Kniha, která mění pohled na život. OVLIVŇOVÁNÍ REALITY. Díl IX: Fórum snů 2. Vadim Zeland.

Transkript

1 Kniha, která mění pohled na život. OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl IX: Fórum snů 2 Vadim Zeland. Pravidla si stanovujeme samy. Jak formovat cíle. Milostné vztahy z pohledu tansurfingu. Opravdu to funguje. Přeložila Jana Slámová z ruského originálu Baдим Зеланд, Tpancepфинг peальнocmu. Cmyneнь IX: 2009 První vydání

2 Pokračování diskuse o unikátní metodě řízení vlastního života, která vznikla v Rusku a tam je také nadále rozvíjena. Interaktivní forma textu nabízí čtenářům možnost konfrontovat vlastní zkušenosti i problémy se zážitky a poznatky druhých. Text je složen ze záznamů diskutujících na internetových stránkách. Do jednotlivých promluv mladých lidí se formou dost extrémních textů místy mísí rozhovor Duše a Rozumu, jenž z této knihy činí zajímavou výjimku mezi běžnou vážnou duchovní literaturou. Rozhodně však plní základní duchovní cíl - pozměnit vaše vnímání skutečnosti! Obsah. I. Technika transurfingu...7 Výběr cíle...8 Splnění objednávek...29 Intenzita diapozitivu...51 Očistit záměr od přání...56 Snížit důležitost, nebo rezignovat?...70 II. Sám sobě jsem se omrzel...79 Ve slepé uličce...80 Všechno je hrozně špatně...85 Nejsem nikdo...92 Zaháním se do samoty Pohádka o osamělosti III. Život ve dvou se sebou Naučit se žít sám Naučit se být sám sebou Mít se rád -jak na to? Já jsem já Jsem sama IV. Vesta Rodinné zrcadlo Milostné pasti Už se nikdy víc nezamilovat Neodpustím!

3 V. Transhluky Duše počítače Přicházím o rozum? VI. Transvztahy Pomoc blízkým lidem Moudří darebáci Mimomanželské svazky Nucené využívání diapozitivů Je to normální? VII. Funguje to? Znám pravidla hry! Změny v životě Moje odhalení Lze žít lehce! Opravdu to funguje Poděkování

4 I. Technika transurfingu. Výběr cíle. Tancuje-li tango Tangolitta... zákonem jí slouží rozmar... Co si to pobrukuješ? Rozum Však poslouchej: V zemi zázraků, kde moře šplouchá, kde vášnivé něhy plná laská vlna korály. Něžná a ztepilá Květem se odívá. Jako divoký kvítek živý, otevřený okvětní lístek kapradiny. V ty dny, kdy tancuje Tangolitta, všechny myšlenky víří milostná bríza. Pro ty, kdo Tangolittě projevují přízeň, její vrtoch je jim zákonem. Dnes o tobě sníale zítra tě ani vidět nechce. U nohou ti leží celý svět, ó, Tangolitto. Ó, Tangolitto, idole davu. (Árie Tangolitty z operety Pavla Abrahama Ples v hotelu Savoy.) Hele ji, holku jednu vrtošivou a rozmarnou! Dneska sní a zítra, jestli chápete, si člověka ani vidět nepřeje! To moje osobnost je docela jiná, vážná a zodpovědná: Když řeže přírubu Broncholitta... Chro, chro, chro, co je zač ta Broncholitta? Ale, jedna taková dívenka, neduživá, v pracovní kombinéze. Ovšem s ní je lepší se nepaktovat. A co je zač ta příruba? Normální příruba, standardní, HOST AHA UHU. A co dělá? To se ti povedlo: a co, no co asi. Pracuje na soustružnickém stroji. Rámus musíš odfiltrovat. 4

5 Když řeže přírubu Broncholittanatáčí se lem železných hoblin. Pro ty, kdo Broncholittě vadítěm zákonem slouží její překvapení. Čtyři normy plnímilostnými radostmi pohrdá. Úcta ti a sláva, Broncholitto. Ó, Broncholitto, dostaneš cenu. Zajímavé. Jaké překvapení že chystá? Až tě řízne přírubou po palici, pak uvidíš. Raději se pojďme podívat na sny. Monada: Tak přece jen ještě k výběru cíle. A teď nemluvím o cílech typu zbohatnout nebo něco dostat. Jde mi o to, jak mám správně určit, která je ta MOJE jedinečná profese nebo zaměstnání, aby uměla sjednotit duši s rozumem. Nad tímto problémem přemýšlím již několik let, jenže mě nic nedokáže doopravdy nadchnout. V nastalé životní etapě jsem se rozhodla, že nejdůležitější je pro mě to, abych se naučila jednat vědomě, i kdyby se mi to mělo dařit jen většinu dne, abych se učila přijímat sama sebe a odpouštět jak sobě, tak dalším lidem, abych se naučila přenést přes nepříjemné události, dále se oddat bezvýhradné lásce k sobě i ke světu, řídit své myšlenky a emoce. Abych se naučila být tady a teď a zbavila se pocitu vlastní důležitosti, viny a různých obav, které by teoreticky měly po tolika letech studia ezoteriky, karmy, Simorona a jim podobných zmizet navždy. To je můj hlavní cíl, ten mám ráda a ten si přeji, jenže se jaksi nijak nerýsuje. Tucker: Je docela možné, že ti cíl pomůže stanovit právě zmíněné uvědomění a to, že sama sebe přijmeš. Osobně bych k vyhledávání profese přistoupil takto: zkrátka a dobře bych se zajímal o různé věci, vymoženost internetu máš při ruce - tam se najde všechno. Určitě tě něco zaujme, nějaká oblast už se vymezuje, ne? Andrzej: Třeba se nám svou cestu ani odhalit nepodaří, protože už po ní dávno kráčíme? ;-) Bokem nevidíme žádná pokušení, jelikož vše už máme tady, ve svých rukou? Jen řekni, Monado, jsi kvůli něčemu nějak výrazně, zásadně nešťastná nebo s něčím nespokojená (záležitosti bydlení a další drobnosti v to nepočítaje)? Vyměnila bys nějakou část svého současného života za něco jiného? Host: Chci se podělit o informace, které vás porazí. Když jsem včera brouzdala na internetu, náhodou jsem narazila na rozhovor s Arnoldem Schwarzeneggerem... Tehdy ho ještě skoro nikdo neznal 5

6 (snad mimo kruhy kolem soutěže Mr. Olympia). Tak se ho ptali: - Jak se vidíte za dva roky v budoucnosti? Odpověděl: - Budu prvním mužem v Hollywoodu a budu dostávat ty nejlepší honoráře. Reportér zůstal paf a říká: - Jak toho hodláte dosáhnout? - Velmi jednoduše. Člověk si prostě musí představit, že už to tak je. Myslím si, že Arnold Schwarzenegger je jedinečný; už proto, že dosáhl úspěchu ve všem, co podnikl. Popravdě jsem byla v šoku, vždyť použil výrazy z transurfingu. Navíc, a to si taky myslím, že pokud bude chtít, stane se za pár let prezidentem Ameriky. Tolik k tématu ohledně životního cíle. Monada: Děcka, velké díky všem, kdo jste mi odpověděli! Už dlouho jsem na fóra nebyla, poněvadž jsem propadla své obvyklé depresi (a ještě z ní nejsem úplně venku). No fakt, je to na nic. U každého to probíhá jinak, mně je hrozně mizerně. V tomhle období nemůže být ani řeč o nějakém výběru cíle, natož o pozitivním diapozitivu, a záměr mám jen jeden, vlastně dva. První: schovat se, utéct, skrýt se, a drahý: skoncovat se životem. A nic nezabírá - ani transurfing, ani Simoron, ani žádné jiné techniky. Omlouvám se za pesimismus, ale zatím nejsem v pohodě. Landyš: Nikdo není tak krásný a tak užitečný jako ty... Zapoj strážce a podívej se na svou depresi z jiného úhlu... a uvidíš, že se ti až na maximum rozedmul pocit vlastní důležitosti - nic není tak, jak má být, a nic není po tvém, a jak to, že mě, takovou krasavici, nemají rádi a tak dále. Strážce ti ukáže, jak se máš chovat... Ono je přece jednoduché zůstávat v depresi a čerpat z toho potěšení... Tady není na vině ani Simoron, ani transurfing... nýbrž tvůj vztah ke všemu, co se děje. Monada: V tento okamžik jsem na transurfing, strážce či na vlastní důležitost ani nepomyslela. Hned se mi však ulevilo, když jsem se na sebe podívala jakoby zboku a zkusila o svém jednání mluvit a popisovat ho ve třetí osobě (to je jedna ze Simoronových praktik). Neboli jinými slovy - přece jen jsem strážce!!! A věřte nebo ne, zabralo to. Najednou jsem pochopila, že jsem se do deprese úplně zavrtala, a došlo mi, jak dokáže taková blbost klamat. Faktem je, že takhle se mi to podařilo poprvé, zato dříve jsem se z té příšerné tmy nedokázala vyhrabat hodně dlouho. Leshiy: Dobře si vybírejte cíle. Než byste měli hádat, raději i několikrát popřemýšlejte. Splní se spousta věcí, ale skutečně 6

7 je potřebujete? Poté, co se mi některá vytoužená" přání (k jejichž uskutečnění došlo již díky technikám transurfingu) naplnila, ukázalo se, že až tak úplně dobrá vlastně nejsou. I když zdáli se nezdálo, že by byla tak špatná. Takže několikrát se zamysli, než do toho půjdeš. A chápete, co se stane, jestliže se nenaučíte vybírat si lepší osud a předvídat vývoj událostí, ale zároveň se stanete kvalitním transurfařem, jemuž se čas mezi zadáním a splněním zkrátí na minimum? Pak se vám splní každičká negativní myšlenka, byť by vám jen hlavou probleskla. Hrůza!!! Tanija: Podobnou otázku jsem ze začátku taky pořád řešila, až jsem se na fóru dočetla, že pokud si nedokážu stanovit JEDEN hlavní cíl, mám se trénovat na menších. Mám jeden velký cíl, jenže nyní u něj nabrala na váze trocha důležitosti, takže dokud zase nepomine, snažím se na něj zapomenout. Abych se rozptýlila, objednala jsem si nový počítač, přičemž jsem stanovila přesný termín - za dva týdny... byl to holý nesmysl (jednak to nebylo reálné, jednak jsem ho nepotřebovala). Za týden se mi rozbil počítač a kamarád měl úplně náhodou jeden nový na prodej... peníze později:-))). Takže ťukám do nové klávesnice a s úšklebkem si říkám: Ono to fakt funguje!!!" Arta: Mmmm, taky chci něco nereálného... Jangjel: Co je na tom nereálného?! Je to velmi reálné! Arta: No dobře. Je to reálné. Do čtrnáctého února. Jangjel: Jak chceš, miláčku. Arta: Nevím. Hej, nevím, možná mám přece jen navýšenou důležitost a... a vůbec takové ty věci. Málo energie... Sarina: Že bys měla málo víry nebo jistoty? Arta: Víra, naděje i láska jsou na svém místě... naděje mám snad dokonce až příliš... ale nedaří se... Jangjel: Naději musíš odstřelit. Nenechá tě věřit, jednat, milovat. Arta: Napovězte mi, kde je tu toaleta, prosím? Fuj, a jakou zbraní? Jangjel: Vírou, láskou, jednáním. Jinak skončí dřív než naděje - víš přece, že naděje umírá poslední. Takže naděje se může se všemi pěkně vypořádat. Ta slova nejsou moje, nýbrž nějakého velikána. Mně pomáhají. Jestliže doufám, znamená to, že nic nedělám, na nic nemyslím a nic necítím, ani si nepřehrávám diapozitivy, na internetu si najdu. Zrovna to na tebe přišlo? Arta: Moje naděje je naopak jaksi spjata s jednáním 7

8 a přemýšlením... na ovlivňování reality se mi líbí, že nemusím bojovat, ba naopak se nechávám unášet prouděním. Chápu to správně? Jangjel: Pak se nejedná o naději, ale o záměr. To je výborné. Ještě víru by to chtělo. Vše se ti podaří. Arnika: Nikoli nechávat se unášet prouděním, nýbrž pohybovat se po proudění variant. Plus musíš mít čistý záměr. Jangjel: Arniko, a jak přesně chápeš výraz pohybovat se po proudění variant? Arnika: Vše spočívá v koordinaci. Především uvolňuji pevné otěže kontroly nad scénářem. Můj svět ví lépe než já, jak se můj záměr uskuteční. Vím, že se zrealizuje, a netrápím se nad tím, když se něco nevyvíjí přesně podle mých představ. Přistupuji na varianty, jež mi můj svět předkládá. Ještě ani jednou jsem nelitovala toho, že takto postupuji. Jen jsem žasla nad moudrostí svého světa a nad tím, po jakých stezkách, někdy zvláštních, neobvyklých, se realizace záměru toulá. Nebrání-li se jí trápením... pochybnostmi... Shere: Hledání cíle představuje v transurfingu nejsložitější úkol. Zeland svůj cíl popisuje jako kouzelnou cestu. Člověk se k němu přibližuje tak, že vchází do svých dveří, zatímco mu v životě úplně všechno báječně zapadá do sebe. Ale jak ten cíl najít??? Otázka stále zůstává otevřená. Pilot: Opravdu jste to ještě nepochopili? Rozhlédněte se. Posléze si rozeberte, čím se lidé zabývají, a to počínaje samotným dětstvím? Správně, hrají si. Ko: Znamená to, že cílem je najít svou hru?! Protože (soudě podle sebe a mně blízkých lidí) všichni kolem si třeba i hrají, ovšem nejčastěji si s námi někdo zahrává (kyvadla, stereotypy, manipulátoři - není důležité, kdo zrovna to je). Hra pokračuje (show must go on), jenže výběr hry nezávisí na nás, nýbrž ho někdo dělá za nás. Sarina: I tak lze svou hru stále ještě vymezit: usaď se a zamysli se, co tě teď nejvíc zajímá, a nehodnoť dostupnost předmětu svého zájmu... Možná se dopracuješ k témuž! Pilot: Chápání atomu je dětská hra ve srovnání s pochopením dětské hry." Tak pravil Albert Einstein (zatímco na housle přehrával teorii relativity). Arnika: Přestaňte křečovitě hledat svůj cíl. To je určitě první podmínka, abyste ho nalezli. Můj cíl si mě našel sám, jakmile jsem se úplně vzdala jeho hledání a rozhodla jsem se žít bez životního cíle; když jsem se, jak bych tak řekla, v tomto ohledu uvolnila. 8

9 Shere: Snížit důležitost, určit si cíl - najít cíl, zkoordinovat záměr? Pochopil jsem tě správně, Arniko?. Arnika: V mém případě to přesně tak proběhlo. Nyní dokonce chápu i to, že jsem si na začátku stanovila cíl, a to najít svůj cíl. Hledala jsem jej namáhavě a horlivě. Důležitost jsem ze zoufalství snížila skoro na nulu. A až teprve nedávno jsem si uvědomila (věděla jsem to i dřív), jak obrovská provázanost panuje mezi snížením důležitosti a důvěrou k vlastnímu světu. Jedna z variant hledání cíle: zadejte své duši za úkol, aby si vyhledala to, co ji zajímá, a napověděla to rozumu. A nadále žijte klidně, nestresujte se a přitom vězte, že odpověď se dostaví v ten nejpříhodnější okamžik. Sami přitom mějte uši i oči otevřené. Přinejmenším nezapomínejte, že hledáte cíl. Marija: Bojím se vytyčit si konkrétní cíl, obávám se rozčarování, jestliže by se ukázalo, že už ho nechci, a taky mi brání strach, že si něco v životě nabourám. Předpokládám například, že životním cílem každého člověka je najít lásku, a pokud už se ožení nebo vdá a pořídí si dvě děti, stejně ho provází strach, že to, co tak těžko budoval, ztratí. Co si o tom myslíte vy? Landyš: A když láska přece jen není...co teď? Děti vyrostou... odejdou... manžel uteče za jinou nebo se zpije a ty budeš čekat na lásku? Ztrácet není nikdy tak hrozné... čerstvý čaj lze nalít pouze do prázdné sklenice! Killer John: Nedávej si životní cíl, chovej se jednodušeji. Nepátrej, jaký cíl si máš zvolit, jen ho oslov, až sám přijde. Člověk, kterého život baví, cíle nemůže nemít. Podle mého názoru je to tak, že když si je někdo speciálně vymýšlí a stanovuje, je to totéž, jako by žil podle rozpisu. Možná na tom není nic špatného, ale -je to taková nuda!!!!!!!!!! Michail: Marijo, oklamali vás! Každý člověk má svůj osobní cíl (Jeho množství není omezené). Nebo vám to všechno vyhovuje a jen vás mrzí, že ostatní cíl mají, zatímco vy ne? Max: Cíl máte před sebou, a tedy není třeba jej určovat - přijde sám, neboť už si jej přehráváte v hlavě, nicméně se domnívám, že rozčarování se bát nemusíte. Pokud máte cíl správně stanovený, na rozčarování ani nepomyslíte. A k té lásce, Marijo, najít ji je možná vaším hlavním cílem, ovšem myslet si, že je to cílem všech, to je omyl. Postreality: Marijo, zeptejte se sama sebe, co.přesně vám láska dá, konkrétně, bod po bodu. Možná ji vůbec nepotřebujete. Marija: Všichni máte pravdu jako v tom vtipu, a přesto existuje 9

10 jedno podobenství: U jednoho domu zaklepali tři cizinci a požádali o nocleh. Dokud nepřišel domů muž, nevstoupili dovnitř. Když se vrátil z práce, řekli mu, že se jmenuji Úspěch, Štěstí a Láska a že si mohou vybrat jen jednoho z nich. Muž chtěl úspěch, žena štěstí a dlouho se hádali, dokud jim dceruška neporadila zvolit si Lásku, a tehdy spolu s Láskou vkročili do domu i Štěstí a Úspěch." Postreality: Zatím tu nikdo nepodpořil myšlenku probrat, co vlastně lidé od lásky očekávají. Mně se zdá, že problém často tkví v tom, že od ní jako od kouzelné hůlky očekávají okamžité splnění úplně všech přání a řešení všech svých životních problémů. Marija: Co očekávám od lásky? Možná návrat do mládí, kdy jsem žila básněmi Eduarda Asadova: Můžu tě velmi očekávat, dlouho a ještě déle a věrně a ještě věrněji...," -jenže jsem se nedočkala a teď už je mi skoro čtyřicet, mám rodinu, děti, ale srdce stále čeká a samotnému je mu chladno... Myslím si, že většina lidí trpí samotou, avšak ani sobě to nepřiznají. Touží po penězích, jelikož se domnívají, že pak si dokážou koupit vše, co se jim zachce. Kompenzují si tak nepřítomnost lásky. Už si ale nedokážete představit, jak jsou osamělí, navzdory svým kontům. Peníze totiž mohou šťastnými učinit jen ty, kdo už šťastní jsou. After: Mně se návrh na prodiskutování tohoto tématu zvláště zalíbil. Z takové analýzy totiž může vyplynout, že člověk zřejmě nepotřebuje lásku (láska je přece jen určitý definovaný stav a nic jiného), nýbrž spolehlivost, ochranu, zaplnění vlastní prázdnoty a trýznivé nudy pomocí někoho druhého, společenskou prestiž (mám někoho, s kým sdílím lásku a mohu to demonstrovat svému okolí, zvláště známým ženského pohlaví, pro něž velká láska představuje životní cíl stejně jako pro mě), skvělý sex, parťáka při získávání dojmů všelijakého druhu, pomocníka v domácnosti a tak pořád dál. Postreality: Aftere, tak, přesně tak.:-))) Myslím, že dalším krokem je pochopit, že devadesát procent z tvého výčtu si člověk dokáže dát sám, aniž by si v životě vytvářel zbytečné a bolestné závislosti na dalších lidech. Marijo, jak jsem pochopila, tvým hlavním problémem je pocit osamění a zbytečnosti? Marija: Se mnou se to má asi tak, jak píše ve verších Achmatovová: Mlčíme, a každý o svém a ticho nemáme čím zaplnit tak nám osamění ve dvou ohýbá duši i záda. Nevím, kdo se komu provinili takovém rozjímání je jen málo užitku. Raději bych zůstala zase sama abych přestala být osamělá." 10

11 Musela jsem v paměti hodně hluboko zašťourat, abych odtud vytáhla něco aspoň trochu optimistického. Zato veršů a písní o nešťastné lásce, rozloučení, smutku, očekávání nebo zármutku je tam tolik, kolik si zamanu! A pak se člověk diví, že se mu život odvíjí právě tak, a nejinak. Dostáváme to, o čem jsme zpívali. Zbytečné potvrzení transurfingu. Otázkou zůstává, jak se z toho všeho může člověk vyhrabat? Landyš: Mlčky a elegantně... Nech to všechno v minulosti... ta už není... Tvoř něco nového, jak si to přeješ... bez smutnění a slz (to už tu bylo), zato s radostí a nadšením -jako umělec... umělec svého života... After: Na základě vlastní zkušenosti se domnívám, že jakmile se vztahy vymaní z objetí haraburdí ega, stane se zcela reálným počinem mít někoho rád jen tak, aniž bychom něco očekávali na oplátku. Máte pocit, že zpod haldy odpadu se osvobozuje podivuhodný pramen světla, které svítí, aniž by bylo na něčem závislé, a jež nevyžaduje vůbec žádná potvrzení ani získávání. Takže pokud mi něco dají na oplátku, dobře, jestliže mi však nic nedají, taky dobře. Mám-li v sobě lásku, pak je to vlastně vše, co potřebuji. Právě v tom spočívá ve skutečnosti obrovské potěšení - jestliže láska přestane být závislou, ať už na čemkoli, a prostě ze mě prýští. To je zkrátka děsná euforie, a navíc ten nejděsivější zlom pro nekonečné množství kyvadel. Při tom všem v tom není vůbec žádná romantika, jde o naprosto pragmatický fakt. Landyš: Takže jsi šťastná... tak proč ty dotazy... After: Jak jsi přišel na to, že jsem žena? Jsem tvor středního rodu. Vorona: Ve skutečnosti jsme středního rodu do jisté míry všichni, jen se k tomu jen málokdo přizná... After: Ne, jen jsem chtěla projevit přání nerozhoupávat kyvadlo pohlaví, i kdyby jen tady na fóru. Domnívám se, že pohlavní kyvadlo se řadí mezi nejsilnější a vycucává z lidí hromadu energie, a to neustále, dokonce i když žije člověk úplně sám. Nepřekvapuje tě, že podle stylu sdělení lze téměř stoprocentně určit, zda píše žena, nebo muž? A vždyť i mezi muži se najdou docela hysteričtí jedinci, kteří si nevěří, a mezi ženami se zas vyskytují takové, jež si nezadají s muži. Ovšem při zahájení formálního rozhovoru s neznámými lidmi se obě skupiny začínají vyjadřovat stylem odpovídajícím jejich pohlaví. Kde se to bere, nejsme-li zcela impotentně závislí na pohlavním kyvadle? Vorona: Uf, otázka pohlaví - to je tedy téma komplikované 11

12 a zamotané. A jednoznačně je nelze vysvětlit jediným kyvadlem. Člověk je ostatně rozhoupává vždy, když své pohlaví nepřijímá, ať je jakékoli. Pohlaví je přece pojem biologický (psychologové se zabývají ještě takzvaným pojmem sociálního pohlaví, my však do hloubky zacházet nechceme) a sám o sobě kyvadlem být nemůže, zato vztah - pohlaví tedy kyvadlem je. Přitom je úplně jedno, o jaký vztah přesně jde - jak známo, kyvadlo se chytí všeho. After: Navrhuji, abyste mě považovali za pohlaví, které se vám více líbí. Zdá se mi, že namísto toho, aby můj příspěvek pohlavní kyvadlo utlumil, ho naopak rozhoupává. Vorono, ty jsi mě v rozhoupávání kyvadla předběhl. A pohlaví jakožto biologický pojem představuje jen jeden aspekt dané otázky a tvoří jedno procento toho, co se kolem ní dále vytváří. Chlapce a dívky přece vychovávají tak, že jim vnucují, jací musí být, a to vůbec ne na základě jejich biologických vlastností. Existují ženy mnohem silnější než průměrní muži, stejně jako narazíte na muže, již se dokážou vcítit mnohem citlivěji než průměrné ženy. Tak proč to nerespektuje? Proč se neberou v potaz individuální vlastnosti a prakticky celý lidský život je prošpikovaný pravidly a představami o tom, co je komu souzeno a co je přijatelné, ať už jde o reprezentanty mužského nebo ženského pokolení? A konečně sexuální omezování a předsudky jsou vůbec dokonalou panenskou půdou omezenosti. Angel: Souhlasím s tebou a nepochybovala jsem, že jsi muž... ;- ) Postupuji úplně stejně... láska opravdu teče, a když ji dáváš, dostáváš za to obrovský náboj energie. Jestliže mi na oplátku něco dajítak dobře. Tak mluvím o tom, co mi dali na oplátku, a ne kvůli tomu, že bych to požadovala, ale kvůli pocitu vzájemnosti - kvůli rozdělenému štěstí (tak je to dvojité štěstí)... nic víc, nic míň... a euforie, to je mírně řečeno... to, co mám v sobě... je to podobné, jako by se člověk díval na ohňostroj, jenž prýští všemi směry, nebo na jiskřící sníh v zimě, na milion motýlků, kteří se mu před očima rozlétnou do všech stran... takže budu vždy říkat... díky tomu, kdo v nás toto odhaluje! ;-) Ljelik: Osobně jsem v dětství hodně dlouho nevnímala, k jakému pohlaví patřím. A stejně tak je mi jedno, co si o mně myslí ostatní. Mám všechno: ženskost, mužskou odhodlanost a o to jsem jen bohatší. Vzpomínám si, jak mi, tuším mamka, říkala, když jsem byla malá: Vyndej ruce z kapes, nejsi žádný kluk," a ty kapsy mi zašívala v domnění, že to pomůže... Slyšela jsem na svou adresu spoustu obvinění typu: Proč jen nejsi jako všichni ostatní."... A já si říkala: Ale proč bych musela být jako každý jiný, proč bych se měla 12

13 někomu podobat, chci být taková, jaká jsem - opravdová." Tak začala moje cesta k sobě. Při svém sebepoznávání se mi nepodařilo určit, jakého jsem pohlaví, chi, chi. Většinou se teď tím stejně jako v dětství netrápím, jsem ráda, že mohu být chvíli jedním a pak druhým. Sexualita je jiná věc, kdybych to všechno namíchala dohromady - byl by z toho maglajz... Problém spočívá jen v tom, že mnoha lidem zdeformoval a překryl jejich skutečné Já jistý stereotyp natolik, že kvůli tomu dochází k nejrůznějším zvrácenostem, a to na úrovni sexuální, ale nejen na ní... Landyš: Houpe, houpe, houpe drsoň kyvadlo, kvůli sexu i z lásky... Tak nějak jste všechno hodili na jednu hromadu... Sex prosím zvlášť a lásku taky... jsou to přece různé věci. Proč, když začínáme hovořit o lásce... vynoří se nevyhnutelně sex? Každý člověk ať se věnuje tomu, co se mu nepříčí. A co láska mateřská? Sebeláska? Sex není zvrácený. To je záležitost společnosti. Někde jsou homosexualita a lesbismus uzákoněné, jinde se dle zákona trestají. A vůbec si myslím, že není špatné nic, co je přirozené, a nějaké řeči o tom, že je to odporné a hnusné, to je o ničem. Jak řekl jeden z Pikulových hrdinů, zatímco hltal vlčí maso: Konzervatismus ohledně krmě je neopodstatněný." Což platí i zde. Dokud člověk sám něco nevyzkouší, raději by za to neměl soudit; jednodušší je patrně přejít k něčemu jinému. After: Z mého pohledu je pojem zvrácenost výmysl, jelikož předpokládá, že existuje nějaké univerzální správné chování (včetně sexu), které se ve zvláštních případech zvrtne. Dokážete snad přesně uvést, co je správný sex? Že by se o tom psalo v Bibli? Pokud vím, ne. Navíc výraz přirozeně nic nevysvětluje. Co je pro jednoho přirozené, považuje druhý za něco, co je proti přirozenosti, a naopak. Mám jedno kritérium - musí jít o přání oboustranné a vychutnávané požitky při tom nemusí jít vždy ruku v ruce se zdravím obou aktérů. A jak toho dosahují, to už je jen jejich věc. Kdo nás vlastně nutí, abychom se do toho všeho vměšovali? No, jestli se někomu líbí žít tak, aniž by zakusil maximální hloubku pocitů, a přeměnit si život na maškarádu, je to zase jen jeho věc. Člověk se přece nemíchá ani do toho, když vidí, jak se obézní lidé cpou hamburgery u McDonalda, ani když se dva řidiči chystají, že si z nenávisti proříznou krk. Určitě už sis zvykla takové věci přehlížet? Láska (erotika, sex) nejsou přece jen myšlenky nebo jednání, je to především stav, jenž v sobě kumuluje veškeré vnímání. Někdy se prostá výměna pohledu s někým vyrovná svou silou prožitku blízkému orgasmu. Kdo ví, jaká energie se při tom probouzí a jaká 13

14 alchymie působí. Zdá se, že kyvadlo pohlaví se nehoupe jen tak pro legraci. Untouch: Co že jste všichni odbočili od tématu, ha?? Landyš: Mlčet! Tady kladu otázky já. Libera: Vysvětlete mi, co si tu kdo myslíte o cílech. Ještě mi stále není jasné, kolik jich v zásadě může být. Může paralelně existovat několik řekněme drobnějších cílů zároveň, nebo se vždy podílejí na jednom celkovém cíli? A jestli jich přece jen může být několik, lze je realizovat současně? Andrzej: Hlavní pravidlo: pravidla si stanovuješ sama. Cílů můžeš mít tolik, na kolik ti vystačí pozornost. Jen je náročné začínat hned s několika cíli najednou. K prvním experimentům je lepší stanovit si jeden cíl, zbavit se zlozvyků, přesvědčit se o účinnosti metod... a pak lze počet navyšovat. Denweb: Ohledně cílů, úkolů jsem v jedné knize (něco o NLP) četl tento příběh: jeden člověk pracoval se svým nevědomím a rozhodl se, že je maximálně zahltí všelijakými úkoly. Vytvořil celý seznam věcí, které potřebuje, a zavedl si pravidlo, že vše musí být vyřešeno, než na kole dojede domů. Takže místo obvyklé hodiny až hodinky a půl jízdy to dotyčnému trvalo hodiny čtyři. Ne proto, že by si udělal zajížďku, že by snad byly nějaké zácpy nebo nehody A to ještě navíc cestou kdesi do něčeho narazil a poškodil si nosič na kole, kde měl schovaný inkriminovaný seznam. Když přijel domů, zjistil, že půlka seznamu se utrhla a ztratila. Nevědomí se evidentně rozhodlo, že si práci zkrátí. Takže vytyčení více cílů či úkolů zároveň si důkladně rozmyslete. V lepším případě ničeho nedosáhnete. Ovšem v horším případě bude pro rovnovážné síly nebo pro vaše nevědomí jednodušší, hodí-li vám na hlavu cihlu nebo udělají něco v tomto duchu, než aby ztrácely energii na současné řešení mnoha zadání. Osobně se snažím určovat si jeden cíl, maximálně dva hlavní cíle, a několik mnohem menších. Přirozeně si nesmějí otevřeně ani skrytě navzájem protiřečit. Jestliže se vaším cílem stane například založení zabezpečené a pevné rodiny, bude sestávat ze dvou podílů: vydělat hodně peněz a vytvořit semknutou rodinu. Tyto dva cíle si však navzájem protiřečí, a to kvůli zdrojům: tedy kvůli vašemu času. Míníte-li slušně vydělávat (v běžném prostoru variant), potřebujete na to spoustu času, jenže k udržení pevné rodiny je třeba také hodně pozornosti a času. Získáte jedno, či druhé, nebo nic - v daném prostoru. Avšak můžete si zvolit jinou variantu: poznáváte v ní materiálně zabezpečeného prince, tím pádem problémy s penězi odpadají a 14

15 vy věnujete veškerý čas rodině. A cíle je dosaženo. Opět platí, že je třeba umět se pohybovat po prostoru variant... Toť mé přemýšlismy na dané téma. Andrzej: Simoron se navíc vyhýbá nejen vymezeným způsobům řešení, ale i konkrétním cílům. Takže cíl se obvykle definuje obecně až rozmazaně: aby vše bylo harmonické a správné (ani dobré, ani špatné, ale právě správné). Už není důležité, jakou podobu ona správnost získá. Tak či onak to přece bude správné. Tucker: Mám pocit, že člověk může mít cílů, kolik si zamane. Pro začátek ovšem není od věci stanovit si priority, tedy v životě existuje nějaký hlavní cíl, a další jako by ho dotvářely, neprotiřečí mu, ani nejsou tak významné. Základním cílem může být například odcestovat a žít v Austrálii, čemuž nepatřičně nebrání žádné drobné cíle typu, že se člověk elegantně oblékne na Nový rok nebo že se naučí hrát na fortepiano. Denweb: S pojetím cílů u Simorona se neztotožňuji. V jedné jeho obsílce byl uveden příklad, jak je třeba přesně formulovat cíle: jeden muž toužil po novém autě a po simoronsku o něj usiloval. Další den se stal účastníkem nehody. Starý vůz byl na odpis, dotyčný měl štěstí, že vůbec sám zůstal živ a zdráv. Musel si koupit nové auto, které si vlastně objednal. Takže cíl, jakož i hranice na cestě k němu je třeba přesně vymezit. Někdo například zatouží stát se hrdinou, jenže už nedá najevo, že okamžiku své slávy se chce dožít ve zdraví. Pak bude mít slušné vyhlídky stát se hrdinou posmrtně. Leshiy: Cožpak se nebudou všechna přání plnit tak, jak si usmyslíme? Ve filmu (myslím, že to byl Pán přání (V originálu The Wishmaster, pozn. překl.) byl džin, jenž veškerá přání plnil v zásadě správně, jenom výrazně pokrouceně, což často končilo smrtí toho, kdo si je objednával. Zeland přece také nepopírá, že realizování cíle nebude vždy zapadat do rámce, kam by dle tvého mínění mělo? A proč bych si vůbec měl hledat cíl? Strážce. Spousta lidí se nad tím opravdu ani nezamýšlí - zkrátka žijí a tečka. Přesněji nežijí, nýbrž si odpykávají přidělenou lhůtu. Všechny dny takového života se navzájem podobají: rutinní práce, jedny a tytéž obličeje, ulice, stěny, celkem nudná řada radovánek, ustavičný útlak starostí a povinností. Obecně řečeno svátky jsou pouze ve vymezené (nikoli vámi) dny. Tak žije většina lidí. Ale proč? Proč někdo rozhodl místo mě, že musím odjet 15

16 na dovolenou v období, které je k tomu určeno? Proč se můj život skládá ze samých je potřeba? Proč je vše tak přízemní svoje už sis odpracoval, i odžil - můžeš tedy do důchodu? Existují přece lidé, v jejichž životě je vše živé a krásné jako na karnevalu. Takoví šťastlivci všední dny v podstatě neznají, v práci pracují, jako by si hráli hru, a každý den jim vyplňuje ohňostroj zajímavých událostí, radostných zážitků, setkání. Jak to, že oni to tak mají, a já ne? Tito vyvolení osudu si totiž vyhledali svou cestu. Takových je posledních pár jedinců, všichni ostatní se stali vězni matrice, řadovými elementy systému. Jedinečné a všemohoucí děti Boha, aniž by si to samy uvědomily, se zřekly svého práva na svobodný výběr, umožnily kyvadlům, aby jim život změnila na bezvědomé snění. Proto za ně nyní systém rozhoduje, co mají chtít, jak mají žít a o co je záhodno usilovat. Každý člověk má svůj cíl. Jak k němu putuje, odhaluje všechny své talenty a získává dlouhodobé štěstí. Jestliže si člověk svou jedinečnost, svou božskou sílu tvůrce neuvědomí a propadá se do bezvědomého snění, kyvadla si jej snícího berou na paškál, vnucují mu falešné cíle a ukazují mu místo v matrici. Tak se stane šroubkem, který bude pracovat v zájmu systému. Z toho vyplývá, že když člověk usiluje o cizí cíle, jeho život se změní v odpykávání lhůty trestu. Skutečné štěstí v tomto životě nabýváte cestou k vlastnímu cíli. Cizí cíle, jež vábí svou prestižností a nedostupností, vám vnucují kyvadla. Jestliže se honíte za falešnými cíli, buď nic nezískáte, nebo získáte, ovšem zjistíte, že to nepotřebujete. Váš cíl vám změní život ve svátek. Dosažení cíle s sebou přinese splnění všech ostatních přání, přičemž výsledky předčí veškerá očekávání. Také se chci stát osudem vyvolenou! Naopak, pokud se zabýváš transurfingem, pak se stává osud tvým vyvoleným. Jenže jak vypátrat svou cestu? Strážce. Duše člověka se může jen mlhavě domýšlet, co chce. Určit cíl jí musí pomoci rozum. Jenže ten se ho způsobem jemu vlastním snaží vyhledávat logicky. To je chyba. Úkol rozumu nespočívá v hledání cíle, nýbrž v tom, aby jej včas rozpoznal. Na vhodném místě, ve vhodném čase jej duše sama odtuší a vy to pocítíte. Hlavní je nabídnout duši možnost, aby se s cílem setkala. Je třeba rozšířit 16

17 si obzory: zajít tam, kde člověk ještě nebyl, podívat se na to, co neviděl, otevřít se novým informacím, obecně řečeno vytrhnout se z kruhu všednodennosti. A nadále udržovat uvědomění a pozorněji naslouchat hlasu srdce. Cíl přijde jako osvícení. Až po setkání s nějakou informací pocítíte, že duše vzplanula a rozum ji ze všech stran spokojeně promýšlí, pak lze předpokládat, že našli totéž. Lze za cíl pokládat lásku? Strážce. Jako jeden z mezilehlých cílů ano. Avšak považovat lásku za vytoužený sen by bylo totéž jako klást si z hlavní cíl ukojení žízně v okamžiku, kdy se vám chce pít. Sháníte se po lásce, protože ji právě nemáte. Řekněme, že ji najdete. A co potom? Vždyť láska jako život kvítku spočine nedlouho. Kvůli tomu se ale nemusíme rozčilovat. Proč bychom měli kvítek nutit, aby žil věčně? Stejně tak nemá cenu hledat lásku - najde si vás sama. Pátrání po určitém cíli spadá do činností rozumu, kdežto láska leží vně jeho kompetencí. Jediné, co musíte podniknout, je za prvé si v rámci možností rozšířit společenské styky a za druhé si v mysli přehrávat milostný diapozitiv s nějakým ideálem - abstraktní osobou. Dále se prostě jen procházejte ve svém snění za bdění, jako se procházíte po lese, kde se kocháte květinkami. Jen oči mějte doširoka otevřené, nezapomínejte na uvědomění. Tak se pak v jednom krásném okamžiku náhodou ocitnete u krásného kvítku. Kochejte se jeho krásou a vůní, dokud kvete, a až uvadne, nelitujte jej. V životě už to tak chodí. Utrpení po lásce, jež odešla, představuje jednu z klinických forem negativismu a vlastně zrození omezeného ega. To je třeba si uvědomit a nekazit si život. Přistupujte k životu jednodušeji. Ještě stále můžete narazit na spoustu kvítků. Splnění objednávek. Všichni tu tvrdí, že nebudeme-li já a ty, Duše, jednotní, žádné přání se nesplní. No, z mé strany je všechno jasné: působím obyčejnými metodami v materiálním světě. Ale co děláš ty, prohnaná čarodějnice? Že bys nám odhalila tajemství? Tajemství mám - svou Kočovrážečku. No fuj, a co je to jako za zvíře? 17

18 Něco jako džinka, bydlí ve starém palčáku a má ráda čokoládové bonbony. No, a co? Jestliže vyslovuji souhlas s tvým přáním, beru si palčák, šeptám do něj kouzelné zaklínadlo a vyvolávám Kočovrážečku. Ona pak to přání splní. Ano, moje Kočovrážečka je vrtošivá - když se zakočovraží, na žádné bonbony ji nevylákáš. Jakým zaklínadlem ji vyvoláváš? Pcha! To ti tak povím! Však mě to taky vůbec nezajímá. Ptám se jen z čiré zvědavosti. Tvoje zvědavost bez zájmu je zvláštní. No dobrá, tak poslouchej: Kočovrážečko, vylez všechna přání plň. Buď poslušným děťátkem pohostím tě bonbónkem. A co když ji zkusím vyvolat já? Zase se ptáš jen z čiré zvědavosti? Z čisté zvídavosti. No nic, je načase podívat se na sen. Leshiy: Sedí chlap a rybaří. Kouká - a po řece pluje papírek. Vylovil ho - a je to tiket do loterie. Odešel, zkontroloval ho - a byl výherní, dokonce na sto milionů! Doběhne domů k ženě. Sotva se chystá podělit se s ní o radost, ona na něj: Běž pryč, nemám na tebe čas, mamka mi umřela..." Muž si řekne pro sebe: Sakra, to se to nahrnulo!!!" Ano, je to tak. A na vážnější notu: kdykoli se objeví zvěsti z dobrých drah života, začínáme se z nich radovat. Nenarušuje se tím ale rovnováha a nesrazí nás pak dolů? Podle knihy by snad nemusela, jenže v životě to právě tak chodí. Sarina: Tak se raduj opatrně, aniž bys důležitost navyšoval! Já jsem se podle svého názoru také radovala až příliš a taky jsem sklouzla zpět... Vigo: Nazdar, národe! Běžel jsem okolo, tak jsem zaskočil k ohýnku. Říkám si, hodím očko, co se tu řeší. Když už se tu mluví o úspěchu, podělím se o své dojmy 18

19 z transurfingu. Chválabohu, už ho znám asi měsíc, snad i déle. Takže: jakmile jsem začal cvičit, během týdne se na mě navalila hromada nepříjemností. Něco podobného už jsem zažil, takže to nebylo nečekané. Zdá se, že když se uskutečňuje nějaký přesun na kvalitativně novou úroveň vzájemného působení s realitou, jakési strážní mechanismy reality to vycítí a snaží se kariéristu vrátit zpět. Ale když pochopí, že z toho nic nebude, stahují se - proč by se babraly s hlupákem. Týden nepříjemností úspěšně přešel, poté nastoupilo bezvětří. Totální bezvětří na celý měsíc: žádné špatné zprávy, ani dobré. Tento týden konečně pociťuji první pokroky směrem k příjemné stránce - zatím jsou slabé, plaché, nicméně už jen ta tendence se jeví celkem výrazně. Odchytávám je, vychutnávám si je, včera jsem se dokonce dočkal jedné významnější příznivé události. Zatím je brzy na to, abych mluvil o vlně úspěchu, avšak přesun na nějaké nové dráhy života dozajista proběhl. Ještě několik slov k transurfingu. Jak jsem pochopil, na tomto systému a magii v jednom je nejdůležitější to, aby člověk ovládl umění záměru. Dokud si neumí vytyčit záměr, bude pro něj transurfing prázdným slovem. Po drahách osudu jej sice vede záměr vnější, ovšem chce-li se k němu jedinec dobrat, musí se poprat se záměrem vnitřním. Neboli jestliže dotyčný neovládne umění záměru, bude pro něho mít transurfing tutéž cenu jako auto bez benzinu. I kdyby mohl nakrásně jet, pak jedině s kopce. Takže co - že bychom se pokusili lépe porozumět záměru? Chjelg: Taky se mi obrázek s názvem Cíl (vnější záměr) narýsoval velmi přesně a s vážností jsem to taky nepřeháněl a stejně... jaksi pochybuji. Chtělo by to lehce prodiskutovat vnitřní záměr. Je mi jasné, že stejně nepochopím, jakými stezkami mě přivede k mému cíli. Jenže co když jsem něco opomenul nebo na něco zapomněl? Třeba to při debatě vyjde najevo? Vigo: Takže záměr... za poslední týdny jsem se přesvědčil o tom, že nejsnáze se člověk naučí stanovovat cíle pomocí rychlých objednávek. Jejich výhoda plyne z toho, že dotyčnému umožní okamžitě vyhodnotit výsledek - při pravidelném praktikováni záměru jej realita zprostředkuje v řádu minut. Jakmile se dotyčný naučí takto pracovat a uvidí, že záměr doopravdy funguje, může přistoupit ke složitějším objednávkám. Tento postup je příjemný už proto, že díky němu okolní svět člověka okouzlí tady a teď. Tak se dotyčný reálně přesvědčí o tom, že systém funguje. Na základě práce s rychlými objednávkami jsem došel k těmto závěrům: 19

20 1. Záměr musí být mírný a nevtíravý. Na realitu nelze tlačit ani jí vůlí přikazovat, aby nám splnila naše přání. Chci například, aby kolem mě proletěl pták - to je ta nejjednodušší objednávka. Vizualizuji si potřebný diapozitiv - dvacet vteřin - a pak čekám a vím, že pták musí přiletět. Bez pochyb, bez spekulací, zda to vyjde, nebo nevyjde. Užívám si klidné vědomí toho, že všechno bude tak, jak potřebuji. Právě tato klidná důvěra nakonec vede k tomu, že ten pták kolem mě proletí, a to právě v tom směru, jak jsem si objednal. 2. Výsledku nesmíte připisovat velký význam, naopak je třeba vypracovat si vlastní osobitý přístup, motto, jímž jako byste vyjadřovali lhostejnost vůči výsledné realizaci: podaří se - výborně, nezadaří se - no a co. Což i zcela odpovídá magickému pravidlu, že bychom měli jednat, aniž bychom očekávali odměnu. Jakýkoli zájem na výsledku vede k tomu, že to, co si člověk navymýšlí, se nestane. Z pohledu transurfingu lze toto vysvětlit vznikem jistých protichůdných potenciálů. 3. Osobní síla. To je velmi důležitý moment. Veškeré jednání v magickém světě vyžaduje vynaložení osobní síly. Nedisponujete-li jí, svět na vaše objednávky nebude reagovat. Transurfing představil za účelem jejího hromadění vynikající metodu v podobě práce s kyvadly. Osobní sílu lze totiž šetřit, jestliže se naučíme nepodléhat provokacím kyvadel. Vzhledem k tomu, že běžný člověk má osobní síly, co by se za nehet vešlo, je záhodno provozovat experimenty s rychlými objednávkami nadmíra obezřetně - ne víc než několik denně. Jinak se nebudou realizovat (zkrátka na ně nebude dost síly). Nehledě na to, že když už se dotyčný na vlastní pěst přesvědčí, že se mu drobné objednávky plní, přestane na ně chtít marnit síly a začne toužit řešit reálné situace. A těch je vždy dost. Jednoduchý příklad: u sousedů hrává hrozně hlasitě hudba, což mi vadí při práci. Ano, mohu si říci, že se jedná o kyvadlo, a že tedy nebudu podléhat jeho provokaci. Mohu si však také zkrátka vybrat variantu, kde se muzika ztiší. Jde právě o ten výběr: člověk ví, že teď už rámus umlkne, a pokračuje ve své práci. Bez násilí, nátlaku, bez projevů vůle. Vše je provedeno velmi jemně, nevtíravě. Hudba většinou za pár minut utichne. To je správný záměr. Vladimír: Podepisuji se pod každé slovo tvého výkladu. Není třeba dřít se na velké cíle, zvlášť pak pokoušet se ovlivňovat další lidi. To už je pak ono léčení reality opravdu bolestivé, přestože zpočátku všechno vypadá jako čáry. Já si teď pohrávám s lampičkami v parku. Zhasínám je a rozsvěcím, i když je fakt, že mi energie zatím vystačí tak na patnáct až dvacet minut. 20