UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Vendula MACHÁČKOVÁ Konžská občanská válka a její dopady na obyvatele Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. Olomouc 2009

2 Prohlášení Prohlašuji, že zadanou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla v seznamu. V Olomouci, dne 12.srpna podpis 2

3 Ráda bych poděkovala Doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi, CSc. za vedení práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině a příteli za podporu během psaní této práce. 3

4 Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Rozvojových studií Školní rok: 2008/09 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student Vendula MACHÁČKOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce: Konžská občanská válka a její dopady na obyvatele The Congolese civil war and their impact on population Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je vytvoření komplexního pohledu na občanskou válku v Demokratické republice Kongo. Práce se bude zabývat nejen historii konfliktu, ale i dopadem konfliktu na obyvatelstvo a významem nerostných surovin v tomto konfliktu. Struktura práce: 1. Úvod 2. Metodika a cíle práce 3. Obecné informace 4. Historický vývoj konfliktu 5. Konflikt dnes 6. Dopad konfliktu na obyvatele 7. Závěr 8. Shrnutí ( i v angličtině) 9. Případné přílohy Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: Rešerše základní literatury, konkretizace osnovy, cíle práce září 2008 Bibliografie, postupné zpracování práce říjen 2008 Zpracování poloviny práce (základního textu) leden 2009 Zpracování zbývajících částí práce (základního textu) březen 2009 Dokončení a odevzdání práce květen 2009 Přílohy a ostatní náležitosti budou zpracovávány průběžně 4

5 Rozsah grafických prací: dle potřeby Rozsah průvodní zprávy: slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: KLARE, T. M. Resource Wars: The New Landscape of Global Conflict. New York: Henry Hold and Copany, Democratic republic of Congo: Our brothers who help kill us economic exploatation and human rigts abuses in the east, on-line text f145a8145d2b/afr en.pdf GLOBALWITNESS, Natural resources in conflict [online] c2008, [cit ] Vedoucí bakalářské práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. Datum zadání bakalářské práce: květen 2008 Termín odevzdání bakalářské práce: květen 2009 vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce 5

6 Obsah Obsah... 6 Seznam použitých zkratek Úvod Metodika a cíle práce Demokratická republika Kongo všeobecné informace Historie Před koloniální období Belgická nadvláda Nezávislost Mobutu Sese Seko První konžská válka Druhá konžská válka Mezinárodní dimenze Druhé konžské války Konflikt dnes Konflikt v Ituri Konflikt v Severním Kivu Skupiny zapojené do konfliktu Domácí Zahraniční Nerostné suroviny a jejich vliv na situaci v Demokratické republice Kongo Koltan Měď a kobalt Diamanty Zlato Nerostné suroviny v provinciích Severní Kivu a Jižní Kivu Dopad konfliktu na obyvatele Děti v konfliktu Sexuální násilí páchané na dětech Dětští vojáci Sexuální násilí páchané na ženách Následky sexuálního násilí Ochrana žen před sexuálním násilí ze strany komunit Pomoc obětem sexuálního násilí ze strany společnosti Problematika vymahatelnosti práva Závěr Shrnutí Summary Seznam Literatury Přílohy

7 Seznam použitých zkratek ADFL CNDP DRK FAC FARDC FDLR FNI MLC MONUC OSN RCD RDC-G RDC-ML SADC UNICEF UNITA UNHCR UPDF Aliance des Forces Démocratique pour la Liberation du Congo Congrés national pour la défence du peuple Demokratická republika Kongo Forces Armées Congolais Forces Armées de la Republique démocratique du Congo Forces démocratiquepour la liberation du Rwanda Nationalist and Integrationist Front Mouvement de Liberétion du Congo United Nations Mission in the Democraic Republic of Congo Organizace spojených národů Ressemblement Congolais pour la Démocratie Ressemblement Congolais pour la Démocratie - Goma Ressemblement Congolais pour la Démocratie - Mouvement de Liberétion Southern Africa Development Community United Nations Children s Found União Nacional para la Independência Total de Angola United Nations Hight Commissioner fo Human Rights Uganda People s Defense Force 7

8 1. Úvod V dnešní době se odehrává velké množství konfliktů, které jsou původně vedeny z etnických, sociálních, politických a nebo náboženských důvodů. Mnoho z nich má na první pohled i svůj skrytý důvod. Jeden z takových konfliktů se odehrává v Demokratické republice Kongo a jeho skrytým důvodem je boj o nerostné suroviny. V Demokratické republice Kongo (dále jen Kongo nebo DRK) od roku 1996 probíhá jeden z nekrvavějších konfliktů od konce Druhé světové války. Podle zpráv neziskových organizací zde zemřelo na pět milionů lidí a více než 4 miliony opustily své domovy. Tento konflikt se odehrává ve dvou etapách. První etapou konfliktu byla První konžská válka, která trvala dva roky a podle mnohých byla pokračováním rwandské genocidy a následného boje za svržení Mobutuovy diktatury. Druhá etapa se započala v roce 1998, kdy Rwanda opět intervenovala do Konga. Oficiálním důvodem druhé války byla nespolupráce Konga při likvidaci intervenčních táborů hutuiských milic Interhamwe zodpovědné za rwandskou genocidu. Tyto tábory se nacházely a nacházejí v hraničních oblastech mezi Kongem, Rwandou a Ugandou v místech velmi bohatých na nerostné suroviny jako je zlato, měď, kobalt diamanty a koltan. Tato válka byla oficiálně ukončena v roce 2003 podepsáním tzv. Lusacké dohody, nicméně de facto pokračuje dodnes prostřednictvím povstaleckých bojů mezi ozbrojenými skupinami podporovaných rwandskou, ugandskou a konžskou vládou. V provinciích na severovýchodě a východě denně dochází k plundrování konžského nerostného bohatství, rekrutování vojáků a sexuálně motivovaným útokům proti civilnímu obyvatelstvu. V oblasti působí mírová mise OSN MONUC. Jedná se o nejnákladnější misi od Druhé světové války, která zaměstnává více než sedmnáct tisíc pracovníků z celého světa. Jejím cílem je dohlížet na dodržování lusacké dohody a chránit civilní obyvatelstvo před útoky rebelů. Tento dlouhotrvající krvavý konflikt se netěší příliš velké mediální pozornosti. Důvodů, proč tomu tak je, může být mnoho. 8

9 2. Metodika a cíle práce Pro napsání bakalářské práce byla použita rešeršně-kompilační metoda sběru dat, jejich následné třídění a interpretace. Informace byly získány především z elektronických zdrojů, ale také z několika málo tištěných. Mezi nejpoužívanější zdroje patří zprávy nevládních a mezinárodních organizací zabývajících se touto problematikou, jako instituce OSN, Human Right Watch, Amnesty International, nebo Global Witness. Většina zdrojů byla v anglickém jazyce. Data použité v práci jsou ve většině z odhadů jednotlivých organizací, a to zejména z důvodu neexistence oficiální statistiky v Demokratické republice Kongo. Součástí práce je seznam používaných zkratek a seznam zdrojů. Nepřímé citace jsou doplněny zdrojem v závorce za daným textem. Přímé citace jsou vloženy jako odkazy pod čarou. Cílem práce je vytvoření komplexního pohledu na problematiku konfliktu v Demokratické republice Kongo, jehož původem byl etnický konflikt, z kterého se vyklubala válka o nerostné suroviny. Důležitou součástí práce je také pohled na dopad konfliktu na obyvatele této země. V první kapitole této práce je obecný úvod o Demokratické republice Kongo. Druhá kapitola se pak zabývá její rozsáhlou historií, která podává vysvětlení pro mnohé činy dějící se zde v dnešní době. Třetí kapitola pak utváří pohled na konflikt dnes, o kterém se jen velmi málo dočítáme v médiích, a přitom se nás velmi dotýká. Čtvrtá kapitola je věnována dopadu tohoto mezinárodního konfliktu na obyvatele této země. 9

10 3. Demokratická republika Kongo všeobecné informace Poloha. Demokratická republika Kongo (dříve Zair) se nachází v rovníkové Africe a s rozlohou zhruba 2,3 milionů kilometrů čtverečních je to třetí největší africká země. Jeho sousedy jsou: Konžská republika, Středoafrická republika, Súdán, Uganda, Rwanda, Burundi, Tanzanie, Zambie a Angola. Díky západnímu výběžku svého území je Kongo přímořským státem. 1 Přírodní poměry. Severozápadní a centrální část Konga leží v Konžské pánvi, která je rozčleněná četnými přítoky druhé nejvodnatější řeky Kongo, z jihu je ohraničena plošinou Shaba a na východě ji uzavírá vulkanické pohoří Ruwenzovi a Východní africká příkopová propadlina, vyplněná jezery: Albertovo, Edwardovo, Kivu a Tanganika. V Kongu se nachází svou rozlohou druhý největší deštný prales na světě, který je domovem pro ohrožené a vzácné druhy zvířat, jako jsou např. okapi a gorily. Na jihu a východě země přechází prales do savan. 2 Obyvatelstvo. V Kongu žije zhruba 60 milionů obyvatel 3, dělících se na více než 250 etnických skupin, z nichž většina pochází z bantuských národů; mezi nejpočetnější kmeny patří např.: Luba, Kongo a Mongo. Přestože úředním jazykem je francouzština, většina obyvatel mluví spíše některým z místních jazyků a dialektů, jako je např. svahilština, konžština, lingalština, nebo čilubština. Více než 70% obyvatelstva jsou křesťané, převážně katolíci, 10 % muslimové a ostatní jsou buď animisté, nebo vyznávají různé africko-křesťanské sekty, jako např. Kinbanguist. 4 Hospodářství. V zemědělství převládá naturální hospodaření, které zaměstnává okolo 60% obyvatelstva, výjimkou je pouze několik oblastí s plantážemi - především kávy, kakaa, bavlny a ovoce, které jsou určeny pro export. Velký objem potravy se však musí dovážet. Kongo má však velké množství nerostných surovin. Na jihu území se táhne tzv. Měděný pás a provincie Katanga, která patří k největším nalezištím mědi a kobaltu na světě. Dále pak na východě země, v oblasti Východní africké příkopové propadliny na hranicích s Ugandou, Rwandou a Burundi, se nachází významné naleziště především diamantů, zlata, koltanu, uranu, rudy zinku, wolframu a stříbra. Tato oblast 1 Gardner P., Scott A., Rohan M., Shackelton A., 1999, str tamtéž 3 Jedná se pouze o odhad CIA. V Kongu neexistuje statistický úřad. 4 CIA,

11 je právě příčinou neustávajících konfliktů. V pobřežním šelfu se těží také ropa. Velký význam má v zemi hydroenergetický průmysl na řece Kongo. 5 Obr. 1 : Mapa Demokratické republiky Kongo Zdroj: Central Intelligence Agency 5 Gardner P., Scott A., Rohan M., Shackelton A., 1999, str

12 4. Historie Před koloniální období Před vznikem prvního státního útvaru se na území dnešního DRK ve středověku rozkládaly domorodé říše (Lubská). Prvními Evropany, kteří zavítali do ústí řeky Kongo, byli Portugalci. Ti se však nepouštěli do prozkoumávání povodí řeky a využívali toto území pouze jako zásobárnu otroků Belgická nadvláda Po vzoru jiných evropských mocností se i belgický král Leopold II. rozhodl rozšířit svoje africké državy, a tak v 70. letech 19. století nechal prozkoumat tok řeky Kongo sirem Henrym Mortonem Stanleym. V roce 1879 nově objevené území konžské pánve přijal pod svou moc a nařídil kontrolovat novou strategickou a obchodní cestu do centrální Afriky. Leopold II., ačkoliv veřejně zastával humanitární a proti otrokářskou politiku, aby oprávnil svou angažovanost v Kongu, těšil se z otevření velkého obchodního teritoria 7. Nově objevené území oficiálně prohlásil za své vlastnictví na sněmu Mezinárodní Africké Asociace v roce 1885 a dal mu jméno Svobodný stát Kongo. Další počínání Leopolda II. v Kongu vedlo k získání půdy od místních náčelníků a omezení přístupu původních obyvatel k vlastnictví půdy. Země od původních obyvatel byla přepsána na královskou Association Internationale du Congo (AIC), která posléze prodávala licence na půdu soukromým společnostem. Svobodný stát Kongo se pak dělil na území pod vládou krále a na území, na které měli koncese soukromé společnosti. Kongo bylo spravováno spíše jako soukromá společnost než stát 8. Hlavním vývozním artiklem byla slonovina, kaučuk, palmový olej, zlato, měď a jiné nerosty. Přírodní bohatství Konga bylo využíváno k obohacení krále a evropských společností a Konžané sloužili jako levná pracovní síla. Nelidské zacházení si vyžádalo několik milionů životů a v roce 1907 pod tlakem evropské společnosti bylo Kongo převedeno z osobního 6 Lacina, K. a kolektiv, 1987, str Global Witness, 2004, str. 6 8 tamtéž 12

13 vlastnictví krále Leopolda II. do rukou belgického státu 9. Svobodný stát Kongo byl přejmenován na Belgické Kongo. Nový režim však nebyl o moc rozdílný od toho minulého; měl tři základní pilíře: koloniální správu, monopoly a katolické misie. Z dostupných pramenů je zřejmé, že toto území sloužilo západní civilizaci, jako zdroj přírodního bohatství, kvůli kterému byla země a obyvatele pleněni. Přes všechna negativa je zřejmé, že kolonizátoři byli nositeli technického pokroku a kultury, i když investičně značně omezeného. 10 Belgičané nadále jmenovali nové náčelníky jako spojence a správce oblastí, chybělo zde však tradiční právo na tento úřad, což vedlo k velké diferenciaci mezi místním obyvatelstvem. Vytvořila se zde rozsáhlá neformální ekonomika, založená hlavně na pašování vzácných kovů, oblečení, korálků, ale i potravin do sousedních zemí. Pašeráci byli hlavně lidé, kteří se rozhodli odejít z Konga před útlakem Evropanů, nucenou prací a daněmi za půdu. K pašování se používaly ještě předkoloniální cesty. Nejdokonalejší pašerácká síť byla vytvořena mezi provincií Katanga a Angolou 11. Vedle rozvoje neformální ekonomiky se objevil další důsledek drancování lidských a přírodních zdrojů využívání země jen pro svůj vlastní blahobyt, nikoli k rozvoji a zlepšení života obyvatel Konga Nezávislost Belgická správa se velmi obávala rozvoje národnostně osvobozeneckých hnutí, a proto bylo až do roku 1954 zakázáno studium na vysoké škole původnímu obyvatelstvu. První hnutí se však formovala již od druhé světové války, kdy se oslabená belgická správa začala opírat o prostředníky (původní obyvatelé) mezi belgickými společnostmi a africkými spotřebiteli. Tato nová možnost uplatnění se na trhu práce v Kongu dala za vznik nově se rodící konžské buržoazii. Rozvíjela se hlavně řemesla a obchod. Nově vzniklá vrstva obyvatel se začala bránit vykořisťování a rasové diskriminaci prostřednictvím stávek. Začala vznikat první osvobozenecká hnutí, která hlásala lokální zájmy, například ABAKO (Assocoation de Bakongo), kteří požadovali vytvoření říše Bakongů. Podobným směrem se ubírala skoro každá etnická skupina v zemi. Výjimkou bylo Konžské národní hnutí (Mouvement National Congolais 9 Lacina, K. a kolektiv, 1987, str Lacina, K. a kolektiv, 1987, str Global Witness, 2004, str. 6 13

14 MNC) vedené Patricem Lumumbou, které mělo celokonžskou základnu. Belgičané se obávali, že rostoucí počet stávek a manifestací by mohl přerůst až v celoplošné povstání, a proto v roce 1960 svolali do Bruselu zástupce všech hnutí a dohodli se na vyhlášení samostatnosti k 30. červenci téhož roku 12. V květnu 1960 se konaly první parlamentní volby. Belgičané se však Konga nehodlali jen tak vzdát a doufali, že ve volbách zvítězí ty politické strany, které hlásají samostatnost jednotlivých provincií, před stranami, které chtějí Kongo sjednotit, a že konflikty mezi nimi zabrání vzniku samostatné vlády. Vítězem voleb se však stala strana MNC, hlásající sjednocení Konga v čele s Patricem Lumumbou, který byl pověřen vytvořením rady konžské republiky a prvním prezidentem se stal Joseph Kasavubu. Vítěz voleb nebyl po chuti belgické správě ani podnikatelům a i investorům, kteří předpokládali, že se do Konga po neúspěšných volbách vrátí. Projev Patrice Lumumby při vyhlášení nezávislosti se pak stal podnětem k několika mezinárodním opatřením, které srážely suverenitu a postavení nového státu na mezinárodním poli: Žádný obyvatel Konga nikdy nezapomene, že naše země byla dobyta kolonizátory. Žádný nezapomene, že jsme nezávislosti dosáhli v boji, v boji každodenním, úporném a těžkém. Tento boj byl doprovázen slzami, ohněm a krví. Vedli jsme spravedlivý boj za likvidaci ponižujícího otroctví vnuceného nám zákeřným režimem. 13 Stála za nimi Belgie, která se nechtěla vzdát přírodního bohatství. Do Konga vyslala několik jednotek speciálně vycvičených vojáků, aby chránily belgické obyvatele a podniky. O několik měsíců později vydala Velká Británie prohlášení, že britští obyvatelé se necítí v nově vzniklém státě bezpečně a žádala o vyslání mírových jednotek OSN do země. Do krize, kterou si nové Kongo procházelo se přimíchal i tehdejší generální tajemník OSN Dag Hammrskjöld, který byl bratrancem jednoho z velkých akcionářů Union Minerè du Haut Katanga, společnosti těžící nerostné suroviny v provincii Katanga, který v koordinaci s Belgii, USA a dalšími západními zeměmi ignoroval příslušná usnesení Rady bezpečnosti OSN vyjadřující podporu zákonné konžské vládě a snahám o zachování integrity země Global Witness, 2004, str Lacina K. a kolektiv. Nejnovější dějiny Afriky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, s. 73/ Lacina, K. a kolektiv, 1987, str

15 Krize vyústila až odvoláním ministerského předsedy P. Lumumby, který byl plukovníkem konžské armády Josephem Desiré Mobutuem spolu s dalšími uvězněn a roku 1961 zavražděn Mobutu Sese Seko Další vývoj byl značně ovlivněn zájmy Spojených států a Belgie. V čele státu se objevil Moises Tshombe, odpůrce sjednocení Konga a bývalý prezident Kasavubu. Toto spojení však nebylo pro Kongo moc šťastné a vynikalo častými nepokoji a rozkoly ve vedení. Této nestability využil 24. listopadu 1965 generál Mobutu a za podpory USA nastolil reakční vojenský systém; o dva roky později vyhlásil novou ústavu. Centralizovaný systém vlády, rozsáhlá pravomoc prezidenta konžské republiky a vláda jedné strany - to byla nová podoba Konga (Leopoldville), které se od roku 1971 přejmenovalo na Zair 15. Mobutu prosazoval, aby se nový zairský národ vrátil ke svým africkým kořenům a vymanil se všudy přítomné evropské kultuře. Jednou z částí tzv. zairizace byla změna evropských částí jmen na africká. Aby Mobutu šel svému národu vzorem, změnil si své jméno z Josepha Desiré Mobutua na Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu Wa Za Banga. Jako další část zairizace byl vyhlášen zákaz nošení ženského evropského druhu oděvu a ženy musely nosit oděv typicky africký, jinou částí bylo znárodňování soukromého majetku cizinců a zahraničních společností, které v Zairu vlastnily doly, farmy, plantáže atd. Podporu kmenových náčelníků, armády a rodinných příslušníků si pak zajistil dosazením do státní správy, nebo dosazením do správy dolů. Takto nově vzniklá zairská buržoazie si spolu s Mobutuem rozdělila všechny zisky plynoucí z nerostných surovin a zemědělských produktů. Investice do veřejného sektoru a infrastruktury byly zanedbávány. Důsledkem zneužívání státních peněz, rozsáhlé korupce a velkých sociálních rozdílů mezi obyvatelstvem se dobře dařilo tzv. šedé ekonomice založené na pašování primárních komodit. S příchodem první ropné krize a výraznému poklesu cen mědi na světových trzích se zairské hospodářství potýkalo s obrovskými problémy a státní dluh se pohyboval okolo 2 až 3 miliard USD. 16 Mobutu viděl záchranu v zahraničních investicích, a proto pozval do země řadu nadnárodních korporací. Tento krok však k ekonomickému rozkvětu země příliš nepřispěl. 15 Global Witness, 2004, str Global Witness, 2004, str. 8 15

16 Ke konci studené války se oslabila i podpora USA a Mobutův režim se dostal do krize. Šedá ekonomika, zneužívání státních peněz a prakticky neexistující infrastruktura to vše poničilo už tak křehké hospodářství. Lidé se začali bouřit a vládnoucí vrstva ztrácela svůj vliv. Přibývalo povstání a demonstrací, které byly často potlačeny. Státní systém se potýkal s nedostatkem financí. Mobutu pod tlakem Belgie a jiných států přislíbil změnu a povolil vznik nových politických stran. Vytvořila se tak poměrně silná demokratická opozice vedená Ettiennem Tschisekedim 17. Po vyřešení vnější politické situace přistoupil Mobutu k jednání o vzniku nové vlády, ale jeho snaha udržet se u moci co nejdéle nepřinesla skoro žádné výsledky. Navíc od roku 1994 začalo do země proudit velké množství tutsijských uprchlíků ze sousední Rwandy, kteří prchali před genocidou. Konžští tutsiové, tzv. Banyamulenge 18, se začali bouřit a protestovat proti rwandským tutsiům, protože se báli, že si je ostatní budou plést s uprchlíky, kteří neměli žádná práva. Mobutuova vláda vyřešila problém tak, že zbavila konžské tutsie práv, čímž dala jasně najevo podporu hutujským milicím Interhamwe páchajících genocidu na tutsiích. Když se situace ve Rwandě obrátila, mnoho hutujského obyvatelstva prchlo do Zairu. Pod záštitou Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) v pohraniční provincii Severní Kivu vznikly uprchlické tábory, které byly milicemi Interahamwe využívány jako základny k nabrání sil pro další napadání tutsijské Rwandy. Spolupráce mezi Mobutem a Interahawe vyústila v tažení proti Banyamulenge, kteří obývali ve stejnou provincii. Ne dlouho po napadení konžských tutsiů Rwanda žádala mezinárodní společenství o odzbrojení Hutů v UNHCR uprchlických táborech v severním Kivu a vyhrožovala, že pokud mezinárodní společenství nepomůže vyřešit zhoršující se situaci na hranicích, vezme vše do svých rukou První konžská válka 6. září 1996 vstoupily na území Zairu rwandské (tutsijské) jednotky (RPA). Důvodem invaze byla ochrana Tutsiů před znepřátelenými Hutui a mobutuovým režimem. Tak začala První konžská válka. 17 Olsson O., Fors H. C., Global Witness, 2004, str Nzongola-Natalaja G.,

17 Rwandské jednotky vytvořily koalici s Alliance des Forces Democratiques pour la Liberation du Congo-Zair (AFDL) vedenou Laureátem Desire Kabilou, odpůrcem mobutuova režimu. Zanedlouho se do války připojila Uganda. Důvodem byla podpora rebelských skupin Mobutem usilujících o svržení ugandské vlády v čele s prezidentem Musevenim 20. Dále se do války zapojila Angola, která usilovala o svržení konžského diktátorského režimu podporujícího národně osvobozenecké hnutí União Nacional para la Independência Total de Angola (UNITA). Mobutua ve válce podpořila spřátelená UNITA, milice Interahamwe a srbští žoldnéři. Válka skončila za 8 měsíců vítězným tažením na hlaví město Kinshasu a následným svržením diktátorského režimu. Mobutu při obléhání města utekl do exilu, které mu poskytlo Maroko, kde o několik měsíců později zemřel na rakovinu. Mobutuova armáda byla špatně organizovaná a málo placená, při svém pochodu kradli, znásilňovali a zabíjeli konžské civilisty. Ke konci války mnoho vojáků přeběhlo na druhou stranu. Kabilova armáda se skládala jak ze spojeneckých vojáku, tak i s tzv. kadogos 21. Rwanda Kabilu podporovala a viděla v něm nového demokratického prezidenta Konga a velmi dobrého obchodního partnera. 17. května 1997 se Laurent Desiré Kabila jmenoval prezidentem. Zair byl přejmenován na Demokratickou republiku Kongo. Rwandská armáda (RPA) nadále zůstala v zemi a přejmenovala se na Force Armées Congolaises (FAC). 22 Z počátku byl prezident Kabila populární, podařilo se mu snížit inflaci a hlavně dokázal výrazně zlepšit bezpečnostní situaci v zemi, zároveň si udělal řadu nepřátel jak v politice, tak mezi místními elitami, které se v korupčním mobutuově režimu obohacovali na úkor bezpečí obyvatel. Jeho další kroky však připomínaly spíš mobutův režim, než obrat k lepší konžské budoucnosti. Zakázal více stran v politice, odmítl spolupráci s nevládními organizacemi, znepřátelil si OSN a západní donory svým nelibým chováním. Veškerý život v Kongu byl spjat s děním v AFDL. Navíc se mu nepodařilo neutralizovat situaci na hranicích, kde operovalo mnoho rebelských skupin, které pak napadaly Ugandu, Rwandu a Angolu, čímž nedodržel svůj slib spojencům. AFDL bylo přeorganizováno na Force Armée Congolaise (FAC) se stále velmi 20 Nzongola-Natalaja G., Svahilské slovo překládající se do angličtiny jako Thle Little Ones Ti nejmenší. 22 Global Witness, 2004, str

18 početným zastoupením rwandských a ugandských vojáků. Cizí vojáci v konžských městech byli velmi nelibě chápáni obyvatelstvem a spolupráce mezi nimi a vládou značně vázla. Velící FAC rwandsko-tutsijkého původu byli vystřídáni Konžany až nakonec požádal Kabila o odchod cizích vojáků ze země na konci července Druhá konžská válka Z obavy před vypuknutím další genocidy páchané na Tutsiích překročily 2. srpna jednotky Rwandy hranice Konga, obsadily základnu Kitona v západním Kongu, kde se na mubutuových vojáků rehabilitovalo a spolu s ještě neodsunutými Ugandskými jednotkami se dali na pochod k hlavnímu měst Kinshase 23. Další podporu získala Uganda s Rwandou ve východní části země, kde se mnohé rebelské skupiny postavily na jejich stranu spolu s nově vzniklým hnutím za demokracii Konga Ressemblement Congolais pour la Démocratie (RDC). Kabilova poměrně mladá a nezkušená armáda si nemohla poradit s takovou přesilou, a proto požádal o pomoc Jihoafrické rozvojové společenství (Southern Africa Development Community - SADC) a na jeho stranu se připojilo Zimbabwe, Namíbie, Angola a Čad. Namíbii a Zimbabwe se podařilo získat pomocí koncesí na těžbu nerostných surovin. Angola se zapojila do války, protože se obávala, že Rwandsko-Ugandské jednotky začnou spolupracovat s osvobozeneckým hnutím UNITA, což by mohla být velká hrozba pro Angolu, nicméně v oblastech Konga ovládané angolskou armádou měla Angola možnost využívat nerostné bohatství Konga do sytosti. Dále se na stranu Kabily připojily zbylé milice Interahamwe, rwandští Hutuové v zemi a v neposlední řadě také gerilové skupiny Mai Mai z východu země. Mai Mai představují lokální skupiny bojovníků, etnicky jednorodé, kteří bojují proti jakékoliv cizí přítomnosti v Kongu. Pro několik dalších let se Kongo stalo místem občanské války mezinárodního rozsahu 24. Tento konflikt se nazývá též jako První africká světová válka, do které bylo zapojeno sedm zemí střední Afriky a více než pět povstaleckých skupin. Spolupráce Rwandy a Ugandy na začátku roku 1999 začala skřípat, důvodem byly odlišné přístupy a cíle ve válce a také soupeření o kontrolu těžby nerostných surovin. RCD se rozpadla na dvě frakce, RCD-G podporovanou Rwandou a RCD-ML (RCD-Mouvement de Libération) podporované Ugandou. 23 Carayannis T., tamtéž 18

19 Pod Ugandskou záštitou vniklo navíc nové povstalecké hnutí MLC (Mouvement de Liberétion du Congo). Rebelské skupiny, které byly dříve podporovány RCD, začaly bojovat mezi sebou. Po rozpadu spojenectví Rwandy a Ugandy byla země rozdělena na tři části. Západ a jih země byl pod kontrolou vládních jednotek a jejich spojenců. Východ země spravovala Rwanda, jí podporované povstalecké skupiny, a severovýchodní část kontrolovala Uganda spolu s povstaleckými jednotkami. Válka neměla konce a válčící strany se dostaly do slepé uličky. V červnu 1999 byla započata jednání o příměří v zambijském hlavním městě Lusace. Tzv. Lusacká dohoda měla několik požadavků, které měly strany zapojené v konfliktu dodržet. Jednalo se o stažení zahraničních intervenčních armád, dobrovolné odzbrojení povstaleckých skupin, následný dialog všech stran zapojených v konžském konfliktu, který měl vést k vytvoření přechodné vlády a k následným demokratickým volbám a v poslední řadě rozmístění mírových jednotek OSN. Tato dohoda byla podepsána všemi aktéry 10. července 1999, ale nakonec se nepodařilo dostát jejich požadavků. Důvodem byla Kabilova neochota spolupracovat se všemi stranami konfliktu na vytvoření přechodné vlády, nedodržení klidu zbraní povstaleckými skupinami a také nepozváním některých skupin k jednacímu stolu. Příkladem byla ozbrojená skupina Mai-Mai, která nebyla pozvaná k jednacímu stolu, i když byla formálně součástí FAC, proto její stoupenci bojovali i v době příměří. 16 ledna 2001 byl Laureát Désiré Kabila zavražděn a do čela Konga se postavil jeho syn Joseph Kabila, který oživil mírové jednání. V Sun City v Jihoafrické republice se Joseph Kabila dohodl s vůdcem MLC na rozvržení moci v průběhu přechodné vlády. Jean-Pierre Bemba se měl stát předsedou vlády, to se nelíbilo Rwandě a RCD-G, proto jednání ze Sun City skončilo bezvýsledně 25. Válka byla de jure ukončena koncem září 2002, kdy byly podepsány bilaterální dohody s Rwandou a Ugandou o dosunu jednotek ze země a rozdělení moci v přechodné vládě. De facto válka ale neskončila, protože Kabila opomenul spolupracovat s ozbrojenými skupinami, nacházejícími se převážně na východě země, čímž došlo k vytvoření nezákonných aktivit v této části a neuhasínajícím bojům jednotlivých ozbrojených skupin o nadvládu nerostných surovin. Přechodná vláda začala působit od září roku 2003 a následný vývoj vedl k přijetí nové ústavy schválené v roce V roce 2006 se konaly první demokratické volby prezidenta a parlamentu. Prezidentem se stal Joseph Kabila. 25 Global Witness, 2004, str

20 4. 7. Mezinárodní dimenze Druhé konžské války Druhá válka byla válkou, ve které nešlo pouze o vítězství určité ideje, ale byla opět válkou o suroviny. Potvrdit to může i konflikt, který několikrát vzplanul mezi dřívějšími spojenci Rwandou a Ugandou v Kisangani (oblasti bohaté na zlato a diamanty) a dal rozpadu RDC. Ve Druhé válce také daleko více docházelo ke zneužívání a plundrování přírody a útokům proti civilnímu obyvatelstvu, které bylo bráno pro svou etnickou příslušnost jako potencionální nepřítel. Zprávy panelu expertů OSN o ilegální těžbě nerostných surovin v DKR říkají, že když v roce 2000 prudce vzrostla cena tantalu (viz dále) na světových trzích, většina nalezišť v DKR byla pod správou rebelů, kteří vyháněli farmáře ze svých polí a nutili celé jejich rodiny pracovat v coltanových dolech. Tyto praktiky vedly k devastaci zemědělské půdy a sociálních vazeb, ze svobodných farmářů se stali otroci. Do Druhé konžské války se nepřímo zapojily i dvě světové velmoci, mající své strategické zájmy v oblasti rovníkové Afriky. Byli to Spojené státy americké a Francie, které prostřednictvím svých nadnárodních korporací mají přístup k nerostným surovinám. USA podporovalo Laurenta Kabilu prostřednictvím Rwandy v jeho tažení na Kinshasu a následném svržení Mobutova režimu, ale Kabila se ukázal jako ne moc dobrý obchodní spojenec a při vypuknutí druhé konžské války USA neoficiálně podporovalo Rwandu v její invazi, i když ve svém oficiálním prohlášením žádalo Rwandu a Ugandu k okamžitému ústupu z DKR 26. Francie jako zastánce frankofonní části Afriky nelibě viděla, jak se Anglofonní Rwanda a Uganda pokouší obsadit co nejvíce Konga, a proto nepřímo podporovala FADRC a Hutujské rebely. 27 Francie pak dále stála za vytvořením panelu expertů OSN, kteří se zabývali ilegální těžbou nerostných surovin v DRK jejími sousedy. Rwanda, Uganda a Burundi, spojenci proti Kabilově režimu, se podle zprávy panelu expertů daleko více zabývali sjednáváním výhodných dohod ohledně těžby, než vedením války. Původně deklarovaný boj proti hutujským rebelů se základnami v DRK vzal v podstatě za své, novým cílem se stalo množství zabrané země, na které se daly těžit nejrozmanitější vzácné kovy. 26 N-Ntalaja G., tamtéž 20

21 Kabilovými spojenci se ve válce stala Angola a Zimbabwe, společníci z Jihoafrického rozvojového společenství SADC. Svou účast ve válce ospravedlnili podporou společníka SADC, čelícímu externí invazi v rámci mezinárodního práva a podle Charty OSN. Angola však válku využila jednak k upevnění své pozice v těžařské oblasti severozápadně od Cabindy, kde díl této na naftu bohaté oblasti patří Kongu a dále také k boji proti povstalcům z UNITA, kteří využívají Kongo jako základnu pro útoky na Angolu. Zimbabwe vidělo ve válkou zničeném Kongu odbytiště pro své výrobky a služby. Dále pak Billy Rautenbach, blízký přítel Mugabeho a zimbabský podnikatel, po dobu zhruba jednoho roku pracoval jako obchodní ředitel společnosti Gécamines, konžské státní těžařské společnosti 28. Navíc všechny diamanty vytěžené v oblasti okolo měst Mbuji-Mayi se vyvážely letecky do Zimbabwe a několik zimbabwanů se s podporou konžských úřadů stalo majiteli diamantových dolů, které vlastnila společnost Sengamines N-Ntalaja G., tamtéž 21

22 5. Konflikt dnes Po oficiálním ukončení druhé konžské války zůstává na území Konga mnoho ozbrojených skupin, které při válce bojovaly buďto na straně Rwandy, Ugandy a nebo Konga. Nejvíce místních konfliktů se odehrává ve východní části Rwandy, z nichž nejvýznamnější jsou konflikt v Ituri a Kivu Konflikt v Ituri Ituri je provincie na severovýchodě Konga, tvořící hranici s Ugandou na východě a Súdánem na severu. Žije zde více než 18 etnických skupin, z nichž Lendu a Hema tvoří 40% populace Ituri. 30 Tato dvě etnika sehrávají hlavní roli v iturském konfliktu. Lenda jsou tradičními rolníky, přičemž Hema jsou pastevci. Jejich vzájemné vztahy jiskřily již od belgické nadvlády, kdy kolonialisti upřednostňovali lidi z kmene Hema, a totím že dostali přístup ke vzdělání a podíleli se na lokální správě. Vzdělanostní i majetkové rozdíly přetrvaly i po vyhlášení nezávislosti v roce 1960 až do dnes. Vzájemné vztahy začaly krystalizovat po vypuknutí genocidy ve Rwandě v roce 1994, kdy násilí podmíněné etnickou příslušností otřáslo celým regionem velkých jezer. Po vypuknutí druhé konžské války se rozrostly místní konflikty na regionální úroveň. Sloužila k tomu také propaganda jednotlivých kmenů. Kmen Hema v ní upozorňoval na společné historické kořeny s rwandskými Tutusii a tvrdil, že Lendu spolupracují s Interahamwe a plánují genocidu kmene Hema. Lendu zase tvrdil, že Hema se spojil s Rwandou a Ugandou povedou proti nim etnické čistky. Zdrojem konfliktu jsou podle Vlassenroot-Raeymaekers nevyrovnané příležitosti k přístupu k půdě, politické sféry a vzdělání 31. Půda v tomto regionu hrála roli při několika menších konfliktech v letech 1972, 1985 a Mobutuův režim prohlásil všechnu půdu státním majetkem bez ohledu na zvykové práva. Kmen Hema, pracující ve státní správě, byl tak ve výhodě, protože jeho elity spravovaly celé území. Další olej do ohně přilil zákon o využívání půdy, který dovoloval koupit lidem půdu, kterou neobývali. Přes různé ochranné prvky byl v korupčním prostředí zákon používán k vyhnání celých rodin z místa jejich bydliště, aniž by tušili, že půdu, na které dlouhou dobu žili, někdo koupil. Majitel půdy se stal pánem území. 30 Human Right Watch, Vlassenroot, K.- Raeymaekers, T.,

23 Když začala Druhá konžská válka, většina území na severu přešla pod formální kontrolu UPDF (Uganda People s Defense Force) a Ugandou podporovanou frakci RCD (Rassemblement Congolais pour la Démocratie, frakci Kisangani RCD-K) pod vedením Ernesta Wamba dia Wamba. Velitel UPDF vytvořil v červnu roku 1999 novou provinci Ituri v oblasti provincie Orientale, i když s tím RCD zásadně nesouhlasilo; správcem jmenoval příslušníka Hema, což vedlo Lendu k přesvědčení, že UPDF a RCD jsou na straně Hema 32. UPDF konfliktu nijak nebránilo a navíc trénovalo bojovníky obou etnik. Vycvičení Lendu pak tvořili etnicky profilované milice. Boje se poměrně zklidnily na konci roku 1999, kdy do čela provincie jmenovali RDC K neutrálního člověka. V roce 2001 se oboje opět rozhořely, protože UPDF dosadili do čela představitele Hema. V RDC došlo k rozštěpení na RCD-K (E. Wamba dia Wamba) a RCD-ML Mbusa Nyamwisiho, které mělo ve vedení příslušníka Hema. RDC K ztratilo podporu ugandské vlády, důvodem byla jeho podpora kmene Lendu. V roce 2002 se ke konfliktu přidalo nově vzniklé hnutí UPC (Union des Patriotes Congolais), které vyhání z okolí Bunie s podporou oficiální ugandské armády (UPDF) RCD-ML. V oblasti Bunie ovládané UPC se k moci dostal kmen Gegere. Násilnosti vůči Lendu a jiným kmenům nabírají na obratu a krystalizuje se do podob etnické čistky. Mezinárodní společenství tlačí na Rwandu a Ugandu, aby stáhli svoje vojska z Konga. UPC podepsalo spolupráci s RDC-Goma, které podporovala Rwanda. Uganda svůj nesouhlas dokázala vyhnáním UPC z Bunie. Zanedlouho na to se UPC do Bunie vrátilo a proběhly další etnické čistky. Konflikt v Ituri je dlouhodobým problémem Konga a má tendenci stále přetrvávat. V roce 2003 se mezinárodní společenství snažilo o ukončení konfliktu vytvořením tzv. Pacification Commission for Ituri (PCI), činnost komise však nedokázala v oblasti udržet mír 33. Mise OSN v Demokratické republice Kongo MONUC přemístila do Bunie na 800 urugvajských vojáků. V dubnu 2003 opustilo území na 7000 ugandských jednotek a tím pádem došlo k ohrožení mírových procesů. Kofi Annan, tehdejší generální tajemník OSN, žádal vytvoření mezinárodních jednotek pod stálou misí OSN MONUC v Kongu, které by dohlížely na pořádek v Ituri a Bunii dokud by nedošlo k posílení oficiálních jednotek MONUC. Rezolucí Rady Bezpečnosti číslo 1484 byly vytvořeny tzv. Mezinárodní mimořádné síly (IMEF), které měly za úkol chránit letiště v Bunii, vnitřně 32 Cisáriková A., tamtéž 23

24 vysílené obyvatele a civilní obyvatele měst. IMEF po úspěšné operaci Artemis vedené Francouzi a Švédy předali provincii Ituri MONUC. Přítomnost mírových jednotek MONUC se nelíbila ani UPC, ani Lendu FNI (Nationalist and Integrationist Front), kteří 25. února 2005 zavraždili 9 bangladéšských peacekeeprů, což byla druhá největší ztráta mírových zborů od rwandské genocidy. Agrese vůči mírovým jednotkám nekončila. V roce 2006 byl jeden voják mírových sborů zavražděn a sedm jich bylo zajato, k činu se přihlásila FNI. V říjnu roku 2006, kdy došlo k propuštění sedmi nepálských vojáků modrých baretů, ministr obrany Konga oznámil, že jmenuje vůdce FNI Peter Krima a vůdce MRC Matrina Ngudjolo do funkcí generálů v konžské armádě 34. V listopadu roku 2006, po prvních demokratických volbách v Kongu, byla podepsána dohoda o odzbrojení s FNI, MRC a FRPI 35 (Force de Résistance Patriotique d Ituri), a jejich členové dostali amnestii a postupně se začlenili do konžské armády (FARDC) Konflikt v Severním Kivu Po ukončení Druhé konžské války mělo podle dohod dojít k integraci povstaleckých jednotek do národní armády. Tento proces byl nazýván jako barassage a vojáci během něj prošli 45 denním výcvikem a byli přemístěni do míst, kde dříve jako vojáci povstaleckých skupin nepůsobili, nebo si v průběhu mohli vybrat demobilizaci a vrátit se k civilnímu životu. Laurent Nkunda, konžský Tutsi, velitel v RCD-G, byl jmenován plukovníkem a měl být odveden k barassage do Kinshasi, kde se měl stát generálem. On to ale odmítl a svůj čin odůvodnil slovy: My nemáme důvěru v armádu. Většina lidí rwandského původu, která se zapojila do beassage, raději zvolila demobilizaci, než aby čelila smrti v armádě. 36 Tutsiové tvoří jen malou část populace v Kongu, ale jejich vliv je velký hlavně na nerostné suroviny na bohatém východu. Nepřátelství ostatních vůči Tutsiům vniklo díky jejich hlavním rolím v obou konžských válkách a lepšímu sociálnímu postavení ve společnosti. V průběhu bassage bylo zaznamenáno několik útoků na tutsijské vojáky, které končily smrtí. 34 Human Right Watch, Ozbrojená složka politické strany FNI 36 Human Rights Watch. Democratic republic of the Congo. Civilians Attacked in North Kivu [online]. c2005, Vol. 17, No. 9 (A). [Cit ]. Dostupné z: < 24

25 Nkunda spolu s dalšími bojovníky RCD G, kteří odmítli brassage, odešli do Masisi v severním Kivu a založili novou ozbrojenou skupinu CNDP (Congrés national pour la défence du peuple). V květnu roku 2004 armádní jednotky zabily dvanáct konžských Tutsiů, kterým se v Jižním Kivu říká Banyamulange. Laurent Nkunda se svými jednotkami obsadil město Bakuvu, aby mohl chránit Tutsijské obyvatelstvo. Jeho vzpoura však byla potlačena a Nkunda byl obviněn z válečných zločinů. V roce 2005 se Nkunda několikrát snažil dovolat rozpuštění přechodné vlády, z důvodů její velké korupčnosti a taky pro nedůvěru konžských tutsiů. V roce 2006 krátce po zvolení Josepha Kabily prezidentem zaútočilo CNDP ve městě Sake na 11 brigádu FARDC a mírové sbory OSN. Důvodem byla údajná vražda Banyamulange, nikoli nesouhlas s výsledkem voleb. V roce 2006 došlo k několika střetům FARDC, MONUCu s CNDP. Tyto střety vyhnaly z domovů podle nevládních organizací na dvanáct tisíc obyvatel, kteří před konfliktem utekli do sousední Ugandy. V roce 2007 po několika vyjednáváních mezi konžskou vládou a CNDP došlo k podpisu smlouvy o procesu integrace jednotek CNDP do FARDC, podle které měly být Nkundovy jednotky zapojeny do konžské armády, dále měly být rozmístěni v oblasti severního Kivu, nově vzniklé smíšené brigády měly vést operace proti FLDR 37, po zničení FLDR by měla konžská armáda zajistit návrat konžských uprchlíků z Rwandy a v neposlední řadě Laurent Nkunda měl být poslán na roční speciální výcvik do Jihoafrické republiky. Ani ne za měsíc tato dohoda zkolabovala. Důvod není přesně znám, ale již po podepsání smlouvy se obě strany velmi lišily v interpretaci podepsaných dohod. V roce 2007 docházelo k častým potyčkám mezi konžskou armádou a Nkundovymi bojovníky. Začátkem září oznámila armáda, že se jí podařilo zabít na 80 CNDP bojovníků. V zápětí se v rozhovoru pro BBC Nkunda vyjádřil: Je to vláda, kdo porušil mírové rozhovory. Žádáme vládu aby se vrátila k mírovým rozhovorům, protože to je reálná cesta jak vyřešit konžský problém. 38 Nedlouho po tomto prohlášení vojáci CNDP zaútočili na deset středních a čtyři základní školy a podle OSN byly dívky uneseny jako sexuální otroci a chlapci jako bojovníci. Vláda dala CNDP ultimátum na složení zbraní do 17. října 2008, poté zaútočila na Nkundovu pevnost Kichanga. Ke konžské armádě se připojili bývalí spojenci z druhé konžské války Mai-Mai. Mezinárodní organizace odhadovaly, že počet uprchlíků 37 FLDR jsou Hutujští rebelové, kteří při po První konžské válce vytvořili nové hnutí Forces démocratiques de libération du Rwanda. Nepřáteli jsou Tutsiové 38 BBC News. DRC rebel general calls for peace[online]. c2007, [Cit ]. Dostupné z: < 25

26 v oblasti severního Kivu se díky novým bojům rozrostl už na V listopadu CNDP obsadilo město Nyanzale a jemu přilehlé vesnice. Mezinárodní společenství na konferenci v Addis Abebě vyjádřilo maximální podporu konžské armádě. V polovině prosince byla zahájena mírová jednání, která se protáhla až do 23. ledna Nkundovým bojovníkům byla slíbena imunita výměnou za ústup jednotek a navrácení uprchlíků. 26.října 2008 Nkundovy jednotky porušily lednové dohody, obsadily hlavní vojenský tábor a Virungský národní park, který je strategickým místem podél silnice vedoucí do města Goma. 28.října se rebelové přiblížili k městu Goma a vyhlásili jednostranné příměří. Goma byla plná uprchlíků a prchajících konžských vojáků. Francie zatím jednala o posílení MONUCu o 1500 mužů, ale tento návrh byl několika zeměmi zamítnut. V průběhu dne lidé utíkali z Gomy a jejího okolí do uprchlických táborů. Vojáci FARDC ustupovali z Gomy a po své cestě rabovali a ničili okolí. Celý den se ozývala střelba. 31.října Nkunda deklaroval vytvoření humanitárního koridoru a zónu klidu zbraní. Začátkem listopadu CNDP svedlo boj o další města a vesnice, jako např. Kiwanja, kde se rebelové střetli s milicemi Mai-Mai a rwandskými Huty, vládními spojenci. Při těchto bojích bylo podle Human Right Watch zabito rebely na 150 civilistů, kteří údajně spolupracovali s milicemi Mai-Mai 40. Podle očitých svědectví však šlo o neozbrojené vesničany, kteří nestihli před rebely utéct. Boje mezi rebely a vládou nadále pokračovaly. 24. listopadu prostřednictvím vyslance OSN Nkunda přiznal, že je ochotem spojit své jednotky s FARDC a tím započaly mírové rozhovory, které se táhly až do konce ledna roku Jednání se postupně konala v různých místech a za účasti jednotlivých stran konfliktu, ale bez stálého výsledku. Jean-Bosco Ntaganda, jeden z bojovníků Nkundovy armády, 17. ledna oznámil, že se pod jeho vedením odštěpila část mužů a přidávají se ke konžské armádě. 22 ledna 2009 byl při útěku do Rwandy zadržen Laurent Nkunda rwandskou armádou při společné operaci Rwandy a Konga, při které spojenci měli za úkol zničit poslední milice hutujských rebelů FLDR března byla podepsána mírová dohoda s CNDP. Po ukončení bojů mezi tutsijkými milicemi CNDP a vládou se na území Jižního s severního Kivu stále odehrávala spojenecká operace Rwandy a Konga. Hutu rebelové napadali vesnice, rabovali, vraždili a znásilňovali. Podle Organizace spojených národů odtud z důvodů 39 BBC News. Thousands flee amid Congo clashes [online]. c2007, [Cit ]. Dostupné z: < 40 Human Right Watch, Global Witness,

27 této operace odešlo na obyvatel. Nadále zůstává východní Kongo velmi neklidnou a nebezpečnou oblastí Skupiny zapojené do konfliktu Domácí Union des Patriotes Congolais (Unie konžských vlastenů) UPC Tato ozbrojená politická strana skládající se převážně z příslušníků kmene Hema a Gegere vznikla v srpnu v roce 2002 za podpory Ugandské vlády. V oblasti okolo města Bunie pořádalo čistky místních obyvatel. UPC spolupracovalo s ugandskou vládou a poté s RDC-G (org. podporovanou Rwandou). Vůdcem strany byl po dlouhou dobu Thomas Lubanga, kterého později vystřídal Bosco Taganda. Rassemblement Congolais pour la Démocratie (Konžské shromáždění pro demokracii) RDC a jeho frakce Povstalecké hnutí, které se jako jedna z hlavních stran účastnilo Druhé konžské války s podporou Ugandy a Rwandy. Po skončení války se připojilo v Iturském konfliktu na stranu ugandské armády (UPDF). Po rozpadu spojenectví se RDC rozštěpilo na jednotlivé frakce: RDC-ML, podporované Ugandou a RDC-G podporované Rwandou. RDC-G (Goma) sehrálo důležitou roli v konfliktu v Ituri. 42 Mouvement pour la Libération du Congo (Hnutí pro osvobození Konga) MLC Hnutí vedené bohatým podnikatelem Jeanem-Pierrem Bembou, bojující proti RDC-ML a příležitostně podporující UPC. MLC bylo trénované Ugandou. Místo působení tohoto hnutí je Ekvatoriální provinci a část provincie Oriental Global Witness, Cisáriková A.,

28 Congrés national pour la défence du peuple (Národní kongres ochrany lidu) CNDP Tutsijští rebelové podporovaní Rwandou donedávna vedení Generálem Laurentem Nkundou, kterého v lekdnu roku 2009 zajali při oficiální rwandsko-konžské operaci proti povstalcům. V únoru 2009 se CNDP stalo politickou stranou. Tato skupina o ovládá naleziště nerostných surovin převážně v Severním Kivu, v okolí Massi a Rutshuru. 44 Nepřáteli jsou hlavně FLDR. Forces Armées de la République Démocratique du Congo (Ozbrojené sily DRC) FARDC Oficiální armáda Konžské demokratické republiky, vznikla z APC v roce Po ukončení Druhé konžské války se do FARDC měly postupně integrovat všechny povstalecké a ozbrojené skupin v procesu, který se nazýval bassage. Některá ozbrojená rebelská hnutí odmítla proces integrace, jako např. RDC-G. Vrchním velitelem FARDC je současný prezident Joseph Kabila. Mai Mai Lokální jednotky, které vznikly v Druhé konžské válce jako domobrana pře rwandskou invazí a rwandskými spojeneckými rebelskými skupinami. Mluví se o tom, že některé jednotky Mai-Mai vznikly, aby využily konfliktu ke svému vlastnímu obohacení. Mai- Mai jednotky nepatří pod žádné speciální hnutí. Často byly vedeny lokálními autoritami, vesnickými stařešinami. Působili hlavně ve východní části při hranicích s Rwandou, jejich nepřáteli je RDC-G Zahraniční Forces démocratiques de libération du Rwanda FDLR Hnutí rwandských Hutu, kteří přišli do Kongo po genocidě, kterou páchali na kmenu Tutsi v roce Hnutí vzniklo v roce 2000, kdy se postavilo na stranu Konga v první konžské válce proti invazi Rwandy a Ugandy 45. Jejími nepřáteli jsou jak konžští, tak rwandští Tutsi a převážně RDC-G (Goma) a CNDP. 44 Global Witness, Global Witness,

29 Mission de l'organisation des Nations Unies en République démocratique du Congo MONUC Mírová operace OSN v Demokratické republice Kongo, která vznikla na základě rezoluce č z roku 1999, jako mise s mandátem vojenského pozorovatele a později byla rezolucí č rozšířena na stálou misi, která má dnes okolo pracovníků. Původně měla mise MONUC dohlížet na implementaci mírové dohody z Lusaky, ale později byl jejich mandát rozšířen o poskytnutí humanitární pomoci a monitoring lidských práv se zvýšenou pozorností na zranitelné skupiny obyvatel, tedy ženy a děti. Speciální pozornost je také kladena práci s dětskými vojáky při jejich demobilizaci. Mandát dále uděluje MONUCu pravomoc použít vojenskou sílu na ochranu civilního obyvatelstva, pokud jsou v bezprostředním ohrožení života. Cvičit konžskou národní armádu. Spolupracovat s ICC na dopadení hledaných osob obviněných ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Monitorovat bezpečnostní situaci na východě země a dohlížet na obchod s nerosty Nerostné suroviny a jejich vliv na situaci v Demokratické republice Kongo Panel expertů OSN, zabývající se ilegální těžbou nerostných surovin v DRK, uvedl ve své zprávě, že nerostné suroviny hrály významnou roli v prodlužování konfliktu. 47 Mezi nejdůležitější suroviny konfliktu patří: coltan, diamanty, měď, kobalt a zlato. Je to všeobecně známo, že v DRK se nachází největší naleziště mědi a kobaltu v Africe, stejně tak bohatá naleziště zlata, diamantů a coltanu. Korupce, kmenová a etnická nenávist, nezaměstnanost a chudoba, která vládne Kongu již od koloniálních dob, kdy Kongo bylo soukromou kolonii belgického krále Leopolda II., nedovoluje využít bohatství ve prospěch jeho obyvatel a slouží hlavně k obohacení jen určité skupiny obyvatel, popřípadě na financování nekončícího konfliktu. Nerozvinutá infrastruktura spolu již se zmiňovanou korupcí znemožňuje fungování formálního těžařského sektoru. V Kongu existují jak polostátní těžařské společnosti, tak i soukromé, ale významnou roli zde hrají jednotliví horníci, kteří se podílejí na chodu 46 Cisáriková A., UN Security Council,