Geografie a historický vývoj ZÁKLADNÍ ZEMĚPISNÉ ÚDAJE 2010/06/02

Transkript

1 Geografie a historický vývoj ZÁKLADNÍ ZEMĚPISNÉ ÚDAJE 2010/06/02 Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu. Svou rozlohou téměř 9,6 milionu km2 (přesně km2, zhruba rozloha celé Evropy) zaujímá po Rusku a Kanadě třetí místo na světě. Od severu k jihu se ČLR rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang (Amur) na 53o sev.z.š. ke korálovému útesu Cengmu na nejjižnějším cípu ostrovů Nanša na 4o sev.z.š. Spojnice měří kolem km. Severní oblasti země ještě pokrývají závěje sněhu, když na jihu již na polích probíhá jarní orba. Od Pamíru na západě na 73o40, vých.z.d. po soutok řek Chej-lung-ťiang a Usuri na 135o05, vých.z.d. přesahuje spojnice km. Časový rozdíl je více než čtyři hodiny. Vrcholky Pamíru ještě tonou v hluboké noci, když nad východními oblastmi země září ranní slunce. Čína sousedí s 15 zeměmi a její suchozemská hranice se táhnou v délce km. Moře odděluje Čínu od Jižní Koreje, Japonska, Filipín, Bruneje, Malajsie a Indonésie. Na východě a na jihu obklopuje Čínskou pevninu Pochajské moře, které je považováno za čínské kontinentální moře, dále pak moře Žluté, Východočínské a Jihočínské, jež jsou součástí Tichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 4,73 milionu km2 se nalézá na ostrovů. Největší z nich o rozloze km2 je Tchaj-wan, následovaný ostrovem Chaj-nan ( km2). Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy jsou Tiaojü a Čchiwei severně od Tchaj-wanu. Mnoho ostrovů, ostrůvků a skalních útesů, které se nalézají na jihu, je označováno jako Ostrovy Jihočínského moře, přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví: Tongša, Siša, Čongša a Nanša. HOROPIS Topografie Číny je velice různorodá a komplikovaná. Na jejím území se nalézají štíty velehor stejně jako hluboké kotliny, rovinaté plošiny a dlouhá pohoří i rozsáhlé a úrodné nížiny. Z ptačí perspektivy se povrch čínské pevniny stupňovitě svažuje od západu k východu, a to ve čtyřech základních stupních. Nejvýše na tomto "schodišti" se nalézají velehorská pásma Čching-chaj - Tibetská náhorní plošina. Pro svou nadmořskou výšku, přesahující metrů, je tato oblast často nazývána "Střechou světa". Tady se nachází Ču-mu-lang-ma (Mount Everest), vrchol Himálaje a nejvyšší hora světa (8 848 m). O stupeň níže jsou rozlehlé prostory Vnitřního Mongolska s pouští Gobi, rozsáhlá

2 Tarimská pánev s pouští Taklamakan, Džungarská pánev, náhorní plošiny provincií Jün-nan a Kuej-čou a S'čchuanská pánev. V průměru dosahují výše mezi metrů. Třetí stupeň s výškou m začíná na linii, kterou vytvářejí pohoří Velký Chinggan, Tchaichang, Wušan a Süefeng a táhne se až na východní pobřeží. V tomto stupni se nalézají také Severovýchodní, Severočínská a Jihočínská hornatina, kde se střídají kopce s podhůřími. Směrem na východ se potom země svažuje k oceánu a vytváří přímořskou Velkou čínskou nížinu, čtvrtý stupeň schodiště. Ani přilehlé vody Tichého oceánu nepřesahují hloubku 200 metrů. VODOPIS Čína oplývá řekami. Více než říčních toků má povodí větší než km2. Řekami protéká přes miliard kubických metrů vody, 5,8 % z celkové množství říčních vod světa. Většina velkých řek pramení v oblasti Čching-chaj - Tibetské náhorní plošiny a v přilehlé provincii Čchingchaj. Čína je mimořádně bohatá na vodní energetické zdroje a s odhadovaným rezervním potenciálem 680 milionů kw zaujímá první místo na světě. Povodí řek, které se vlévají do oceánů, představuje 64 % celkové plochy země. Řeka Jang-c'-ťiang, Žlutá řeka (Chuang-che), Chej-lung-ťiang (Amur), Perlová řeka (Čuťiang), Liao-che, Chaj-che, Chuaj-che a Lan-cchang tečou na východ a vlévají se do Tichého oceánu. Řeka Ja-lu-cang-pu-ťiang v Tibetu směřuje nejdříve východním směrem, ale pak se stáčí na jih a pod názvem Brahmaputra se vlévá do Indického oceánu. Ještě na čínském území vytváří Ja-lu-cang-pu-ťiang Velký kaňon, který je svou délkou 504,6 km a hloubkou 6 009m největší na světě. Řeka Ertis Che (Irtyš) pramení v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang a vlévá se do Severního ledového oceánu. Povodí vnitrozemských řek, vlévajících se do jezer nebo mizejících v pouštích či slaných bažinách, představuje 36% čínské pevniny. Nejdelší vnitrozemskou řekou je řeka Tarim (Tcha-li-mu-che) v Ujgurské AO Sin-ťiang, dlouhá km. Největší čínskou řekou je Jang-c'-ťiang, nazývaná také Dlouhá řeka. je to třetí nejdelší řeka na světě, po africkém Nilu a jihoamerické Amazonce. Táhne se v délce km a její povodí představuje milionů km2. Na středním a dolním toku řeky Jang-c' je teplé a vlhké podnebí s velkým množstvím vodních srážek a úrodná půda tak vytváří z této oblasti důležitý zemědělský region. Jang-c'-ťiang, známá jako "zlatá vodní cesta", je dopravní tepnou, spojující západ země s východem. Druhou největší řekou je Chuang-che (Žlutá řeka), dlouhá km a s povodím o rozloze km2. Údolí Žluté řeky je také jedním z kolébek starověké čínské civilizace. Kolem Žluté řeky se rozkládají rozsáhlé pastviny a bohaté zásoby různých rud a nerostů. Na severu země je největší řekou Chej-lung-ťiang (Amur) na hranicích Číny s Ruskem,

3 vytvářející zároveň nejdelší sladkovodní hranici na světě. Její celková délka je km, z čehož km je součástí čínského území. Na jihu země je největší řekou Perlová řeka (Ču-ťiang) v celkové délce km. Vedle těchto přírodních toků se v Číně také nalézá člověkem vytvořený proslulý Velký kanál, spojující severočínský Peking s jihočínským městem Chang-čou nedaleko Šanghaje. Práce na této vodní cestě začaly již v 5.století př.n.l. a Velký kanál (nazývaný také Velký průplav) spojuje pět velkých řek: Chaj-che, Žlutou řeku, Chuaj-che, Jang-c' a Čchien-tchang. Velký průplav svou celkovou délkou km je největší a zároveň i nejstarší vodní cestou na světě, vytvořenou člověkem. V Číně je také mnoho jezer, hlavně v oblastech při dolním toku řeky Jang-c', na Čching-chaj - Tibetské náhorní plošině a v provincii Čching-chaj. Největším sladkovodním jezerem je Pcho-jang-chu o rozloze km2 při dolním toku Jang-c' a největším jezerem se slanou vodou je jezero Čching-chaj (Kukunor) o rozloze km2 v téže provincii. KLIMATICKÉ PODMÍNKY Rozsáhlost čínského území a jeho členitý půdní relief se podílí na podnebních rozdílech jednotlivých oblastí země, přičemž určující vliv na čínské podnebí má monzunová cirkulace. V zimě převažují severní větry, zatímco v létě větry jižní. Mezi čtyřmi ročními obdobími jsou citelné rozdíly, období dešťů je spojeno s horkým počasím. Od září do dubna dominují suché a studené sibiřské a mongolské zimní monzuny, které postupně k jihu slábnou, ale jsou příčinou studených a suchých zim a velkých teplotních rozdílů. Letní monzuny, vanoucí od jihu, převládají od dubna do září. Teplé a vlhké letní monzunové deště přinášejí z Tichého oceánu bohaté dešťové srážky a vysoké teploty, přičemž není velký rozdíl mezi severem a jihem Číny. V důsledku různorodosti klimatických podmínek existují velké rozdíly v teplotních pásmech a v suchých a vlhkých zónách. Pokud jde o teplotní podmínky, země se dá rozčlenit od jihu k severu do rovníkového, tropického, subtropického, teplého, mírného a studeného pásma. Pokud jde o vlhkost, pak od jihovýchodu k severozápadu se táhnou čtyři pásma: vlhké (32 % pevniny), polovlhké (15 %), polosuché (22 %) a suchopárné (31 %). PŮDNÍ PODMÍNKY A NEROSTNÉ BOHATSTVÍ Složení a rozložení půdy se vyznačuje třemi základními rysy: 1. rozdílností typu obdělávané půdy - lesy, pastviny, pouště a záplavová území; 2. daleko větším množstvím hor a náhorních plošin než rovinatých nížin; 3. nerovnoměrným rozčleněním půdy - půda k obdělávání je soustředěna hlavně na východě země, pastviny v západních a severních oblastech a lesy hlavně daleko na severovýchodě a

4 jihozápadě země. V dnešní Číně je obděláváno 108 milionů hektarů půdy a to hlavně v Severovýchodní nížině, Severočínské nížině, v nížině na středním a dolním toku řeky Jang-c', v nížině delty Žluté řeky a v kotlině provincie S'-čchuan. Úrodná černozem Severovýchodní nížiny je ideální pro pěstování obilí, kukuřice, soji, cukrové řepy, čiroku cukrového a lnu. Hnědozem Severočínské nížiny se hodí k pěstování obilí, kukuřice, prosa, čiroku cukrového a bavlny. Hojná jezírka a množství říček v nížinách podél řeky Jang-c'vytvářejí velice příhodné podmínky pro pěstování rýže a k lovu sladkovodních ryb, proto se této oblasti říká "země ryb a rýže." Tato oblast produkuje také velké množství čaje a housenek bource morušového k výrobě hedvábí. Na červenozemi teplé a vlhké kotliny S'-čchuan se po všechna čtyři roční období sklízí rýže, řepka olejnatá a mandarinky. Lesy pokrývají 128,63 milionu hektarů území Číny. Roste tu bezmála tři tisíce druhů stromů, z nichž některé se téměř nikde jinde nevyskytují (např. sekvoj obrovská, patřící k nejstarším a nejvzácnějším stromům na světě a dorůstající výše 35 metrů). Pohoří Velký Ching-an, Malý Ching-an a Čchang-pai v mírném pásmu na severovýchodě země jsou nejrozsáhlejšími celistvými lesními porosty. Daří se tu jehličnatým stromům sibiřské tajgy, ale i opadavým listnatým druhům stromů. Roste tu v hojné míře korejská borovice, modřín, ale i bříza, dub, vrba, jilm a jasan. Mezi hlavní druhy lesního porostu na severozápadě země patří smrk, jedle, borovice, ale také porosty teakových, santalových a kafrových dřevin. V západní Číně rostou suchomilné trávy, sisal, pelyněk, v horách jalovec, traviny a lišejníky. Dále k jihu jsou subtropické porosty (dub, buk, lípa, borovice, cesmína, cypřiš, vavřín), v tropickém pásmu u Jihočínského moře v oblasti věčně zelených deštných pralesů monzunového typu roste blahovičník, teak, liány. V provincii Jün-nan na jihu země se také nalézá jedna z přírodních rezervací Si-šuang-pan-na, často nazývaná "Královstvím rostlinstva", jejíž raritou je tropický širokolistý lesní porost, v němž se nalézá více než druhů rostlin. Pastviny se v Číně nalézají na rozloze 400 milionů hektarů a rozprostírají se od severovýchodu na jihozápad země v délce přes km. Zde je soustředěno pěstování dobytka. Stepi autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko jsou nejrozsáhlejšími přírodními pastvinami a domovem koňského a dobytkářského plemene sanche a mongolských ovcí. Pro pěstování dobytka jsou ideální známé pastvinářské oblasti severně a jižně od pohoří Tchien-šan v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Tady se také pěstuje proslulé plemeno koní Ili a sin-ťiangské ovce s vysoce kvalitní vlnou. Pokud jde o samotnou rozlohu, pak rozsahem obdělávané půdy, lesů a pastvin zaujímá Čína jedno z nejpřednějších míst na světě. Ovšem vzhledem k velkému počtu obyvatel Číny jsou průměry na jednoho obyvatele nízké, zvlášť pokud jde o rozsah obdělávané půdy. Ta představuje pouhých 0.08 hektaru na hlavu, což činí pouhou

5 třetinu světového průměru. Čína má bohaté minerální zásoby, na jejím území se nalézají všechny známé druhy nerostů. Geologové do současné doby odhalily zásoby 151 různých minerálů, takže Čína zaujímá v zásobách nerostných surovin třetí místo na světě. Ověřené energetické zásoby se týkají uhlí, ropy, přírodního plynu a břidličného oleje a dále pak radioaktivních minerálů jako uran a thorium. Uhelné zásoby Číny představují dnes 1, miliard tun, nacházejících se hlavně v severní Číně, přičemž nejmohutnější jsou v provincii Šan-si a v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Zásoby ropy se nalézají hlavně na severozápadě a také severovýchodě země, v severní a východní Číně. Ověřené zásoby kovových rud zahrnují železo, mangan, vanad a titan. Zásoby železných rud v rozsahu 46,35 miliardy tun jsou hlavně na severovýchodě, severu a jihozápadě Číny. Železné rudy se těží hlavně v oblasti Anšan-Pensi v provincii Liaoning, na východě provincie Che-pej a v Pančichua v provincii S'-čchuan. V Číně jsou největší zásoby wolframu, cínu, antimonu, zinku, molybdenu, olova, rtuti a dalších barevných kovů na světě.čínské zásoby vzácných kovů vysoce převyšují jejich celkové množství na světě.. ŽIVOČIŠSTVO A ROSTLINSTVO Čína díky své rozloze a různorodým klimatickým podmínkám patří k zemím s nejbohatší faunou a flórou na světě. Nalézá se tu přes druhů obratlovců, představujících více než 10 % všech obratlovců světa. Je tu téměř 500 druhů zvířat, na druhů ptáků, přes 320 druhů plazů a přes 210 druhů obojživelníků. Žije tu více než 100 druhů vzácných druhů zvířat, mezi něž patří panda velká, zlatovlasá opice, jihočínský tygr, čínský aligátor, ale také medvěd, sobol, hranostaj, kuna, kabar pižmový, různé opice a poloopice, gazela, antilopa, jak, kulan a mnoho dalších. Velký zájem veřejnosti a odborníků vyvolalo v roce 1980 ulovení jednoho ze dvou druhů sladkovodního delfína v řece Jang-c'. Pokud jde o flóru, v Číně se nalézá přes druhů rostlin vyššího typu a téměř všechny důležité rostliny, rostoucí v chladném, teplém a tropickém pásmu severní polokoule. Kromě toho tu roste přes druhů dřevin včetně druhů stromů, mezi nimiž vedle již zmíněných vzácných sekvojí obrovských jsou i čínské a fu-ťienské cypřiše, čínské a tchajwanské jedle, zlaté modříny a řada dalších druhů, s nimiž se může člověk setkat jen na území Číny. Zlaté modříny, považované za jeden z pěti druhů nejvzácnějších zahradních stromů, rostou v horských oblastech povodí řeky Jang-c'. Jejich jehličí je na jaře a v létě zelené a na podzim se zbarvuje do žluta. Čína je domovem více než druhů poživatelných rostlin a druhů lékařských bylin, z nichž jistě nejproslulejší je světoznámý žen-šen z pohoří Čchang-pai. V Číně roste také velké množství květin. Za "barvu země a vůni nebes" se v Číně považuje elegantní a nádherný květ pivoňky. V jihozápadních oblastech rostou tři oblíbené

6 druhy květin - azalky, prvosenky a hořce. V době jejich květu svítí lučiny na svazích hor jejich zářivými barvami v kontrastu s vlnícími se temnými horskými hřebeny a vrcholy. Čína vynakládá velké úsilí na ochranu zoologického a botanického bohatství země a na záchranu ohrožených druhů. Obnovují se lesy a provádí se ochranné zalesňování ve sprašových oblastech postižených erozí a v polopouštích. V současnosti je vytvořeno 932 přírodních rezervací k ochraně rostlinstva a živočistva o celkové výměře 79,71 milionů hektarů. Dvanáct nejvýznamnějších rezervací je zapojeno do Mezinárodní sítě ochrany lidstva a životního prostředí a šest je na seznamu nejdůležitějších světových rezervací vodního ptactva.