Pokyny pro monitorování podle Rámcové směrnice o vodní politice

Transkript

1 Rámcová směrnice o vodní politice Společná implementační strategie Pracovní skupina 2.7 Monitorování podle Rámcové směrnice o vodní politice Konečná verze 23. ledna 2003 Tato verze byly předložena ředitelům pro vodní politiku 21. a 22. listopadu 2002 a obsahuje všechny změny a doplňky, na nichž se ředitelé usnesli. Dokument v současné době prochází závěrečnou redakční úpravou. Bude publikován v průběhu roku i -

2 Předmluva Členské státy EU, Norsko a Evropská komise vypracovaly společnou strategii na podporu implementace Směrnice 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (tzv. Rámcová směrnice o vodní police). Hlavním cílem této strategie je umožnit promyšlenou a sladěnou implementaci Rámcové směrnice. Důraz je kladen na metodické otázky související s jednotným chápáním technických a vědeckých hledisek a dopadů Rámcové směrnice o vodní politice. Jedním z hlavních krátkodobých cílů strategie je vypracování právně nezávazných a praktických pokynů k různým technickým otázkám Rámcové směrnice. Tyto dokumenty budou určeny odborníkům, kteří budou Rámcovou směrnici přímo či nepřímo realizovat v jednotlivých povodích. Struktura, prezentace a terminologie je proto upravena tak, aby vyhovovala potřebám těchto odborníků. Tam, kde to bylo možné, jsme se vyhnuli formálním a striktně úředním formulacím. V souvislosti s touto strategií byl v prosinci 2000 zahájen projekt 2.7 Vytvoření pokynu pro monitorování. Byla vytvořena neformální pracovní skupina (pracovní skupina 2.7) věnující se problematice vymezení tohoto pokynu. Projekt 2.7 byl iniciován proto, aby členským státům poskytl vedení v oblasti monitorování vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod na základě kritérií uvedených v Příloze V Rámcové směrnice o vodní politice. Za koordinaci pracovní skupiny 2.7 nese odpovědnost Itálie a Evropská agentura pro životní prostředí (společné předsednictvo). Skupinu tvoří vědci a techničtí experti z vládních i nevládních organizací. Předkládaný dokument je výstupem této pracovní skupiny. Obsahuje hlavní výsledky činnosti a diskusí pracovní skupiny 2.7, které probíhaly od prosince Vychází z informací a zpětných vazeb od celé řady odborníků a zainteresovaných osob, které se podílely na procesu vytváření tohoto dokumentu formou schůzek, workshopů, konferencí nebo elektronické komunikace, aniž by je obsah tohoto dokumentu jakýmkoli způsobem zavazoval. My, ředitelé pro vodní politiku EU, Norska, Švýcarska a zemí usilujících o vstup do Evropské unie, jsme prostudovali a schválili tento dokument během naší neformální schůzky v Kodani za dánského předsednictví ( listopadu 2002). Chtěli bychom poděkovat všem členům pracovní skupiny a zejména pak vedoucím skupiny, Itálii a Evropské agentuře pro životní prostředí, za vypracování tohoto velmi kvalitního dokumentu. Jsme přesvědčeni, že tento i další podobné dokumenty vypracované na základě společné implementační strategie sehrají klíčovou roli v procesu implementace Rámcové směrnice o vodní politice. Tento pokyn je živoucím dokumentem, který bude třeba neustále aktualizovat a zdokonalovat s tím, jak budou v jednotlivých zemích Evropské unie získávány zkušenosti z praktické realizace Rámcové směrnice. Přesto souhlasíme s tím, aby byl tento dokument ve své současné podobě zveřejněn a poskytnut širší veřejnosti jako základ pro pokračování v zavádění Rámcové směrnice do praxe. - ii -

3 Kromě toho vítáme ochotu mnoha dobrovolníků, kteří se zavázali vyzkoušet a ověřit v průběhu let 2003 a 2004 tento a další dokumenty v tzv. pilotních povodích v celé Evropě, aby bylo zaručeno jejich praktické provádění. Zároveň se zavazujeme, že budeme tento dokument hodnotit, a v případě potřeby rozhodovat o jeho revizích, na základě praktických zkušeností po provedení pilotních testů a prvních zkušeností získaných v prvních fázích implementace. Ředitelé pro vodní politiku - iii -

4 Obsah 1 ÚVOD...1 METODICKÝ POKYN: ÚČEL DOKUMENTU ÚČEL TOHOTO DOKUMENTU PRO KOHO JSOU METODICKÉ POKYNY URČENY? CO V METODICKÝCH POKYNECH NAJDETE Společný výklad pojmů a termínů Metodické pokyny k výběru kvalitativních složek Nejlepší postupy a nástroje Příklady nejlepších postupů v rámci stávajícího národního monitorování METODICKÉ POKYNY K MONITOROVÁNÍ RÁMCOVÝ PŘÍSTUP...2 IMPLEMENTACE SMĚRNICE: PŘÍPRAVNÁ FÁZE PROSINEC 2000: MILNÍK VE VODNÍ POLITICE Dlouhý vyjednávací proces RÁMCOVÁ SMĚRNICE: NOVÉ ÚKOLY PRO VODNÍ POLITIKU EU Jaký je účel směrnice? a co je hlavním cílem směrnice? JAKÁ KLÍČOVÁ OPATŘENÍ MUSEJÍ ČLENSKÉ STÁTY PŘIJMOUT? ZMĚNA PROCESU ŘÍZENÍ INFORMACE, KONZULTACE A ÚČAST JAKÝM ZPŮSOBEM JE IMPLEMENTACE PODPOROVÁNA? SPOLEČNÉ CHÁPÁNÍ POŽADAVKŮ NA MONITORING STANOVENÝCH RÁMCOVOU SMĚRNICÍ O VODNÍ POLITICE POŽADAVKY RÁMCOVÉ SMĚRNICE NA MONITORING Předávání zpráv KTERÉ VODNÍ ÚTVARY BY MĚLY BÝT MONITOROVÁNY VYJASNĚNÍ TERMÍNU PODPORUJÍCÍ HORIZONTÁLNÍ POKYNY PRO POUŽÍVÁNÍ TERMÍNU VODNÍ ÚTVAR RIZIKO, PŘESNOST A SPOLEHLIVOST ZAHRNUTÍ MOKŘADŮ DO POŽADAVKŮ RÁMCOVÉ SMĚRNICE NA MONITOROVÁNÍ SITUAČNÍ MONITORING POVRCHOVÝCH VOD Cíle a načasování Výběr monitorovacích míst Výběr kvalitativních složek PROVOZNÍ MONITORING POVRCHOVÝCH VOD Cíle Výběr monitorovacích míst Výběr kvalitativních složek PRŮZKUMNÝ MONITORING ČETNOST MONITORINGU POVRCHOVÝCH VOD Všeobecné aspekty Situační monitoring Provozní monitoring Shrnutí MONITORING CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ DALŠÍ POŽADAVKY NA MONITORING POVRCHOVÝCH VOD Referenční podmínky Mezikalibrace Silně ovlivněné a umělé vodní útvary Standardy pro monitorování kvalitativních složek povrchových vod MONITORING PODZEMNÍCH VOD...34

5 3 JAKÉ KVALITATIVNÍ SLOŽKY BY MĚLY BÝT MONITOROVÁNY U POVRCHOVÝCH VOD? VÝBĚR KVALITATIVNÍCH SLOŽEK PRO ŘEKY VÝBĚR KVALITATIVNÍCH SLOŽEK PRO JEZERA VÝBĚR KVALITATIVNÍCH SLOŽEK PRO BRAKICKÉ VODY VÝBĚR KVALITATIVNÍCH SLOŽEK PRO POBŘEŽNÍ VODY NÁVRH MONITOROVACÍCH PROGRAMŮ PRO SYSTÉMY PODZEMNÍCH VOD ÚVOD ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ A REALIZACE MONITOROVACÍCH PROGRAMŮ PODZEMNÍCH VOD Identifikace účelů, pro něž se informace z monitorování požadují Základem návrhu monitorování by mělo být pochopení systému podzemních vod Zajištění nákladově efektivního rozvoje monitorovacích sítí podzemních vod Zajištění kvality návrhu monitorovacího programu a analýzy údajů CHARAKTERIZACE ÚTVARŮ PODZEMNÍCH VOD MONITOROVÁNÍ KVANTITATIVNÍHO STAVU Účel monitorování Návrh monitorovací sítě úrovně hladin podzemních vod MONITOROVÁNÍ CHEMICKÉHO STAVU A TRENDŮ ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK Účel monitorování Situační monitoring Provozní monitoring Kde monitorovat Co monitorovat Kdy monitorovat MONITORING CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ POŽADAVKY NA PŘEDÁVÁNÍ ZPRÁV Hodnocení chemického a kvantitativního stavu MONITOROVACÍ PLÁN NEJLEPŠÍ POSTUPY A NÁSTROJE OBECNÉ POKYNY PRO OPTIMALIZACI MONITOROVACÍCH PROGRAMŮ Otázky ke zvážení Zpracování koncepčních modelů Zajištění/řízení jakosti NEJLEPŠÍ POSTUPY A NÁSTROJE PRO MONITOROVÁNÍ POVRCHOVÝCH VOD Cíle monitorování Komplexní hodnocení ekologické kvality Zohlednění proměnlivosti přírodních a umělých stanovišť Umístění vodních útvarů určených pro monitoring Rizika, přesnost a spolehlivost hodnocení stavu povrchových a podzemních vod Situační monitoring povrchových vod Provozní monitoring povrchových vod NEJLEPŠÍ POSTUPY A NÁSTROJE PRO PODZEMNÍ VODY Úvod Popis přístupu založeného na koncepčním modelu/pochopení Monitorování chemického stavu Protokoly pro odběr vzorků Monitorování kvantitativního stavu Kde získat další informace Aplikace pokynu pracovní skupiny 2.8 při analýze trendů Monitorování chráněných území pitné vody PŘÍKLADY OSVĚDČENÉ PRAXE PRO POUŽÍVÁNÍ POKYNU PŘÍSPĚVKY ČLENSKÝCH STÁTŮ K MONITOROVACÍM METODÁM - PŘEHLEDY SHRNUTÍ A ZÁVĚRY PŘÍLOHA I GLOSÁŘ...163

6 PŘÍLOHA II ODKAZY PŘÍLOHA III SHRNUTÍ ÚDAJŮ O STÁVAJÍCÍM MONITOROVÁNÍ V ČLENSKÝCH STÁTECH 172 PŘÍLOHA IV KONTAKTY NA PRACOVNÍ SKUPINY PŘÍLOHA V KLÍČOVÉ ASPEKTY KE ZVÁŽENÍ PŘI MONITOROVÁNÍ KVALITATIVNÍCH SLOŽEK...180

7 1 Úvod Metodický pokyn: Účel dokumentu 1.1 Účel tohoto dokumentu 26 článků směrnice 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Rámcová směrnice - The Water Framework Directive) popisuje, jakým způsobem bude směrnice implementována. Dále byly vypracovány přílohy směrnice s cílem pomoci členským státům zajistit implementaci článků v souladu s požadavky směrnice. Vzhledem ke složitosti směrnice však tyto dodatky nemusí členským státům poskytnout pomocné pokyny v míře, v jaké potřebují. Cílem tohoto dokumentu spolu s dalšími metodickými pokyny vydanými Komisí je poskytnout odborníkům a zainteresovaným subjektům metodické pokyny k implementaci směrnice. Tento dokument se zaměřuje na poskytnutí metodických pokynů týkajících se ustanovení programů opatření se zvláštním důrazem na vhodnou volbu kvalitativních složek a návrh monitorovacích programů v souladu se čl. 8 a 11 a Přílohou V. 1.2 Pro koho jsou metodické pokyny určeny? Pokud je vaším úkolem některý z následujících bodů, věříme, že vám tyto metodické pokyny pomohou ve vaší práci: Provádíte monitorovací programy sami; Vedete a řídíte experty provádějící monitorování; Využíváte výsledků monitorování v rámci vaší účasti v procesu tvorby politiky; Předáváte zprávu o výsledcích monitorování Evropské unii v souladu s požadavky směrnice. 1.3 Co v metodických pokynech najdete Společný výklad pojmů a termínů Kapitola 2 vysvětluje klíčové pojmy a termíny směrnice. Tato kapitola je výsledkem rozsáhlého revizního procesu a v nejvyšší možné míře představuje společný výklad, na němž se shodly členské státy působící v pracovní skupině 2.7. Jsou zde vysvětleny následující termíny a pojmy: Výraz podporující ; Výraz vodní útvar ; Pojetí rizika, přesnosti a spolehlivosti; Monitorování mokřadů; Situační, provozní a průzkumný monitoring povrchových vod; Situační a provozní monitoring a monitoring kvantitativního stavu podzemních vod; 1

8 Monitorování povrchových vod v chráněných územích; Další aspekty týkající se monitorování jako například mezikalibrační porovnání a monitorování silně ovlivněných vodních útvarů Metodické pokyny k výběru kvalitativních složek Kapitola 3 obsahuje řadu tabulek shrnujících základní charakteristiky jednotlivých kvalitativních složek týkajících se povrchových vod a uvádějících způsob, jakým je každá z kvalitativních složek v členských státech monitorována. Kromě toho tato kapitola uvádí metodické pokyny týkající se vhodné volby povinných a doporučených kvalitativních složek a ukazatelů, které nejlépe charakterizují vlivy na povodí pro každý typ útvaru povrchových vod. Metodické pokyny k výběru ukazatelů pro podzemní vody jsou uvedeny v kapitole Nejlepší postupy a nástroje Kapitola 5 obsahuje metodické pokyny týkající se návrhu a implementace monitorovacích programů se zvláštním důrazem na vypracování programů opatření v souladu s čl. 11 a Přílohou V směrnice. Jsou zde uvedeny metodické pokyny týkající se vhodné volby vodních útvarů a monitorovacích míst v rámci vodních útvarů, jakož i četnosti odběru vzorků nutné pro implementaci situačních, provozních, průzkumných a kvantitativních monitorovacích programů pro sledování stavu a pro monitorování chráněných území. Tato kapitola shrnuje proces zřízení monitorovacího programu na základě cílů a výstupů identifikovaných a požadovaných směrnicí se zvláštním důrazem na zajištění přiměřené míry rizika, přesnosti a spolehlivosti Příklady nejlepších postupů v rámci stávajícího národního monitorování Kapitola 6 přináší přehled národních příspěvků, které v rámci monitorování poskytly jednotlivé členské státy. Soupis základních skutečností týkajících se příslušného monitoringu včetně názvu programu, členského státu, který danou metodu navrhuje, a odkazu na internetové stránky je uveden v Příloze IV. 1.4 Metodické pokyny k monitorování rámcový přístup Tyto metodické pokyny týkající se monitorování zajišťujícího implementaci Rámcové směrnice navrhují celkový metodický přístup k monitorování. Vzhledem k rozdílnosti vlivů na povodí, typů vodních útvarů, biologických společenství, jakož i hydromorfologických a fyzikálně chemických charakteristik v rámci Evropské unie se odpovídající implementace programů opatření v souladu s požadavky směrnice bude mezi jednotlivými členskými státy a povodími lišit. Zde navrhovanou metodologii je proto nutné upravit dle příslušných konkrétních podmínek. Záměrem těchto metodických pokynů není stanovit předepsané metody pro hodnocení a klasifikaci ekologického stavu. Není tomu tak vzhledem k následujícím faktorům: V rámci Evropské unie je již používána celá řada klasifikačních systémů, které potenciálně mohou být upraveny tak, aby splňovaly požadavky Rámcové směrnice, přičemž některé z těchto systémů se již staly součástí národních norem. 2

9 Jednotlivé členské státy jsou ve většině případů obeznámeny s místními přirozenými odchylkami týkajícími se biologických společenstev, hydromorfologických podmínek a fyzikálně chemických proměnných. Požadovaná detailnost informací o stanovišti se pro různé indikátory liší v závislosti na jejich citlivosti na přirozené odchylky v podmínkách stanoviště. Pro řadu požadovaných kvalitativních složek již existují mezinárodní, evropské a národní normy. Tyto metodické pokyny tedy poskytují rámec, v němž členské státy mohou buď použít/upravit své stávající metody, nebo v případech, kdy neexistují vhodné monitorovací a vyhodnocovací systémy, vytvořit nové systémy, které budou splňovat všechny požadavky Rámcové směrnice. Pozor! Metodologii obsaženou v těchto pokynech je nutné upravit dle regionálních nebo národních podmínek. Tyto metodologické pokyny předkládají celkový metodologický přístup. Vzhledem k rozdílnosti podmínek v rámci Evropské unie se logický přístup k jednotlivým otázkám a odpovědi na ně budou pro jednotlivá povodí lišit. Zde navrhovanou metodologii je tedy nutné upravit dle konkrétních podmínek. Ačkoliv si monitorování stavu povrchových a podzemních vod vyžádá vytvoření/přizpůsobení konkrétních hodnotících systémů, je naprosto nezbytné, aby členské státy zajistily, že do programů opatření budou zařazena následující klíčová kritéria: Vyhodnocení odchylky pozorovaných podmínek od referenčních podmínek, které by byly pro dané stanoviště typické; Systém zohledňuje přirozené a umělé odchylky ve fyzikálním stanovišti; Systém vysvětluje přirozenou a antropogenní proměnlivost všech kvalitativních složek všech typů vodních útvarů; Systém vysvětluje interakce mezi povrchovými a podzemními vodami; Systém sleduje veškeré potenciální dopady, aby tak umožnil důkladnou klasifikaci ekologického stavu. Zařazením výše uvedených klíčových kritérií do hodnotících systémů každého členského státu je zajištěno, že údaje o ekologické kvalitě budou Komisi poskytovány s využitím bezrozměrné klasifikační škály vyjadřující poměrné nebo podílové hodnoty ve vztahu k referenčním hodnotám. Členské státy tak budou nadále moci používat své stávající národní hodnoticí systémy (v případě, že existují) a zároveň budou Komisi poskytovat údaje o ekologickém stavu ve společném evropském formátu. Pozor! Co v těchto metodických pokynech nenajdete. Tyto metodické pokyny se zaměřují na požadavky na monitorování stanovené směrnicí. Metodické pokyny se nezaměřují na následující: Stanovení referenčních podmínek; Vytvoření hodnoticích a klasifikačních systémů; Monitorování mokřadů; Analýza dat a předkládání zpráv. 3

10 Implementace směrnice: přípravná fáze 1.5 Prosinec 2000: milník ve vodní politice Dlouhý vyjednávací proces 22. prosinec 2000 zůstane milníkem v historii evropské vodní politiky: v tento den byla v Úředním věstníku Evropských společenství publikována Rámcová směrnice o vodní politice (uváděná také jako směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. října 2000 ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky) a tímto vstoupila v platnost. Tato směrnice je výsledkem diskusí a vyjednávání probíhajících mezi širokou řadou odborníků, zainteresovaných subjektů a politiků po více než pět let. Tento proces kladl důraz na širokou shodu ohledně klíčových principů hospodaření s vodou, které v současné době tvoří základ Rámcové směrnice. 1.6 Rámcová směrnice: nové úkoly pro vodní politiku EU Jaký je účel směrnice? Směrnice stanovuje rámec pro ochranu veškerých vod (včetně vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod), který: zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních zdrojů; podpoří trvale udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochraně vodních zdrojů; povede ke zvýšené ochraně a zlepšení vodního prostředí prostřednictvím specifických opatření pro cílené snižování vypouštění, emisí a úniků prioritních látek a zastavení nebo postupné odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek; zajistí cílené snižování znečišťování podzemních vod a zabrání jejich dalšímu znečišťování; přispěje ke zmírnění účinků povodní a období sucha a co je hlavním cílem směrnice? Celkově si směrnice klade za cíl dosažení dobrého stavu veškerých vod do roku Jaká klíčová opatření musejí členské státy přijmout? Do roku 2003 vymezit jednotlivá povodí ležící na jejich území, přiřadit je jednotlivým oblastem povodí a určit kompetentní úřady (čl. 3, čl. 24); Do roku 2004 charakterizovat oblasti povodí ve smyslu vlivů a dopadů na užívání vody a ekonomických aspektů s ním souvisejících včetně 4

11 vypracování registru chráněných území nacházejících se v oblasti povodí (čl. 5, čl. 6, Příloha II, Příloha III); Do roku 2006 provést společně s Evropskou komisí mezikalibraci klasifikačních systémů ekologického stavu (čl. 2 (22), Příloha V); Do roku 2006 zprovoznit monitorovací sítě (čl. 8); Na základě spolehlivého monitorování a analýzy charakteristik povodí stanovit do roku 2009 program opatření směřujících k nákladově efektivnímu dosažení environmentálních cílů Rámcové směrnice (čl. 11, Příloha III); Do roku 2009 vypracovat a zveřejnit plány povodí pro každou oblast povodí včetně vymezení silně ovlivněných vodních útvarů (čl. 13, čl. 4.3); Do roku 2010 implementovat cenovou politiku ve vztahu k vodě, která zlepší udržitelné využívání vodních zdrojů (čl. 9); Do roku 2012 zavést opatření programu do praxe (čl. 11); Do roku 2015 zavést programy opatření a dosáhnout příslušných environmentálních cílů (čl. 4). Pozor! Z důvodu technické proveditelnosti, neúměrných nákladů nebo přírodních podmínek nemusejí členské státy vždy dosáhnout dobrého stavu vody pro všechny vodní útvary v dané oblasti povodí do roku V případě těchto podmínek, které budou konkrétně vysvětleny v příslušných plánech povodí, nabízí Rámcová směrnice členským státům možnost plánovat a implementovat opatření ve dvou dodatečných šestiletých cyklech. 1.8 Změna procesu řízení informace, konzultace a účast Čl. 14 směrnice uvádí, že členské státy podpoří aktivní zapojení všech zainteresovaných stran při uplatňování směrnice a vypracování plánů povodí. Členské státy také budou veřejnost včetně uživatelů informovat o následujícím a předloží následující k připomínkám: Do roku 2006 předloží časový plán a program prací pro zpracování plánů povodí a vyhlásí příslušný připomínkový postup; Do roku 2007 předloží předběžný přehled významných problémů hospodaření s vodou v daném povodí; Do roku 2008 předloží návrh plánu povodí. Integrace: klíčový koncept Rámcové směrnice Pojem integrace je ústředním konceptem Rámcové směrnice. Integrace je považována za základní princip ochrany vody v oblasti povodí: Integrace environmentálních cílů, sloučení kvalitativních, ekologických a kvantitativních cílů ochrany vysoce cenných vodních ekosystémů a zajištění všeobecně dobrého stavu dalších vod; Integrace všech vodních zdrojů, sloučení sladkovodních povrchových a podzemních vodních útvarů, mokřadů a pobřežních vodních zdrojů na úrovni povodí; 5

12 Integrace všech typů využití vody, jejich funkcí a hodnot v rámci společného rámce politiky, tj. přezkoumání vod z hlediska ekologického, z hlediska zdravotního, z hlediska lidské spotřeby, z hlediska hospodářského, přepravního, rekreačního a z hlediska sociálního přínosu; Integrace vědních oborů, analýz a odborných přístupů spojující přístup z hlediska hydrologie, hydrauliky, ekologie, chemie, pedologie, technologického inženýrství a ekonomie za účelem vyhodnocení současných vlivů a dopadů na vodní zdroje a stanovení opatření směřujících k dosažení environmentálních cílů směrnice nákladově nejefektivnějším způsobem; Integrace legislativy v oblasti vody do jednotného a koherentního rámce. Požadavky některých starých legislativních norem v oblasti vody (např. směrnice o rybných vodách) byly Rámcovou směrnicí přeformulovány tak, aby odpovídaly modernímu ekologickému myšlení. Po uplynutí přechodného období budou tyto staré směrnice zrušeny. Další legislativní normy (např. směrnice o nitrátech a směrnice o čištění městských odpadních vod) je nutno v rámci plánů povodí, v nichž vytvářejí základ pro programy opatření, koordinovat; Integrace všech významných ekologických aspektů a aspektů hospodaření s vodami týkajících se udržitelného plánování povodí včetně těch, které překračují rámec Rámcové směrnice, jako například ochrana před povodněmi a jejich prevence; Integrace široké škály opatření včetně cenových, ekonomických a finančních nástrojů v rámci přístupu jednotného řízení s cílem dosáhnout environmentálních cílů směrnice. Programy opatření jsou definovány v plánech povodí vypracovaných pro každou oblast povodí; Integrace zainteresovaných subjektů a občanské společnosti do rozhodovacích procesů prostřednictvím transparentnosti těchto procesů a informováním veřejnosti jakož i nabídnutím jedinečné příležitosti zúčastněným subjektům zapojit se do přípravy plánů povodí; Integrace různých rozhodovacích procesů na různých úrovních ovlivňujících stav vodních zdrojů a vod na místní, regionální a národní úrovni v zájmu zajištění efektivního hospodaření se všemi vodami; Integrace hospodaření s vodou na úrovni jednotlivých členských států v souvislosti s povodími sdílenými několika státy, stávajícími a/nebo budoucími členskými státy Evropské unie. 1.9 Jakým způsobem je implementace podporována? Aktivity směřující k podpoření implementace Rámcové směrnice probíhají ve stávajících členských státech Evropské unie i v kandidátských zemích. Mezi příklady těchto aktivit patří konzultace s veřejností, příprava národních metodických pokynů, pilotní aktivity zaměřené na testování konkrétních aspektů směrnice nebo proces celkového plánování, diskuse o institucionálním rámci, případně zavádění výzkumných programů zaměřujících se na Rámcovou směrnici. Květen 2001 Švédsko: členské státy, Norsko a Evropská komise odsouhlasily Společnou implementační strategii Hlavním cílem této strategie je poskytnout podporu při implementaci Rámcové směrnice vypracováním jejího koherentního, společného výkladu a vypracováním metodických pokynů zaměřujících se na klíčové aspekty směrnice. Mezi základní principy této společné strategie patří sdílení informací a zkušeností, příprava 6

13 společných metodologií a přístupů, zapojení expertů z kandidátských zemí a zapojení stran zainteresovaných na hospodaření s vodou. V souvislosti s touto společnou implementační strategií byla ustanovena řada pracovních skupin a zahájena řada společných aktivit zaměřujících se na přípravu a testování právně nezávazných metodických pokynů. Nad těmito pracovními skupinami dohlíží strategická koordinační skupina, která podléhá přímo ředitelům pro vodní politiku Evropské unie a Evropské komise zastávajícím úlohu rozhodujícího subjektu stanovujícího Společnou implementační strategii. Byla vytvořena pracovní skupina zaměřující se jmenovitě na otázky monitoringu. Hlavním krátkodobým cílem této skupiny bylo vypracovat právně nezávazné praktické metodické pokyny a podpořit tak implementaci požadavků na monitoring stanovených Rámcovou směrnicí. Členy této pracovní skupiny jsou vědci, techničtí experti a zainteresované subjekty z členských států Evropské unie, z omezeného počtu zemí kandidujících na vstup do Evropské unie a z místních organizací působících v kandidátských zemích, kterých se monitoring dotýká a které jsou zainteresovány na vodní a ekologické politice. V zájmu zajištění odpovídajících vstupů a zpětné vazby od širší veřejnosti v průběhu přípravy metodických pokynů a s cílem vyhodnotit předchozí verze tohoto dokumentu obsahujícího metodické pokyny zorganizovala pracovní skupina pro monitoring několik diskusí a setkání s účelem získat zpětnou vazbu, mezi něž patřily například pracovní schůzky a workshopy. Shrnutí hlavních diskusí a zorganizovaných akcí najdete v Příloze VII. Pozor! Experty zapojené do pracovní skupiny pro monitoring můžete kontaktovat. Seznam členů pracovní skupiny 2.7 (pracovní skupina pro monitoring) s úplnými kontaktními informace najdete v Příloze V. Pokud potřebujete získat informace pro přípravu vlastních aktivit, kontaktujte člena pracovní skupiny z vaší země. Pokud mate zájem o podrobnější informace o konkrétních rozsahových a testovacích pilotních studiích, můžete také kontaktovat přímo osobu odpovědnou za realizaci těchto studií. Přípravy metodických pokynů: interaktivní proces V průběhu velmi krátkého období bylo do přípravy těchto metodických pokynů v různé míře zapojeno velké množství expertů a zainteresovaných subjektů. Do přípravy dokumentu byli zapojeni prostřednictvím následujících aktivit: pravidelné schůzky více než 40 expertů a zainteresovaných subjektů, kteří jsou členy pracovní skupiny 2.7; zorganizování čtyř workshopů s cílem představit a projednat aktivity a předběžné výstupy pracovní skupiny Schůzka č. 1 pracovní skupiny v červnu 2001 Řím, Itálie. Diskuse o navrhovaném pracovním harmonogramu a příspěvcích jednotlivých členských států. - Schůzka koordinačního týmu pracovní skupiny v listopadu 2001 Brusel, Belgie. Schůzka s malou skupinou expertů z vedoucích zemí s cílem projednat postup v realizaci pracovního plánu a dohodnout se na následujících fázích. - Schůzka č. 2 pracovní skupiny v lednu 2002 Řím, Itálie. Prezentace a diskuse prvního návrhu dokumentu. Stanovení oblastí k připomínkám a příspěvků jednotlivých členských států. 7

14 - Schůzka č. 3 pracovní skupiny v červnu 2002 Brusel, Belgie. Prezentace revidovaného návrhu dokumentu a diskuse. - Schůzka č. 4 pracovní skupiny v září 2002 Kodaň, Dánsko. Prezentace konečného návrhu dokumentu k připomínkám a diskusi. Pravidelné interakce s experty z dalších pracovních skupiny v rámci společné implementační strategie, především s experty zabývajícími se hodnocením vlivů a dopadů, mezikalibrací, referenčními podmínkami, podzemními vodami, pobřežními vodami a plánováním povodí. Tři setkání s cílem projednat a vyhodnotit metodické pokyny. Konečné vyhodnocení návrhu metodických pokynů (týkající se obsahu i formátu tohoto dokumentu) bylo provedeno následně po schůzce pracovní skupiny v Kodani. Kritéria uplatňovaná při hodnocení pokynů byla úplnost, logická konzistence, praktičnost, snadnost použití, srozumitelnost a užitečnost a integrace s dalšími oblastmi a prvky směrnice. 8

15 2 Společné chápání požadavků na monitoring stanovených Rámcovou směrnicí o vodní politice 2.1 Požadavky Rámcové směrnice na monitoring Čl. 8 Rámcové směrnice stanovuje požadavky na monitoring stavu povrchových vod, podzemních vod a chráněných území. Programy pro monitorování stavu vod jsou zřizovány za účelem zajištění souvislého a úplného přehledu o stavu vod v každé oblasti povodí. Programy musejí být uvedeny do provozu nejpozději 22. prosince 2006 a musejí odpovídat požadavkům uvedeným v Příloze V. Příloha V uvádí, že informace z monitorování povrchových vod jsou nezbytné pro: Klasifikaci stavu (Pozn.: Členské státy musejí pro každou oblast povodí na svém území poskytnout mapu zachycující klasifikaci ekologického a chemického stavu každého vodního útvaru při použití barevného označení stanoveného Rámcovou směrnicí.); Doplnění a ověření postupu pro hodnocení rizik uvedeného v Příloze II; Efektivní a účinné navržení budoucích programů pro sledování stavu vod; Hodnocení dlouhodobých změn v přírodních podmínkách; Hodnocení dlouhodobých změn vyplývajících z rozšířené antropogenní činnosti; Odhad zatížení znečišťujícími látkami přenášeného přes mezinárodní hranice nebo vypouštěného do moří; Odhad změn ve stavu útvarů, které byly identifikovány jako ohrožené, na základě přijetí kroků ke zlepšení nebo k prevenci zhoršování jejich stavu; Zjištění příčin, proč vodní útvary nesplňují environmentální cíle v případech, kdy se nepodařilo identifikovat důvody; Zjišťování rozsahu a dopadů havarijního znečištění; Používání v mezikalibračním cvičení (Pozn.: Nejde o požadavek čl. 8.); Hodnocení splňování standardů a cílů chráněných území; Kvantifikaci referenčních podmínek (pokud existují) pro útvary povrchových vod. (Pozn.: Jde o požadavek Přílohy II.). Příloha V také uvádí, že informace ze sledování stavu podzemních vod jsou nezbytné pro: Poskytování spolehlivého hodnocení kvantitativního stavu všech útvarů podzemních vod nebo skupin útvarů (Pozn.: Členské státy musejí pro každou oblast povodí na svém území poskytnout mapu zachycující klasifikaci ekologického a chemického stavu každého vodního útvaru nebo skupiny útvarů při použití barevného označení stanoveného Rámcovou směrnicí.); Odhadování směru a odtoku z útvarů podzemních vod, které překračují hranice členských států; 9

16 Doplnění a ověření postupu hodnocení dopadů; Získání informací pro vyhodnocení dlouhodobých trendů způsobených jak změnami přírodních podmínek, tak antropogenní činností; Zjištění chemického stavu všech útvarů podzemních vod nebo skupin útvarů, které byly identifikovány jako rizikové (Pozn.: Členské státy musejí pro každou oblast povodí na svém území poskytnout mapu zachycující klasifikaci ekologického a chemického stavu každého vodního útvaru nebo skupiny útvarů při použití barevného označení stanoveného Rámcovou směrnicí.); Stanovení přítomnosti významných a trvale vzestupných trendů koncentrace znečišťujících látek (Pozn.: Členské státy musejí na mapách chemického stavu černou tečkou označit ty útvary podzemních vod, kde existuje významný vzestupný trend.); Hodnocení zvrácení takových trendů v koncentraci znečišťujících látek v podzemních vodách (Pozn.: Členské státy musejí na mapách chemického stavu modrou tečkou označit ty útvary podzemních vod, kde byl významný vzestupný trend zvrácen.) Předávání zpráv V plánech povodí musí být obsaženo následující: Mapy monitorovacích sítí; Mapy stavu vod; Na mapách musejí být označeny ty útvary podzemních vod, které vykazují značný vzestupný trend koncentrace znečišťujících látek, a ty útvary podzemních vod, kde byly tyto trendy zvráceny; Odhady spolehlivosti a přesnosti dosažené monitorovacími systémy. V Příloze V jsou popsány tři typy monitoringu 1 povrchových vod: situační monitoring, provozní monitoring a průzkumný monitoring. Pro podzemní vody je požadována monitorovací síť úrovně hladin, která bude poskytovat spolehlivé hodnocení kvantitativního stavu všech útvarů podzemních vod nebo jejich skupin, včetně zdrojů podzemních vod, které jsou k dispozici. Je nutno poznamenat, že samotná monitorovací síť úrovně hladin nebude schopna toto hodnocení zajistit. Co se týče chemického stavu podzemních vod, je požadován situační a provozní monitoring. Doplňkovým cílem situačního a provozního monitoringu podzemních vod je poskytování informací, které budou moci být využívány při hodnocení a stanovování přítomnosti dlouhodobých trendů koncentrací znečišťujících látek. Údaje situačního monitoringu by měly být též využity při hodnocení dlouhodobých trendů přírodních podmínek. Tyto postupy je třeba doplnit monitorovacími programy požadovanými pro chráněná území registrovaná podle čl. 6. Příloha V popisuje pouze požadavky pro chráněná území pitné vody v povrchových vodách a chráněná území stanovišť a druhů. Členské státy mohou integrovat monitorovací programy vytvořené pro jiná chráněná území do programů vytvářených v rámci Rámcové směrnice. To pravděpodobně přispěje ke zvýšení efektivity nákladů na jednotlivé programy. 1 V kontextu směrnice znamená monitoring shromažďování údajů a informací o stavu vod a nezahrnuje přímé měření emisí a vypouštění do vod. To řeší pracovní skupina 2.1, IMPRESS. 10

17 2.2 Které vodní útvary by měly být monitorovány Rámcová směrnice zahrnuje veškeré vody 2 včetně vnitrozemských vod (povrchové a podzemní vody) a brakických a pobřežních vod až do vzdálenosti jedné mořské míle (a pro chemický stav rovněž i teritoriální vody, které mohou sahat až do vzdálenosti 12 námořních mil) od základní čáry členského státu nezávisle na velikosti a vlastnostech 3. Tento celkový objem vod je pro účely implementace Rámcové směrnice rozdělen do geografických nebo administrativních jednotek: povodí, oblast povodí a vodní útvar 4. Kromě toho je třeba k jednotlivým povodím (oblastem povodí) přidružit i podzemní vody a pásy pobřežních vod. Zatímco povodí je geografická oblast ve vztahu k hydrologickému systému, oblast povodí musí být stanovena členským státem v souladu s Rámcovou směrnicí jako hlavní jednotka pro správu povodí 5. Jedním z klíčových cílů Rámcové směrnice je předcházení dalšímu zhoršování stavu vodních ekosystémů a v souladu s potřebou vody i suchozemských ekosystémů a mokřadů přímo závislých na vodních ekosystémech, a dále jejich ochrana a zlepšování stavu. Úspěšnost Rámcové směrnice při dosahování tohoto cíle a s ním spojených úkolů bude poměřována především stavem vodních útvarů. Vodní útvary jsou tudíž jednotkami, které budou používány při předávání zpráv a hodnocení plnění hlavních environmentálních cílů Rámcové směrnice. Nicméně je třeba zdůraznit, že stanovení vodního útvaru je nástrojem, nikoli cílem jako takovým. Monitorování je provázaná činnost prostupující celou Rámcovou směrnicí a existují zde důležitá vzájemná propojení s dalšími články a přílohami Rámcové směrnice. Klíčovým článkem v souvislosti s monitorováním a vytvořením příslušných programů pro povrchové a podzemní vody je čl. 5. Obrázky 2.1 a 2.2 shrnují vztah mezi čl. 5 a 8 pro povrchové a podzemní vody. Čl. 5 vyžaduje, aby byly charakterizovány oblasti povodí a v souladu s Přílohou II byl zhodnocen environmentální dopad lidské činnosti. První hodnocení musejí být provedena do 22. prosince Hodnocení rizik bude průběžné, neboť bude požadováno pro plány povodí, které budou následovat. První hodnocení musejí být dokončena dva roky před tím, než bude třeba uvést do provozu monitorovací programy. Příloha II popisuje proces, jakým jsou útvary povrchových vod identifikovány, jak jsou kategorizovány a následně typizovány podle systému A nebo B, které jsou uvedeny v části 1.2 Přílohy. Pro každý typ útvaru povrchových bod je třeba stanovit typově specifické referenční podmínky. Právě s typově specifickými referenčními podmínkami z každého typu útvaru povrchových vod budou výsledky monitorování srovnávány pro získání hodnocení stavu vodního útvaru kategorizovaného v příslušném typu vodních útvarů. Informace o typu a velikosti významných antropogenních vlivů, kterým jsou útvary povrchových vod v každém povodí vystaveny, musejí být shromážděny a uchovávány. Musí existovat hodnocení citlivosti stavu útvarů povrchových vod na identifikované vlivy a možnosti, že útvary povrchových vod v rámci povodí nebudou schopny vyhovět cílům environmentální kvality, které pro ně byly stanoveny podle čl. 4. Toto hodnocení bude využívat existující údaje z monitorování: rozsah údajů se mezi jednotlivými státy bude značně lišit. Je možné použít také expertní posudky, případně modelování (tj. hodnocení rizik). Pro první hodnocení nebudou 2 Převzato z horizontálního pokynu o používání termínu vodní útvar, verze Čl. 2 (1), (2) a (3) 4 Čl. 2 (13), (15), (10) a (12) 5 Čl. 2 (15) 11

18 k dispozici údaje vyplývající z monitorovacích programů podle čl. 8, neboť ty nebudou v provozu do konce roku Údaje by měly být k dispozici pro následující hodnocení pro budoucí plány povodí. Nicméně celá řada zemí již rozsáhlé monitorovací programy má. Obrázek 2.1 Diagram ilustrující vztah mezi čl. 5 a čl. 8 při navrhování monitorovacích programů pro povrchové vody Assessment of longterm changes in natural conditions and changes from anthropogenic activity Article 5 requirements Article 8 requirements Legenda Annex II analyses Analýza podle Přílohy II Article 5 requirements Požadavky vyplývající z čl. 5 Assesment of long-term changes in natural conditions and changes from antropogenic activity - Identify water bodies - Characterise bodies - Identify pressures - Collate existing monitoring data Hodnocení dlouhodobých změn v přírodních podmínkách a změn vyplývajících z antropogenních činností - Určení vodních útvarů - Charakterizace útvarů - Určení vlivů - Shromáždění existujících údajů z monitorování Article 8 requirements Požadavky vyplývající z čl. 8 Asses risk to objectives Reports of accidents Design surveillance monitoring programme - Further characterisation where relevant - Identify new pressures - Collate new monitoring data Design operational monitoring programme Design investigative monitoring programme Monitor Improve risk assesment Revise design of programme Classify status of water bodies Publish maps of status in River Basin Management Plan Hodnocení rizik, která ohrožují cíle Zprávy o haváriích Návrh situačního monitorovacího programu - Další charakterizace tam, kde je třeba - Určení nových vlivů - Shromáždění nových údajů z monitorování Návrh provozního monitorovacího programu Návrh průzkumného monitorovacího programu Monitorování Zlepšení hodnocení rizika Revize návrhu programu Klasifikace stavu vodních útvarů Publikace map stavů v plánu povodí 12

19 Obrázek 2.2 Diagram ilustrující vztah mezi čl. 5 a čl. 8 při navrhování monitorovacích programů pro podzemní vody Assessment of longterm changes in natural conditions and changes from anthropogenic activity Article 5 requirements Article 8 requirements Legenda Annex II analyses Analýza podle Přílohy II Article 5 requirements Požadavky vyplývající z čl. 5 Assesment of long-term changes in natural conditions and changes from antropogenic activity - Identify water bodies - Characterise bodies - Identify pressures - Collate existing monitoring data Hodnocení dlouhodobých změn v přírodních podmínkách a změn vyplývajících z antropogenních činností - Určení vodních útvarů - Charakterizace útvarů - Určení vlivů - Shromáždění existujících údajů z monitorování Article 8 requirements Požadavky vyplývající z čl. 8 Asses risk to objectives Design operational monitoring programme Design surveillance monitoring programme - Further characterisation where relevant - Identify new pressures - Collate new monitoring data Design quantitative monitoring programme Improve risk assesment Monitor Revise design of programme Classify chemical status Classify quantitative status Establish presence of significant trends Classify status of groundwater bodies Publish maps of status in River Basin Management Plan Hodnocení rizik, která ohrožují cíle Návrh provozního monitorovacího programu Návrh situačního monitorovacího programu - Další charakterizace tam, kde je třeba - Určení nových vlivů - Shromáždění nových údajů z monitorování Návrh kvantitativního monitorovacího programu Zlepšení hodnocení rizika Monitorování Revize návrhu programu Klasifikace chemického stavu Klasifikace kvantitativního stavu Stanovení výskytů významných trendů Klasifikace stavu útvarů podzemních vod Publikace map stavů v plánu povodí 13

20 Hodnocení rizik podle Přílohy II tudíž hraje klíčovou roli při počátečním navrhování a následné revizi monitorovacích programů požadovaných Rámcovou směrnicí. Rámcová směrnice zavádí flexibilní hierarchický systém pro monitorování nejrůznějších typů vodních útvarů po celé Evropě, což odráží skutečnost, že přírodní, fyzikální a geologické podmínky a antropogenní vlivy se v rámci Evropy značně liší. Z tohoto důvodu nemusí být monitorovací systém navržený pro jednu část Evropy zcela vyhovující pro jinou část. Rámcová směrnice se spíše pokouší najít cestu k harmonizaci výsledků monitorovacích systémů a ekologických hodnocení, než že by chtěla zavádět ve všech zemích jednotný systém hodnocení ekologické kvality. Pozor! Metodologii obsaženou v těchto pokynech je nutné upravit dle regionálních nebo národních podmínek. Tyto metodologické pokyny předkládají celkový pragmatický přístup. Vzhledem k různorodosti podmínek v Evropské unii mohou členské státy aplikovat pokyn flexibilním způsobem tak, aby jim pomohl vyřešit problémy, které se v jednotlivých povodích liší. Tento navrhovaný pokyn bude muset být tudíž upraven pro konkrétní podmínky. Prováděné změny by nicméně měly být odůvodněné a transparentním způsobem o nich musejí být podávány zprávy. Cílem monitorování je vytvořit souvislý a vyčerpávající přehled o stavu vod v každé oblasti povodí a musí umožňovat klasifikaci všech útvarů povrchových vod do jedné z pěti tříd 6 a podzemních vod do jedné ze dvou tříd 7. To ovšem neznamená, že na každém vodním útvaru bude muset být monitorovací stanice. Členské státy budou muset zajistit, aby byl monitorován dostatečný počet jednotlivých vodních útvarů pro každý typ vodních útvarů. Budou muset rovněž určit, kolik stanic bude potřeba nainstalovat u vodního útvaru ke stanovení jeho ekologického a chemického stavu. Proces výběru vodních útvarů a monitorovacích stanic by měl zahrnovat statistické hodnoticí postupy a měl by zajistit, aby přehled o stavu vod vykazoval přijatelnou hladinu spolehlivosti a přesnosti. Existuje flexibilita co se týče četnosti monitorování odrážející fakt, že některé determinanty a kvalitativní složky (u povrchových vod) budou vykazovat vyšší proměnlivost než jiné. Členské státy mohou své monitorovací programy a zdroje naplánovat tak, že ne všechny vybrané kvalitativní složky (u povrchových vod) a chemické ukazatele (u podzemních vod) bude nutné sledovat na všech stanicích a každoročně. To by mělo zajistit, že nedojde k situaci, kdy jednotlivé státy musejí monitorovat chemické látky, o kterých je známo, že se v povodí nevyskytují, s výjimkou případů, kdy je požadováno ověření hodnocení rizik. Stručně řečeno, je možné vytvořit cílené monitorovací programy efektivní z hlediska nákladů. Důležitým aspektem při vytváření monitorovacích programů je kvantifikace časové a prostorové proměnlivosti kvalitativních složek a parametrů indikativních pro kvalitativní složky příslušných útvarů povrchových vod. Ty, které vykazují vysokou míru proměnlivosti, mohou vyžadovat odběr vyššího počtu vzorků (a tudíž vyšší náklady), než ty, které jsou stabilnější nebo předpověditelnější. Proměnlivost může být rovněž omezena nebo kontrolována prostřednictvím 6 Příloha V Příloha V a

21 odpovídajícího cíleného nebo stratifikovaného vzorkovacího programu, který sbírá údaje v omezeném, ale dobře definovaném vzorkovacím okně. Pro útvary povrchových vod Rámcová směrnice požaduje, aby v situačním programu byl monitorován dostatečný počet útvarů povrchových vod, který by poskytl hodnocení celkového stavu povrchových vod v každém povodí a dílčím povodí v rámci oblastí povodí. Provozní monitoring má určit stav těch vodních útvarů, které byly identifikovány jako rizikové z hlediska splnění environmentálních cílů, a má posoudit jakékoli změny v tomto stavu vyplývající z programů opatření. Programy provozního monitoringu musejí používat ukazatele indikativní pro kvalitativní složku nebo složky, které jsou nejvíce citlivé na vliv nebo vlivy, kterým je útvar nebo skupina útvarů vystavena. To znamená, že při klasifikaci stavu je možné použít nejnižší počet odhadovaných hodnot kvalitativních složek. To pomůže omezit chyby v hodnocení stavu. Provozní monitoring bude tudíž ze své podstaty méně náchylný k chybám než situační monitoring, který používá odhady všech kvalitativních složek (tj. možnost, že vodní útvar bude chybně klasifikován, je u provozního monitoringu teoreticky nižší, vše ostatní je stejné). Při monitorování je pro odhadování hodnot příslušné složky biologické kvality třeba používat ukazatele. Tam, kde je spolehlivost odhadu na základě jednoho ukazatele považována za nepřijatelnou, je možné použít několik ukazatelů a zavést metodu vážení tak, aby bylo dosaženo přijatelné spolehlivosti odhadované hodnoty kvalitativní složky. To rovněž přispěje ke snížení počtu chyb v hodnocení stavu. Je také možné vybrat ukazatele, pro které je možné nejspolehlivěji stanovit referenční podmínky a které vykazují při monitorování jen malé chyby, jež jsou dobře známé. Cílem vymezení vodních útvarů je umožnit přesný popis stavu povrchových a podzemních vod a poskytnout solidní základ pro správu vodního prostředí. Počet vodních útvarů potřebný pro monitorovací programy bude proto silně záviset na míře proměnlivosti stavu vodního prostředí a také na rozsahu a charakteristikách povrchových vod na území členského státu (např. počet jezer, zda má členský stát pobřeží atd.). Tam, kde existují četné a značné rozdíly ve stavu, bude četnost vodních útvarů stejná, aby tyto rozdíly odrazila. Tam, kde je stav podobný, vodní útvary budou spíše větší a bude jich tudíž méně. Rozsah monitorovacích programů bude záviset do určité míry na počtu vodních útvarů - nebo přesněji řečeno na rozsahu a proměnlivosti dopadů na vodní prostředí. Objem monitorování bude ale též záviset na tom, do jaké míry je možné charakteristiky a rozsah vlivů na vodní útvary členského státu seskupit pro účely monitorování. 2.3 Vyjasnění termínu podporující Rámcová směrnice specifikuje kvalitativní složky pro klasifikaci ekologického stavu 8, které zahrnují hydromorfologické složky podporující biologické složky a chemické a fyzikálně chemické složky podporující biologické složky. Pro situační monitoring je požadováno sledování ukazatelů indikativních pro všechny biologické, hydromorfologické a veškeré obecné a specifické fyzikálně chemické kvalitativní složky. Pro provozní monitoring by měly být používány ukazatele indikativní pro složky biologické a hydromorfologické kvality nejcitlivější na vlivy, kterým je útvar vystaven, a veškeré vypouštěné prioritní látky a další látky vypouštěné v podstatných množstvích. Klasifikace ekologického stavu 9 vodního 8 Příloha V Příloha V

22 útvaru musí být vyjádřena nižšími hodnotami výsledků monitorování biologických a fyzikálně chemických ukazatelů pro příslušné kvalitativní složky klasifikované v souladu s normativní definicí 10. Podpůrný znamená, že hodnoty fyzikálně chemických a hydromorfologických kvalitativních složek jsou takové, které podporují biologická společenstva určitého ekologického stavu, což respektuje fakt, že biologická společenstva jsou produktem svého fyzikálního a chemického prostředí. Poslední dva faktory zásadním způsobem určují typ vodního útvaru a stanoviště, a tudíž typově specifickou biologickou populaci. Není cílem, aby tyto podpůrné složky byly používány jako náhrada za biologické složky pro situační a provozní monitoring. Monitorování nebo hodnocení fyzikálních a fyzikálně chemických kvalitativních složek podpoří interpretaci hodnocení a klasifikaci výsledků, získaných na základě monitoringu složek biologické kvality. Klasifikace ekologického stavu je zvažována pracovní skupinou 2.3 pro stanovení referenčních podmínek a hranic klasifikace ekologického stavu vnitrozemských povrchových vod a pracovní skupinou 2.4 pro typologii, referenční podmínky a klasifikační systémy pro brakické a pobřežní vody. Pro informace o používání kvalitativních složek pro klasifikaci ekologického stavu odkazujeme čtenáře na pokyny vypracované těmito dvěma pracovními skupinami. Rámcová směrnice umožňuje členským státům, aby provedly odhad hodnot složek biologické kvality při použití dat z monitorování ukazatelů indikativních pro složky biologické kvality. Použití indikativních ukazatelů by mělo přispět ke spolehlivým hodnocením, která budou efektivní z hlediska nákladů: 1. Monitorování celých složek biologické kvality, např. četnosti všech druhů ryb v každém vodním útvaru, může být velmi obtížný úkol. Rámcová směrnice proto umožňuje, aby členské státy použily druhy nebo skupiny druhů zastupující kvalitativní složku jako celek pro daný monitorovací systém Za druhé, možnost používat více než jeden ukazatel pro odhad hodnoty složek biologické kvality představuje důležitý nástroj pro předcházení nepřijatelnému riziku chybné klasifikace. Je to možné proto, že výsledky různých ukazatelů lze křížově prověřit. Pokud jeden výsledek není v souladu s jiným, může to znamenat, že je třeba více údajů, aby bylo dosaženo požadované spolehlivosti v odhadované hodnotě kvalitativní složky. V některých situacích bude možná potřeba použít jeden nebo dva nebiologické ukazatele. Například pokud vliv, kterému je vodní útvar vystaven, vede k hydromorfologickým změnám, např. ke zmenšování plochy stanoviště, odhad hodnot četnosti biologických složek na zbývající části stanoviště může být proveden za použití biologických ukazatelů. Nicméně aby bylo možné provést požadovaný odhad účinků ztráty plochy stanoviště na četnost kvalitativních složek ve vodním útvaru jako celku, je třeba tyto odhady kombinovat s nebiologickým měřením omezování plochy stanoviště. V jiné situaci biologický ukazatel umožňuje provést odhad hodnoty složky biologické kvality, např. četnosti fytoplanktonu, ale chyby v tomto odhadu neumožňují dosáhnout přijatelné hladiny spolehlivosti v klasifikaci stavu. Vliv, kterému je vodní útvar vystaven, také ovlivňuje nebiologický ukazatel, koncentraci fosforu. Monitorování tohoto ukazatele muže být tudíž použito pro 10 Příloha V Příloha V 1.4.1(i) 16