MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií EKONOMICKY VYSPĚLÝ SVĚT A KONFLIKTNÍ MINERÁLY V DEMOKRATICKÉ REPUBLICE KONGO Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Dr. Ing. Libor Grega Autorka práce: Lucie Bednářová Brno, 2013

2 ABSTRAKT: Bednářová, Lucie: Ekonomicky vyspělý svět a konfliktní minerály v Demokratické republice Kongo. Bakalářská práce, Brno 2013 Tato bakalářská práce posuzuje, v jaké fázi boje proti využívání konfliktních minerálů z Demokratické republiky Kongo jsou tři nejvýznamnější aktéři mezinárodního obchodu: USA, EU a Čína. Komparace zahrnuje legislativní opatření, společenskou odpovědnost firem a přístup neziskových organizací k dané problematice. Klíčová slova: Demokratická republika Kongo, konfliktní minerály, USA, EU, Čína, coltan ABSTRACT: Bednářová, Lucie: Economically developed world and conflict minerals in the Democratic Republic of the Congo. Bachelor thesis, Brno 2013 This bachelor thesis evaluates at what stage of fight against the use of conflict minerals from the Democratic Republic of the Congo are the three most important actors of international trade: the U.S., EU and China. The comparison includes legislative measures, corporate social responsibility and approach of NGOs on the issue. Key words: the Democratic Republic of the Congo, conflict minerals, U.S., EU, China, coltan 2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ekonomicky vyspělý svět a konfliktní minerály v Demokratické republice Kongo vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury. V Brně dne 21. května Lucie Bednářová 3

4 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce prof. Dr. Ing. Liboru Gregovi za odborné vedení a cenné rady. Ráda bych poděkovala také svým nejbližším za podporu a zázemí při psaní této práce. V Brně, dne

5 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ REŠERŠE Demokratická republika Kongo Geografie Populace Hospodářství HDI Prokletí přírodních zdrojů Historický kontext využívání přírodních zdrojů Kongo v době koloniální nadvlády Kongo v době nezávislosti a Konžská krize Mobutovo Kongo ( ) První konžská válka a Mobutův pád Druhá konžská válka ( ) Panel expertů OSN Joseph Kabila a Lusacká dohoda Poválečný vývoj Současná situace těžby minerálů Důsledky války Sociální důsledky Ekonomické důsledky Role OSN v konfliktu Konfliktní minerály a jejich souvislost s konfliktem Coltan Kasiterit Měď a kobalt Diamanty Zlato METODIKA VLASTNÍ PRÁCE Úvod USA

6 Legislativní opatření Společenská odpovědnost firem Neziskový sektor EU Legislativní opatření Společenská odpovědnost firem Neziskový sektor Čína Legislativní opatření Společenská odpovědnost firem Neziskový sektor DISKUZE Návrhy řešení ze strany DRK Návrhy řešení ze strany mezinárodního společenství ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK A GRAFŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

7 1. ÚVOD Každý den využíváme mnoho elektronických produktů, jako například mobilní telefony, přenosné počítače, tablety nebo herní konzole. Poptávka po tomto zboží ze strany ekonomicky vyspělého světa neustále roste, a málokterý běžný uživatel si uvědomuje, co za výrobou takovýchto produktů stojí. V mnoha z nich bychom našli minerály, které byly vytěženy v Demokratické republice Kongo. Zatímco lidé ve vyspělém světě si díky těmto přístrojům usnadňují život, obyvatelé Konga jsou sužováni vleklým konfliktem, který si podle některých odhadů vyžádal už více než 5 milionů životů, zejména z řad civilistů (Ochoa, Keenan, 2011). Jedním z motorů současné fáze konfliktu je právě snaha o ovládnutí přírodních zdrojů, mezi které patří i minerály používané do elektronických přístrojů. Ekonomicky vyspělé země tvoří největší část poptávky po zboží, k jehož výrobě jsou využívány konfliktní minerály z regionu střední Afriky. A právě zisky z těžby těchto minerálů jsou jedním z důvodů, proč se konflikt nedaří i přes podpisy mírových smluv zastavit. Doly na takzvané konfliktní minerály jsou totiž často spravovány ozbrojenými povstaleckými skupinami. Nákupem konfliktních minerálů tak ekonomicky vyspělé země de facto finančně podporují pokračování konfliktu a porušování lidských práv. Dělníci v některých částech Demokratické republiky Kongo nasazují životy při těžbě minerálů, výjimkou nejsou ani děti. Civilisté jsou často oběťmi znásilňování a zabíjení ze strany ozbrojených jednotek. Celosvětový aktivní boj s nelegální distribucí konfliktních minerálů z DRK může pomoci k odříznutí toku peněz do dolů ovládaných ozbrojenými skupinami, což je pravděpodobně jediná šance, jak ukončit válečný konflikt v DRK. Aktuálnost a naléhavost problému potvrzuje i fakt, že některé ekonomicky vyspělé země zakomponovaly snahu o jeho řešení do svých legislativ. Historický kontext ukazuje, že původ konfliktů zasahuje až do dob belgické koloniální nadvlády, která do jisté míry ovlivnila současnou situaci. Některé nehumánní praktiky a praktiky využívání přírodních zdrojů, které jsou na území DRK uplatňovány, mají kořeny právě v době vlády belgického krále Leopolda II. Zejména na Evropě tedy leží určitá míra zodpovědnosti za historické události, které ovlivnily současný stav a vývoj situace. 7

8 2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je na základě dostupných zdrojů vyhodnotit a porovnat, v jakém stádiu boje proti distribuci nelegálních minerálů z Demokratické republiky Kongo jsou tři největší světové ekonomiky USA, EU a Čína. Tito tři aktéři obsazují první příčky v poptávce po potenciálně konfliktních minerálech a jsou nejvýznamnějšími články mezinárodního obchodu. Do komparace budou zahrnuty jak státní, tak i soukromé subjekty. Srovnání bude probíhat na základě dosud vydané legislativy, spolupráce s nevládními organizacemi, podpory kampaní a iniciativ, distribuce informací a dalších aspektů. Cílem také je na základě výsledku tohoto výzkumu doporučit, jaká další opatření by měla být provedena ze strany DRK a mezinárodního společenství. 8

9 3. LITERÁRNÍ REŠERŠE Demokratická republika Kongo Geografie Demokratická republika Kongo nebo také Konžská demokratická republika (dále DRK) leží ve střední Africe. Svojí rozlohou km 2 je jedenáctou největší zemí na světě a po rozdělení Súdánu druhou největší v Africe. Severní částí území prochází rovník. Hranici dlouhou km sdílí se Středoafrickou republikou, Jižním Súdánem, Ugandou, Rwandou, Burundi, Tanzánií, Zambií, Angolou a Konžskou republikou. Navzdory své rozloze má pouze 37 km dlouhý přístup k Atlantskému oceánu (CIA Factbook, 2012). Z důvodu snadné zaměnitelnosti názvu země se sousední Republikou Kongo se někdy oba státy označují pomocí názvu hlavního města. DRK používá název Kongo-Kinshasa, zatímco Republika Kongo se označuje jako Kongo-Brazzaville Populace Na území Demokratické republiky Kongo žije více než 75 milionů obyvatel. 43,5 % obyvatelstva tvoří děti ve věku 0 14 let. Populace je rozdělena na více než 200 etnických skupin, z nichž největší jsou Bantuové. Oficiálním jazykem je francouzština, která je dědictvím po belgické koloniální nadvládě. Polovina obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, 20 % k protestantské, 10 % k islámu a zbytek populace vyznává tradiční náboženství (CIA Factbook, 2012). Populační růst mezi lety 2010 a 2015 je odhadován na 2, 6 % ročně zejména proto, že míra porodnosti výrazně převyšuje míru úmrtnosti. Tento trend zhruba odpovídá průměrnému populačnímu růstu celé Subsaharské Afriky. Městská populace v roce 2011 činila 34,3 % z celkového počtu obyvatel, přičemž její meziroční nárůst je v období odhadován na 4, 2 % (UN Data, 2013) Hospodářství Ekonomický vývoj země byl negativně ovlivněn řadou konfliktů, které se odehrávaly v 90. letech 20. století. Během dlouhotrvajících nepokojů byla zdevastována 9

10 infrastruktura a zemi chybí dostatečně efektivní institucionální systém. Navzdory této výchozí situaci se nová konžská vláda snaží prosazovat politické a ekonomické reformy, které se začínají odrážet na vývoji konžského hospodářství. Implementací fiskálních a monetárních opatření došlo k relativní stabilizaci konžského franku a podařilo se snížit inflaci z 53,4 % v roce 2009 na 2,7 % v roce Průměrný růst HDP se mezi lety 2010 a 2012 pohyboval okolo 7 % a pozitivní vývoj se očekává i do budoucna. Nejvýznamnějším sektorem hospodářství zůstává těžební průmysl. Pomocí zásahů Světové banky a Mezinárodního měnového fondu se také daří snižovat státní dluh (The World Bank, 2013). V tabulce č. 1 je znázorněn trend růstu HDP v procentech za posledních 20 let. Graf č. 1: Růst HDP v procentech Zdroj: IMF (2013) Velký skok sledujeme od roku 2000, kdy konžská ekonomika zareagovala na zvyšující se poptávku po coltanu. Už v následujícím roce se ekonomický růst dostal do kladných hodnot, kde se až doposud drží. V roce 2013 Mezinárodní měnový fond předpokládá růst dokonce o 8,3 % oproti předchozímu roku. Hodnota HDP vyjádřená v miliardách amerických dolarů má taktéž rostoucí tendenci již od roku 2000, kdy došlo ke zmíněnému vzrůstu poptávky po coltanu. Předpokládaná hodnota HDP pro rok 2013 je podle IMF 19, 352 miliard dolarů. Je tedy vidět, že hodnoty makroekonomických ukazatelů vykazují příznivý vývoj. Dalším důležitým krokem by mělo být zajištění efektivní a spravedlivé redistribuce příjmů mezi konžské obyvatelstvo, které nejvíce trpí přetrvávajícími konflikty v zemi. 10

11 Graf č. 2: Hodnota HDP v miliardách USD Zdroj: IMF (2013) Mezinárodní obchod Oficiální data pro mezinárodní obchod DRK máme k dispozici až od roku 2001 a vydává je Konžská centrální banka. Na grafu č. 3 vidíme, že od ledna 2011 hodnota konžského exportu převyšuje hodnotu importu a v lednu 2013 dosáhlo saldo obchodní bilance rekordní kladné hodnoty milionů USD. Trend exportu i importu je i nadále rostoucí. Graf č. 3: Obchodní bilance DRK v letech (v mil. USD) ,96 44,52 115,39 332,3 144,3 435,4 556, ,8-287,6-192,9-578 Zdroj: Trading Economics (2013) 11

12 Hlavními exportními komoditami jsou ropa (až 70 % celkového vývozu), diamanty, zlato, minerály, dřevo a káva. Zhruba 60 % konžského vývozu směřuje do USA a Číny, dalšími významnými obchodními partnery jsou Belgie, Finsko nebo Zambie. DRK dováží spotřební zboží, potraviny a chemikálie zejména z Číny, JAR, Belgie a Zambie HDI Komplexnějším indikátorem rozvoje země je tzv. Index lidského rozvoje (HDI), který kromě příjmu zohledňuje také zdraví a vzdělání v dané zemi. Hodnota HDI Demokratické republiky Kongo rostla v období 1980 a 2012 o 0,4 % ročně. Jak ale vidíme na grafu č. 4, je toto tempo růstu ve srovnání s průměrem Subsaharské Afriky poměrně nízké. Navíc byl trend od 90. let 20. století negativně ovlivněn politickoekonomickou situací v zemi. Ve sledovaném období se hodnota HDI dostala z 0,286 na současnou hodnotu 0,304 (maximální hodnota indexu je 1, světový průměr v roce 2012 byl 0,694), čímž se DRK řadí na předposlední místo v žebříčku 187 porovnávaných zemí (Human Development Report, 2013). Graf č.: 4: Vývoj HDI v Demokratické republice Kongo Zdroj: Human Development Report, Prokletí přírodních zdrojů Demokratická republika Kongo je velmi bohatá na nerostné suroviny. Mezi nejvýznamnější z nich patří kobalt, měď, coltan, ropa, diamanty, zlato nebo stříbro. Hodnota přírodního bohatství DRK se odhaduje na 24 bilionů dolarů, což je zhruba 12

13 srovnatelné s HDP Evropy a USA dohromady. Teoreticky to dělá z DRK nejbohatší zemi na světě (Noury, 2010). Potenciálně by tak mohla být motorem pro rozvoj celého afrického kontinentu. Problémem je, že zdroje nejsou dostatečně využívány k rozvoji země a blahobytu místního obyvatelstva. DRK se potýká s fenoménem, který se označuje jako Prokletí přírodních zdrojů. Prokletí přírodních zdrojů reflektuje negativní vztah mezi hojností přírodních zdrojů a ekonomickým růstem. Pro rozvoj mnoha zemí (Ekvádor, Sierra Leone a další) znamenala přítomnost surovin na jejich území příčinu pro pomalý ekonomický rozvoj. Na druhou stranu země jako Austrálie, Jihoafrická republika nebo Botswana se s podobným problémem nepotýkají. Tabulka č. 1 ukazuje relativní ekonomický růst deseti vybraných zemí disponujících významným přírodním bohatstvím. Díky tomu můžeme pozorovat, že prokletí přírodních zdrojů automaticky nejde ruku v ruce s jejich dostatkem. Pro srovnání Botswana bohatá na diamanty dosahovala v letech 1975 až 1998 průměrného ekonomického růstu 4, 99 %. Naproti tomu ekonomický růst DRK byl ve stejném časovém období v záporných hodnotách, konkrétně -5, 39 %. Tabulka č. 1: Ekonomický růst a kvalita institucí ve vybraných zemích bohatých na přírodní zdroje Ekonomický růst Země Hlavní zdroj Kvalita institucí ( ) Botswana 4,99 diamanty 0,706 Čile 3,71 měď 0,668 Norsko 2,82 ropa 0,966 Austrálie 1,97 minerály 0,932 Kanada 1,73 minerály 0,974 průměr 1,53 0,638 Ekvádor -0,79 ropa 0,592 Niger -1,45 minerály 0,520 Zambie -1,94 měď 0,434 Sierra Leone -2,05 diamanty 0,406 DRK -5,39 minerály a kovy 0,232 Zdroj: Boschini, Pettersson, Roine, 2007 Je třeba položit si otázku, proč některé země na svoje bohatství doplácí a jiné díky němu prosperují. Jak uvádí Boschini, Pettersson a Roine (2007), důležitými faktory jsou a) typ zdrojů a b) kvalita institucí, respektive vzájemná interakce obou faktorů. Ta se potom promítá do aspektu tzv. přivlastnitelnosti (z angl. appropriability) přírodních zdrojů. 13

14 Je zřejmé, že přítomnost zdrojů často vede k touze po jejich ovládnutí a následné korupci a konfliktům. To má potom negativní dopad na hospodářský rozvoj. Boschini, Petterss a Roine (2007) poukazují na to, že právě země, kde jsou zdroje snadno přivlastnitelné, na jejich přítomnost spíše doplácejí. Některé zdroje jsou vzhledem ke svým fyzickým a ekonomickým předpokladům snadněji přivlastnitelné, než zdroje jiné. Suroviny, které jsou hodnotné, snadno skladovatelné, snadno přepravitelné a snadno prodejné, jsou pro ilegální obchodníky atraktivnější. Z toho vyplývá, že například diamanty nebo drahé kovy jsou potenciálně mnohem více náchylné ke zneužívání, než například zemědělské komodity. To však neznamená, že všechny země s určitým typem přírodního bohatství na tom budou s prokletím přírodních zdrojů stejně. Dalším aspektem je totiž již zmíněná kvalita institucí. Dobrý institucionální rámec může podpořit ekonomický rozvoj, stejně jako ho špatný může brzdit (Boschini, Petterss a Roine, 2007). Existuje mnoho politicko-ekonomických vysvětlení, proč země bohaté na přírodní zdroje mají problémy s ekonomickým růstem. Tyto teorie jsou ale příliš jednostranné a nejsou schopny zdůvodnit fakt, že například situace Botswany nebo Norska je opačná. Boschini, Petterss a Roine (2007) naopak zohledňují oba dva výše zmíněné faktory a shodují se, že země obdařené problematickými zdroji (diamanty, minerály) jsou citlivější, pokud je v zemi také špatné institucionální zázemí. Jinými slovy kvalita institucí je klíčová především pro země závislé na diamantech a vzácných kovech. Podíváme-li se na níže popsaný historický kontext těžby přírodních zdrojů a politického vývoje, můžeme tuto teorii úspěšně aplikovat na DRK. Z této teorie také vyplývá, že jednotlivé země jsou zlepšením institucionálního systému schopny do jisté míry své prokletí ovlivnit Historický kontext využívání přírodních zdrojů Během celého 20. století bylo konžské přírodní bohatství systematicky zneužíváno ve prospěch vládnoucích elit a na úkor většinového obyvatelstva. Současnou situaci je třeba chápat jako návaznost na praktiky, které byly zavedeny již v době belgické koloniální nadvlády. Politické a vojenské elity dnes de facto svým přístupem k bohatství země navazují na belgického krále Leopolda II. 14

15 Veškerý užitek získaný těžbou přírodních zdrojů se dostával pouze do rukou vládnoucích elit a jejich spojenců. Běžnému obyvatelstvu bylo právo na využívání bohatství vlastní země odepřeno, proto mu nezbylo nic jiného, než se spolehnout na obživu pramenící z neformální ekonomiky. Po desetiletí bylo zboží pašováno jak v rámci země, tak i do zahraničí. Vzkvétající obchodní sítě se často zakládaly na etnických vazbách a korupci (Global Witness, 2004) Kongo v době koloniální nadvlády V roce 1879 povolal belgický král Leopold II. Henryho Mortona Stanleyho, aby prozkoumal strategické obchodní stezky vedoucí podél řeky Kongo do západní a střední Afriky. Aby král ospravedlnil svoji přítomnost v Kongu, veřejně proklamoval své humanitární a proti-otrocké zájmy. Ve skutečnosti byl ale motivován především touhou vytvořit obrovské obchodní teritorium. Stanley přesvědčil zhruba čtyři stovky místních náčelníků, aby podepsali dohody převádějící vlastnictví jejich pozemků na Leopoldovo Mezinárodní společenství Konga (Association Internationale du Congo). Leopoldův nárok na území byl formálně uznán evropskými mocnostmi na Berlínské konferenci ( ) a 30. dubna 1985 byl podepsán výnos, na základě kterého vznikl Svobodný stát Kongo. Tím získal formální kontrolu nad územím i jeho přírodním bohatstvím. Stejným dokumentem byl místnímu obyvatelstvu omezen přístup k půdě a vlastnickým právům vůbec (Global Witness, 2004). Zájem o přírodní zdroje Původně se vládnoucí elity Svobodného konžského státu soustředily zejména na kaučuk a slonovinu, později se přeorientovaly na produkci a export palmového oleje. Král Leopold využíval soukromé žoldáky, tzv. Force publique, aby spravovali obrovské zisky z obchodu. Od 80. let 19. století bylo s Kongem zacházeno spíše jako s podnikem, než se státním útvarem. Politické a společenské vztahy v zemi byly založeny na bázi koloniálního kapitalismu. Administrativně byl Svobodný konžský stát rozdělen na provincie centrálně řízené z hlavního města Léopoldville (Global Witness, 2004). 15

16 Vznik neformální ekonomiky a společenské změny Král Leopold II. prodal v roce 1907 Svobodný konžský stát Belgii. Veškerá produkce za účelem exportu byla centrálně kontrolována, velké polostátní a soukromé společnosti měly prakticky monopol na využívání palmového oleje, kaučuku, bavlny a dalších zdrojů. Běžné obyvatelstvo nebylo do obchodu s přírodními zdroji zahrnuto. Neprivilegovaní Konžané pracovali na plantážích, v dolech a na výstavbě železnic. Snaha vyhnout se nucené práci a placení vysokých daní vedla k rozvoji neformální ekonomiky. Konžští obyvatelé často prchali do sousedních zemí a začali využívat pašerácké obchodní stezky, které byly založeny na předkoloniálních trasách. Tyto trasy byly používaných pro dálkový obchod v dobách, kdy Kongo mělo prosperující ekonomiku založenou na zemědělské produkci. Belgie zmanipulovala sociální a ekonomický systém tak, aby došlo k maximální produktivitě a zisku. Kromě vzniku neformální ekonomiky došlo také k transformaci místní společenské struktury. Tradiční vládnoucí třída byla zapojena do koloniálních aktivit a byla Belgičany využívána k vykonávání represe vůči obyvatelstvu. Kmenoví náčelníci dostali funkce správců a byli odměňováni za loajalitu. Zároveň měli stále vliv na běžné obyvatelstvo, čímž koloniální nadvláda získala snadný přístup k levné pracovní síle. (Global Witness, 2004) Kongo v době nezávislosti a Konžská krize Dlouhá léta plná rebelií, politických demonstrací, stávek proti nucené práci a pracovnímu útlaku vyvolala v 50. letech 20. století mezinárodní anti-koloniální tlak. Po velkém povstání v Kinshase 4. ledna 1959 se Belgie rozhodla udělit Kongu nezávislost. Tu konečně získalo 30. června Předsedou vlády se stal militantní nacionalista Patrice Lumumba. Kongo po odchodu Belgičanů postrádalo schopné administrativní síly z řad vlastních občanů. Pouhé dva týdny po vyhlášení nezávislosti se Lumumba potýkal s celostátními vzpourami armády a separatistických hnutí v Katanze a Jižní Kasaii, oblastech bohatých na minerály. Období politické nestability v letech je označováno jako Konžská krize. Chaos a dezorientace ovlivnila efektivitu dopravy a dalších služeb, což postupně vedlo k celkovému rozkladu infrastruktury a tím i úpadku hospodářství. 16

17 Odvolaného předsedu vlády Lumumbu nahradil Moise Tshombe, lídr Katanžského separatistického hnutí, které mělo podporu Belgie a USA. V roce 1961 byl expremiér Lumumba zavražděn Mobutovo Kongo ( ) Mobutu Sese Seko, který stál v čele armády, svrhl v roce 1965 pučem prezidenta Kasavabu a premiéra Tshombeho. Mobutu měl k zemi stejný přístup, jako svého času král Leopold II. De facto si z Konga udělal svůj osobní podnik. Jeho absolutistická vláda se vyznačovala represivními metodami, potlačováním opozice, jednostranným politickým systémem a zavedením dědického práva na přírodní bohatství. Vytvořil podmínky pro rozvoj korupce a nezabýval se investicemi do veřejných služeb. V rámci kulturní revoluce, která měla za cíl poafričtění země, přejmenoval v roce 1971 Kongo na Zaire a Léopoldville na Kinshasu. Zatímco většina obyvatel trpěla chudobou, Mobutu se svými spojenci systematicky využíval přírodního bohatství země. Kongo pod Mobutovou vládou je jedním z nejnázornějších příkladů paradoxu hojnosti. Mobutu prohýřil a zpronevěřil miliardy dolarů vydělané díky produkci mědi, kobaltu, diamantů a kávy, a znárodnil veškerou půdu a práva na přírodní bohatství. Západ jeho brutalitu a špatné hospodaření přehlížel. V roce 1967 vytvořil státem vlastněný těžební podnik Générale des carriers et des mines (Gécamines). V roce 1973 následovalo znárodnění všech podniků v zahraničním vlastnictví. Tím se ještě zvýšila ekonomická moc vládnoucí třídy. Mobutu rozdělil management a řízení těchto podniků mezi své přátele a jejich rodiny, z nichž většina neměla žádné odborné zkušenosti a nemusela platit daně. Mobutu také zachoval vojenskou kontrolu nad přírodním bohatstvím a obchodními trasami, kterou nadále vykonávala Force publique. Strategie rozděl a panuj byla dobrá k prevenci koordinovaného odporu. Mobutu podpořil konkurenci mezi podnikateli a vojenskými jednotkami tím, že jim dovolil spravovat si své podniky. Díky určité míře autonomie, kterou vojenští lídři měli, se stala kontrola nad přírodními zdroji více decentralizovanou. Více než 25 let korupce mezi úřady a polostátními podniky, kdy se neinvestovalo do základních veřejných služeb nebo do dopravní infrastruktury, vedlo ke státnímu kolapsu 17

18 ve druhé polovině 80. let. Mnoho lidí se opět začalo uchylovat k neformální ekonomice. Tajné národní i regionální obchodní sítě se začaly znovu rozvíjet, což Mobutu neměl příliš pod kontrolou. Hrozby plynoucí z růstu neformální ekonomiky si byl ale vědom, proto začala vláda zavádět opatření k omezení pašování. Mobutu například trval na tom, aby se pro přepravu surovin využívaly zejména stávající oficiální železniční, silniční a říční sítě. Ty ale byly v dezolátním stavu kvůli nedostatku investic do veřejných služeb. Velký efekt tato opatření tedy neměla a pašování přetrvávalo ve stejné míře. Provincie Severní a Jižní Kivu byly díky své poloze poblíž hranic s Rwandou a Burundi hojně využívané pro přeshraniční obchodní aktivity. Ze Zairu se pašoval cukr, palmový olej, kukuřice, látky, kradená auta a paliva. Pašování mělo za následek další rozšíření korupce, protože pašeráci museli podplácet kontroly na hranicích a v dopravních uzlech. Následkem rozvoje neformální ekonomiky se na konci 80. let až 40 % vyprodukované kávy pašovalo do Ugandy. Kobalt a měď byly kradeny podniku Gécamines a pašovány do Zambie a Jižní Afriky. V roce 1988 tvořilo zlato a diamanty pašované ze Zairu skoro 94 % belgického importu z Burundi a 88 % importu z Konga-Brazzaville. S koncem Studené války skončila i podpora Mobutova režimu Spojenými státy americkými, stejně tak mezinárodní věřitelé přestali tolerovat hyperinflaci a zvýšený tlak politické opozice. V roce 1990 byl Mobutu donucen k zavedení multipolárního politického systému, nicméně nadále těžil z obchodních příležitostí, které země nabízela (Global Witness, 2004) První konžská válka a Mobutův pád Mezi lety 1990 a 1993 byla situace v Zairu charakteristická nekonzistentností hospodářských politik, sociálními nepokoji a politickým chaosem. Některé zahraniční společnosti byly po násilných útocích nuceny opustit zemi. V důsledku absence údržby a modernizací byly měděné a kobaltové doly v úpadku. Po zhroucení bankovního systému bylo podnikání v Zairu prakticky nemožné. Kvůli ekonomickému kolapsu a desetiletích korupce v řadách vysokých vojenských důstojníků nebyli běžní vojáci řádně placeni a neměli ani adekvátní výcvik a vybavení. V červnu 1994, dva týdny po ustanovení nové přechodné vlády, vtrhl do města Goma na východě území jeden milion Hutuů, kteří byli po spáchání genocidy vůči Tutsiům 18

19 vyhnáni ze sousední Rwandy a v Zairu hledali útočiště. Tento přísun ještě zvýšil již existující etnické napětí v Severním a Jižním Kivu. V následujícím roce přechodná vláda vydala zákon popírající konžskou národnost Tutsiů. Několik etnických skupin bylo ve válečném stavu a konžská armáda byla rozdělena na frakce. Formální ekonomika byla zanedbatelná ve srovnání s ekonomikou neformální. Příliv nestálé etnické směsi do Zairu v kombinaci s kompletním selháním státu byly katalyzátorem pro Mobutovu demisi. Sousední státy ohrožené přítomností povstalců působících v Zairu tak získaly důvod zasáhnout a urychlit Mobutův pád. V roce 1996 partyzánský vůdce a obchodník se zlatem a slonovinou Laurent-Désiré Kabila obsadil Gomu a východní část Zairu. 17. května 1997 Aliance demokratických sil pro osvobození Konga (ADFL) obsadila Kinshasu, kde se setkala jen se slabým odporem vlády. Kabila sám sebe prohlásil prezidentem Demokratické republiky Kongo, čímž země získala současný název. Mobutu uprchl ze země a později téhož roku zemřel v Maroku. Zanechal po sobě hluboce rozvrácenou a zoufale chudou zemi na pokraji ekonomického a sociálního kolapsu. Nástup Kabily byl velmi vřele přijat ze strany USA i ostatních zemí. Nový prezident přislíbil navrátit zemi demokracii a ekonomickou stabilitu. Nicméně navzdory jeho otevřené kritice Mobutova režimu nebyla jeho vláda příliš rozdílná. Ačkoli dokázal stabilizovat měnu a započal mnoho sociálních programů, jeho přístup ke správě přírodního bohatství a kontrole státních prostředků byl stejný, jako tomu bylo u jeho předchůdců (Global Witness, 2004) Druhá konžská válka ( ) V červenci 1998 Kabila přestal důvěřovat svým bývalým spojencům, Ugandě a Rwandě, a proto požádal prezidenty Kagameho a Museveniho, aby stáhli z DRK svá vojska. Ti sice požadavku dostáli, ale už o pár týdnu později se Rwandská armáda vrátila a dokonce se jí podařilo zajmout vojenskou základnu Kitona v ústí řeky Kongo. Kabila proto požádal členské země Jihoafrického rozvojového společenství (SADC) o pomoc. Zimbabwe a Namibie vyslaly jednotky, aby chránily ohrožená území. Ke konci roku 1998 jednotky ze Zimbabwe, Angoly, Čadu a Namibie bojovaly se spojenci z ADFL zároveň proti povstalcům na východu a vojákům ze Rwandy, Ugandy a 19

20 Burundi. Konflikt označovaný jako Africká první světová válka tedy splňoval kritéria jak války občanské, tak zároveň i války mezinárodní (Global Witness, 2004). Do konfliktu se v jeho počátcích angažovalo 8 afrických zemí (DRK, Uganda, Rwanda, Burundi, Namibie, Zimbabwe, Angola a Čad) a 25 povstaleckých skupin (Lalji, 2007). Rwanda a Uganda podporovaly některé povstalecké skupiny, jako například Konžské hnutí za demokracii (RCD). Začátkem roku 1999 již rwandské a ugandské jednotky a jimi podporovaní povstalci ovládali více než třetinu konžského území. Na východě země ale nebyla přítomnost zahraničních vojsk vítaná a obyvatelé okupovaných území se proti nim začali bouřit. Sami sebe začali označovat termínem Mai Mai. Tím se do války přidal další důležitý aktér. Na konci roku 1999 se začaly objevovat problémy ve rwandsko-ugandské alianci. Jejich rozdílné přístupy a cíle zapříčinily to, že se každá strana rozhodla podporovat jinou z konžských povstaleckých skupin. V té době vzniklo Hnutí za osvobození Konga (MLC), které bylo podporováno Ugandou. MLC navázalo úzké vazby se Středoafrickou republikou a Kongem-Brazaville, které byly důležité pro obchod s diamanty a dalšími surovinami. Rwanda zůstala u podpory RCD. Obě země a jejich povstalecké skupiny začaly soupeřit o kontrolu nad zdroji, což vedlo k přímým vojenským konfrontacím (Global Witness, 2004) Panel expertů OSN V červnu 2000 Rada bezpečnosti OSN požádala Generálního tajemníka, aby ustanovil Panel expertů na nelegální využívání přírodních zdrojů a dalších forem bohatství DRK. Panel byl požádán, aby prozkoumal možné souvislosti mezi využíváním zdrojů a pokračováním konfliktu. Na základě této žádosti byly uveřejněny čtyři zprávy a další důvěrné sekce byly předány Radě bezpečnosti. Některá tvrzení, která se ve zprávách objevila, byla potvrzena nezávislými výzkumnými organizacemi. Zprávy dokumentovaly, jak se liší přístupy jednotlivých válčících skupin a jejich spojenců k využívání přírodního bohatství Konga. Přišlo se na to, že většina aktivit je uskutečňována prostřednictvím konžských zástupců. Kontroverzní byla zpráva z roku 2002, která jmenovala 85 jedinců a společností, které porušují Pokyny OECD pro nadnárodní společnosti a více než 70 jedinců a společností porušující mezinárodní obchodní etické standardy. Jmenovaní byli vyzváni, aby Panelu 20

21 zaslali svá vyjádření. Jejich reakce byly uveřejněny v dodatku ke zprávě v červnu V poslední zprávě z října 2003 stálo, že využívání přírodního bohatství zůstává jedním z hlavních finančních zdrojů pro skupiny zapojené do přetrvávajícího konfliktu (Global Witness, 2004) Joseph Kabila a Lusacká dohoda V roce 1999 se situace mezi konžskou vládou, MLC (podporovanou Ugandou) a RCD (podporovanou Rwandou) ocitla na mrtvém bodě. Díky tomu začala mírová jednání. V červnu 1999 byla v Zambijské Lusace navržena dohoda, kterou všechny zúčastněné strany do srpna téhož roku podepsaly. V dohodě zazněly požadavky na klid zbraní, rozmístění mírových jednotek OSN MONUC, odchod zahraničních jednotek ze země, dobrovolné odzbrojení a repatriaci všech zahraničních ozbrojených skupin a zahájení tzv. mezikonžského dialogu, díky kterému by mělo dojít ke zformování přechodné vlády, která by zemi dovedla ke svobodným volbám. Válčící strany však navzdory podpisu Lusacké dohody její požadavky nedodržely, takže se trvalý mír udržet nepodařilo. Laurent Kabila byl zavražděn v Kinshase 16. ledna Jeho syn a zároveň velitel ozbrojených sil, Joseph Kabila, se ujal prezidentského úřadu. Josephu Kabilovi šlo o ukončení konfliktu, začal proto spolupracovat s mezinárodními finančními institucemi na reformování zákonů týkajících se těžby a lesnictví. Po smrti svého otce v roce 2001 se Joseph Kabila pokusil znovu navázat mezikonžský dialog. Dosáhl mírného pokroku, kdy se zástupci válčících stran, opozice a společnosti sešli v únoru 2002 v Jihoafrické republice. Dialog málem zkrachoval po tom, co Joseph Kabila podepsal dohodu s MLC, na základě které si rozdělili moc bez zapojení RCD. Byly podepsány jednotlivé dohody mezi DRK a Rwandou a mezi DRK a Ugandou o odsunu vojenských jednotek ze země. Kvůli mezinárodnímu i regionálnímu tlaku se všechny válčící strany vrátily v září 2002 k vyjednávání. Ze setkání vlády a povstaleckých skupin v Pretorii vzešla dohoda, na základě které došlo v březnu 2003 k odsouhlasení návrhu ústavy a jednání o možnosti začlenění povstaleckých skupin do regulérní národní armády. Nová ústava byla podepsána prezidentem Kabilou v dubnu 2003 (Global Witness, 2004). 21

22 Poválečný vývoj V létě 2003 byla ustanovena nová přechodná vláda složená z Kabilových úředníků, členů opozice, představitelů RCD, MLC, zástupců občanských sdružení a členů Mai Mai. Z každé ze čtyř frakcí byl zvolen jeden viceprezident. Stejně tak byla spravedlivě rozdělena ministerstva. Podle nové ústavy měl Kabila zůstat v čele země do roku 2006, kdy se budou konat svobodné volby. Přechodná ústava vyžadovala ustanovení Vysoké rady obrany, která zahrnovala prezidenta jako velitele ozbrojených sil a zástupce bývalých válčících stran. Nová armáda FARDC (Forces Armées de la République Démocratique du Congo) složila přísahu, že bude hájit územní integritu DRK (Global Witness, 2004). Oficiální ukončení války ale nezabránilo pokračování konfliktů na východě země. Značnou roli zde sehrála FDLR (Demokratické síly za osvobození Rwandy). Nestabilní byly také vztahy v rámci nově vytvořené konžské armády, což několikrát vyústilo v ozbrojené konflikty. Další volby proběhly v listopadu 2011, prezidentem se opět stal Joseph Kabila Současná situace těžby minerálů V roce 2002 vydala konžská vláda tzv. Mining Code, dokument, který vymezuje konkrétní doly, v kterých mohou soukromí těžaři na základě povolenek legálně těžit. Smí se tak činit v dolech, jejichž zásoby minerálů nesplňují kritéria pro průmyslovou těžbu. Nevýhodou pro soukromé těžaře je fakt, že dokument si vyhrazuje právo uzavřít do 60 dnů doly, pokud se prokáže, že je zde průmyslová těžba proveditelná. To pochopitelně snižuje atraktivitu těchto dolů pro investory. Dokument nedovoluje poskytování povolenek členům vlády, armády či dalších veřejných institucí. V září roku 2010 došlo k úplnému zákazu soukromé těžby v provinciích Maniema, Severním a Jižním Kivu, tedy v oblastech, kde dochází k největší koncentraci konfliktů. Ukázalo se ale, že tato opatření mají negativní dopad na obchod s kasiteritem a proto byl zákaz v březnu 2011 zrušen. Přesto ale prokazatelně pomalu dochází k demilitarizaci některých těžebních oblastí. Rada bezpečnosti na základě zprávy Panelu expertů z roku 2008 poprvé doporučila členským státům OSN, aby požadovali od dovozců, zpracovatelů a spotřebitelů, zvýšenou pozornost původu minerálů, které odebírají. Nejnovější povstaleckou skupinou na území DRK je M23. Jednotku, která se odštěpila od konžské armády, vedl generál Bosco Ntaganda. M23 má na svědomí další vlnu 22

23 násilí, díky níž přišly o domov 2 miliony lidí. Podle The Enough Project byla M23 od počátku svého působení podporována Rwandou. Na konci roku 2013 jednotka zaútočila na město Goma ve východním Kongu. V březnu 2013 byl Ntaganda, přezdívaný Terminátor, předvolán k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu na základě obvinění ze zločinů proti lidskosti, včetně využívání dětských vojáků, znásilnění a masových vražd (The Enough Project, 2013) Důsledky války Sociální důsledky Odhaduje se, že mezi lety 1998 a 2003, kdy válka oficiálně skončila, zahynulo 3,8 milionu lidí (Lalji, 2007). Konflikt v jiné podobě pokračuje dodnes a lidé na jeho následky denně umírají dál. Drancování země ozbrojenými skupinami neskončilo. Vojáci nejsou za svoji práci dostatečně finančně ohodnoceni a uchylují se proto k násilným činům, přepadávají civilní obyvatelstvo i humanitární pracovníky, znásilňují konžské ženy a využívají dětské pracovníky pro práci v dolech i armádě. Ti pracují za naprosto nepřijatelných podmínek místo toho, aby docházeli do škol, což přináší dlouhodobý negativní vliv na sociální a ekonomický rozvoj země. Dalším následkem konfliktu je množství uprchlíků a vnitřně přesídlených osob. V zemi dochází téměř na denním pořádku k hrubému porušování lidských práv. Údaje o těchto činech zaznamenává ve svých výročních zprávách Amnesty International. Vzhledem k nefungující vládě postrádá země dostatek kvalitních sociálních institucí. V neposlední řadě dochází každoročně k velkému množství úmrtí v důsledku rozšíření nemocí a hladomoru Ekonomické důsledky Následkem dlouhodobého konfliktu není DRK příliš lákavou destinací pro zahraniční investory. Ti nemají zájem investovat v zemi s tak zakořeněným korupčním systémem, špatnou infrastrukturou a nevyřešenou bezpečnostní otázkou. Dalšími překážkami jsou vysoké dopravní náklady, nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, neefektivní práce institucí, komplikovaná legislativa a nízká transparentnost při udělování licencí. 23

24 Konžská vláda se snaží investory nalákat restrukturalizací a privatizací státních společností, které jsou ale v současné době velmi ztrátové. Perspektivními oblastmi pro investice jsou zemědělství, potravinářství nebo těžební a energetický průmysl. Navzdory nepříliš příznivému investičnímu prostředí dosahovala v roce 2010 výše přímých zahraničních investic v DRK 2, 9 miliard USD. Nejvíce investují USA, Čína a Indie, a to do služeb, telekomunikací, energetiky, těžby a zpracování nerostných surovin a dalších sektorů (BusinessInfo, 2013). Obyvatelstvo DRK stále ještě nemá větší prospěch z přírodního bohatství své země. Peníze z těžby surovin se z velké části nedostanou dále, než k ozbrojeným skupinám, které spravují doly, případně k vládním elitám, které jsou na správce přímo napojeny Role OSN v konfliktu Na základě požadavku uvedeného v Lusacké dohodě vyslala OSN do DRK mírové jednotky MONUC. V roce 2000 zde operovalo okolo vojáků, zatímco v roce 2010 jich bylo již více než V současnosti se tak jedná o největší nasazenou jednotku OSN na světě. A to i přesto, že byla značně kritizována, dokonce i ze strany samotné OSN, za zanedbávání povinné péče, napomáhání povstaleckým skupinám a další nelegální aktivity. MONUC je v DRK nepopulární, mimo jiné proto, že prakticky není schopna ochránit civilisty. Konžská vláda už dokonce zažádala, aby byly jednotky staženy do roku Nicméně i přes veškeré nedostatky se jedná o jedinou skupinu, která je schopna poskytnout jistou míru ochrany. (Noury, 2010). Stalo se tak pouze to, že mise byla přejmenována na MONUSCO (Stabilizační mise OSN v Kongu). Vláda a OSN se shodly, že jednotky budou staženy teprve po prokazatelném pokroku v bezpečnostní situaci (Amnesty International, 2011). Možná významnější dopad než mírové jednotky mělo zmíněné uveřejnění zpráv Panelu expertů OSN. Po jeho vydání v roce 2001 například Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických dočasně zakázala dovoz coltanu z DRK a zároveň vyzvala firmy Cabot a Kemet, aby přerušily své obchodní styky s dodavateli z oblasti střední Afriky. Některé společnosti pouze přesunuly své aktivity do Rwandy nebo ostatních sousedních zemí. Otázkou zůstává, do jaké míry byla tato opatření způsobena vydáním zpráv Panelu expertů a do jaké míry šlo o reakci na pokles cen coltanu na mezinárodních trzích. 24

25 3. 7. Konfliktní minerály a jejich souvislost s konfliktem Konfliktní minerály řadíme mezi takzvané konfliktní zdroje. Tento termín britská nevládní organizace Global Witness definuje následovně: Konfliktní zdroje jsou takové přírodní zdroje, jejichž systematické využívání a obchod s nimi v kontextu konfliktu přispívá k, těží z, nebo vede k závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva, lidských práv a páchání zločinů podle mezinárodního práva. Cílem vyspělého světa by tedy měla být především eliminace užívání konfliktních zdrojů, potažmo minerálů. Global Witness v dokumentu Same old Story (2004) odkazuje na zprávy Panelu expertů OSN z let 2001 a 2002, kde stojí, že přírodní zdroje hrají značnou roli v přetrvávání konfliktu. Zaznělo zde také, že konflikt se transformoval do podoby, kdy jde především právě o přístup, kontrolu a obchod s pěti klíčovými zdroji: coltanem, diamanty, mědí, kobaltem a zlatem. V některých publikacích se můžeme setkat s jinými zdroji, které jsou v souvislosti s těžbou v DRK zařazeny mezi tzv. konfliktní minerály. Nejčastěji je to tantal, cín, wolfram a zlato Coltan Coltan je významnou surovinou proto, že se jedná o sloučeninu, ze které se získávají vzácné kovy tantal (Ta) a niob (Nb), někdy také známý jako columbium. Spojením columbite-tantalite vznikl název minerálu coltan. Niob je supravodič II. typu a používá se zejména při výrobě ocelových slitin. Vlastnosti niobových slitin jsou často uplatněny při konstrukci potrubních systémů (plynovody apod.). Tantal se používá k výrobě kondenzátorů, které snižují napětí a spotřebu energie v mobilních telefonech, herních konzolích a dalších elektronických zařízeních. Ty díky tantalu mohou být čím dál menší. Dále je využíván pro výrobu chirurgických nástrojů. Tantal je tedy hlavním důvodem, proč se těží coltan (TIC, 2012). Objev coltanu Poprvé byl coltan objeven v roce 1910 v provincii Kivu během výstavby železniční trasy mezi městy Kindu a Kongolo. Zpočátku se s ním zacházelo jako s poměrně nevýznamným vedlejším produktem těžby kasiteritu, v jehož blízkosti se coltan často nachází. Změna nastala v 90. letech, kdy technologický pokrok zapříčinil globální 25

26 nárůst poptávky po tomto opomíjeném minerálu. Předpokládá se, že na území DRK se nachází největší světové zásoby tantalu, i když největším producentem je v současné době Austrálie. Odhaduje se, že 80 % světových rezerv coltanu je na území afrického kontinentu, z toho 80 % se pravděpodobně nachází v DRK. Pokud by se podařilo zlepšit bezpečnostní situaci v zemi, stala by se DRK podle odborníků jedničkou ve světové dodávce coltanu (Global Witness, 2004). Coltan je podle amerického ministerstva obrany klasifikován jako strategický minerál (Lalji, 2007). Obchod s coltanem Hlavním obchodním centrem je město Bukavu na pobřeží jezera Kivu. Regiony, ve kterých se coltan nejvíce těží, jsou Severní a Jižní Kivu a Ituri. Coltan z provincií Kivu je považován za velmi kvalitní a snadno dostupný bez nutnosti využití specializované techniky. Coltan je dosud v Kongu těžen poměrně primitivním způsobem, který připomíná rýžování zlata v Kalifornii v 19. století. Průměrný Konžan si vydělá okolo 10 dolarů za měsíc, zatímco pracovník v coltanových dolech dokonce dolarů za týden. Z toho důvodu mnoho lidí opouští své zemědělské aktivity, děti odcházejí ze škol a hromadně se stěhují do těžebních oblastí. Tantalová ruda je prodávána Rwanďany, Uganďany a jejich spřátelenými povstaleckými skupinami do Malajsie, Německa, Švýcarska, Nizozemí, Belgie, Velké Británie, Indie, Pákistánu, Spojených států a Ruska. Od 90. let až do roku 2002 největší množství tantalu ze střední Afriky dovážely Spojené státy. V roce se 2002 se na první příčku dostala Čína. Ale vzhledem k tomu, že Rwanda v podstatě monopolizovala konžský coltan, je možné, že hodně coltanu dováženého do Spojených států nebo západní Evropy pochází ve skutečnosti z DRK. Cena coltanu se odvíjí od aktuální poptávky, která se zvyšuje s přívalem nových produktů na trh. Příkladem bylo uvedení herní konzole Sony PlayStation 2 v roce 2000, díky němuž došlo k cenovému skoku ze 108 na 606 dolarů za kg (Noury, 2010). Došlo totiž k nárůstu spotřeby coltanu o 38 % oproti předchozímu roku. Populace provincií Kivu byla náhle zavlečena do coltanové horečky. Ta nicméně vydržela poměrně krátkou dobu, protože brzy začalo být zřejmé, že tempo růstu poptávky nemůže být udržitelné vzhledem ke zpomalující se globální ekonomice (Global Witness, 2004). Firmy si navíc v roce 2000 nakoupily dostatečné zásoby, z kterých pak čerpaly v dalších 26

27 obdobích, takže poptávka rychle poklesla. Povstalecká skupina RCD na to zareagovala monopolizací všech exportů z jí spravovaných území. Do března 2001 tak měla na export coltanu monopol společnost SOMIGL. Do celé situace se vložila vláda USA, která díky monetárním zásahům regulovala cenové výkyvy. Tím se cena coltanu snížila dokonce pod úroveň hladiny před coltanovou horečkou. Poptávka se tedy sama o sobě významně nemění, ale ceny jsou regulovány vládou USA (Cuvelier, Raeymaekers, 2002). Valerie Noury v odborném článku The Curse of Coltan (2010) odkazuje na překvapivé zjištění, že ačkoli Rwanda v roce 2000 vyprodukovala 83 tun coltanu ze svých vlastních zásob, exportovala v témže roce dokonce 603 tun. Výnosy z coltanu na přelomu roku 2000 a 2001 dalece převýšily výnosy z diamantů. Tabulka č. 2: Export coltanu z DRC v letech Zdroj: Global Witness, 2004 Z tabulky č. 2 je patrné, že až do roku 2001 byly Spojené státy nejvýznamnějším dovozcem konžského coltanu. Po roce 2001 už jediným zaznamenaným dovozcem coltanu pocházejícího z DRK byla Čína (Global Witness, 2004) Kasiterit Kasiterit neboli cínovec je důležitá ruda pro výrobu cínu, jehož zásoby jsou v zemské kůře poměrně malé. Jedná se tedy o významnou vývozní komoditu. Používá se na pokrývání jiných kovů jako prevence proti korozi. Setkáme se s ním zejména v potravinových obalech, kuchyňském vybavení, zubních výplních a podobně. Většina světových zásob se nachází v Malajsii, Indonésii, Thajsku, Brazílii a Bolívii, ale v minulosti značné množství cínu na světových trzích pocházelo z DRK. V provinciích 27

28 Kivu byl těžen již od koloniálních dob. Stejně jako coltan byl v DRK objeven při výstavbě železnice v roce Ve 40. letech minulého století bylo Kongo po Bolívii druhým největším vývozcem cínu. Od roku 1989 produkce kasiteritu v DRK klesala v důsledku kolapsu na cenovém trhu a náročné těžby i přepravy. Vzhledem ke stejným nalezištím potkal kasiterit, pokud jde o ovládnutí zahraničními a povstaleckými skupinami, stejný osud jako coltan. Rwanda je sama také významným vývozcem kasiteritu, proto se určité množství minerálu pašovaného z Konga v jejích obchodních aktivitách snáze ztratí. Zpráva Panelu expertů z roku 2001 identifikovala Belgii, Německo, Malajsii, Kanadu, Tanzánii, Nizozemí, Rusko a Indii jako největší dovozce konžského kasiteritu ze Rwandy. Od poloviny 90. let se z kasiteritu stala méně významná komodita ve světle dramatického nárůstu poptávky po coltanu. Od této doby byl kasiterit považován za vedlejší produkt těžby coltanu, přestože od počátku 20. století tomu bylo přesně naopak (Global Witness, 2004) Měď a kobalt Kongo má značné rezervy mědi a kobaltu na území tzv. měděného pásu, který se nachází podél konžsko-zambijské a konžsko-angolské hranice. V měděném pásu se nachází přibližně 34 % světových zásob kobaltu a 10 % zásob mědi. Kobalt by mohl být jedním z hlavních zdrojů příjmů v DRK, protože se jedná o vzácný kov vyhledávaný pro svoji tvrdost, pevnost a odolnost. Má značné průmyslové a vojenské využití, například se přidává do slitin pro výrobu turbín a leteckých motorů. Kobalt se získává z mědi. V minulosti byla měď jedním z hlavních zdrojů příjmu pro belgické kolonizátory a prezidenta Mobutu. Do roku 1978 byl kobalt vyvážen téměř výhradně ze Zairu a Zambie. Nicméně toho roku došlo k prudkému zvýšení cen, což donutilo kupce najít substituty a poptávka výrazně poklesla. I tak zůstává DRK mezi pěti nejvýznamnějšími vývozci kobaltu na světě vedle Zambie, Austrálie, Kanady a Ruska. Většina konžských měděných dolů je ve vlastnictví Gécamines. Měď z Demokratické republiky Kongo se vyváží především do Belgie a Itálie. 28

29 Diamanty Diamanty jsou vzhledem ke své velikosti a mezinárodně stanoveným cenám vděčným zdrojem pro pašování. DRK je členem Kimberleyského procesu, jehož cílem je zabraňovat tomu, aby se konfliktní diamanty dostávaly na mezinárodní trh. Země, které nedodržují přísná pravidla stanovená pro obchodování s diamanty, mohou být vyloučeny z možnosti obchodovat na mezinárodním trhu (Celní správa ČR, 2009). První diamanty byly objeveny v roce 1907 v provincii Kasai a ještě v témže roce započala těžba. Brzy nato objevily geologické průzkumy další ložiska na východě v Mbuji-Mayi. Během deseti let se z Mbuji-Mayi stalo nejvýznamnější diamantové centrum v Kongu. Do roku 1929 bylo Kongo druhým největším producentem diamantů po Jihoafrické republice. Nejvýznamnějším hráčem v produkci diamantů v kongu je společnost MIBA (La Société Minière de Bakwanga). MIBA je jedním z největších producentů diamantů na světě. 97 % produkce tvoří průmyslové diamanty a pouze 3 % jsou drahokamy používané k výrobě šperků. Zpráva Panelu expertů z roku 2001 ukázala, že značná část produkce MIBA je zpronevěřena vlastními nebo dokonce státními představiteli. Z reportu také vyplývá, že MIBA finančně podporuje společnosti, které dodávají zbraně pro AFDL. Mezinárodní obchod s diamanty Od roku 1998 se v oblastech bohatých na diamanty angažovala pochopitelně i Uganda a Rwanda. To se odrazilo na statistikách, kdy mezi lety 1987 a 1996 Uganda nevykazovala žádný export diamantů, zatímco v letech 1997 až 2000 dosahovala hodnota exportu diamantů 1, 7 milionů dolarů ročně. Nutno dodat, že ani jedna z těchto zemí vlastními zásobami diamantů nedisponuje. Přesto v roce 2001 hodnota vývozu z Ugandy a Rwandy do Belgie činila 3, 7 milionů dolarů. Podobné trendy vykazuje i sousední Republika Kongo. Odhaduje se, že v roce 2000 bylo nelegálně propašováno ze země až 85 % konžské produkce diamantů. Hlavními centry obchodu s diamanty jsou Antverpy (80 % obchodu), Londýn, New York, Lucern, Johannesburg, Dubaj, Tel Aviv a Bombaj. Nejvíce diamantů se brousí a leští v Indii, Thajsku a Číně, zatímco Spojené státy jsou nejvýznamnější prodejcem broušených a leštěných diamantů (Global Witness, 2004). 29

30 Zlato Zlato bylo v DRK poprvé objeveno v roce 1931 a těžba se rozvíjela až do doby, kdy DRK získala nezávislost na Kongu. Většina produkce pochází ze severovýchodní části země. Drobná těžba pod kontrolou podnikatelů a ozbrojených skupin vždy svým objemem převyšovala oficiální průmyslovou těžbu. Z toho důvodu jsou oficiální údaje o produkci a exportu jen málo vypovídající o skutečném bohatství země. Ze zahraničních aktérů se v ilegální těžbě angažuje zejména Uganda. Díky tomu přispěla ke zvýšení svého exportu mezi lety 1998 a 1999 na více než dvojnásobek, přičemž vlastní produkce v témže období klesla na polovinu, jak můžeme vidět z tabulky č. 3. Ugandská vláda se bránila argumenty, že nárůst exportu byl způsoben liberalizací obchodu se zlatem z roku Tabulka č. 3: Produkce a export zlata z Ugandy ( ) v tunách Rok Export zlata Produkce zlata ,22 0, ,09 0, ,07 0, ,82 0, ,03 0, ,45 0, (I. X.) 10,83 0,0044 Zdroj: Global Witness, 2004 Panel expertů zjistil, že překupníci zlata ze Senegalu, Pákistánu a Řecka skupují ilegální zlato, které pak osobně dovážejí do Evropy a jiných destinací (Global Witness, 2004). 30

31 4. METODIKA Tato bakalářská práce je mezinárodní komparativní analýzou. V první fázi práce byla použita metoda literární rešerše z knižních zdrojů, odborných periodik a článků. Statistická data jsou nejčastěji převzata z internetových stránek či zpráv vládních i nevládních organizací, jako jsou OSN, Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. Data získaná z této literární rešerše posloužila jako teoretický podklad pro výzkum. Ten spočívá v komparaci přístupů jednotlivých aktérů k obchodu s konfliktními minerály. Vzhledem k tomu, že DRK až do roku 2001 nezveřejňovala statistiky svého exportu, jedinou možností, jak odhadnout množství vyvážených surovin, je využít importní statistiky zemí, které z DRK dováží. Z tohoto důvodu jsou použité tabulky zaměřené na zahraniční obchod většinou převzaté od různých agentur a nevládních organizací. Otázkou zůstává, do jaké míry se můžeme spolehnout na kvalitu a vypovídající hodnotu údajů, které importující země poskytují. Práci komplikuje také fakt, že velké množství zdrojů je propašováno do dalších zemí střední Afriky. Importéři potom ve svých statistikách deklarují původ zboží právě ze zemí, jako je Uganda, Rwanda nebo Konžská republika. Vlastní práce je rozdělena do tří kapitol, z nichž každá je věnovaná jednomu z vybraných aktérů mezinárodního obchodu (USA, EU, Čína). U každého aktéra jsou vyhodnocena nejprve legislativní opatření, která byla, případně nebyla, v rámci národních kompetencí implementována. Další podkapitola zkoumá společenskou odpovědnost firem, které svojí obchodní činností zasahují do dodavatelského řetězce konfliktních minerálů. Poslední oddíl patří neziskovému sektoru, který hraje významnou roli ve výzkumu dané problematiky, vytváří tlak na vládní i soukromé subjekty a má největší vliv na informovanost veřejnosti. 31

32 5. VLASTNÍ PRÁCE Úvod Spojené státy, Čína a dvě ze zemí EU (Velká Británie a Francie) jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, nesou tedy zvláštní odpovědnost za celosvětový mír a bezpečnost. Očekává se, že tyto země nebudou svou politikou podporovat jakékoli konflikty nebo porušování lidských práv. USA a Čína jsou navíc největšími zahraničními investory v DRK. Vzhledem k tomu, že konfliktní minerály neslouží k přímé spotřebě, ale dalšímu zpracování, jsou ozbrojené skupiny závislé na svých obchodních partnerech, kteří se postarají o to, aby se toto zboží dostalo na mezinárodní trh. Přesto, že jsou tyto suroviny obchodovány často nelegálně, dostávají se po zpracování do legálně dostupného spotřebního zboží. Vzhledem ke složitosti globálních dodavatelských řetězců je žádoucí, aby opatření probíhala na bázi mezinárodní spolupráce. V tabulce č. 4 je znázorněna složitost dodavatelských řetězců obchodu s tantalem a nejvýznamnější společnosti, které se v jednotlivých fázích zpracování, od těžby až po výrobce elektroniky, angažují. Tabulka č. 4: Dodavatelský řetězec světového obchodu s tantalem z DRK Zdroj: Ma, 2009 Pro většinu spotřebitelů jsou známí pouze koneční výrobci elektroniky, jako je Canon, Nokia nebo Apple. Tabulka ukazuje, kolika dalšími společnostmi musí minerál projít, aby v dostatečně zpracované podobě mohl být využit do mobilních telefonů, tabletů nebo fotoaparátů. Je tedy opravdu náročné zjistit od všech předchozích článků řetězce, zda využívají pouze zdroje z nekonfliktních oblastí. 32