OVINY. DUBEN 2013 zpravodaj metody RUŠ ZE ZIMNÍHO SPÁNKU. Ludmila Cartus Photography

Transkript

1 OVINY DUBEN 2013 zpravodaj metody RUŠ Ludmila Cartus Photography JARNÍ VY ENÍ ZE ZIMNÍHO SPÁNKU

2 OD EVIČKY NA ÚVOD Milí přátelé, RUŠáčci, zdravíme vás srdečně s prvním číslem našeho časopisu v roce Rok pro nás začal pracovně. Hned na začátku ledna proběhl v historii RUŠky první kurz se zaměřením na oči. Výsledky nás příjemně překvapily více si o tom můžete přečíst v samostatném článečku a se svými zážitky z kurzu se s vámi podělí účastník David. Následoval poslední certifikovaný kurz RUŠ 2 a byl taky moc příjemný a úspěšný. Více než polovina účastníků odjížděla domů s certifikátem. To je výrazný posun od toho podzimního. Pomohlo k tomu taky mailové opakování učiva z jedničky před kurzem. Účastníci přijeli našprtaní a s dočištěnými základními vztahy. V únoru, jak zřejmě víte, jsme měli dovolenou. Po intenzivním roce plném kurzů a práce, jsme si cestu po jižní Indii opravdu užili a změnu činnosti vychutnali do posledního kousku duše. Cesta nám přinesla mnohá poznání, pochopení, setkání, souznění, zážitky a prožitky. Ti, kteří přišli na setkání s promítáním fotek u nás doma, mohli pocítit kousek té nevšednosti a niternosti. A pro vás ostatní připravíme článek s krátkou fotoreportáží do příštího čísla RUŠovin. V březnu už jsme zvládli kurz jedničku a poslední certifikační trojku. Účastníci obou kurzů nám udělali velkou radost (věříme, že i sobě ). Nováčci byli vnímaví a učenliví a jejich výsledky skvělé. No, a ze trojky odjíždělo 20 nových kvalitních terapeutů. Paráda. Vůbec byl tento kurz výjimečný a pokud někdo odjel bez certifikátu, bylo to jen díky jeho nejistotě v sobě či při vedení klienta, nikoliv, že by neuměl teorii, nebo že by neměl RUŠku zažitou, jak to bývalo dřív. Kurzem RUŠ 3 v březnu tedy skončily staré kurzy. A protože vás máme rádi a záleží nám na vás, neděláme tlustou čáru za minulostí, ale nabízíme vám, služebně starším, tento vstřícný přechod na nový systém: Když mám: Pětidenní RUŠ 1 zopakuju si RUŠ 1) pokračuji RUŠ 2 (pokud to zvládnu do roka po absolvování RUŠ 1. Pokud ne, Pětidenní RUŠ 2 bez certifikátu pokračuji opakováním RUŠ 2 Pětidenní RUŠ 2 s certifikátem pokračuji RUŠ 3 - HOJIN (pokud mám HOJIN z roku 2012, můžu rovnou na RUŠ 4, pokud to zvládnu do roka, pokud ne, zopakuju si RUŠ 2) Pětidenní RUŠ 3 bez certifikátu pokračuji RUŠ 3 - HOJIN (pokud mám HOJIN z roku 2012, můžu rovnou na RUŠ 5, pokud to zvládnu do roka od kurzu RUŠ 3, pokud ne, zopakuju si RUŠ 2) Pětidenní RUŠ 3 s certifikátem pokračuji RUŠ 3 - HOJIN (pokud mám HOJIN z roku 2012, tak si do roka zopakuji RUŠ 5, jako obnovu terapeutické kvalifikace.) 2 2

3 Když mám sedmidenní RUŠ 1 nebo 2 s certifikátem či bez, už jsem dostal/a mailem osobní pozvání na rekvalifikační kurz. Pokud jsem ho nevyužil/a, začínám znovu kurzem RUŠ 1. I když tomu někteří nevěří, výuka i metodika jsou hodně vylepšené a je jen na vás, jak se rozhodnete. Pokud máte opravdový zájem o pokračování, a nehodí se vám nabídnuté termíny, nebo máte jiný problém, můžete poslat osobní mail se žádostí o individuální postup. První terapeutický kurz RUŠ 4 bude pravděpodobně v září, sledujte web, termíny se tam objeví s dostatečným předstihem. Přejeme vám i vašim blízkým a přátelům spokojené, slunečné a vlídné jarní dny. S objetím a milou vzpomínkou OBSAH DUBNOVÉHO ČÍSLA EVA A KARLÍK Milí RUŠáci Výzva 2-3 Jar a detoxikácia V okamžiku zrození 4 8 Žiju šťastně 21 Když RUŠáček tvoří 9 Malý článek o asistenci 22 Nedíváme se očima, ale mozkem 10 Proč jet na RUŠku znova Kurz Oči, aneb když mrkvička nepomáhá Tyhle Vánoce byly jiný Místo čistírny půst Vtípky Recepty 27 Tělo a duše ruku v ruce Chystáme pro vás 28 Rohlíček? Ne, děkuji 18 Co příště? 29 VÝZVA VÝZVA VÝZVA VÝZVA VÝZVA VÝZVA HLEDÁME NOVÉHO ŠÉFREDAKTORA MILÍ RUŠÁČCI, protože pracuji jako divá na jiných věcech, nemám dost času na RUŠoviny a nemůžu do nich investovat tolik lásky, kolik byste si zasloužili. Proto vás tímto vyzývám, vás, kteří máte zájem, zda se nechcete stát šéfredaktorem/šéfredaktorkou RUŠovin a láskyplně se starat o naši čtenářskou RUŠáckou obec. Pokud ano, napište, prosím co nejrychleji Evičce a uveďte do mailu, jaké máte případné redaktorské zkušenosti nebo jiné schopnosti. Společně se znalostí práce s grafickým programem jsou, jak jistě tušíte, výhodou. Svoje nabídky posílejte na: info@metodarus.cz Děkuji za vaši milou společnost, doufám, že se někdy potkáme na setkání nebo na kurzu. S láskou 3 KATKA KRÁLOVÁ VÝZVA VÝZVA VÝZVA VÝZVA VÝZVA VÝZVA

4 INTERVIEW S... V OKAMŽIKU ZROZENÍ s Martinou Bartošovou Martina Bartošová je mladá, usměvavá žena, výborná terapeutka metody RUŠ, kamarádka a také někdo, kdo se nebojí říkat, že porod nebolí. A co víc: Říká, že vás dokáže naučit - pokud jste maminka v očekávání - jak si můžete společně se svým děťátkem porod užít jako nádherný zážitek. Prošla kurzy RUŠky a sama se následně zbavila množství přesvědčení o porodu, bolesti, porodnicích a dalších složitostech. Stojí za to ji poslouchat, a proto vám přinášíme alespoň zlomek jejího povídání o přirozených porodech. Tak vzhůru do světa, kde porodní traumata nemají svoje místo. Marti, jak jsi přišla na to, že je to s porodem jinak, než se všude říká? Jednoduše. I když jsem kolem sebe viděla dlouhá léta ženy, co rodily v bolestech a trpěly u toho, všude byla krev a pomalu šlo o život, vnitřně jsem věděla, že někde musí být přirozenost! Že se jen něco děje blbě. A jak jsem postupně dozrávala, bylo mi jasné, že přijdu na to, jak je to doopravdy, že to budu říkat do světa a učit ženy, lékaře, porodní asistentky, že porod nebolí. Věděla jsem, že přirozenost prostě vyhraje. bylo mi jasné, že přijdu na to, jak je to doopravdy. Chvíle, kdy se miminko narodí, pro mě vždycky byla světelným bodem i v těch těžších chvílích, které jsem trávila u porodů. Je to jako když prostě víte, což spousta RUŠáčků zná. A pak už to šlo snadno. Zajímala jsem se o to, jak porodní proces probíhá, co se při něm děje a jakou roli v něm hraje žena, ženské tělo, prostředí, lékaři. Zlomovým bodem byly ty desítky maminek, se kterými jsem se potkávala a poslouchala jejich porodní příběhy. Rodily krásně, bezbolestně, přirozeně a mně začalo docházet, co se v naší společnosti děje - věříme víc mýtům než vlastnímu tělu. A právě tohle předáváme pak dál svým dětem nebo kamarádkám, kterým o porodu vyprávíme. Ve skutečnosti, když začne porod a kontrakce, působí dvě síly. Jedna posouvá miminko dolů a druhá uvolňuje a otevírá dělohu dole, aby se mohlo miminko narodit. Tělo nám jde naproti, jako by každou kontrakcí říkalo: Pojď, jdu ti pomoct porodit. Porod je jednoduchý a přirozený proces, ženské tělo je pro něj dokonale uzpůsobené a jediné, co žena potřebuje, je uvolnit se a užít si ho. Zkrátka jít tělu z cesty. Co vidíte kolem sebe, když se řekne porod? 4

5 To, co říkáš, je velmi jednoduché, skoro bych až řekla, oproštěné od všech složitostí běžného lékařského pohledu. Pomohla Ti RUŠka ve směřování k jednoduchosti? Ano a v souvislosti s RUŠkou mi došlo, proč je to tak zakořeněné. Většina z nás je od malička nabádána k tomu, věřit více komukoli jinému než sobě. Rodiče masírují svoje děti příkazy, zákazy, připomínkami a tak. Neběhej, spadneš a ublížíš si!, Ostrý nůž ne, řízneš se a poteče ti krev a pojedeme k panu doktorovi a bude tě to moc bolet.. S porodem je to stejně. Žena má pocit, že neví, co se bude dít, že nebude vědět, co má dělat. Tak se dívá kolem sebe a zkoumavě hledá. Vyzkoušejte si to na sobě: Co vidíte kolem sebe, když se řekne porod?. A tajemství je na světě. RUŠka mi pomohla vidět ten fakt, že jednoduchý život je krásný. A s porodem je to stejně. Každý to máme jinak. Někteří si vyčistí problém a všechno je pryč, jdou přímou cestou k výsledku, někteří musí čistit i dílčí komplikace. Jak to bylo s Tebou? Bylo toho hodně, co jsi v sobě musela změnit, přehodnotit, vyčistit? Prvně jsem si myslela, že je toho hodně. Hlavou mi jelo: Měla jsem tak těžké dětství! Vztah mých rodičů za nic nestál, jediné přání mých prarodičů je, abych zhubla 15kilo, jinak mě nenávidí, jsem z poměrně chudé rodiny, všude samý nemoci. Booože, to bude teda hodin čištění! Chvíli jsem to tak dělala. Jenže jsem na mysli měla pořád tu představu tíhy života, co jsem viděla doma, a stejně se posouvalo i čištění (překvapivě). Až mě to otravovalo a říkám si : To je divný, vždyť na kurzech je všechno tak jednoduchý, jak to, že doma ne?. Pomohlo mi to přehodnotit jednu základní věc. Je tu život a ten mám žít, tak jdeme do toho! A tak jsem začala pociťovat, že opravdu žiju, že patřím do vesmíru a že si ho můžu užívat. Dávno přeci vím, co mám dělat, že mám všechno v sobě. A tak když něco brání tomu ve mně - pak je tu RUŠka. Je tu život a ten mám žít, tak jdeme do toho! Institut roste jako z vody, máš kolem sebe ještě nějaké RUŠáčky? Jo, mám. Třeba Tebe, Kači, moc jsi mi pomohla vidět porod jako příchod miminka na svět očima právě toho miminka. To teď předávám ženám na kurzech. Mnohdy se porodu bojí a soustředí se jen na porod samotný a potom jim nedochází, že přijde úplně nové, čerstvé miminko a že se z nich stane máma. A díky Tobě vidím v praxi, jak je život s dětmi zábavný a jednoduchý. Pak taky Michala Hanuše, je mi blízký tím, co dělá. Inspiruje mě svou jednoduchostí, která vede jeho život. Uviděla jsem díky němu, jak krásné je být vděčný za to, že tu jsme a můžeme si užívat život všemi směry. Naučil mě hledat možnosti, a ne problémy. Je to pro mě velmi užitečné! Jinak mám kolem sebe spoustu dalších RUŠáčků, především lidi, kteří jsou šťastní a užívají si život. Jak to u Tebe na kurzu vypadá, můžeš nám to trochu přiblížit? Dobře, nejdřív se maminky seznámí s tím, co je čeká. Ptám se na jejich očekávání. Probereme témata jako: od porodu čekám tohle, nejvíc se bojím tohohle. Protože se jich sejde třeba osm a povídají si o svých pocitech, začnou přicházet na skutečnost, že každá vidí porod jinak a každá se 5

6 bojí něčeho jiného. V podstatě říkají nahlas mýty o porodu, které si přinesly ze svých rodin, od kamarádek, z literatury, z televize. A vzájemnou interakcí jim dojde, že to všechno vlastně nemusí být reálné. Kontrakci si můžete představit jen jako stah svalu. To je skvělé. A jakmile maminky dojdou k uvědomění, co všechno je nesmysl, potřebují si vytvořit novou představu, co mohou od porodu očekávat. Potřebují změnit svoje očekávání, k čemuž máme několik postupů, ale ty tady nebudu podrobně vysvětlovat, protože jde o konkrétní techniky. Říkám maminkám a trvám si na tom, že porod je vlastně nádherná neutrální událost. Záleží jen na nich, jaký jí dají náboj. Obecně se dá říct, že některé maminky porod protrpí, některé ho přežijí, některé si ho užijí. Ale závisí především na tom, co si každá z nich o porodu myslí a jaký porod očekává. Všechno přirozeně běží, tělo je moudré. Chceš tím říct, že porod může být stejně přirozený, jako když dýcháš? Tak přirozený, jako výdech? Že může mít stejně lehký průběh? No, přesně tak. Podívej se na vývoj miminka trochu jinak. Vajíčko se spojilo se spermií, docestovalo, zahnízdilo, vyvíjelo se, přesně vědělo, kdy má přijít jaká vývojová fáze, kdy se má vytvořit placenta, kdy plíce. Maminka kolikrát ani netuší, co se uvnitř ní z pohledu vývoje miminka děje. Nemusí nic dělat. S porodem to není jinak. Všechno jen pokračuje dál. Jenže my začneme panikařit a ve strachu přijmeme představu, že je třeba rychle něco dělat. Ale podívej se na všechny ostatní procesy svého těla. Přirozeně běží, tělo je moudré. Proč by porod měl být jiný? A fakt, že porody u nás teď probíhají, jak probíhají, neznamená, že to tak opravdu je. Zní to trochu děsivě, když si uvědomím, že tolik žen rodí v bolestech. Jistě, jenže jejich přesvědčení o bolestech při porodu se někde vzalo. Říkám maminkám: Chcete tomu fakt dál věřit, když je tady jiná možnost? Ráda bych vám tady předložila nějaký důkaz, ale nemám jiný, než že jsem podobné porody viděla na vlastní oči a slyšela příběhy žen, které porodily bezbolestně. Byla jsem u bezbolestných porodů, což je můj argument. Vím, že tělo ví, co má dělat. Prochází propracovaným, dokonalým procesem. Dokonce i miminko dává mamince signál, že se jde rodit. Všechno je zařízené, nic není potřeba. A já ženy, co za mnou přicházejí, jenom vedu, aby tohle všechno uviděly. Když uvěří vlastnímu tělu, už je ani nenapadne věřit dramatickým příběhům, které vypráví babička, teta, sousedka. Protože stejně nakonec jde o okolnosti řízených porodů. Nejde o příběh přirozeného porodu. Podívejme se na chvíli na miminko, jo? Je nějaký viditelný rozdíl v chování dítěte po dramatickém porodu a po porodu bezbolestném? Jistě. Ale začněme ženou, maminkou. Je nabitá energií, není unavená, není vyřízená, nepociťuje bolest jako takovou. Protože je uvolněná, není potřeba nástřih a většinou se taky nedělá, nemá poranění. 6

7 Byla by škoda si myslet, že pláč miminka je špatný. Připadá mi skoro neuvěřitelné, že po přirozeném porodu je žena nabitá energií a není unavená. Rozumím, nejsme na to zvyklí, ale je to tak. Maminka porodí a řekne mi pár hodin po porodu: Ježišmarja, nemáš hlad? Já už docela jo. V porodnici zůstává žena dvě hodiny po porodu ležet, což má svůj fyziologický důvod, protože je v hormonální vlně, kdy všechno zvládá, porodí se placenta, začne se spouštět kojení. Jde o nezbytný a nepostradatelný čas pro ženu a pro miminko. První chvíle, kdy jsou spolu. Když si žena čas dopřeje, nebývají to zdaleka jenom dvě hodiny. Některá maminka začne mít hlad nebo žízeň, jde se vysprchovat atd. Je spokojená a všechno probíhá absolutně v klidu, užívá si okamžiky s miminkem. A miminko, jak ho vnímám já, je kouzelné. Nemůžu říct, navazuje oční kontakt, ale vlastně ano, mžourá, kouká, je spokojené, není v křeči, pláče jinak. Jak jinak? Když už pláče, pak neřve, prostě pláče. Maminka a děťátko, které se narodí bez bolesti, si více rozumí. Je v tom rozdíl? Je, pláč je způsob dorozumívání. Byla by škoda si myslet, že pláč je špatný. Bezbolestně narozené děťátko pláče jinak. Miminko po dramatickém porodu často prožívá dramatické okolnosti i dál. Hned ho vezmou, odstřihnou, umyjou, oblečou a dají mamince, v lepším případě. Tím je vlastně celý proces přerušený. Ranému kontaktu se věnuje třeba Michaela Mrowetz, můžeš to znát pod názvem bonding. Myslím, že miminko očekává, že na konci cesty porodu se zase logicky dostane k mamince. Jenže to se najednou neděje a ono přirozeně reaguje. Úplně stejně jako maminka, když porod neprobíhá dobře. Pláče, neví, je zmatené. Miminka po přirozených porodech mžourají, jsou spokojená, uvolněná, často tichá. Vypadají, jako by vůbec nebyla překvapená z toho, kde se právě ocitla. Plynou v proudu procesu, který je i pro ně přirozený, bezpečný a samozřejmý. Naproti tomu děti z řízených porodů jsou vyřízené, spí. Přeruší se komunikace mezi maminkou a miminkem a nezřídka se nabalují další problémy s kojením, spinkáním atd. Na druhou stranu nechci vzbuzovat dojem, že když se porod nepovede, je to tragédie. Není. Ale rozdíly tu samozřejmě jsou a přijde mi až tristní si myslet, že průběh porodu nenechává následky, že není podstatný. Hodně lidí si podle mě myslí: No, tak si chvilku zařve, už je u mámy. Ale přirozenost byla zbytečně porušená. Vážně chcete věřit tomu, že by příroda vymyslela příchod miminka na svět jako nebezpečnou, krvavou, bolestivou záležitost při které jde o život? 7

8 A po nějaké době? Sleduješ rozdíly v projevech dětí? Jsou institutí děti jiné? Bývají klidnější a rozumí si se svojí maminkou. Taky maminka si rozumí s ním. Vlastně by se dalo říct, že stejně jako si rozumí při porodu, rozumí si i dál. Komunikují spolu mimoslovně, maminka se nemusí učit žádný babytalk. Nepotřebuje chůvičku, která rozeznává pláč dítěte, protože opět rozumí, sama ví, co miminko říká. To mi připadá jako obrovský rozdíl. Vztah k miminku je přátelštější, lepší, řekla bych. Maminky děťátko rády chovají, rády ho nosí, miminko je neobtěžuje. Ono je trochu divné říct, že dítě maminku obtěžuje, ale některé maminky to přiznávají. Zkrátka přirozenost života zůstala nepřerušena, naopak je ještě posílena. Potom mě napadá, že rozdíl nacházím i v celkovém fungování rodiny. Tím, že porod a příchod miminka není převratným okamžikem, ale nádhernou přirozenou součástí, nedojde k nějakému zásadnímu převratu rodiny, nikdo třeba neočekává, že: Od teď se u nás nikdo nevyspí. Co bys vzkázala RUŠáckým budoucím maminkám a tatínkům? Milé maminky a tatínkové, podívejte se do sebe a odpovězte si: Vážně chcete věřit tomu, že by příroda vymyslela příchod miminka na svět jako nebezpečnou, krvavou, bolestivou záležitost, při které jde o život? Neee, co? Krásný a bezbolestný porod je možná rarita, ale jen v našich hlavách. Je k nezaplacení se dozvědět jak to s porodem je ve skutečnosti, jak probíhá a co se při něm děje. Uvědomit si, že porod je oslava příchodu nové dušičky k nám na svět, a ne hororová záležitost plná nejistot. A taky, že porod probíhá přesně podle našich očekávání. Svou část práce (a zodpovědnosti) může žena udělat právě v těhotenství - a na porod se pak opravdu těšit, s vědomím toho, že si ho jak se patří užije. Co bys doporučila těhotné ženě, která si RUŠkou zpracovává budoucí porod a jeho okolnosti? Aby převzala stejnou zodpovědnost za porod jako za svůj život. Občas mají někteří lidé pocit, že nenarozené miminko má třeba svoji cestu, kterou má přijít na tento svět. Uchylují se k tomu, že svoje strachy hodí na miminko. Dám příklad: Copak já vím, jestli nebude chtít ven dřív? nebo Záleží na něm, třeba nechce sem na svět, tak půjde císařem. Vsadím boty na to, že je za tím nějaký strach nebo nejistota maminky. Vím to i z vlastní zkušenosti při čištění těhotných žen. Jednoduše se zeptejte sama sebe: Mám to v sobě na plus deset, cítím ten mír a klid? Pokud ano, není co řešit. Rozhodně bych ještě doporučila všem maminkám, aby si minimálně sepsaly myšlenky, kterým o porodu věří, co říkají lidi okolo nich a tak. A aby se podívaly do sebe a uvědomily si: Co vím?. Možná je to program, ale těhotná žena je podle mě tak nějak blíž tomu všemu. Miluju na svých kurzech, jak ženy docházejí k uvědomění sebe sama a té ohromné síly, která tu je. Nepochybují, neřeší, jednoduše ví. To je všechno, Martinko, děkuju Ti za rozhovor a přeju Tobě, Institutu a všem zúčastněným, aby se vše dařilo tak, jak si přejete. Taky děkuju. KATKA KRÁLOVÁ 8

9 Když RUŠáček tvoří NARODIT SE Hanička Havrilcová Narodit se, maminko, skrze tebe, zvučící slavobránu, je moje požehnání. Přijít na svět, kde neskončilo nebe, a přivinout se k ránu k jistotě tvých dlaní. Narodit se a těšit se z té změny, z tisíce podob štěstí, které už na mě čeká. Přijít na svět, nebýt jak vyměněný, nemuset bušit pěstí, být tu za člověka. ( ) KAROLINA KAROLINA STRAKOVÁ 9

10 NEDÍVÁME SE OČIMA, ALE MOZKEM. NEPOSLOUCHÁME UŠIMA, ALE PAMĚTÍ. Reinhard K. Sprenger V lednu proběhl kurz na oči s metodou RUŠ. Bylo to poprvé, kurz byl třídenní a určený pro absolventy minimálně prvního stupně výuky. Cvičili jsme na páteř a na oči, meditace byly také zaměřeny na oči, vidění a vnímání. A především jsme čistili RUŠkou. Kde mám moje oči? Účastníci i my sami jsme byli překvapeni, s čím vším mohou být jejich problémy s očima a viděním spojeny. Nechci vidět, protože mě osahával strýček v dětství - bloků na čištění tam bylo samozřejmě víc, bloky z prenatálu, strach, že mi slepička vyklovne očičko samozřejmě také z dětství, já jsem celá máma, která má 10 dioptrií. Zajímavé byly i přístupy k brýlím: "Kde mám moje oči?" nebo sugestivní výroky "chytrolínů": "Ty něco nechceš vidět.", "Budeš to mít nafurt.", "S věkem se to zhoršuje." a další "různosti". Někteří účastníci poprvé v životě odložili brýle, a už jen tento zážitek byl pro ně objevný a nový. Někteří si poprvé v životě uvědomili, že oči jsou jejich součástí. Někteří potřebují brýle slabší a jiní je už nenasadili, i když zatím nevidí dokonale. Je na nich, jak naloží s objevenými tématy a jestli budou v práci na sobě pokračovat a dočistí svoje negace. My jim držíme palce. Když jsem si vyčistila všechny vztahy, oči se mi zlepšily samy. Příště bude kurz pro absolventy zařazený až po kurzu RUŠ 3, aby se lidé snadněji orientovali na dané téma a "nepřekážely" jim věci obecné. Aby se mohli zaměřit opravdu a zcela na témata kurzu. Když má člověk vyčištěné vztahy s nejbližšími, tak prostě snadněji nachází příčinu zdravotního problému. To platí nejen o očích. A dokládá to prohlášení naší asistentky Berty, která řekla: "Když jsem si vyčistila všechny vztahy, oči se mi zlepšily samy. Vidím skvěle." Pro zasmání přikládám nejvtipnější hlášku po kurzu: Teď už najdu brýle bez brejlí! Posun zřejmý, ale ne úplný KURZ OČI EVA NEJEDLÁ A KARLÍK 10

11 KURZ OČI, ANEB KDYŽ MRKVIČKA NEPOMÁHÁ Na tenhle kurz jsem se těšil jako malý kluk. Zatím jsem se žádným klientem nepracoval na problému s očima, a tak jsem po téhle zkušenosti toužil. Sám nosím brýle do dálky. I když teď mě napadá, že už vlastně trochu lžu, když tenhle článek píšu v přítomném čase. Dobře, musím se opravit a napsat, že jsem nosil brýle do dálky. Minulý čas je správně. První z věcí, která mě dopředu těšila, bylo očekávání, s jakými lidmi se setkám, koho zajímavého poznám, a jak to ovlivní můj život. Na kurzu byli lidé po všech stránkách úžasní. Zrcadlili jsme si vzájemně všechno, všude a za všech okolností až do úplného vyčištění. Ukázalo se, že když někdo sundá brýle, hůře slyší. Další očekávání bylo z opětovného setkání s Karlem a Evičkou. Mimochodem, Karle, ty jsi, za ten půl rok, co jsem Tě neviděl, omládnul. Nevím, jak to děláš, ale je to úžasné. Teď mě jen napadá, jestli to nebylo tím, že nám Karel na samém začátku kurzu řekl, ať si sundáme brýle. Když už mluvím o sundávání brýlí, ukázalo se, že když si někdo sundá brýle, že taky hůře slyší. To mě překvapilo. I tak jsem ale někdy slyšel i věci, které bych raději slyšet nechtěl. Třeba když jsem při úvodním kolečku dostal jako druhý v pořadí slovo a důvodem bylo to, že jsem Mirkovi nesympatický. Hlavou mi prolítla myšlenka: Už to začalo., Někdo mi něco zrcadlí, nebo zrcadlím já? Jasně, že to byl on, kdo mi zrcadlí? Když mi to přece vadí, je to můj problém. Přijímal jsem proto jak divý, že jsem nesympatický a po třech hodinách, když úvodní představovací kolečko skončilo, mě bylo jedno, jestli jsem, nebo nejsem sympatický. Šli jsme spát. A spát se šlo fakt pomalu. Už jen to, že šest chlapů, dělících se na jednom pokoji o jednu koupelničku, to jsouhotové manévry. Nakonec jsme to vzdal, jen si vyčistil zuby a šel spát na hrocha - osprchuju se až ráno. Vytahovali jsme všechny ty programy z našich hlav. 11

12 Ráno jsme cvičili rozcvičku na páteř, učili se nové cviky na oči, meditovali na stejné téma a jedli jsme hodně mrkve. To mi připomíná, že příště bych doporučil do jídla přimíchat něco, co způsobí, že jídlo nějak chutná. Já přestal mít na kurzu hlad, na jídlo jsem se netěšil. Snědl jsem jen málo z toho, co nám přinesli z kuchyně. I ta trocha prospěla mému tělu, i když ve skutečnosti jsem byl zklamaný. Slyšel jsem vyprávění, jak ve Zvířeticích dobře vaří. Tak teď už tomu nevěřím. Jsem lepší kuchař. Z gurmánských zážitků bych ale vyzdvihl speciální čaj na očistu jater, ten byl opravdu velice chutný. Já čaje moc nemusím, ale tenhle byl úžasný. Byl z poupat chryzantém. Mysl se dohadovala se systémem víry v mé hlavě. Velmi zajímavou částí byl brainstorming s Karlem. Všichni jsme říkali negace, které nás napadaly k očím a co nám vadí v souvislosti s očima. Vytahovali jsme všechny ty programy z našich hlav, které nám mohly způsobovat, že blbě vidíme. Po zbytek kurzu jsme si vzájemně čistili vztah k očím a události našeho života, související se zrakem. Během čištění jsme se střídali vždy po určitém čase a navzájem si vraceli terapeutickou péči, bez ohledu na to, zda se podařilo klienta dočistit do konce, či nikoli. Přiznám se, z toho jsem byl rozčarovaný. Jak můžu nechat klienta jen tak neuzavřeného? A navíc se nechat čistit tímto zjitřeným klientem? Pralo se to ve mně až do chvíle, než jsem akceptoval, že kurz je o tom, zjistit všechny možnosti a způsoby a tipy jak vyřešit záležitost s očima, a že samotné čištění těchto věcí mám udělat až po kurzu, doma. Jenže já to chtěl vyřešit teď, tady a hned. A proto jsem se nakonec domluvil s úžasnou terapeutkou Lucií a s tou jsem si to všechno pěkně vyčistil. Odjížděl jsem se zvláštním pocitem v sobě a s očekáváním. Přesto, že jsem si během třech dnů na kurzu odžil rýmu, chřipku i angínu, nakonec jsem odjížděl se zvláštním pocitem v sobě a s očekáváním. Mysl se dohadovala se systémem víry v mé hlavě. Jak to bude? Jak to teď dál bude s očima probíhat? Vidím už dostatečně dobře? Když se na to dívám s odstupem času, zdá se mi, že je to s viděním stále lepší a lepší. Tím chci říct, že to je proces, který se spustil a dal by se nazvat návrat k životu bez brýlí. Brýle už nemusím nosit. Byly drahé na to, aby jen někde ležely. Brýle už nemusí být mou součástí, už je nehledám. A stále méně často si na ně vzpomenu. Možná tak jednou za týden si uvědomím, že tu kdysi byly

13 Co jsem neviděl, jsem si přečetl, když jsem byl blíž. Legrační bylo, že asi prvních čtrnáct dnů po kurzu se mi stávalo, že jsem si chtěl sundat brýle z očí. Sedl jsem si v kanceláři za stůl, sáhl jsem na spánky, kde bývaly obroučky, ale brýle nikde. Uvědomil jsem si, že vidím tak nějak stejně dobře jako s brýlemi. To bylo překvapivé a mozek získával novou zkušenost. Dokonce jsem si dovolil řídit bez brýlí auto. První cesta byla, pravda, velmi nejistá. Uvidím všechno?, říkal jsem si. Jak myslíte, že to dopadlo? Všechno jsem viděl. A co jsem neviděl, jsem si přečetl, když jsem byl blíž. Teď už mám za sebou cestu nejen v noci, za deště, mlhy, ale i za hustého sněžení. A na co měl kurz na oči, a všechny ty zkušenosti, které přišly po něm, ještě vliv? Na moje příjemně pozvednuté sebevědomí. Děkuji všem, kteří kurz připravovali i realizovali, a všem asistentům. Když RUŠáček tvoří DAVID SVOBODA DĚTEM Hanka Havrilcová Jste větrníky štěstí, polité glazurou nekonečna. a za světýlka v očích je vaše máma tolik vděčná. Když někdy na vás křičí, chycená v pastičce naříkání, to není vaše vina, vy čerstvá kvítka z lesních strání. Jste svěží lístky stromů, nádoby z křišťálu s velkou cenou. světýlka vašich očí ať vám to vždycky připomenou. ( ) 13

14 ČISTÍME DUŠI I TĚLO MÍSTO ČISTÍRNY PŮST Když se řekne vyčistit, hned mně v hlavě naskočí obrázek čistírny. Vidím, jak se v obrovských bubnech točí špinavé kabáty, saka, obleky a další součásti našich šatníků, do kterých balíme svoje těla. Točí se, točí a na konci tohoto procesu vycházejí ven čisté, obnovené textilie, zbavené vší špíny, pachů a nánosu používání. Když se řekne vyčistit tělo, tak si hned představím, jak se v těch bubnech točí naše těla, točí se a točí a po několika hodinách točení vypadávají ven zcela čistá a voňavá. Ach, kdyby to bylo tak jednoduché. To poslední čištění těla jsem si zvolila zhruba dvouměsíční. Odhodlání bylo veliké s vidinou lehkého, zdravého, vitálního těla, zbaveného všech pachů, špíny a nánosů. Dva týdny syrové stravy, potom desetidenní půst a pak opět tři týdny syrového. Začátek byl fajn, přípravy a nákupy všeho zdravého mě bavily, stejně jako vidina jejich postupné konzumace. Ale čeho je moc, toho je příliš. Už šestý den chroupání a důkladného kousání přineslo bolení čelistí, zimu a kručení v břiše. Začaly se mi zdát sny o voňavé, teplé polévce, šťavnatém stejku a vajíčkách na slanině. Ale záměr je záměr. To mě naučila RUŠka. Dám si záměr a VÍM, že to tak je. A můj záměr byla OČISTA, i když nejsem majitelkou čistírny. Tak zatímco dny patřily chroupání, noci zase voňavým snům, netušíc, že bude ještě hůř. Dva týdny uběhly jako voda a nastal půst. Kručení zesílilo a k tomu se přidalo bolení hlavy. Silné, nesnesitelné. To jediné, co jsem při něm dokázala udržet, byl ZÁMĚR. A slovo vytrvej. S každým dalším dnem se bolest postupně přesouvala níž. Hlava se evidentně očistila, jako by najela na jiný program a začala jinak fungovat. Třetí den půstu přišla krize. Mám rodinu, děti chtěly jíst, půst nepůst. Měly hlad a k večeři si přály míchaná vajíčka na slanině. Přesně taková, o kterých byly moje sny. Statečně jsem míchala a doufala, že jsem již ve fázi, kdy mě jídlo přestalo zajímat. Ale ouha, s čistou hlavou se zbystřily smysly, najednou jsem cítila vůni ne šesti, ale tisíců míchaných vajec. Záměr byl najednou pryč a vystřídala ho neudržitelná chuť se zakousnout. A šup, sousto bylo najednou v puse. A s ním hned pokyn čisté hlavy: Vyplivni to! Nastal lítý vnitřní boj. Čistá hlava bojovala za očistu zbytku těla, chtivá chuť si chtěla přijít na své. A najednou, z ničeho nic, naběhlo zcela automaticky: Přijímám, že to musím vyplivnout, přijímám, že to musím vyplivnout, přijímám, že A já vítězoslavně vyplivla. Očista zvítězila, chuť byla poražena. Následoval slastný pocit vítězství a uvědomění, že moje věrná kamarádka RUŠka opět nezklamala

15 Do konce půstu mě zachránila ještě několikrát. Když přišly pochybnosti, stačilo popřijímat, někdy jen tak pomyslet PŘIJÍMÁM a už to bylo. A jaké byla konečná odměna? Lehké, vitální zregenerované, voňavé tělo. A bez placení účtu v čistírně. EVA VANČUROVÁ Když RUŠáček tvoří OČISTA Hanka Havrilcová Přeji Vám hezký den přátelé drazí odpusťte zbytky sazí duši jsem čistila tak tu teď stojím trochu rozpačitá vidíte svítá tak s chutí do díla zúročit očistu každodenní bez činů totiž rovnováha není ( ) 15 VTÍPKY RUŠka bez vtipů je jako Karel s vlasy Dva vysokoškoláci se baví: "Ty vole, když si uvědomím, jakej já jsem inženýr, tak mám normálně strach jít k doktorovi!" "Tati, komu mám věřit, rádiu nebo mamince?" "Přijde na to, o co jde." "No v rádiu hlásili, že je venku hodně smogu, ale maminku jsem slyšel včera, jak říká do telefonu: Přijď, vzduch je čistý!" Před školou visí cedule: "Řidiči, pozor, nepřejeďte děti!" Druhý den na ceduli přibylo: "Počkejte si na učitelku!" Čtyři studenti se před zkouškou vydali na chatu na chlastačku. Samozřejmě přípravu na zkoušku podcenili. V pondělí ráno před zkouškou chtěli zachránit to, co se ještě dalo. Zavolali tedy profesorovi s omluvou, že u auta píchli kolo, mají defekt, a asi nestihnou zkoušku. Profesor, správný člověk, jim vyhověl a zkoušku o dva dny odložil. Studenti se na posunutý termín připravili vzorně. Profesor je rozsadil do 4 místností a rozdal jim zadání se dvěma otázkami. 15 První, za 10 bodů, byla z učiva a byla jednoduchá. Druhá, za 90 bodů, zněla: Které kolo?

16 TĚLO A DUŠE RUKU V RUCE NA PROCHÁZCE ŽIVOTEM Od doby, co se součástí mého životního stylu, stejně jako pro spousty z vás, stala metoda RUŠ, se mé vnímání všeho krásně proměňuje Dnes bych se s vámi chtěla podělit o svůj pohled na tělo a duši očima lektorky power jógy, masérky a dnes už i terapeutky metody RUŠ. Už před RUŠkou jsem od klientů slýchávala: já si u Tebe tak odpočinu, já mám po józe tak dobrou náladu, mně to po těle dělá tak dobře. Tehdy jsem to brala snad jako samozřejmost a neuvědomovala si, jak krásně je ta duše s tělem propojená. Dříve jsem provádění jógových asán a dechových cvičení vnímala pouze jako krásnou fyzickou očistu těla po celém dni. Je pravdou, že někdy jsem po lekci měla krásnou euforickou náladu, ale někdy se mi také stalo, že únava zůstala a hlava byla ještě těžší. Samozřejmě, že jsem věděla, že jóga pracuje i na duševní úrovni. Moji kolegové opakovaně chodili s tím, že jim praxe otevřela tu a tu nezpracovanou emoci a že tedy mají o čem přemýšlet. Když jsem se ptala, jak to dělají, říkali: Musím si to prožít, přemýšlím, proč jsem to měla zažít, co mě to má naučit.... A já si říkala: Jasně a dál? Takovéto zpracování mi připadalo nejasné, zdlouhavé a s neurčitým výsledkem. Když jsem poznala RUŠku a pospojovala si souvislosti, všechno se propojilo a rozzářily se mi oči. Dnes lektoruji a praktikuji jógu s naprosto jinou radostí a lehkostí. Nechávám ji působit na tělo i duši. Všimla jsem si, že vlny rozbouřeného moře odplaví drobné prográmky a na klidné hladině se zůstanou pohupovat jen ty velké leklé ryby. A ty vylovím a pak už je jen jednoduše, rychle a logicky zpracuji RUŠkou. A že to nejsou jen mé pocity, potvrzuje i příběh mé klientky. Jednou mi volala moje dlouholetá klientka, že potřebuje masáž, že je unavená, všechno ji bolí a všichni ji štvou. Protože už u mě na terapii RUŠ byla, tak mě samozřejmě hned napadlo: Proč to bere oklikou přes masáže a nejde si to rovnou vyčistit? Ale nic jsem jí neřekla, je to přece jen její cesta a tak i její volba. Masáž proběhla, klientce se po těle ulevilo a odcházela veselá a klidná. O pár dní později přišla na mou lekci jógy. Oproti prvnímu setkání na masáži o dost klidnější, ale stále ji někdo štval. Na konci lekce mi sdělila: To jsem přesně potřebovala, cítím se báječně. Bylo z ní 16 JARNÍ OČISTA

17 cítit, že mi ale ještě něco chce sdělit mezi čtyřma očima. Za pár minut jsme samy stály na tramvajové zastávce a ona mi říká: Heleď se, tak jsem o tom tak na józe přemýšlela, jak mě tak všichni štvou, a chyba asi nebude v nich, ale ve mně, viď? Já se k tobě asi brzy objednám na RUŠku. V tu chvíli mě zaplavil obrovský hřejivý pocit radosti, jak krásně si roste. Volala ještě ten večer. Terapie proběhla o pár dní později hladce, původ potíží jsme našly a vyčistily jako po másle. A já si užívala, jak ta její volba byla úžasná. Příčina problému byla v jakési křivdě, kdy se jí nikdo nezastal, takže v první chvíli cítila potřebu pohladit, k čemuž si vybrala masáž. Ale proud myšlenek byl tak silný, že jej ještě chtěla uklidnit jógou. A takto nádherně si užívám každého dne, kdy očistou těla potěším duši a naopak. Když zrovna nerozumím svým vnitřním pocitům, naprosto jednoduše se zastavím a začnu poslouchat své tělo, které vždy odpoví. Je úžasné, jak to funguje a jak je to neoddělitelné Takže až teď na jaře začnete držet půsty, různé očistné kúry a praktikovat cokoliv nezapomeňte, že i tělo vám napoví. Užívejte života každým milimetrem svého nádherného těla a svou krásnou duší. JANA MOJŽÍŠOVÁ PAMATUJETE? 17

18 ROHLÍČEK? NE, DĚKUJI! Na téma očisty organismu bylo napsáno mnohé a dokud člověk nenajde ten správný univerzální prostředek nebo způsob, jak se cítit za všech okolností dobře, zkoumat a psát se bude dál. Shodneme se na tom, že to, co nosíme v hlavě, se odráží na naší tělesné schránce. A tak se čistíme, protože víme, že bez nahromaděného balastu je život lehčí, veselejší a plný radosti a pohody. Zaměřujeme se na to, co do svého těla vkládáme. Číňané jsou přesvědčeni, že břicho je centrum emocí. Věřím jim. Dva tisíce let je dlouhá zkušební doba. Za deset let nahromadíme ve střevě až kilo odpadu. Víme, že tlusté střevo je zodpovědné za vstřebávání některých vitamínů, živin a minerálních látek, že se v něm buduje imunita celého těla. Ovlivňuje naši náladu a ano, i chutě. Takže, když si uklidíme střevo, tělo bude zásobováno vším, co potřebuje, neboť my máme všeho vrchovatě. Breberky se nám vyhnou obloukem, nálada nebude kolísat a chutě s námi nebudou cloumat. Je to velmi dlouhá doba, co už naše střevo plníme, a tak si zaslouží patřičnou očistu. Za deset let nahromadíme až kilo odpadu, který je uložen a nevyloučen. Výsledky v oblasti očisty střev má například hydrocolonterapie, nebo některé bylinné produkty. Mám zkušenost s detoxikačním čajem Triphalou. V něm se skrývá směs tří indických bylin s hořko trpkou chutí. Čaj nejen vydatně čistí tlusté střevo, ale tělo výrazně posiluje. Pokud procházíme procesem očisty tlustého střeva, měli bychom přijímat oleje v přirozené formě, aby se klky ve střevě snadněji vyčistily. Asi vás nepřekvapí, že očista střeva může trvat až dva měsíce. Pokud se rozhodnete pečovat o svoje střevo pomocí hydrocolonterapie, je dobré podstoupit ji desetkrát během dnů, záleží na stavu střeva. Dá se říci, že týden bez pečiva zaručuje pocit lehkosti bytí. Během střevní očisty je vhodné jíst odlehčeně. Doporučuje se bezmasá strava, zeleninová, luštěninová a ovocná jídla, a to vařená i syrová, klíčky, semena, ořechy, obilniny ve formě celých zrn. Naproti tomu pečivo obsahuje lepek, který je spolehlivým lepidlem pro klky v tlustém střevě. Dá se říci, že týden bez pečiva zaručuje pocit lehkosti bytí. Další dobrá rada se týká omezení mléčných výrobků, které navíc není nikdy dobré míchat s ovocem. A jak dál po očistě střívka? Mám zkušenost, že si samo řekne. OČISTA DO ČISTA BETKA PRÁŠILOVÁ 18

19 JAR A DETOXIKÁCIA Jar je jedným z najkrajších období roka, pretože sa všetko prebúdza, zelenie, užívame si viac slniečka. I keď to ešte navonok nevyzerá, že by prichádzala, ale pod zemou je život, smiech, všetko živé sa pripravuje na to, aby ukázalo svoju krásu. Pre nás nás ľudí je dôležité, aby sme sa na toto obdobie patrične pripravili. Február a marec sú úžasné na akúkoľvek očistu tela a keď sa spojí s očistou mysle, je to ten najkrajší dar, ktorý si môžeme dať. Telo sa potrebuje po zimnom spánku zbaviť nahromadených škodlivín, aby lepšie fungovalo, aby sa zregenerovali bunky, ktoré sú základom života. NAŠA MYSEL SA VZNÁŠA A KREATIVITA NEPOZNÁ HRANIC. Už niekoľko rokov sa pravidelne v tomto období venujem detoxikácii organizmu. Vyskúšala som rôzne prírodné produkty a dokonca som držala hladovku, najskôr 4 dni a po pár rokoch som nabrala odvahu aj na 10 dní. Musím priznať, že to bol pre mňa zázračný čas, kedy som sa cítila tak, ako keď som bola dieťa. Odľahčená, bezstarostná, s neskutočným množstvom času, ktorý som mohla venovať sebarozvoju a svojim koníčkom. Odporúčam každému vyskúšať si byť pár dní bez jedla. Je to vlastne len psychologický moment, ktorý si najskôr nevieme predstaviť, ale zistíme, že naše telo potrebuje oddych. Naša myseľ sa vznáša a kreativita nepozná hraníc. Prijímanie väčšieho množstva vlákniny počas očisty je viac než vhodné. Túto úlohu mi splnili prírodné gélové doplnky výživy, v ktorých sú účinné látky ľahko vstrebateľné, absorbujú sa okamžite na 95 až 100%. Gél je zložený z množstva vláknin, ktoré podporujú očistu tela od tukov, toxínov a potravinárskych prísad, čím sa posilňuje tráviaci systém. Špecifický výrobok na očistu je bohatý na fytonutrienty a líši sa od iných zelených produktov tým, že obsahuje aj vláknité časti rastlín. Obsahuje chlorelu, mladé zelené výhonky pšenice a jačmeňa, špenát, brokolicu, mentolové a mätové listy. VÝSLEDKOM OČISTY JE HLADKÁ A ŽIARIACA POKOŽKA. Počas očisty je výborné si nájsť čas aj na zásadité telové kúpele, prípadne kúpele nôh. Celý proces sa urýchli a výsledkom bude nádherné hladká a žiariaca pokožka. Ako som už v úvode spomenula, toto obdobie je aj časom, kedy by sme sa mali viac venovať meditáciám, prechádzkam na čerstvom vzduchu, ale aj osobnostnému rozvoju. Metódu RUŠ je samozrejme potrebné praktikovať počas celého roka, ale v ozdravných mesiacoch je úžasným prostriedkom na zharmonizovanie nášho energetického systému. Podľa mojich skúseností nám v tomto období pomáha načrieť ešte do väčších hĺbok, dáva nám možnosť si viac 19

20 uvedomovať súvislosti a učí nás ako nechať veci plynúť bez nepríjemných pocitov. Tým, že sa toľko nezaoberáme prípravou jedla, máme viac času na seba a hlavne na oblasti, ktoré sme si prípadne nestihli očistiť na kurzoch. Prijímanie ide ešte rýchlejšie, vizualizacia je jasnejšia, nápady sa hrnú, jednoducho povedané metóda RUŠ je neoddeliteľnou súčasťou každodenného života. PRIJÍMANIE IDE EŠTĚ RÝCHLEJŠIE. Prijímanie a vďačnosť prinášajú bohatstvo v každej oblasti nášho života. Prajem nám všetkým, aby sa stali súčasťou každej sekundy nášho bytia. SVETLANA SOPKOVÁ Když RUŠáček tvoří JAK JSEM PROVÁDĚLA OČISTU JATERNÍ Hanička Havrilcová Žlučovod plný písku a játra nejspíš taky Říkám si, copak je tohle za zázraky, očistná procedura? Oleje vypít misku, zapíjet citrónem. Po ránu bylo to pak trochu na honem Inu, čistící kúra. ( ) 20