Junckerova věrolomnost aneb jak nás tzv. uprchlíci z Afriky připraví o další část národní suverenity

Transkript

1 Junckerova věrolomnost aneb jak nás tzv. uprchlíci z Afriky připraví o další část národní suverenity CEBES, Ve Středomoří se utopilo v krátké době na patnáct set lidí z Afriky. Na tragédii neobvykle/obvykle rychle zareagovala EK, když mj. svolala do Lucemburku společné zasedání ministrů zahraničních věcí a ministrů vnitra evropské osmadvacítky. Neobvykle, i když přiměřeně, se diskutovalo, zároveň však byl na poslední chvíli připravený desetibodový dokument, který zcela evidentně přinášel světlo na konci tunelu. Nesmlouvavý boj s převaděčskými sítěmi, skutečná ochrana i mořských hranic, návratové programy, návrat k racionální politice evropského sousedství i nové impulzy pro evropskou rozvojovou pomoc. Jen jediný bod byl věnován kvótám, tedy přerozdělovacímu a přesídlovacímu tzv. solidárnímu mechanismu. O několik dní později se totéž, jen na vyšší úrovni, odehrálo na Evropské radě. V týdnu následujícím po mimořádné Evropské radě se k situaci ve Středomoří vyjádřily 3 frakce Evropského parlamentu a poté o usnesení ke Středomoří hlasoval i Evropský parlament sám. A ejhle: z nesmlouvavého boje proti ohrožení evropské bezpečnosti a za záchranu životů jsme nejprve ve vyjádření frakcí a poté pléna znovu uslyšeli rétoriku o relokacích a přesídlovaní a tedy o řešení důsledků a nikoli příčin. Posílena usnesením EP začala EK pracovat na rozpracování závěrů Evropské rady. Z toho, co z Bruselu zaznívá, je téměř jisté, že klíčem budou dvě stěžejní opatření. Záchrana obětí na moři a kvóty. Kvóty nejsou jedinou inovací evropské migrační a potažmo bezpečnostní politiky. Jsou jenom jedním z nástrojů. To, co je mnohem a mnohem podstatnější je návrh na federalizaci těchto politik. Tedy přenos rozhodování o těchto pro Evropu a každého z nás klíčových otázkách z národních států (vlád, parlamentů) do jediných rukou: do rukou Evropské komise. Té Komise, která na co sáhla v migračních, azylových, 1

2 bezpečnostních, ale také diplomatických otázkách, to zkazila. Stalo či stane se přesně to, čeho jsme se všichni měli obávat. Krize ve Středomoří využije Evropská komise k posílení svých pravomocí a k destrukci současného systému rozdělení pravomocí mezi ní a národními státy. Osud EU (a jednotlivých svobod) se tak může velmi vážně začít otřásat v základech. Za poslední víkend prý přišlo do Evropy na 6000 uprchlíků, tedy uprchlíků. Nejdřív v neděli odpoledne to bylo 4200, z toho 3800 na trase Afrika Itálie a dalších 500 prý z Turecka do Řecka. Už večer to bylo šest tisíc. Všichni byli vyloveni v pobřežních vodách, u Libye a u řeckých ostrovů. Ponechme teď stranou, kdo tento víkend vyhrál. My jsme to nebyli. Je jasné, že z operace Triton (a asi i Poseidon) se znovu po nalití dodatečných peněz stalo smutně proslulé Mare Nostrum, italská námořní taxislužba severoafrického a jihoitalského organizovaného zločinu za evropské peníze. Teď snad už mnohým je jasné, proč průběžně stoupá počet nově příchozích. Každá nevrácená loď s tzv. uprchlíky potencuje deset dalších. A další oběti svých snů o šťastnějších dnech v Evropě (o které nic netuší) a další beztrestné organizátory a obchodníky s životem a smrtí na straně druhé. Připusťme si konečně, že kolem nás vyrostla dokonalá virtuální realita útěků před válkami, hladem či klimatickými změnami i absolutní doména organizovaného zločinu pronikající do veřejného prostoru. Že jsme tomu přihlíželi a někteří se (v intencích svých zájmů) na tomto růstu podíleli a mnohdy dobře živili, je dnes jasné. Stačí se ohlédnout jen o pár týdnů, měsíců a několik málo let nazpět, aby bylo jasné, kdo jakou roli hrál. Začneme-li u těch, které uprchlíci živí, pak role obchodníků s lidmi je zvládnutá jedinečně. Navíc obava o své vlastní přežití i u mnoha nevládních organizací, nejen těch českých, čouhá z lakovaných bot. 2

3 O tom to však dnes není. Na pozadí obchodu s lidskými tragédiemi se odehrává další boj, boj o Evropu. Nemylte se, nejde o naplnění slibů evropské byrokratické špičky po Charlie Hebdo. To už evropský občan ve víru událostí ve Středomoří měl zapomenout. Nejde o revizi migrační a spolu s ní i bezpečnostní politiky (či naopak), ale o nové rozdělení rolí mezi Evropskou komisí a národními státy. Ale pěkně popořadě. Ve Středomoří se utopilo v krátké době na patnáct set lidí z Afriky. Na tragédii neobvykle/obvykle rychle zareagovala EK, když mj. svolala do Lucemburku společné zasedání ministrů zahraničních věcí a ministrů vnitra evropské osmadvacítky. Neobvykle se sice přiměřeně diskutovalo, zároveň však byl na poslední chvíli připravený desetibodový dokument, který zcela evidentně přinášel světlo na konci tunelu. Nesmlouvavý boj s převaděčskými sítěmi, skutečná ochrana i mořských hranic, návratové programy, návrat k racionální politice evropského sousedství i nové impulzy pro evropskou rozvojovou pomoc. Rozepsáno do praktických kroků - dokument dával naději, že půjdeme ke kořenům, nikoli jako vždy k důsledkům. Jen jediný bod byl věnován kvótám, tedy přerozdělovacímu a přesídlovacímu tzv. solidárnímu mechanismu. A podobně probíhala i diskuse ministrů odpovědných za bezpečnost, migraci a ochranu hranic. Jen málokterý z řečníků věnoval pozornost kvótám. Ministři slibovali i podávali pomocnou ruku: ve finančních částkách, personálu, technice. Do Evropy jasně zaznělo stanovisko národních států. Všichni rozumíme, máme dosti jasný společný cíl a připravíme mimořádnou Evropskou radu tak, abychom zvrátili nebezpečný vývoj ve Středomoří. O několik dní později se totéž, jen na vyšší úrovni, odehrálo na Evropské radě. Solidarita tu dostoupila vrcholu. Každý myslel na lidské oběti i zatíženou Itálii, každý byl odhodlaný svým dílem pomoci. Evropa vyhlásila válku organizovanému zločinu, začne připravovat novou diplomatickou 3

4 iniciativu i pomoc ke stabilizaci ekonomické migrace v zemích původu i transitu. Naděje na ukončení paralytického a neefektivního vyčkávání posledních let. O kvótách téměř ani zmínka: jen předseda Evropské komise pan Juncker je zmínil, avšak v plénu bez odezvy. A tak se všichni rozjeli a vydali připravovat detaily svých příspěvků či rozvoj jednotlivých strategických směrů. Jen nikdo netušil, co se stane. V týdnu následujícím po mimořádné Evropské radě se k situaci ve Středomoří vyjádřily 3 frakce Evropského parlamentu a poté o usnesení ke Středomoří hlasoval i Evropský parlament sám. A ejhle: z nesmlouvavého boje proti ohrožení evropské bezpečnosti a za záchranu životů jsme nejprve ve vyjádření frakcí a poté pléna znovu uslyšeli rétoriku o relokacích a přesídlovaní a tedy o řešení důsledků a nikoli příčin. Jakkoli je usnesení pléna Evropského parlamentu pro postup Komise nezávazné, jde o brilantní odklon od směřování rozhodné Evropské rady k tradičním postupům, mj. ke krytí minulých nečinností a chyb jak na parlamentní, tak komisní půdě. Opravdu jsme se v tahu k řešení zatočili do starých vyšlapaných cestiček rozmělňujících odhodlání národních států něco skutečně řešit. Posílena usnesením EP začala EK pracovat na rozpracování závěrů Evropské rady. Z toho, co z Bruselu zaznívá, je téměř jisté, že klíčem budou dvě stěžejní opatření. Záchrana obětí na moři a kvóty. Sbohem odhodlání k boji s organizovaným zločinem! Sbohem kritické zhodnocení a nové koncepce diplomatických aktivit v zemích původu a transitu ekonomické migrace! Sbohem naděje na řešení situace ve Středomoří i jinde ve světě, kde bychom se o vlastní bezpečnost přetahovali s organizovaným zločinem nebo kýmkoli jiným! Lidé typu Junckera nám 4

5 dávají jedinou naději, naději na to, jak s námi budou do poslední (jejich i naší) chvíle manipulovat. Ony totiž kvóty nejsou jedinou inovací evropské migrační a potažmo bezpečnostní politiky. Jsou jenom jedním z nástrojů. To, co je mnohem a mnohem podstatnější, je návrh na federalizaci těchto politik. Tedy přenos rozhodování o těchto pro Evropu a každého z nás klíčových otázkách z národních států (vlád, parlamentů) do jediných rukou: do rukou Evropské komise. Té Komise, která na co sáhla v migračních, azylových, bezpečnostních, ale také diplomatických otázkách, to zkazila. Stalo či stane se přesně to, čeho jsme se všichni měli obávat. Krize ve Středomoří využije Evropská komise k dalšímu posílení svých pravomocí a k opětovné destrukci současného systému rozdělení pravomocí mezi ní a národními státy, tentokrát v obzvlášť citlivé a vážné bezpečnostní oblasti. Klidně si dál národní vlády jednejte, o čem chcete. My vyvolení ale řekneme, jak to bude. A národní parlamenty? Ty se už otázkami bezpečnosti vlastních občanů budou zabývat tak v souvislosti s prýmky pro generály, ale s migrací či obecnými bezpečnostními otázkami je amen. A nejen někteří novináři už vědí, co bude následovat, nebudeme-li toto nové rozdělení akceptovat. Odplatou Evropské komise bude omezení volného pohybu, tedy toho, čeho jsme si na Evropské unii a jejích svobodách snad nejvíce vážili. Bruselská proradnost, pokrytectví, nezodpovědnost a zarputilé odmítání řešení příčin, nikoli jen důsledků dalších evropských problémů tentokrát v bezpečnostní oblasti přinese svoje trpké ovoce. Marie Le Penová a její spojenci v celé Evropě už, bohužel, můžou začít slavit. Volby se blíží. -jp- 5

6 CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / Praha 1 / Czech Republic tel.: / cebes@vsci.cz/ 6