VYSOKONAPĚŤOVÁ ZKOUŠKA IZOLACÍ Porovnání různých zkušebních metod ke zjišťování pórovitosti. 1. Stabilita nastaveného zkušebního napětí

Transkript

1 VYSOKONAPĚŤOVÁ ZKOUŠKA IZOLACÍ Porovnání různých zkušebních metod ke zjišťování pórovitosti Obsah Úvod 1. Stabilita nastaveného zkušebního napětí 2. Zvýšení jistoty měření klouzavými výboji 3. Zbytkové náboje na povlaku 4. Nedestruktivní zkouška materiálu 5. Namáhání materiálu 6. Zkoušení materiálů s vodivými příměsmi 7. Bezpečnost Úvod Pro vyloučení přítomnosti pórů v izolačních povlacích na elektricky vodivých objektech (např. trubky, cisterny, nádrže) se jako úspěšná a bezpečná metoda již řadu let osvědčuje vysokonapěťová zkouška. Při zkoušení pórovitosti pomocí vysokého napětí lze rozlišovat tři různé typy zkušebních přístrojů: zkušební přístroje s impulsním vysokým napětím (přístroje ELMED Isotest) zkušební přístroje s stejnosměrným napětím zkušební přístroje se střídavým napětím V následujícím textu porovnáme tyto rozdílné koncepce na základě nejdůležitějších kriterií. Vysvětlíme jejich výhody a nevýhody na základě řešení otázek relevantních pro praxi. 1. Stabilita nastaveného zkušebního napětí Jako orientační hodnota pro volbu zkušebního napětí platí např. podle DIN 30672: U zkuš = 5 kv / mm + 5 kv Příklad: U továrního obalu z PE, silného 3 mm, se má ověřit bezpórovitost. => U zkuš = 3 mm x 5 kv / mm + 5 kv = 20 kv (Výše uvedený orientační vzorec pro zkušební napětí platí pro pracovní rozsah kv, přičemž udaná hodnota dává dostatek tolerance pro odchylky vlivem vlhkosti, tlaku vzduchu apod.). Otázka: Lze zkoušet znečištěné nebo vlhké zkušební objekty? stabilní zkušební napětí i při znečištění a vlhkosti zkušebního objektu Elektronická regulační automatika přístrojů ELMED-Isotest zajišťuje konstantní zkušební napětí i při silnějším zatížení (např. větší, vlhké trubky). Tím zaručuje bezpečné zjištění vad (trhlin, průchozích pórů). Při silnějším zatížení se již nedosahuje nastaveného zkušebního napětí. Zkušební napětí se zhroutí. Pro vysokonapěťové zkoušky stejnosměrným napětím stanoví VDE velmi nízké mezní hodnoty výkonu. Z toho vyplývá maximální hodnota proudu 12 ma. Zvýšení při silnějším zatížení není možné. Nedosahuje se již nastaveného zkušebního napětí. Napětí se zhroutí. Pro vysokonapěťové zkoušky střídavým napětím stanoví VDE z bezpečnostních důvodů také velmi nízké mezní hodnoty výkonu. Z toho vyplývá maximální efektivní hodnota střídavého proudu 3 ma. Zvýšení při silnějším zatížení není možné.

2 2. Zvýšení jistoty měření klouzavými výboji Klouzavé výboje jsou vidět při zkoušení vysokým napětím jako jiskry, které vycházejí od zkušební elektrody k vadnému místu a mohou být až několik centimetrů dlouhé. Pomocí klouzavých výbojů lze najít póry s větší jistotou, a to i ve větší vzdálenosti od zkušební elektrody, než jakou v zásadě dovoluje hodnota nastaveného zkušebního napětí. (viz bod 1 Stabilita nastaveného zkušebního napětí) Platí to i pro oblasti - po straně (viz otázka Rychlost zkoušení) - pod (viz otázka Překrývání) zkušební elektrodou Délka klouzavých výbojů je mj. závislá na okolních podmínkách jako např.: - vlhkost vzduchu - vlhkost zkoušeného objektu - druh (strmost) a výška zkušebního napětí - materiál obalu. Otázka: Co se stane při zkoušce obalů - s překrývajícími se částmi - se šikmými póry - při vyšších rychlostech zkoušení (> 25 cm/s)? Optimální jistota měření díky silným klouzavým výbojům Jednopólové krátkodobé impulsy klouzavé výboje silně zvýhodňují (fyzikální příčinou je změna intenzity elektrického pole). Klouzavé výboje se netvoří. Jisté měření nelze realizovat. Při použití stejnosměrného napětí jako zkušebního napětí je sklon k tvorbě klouzavých výbojů jen velmi malý. Tendence k tvorbě klouzavých výbojů je jen velmi malá. Uvedené zkušební situace nelze uspokojivě vyřešit. Při použití střídavého napětí je sklon k tvorbě klouzavých výbojů jen poměrně malý. 3. Zbytkové náboje na povlaku Při zkoušení izolovaných potrubí, cisteren apod. je důležité zohlednit, jestli se zkoušené objekty elektricky nabíjejí. Otázka: Existuje nebezpečí elektrického úderu při doteku zkoušeného objektu? Při zkoušení jednopólovými krátkodobými impulsy trvání impulsů cca 1/ s je při správné manipulaci zbytkový náboj zanedbatelný. Zkušební napětí je na zkoušeném objektu jen velmi krátce (poměr trvání periody frekvence impulsů k trvání impulsu je cca 4000). Při dosažení zkušebního napětí se impulsní energie odvádí zabudovaným kulovým jiskřištěm. Nebezpečí silných elektrických rázových výbojů tělem zkoušejícího. Při zkoušení izolovaných objektů vysokým stejnosměrným napětím zůstávají na zkoušených plochách i při krátkém trvání zkoušky vždy zbytkové náboje. Problém zbytkových nábojů je zanedbatelný. Neustálou změnou polarity zkušebního napětí nemůže na zkoušeném objektu vzniknout náboj.

3 4. Nedestruktivní zkouška materiálu Zkoušení materiálů vysokým napětím patří do kategorie nedestruktivních zkoušek materiálu, pokud se nepřekročí kritická mezní hodnota průrazné napětí. Důležitou veličinou je v této souvislosti rázový činitel. Rázový činitel je poměr průrazného napětí krátkých vysokonapěťových impulsů U peak k výšce průrazného střídavého napětí se sinusovým průběhem U AC : U peak rázový činitel = U AC (krátké vysokonapěťové impulsy) (střídavé napětí se sinusovým průběhem, 50 Hz) Rázový činitel u různých zkušebních objektů: se sintrovanou PE izolací cca 2,5 s izolací z extrudovaného polyetylénu cca 3,5 3,8 Pokud se při zvolené zkušební metodě (s impulsním vysokým napětím!) uplatní tento rázový činitel, kritické zkušební napětí se tímto činitelem násobí (např. x 3,8), aniž by to vedlo k poškození materiálu. * Průrazné napětí Elektrické průrazné napětí je (efektivní) hodnota střídavého napětí se sinusovým průběhem, při níž dochází k proražení materiálu. Otázka: Jak bezpečná je zkouška, když - se omylem nastaví příliš vysoké zkušební napětí - izolace je na některých místech tenčí, než je předepsáno, nebo obsahuje vzduchové bubliny - u materiálu izolace s velkým podílem sazí nebo grafitu se na některých místech tvoří sazové můstky o síle obalového materiálu? Nedestruktivní zkouška materiálu impulsním vysokým napětím. Díky využití rázového činitele je vždy k dispozici dostatečná bezpečnostní rezerva. Při velmi krátkém trvání impulsu nedochází k vypalování sazových můstků. V jednotlivých případech silně vodivých izolací je nutné testovací měření. Vypálení sazových můstků u vodivých příměsí. Dlouho setrvávající zkušební napětí způsobuje vypalování sazových můstků a tím vznik dalších vadných míst. Při překročení přípustného napětí je nebezpečí narušení obalového materiálu. Hodnota průrazného napětí je při použití střídavého napětí ve srovnání s impulsním napětím o faktor 2-3 (rázový činitel) nižší. 5. Namáhání materiálu Otázka: Namáhá zkouška vysokým napětím dodatečně materiál izolace? Jednopólové krátkodobé vysokonapěťové impulsy vyvolávají jen minimální namáhání materiálu. Silné zatížení izolace materiálu. V porovnání s impulsní zkouškou zde působí vysoké po dlouhou dobu a představuje pro materiál značnou zátěž. Silné zatížení obalového materiálu. Neustálé střídání polarizace elektrického pole zatěžuje obalový materiál (vznik dipólu) a podporuje např. tepelné průrazy.

4 6. Zkoušení materiálů s vodivými příměsmi Proud protékající sazemi, grafitem nebo i nečistotou a vlhkostí může být tak vysoký, že jeho hodnotu již nelze jednoznačně odlišit od proudu způsobeného vadným místem. Otázka: Namáhá zkouška vysokým napětím dodatečně materiál izolace? stejnosměrné a napětí Zkouška je obecně možná. V jednotlivých případech silně vodivých izolací je nutné testovací měření. U zkušebních přístrojů s krátkodobými impulsy v rozsahu 1/ s stačí energie impulsů k tomu, aby se i u obalů s vodivými příměsmi dosáhlo jednoznačné detekce pórů. Při vysoké příměsi sazí a grafitu v obalu již není použití možné. U těchto přístrojů se pro detekci pórů měří celkový svodový proud. Zkušební energie nepostačí a zkušební napětí se zhroutí (viz bod 1. Stabilita nastaveného zkušebního napětí). 7. Bezpečnost Otázka: Je při manipulaci s vysokým napětím zaručena bezpečnost? stejnosměrné a napětí Impulsy v rozsahu mikrosekund nespadají pod působnost směrnice VDE Přístroje ELMED-Isotest dosahují hodnot o faktor 5 nižších než je maximální hodnota proudu pro práh bolestivosti, stanovená Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC), a dokonce o faktor 1000 nižších než hodnota, která u člověka může vyvolat životu nebezpečnou fibrilaci srdečních komor (viz publikaci ICE č. 479/2 Působení jednosměrných impulsních proudů s krátkým trváním ). Přístroje ELMED-Isotest nepodléhají předpisům pro vysokofrekvenční přístroje. Pro provoz přístrojů se stejnosměrným a střídavým napětím stanoví směrnice VDE kvůli možnosti náhodného dotyku velmi nízké mezní hodnoty. Bezpečnosti, která z toho vyplývá, se pak dosahuje jen za cenu nevýhod omezené zkušební energie, popsaných v bodě 1.

5 Slovníček: Klouzavý výboj Při zkoušce vysokým napětím vzniká elektrické pole. Část tohoto pole se tvoří na povrchu zkoušeného kusu. Tam je poznat podle tenkých, ve tmě dobře viditelných jisker, které klouzající po povlakovém materiálu. Kulové jiskřiště Zařízení vysokonapěťové techniky k měření nebo stabilizaci vysokých napětí. Skládá se ze dvou koulí určité velikosti a z definovaného materiálu, s nastavitelnou vzdáleností. Tato vzájemná vzdálenost obou koulí určuje, jaké napětí je zapotřebí k tomu, aby mezi koulemi došlo k průrazu vzduchu (jiskře) mezi nimi. Formy napětí Zásadní rozlišovací znak druhů napětí. Podle časového průběhu napětí se rozlišuje stejnosměrné a střídavé napětí. Střídavé napětí je taková forma napětí, kterou najdeme i u obyčejného síťového napětí. Název odkazuje na stálé střídání kladného a záporného pólu, jako u baterie, u které se neustále mění kladný a záporný pól. Stejnosměrné napětí si zachovává svou zpravidla kladnou polaritu. Toto napětí dodávají baterie a akumulátory. Jednopólové Z výše popsaných definic vysokého napětí a formy napětí lze snadno odvodit pojem jednopólového impulsního vysokého napětí. Jde o krátká zvýšení napětí, která se vždy nacházejí na určité stále stejné straně nulové linie, tedy nemění svoji polaritu.