Rozhovor. Cukr jako jed

Transkript

1 Rozhovor Cukr jako jed její dokument při diskusích po premiéře zvedal lidi ze židlí. Stejně intenzivní emoce prožívají i diváci v dánsku, japonsku nebo na Slovensku. AndreA Culková se pět let pídila po tom, proč po bílém cukru tolik toužíme a tolik ho jíme. Text: Foto: NoraGrundová David Neff 6

2 Magazín Pátek LN N apočátku dokumentu Cukr blog je Andrea Culková ve vysokém stupni těhotenství aprávě se dozvěděla, že má těhotenskou cukrovku. Začne se bát ozdraví svého nenarozeného dítěte azáro- veň sevydá dosvěta pátrat, co vlastně bílý cukr způsobuje. Že je rafinovaný, tedy průmyslově vyráběný cukrnezdravý, že se po něm kazízubyatloustne, setak nějak tuší dlouho, ale náhle před Andreou, atedy ipřed diváky, padají zúst světových odborníků nejen na endokrinologii slova jako jed, droga azávislost arovnou podávají důkazy.lidé včesku zkonzumují průměrně přes 37 kilogramů cukru ročněvřadě potravin, ve kterých bytoani nečekali. Zároveň unás roste počet lidí sdiagnostikovanou cukrovkou druhého typu a, jak se ukazuje, tuk ani sůl zřejmě nemají na množství výskytu kardiovaskulárních chorob aporuch metabolismu takový podíl jako právě cukr. Dokument rozkrývá spleť zájmů mezinárodního cukrovarnického apotravinářského průmyslu, byznysspotravinovoupomocí do ohrožených oblastí vafrice itaktiky atriky, jak do lidí dostat ještě více cukru. Třeba tak, že do hodně sladkého nápoje přidá výrobceihodněsoli, kterázase žízeň vyvolá. Andrea Culková,její muž atři děti cukr zjídelníčku vyloučili apodařilo se jim přemluvit iširší rodinu. Režisérka má až nukleární energii, mluví střelhbitě,vtipně,zapáleně astále nosí při sobě samolepky,kteréjsou identické snápisy na cigaretách včerném rámečku. Jen natěchto stojí Sugar can kill. Cukr může zabíjet. Jakodbourat cukr ze stravy,ale zároveň si ponechat potěšení ze sladkého? Můj boj proti cukru, myslím tím cukru průmyslově vyráběnému, kterýse přidává do potravin, není boj proti sladké chuti. Je důležité si říci, že vyloučit cukr zjídelníčku bude každému trvat, že něco,včem jsme vyrostli, nepůjde změnit ze dne na den. Je potřeba ty kroky dělat uváženě apromýšlet je,aby sečlověk kcukru ukvapeně nevrátil. Mně vyhovovalo, žejsem cukr prostě vzala a všechen ho vyhodila. Onávratu ke zdravým, přirozeným surovinám a o vyloučení průmyslově vyráběných potravin, tedy i cukru, se u nás dnes mluví i v mainstreamových médiích. Ano, dnes vidíte, žejetoobrovské téma, které začíná spousta lidí skutečně řešit. Nejdříve se začali zajímat ti, kteří mají zdravotní problémy, ale jimž medicína není schopna pomoci. Řada lidí unás ivesvětě už má zkušenost, že když úplně odbourali cukr, byli na tom mnohem líp. A ato je důležité začíná se to řešit ishora. Kromě mnoha států isvětová zdravotnická organizace (WHO). Vidí totiž, že nebudou prostředky na lékařskou péči pro tymiliony nemocných lidí. Atonemluvíme jen ocukrovce, jde ometabolický syndrom, který rozjíždí řadu dalších nemocí, kardiovaskulární nemoci, nemoci slinivky,jater imozku. Můjfilm přináší důkazy aukazuje na příkladech, čeho všeho se to dotýká. Vy jste se o problém začala zajímat, když jste během svého třetího těhotenství neprospívala. Jaktovypadalo? Nebylo mi dobře. Vždycky jsem byla ajsem hodně energická, anajednou jsem cítila, že mi energie chybí, měla jsem typické propady do totální únavy. Šla jsem na test glukózové tolerance atam se ukázalo, že mám těhotenskou cukrovku. Začala jsem se pídit po literatuře a po odbornících, kteříbymiktomu řekli něco víc. V Česku v té době nebylo takových lidí moc.pak se mi dostala do ruky knížka Sugar Blues.Jako dokumentaristku mě téma fascinovalo. Jak je možné,žesitolik lidí způsobujenemoci apak volá opomoc, ale přitom nehledá spojení mezi svojí nemocí atím, co jí. Jakjste našla vědce, kteří v dokumentu mluví? Pročetla jsem spoustu materiálů. Rozhodla jsem se, žesebudu snažit obsáhnout celé tělo, takže jsem chtěla vědce zrůzných oborů. Podařilo se mi najít špičky zcelého světa. Oni nadůkazech oškodlivosti cukru pracují spoustu let. Příkladem je Yoko Nomuraová, psychiatryně, která senacolumbia University zabývá vývojovou psychopatologií. Pracuje řadu let na studii, jakým způsobem vysoké dávky cukru v těhotenství ovlivňují vývoj plodu vtěle matky. Zata léta už má klinické výsledky. Nainternetu stále můžete najít prohlášení cukrovarnického průmyslu, že není žádná spojitostmezikonzumací cukruaadhd.ona má ve studii pádné důkazy oopaku. Mluví se vní otom, že slinivka plodu vystaveného vysokým dávkám cukrumusí pracovatnajeho odbourání aubíráplodu energii kpostupu do jednotlivých vývojových fází.vpřípadě mozkových dysfunkcí se po porodu nic nepozná,to přijde až ve školkovém věku. Cukr se podle některýchvědců podepisuje inaalzheimerověchorobě,které se mimochodem přezdívácukrovka mozku. Existují důkazy,že děti, které konzumujívysoké dávky cukru, mají horší studijní výsledky,hůře si zapamatují informace.to byměli zvážit rodiče iškoly. Nedávno o automatech a bufetech s cukrovinkami mluvila pro Pátek LN odbornice na zdravou výživu Margit Slimáková.Pojmenovala je jako toxické stravovací prostředí. 7 Cukr je obrovské téma, kterézačíná spousta lidí skutečně řešit. Nejdřívesezačali zajímat ti, kteří mají zdravotní problémy,ale jimž medicína není schopna pomoci.

3 Rozhovor My jsme vyrostli vtom, že cukr je bílé zlato,všichni si vybavíme televizní záběry hromad cukrové řepy.byla to plodina, okteré jsme si mysleli, že to je dar. Co je za práci namazat plátky kváskového chleba třeba fazolovou pomazánkou? Aprodat dětem nakrájená jablka? Nikoliv však jablka zabalená vplastu vautomatu odkudsi znizozemska. Kolem jablek vautomatech se záhy začaly objevovat slazené džusíčky. Zakázat automaty zatím asi nelze, protože by to bylo proti svobodnému podnikání. Ale taky padají argumenty, že chudáci výrobci, kteří když se budou muset vyhnout cukru, nemají do automatů codát. Když budou rodiče připravovat dětem svačiny, budou mít lepší přehled otom, kolik sladkého jejich děti snědí. Na bufety scukrovinkami patří tohle (Andrea Culková mi podává samolepky snápisy Sugar can kill apodobně.). Když nechceme,aby se ve školách prodávaly cigarety aalkohol, tak proč tam necháme sladkosti, kterédětem způsobují podobné nemoci? Ajestli někdo bagatelizuje, žetonení pravda, ať se podívá navýsledky studií acohlásá WHO.Toneříká parta šílenců, oškodlivosti cukru mluví oficiální prohlášení WHO,jenžemytonechceme slyšet. Jenžecukr je do zvyků vnaší společnosti zakomponovaný dost hluboce, sladkost za odměnu, na Vánoce plechy cukroví, k narozeninám dort s písničkou...vpodstatě každou příjemnou chvíli doprovází cukr. Myslím, že to má několik zdrojů. My jsme vyrostli vtom, že cukr je bílé zlato,všichni si vybavíme televizní záběryhromad cukrovéřepy. Byla to plodina, okteré jsme si mysleli, žetojedar. S tím šel dohromady byznys. Od začátkuminulého století se potravinářský byznys nalepil na všechny svátky.když jsem začala hledat důvody, proč vznikly třeba bonboniéry, dovedlo mě to zpátky kpotravinářskému průmyslu. To nevzniklo zdola, lidé v 19. století doma nevytvářeli hory sladkostí. Vezměte si, v co se například proměnily Velikonoce.Tam bývala přece skutečná vajíčka, čokoládová vejce a zajíci k duchovnímu svátku a oslavám jara nepatřili. Cukr je dnes levná průmyslová potravina. Je dobré říci, že kdysi to nebylo tak, že by si člověkdenně sladkou chuť saturoval. Bylo to spíš vzácné a na sladkou chuť se jedlo hlavně ovoce,čerstvéi sušené, fermentované obilí, kterése mimochodem používá vjaponsku aněkterých afrických zemích dodnes, amed. Nikdo neměl prostředky, aby si dopřával sladkou chuť denně. 8 Jaklze vysvětlit závislost na cukru? Přirovnává seke spirále nebo horské dráze. Když sníte cukr, okamžitě se vám dostane do krve.tělo zareaguje tak, že vyšle vysokou dávku inzulinu,takže hladina cukru zase prudce klesne. Avy cítíte slabost aúnavu apotřebu dalšího cukru. Slinivka pracuje jak o život a vpřípadě fruktózy játra, protože ta jsou jediný orgán, který si s fruktózou v těle poradí. Cukr a sladká chuť mají pro byznys velikou výhodu, sladká chuť je totiž první, kterou jako lidé, když přijdeme na svět, ochutnáme.jepřirozeně spojována s dětstvím, ale mluvím opřirozené sladké chuti, nikoliv o tom, co je nám prezentováno jako sladké. Americký endokrinolog Robert Lustig ve své přednášce Hořká pravda ocukru (Sugar:The Bitter Truth) popisuje, jak Amerika přistoupila na ještě levnější izoglukózu z kukuřice a začala jí sladit sycené nápoje. Dnes se izoglukóza používái včeské kokakole. VUSA teď dochází kparadoxním věcem. Jak říkáte, odbílého řepného cukru před časem přešli kmnohem levnější kukuřičné izoglukóze.teď se zní ale dělá strašák apotravinářský průmysl zpětně propaguje výrobky sřepným nebo třtinovým cukrem. Ale je důležité říci, že nejde oto, vyměnit jeden bílý prášek za jiný bílý prášek. Jde oto, odstranit ho zjídelníčku, kompletně změnit stravování, pohlídat si, abychom mělidostatek dlouhýchcukrů zobilovin, luštěnin azeleniny.talíř by měl obsahovat všechny chutě apestré barvy. Když se lidé děsí aříkají mi, jak můžu jíst jen tohle, říkám jim,aťsepodívají na to,copovažují za tradiční jídlo. Máme tuzavádějící představu, že tradice je to, cojedly naše babičky. Jenže užna jejich jídelníčku nic tradičního nebylo. Museli bychomdodobypředprůmyslověvyráběným cukremamimochodem ipředzvykkonzumovat tak velké množství mléčných výrobků. Zdá se mi neuvěřitelné, že každý člověk v České republice spořádá více než 37 kilogramů cukru ročně. Je to tak. Ale počítají se do toho ijednoduché cukry vmouce, které nám jinak nic nedávají ajen namáhají slinivku k tvorbě inzulinu. Cukr se překvapivě hodně konzumuje i vafrice, a to včetně potravinové pomoci z Evropy. V dokumentu o tom mluvíte s šéfem WHO. Já vafrice zažila šok. Věděla jsem, že cukr je problém západní Evropy ausa. Ale jak dalece je to problém Afriky,to jsem nečekala. My jsme si na dávky cukru zvykali po století, ale tamní lidé kvyšší konzumaci cukru přišli během posledních třiceti let. Takže dnes ato neříkám já, ale říká to šéf WHO vafrice není problémem malnutrice ve smyslu nedostatku potravin, ale malnutrice ve významu nedostatku minerálů a živin. Jejich potravaobsahuje neuvěřitelné množství cukru.poslednígenerace tam ztratily kontakt se svou půdou, odcházejí do měst a jedí především průmyslově vyráběné produkty,které jim tam dovážíme zevropy. A proč přicháze-

4 Magazín Pátek LN Jakjsem ale pochopila zvašeho dokumentu, potravinová pomoc je tam jen součástí většího problému. Ano,jde o obrovský systémový problém. Místní nemají půdu, takže si nemohou pro sebe vypěsjí osvoupůdu?protože se na jejich půdě ve velkém produkuje mimo jiné cukr apalmový olej. Tedy základní suroviny,které využíváevropský potravinářský průmysl avyrábí znich to,cose válí v našich regálech. inzerce AndreACulková (38) Vystudovala dokumentaristiku na FAMU a pedagogiku na PedF UK. Věnuje se natáčení dokumentů, například Život zabité žábě,krásná Praha olympijská, Češi na misi Jižní Súdán, Svoboda ve škole, Cukr blog, atvorbě televizní, např. Celnice: Uzdravme Česko! Je vdaná amátři děti.

5 Rozhovor Vypozorovala jsem u svých dětí amuže, že od chvíle,kdy jíme bezcukru, jsou zdravější. Můjmuž se zbavil ekzému. Včem na dnešní děti číhají ty největší nástrahy? Určitě vsycených nápojích apak vsnídaňových cereáliích. Jako bychom neuměli udělat snídaně, necháme děti sypat si zkrabice oslazené cereálie anakonecjevybavímesušenčičkou do školy. Slýchám často argument, že něčí dědeček jedl škvarky asádlo ajak se dožil vysokého věku. Ale je potřeba si uvědomit, že každý se rodíme sjinou genetickou zátěží. Přirovnávám to k poháru. Někomu se jeho pohár naplní apřeteče už vdětství amusí být opatrný, protože dětí, které mají nakročeno kcukrovce, tu máme spousty.aněkdo si můžedovolit nalít do toho poháruvíc, měl štěstí, že se narodil sleptovat kvalitní plodiny, třeba proso, které se tam dováží zameriky. Přitom Afrika jeobrovský a z velké části zelený kontinent, kterýby se mohl sám dobře uživit. Proto ostatně tamní půdu skupují Čína,arabské země a světové potravinářské firmy.místním nabídnou, že jim za půdu postaví školu, infrastrukturu a že budou mít práci. Lidé na to kývnou, ale nestane se vůbec nic.půda je zdevastovaná hnojivy a té práce tolik není, většinu dělají stroje.tamní země jsou takhle udržovány vzávislosti. Amy senatom podílímetím, co v obchodech nakupujeme.je důležité uvědomit si, že to, costrčíme do úst, je politický akt. Kdybynapříklad lidé přestali jíst cukr,tak by pětaosmdesát procentproduktů, kterépotravinářský průmysl produkuje,zmizelo. Mezitím nám cukr vstoupil do řady potravin, kde by ho člověk nečekal. Souvisí to se sladkým bodem rozkoše, okterém mluvíte? Chléb,kečup,salámy,párky,rybičky, cukrjevšude. Sbodem rozkoše, sugar bliss point, přišel Howard Moskowicz, slavný americký inženýr chutí. On si říká psycholog avědecký pracovník. A já bych řekla, že i velmi šikovný marketér. Je to postava, kteráse v70. letech stala proamerický potravinářský průmysl bohem.všichni zaním chodili, aby jim optimalizoval potraviny.využíval cukru jako nástroje, který pomohl produkt prodat. Přišel s tím, že když je optimalizovaná chuť produktu poměrem cukru, soli atuku, tak se prodá. Ajak on říká, nejde oto, prodat produkt jednou, ale prodat ho znova aznova.ato odstartovalo, že výrobky byly postupně stále sladší. Včetně soli schované za sladkostí ve sladkých nápojích, takže po nich má člověkzase žízeň. Dnes ale samy potravinářské firmy propagují zdravější varianty svých produktů. Je nebezpečné, jak se potravinářský průmysl chová. Oni začali říkat, že své produkty ozdravují, nebojtese, lidé,dávámepozor avyřešíme to za vás. Takže zdravou výživu na školách paradoxně vyučují zástupci potravinářského průmyslu, například Danone. Věřili byste tomu, že někdo, kdo vyrábí produkty, které většinou nemají se zdravými potravinami nic společného, bude mít na srdci vaše zdraví? Nebude. Ukazuje se,že není možné,aby někdo,kdo existuje a priori proto, aby dělal zisk, se náhle uskrovnil astaral se ovaše dobro. Mají na to několik taktik, aby člověka uklidnili. Jinýmpříkladem je například kokakola, kteráv několika zemích prohlásila, že tedy nebude dělat marketing na dětech. A zacílila na puberťáky,kteří mají kapesné.v Kalifornii se podařilo plošně zakázat automaty ve školách. Potravinářský průmysl začal ke školám přijíždět v kamionech, takže děti mohou nakupovat sladkosti a junk food přímo z kamionů před školou. 10 Zaujala mě ve filmu scénka, kdy v Bonnu před továrnou Haribo nabízíte frontě vyděšených rodičů jablka. Mimochodem, Haribo má v Česku také dobrou strategii. Cukrovinka zcela bez hodnoty se tu nabízí stím, že je vlastně dobrá nakosti, když obsahuje želatinu. VBonnu se každoročně koná akce,kdy Haribo vyzveděti ajejich rodiče,aby vykrmili prasatavjejichoboře. Azato, že jsou tak hodní a nasbírali kaštany a žaludy, dostávají bonbony.takže to vyvolává úplně neuvěřitelné reakce. Lidétam čekají dvanáct patnáct hodin svozíky naplněnými kaštany ažaludy, aby je mohli vyměnit za krabice bonbonů. Stogramů bonbonů za kilo kaštanů. Je to přitom jen levné akničemu to není. Amytonabízímevlastním dětem za odměnu. Jakjste vysvětlila vlastním dětem, že už žádné čokolády a sušenky nebudou? Stejně,žejetoprostě levný hnus.ažesinajdeme cestu,jak mít radost ze zdravého jídla. Když člověk zbavísvůjjídelníček rafinovaného cukru,užběhem zhruba pěti týdnů se mu probudí jazykaucítí chutě velice intenzivně.každý si to může vyzkoušet. Začnete oceňovat ijiné chutě, prostě vám poklesne ten bod rozkoše. Bez cukrujste schopni vychutnatsisladkostrajčete azeleniny.vypozorovala jsem usvých dětí amuže, že od chvíle, kdy jíme bez cukru, jsou zdravější. Můjmuž se zbavil ekzému.dáváme přednost místnímplodinám. Každýrok dělám velké zásobyšvestkových povidel, ta používáme hodně. Jetoskvělý alevný zdroj sladké chuti, stejně jako broskve ahrušky. Dále používáme rozinky aslad. Takže doma také máte dezerty? Máme.Děti si oblíbily připravovat je samy.vaří, experimentují avyužívají spíž. Zakazování fakt není řešení. Sladkosti určitě ochutnaly od svých spolužáků, ale důvěřuji jim. Doma ocukru hodně mluvíme, děti se podílely inafilmu, to dost pomohlo.

6 Magazín Pátek LN Foto Jeden svět ší genetickou výbavou, může tak jíst špatně dál. Ale všichni musíme počítat stím, že se nám ten pohár plní. Abychom se pak nedivili aneříkali, žejájsem dostal cukrovku. To je zavádějící. Nikdo ji nedostal, my si ji vyrábíme ačasto na tom spoustu let intenzivně makáme. Vy jste ve filmu natrefila na člověka, kterýsicukrovku skutečně vyléčil? Takzvaná cukrovka druhého typu je získaná, dříve sejíříkalo stařecká. Dnes trpí stařeckou cukrovkou iděti. Kdyžale na jídelníčku zapracujete, tak se ktomu inzulinu nemusíte nakonec ani dopracovat, tělo má obrovskou schopnost regenerace. Případů lidí, kteří sezbavili cukrovky,jespousta. Vroce 1972 vyšla vusa kniha White, Pure,And Deadly vědce Johna Yudkina, která o rafinovaném cukru mluvila jako o jedu apodávala důkazy.že je cukr škodlivý,není revoluční myšlenka. Já mám ve filmu pána, technického vědce,který o tom napsal knihu už před dvaceti lety.byla mu diagnostikována získaná cukrovka adostal léky. Když si přečetl jejich složení, zděsil se arozhodl se, žeto zkusí jinak. Strávil spoustu času poknihovnách apročítal studie adůkazy apak jednal logicky. Skutečně to není žádná revoluce,nic extrémního.informace o škodlivosti bílého cukru tuzní už čtyřicet padesát let, jen je nechce nikdo slyšet. Ahodně lidí také nechce,abychom je slyšeli. My dvěvyrostlyvdobě, kdy se všichni snažili omezit ve stravě tuk a sůl. Říká se, žetobyla vlastně taktika potravinářského průmyslu. Prostě potřebovali najít jiného viníka než cukr. Jáoslovila amerického investigativního novináře Garyho Taubese, který tři roky zkoumal, co se to v70. letech vlastně stalo.tehdy vyšla kniha Sugar Blues aspolečnost vusa ataké spousta lékařůsezačala vážně bavitotom, co cukr vlastně způsobuje.vté době se cukr dostal na projednání v FDA, instituci,kterápovoluje nebo zakazuje látkyužívané vpotravinářství. PR agentura potravinářských firem tovyřešila. Řekla, že nejlepší je využít vědce.využili tehdy šéfa katedry výživy na Harvardu Fredericka Starea. Mimochodem, málo se ví amluví otom, že katedru výživy naharvardu založily asponzorovaly potravinářské firmy.frederick Staresestavil studii, kterásejmenuje Cukr ve výživě člověka. Měla tisíc dvě stě stran, přičemž nepřizval žádného zvědců,kteří cukr kritizovali. Byla to obhajoba cukru, kterou potravinářský průmysl přinesl do FDA, a ta na základě téhlestudie prohlásilacukrzabezpečný. Následující generace výživovýchporadců aodborníků na téhle studii, což je de facto PR materiál, vyrostly.mě zajímalo,jak to je tedy dnes a v Evropě.Podle organizace CEO (Corporate Europe Observatory), která sezabývá lobbingem cílícím na EFSA (European Food Safety Authority), tedy instituce, která hlídá bezpečnost potravin, je šedesát procent odborných pracovníků EFSA navázáno na potravinářský průmysl. Buď od nich brali, nebo berou plat. Robert Lustig zdůrazňoval, že tloustnutí po cukru není ten nejhorší problém. Ano.Proto taky obezitu ve filmu vůbec nezmiňuju. Obezita sice unás ivusa roste, ale to není hlavní pohroma, kterou cukr způsobuje. Ito je taktika potravinářského průmyslu uděláme problém nikoliv z cukru, ale z obezity, tedy odvedeme pozornost jinam.že stačí cvičit abude to vpořádku. Ale imy, co nejsme obézní, trpíme chorobami, které cukr spouští. Michelle Obamová, když její muž nastoupil do funkce, zahájila výborný program My Plate. Obamovi přišlis tím, že udělajícelkovoureformuzemědělství a zdravotnictví, protože viděli, kam zdraví Američanů spěje. Velmi rychle zkampaně pod tlakem potravinářského průmyslu vystřízlivěli. Zbyla z toho kampaň o pohybu Let s Move. Osmdesát procentvlivu na stav našeho zdraví má přitom strava ajen dvacet procent pohyb. Mimochodem, když se podíváme na seznam, kam jdou největší prostředky vlobbingu, zjistíme,žejetonapotraviny. Jakvůbec diváci film přijímají? Chtěla jsem, aby film slidmi emocionálně pohnul, aby to nebyla jen koncentrace faktů, která jen člověkem projdou. Takových informací je milion.debatyjsou zajímavévevšech zemích, kde film běžel, ať už unás, nebo i v Dánsku, Japonsku a nedávno ve Slovinsku. Vy jste film natáčela pět roků amezitím vznikl v USA dokument na stejné téma. Ano,jmenuje se FedUp. Ateď vznikl ještě další, kanadský dokument, který jeúplně stejný jako náš.tojsem tedy obrečela. Měli jsme být na festivalu vtorontu, jeho ředitelka mi říkala, že jsme na shortlistu, ale místo toho tam bude mítpremiérukanadskýdokument,který kopíruje náš film. Já jim ještě poslala link na svůj film,protože jejich producent je zároveň distributor. Jako člověkaaktivista můžu býtspokojená, že takové filmy vznikají. Ale třeba film Fed Up není nic moc.udělala jsem chybu, že jsem vtrailerudala na internet naše nejlepší záběry příliš brzy,dva roky před dokončením.ale teď mi psali zestonska aitálie, jsme dále součástí alternativní kinodistribucekinedok pro projekce např. naslovensku, vmaďarsku či Rumunsku, rýsuje se spolupráce smoving Docs,která zase otevírá dveře do západní Evropy. DokUMentCUkRbLog vanglickéverzi Sugarblues, měl světovoupremiéru vlistopadu loňského roku vdánskékodani na mezinárodním dokumentárním festivalu CPH:DOX. Jeho česká premiéra se odehrála na letošním festivalu Jeden svět av současnosti je možné investigativní azároveňosobně angažovaný snímek vidět na projekcích v českých městech. 11