálně vybavena pro židovskou košer klientelu, a metodou řízeného rozhovoru zachycuji výhody i nevýhody tohoto typu služeb pro hosty i provozovatele. Ve třetí kapitole se soustřeďuji na specifika v oblasti stravovacích služeb. Porovnávám možnosti v oblasti stravovacích služeb se zaměřením na košer stravování. Oslovila jsem vybrané košer restaurace a Pražskou židovskou obec, která provoz těchto restaurací zaštiťuje a jednu z nich provozuje. Zjišťovala jsem, jaká je úroveň těchto služeb, podmínky pro udělení certifikace a kontrolní činnost pro dodržování těchto podmínek. Také jsem posuzovala jaká je dostupnost surovin na českém trhu, zda se v České republice můžeme setkat s tuzemskými výrobci a dodavateli košer produktů. Jaký je poměr surovin a košer výrobků tuzemských a dovážených ze zahraničí. Další oblastí, kterou jsem v rámci košer turismu posuzovala, byla činnost cestovních kanceláří se zaměřením na židovské zákazníky a rozsah jejich služeb, zkušenosti a porovnání v časovém horizontu. Tentokrát jsem použila formu strukturovaného rozhovoru a oslovila jsem zástupce cestovní kanceláře Wittmann tours, která na českém trhu působí již téměř dvacet let. Provozní ředitelka jmenované kanceláře mi zodpověděla několik otázek, kterými jsem charakterizovala košer turisty a jejich nejčastější požadavky. V poslední návrhové části shrnuji získané poznatky a informace. Hodnotím nedostatky a navrhuji možná řešení, která by přispěla ke zlepšení současného stavu, jak v oblasti rozšíření služeb, tak v oblasti informovanosti pro zákazníky i pracovníky cestovního ruchu. V závěru definuji výsledky vyplývající z celkové analýzy, které odrážejí rozsah a kvalitu poskytovaných služeb a zjišťuji, zda došlo k naplnění cíle a potvrzení stanovených hypotéz. Ve své práci jsem čerpala ze zdrojů odborné literatury, především z publikace Lexikon světových náboženství autora Christophera Partige. Cenným zdrojem byl také titul Pavla Sládka Malá encyklopedie rabínského judaismu a Svátky v životě židů od Marca Sterna. V teoretické i praktické části jsem vycházela také z internetových odkazů 14

15 vztahující se k židovské problematice, zejména internetových stránek kosherprague.com nebo omkosher.com. Kromě domácích jsem použila i zahraniční zdroje, především odborné zahraniční časopisy. V analytické části jsem jako zdroj primárních dat využila především výstupy z vlastního šetření a informace, které jsem získala od přímých poskytovatelů služeb prostřednictvím řízených rozhovorů. 15

16 1 CHARAKTERISTIKA ŽIDOVSKÉHO NÁBOŽENSTVÍ Náboženství lze velmi obtížně definovat. Můžeme jej chápat jako sociální a kulturní jev, který vzniká v lidských společenstvích. Víra je přesvědčení člověka, které se veřejně projevuje v sociálním jednání a vyznávání hodnot. Je přirozenou součástí lidského života a má celou řadu podob. Náboženství je hybnou silou světa a v dějinách sehrálo velmi pozitivní roli (Hugh P. Kemp, 2013, str. 7). Od polyteistických (vyznávání několika bohů) až po monoteistická (víra v jednoho boha), kam vedle křesťanství a islámu řadíme i judaismus. Další charakteristikou pro význam slova náboženství, uvádí zdroj wikipedie jako popis soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství a církve vyjadřují reálný, životní, osobní vztah k transcendentní zkušenosti (přesahující smyslové vnímání). Každé náboženství je definováno společnými rituály nebo bohoslužbami, společnými představami o světě a místě člověka v něm a mnoho z nich vyžaduje i určitou morálku. Většinu náboženství chápeme jako vztah k osobnímu Bohu nebo božstvům, na nichž člověk závisí a k nimž se obrací s díkem a s prosbou o ochranu. V židovsko-křesťanském prostředí se náboženství často ztotožňuje s vírou tj. s očekáváním a nadějí do budoucnosti. (Náboženství [online].wikipedie, otevřená encyklopedie (cit ). V dnešním moderním světě, který je do značné míry ovlivňován globalizací a moderními technologiemi, dochází k prolínání světů, kultur i náboženství. Proto si myslím, že je důležité, seznámit se se základními principy a tradicemi, alespoň těch, se kterými se v běžném životě a cestovním ruchu lze setkat nejčastěji. Náboženství se během věků nepřetržitě vyvíjí a vždy je spjato s historickými událostmi. Judaismus byl od svého vzniku, a do určité míry stále je, spojen s Izraelem, původně izraelskými kmeny, posléze izraelským národem. Výraz Židé proto označuje příslušníky vyvoleného národa, kteří jsou vyznavači židovského náboženství, judaismu. Toto sepětí národa a náboženství přetrvalo i téměř dvě tisíciletí židovské diaspory, kdy židé žili v uzavřených komunitách jako menšina v zemích, kde většinovým náboženstvím bylo nejčastěji křesťanství nebo islám, tedy náboženství z judaismu vycházející. (Židé [online]. Wikipedie, otevřená encyklopedie [cit ]). Ne všichni etničtí židé jsou aktivními vyznavači judaismu. V současnosti se hlásí k judaismu 16

17 asi 14 milionů lidí (0, 22% z celkového počtu všech věřících) a tímto počtem se řadí k menšinovým skupinám v poměru s dalšími monoteistickými náboženstvími křesťanstvím (33%) nebo islámem (21%). (Major Religious of the world [online]. adherents.com [ cit ]). Na území Izraele žije asi 8 milionů obyvatel a k židovskému náboženství se hlásí asi polovina. Shodný údaj uvádí i Federace židovských obcí, podle které se počet židů na celém světě se dnes odhaduje na 14 milionů, z toho 5 milionů žije v USA, 4 miliony v Izraeli, 3 miliony ve státech bývalého Sovětského svazu, 1,5 milionu v západní Evropě a zbytek po celém světě. Jsou to potomci původních židů, kteří byli díky diaspoře rozmístěni do různých zemí Historický vývoj judaismu Pro pochopení židovského náboženství a praktik, které se projevují v životě židů a se kterými se můžeme setkat i v oblasti cestovního ruchu, je nutné, seznámit se s významnými událostmi tohoto národa. Je jistě důležité poznat kulturu, ideje a vlivy dalších kultur, se kterými židé během v historického vývoje přišli do styku. Těmito jevy se podrobněji zabývám v dalších kapitolách. Je třeba uvést rozdíly mezi výrazy judaismus a židovství. Judaismus je chápan jako náboženský směr, kdežto židovství je soubor stávající se z mnoha prvků: kultury, národní příslušnosti, spojení s historií a jazykem (kterým je hebrejština), dále pak zahrnuje umění, soubor etických zásad a filozofií. Judaismus řadíme mezi monoteistická náboženství. Pro tato náboženství je charakteristická víra v jednoho Boha a tato víra se projevuje v každém lidském jednání i zákonitostech přírody a vesmíru. Jeho počátky sahají do období přibližně ve 2. stol. př. n. l. jako náboženství hebrejských kmenů. Za první věřící v jednoho Boha byli považování praotcové izraelského národa Abrahám, Izák a Jákob. Abrahám odvedl svůj kmen z Mezopotámie do země zaslíbené na území dnešní Palestiny, Jákobovo jméno se změnilo na Izrael (Bůh bojuje) a z jeho dvanácti synů povstalo 12 kmenů, které se jednotně nazývaly Izraelem. Jakob a jeho synové našli svůj domov v Egyptě. Klíčovou historickou postavou je prorok Mojžíš, kterého vidí židé jako prvního a největšího proroka. Kniha Genesis (první kniha křesťanské a židovské Bible) uvádí, že Egypťané si početné židovské obyvatelstvo zotročili a zotročení lidé volali o pomoc k Bohu. Ten jim seslal vůdce v podobě Mojžíše, který je z otroctví vysvobodí. Určující událostí, která formovala židovskou identitu, byl exodus cesta z otroctví v Egyptě 17

18 do zaslíbené země, během níž obdržel Mojžíš pro svůj lid Boží zákon. (Kemp, P. H., str. 66). Mojžíšovi byla Bohem dána přikázání ve formě Desatera (také Dekalog Deset slov). Tento seznam pravidel je dodnes považován za morální kodex, jimiž se řídí nejen judaismus, ale která se prolínají i do křesťanství. Pět knih Mojžíšových (tzv. Pentatecuch) představuje základ židovského učení, které se nazývá Tóra. Je tvořena těmito knihami: Genesis (kniha pojednává o stvoření světa), Exodus (kniha o Mojžíšovi a vyhnání židovského lidu z Egypta), Leviticus (obsahuje převážně obřadní zákony, návody pro bohoslužbu), Numeri (soupisy zákonů a svátků), Deuteronomium (promluvy Mojžíše k lidu před vstupem do zaslíbené země). V čele posvátné země byl zvolený král Šalomoun, který založil v Jeruzalémě první chrám. Po jeho smrti se stát rozdělil na severní Izrael (zanikl roku 722. př. n. l.) a jižní Judsko do roku 586 př. n. l. V tomto roce se začal formovat judaismus, jak ho známe. Židé si v Babylonském exilu, kde byli odříznuti od svých svatých míst, vytvořili náboženství, které nebylo závislé na konkrétním území. Šíření myšlenek a provádění náboženských úkonů již nevykonávali kněží v Jeruzalemském chrámu, ale bylo zpřístupněno lidem. Bohoslužba přijala nové formy, což zapříčinilo vznik synagog. Po zániku Babylonské říše umožnil nový perský panovník Kýros, který se vůči národům v okruhu své vlády vyznačoval vstřícností, návrat židů do Jeruzaléma, kde s velkým úsilím začali obnovovat Chrám. Posvěcen byl roku 515 př. n. l. (Baumann, 2000, str. 16). V období Alexandra Velikého r. 333 př. n. l. byla židovská kultura značně ovlivněna helénistickým vlivem, původní hebrejské spisy byly přeloženy do řečtiny. Odlišným vývojem prošla komunita žijící v Babylonii, která nadále používala aramejštinu. Pro oba tyto směry nadále zůstala Bible jako hlavní pojítko, spolu s Jeruzalemským chrámem. Roku 164 př. n. l. dobyl Jeruzalém Juda Makabejský a je znovu obnoveno judské království. Tato nezávislost končí dobytím Jeruzaléma Pompeiem r. 63 př. n. l. a židé i Jeruzalém se stávají součástí římského impéria. Ve 2. a 3. stol. n. l. přichází nový vliv křesťanství a vzniká celá řada protižidovských zákonů. Kolem 7. stol. se projevuje i další náboženství islám, který se přiblížil z Blízkého východu. Toto náboženství však bylo k židovství vstřícnější a židé se podíleli i na kulturním a vědeckém rozvoji arabského světa. Židé žili nerušeně především ve Španělsku a Francii. Ve východní Evropě prošli židé celou řadou pogromů. V 19. stol. se židé díky nově projevujícímu sionismu a stále rostoucímu antisemitismu navrací do Izraele. Mnoho židů se také v této době stěhuje do Ameriky. Bohužel 18

19 se již v 30. letech začíná šířit v Německu vliv nacionálního socialismu a židé začínají prchat z Evropy do celého světa. Během druhé světové války zahynulo v koncentračních táborech v rámci holokaustu 6 milionu židů. Tato událost má v hebrejštině své vlastní označení šoa, které doslova znamená zlo, nebo velké neštěstí. Oficiálně byl stát Izrael vyhlášen 14. května 1948 a území Palestiny bylo rozděleno na židovské a arabské území. Hranici mezi nimi tvoří proslulá Zeď nářků, pozůstatek obvodového zdiva chrámu. Dnešním oficiálním náboženstvím Izraele je ortodoxní judaismus a židé tvoří 75 procent obyvatelstva Izraele. Na tuto kapitolu navazuji dalšími směry, které v rámci judaismu existují Větve judaismu Důsledkem odlišného vývoje na různých územích, se lze dnes nejčastěji setkat se dvěma hlavními směry, kterými jsou Aškenazové a Sefardové. Aškenazové pocházejí ze střední Evropy, zejména Německa (Aškenáz = Německo) a Francie a později se přesunuli do Polska a Ruska. Tato větev používá jazyk jidiš (germánský jazyk se hebrejskými a slovanskými prvky). Sefardští Židé (Sefard = Španělsko) vytvořili jazyk ladino (směs španělštiny a hebrejštiny). (Partige, 2006, str. 273). Tento směr byl historicky spojen s muslimskou kulturou. Kulturní rozdíly mezi oběma směry potvrzuje i dnešní vývoj, kdy v Izraeli má každá větev svého rabína. Rozdíly v židovské kultuře jsou značné. V dnešním judaismu rozlišujeme základní náboženské směry moderního judaismu, které mají původ v rabínském (talmudském) a biblickém judaismu. Partrige ve své publikaci rozděluje směry judaismu následovně: Judaismus ortodoxní: označuje se jako jediný a pravý judaismus, jehož posláním je zachovat tradiční judaismus proti novým reformám z východní Evropy. Pro představitele ortodoxního judaismu je prvotní Tóra a její učení. Tento přístup se projevuje ve všech směrech života, přísným dodržováním tradic, rituálů a svátků. Velký důraz je kladen na vzdělání a největší autoritou je rabín, jako vykladač a učitel Tóry. Snaha přizpůsobit se modernímu světu je pouze v souladu se zachováním učení Tóry a tradic. Představitelé ortodoxního směru jsou sionisté a podporují Izrael. Reformní judaismus: tento judaismus pochází z Německa z 19. stol. a jeho hlavním rysem je určitá změna v příjmu Tóry jako zavazujícího učení. Dochází ke změně pravidel a bohoslužeb (kratší doba bohoslužby, použití hudby apod.), doporučení měnit rituální 19

20 pravidla, překlady náboženských textů z hebrejštiny do dalších jazyků. Tento směr se neustále vyvíjí a klade důraz na etické nauky a neautoritativní přístup k náboženství, které musí dávat smysl, ne být pouze striktně dodržováno. Konzervativní judaismus: vznikl jako ohlas na radikální změny reformního judaismu v Evropě. Je spojením reformního i ortodoxního směru. Jeho snahou je vyzdvihnout pozitivní prvky původních židovských tradic a interpretovat je do moderního způsobu života. Chasidé: tento směr vznikl v 18. stol. v Polsku. Tuto větev tvoří ultraortodoxní židé, kteří žijí odděleně od nežidovského světa, striktně dodržují všechna pravidla a rituály ve všech ohledech života. Mají specifický styl oblékání (černé kaftany a pejzy). Po celém světě mají mnoho sekt a každá z nich má svého vlastního rabína. Základní myšlenkou je naprostá oddanost a víra v Boha ve všech směrech života. V oblasti cestovního ruchu se můžeme setkat s různými formami praktikování židovské víry. Jak se zmiňuji v analytické části, je nutné přistupovat ke každé ze skupin odlišně a individuálně posoudit jejich nároky na zajištění služeb Židovské symboly V kapitole popisuji historický vývoj židovského náboženství, který se váže k symbolům židovství. Tyto symboly jsou důležitou součástí v praktikách židovského náboženství a kultury, a proto je nemohu ani v této práci opomenout. Mezi hlavní symboly judaismu patří Tóra, synagoga, Chrám, Smlouva, Talmud. Tóra (z hebrej. jara = ukazovat prstem, učit, vyučovat) je pět knih Mojžíšových a představuje nejposvátnější text rabínského judaismu. (Sládek, 2008, str. 232). Znamená také Učení nebo Zákon z něhož vychází celé židovské náboženství. Tóra bývá zapsána v podobě svitku. Svitek představuje pergamen vyrobený z pečlivě vybrané kůže zvířete, je ručně psaná a při bohoslužbách se předčítá z Tóry. Čtení z Tóry má svá přísná pravidla, při určitých příležitostech se mohou číst pouze určené oddíly. Předčítání provádí školený předčitatel za asistence vyvolené osoby. Synagoga je dalším ze symbolů židovského náboženství. Název pochází z řeckého slova synagógé, což znamená místo pro shromáždění. První synagogy vznikaly v období Babylonie, kdy uctívání židovských tradic nebylo možné v Jeruzalemském chrámu, proto byly vytvořeny synagogy jako komunitní centra. Stavitelsky se jedná o samostatně stojící 20

21 budovu, orientovanou západo-východně, která měla být nejvyšší budovou města. Modlící židé se obracejí směrem k zemi Izrael. Má oddělené vstupy pro ženy a pro muže a potlačuje všechny prvky křesťanství. Kromě místa určeného ke shromážděním a pro místo konání bohoslužeb, je v synagoze také uložena Tóra. Chrám je dalším ze symbolů. Byl postaven králem Šalomounem v Jeruzalémě na hoře Sión (též Chrámová hora), poté zničen Babyloňany v r. 586 př. n. l. Druhý Chrám zničili Římané v r. 70. Na místě původního Chrámu dnes stojí mešita a jediným pozůstatkem je západní zeď z doby přestavby za krále Heroda, zvaná Zeď nářků, jedno z nejposvátnějších míst judaismu. Stala se symbolem nadějí a snů mnoha židů. Chrám je významným prvkem v židovském náboženství, neboť je jako symbol svobody židovského národa spojován s nově vzniklým náboženským směrem. Židé se přes mnohá úskalí snažili několikrát zbořený chrám vybudovat znovu, jako místo, které symbolizuje jejich víru v Boha. Smlouva představuje další symbol. Judaismus je založen na smlouvě mezi Bohem a Izraelským lidem, kterou na hoře Sinaj uzavřel Mojžíš. Bůh slíbil svou lásku a péči a židovský lid se zavázal poslušností a dodržováním symbolů, které jsou ve smlouvě obsaženy. Mojžíš také obdržel Desatero přikázání (Dekalog). Tento symbol je dodnes považován za zákon, který židé dodržují za každých okolností. Vycházejí z něj i pravidla pro košer a kašrut, která podrobněji rozebírám v kapitole 1.2. Talmud je vedle Tóry základním textem judaismu. Talmud znamená výuku založenou na učení rabína, formou diskuze mezi rabíny o židovském zákoně. Obsahuje základní paradigmata rabínské teologie. Má dvě části Mišnu (názory a debaty ohledně zákona) a Gemaru (další komentáře k Mišně). Obsahuje názory tisíců rabínů v průběhu několika generací a představuje učení, ze kterého vycházejí židovské tradice a zákony Židovské svátky V židovství, tak jako ostatně i v ostatních náboženstvích, lze nalézt celou řadu svátků, které vycházejí z historie i z judaismu a jeho podstaty. Rozlišují se svátky biblické (zmíněné v Tóře), které se dále rozdělují na svátky poutní: Pesah, Šavuot, Sukot, a na tzv. vysoké svátky: Roh hašana, Jom kipur. Dále pak svátky historické, které jsou spjaty s konkrétními událostmi jako např. Chanuka nebo Purim a svátky moderní, které se vztahují ke vzniku státu Izrael, na postní dny a ostatní svátky. 21

22 Některé židovské svátky se do sféry cestovního ruchu promítají významnou měrou, především v nárocích na rozsah služeb. Z časového hlediska můžeme říci, že některé svátky se projevují zvýšeným zájmem o cestování, jiné naopak jsou zcela záležitostí rodiny, provázeny pouze bohoslužbami, a cestování v tomto období není časté. V judaismu mají rituály a náboženské úkony ústřední roli. Svátky židé slaví jak v synagoze, tak i v prostředí domova, kde probíhá výchova k tradicím. Ke každodenním rituálům patří modlitba, kterou vykonávají zbožní židé třikrát denně, ráno v poledne a večer. Modlitbu provádějí v synagogách nebo v domácnostech. Svátek Pesah spadá na období měsíce nisan (v křesťanském kalendáři odpovídá měsíci březnu dubnu). Je tvořen několika aspekty: svátek překročení, souvisí s poslední z deseti egyptských ran, svátek nekvašeného chleba (macesů) jako symbol rychlého odchodu z Egypta, svátek osvobození z egyptského otroctví a v poslední řadě je i svátkem jara podobně jako Velikonoce v křesťanství. První den je uspořádána slavnostní večeře seder (hebrejsky řád). Tato večeře má svůj po staletí ustálený průběh a během večeře je vyprávěn příběh, který má dětem připomenout odchod z Egypta. Tato připomenutí by měla nejen vzpomenout na historické události, ale také přinést poučení pro současnost a pro další generace. Zapalují se svíčky stejně jako při šabatu. Na stole nesmí chybět nekvašený chléb z nekynutého těsta, symbolizující chléb, který židé narychlo pojedli při úniku z Egypta. Dále pak hořké byliny jako připomenutí těžkého údělu v otroctví, sladkost charoset z mandlí, jablek a vína jako symbol malty a krve a sladkost nabyté svobody, miska se zeleninou namáčenou ve slané vodě (připomínka slz), kost s masem připomínající velikonočního beránka a vařená vejce jako symbol oběti. Svátek Šavuot se slaví měsíce sivan (květen červen). Je uctíván jako oslava darování Tóry do rukou Mojžíše a jako svátek žní a prvních plodů. S oslavami je spjata zelená výzdoba synagog a podávání mléčných pokrmů a medových koláčků. Na tento svátek je povinností připravovat kynuté chleby. Během svátku probíhá v synagoze celonoční studium Tóry. Sukot neboli svátek stánků připadá na 15. tišri (září-říjen) a trvá sedm dní. Podobně jako ostatní svátky připomíná odchod židů z Egypta, kteří se utábořili v místě jménem Sukot. Na počest této události se staví chýše, které připomínají odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se do nejistoty pouště za svobodou. (Divecký J., 2005, str. 43). Na sedm dní tedy opouštějí jistoty domova a přesunují se do chýši. Každý den tohoto svátku se slaví odlišně. Kromě historické symboliky 22

23 je také oslavou úrody a žní. Během svátku se v synagogách polévá oltář vodou jako oslava vzácné tekutiny a probíhá velká slavnost. Roš-ha-šana je dalším ze svátků a je jedním z nevýznamnější v celém židovském kalendáři a je spojen s oslavou nového roku. Na rozdíl od křesťanského kalendáře připadá na měsíc září tišri (měsíc září). Je obdobím modliteb, kterému předcházelo čtyřicetidenní období pokání. Posledních deset dní je vymezeno svátem Roš-ha-šana. V tomto svátku se projevuje mnoho tradic např. troubení na beraní roh (šofar), shromažďování u vody (tašlich) jako symbol korunovace králů a odhazování hříchů. Lidé se soustřeďují v synagogách a předčítají ze svitků Tóry a věnují se modlitbám. Na Nový rok se podávají sladká jídla, jablka máčená v medu, rybí hlava a hojnost dalších pokrmů. Jom Kipur (den Smíření) se slaví se 10. tišri a je to desátý den, vyvrcholení dnů pokání. Je to nejposvátnější den židovského roku a je provázen modlitbami, pokáním a rozjímáním. Během dne je dodržován celodenní půst a stejně jako je pět knih Mojžíšových, tak je dodržováno i pět zákazů: zákaz jídla a pití, zákaz koupele, používání kosmetiky, zdržení se sexu a nošení kožených bot. Je věnována vzpomínka zesnulým a dochází k odpouštění hříchů, prohřešků proti učení Tóry. Chanuka je nazývána svátkem světel a slaví se osm dní, od 25. kislevu do 3. tevetu (listopad- prosinec). Je jedním z mála svátků, které mají historický základ. Je jím vítězné povstání Makabejců r. 165 př. n. l. a znovu vysvěcení Chrámu. Olej do sedmiramenného svícnu, který měl být na znovuvysvěcení použit, měl postačit pouze na jeden den, avšak zázrakem hořel celých osm dní, které byly potřeba k přípravě nového oleje. Na památku těchto událostí se slaví svátek vysvěcení Chanuka, trvá osm dní a připomíná nám Izrael, jeho boj proti helénismu a slavné vítězství Makabejců, kteří zajistili trvalou duchovní nezávislost judaismu pokračující až do dnešních dní, nezlomenou žádným odporem. (De Vries, 2008, str. 101). Chanuka se slaví v rodinném kruhu, všichni členové rodiny jsou přítomni zapalování chanukového svícnu. Chanukový svícen má devět světel a bývá umístěn na dobře viditelné místo. Symbolem Chanuky se stal olej, proto i jídla typická pro tento svátek jsou většinou smažená a připravovaná v oleji. Šabat je nejznámějším židovským svátkem. Tímto svátkem se zabývám podrobněji, protože se nejvíce projevuje v běžném životě a ve službách cestovního ruchu se s ním setkáme nejčastěji. Šabat je posvátný den, který symbolizuje dovršení procesu Stvoření. V knize Exodus se uvádí: V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi ( ) a sedmého dne 23

24 si odpočinul. (Stern, 2002, str. 35). Tento svátek je součástí života neboť se slaví každý týden. Začíná v pátek po západu slunce a končí v sobotu, po východu prvních tří hvězd. Šabat je kromě připomenutí stvoření světa a odpočinku také čas, kdy lidé věnují své myšlenky Bohu a modlitbám. Jako ostatní svátky, má i šabat svá přísná pravidla a rituály, kterých se pravověrní židé drží. V knize Exodu je uvedeno 39 prací, kterých se má věřící zdržet v období šabatu, aby tak uctil den klidu. Mezi tyto činnosti patří např. rozdělávání ohně, úklid, praní prádla, vaření, pečení, smažení, sklízení obilí, setí, mletí, hnětení těsta, šití, zabíjení zvířat, stahování z kůže a v dnešní době je považováno za přestupek proti šabatu také jakákoliv manipulace s elektrickými spotřebiči, řízení auta, telefonování aj. V běžném životě je možné použít různých automatických spínačů, které se dají časově nastavit. Je zde důležité, aby doba, na kterou se spínače nastavují, byla před nebo po skončení šabatu. Ohně, které už byly zapáleny, není potřeba uhasínat. Také není možné platit a to, ani penězi, ani pomocí kreditní karty. Přípravy na šabat začínají již během pátečního dopoledne, přípravou pokrmů, úklidem domácnosti, koupelí. Během šabatu se nosí slavnostní oděv, který připomíná sváteční atmosféru, stejně tak slavnostně prostřená tabule. Šabat samotný začíná zapálením svíček, které zapaluje s pronášením požehnání paní domu. Tento zvyk pochází opět z biblického příběhu o Evě a za její pochybení jsou zapalovány svíčky ženami. Šabat je doprovázen bohoslužbami, které se odehrávají v synagoze nebo doma. Bohoslužby se konají v páteční večer, sobotní ráno a při konci šabatu. Během obřadu se předčítá z Tóry a zpívají se písně a modlitby, které k tomu dni dle určených zvyklostí patří. K oslavě šabatu se připravují nejrůznější pokrmy, vybrané lahůdky jako např. různé saláty, ryba, maso a také typický židovský pokrm šoulet. K slavnostní tabuli neodmyslitelně patří chaly a víno. Chala (chléb spletený z několika copů), připomíná manu, jenž nacházeli židé po odchodu z Egypta, aby se mohli nakrmit každý den, kromě sedmého dne, dne odpočinku. Víno nesmí chybět na žádném stole, protože jedině tak je šabat uvítán. Na konci šabatu se lidé shromažďují v synagoze, aby ukončili slavnostní den bohoslužbou. V domácnostech na rozloučení se šabatem se zapaluje svíčka a koná se malý obřad havdala, který odděluje nadcházející všední dny od šabatu. Atmosféru šabatu dokresluje příjemná vůně koření, která, jak židé věří, přejde do nového týdne. S oslavami šabatu se můžeme v cestovním ruchu setkávat poměrně často. Turisté, kteří cestují a vyhledávají služby v cílových destinacích, vyžadují některé úkony spojené s tímto 24

25 svátkem. O této problematice se zmiňuji podrobněji v kapitole 2.1, kde specifikuji pojem košer turismus Židovská Praha Praha je významným historickým a turistickým centrem a každoročně je vyhledávána turisty z celého světa. Židovská čtvrť a Židovské muzeum patří mezi pražské nejnavštěvovanější památky. Židovské osídlení má v Čechách, zejména v Praze, velmi starou tradici. Židé přicházeli do Prahy především jako obchodníci a historické prameny uvádějí první zmínky o židech již v 10. stol. Původní osídlení proběhlo na Malé straně, teprve později jej nahradilo židovské ghetto. Praha zaujímá v židovské kultuře naprosto mimořádné místo, co se týče, jak historického vývoje, tak i rozsahu staveb a památek. Židé navzdory požárům, válkám, pogromům a nakonec plošnému vypovězení ze země, dokázali v Praze vybudovat vlastní čtvrť, které dali z vděčnosti za císařské patenty na konci 18. století jméno Josefov, podle potomka Marie Terezie, císaře Josefa, kdy dosáhlo židovské obyvatelstvo politickou rovnoprávnost. (Pražské památky [online]. Praguecityline [cit ]). Ghetto mělo vlastní samosprávu a centrem vzdělávání a bohoslužeb se staly synagogy. Židé patřili mezi nejbohatší občany města. Žili z obchodu a půjček. Ve 13. stol. začala výstavba dnešního židovského města, kde nalezneme celou řadu památek. Některé zde krátce zmiňuji, protože patří mezi nejnavštěvovanější památky Pražského židovského města. Staronová synagoga je nestarší synagogou v Evropě. Je to gotická stavba ze 13. stol. Průčelí je tvořeno cihlovými štíty a synagoga je obklopena třemi nižšími stavbami, které slouží jako galerie pro ženy a předsíň. V synagoze nalezneme mimo jiné hebrejské nápisy jako připomínku masakru obyvatel ghetta ve 14. stol., dále pak reliéf vinných listů a hroznů jako symbol dvanácti izraelských kmenů. Synagoga byla rekonstruovaná ve 20. stol., její název pochází z doby jejího vzniku, kdy byla postavena jako nová, což ji mělo odlišit od původní synagogy v Dušní ulici. Poté, co byly postaveny nové synagogy, byla označena jako staronová. Synagoga slouží k bohoslužbám a je zde uchovaná Tóra. Klausova synagoga je barokní stavba, kterou nechal na své náklady postavit primus židovské obce Mordechai Maisl. Typické pro tuto stavbu jsou tři menší budovy, zvané klausy. Každá z těchto budov měla svou funkci: jedna jako synagoga, další jako nemocnice 25

26 a třetí jako talmudistická škola Rabiho Löwa. Dnes zde nalezneme expozici spisů, které pojednávají o životě židů ve střední Evropě. Pinkasova synagoga pochází z 15. století., jako součást rodinného domu zvaného u Erbů. Synagoga slouží jako památník obětí holokaustu a na stěnách synagogy jsou napsána jména židovských obyvatel Čech a Moravy, kteří byli během druhé světové války popraveni. Maislova synagoga pochází z 16. stol. Byla postavena v období renesance židovským primasem Mordechaiem Maislem. Dnešní podoba je z přelomu 19. a 20. stol., kdy proběhla rekonstrukce v novogotickém stylu. Jsou zde uchovány liturgické předměty, které patří Židovskému muzeu. Španělská synagoga byla založena v 19. stol., a patří mezi nejmladší pražské synagogy. Název je odvozen od motivů starého maurského paláce Alhambry. Mezi nejnavštěvovanější památky Pražského židovského města patří Starý židovský hřbitov. Na hřbitově je pohřbena řada významných židovských osobností, nejznámější je Jehuda Lewi ben Becalle (Rabi Löw), primas židovského města Mordechaj Maisel. Nachází se zde dvanáct tisíc náhrobků a 80 tisíc hrobů ve 12 vrstvách nad sebou. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku Dnes je židovský hřbitov národní kulturní památkou. Kromě židovského města v Praze se vyskytují pozůstatky židovských ghett i na dalších místech v Čechách a na Moravě, např. V Kolíně, v Třebíči. Židovská čtvrť v Třebíči patří mezi 12 hmotných památek zapsaných na seznamu UNESCO v České republice. V současnosti se na území ČR nachází celkem 10 židovských obcí, 3 na Moravě, 7 v Čechách. Bohoslužby se v Praze konají ve třech synagogách: Staronové, Španělské a Jeruzalémské. Vrchní pražský rabín je od roku 2014 David Peter. (Židovská obec [online]. Kehilaprag.cz[cit ]). V 10 židovských obcích v České republice je registrováno cca členů, v ostatních židovských spolcích cca dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije židů, avšak většina z nich není registrována. (Statistika [online]. Federace židovských obcí [cit ]). 26

27 1.2 Hlavní principy židovského náboženství v cestovním ruchu Pro vysvětlení tohoto pojmu je potřeba nejprve charakterizovat, co oba výrazy (košer i turismus vlastně znamenají). Turismus je cizojazyčný ekvivalent pro pojem cestovní ruch. Abych mohla popsat podrobněji principy košer turismu, je nutné nejprve vymezit pojem cestovní ruch obecně. Cestovní ruch pochází od slova cestovat. Cestování bylo lidem vlastní již v dávné historii, ale cestovní ruch se objevuje v 17. a 18. stol. Jednalo se však pouze o individuální CR. Větší rozvoj zaznamenal až v 19. stol. a největší nárůst se projevuje po skončení 2. světové války, od r Existuje několik definic CR. V publikaci Turismus I. od autorů Attla a Nejdla je uvedena definice CR, který přijala Světová organizace cestovního ruchu WTO na Mezinárodní konferenci v Ottawě r. 1991, cituji: Cestovní ruch je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí a to na dobu kratší než je stanovena, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. (Attl, Nejdl, 2004, str. 12). Na cestovní ruch můžeme podle těchto autorů, pohlížet jako na sociální a ekonomický jev. Sociální aspekt vytváří uspokojování potřeb a zájmů, které člověka směřují k určitému chování a jednání a je tvořen v rámci společnosti nebo skupiny lidí. Ekonomicky se CR projevuje jako podíl na ekonomice států, zajištěním suprastruktury a infrastruktury pro možnost rozvoje CR. Podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj, kam toto ekonomické odvětví spadá, je současný podíl CR na HDP České republiky necelá 3%. Na jedné straně je tvořena poptávka po službách a na druhé straně je poskytována nabídka služeb CR. Podle Mariotovy funkčně chronologické metody rozdělujeme předpoklady cestovního ruchu na selektivní, lokalizační a realizační. Mezi realizační předpoklady cestovního ruchu řadíme infrastrukturu (dopravní sítě a komunikace) a suprastukturu, kam spadají ubytovací a stravovací služby. Cestovní ruch můžeme rozdělit podle několika hledisek. Jedním z ukazatelů, podle kterých CR dělíme, je motivace k cestování. Podle motivace k účasti na cestování je rozdělení (podle Attla, Nejdla, str. 16) následující: 1) rekreační, který slouží zejména k odpočinku a k regeneraci; 2) kulturně poznávací, jehož cílem je seznámení se s určitou lokalitou v oblasti kultury, historie, tradic apod.; a. cestovní ruch zaměřený na vzdělání; b. náboženský cestovní ruch; 27

28 3) cestovní ruch zaměřený na přírodní zajímavosti; 4) zdravotně orientovaný cestovní ruch (lázeňský a zdravotní turismus); 5) cestovní ruch se společenskými motivy; 6) sportovně orientovaný cestovní ruch; 7) dobrodružný turismus; 8) lovecký a rybolovný turismus; 9) cestovní ruch s profesní motivací; 10) specificky orientovaný cestovní ruch (nákupní turismus, politický turismus). Předpokladem pro rozvoj kulturně poznávacího typu CR je splnění některého z primárních předpokladů kulturní, historický, přírodní zajímavost apod. Košer turismus je zařazen do kategorie náboženský cestovní ruch, protože s cestováním jsou spojeny náboženské motivy. Podle Kotíkové (2014, str. 183) patří kromě košer turismu do skupiny náboženského CR také halal turismus, který je definován jako cestování podle islámského práva. V časopise International Journal of Tourism se uvádí, že cestovní ruch a náboženství může velmi ovlivnit chování zákazníka, ve smyslu náboženských vlivů ve výběru destinace, způsobu výběru a preferencí produktů v cestovním ruchu. Náboženský cestovní ruch můžeme chápat v celém konkurenčním prostředí cestovního ruchu jako nový zákaznický segment. (Weidenfeld, A; Ron, A. S. Anatolia Religion needs in the Tourism industry: An International Journal of Tourism & Hospitality Research. [online] 2008, Vol. 19 Issue 2, p p.[cit ]). S tímto výrokem souhlasím. Podle mého názoru, patří náboženství mezi faktory, které se velmi silně podepisují na chování zákazníků a v současnosti se služby cestovního ruchu stále častěji orientují na menší skupiny zákazníků, kterým přizpůsobují své produkty. Zde bych zařadila i náboženský CR. Již v historii bylo cestování spojeno s poutními místy, které předurčovaly cíl cesty. V dnešní době se náboženské důvody a víra projevují v turistickém ruchu také, ale poněkud odlišnými způsoby. Lidé se vydávají za poznáním historie svých předků, ke kořenům svého původu. Zejména ve spojitosti s košer turismem se lidé vydávají do míst, která jsou spojená s dávnou historií jako např. Židovské město v Praze nebo po stopách holocaustu, aby si připomněli oběti svého národa nebo navštívili místa trvalého odpočinku svých blízkých. 28

29 Košer turismus je cestovní ruch, v rámci něhož jsou poskytovány účastníkům služby odpovídající judaismu. Košer turismus zahrnuje služby, které respektují pravidla kašrutu a jsou cíleny na židovskou populaci. (Kotíková, 2014, str. 185). Je kladen důraz na splnění dvou základních požadavků: blízkost synagogy a košer jídlo. Košer je v širším smyslu označení pro vše, co je rituálně způsobilé, správné, v souladu s předpisy. Co je nebo není košer, stanoví Tóra. Kašrut spadá do skupiny pravidel, pro která platí: je nutné poslouchat Boha a jeho svátost. K dodržování kašrutu existují dva důvody. Jedním je dodržování hygienických a dietních předpisů (vyvarování se konzumace rychle se kazících potravin), dalším důvodem je výchova k židovským tradicím. Dodržováním principů kašrutu je pověřen mašgiach. Osoba mašgiacha je nedílnou součástí pražského rabinátu. Jeho hlavním úkolem je rituální dohled při zpracování a podávání košer potravin. Každá židovská kuchyně musí mít svého mašgiacha, který je přítomen během přípravy jídla. Provádí kontroly v košer restauracích a uděluje certifikaci pro označení košer potravin. K tomu, aby mohl vykonávat tento dohled, je důležité, aby se pravidelně účastnil bohoslužeb a znal podrobně židovské zákony a předpisy. Funkce mašgiacha spočívá jednak v rituálním dozoru při výrobě a zpracování košer potravin, a dále pak ve vývoji a zabezpečení košer potravin. První činnost představuje jeho přítomnost při rituální porážce, dále vyhledává vhodné výrobce, volí vhodnou technologii výroby, prověřuje a schvaluje jednotlivé složky produktů. Dozoruje výrobní šarže, které speciálně označí číslovaným logem pražského rabinátu. Jedná se o širokou škálu potravin, které vyžadují speciální opatření při výrobě masitých, mléčných nebo pekárenských výrobků. (Židovská obec v Praze [online]. Kehilaprag.cz [ cit ]). V současné době zájem o košer certifikaci stále stoupá, a pokud se někdo obrátí na židovskou obec s požadavkem o udělení certifikátu, vyšle rabín mašgiacha, aby nejprve zkontroloval výrobu a teprve poté, co jsou splněny všechny podmínky, může být certifikát, zvaný také hechšer, udělen. Mašgiach se účastní i samotné přípravy pokrmů. Jeho přítomnost je nezbytná pro každou židovskou kuchyň. V restauracích, které spravuje Pražská židovská obec, musí zajistit stálý dohled mašgiachů. Dozor pověřené osoby je nutné zabezpečit i ve všech ostatních provozech, které nesou označení košer. Mašgiach není nikdy zaměstnán v restauraci, aby nemohl být přímo ovlivněn zájmy majitele. Kašrut je označován soubor pravidel pro stravování v judaismu, který vychází z Tóry. K jídlu se vztahuje nejméně 50 z celkem 613 božských příkazů. Tato pravidla mají původ 29