Ročníková práce z politologie

Transkript

1 Gymnázium bratří Čapků Ročníková práce z politologie 2014/2015 Zdeňka Kopecká, 2.G

2 Eutanazie 2

3 Obsah Úvod... 4 Základní informace... 5 Právo zemřít?... 6 Eutanazie a antičtí myslitelé... 8 Eutanazie v období národního socialismu v Německu... 9 Argumenty dnešní doby pohledem zpět k nacistické eutanázii Praxe eutanázie v dnešní době dle holandského modelu Kluzký svah Eutanazie Proti eutanazii Pro eutanazii Česká lékařská komora a eutanazie Anketa Závěr: Zdroje:

4 Úvod Téma eutanazie pro svoji ročníkovou práci jsem si vybrala proto, že mě velmi zajímá jedná se o nekonečně spornou záležitost, a to jak v lékařském prostředí, tak také v právnickém i politickém. V mé práci vám přináším oba úhly pohledu, jak negativní, tak také pozitivní stránky eutanázie. Doufám, že si sami uděláte obrázek po jejím přečtení. Snažila jsem se nastínit problémy, jejich řešení, ale také výhody. Věnovala jsem se i historii. Na závěr uvádím i anketu, která odpovídá na otázky, na které si po přečtení této práce snad odpovíte také. 4

5 Základní informace Slovo eutanazie pochází z řec. ευ - eu, dobrá, θάνατος - thanatos, smrt; doslova "dobrá smrt". Definuje se jako usmrcení na žádost nemocného. Usmrcení na žádost, i když se svolením poškozeného, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda. V posledních letech se v různých zemích vytvářely spolky, které se na počátku nazývaly společnostmi za legalizaci eutanazie, ale dnes, vzhledem k negativní konotaci slova eutanazie s nacismem, přejmenovávají společnosti na za právo zemřít ( right to die ). Eutanazie se dělí na aktivní eutanazii, což je eutanazie, kdy pacient sám podá žádost. Aktivní eutanázie má dvě varianty: eutanázie nevyžádaná, kdy pacient není schopen žádat o provedení eutanázie, ale kdyby mohl, tak by požádal a eutanázie nedobrovolná, která je nevyžádaná a nechtěná. Pak je také pasivní eutanázie, kdy lékař přeruší léčbu. 5

6 Právo zemřít? Nejprve se zamysleme existuje opravdu takové právo? V dnešní době se pojmem právo velice hýří a nazývá se jím vše, co by si jen člověk přál, aby měl nebo získal. To znamená například právo na zdraví, právo na dítě, právo narodit se, právo nenarodit se apod. Je pravda, že díky pokrokům medicíny dnes mnoho lidí umírá v pokročilém stáří s velkými těžkostmi a slabostmi a často jsou zcela odkázáni na pomoc jiných a už nejsou soběstační. Mnoho lidí je při těžce poškozeném mozku udržováno při životě, i když jsou na hranici mezi životem a smrtí, v bezvědomí, někdy i po dlouhou dobu. A to je jeden z důvodu, proč se začalo uvažovat o právu na smrt a také o tom, že lékaři nemusí zachraňovat život za každou cenu. V dnešní době právo, ať už z pohledu legálního nebo mravního, není identické s potřebou. Právo je určitým druhem svobody, a už Thomas Hobbes ( ) zastával takový názor, že právo by mohlo být projevem bezúhonné svobody. Práva zahrnují ale také povinnosti. Jistota smrti všech živých je naprosto nevyhnutelnou součástí života. Proč tedy požadujeme něco, co je nevyhnutelné a co je navíc považováno za zlo? Stala se skutečně pro nás smrt dobrem, abychom o ni tolik stáli, a přestala být zlem, kterému bychom se chtěli vyhnout a nad nímž bychom rádi zvítězili? Toto právo vyjadřuje pouze určitou vzrůstající deziluzi a vystřízlivění z představ, čeho všeho moderní lékařská věda dosáhne v případě prodlužování života. Mnohá léčba často neléčí a nezlepšuje stav pacienta, udržuje pouze životní funkce lidí, často ve stavu bezvědomí - kómatu, kteří mohou takto žít i desítky let. Původně tedy právo na smrt znamenalo zaručení možnosti odmítnout život udržující léčbu, která je zbytečná. Právo na smrt dnes zahrnuje ještě něco navíc. Na jedné straně zcela legální možnost odmítnout léčbu i s určitým rizikem urychlení smrti. Je však velký rozdíl mezi podřízením se smrti, když nadešel čas a když jsme vůči ní bezmocní a úmyslným zabitím. Pod název právo na smrt se tedy schovává mnoho věcí, včetně práva vybrat si způsob, načasování a okolnosti vlastní smrti podle toho, jak kdo pohlíží na nejlidštější nebo nejdůstojnější cestu k ukončení vlastního života. Pro koho by právo zemřít mělo být? Jen pro ty, kteří jsou skutečně v terminálním stavu a již nezvratně umírají? Nebo i pro ty, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí nebo jsou těžce postižení, i když dosud neumírají? Musí být mentálně kompetentní nebo ne? A co osoby, které již nejsou smrt schopni vyžadovat? Stejně záhadná otázka je, vůči komu nebo čemu by prohlašování tohoto práva mělo být zacíleno. Proto si myslím, že je velmi těžké téma rozebírat, legalizovat, nebo ho úplně nechat v zapomnění. Má mnoho otázek, na které je jasná odpověď, ale také mnoho, které se tak snadno zodpovědět nedají Sebevražda je ve většině zemí dekriminalizována a je vnímána jako něco velice nepatřičného. Takovéto právo můžeme slyšet pouze v liberálních společnostech, protože v těchto kruzích jsou práva jedince upřednostňována nade vše. V západních zemích (USA, Kanada, Velká Británie) si může každý jedinec vytvořit tzv. advance directives, living will nebo podobný produkt - znamená to určování svých záměrů a plánů předem. Známe je například vyjádření DNR = Do Not Resusciete 6

7 Neresuscitovat!, to znamená nezahajovat resuscitaci v případě zástavy důležitých životních funkcí. DNR bylo uvedeno do praxe a bylo uznáno v právu zákonném. Funguje to tak, že lidé jsou vyzýváni, aby se vyjádřili předem. Mohou také pověřit jinou blízkou osobu v případě vlastní neschopnosti. Ve formulářích určených pro předem pánovaná vyjádření jsou následující formulace: Budu-li v kómatu nebo v bezvědomí, bez naděje na zlepšení svého stavu, nechci. V klinické praxi jsou návody používány spíše tehdy, jedná-i se o ukončení léčby. 7

8 Eutanazie a antičtí myslitelé Pro klasické národy to, co bychom dnes nazvali eutanazií, neznamenalo skutek nebo metodu usmrcení nebo urychlení smrti. Základní otázka filosofů byla: Jak se postaví člověk k dobrovolné smrti? Představím pár filosofů a jejich názory: Sokratův názor na smrt se zdá být poznamenán zvláštními okolnostmi, souvisejícími s předjímáním vlastní smrti a s jeho odsouzením na smrt. Sokrates zastával názor, že strach ze smrti je něčím nemoudrým. Myslel si, že smrt je pouze spánkem, z něhož se buď nevzbudíme a tedy se nemusíme bát, anebo budeme přeneseni tam, kde budeme ve společnosti těch, kteří nás předešli a to by mělo být naopak důvodem k radosti. Platón se na eutanazii díval v zásadě negativně. Ale v případě zničující choroby by v některých případech ukončení života schvaloval. Aristoteles nesouhlasil s tímto názorem. Byl především proti ukončování života v případě těžkostí: přivodit si však smrt, abychom se vyhnuli chudobě nebo hoři lásky anebo vůbec nějakému zármutku, nenáleží člověku statečnému, nýbrž spíše zbabělci; jest totiž změkčilostí vyhýbati se protivenstvím, i nepodstupuje sebevrah smrt proto, že jest to krásné, nýbrž proto, že se vyhýbá zlu (Aristoteles, 1996, kniha třetí, 1116a). Byl toho názoru, že občané musí zůstat pro dobro státu produktivními co nejdéle. Stoikové byli pro možnost volby eutanazie tehdy, pokud život člověka již nebyl v souladu s individuálně pociťovanými potřebami a poznáním sama sebe. V Hippokratově přísaze čteme: Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mě žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. I v etickém kodexu České lékařské komory je zakotveno, že eutanazie a asistované suicidium jsou nepřípustné. Eutanazie a náboženství: V židovsko křesťanské tradici je negativní přístup k násilnému ukončování života. Židé byli vždy největšími zastánci práva na život. Povinnost zachránit život má v judaismu přednost téměř před všemi ostatními příkazy. V rámci zásad křesťanské etiky je na prvních místech uváděn princip správcovství, který uznává, že lidský život pochází od Boha a člověk je pouze jeho správcem, nikoliv vlastníkem, takže o něj musí řádně pečovat. V myšlení islámu eutanazie není přijímána jako milosrdenství, není povoleným důvodem k zabití. Život je darem od Boha a má být chráněn. I v ostatních kulturách a tradicích, jež bývají řazeny mezi náboženské, je jasně patrný nesouhlas s eutanazii. 8

9 Eutanazie v období národního socialismu v Německu V nacistické ideologii hrála jednu z hlavních rolí rasová hygiena. Hitler byl už v roce 1930 oceňován jako první vážený politik, který zabudoval rasovou hygienu jako důležitý prvek do státní politiky a byl chválen jako velký lékař německého národa. Lékařská liga národního socialismu byla založena roku 1929 a měla nemalý úspěch. Lékaři se přidávali k nacistické straně ve větším počtu než jiné profesní skupiny. V roce 1937 byli lékaři zastoupeni v SS sedmkrát více než činil průměr všech zaměstnaných mužů. Na německých univerzitách byly zakládány a podporovány ústavy, které se věnovaly rasové hygieně. Tento obor se stal vyučovacím předmětem. Podle svědectví Hitlerova lékaře Karla Brandta na Norimberském soudu s lékaři, požádal otec dítěte, které se narodilo slepé a jemuž chyběla noha a část ruky a které, dle Brandtových slov vypadalo jako idiot, písemně Hitlera, aby jej dítěte zbavil. Na základě tohoto případu zahájil Hitler dětský program eutanazie. V srpnu 1939 nařídil ministr vnitra, aby byli evidováni všichni novorozenci, kteří byli podezření na postižení. Některé z těchto dětí byly vybrány a převáženy na speciální dětské kliniky, kde byly odsouzeny k smrti hladem, nebo jim byla podána smrtící látka, anebo zemřely následkem nemocí, způsobených podvýživou. Odhaduje se, že do konce války takto přišlo o život dětí. Program eutanazie dospělých měl jinou organizaci. Tato dlouhodobě připravovaná akce byla započata až po zahájení války. K číslu se došlo na základě výpočtů poměru 1000:10:1. Což znamená, že z lidí 10 vyžaduje psychiatrickou péči a jeden z nich bude zařazen do programu. Počítalo se tedy se případy. A program probíhal podle plánu. Do konce srpna 1941 bylo zabito lidí, a to především mentálně postižených. 9

10 Argumenty dnešní doby pohledem zpět k nacistické eutanazii Díky těmto informacím o nacistickém programu eutanazie dává lidem přesvědčivé argumenty proti její legalizaci. Mnoho lidí, kteří jsou proti povolení eutanazie, argumentují tím, jak je možné, že máme tak krátkou paměť a za pouhých pár desítek let si vůbec troufáme opět koketovat se zabíjením nemocných. Podle této skupiny lidí se jedná o ty samé otázky jako tenkrát stále se jedná o zabíjení, o rozhodování, kdo bude žít a kdo zemře. Nelze tolerovat eufemizmus, který byl pojmem v nacistickém Německu, a kterým je i dnes, v hnutích moderních. Robert Jay Lifton na základě svých výzkumů s nacistickými lékaři popisuje psychologický proces, který popisuje zdvojením a varuje nás i dnes: Moje svědectví nekončí u nacistů. Chci vyjmout z toho, co oni dělali, vše, co bychom měli vědět i my dnes. Nacističtí lékaři se zdvojili vražedným způsobem: stejně tak mohou i jiní. Zdvojení poskytuje spojovací princip mezi vražedným chováním nacistických lékařů a všeobecnou schopností ke stejnému chování Každý svědek mluvil o riziku určité formy opakování toho, co viděl, a to proto, aby podpořil kroky k prevenci opakování. Na tyto názory a skutečnosti, které nastali, upozorňuje mnoho lidí, protože si prý společnost dostatečně neuvědomuje, jak i lidé vzdělaní, vázaní Hippokratovou přísahou a slibující, že budou ochraňovat život ve vší křehkosti, mohli klesnout na takové dno. A historie by se prý mohla opakovat. Proto se nemáme vracet do minulosti za účelem ochrany naší budoucnosti. Je třeba se z minulosti poučit. Neměli bychom Hitlerovi dopřát jeho posmrtná vítězství. Ale jsou i lidé, kteří jsou pohoršeni srovnáváním obou skutečností. I já si myslím, že rozhodně tyto dvě věci nejde srovnávat. Každému z nás je jasné, že nacistické straně nikdy nešlo o blaho nemocných lidí, zatímco lékaři dnešní společnosti se snaží co nejvíce ulevit nemocnému od bolesti. A proto si myslím, že není patřičné odvolávat se na argumenty obracející nás k nacistické straně. 10

11 Praxe eutanazie v dnešní době dle holandského modelu V roce 1973 došlo k prvnímu soudnímu procesu, který se týkal aktivní eutanazie provedené lékařem: v říjnu 1971 dcera (lékařka) úmyslně aplikovala vysokou dávku morfinu své matce, inkontinentní, na vozíček připoutané pacientce v pečovatelském domě. Dcera udávala, že matka žádala a naléhala, aby ji trápení ušetřila. Byla odsouzena pouze k podmíněnému jednotýdennímu trestu, který se měl uskutečnit až po roční zkušební době tehdy, dopustí-li se dalšího trestního činu. Od té doby byla eutanazie holandskými lékaři prováděna. Některé další případy se dostaly k soudu, ale byly posuzovány také blahovolně. V roce 1982 byla ustanovena Vládní komise pro eutanazii, která se spolu s Ústřední komisí Královské holandské lékařské asociace podílela na určování podmínek a okolností, za nichž je možno eutanazii provádět. Obě komise pak prováděly dohled nad tímto děním. Zaručovaly, že budou-li lékaři dodržovat kritérii, nebudou trestáni. Nejdůležitější z kritérií: 1. Pacient musí být kompetentní a jeho žádost dobrovolná a úmyslná. 2. Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná. 3. Pacient musí nesnesitelně trpět a eutanazie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčit situaci nemocného již byly vyzkoušeny a shledány neúčinnými. 4. Eutanazii může provádět jedině lékař. 5. Lékař musí vše konzultovat s jiným nezávislým lékařem, který již má zkušenost v této oblasti. Už v roce 1998 bylo zveřejněno, že ročně umře díky zásahu lékaře přibližně lidí. V roce 1990 bylo uskutečněno zhruba případů na vlastní žádost, 400 případů asistovaného suicidia, 1000 případů ukončení života bez vyložené žádosti a případů, při nichž byl život ukrácen buď podáním vyšších dávek analgetik anebo tím, že byla vysazena léčba. Souhrn studii ze stejného období upřesňuje, kolik procent ze všech smrtí v Nizozemí ( ) představují takto ukončené životy: 1,8% aktivní (chtěná) eutanazie 0,3% život ukončující aktivity bez explicitní žádosti 0,8% život ukončující aktivity bez trvalé žádosti 17,5% připadá na vrub zkrácení života v důsledku tlumení bolesti vysokými dávkami opiátů 17,5% nenasazení nebo vysazení léčby 0,8% bez respektování kritérií 38% ovlivněné lékařským rozhodnutím Výsledky této studie byly podkladem k diskuzi o uzákonění eutanazie. Nakonec se uzákonila a vstoupila v platnost v roce Kvůli mnoha nejasnostem, které eutanázie přináší, byl obsah pojmu jasně vymezen. 11

12 Zákonná úprava umožňuje provádění eutanazie i u nezletilých lidí. V návrhu zákona z roku 1999 bylo doporučováno, aby lékaři vyhovovali žádostem dětí ve věku od dvanácti let výše, a to i tehdy, pokud by jejich rodiče nebo zákonní zástupci nesouhlasili. Návrh v této formě neprošel. V podobě uplatněného zákona je to stanoveno tak, že děti mohou požádat o eutanázii, ale žádosti bude vyhověno pouze se souhlasem rodičů. 12

13 Kluzký svah Eutanazie Autoři, kteří prováděli výše zmíněnou studii, se snaží společnosti dokázat, že v jejich zemi kluzký svah nehrozí. Naopak nizozemští odpůrci eutanázie říkají, že v Nizozemsku je ukončováno mnohem více životů, než je uváděno. Hlášeny jsou pouze ty případy, které splňují kritéria. Rok od roku se počty zabitých zvětšují a poměry se prý staly zcela nekontrolovatelnými. Existují i případy, kdy lékaři byli shledáni vinnými, ale byli zproštění obžaloby. Na holandském modelu jde prý demonstrovat, co to vlastně kluzký svah je. Já jsem zmatená z těchto dvou úhlů pohledů. Je jasné, že lidé, kteří nepodporují eutanázii, se budou snažit za každou cenu vyvolávat třeba i falešné údaje, své domněnky, myšlenky a tušení. Neříkám, že to nemusí být pravda, ale pokud nemají žádný důkaz, že by eutanázií na lidech bylo prováděno více, než je uváděno, tak nerozumím tomu, proč napadat lékaře. Nesouhlasím rozhodně s tím, že by měli být zabíjeni lidé, kteří mají ještě nějakou šanci na uzdravení, přeci jenom medicína jde vývojově stále dopředu, a proto si myslím, že má Nizozemsko správně dané podmínky, které musí pacient splňovat, aby mu eutanazie mohla být provedena. Myslím si, že odpůrcům nedochází, že kolikrát jsou lidé odkázáni jen na pomoc druhých, nemají žádný svobodný život, jen život v lékařském prostředí závislý na lécích, což jistě dlouhodobě není nic příjemného. A proto si myslím, že by ve výjimečných případech měla být eutanazie povolena. Věřím, že kluzký svah je velké riziko, kterého se bojí spousta zemí, nedivím se, ale myslím si, že když má stát jasně daná kritéria, je kontrola nad celou touhle záležitostí, tak to může mnoha lidem ulevit od nekonečné bolesti. Helga Kuhse například navrhuje, aby pomocí určitých kritérií byla odlišena ta zabíjení, která lidem uškodí, od těch, která lidem prospějí. 13

14 Proti eutanazii V této kapitole vám nastíním argumenty lidí, kteří jsou proti legalizaci eutanazie, nikoliv mé vlastní názory. V roce 1996 uspořádal E. Pellergin 10 důvodu proti uzákonění legalizace eutanazie. Do češtiny tyto důvody převedla lékařka Marta Munzarová. Pro ukázku vybírám alespoň některé z nich. 1. Právo na eutanazii není právem, jež by vycházelo z právní vědy a není žádnou ústavou chráněno. 2. Každý lékařsky problém obsahuje i složku mravní. Patřičné zvládnutí bolesti a obtíží a současná patřičná duševní, sociální a spirituální podpora dokazují, že zabíjení není nutné. 3. Eutanazie není autonomním výběrem. Nemocní v terminální fázi snadno přijímají jakékoliv nápady jiných. Cítí se být odcizení vůči zdravým, myslí si, že jsou zátěží pro ostatní. 4. Eutanazie není smrtí milosrdnou ani smrtí soucitnou, není provedena pod vlivem soucitu. 5. Kluzký svah není pohádkou. Stačí jen sledovat dění v Nizozemí. 6. Eutanazie je v přímém protikladu s náplní lékařství. Legalizace by totiž byla velkým rizikem pro těžce nemocné lidi. Měly by pocit, že volba smrti je to, co jejich okolí od nich očekává. Určitě tedy v některých ohledech je eutanazie nejasná a obávaná. Proto se není čemu divit, že je spousta organizací, které veřejně vystupují proti eutanazii, dělají pochody. Je i mnoho webových stránek, kam se přidávají lidé, který nesouhlasí s legalizací. Jednou z nich je například: Na této stránce můžeme vidět, co znamená eutanazie pro lidi, kteří s ní nesouhlasí. Legalizace eutanazie znamená: větší nátlak na podstoupení eutanazie; zničení svobody pacient v bolestech a utrpení je mnohem náchylnější k manipulaci a vydírání a nelze mluvit o svobodném rozhodnutí; pošlapání důstojnosti člověk je ztotožněn se zvířetem. Důstojně člověk neumírá osamocen a sterilní injekcí, ale v kruhu milujících lidí; zničení důvěry mezi lékaři a pacienty. Lékař se stane doslova pánem nad životem a smrtí. A naopak eutanazie je: cynickou odpovědí na zoufalé volání nemocného po pozornosti, soucitu a lásce; sobeckým vyhnutím se vlastní bolesti a strachu před smrtí při doprovázení umírajících; pro stát nejlevnější formou "péče", a proto při prolomení bariéry bude na lékaře vyvíjen tlak ušetřit na léčbě. 14

15 Pochopili jste dobře, že podle odpůrců eutanazie je takováto smrt sobecká a je sobecké se vyhnout bolesti, která je dost často za hranicí snesitelnosti. 15

16 Pro eutanazii Naopak lidé, kteří jsou pro legalizaci eutanazie, se argumentují právem na důstojnou smrt. Lidé, kteří trpí nesnesitelnou bolestí, si často říkají, jestli už nebude lepší to celé skoncovat a přestat se trápit. Mnoha pacientům může být život dlouhodobě uměle udržován na přístrojích a pak už se nebavíme o životě, ale o přežívání. Jelikož lékaři nedokáží odhadnout, kdy mají už přestat léčit a nesnažit se zachránit nezachranitelné. Dělají to z toho důvodu, aby předešli případnému obvinění, že nesou vinnu za pacientovu smrt. Dalším z důvodů může být také to, že smrt pacienta berou jako své osobní selhání. Pacienty tedy mohou udržovat dlouhou dobu v bolestech. Zastánci eutanázie jsou toho názoru, že stejně jako existuje právo na život, má existovat právo na smrt. Právo dobrovolně se rozhodnout, když už člověk nechce žít. S tímto názorem se plně ztotožňuji. Myslím si, že když se člověk opravdu trápí a přeje si on sám, a nikoliv kvůli ostatním, umřít, tak by jeho prosbě mělo být vyhověno. Když je někdo nešťastný, nechce už dál žít, tak jde a skočí z okna. Ale co má dělat člověk, který je odkázaný na druhé, na přístroje a po zbytek života má jen ležet na lůžku? Neudělá bohužel nic a jedinou jeho možností jak se osvobodit je právě eutanazie. Určitě se i já bojím toho, aby nedocházelo ke zneužití, protože je to dost snadné. Stačí, aby dědeček měl velké dědictví, a mnoho příbuzných si hned bude přát jeho smrt. Nebo nebude schopný svého vlastního rozhodnutí a budou za něho rozhodovat jiní - je jasné, pro co se řada lidí rozhodne. Proto bych eutanazii povolila jen v případě, kdy je schopen pacient rozhodovat sám za sebe. Četla jsem mnoho příběhů, ze kterých mi běhal mráz po zádech. O chlapci, kterému se v jeho dvaceti letech stala autonehoda a ochrnulo mu celé tělo až na palec u ruky, kterým mohl hýbat. Byl po zbytek života odkázán na lůžko v nemocnici a přístroje. Pomocí palce, kdy lidé říkali abecedu a on s ním hýbl na písmeno, které chtěl a takto skládal slova, sdělil své matce a lékařům, že si přeje umřít. Tento případ se stal ve Francii, kde eutanazie není povolena. Jeden z lékařů byl postaven před otázku nelegální eutanazie. Provedl ji a postavil se před soud. Právě tento chlapec je pro mě jasným příkladem, kdy bych eutanazii provedla také a u podobných případu jsem jasně pro legalizaci. 16

17 Česká lékařská komora a eutanazie V etickém kodexu České lékařské komory je jednoznačné vyjádření: lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení Ale do dneška není v České republice povolena eutanazie. I když názor veřejnosti je k legalizaci eutanázie vstřícný, téměř 60% obyvatelstva s eutanazií souhlasí. Důležité je zmínit, že souhlas vyslovují především mladí a zdraví lidé. Proto jsem se zeptala 92 respondentů z mého okolí, na jejich názor. 17

18 Anketa Otázka č. 1 Vaše pohlaví? a, žena b, muž a b respondenti 69,9% 30,1% otázka č. 1 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% a b respondenti Otázka č. 2 Váš věk? a, do 18 let b, let c, let d, let e, nad 56 let a b c d e respondenti 53,8% 14,0% 15,1% 8,6% 8,6% 60,00% otázka č. 2 40,00% 20,00% respondenti 0,00% a b c d e Otázka č. 3 Měl by mít člověk právo rozhodovat o svém životě, či smrti? a, ano b, ne c, nevím 18

19 a b c respondenti 93,6% 2,2% 4,3% otázka č ,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% a b c respondenti Otázka č. 4 Myslíte si, že jste dostatečně obeznámeni s problematikou eutanazie? a, ano b, spíše ano c, ne d, spíše ne e, nevím a b c d e respondenti 17,2% 37,6% 12,9% 28,0% 4,3% 40,00% 30,00% otázka č. 4 20,00% 10,00% respondenti 0,00% a b c d e Otázka č. 5 Jste pro legalizaci eutanazie v České republice? a, ano b, ne c, nevím d, je mi to jedno a b c d respondenti 62,4% 14,0% 20,4% 3,2% 19

20 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% otázka č. 5 a b c d respondenti Otázka č. 6 Souhlasili byste s eutanazií u člověka, který je Vám blízký? a, ano b, ne c, nevím d, jiná a b c d respondenti 38,7% 15,1% 23,7% 22,6% otázka č. 6 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% a b c d respondenti Jiná: Objevují se názory typu: Pouze pokud by byl nevyléčitelně nemocný a trpěl, pak by pro něj eutanazie byla vysvobozením Ano, ale musí být jasně dána pravidla, aby nebylo možné tento nevratný krok zneužít Pokud by na tom byl hodně špatně a život by tak postrádal smysl, tak nejspíš ano Otázka č. 7 Souhlasili byste se zavedením eutanazie i pro osoby mladší 18 let? a, ano b, ne c, nevím a b c respondenti 38,7% 37,6% 23,7% 20

21 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% otázka č. 7 a b c respondenti Otázka č. 8 Báli byste se možného zneužití eutanazie? a, ano b, ne c, nevím d, jiná a b c d respondenti 71,0% 8,6% 14,0% 6,5% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% otázka č. 8 a b c d respondenti Jiná: Trochu, záleželo by na úpravě a podmínkách daných zákonem... U nás v CZ zcela určitě je zneužitelné naprosto vše Již dnes se zneužívá, a to není ani legální Otázka č. 9 Využili byste možnosti eutanazie, kdyby jste sami onemocněli nevyléčitelnou nemocí? a, ano b, ne c, nevím d, jiná a B c d respondenti 36,6% 10,8% 32,3% 20,4% 21

22 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% otázka č. 9 a b c d respondenti Jiná: Asi ano, nebyla-li by žádná možnost na vyléčení a stav se neustále zhoršoval až k bezmocnosti Nedokáži dnes jako zdravá říct, jak bych se zachovala, jestli bych v té chvíli měla tu odvahu Pokud bych trpěla nehoráznými bolestmi, tak asi ano Ano, ve stavu, kdy už není šance na návrat do normálního života Otázka č. 10 Myslíte si, že by měla být eutanazie umožněna i lidem, kteří netrpí nevyléčitelnou nemocí? a, ano b, nevím c, ne, tato možnost by měla být umožněna pouze osobám trpícím nevyléčitelnou nemocí d, ne, nesouhlasím s eutanazií celkově e, jiná a b c d e respondenti 15,1% 10,8% 58,1% 9,7% 6,5% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% otázka č. 10 a b c d e respondenti Jiná: Každý má právo na svůj vlastní život, čili ano, ale to neznamená, že bych to vnitřně neodsoudila Ano, pakliže prostě nechtějí žit, proč jim v tom zabraňovat a tím jim v podstatě ubližovat Život vlastníme každý svůj a je jen na nás, co s ním uděláme... Proč ne? Otázka č. 11 Myslíte si, že by zavedení eutanazie mělo negativní dopad na české zdravotnictví? a, ano b, ne c, nevím 22

23 A b c respondenti 18,3% 54,8% 26,9% 60,00% otázka č ,00% 20,00% respondenti 0,00% a b c Výsledek ankety Přes 90% dotázaných je toho názoru, že by si každý člověk měl o svém životě a smrti rozhodovat sám. Přijde mi, že dotázání nejsou dostatečně obeznámeni s pojmem eutanazie, co to vlastně eutanazie je, protože jen okolo 30% spíše vědělo, co to pojem eutanazie je a okolo 28% spíše nevědělo, co pojem eutanázie znamená. I přesto je více než 60% pro legalizaci eutanazie v České republice. Také co se týče otázky, zda by dotázání byli pro eutanazie u někoho blízkého mnoho respondentů odpovědělo ano a nebo přiložili své odpovědi, ve kterých bylo, že záleží na druhu onemocnění, bolesti, ale ve vážném případě ano. Podobné odpovědi se vyskytovaly v otázce, zda-li by si vybrali eutanazii i ve svém případě. Výsledkem ankety tedy je, že více respondentů je pro legalizaci eutanazie a je toho názoru, že by neměla negativní dopad na české zdravotnictví. 23

24 Závěr: Jeden nejmenovaný profesor mi řekl, že ročníkové práce nepíšeme pro učitele, ale především pro sebe, abychom došli k nějakému osobnímu závěru po zjištění všech informací. Jistě je z práce poznat, že jsem pro legalizaci eutanazie a s tím jsem také tu práci začínala psát a se stejným názorem tu práci také končím. Věřím, že je mnoho obav, které z toho vyplývají, i já si v některých směrech nejsem 100% jistá, ale myslím si, že než aby se lidé trápili, tak by si každý měl rozhodnout o svém životě sám. 24

25 Zdroje: Knihy: Munzarová, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče? Vydala Grada Publishing, a.s., Praha 2005 Hans Küng: Dobrá smrt? Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o.,