Zdravotnická etika od A do Z

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO GEOLOGICKÁ FAKULTA INSTITUT GEOINFORMATIKY Zdravotnická etika od A do Z Marta Munzarová Radek Fujak GB3GIS01

2 Medicína ztrácí svou lidskou milosrdnou tvář. Autorka čerpá z klinické praxe a pedagogického působeni. Staví se na stranu pracovníku. Přirozený zákon: Dělej vše co je ve tvých silách abys odhalil smysl, který je dán lidskému životu a vše co je s ním spojeno a abys odhalil cesty jednání, které tento smysl respektují. Nejdůležitější principy: Princip správcovství - každý je pouze správcem svého života a nikoli jeho vlastníkem. Princip posvátnosti a nedotknutelnosti lidského života - člověk se života nemůže vzdát. Život lze obětovat za účelem zachování vyšších hodnot mravních Princip totality a integrity - týká se pravidel, jakým způsobem je možné zasahovat do života např. v případě chirurgických zákroků. Část těla existuje pro dobro celku a může být obětována jen tehdy, je-li to pro dobro celku nutné. Princip dvojího efektu - z jednoho jednání mohou vzejít dva efekty, jeden pozitivní a druhý negativní. Podávaní opioidu Princip svobody a odpovědnosti - každý projev svobody je správný pouze tehdy je-li založen na myšlence odpovědnosti na zvažování svých vlastních skutků ve vztahu nejen k sobě ale i k jiným lidem Princip společenství a vzájemné pomoci - každému kdo pomoc a podporu potřebuje, je třeba vyjít vstříc. Každý člověk musí respektovat důstojnost jiného člověka. Sexualita a reprodukce Podle katolicismu by se lidé neměli věnovat sexu pro příjemnost a je nepřípustné aby měli nemanželské dítě. Protestantismus se v zásadních otázkách mravnosti shoduje s katolicismem. Nove pohledy vztah mezi zdravotníkem a nemocným je projevem dodržování smlouvy dodržení slibu - nejdůležitější princip této teorie

3 Hlavní proud protestantismu se totiž dívá na člověka jako na selhávající hříšné stvoření, které nemá samo od sebe schopnost mravně správného rozhodování. Musí zde být podepřeno jasnými návody a pravidly příkazy a zákazy. Ty mu zabrání aby jednal emotivně a impulzivně. Islám Zastává základní mravní principy: respekt k fyzické integritě, k mentální integritě a respekt k trvalému zachování genealogie a možnosti určení otcovství. Pokud jde o názor na lidskou osobu v souvislosti s ochranou embrya a fetu, pak dle islámu status osoby musí být přidělen plodu od 120 dne. Dle Koránu (slovo Boží zjevené Muhammadovi) a dle Hadithu (výroky proroka) se usuzuje že Aláh vdechl duch života fetu ve stáří tří měsíců a jednoho týdne. Náhradní mateřství je zcela zakázáno měla-li by být náhradní matka vzhledem k neplodnému páru cizí osobou. Výjimky jsou jen v případě polygamie. Eutanazie je zcela zakázaná Principy moderní lékařské etiky Tak např. v roce 1960 začala být propagována angloamerická doktrína informovaného souhlasu. Každý člověk je přece pánem svého těla a může, je-li toho schopen sám o všem rozhodovat. Lékaři v tom viděli řešení těžkých dilemat. Poté 4 principy: Princip neškození - zakazuje ublížit poškodit nebo dokonce usmrtit jiné Princip dobřečinění - předcházet poškození, odstraňovat je a současně podporovat Respekt k autonomii - respekt ke stavu nezávislého samostatného jednání bez zevního ovlivnění. Každý člověk je nejlepším soudcem svých vlastních záměrů a zájmu Princip spravedlnosti - má souvislost především s rozdělováním prostředků,dobra i zátěže a služeb.

4 Autonomní model může mít dvě formy: Model zákazníka - lékař poskytne všechna fakta o možných alternativách a pacient zváží sam veškeré možnosti. Smluvní nebo dohadovací model - lékař a pacient diskutují o vzájemných hodnotách ve vztahu ke zdraví i k morálnímu systému. Vnitřní mravnost lékařství Etika profesí, jež se dají nazvat pomáhajícími má svůj zdroj v samé jejich přirozenosti v tom co je na nich specifického - v dobru k němuž směřují. Dobro je zde míněno, jako plnění vnitřního účelu dané činnosti toho proč ona činnost existuje. Dobro nemocného je možno rozdělit na čtyři komponenty: 1 dobro lékařské - souvisí s lékařským uměním, směřujícím k navrácení fyziologických funkcí těla a mysli k úlevě v bolestech a utrpení atd. 2 dobro vnímané jako dobro nemocným - jde o jeho osobní preference, výběry a hodnoty o jeho představy, jaký život chce vést. 3 dobro člověka - je nutné zachovat důstojnost lidské osoby, respekt k její rozumnosti, respekt k lidské bytosti, která je vždy cílem sama v sobě a nikoliv prostředkem k jinému cíli. 4 dobro spirituální - ať je původ a obsah duchovních představ a víry člověka jakýkoliv je nutno tuto komponentu vnímat a dokonce i uznávat, že ostatní složky dobra by jí měly být podřízeny.

5 Svědomí I v kodexu lékařské komory - lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí - lékař se nesmí řídit komerčními hledisky ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta - zadržení informací je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře Co je to svědomí? Bývá vysvětlován různě: někdo se domnívá, že je to jednání podle určitého vnuknutí na základě pocitů a emocí každého jiný zaměňuje svědomí za přizpůsobení se určitým zvyklostem, někdo zvýrazňuje spojeni vlastní svědomí a myslí v těchto souvislostech na osobní autonomii a svobodu. Jiný si představuje, že svědomí je respektováním určitých tabu a někdo další si plete svědomí se slepou poslušností vůči autoritě různého druhu. Ve všech vyjádřeních je část pravdy Nastává otázka - k čemu je svědomí má-li každý jiné? - Každý má vlastní pravdu Základní práva nemocných Lisabonská deklarace o právech pacientů 1. pacient má právo na svobodnou volbu lékaře 2. pacient má právo být ošetřován lékařem, který je svoboden v činění klinických a etických rozhodování bez jakéhokoli zásahu zvenčí 3. pacient má právo přijmout nebo odmítnout léčbu poté co byl adekvátním způsobem informován 4. pacient má právo očekávat, že jeho lékař bude respektovat důvěrný charakter všech jeho lékařských a osobních podrobných údajů 5. pacient má právo zemřít v důstojnosti 6. pacient má právo přijmout nebo odmítnout spirituální a morální útěchu, včetně pomoci duchovního patřičného vyznání