EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN

Transkript

1

2 EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) kazatelé: Jií Gruber,Olga Tydlitátová, faráka seniorátní farái: Jií Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslavv dm, Lidická 79, Brno, tel: kazatelé: Jaroslav Vítek a Ondej Kolá, farái kurátor: Jaroslav Kučera Farní sbor ČCE vbrn Husovicích Netušilova 26, Brno, tel: 545 kazatel: Štpán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor Farní sbor ČCE vbrn Židenicích Kostel Jílkova, fara Konečného 8, tel: 530 kazatelé: Pavel Kašpar, námstek synodního seniora Romana Špačková, faráka kurátor: Miroslav Maák, námstek seniorátního kurátora Diakonie ČCE stedisko v Brn Hrnčíská 27, Brno, tel: 549 editel: Jan Sobslavský Evangelická akademie Vyšší odborná škola sociáln právní Stední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, editelka: Hana Svobodová konfirmandé Setkávání brnnský evangelický msíčník. Ročník 201I). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpovdní redaktoi: Jií Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva Tmová. Registrováno pod číslem MK ČR E Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční pedplatné Kč, sponzorské 150 Kč. Vychází 10x ročn sfinanční podporou tatutárního msta Brna.

3 ÚVODNÍK Co je jarní na tom pepodivném jevu, kterému se íká jarní prázdniny? Uţ jsou to desítky rok, co kaţdoročn nastávají, a zatím se mi v té vci nedostalo vysvtlení. Jaro ješt zdaleka nezačíná. Ale školní dti se na ty prázdniny tší určit bez výjimky. A myslím, ţe tém bez výjimky jsou nejspokojenjší, kdyţ je tráví nkde na horách. Tam zatím rozhodn jaro nenajdete, je tam sníh a zima a pinejmenším celou noc pokaţdé mrzne, aţ to praští. Já bych si naopak pál, aby uţ byly všecky projevy zimy natrvalo pryč, ale není mi to nic platné. Naopak. Nejh se závr zimy vleče práv na sklonku února a na začátku bezna. Odcházející zima se schváln loudá, provokuje, a na mou netrplivost odpovídá toliko ohavnými pošklebky. Ten dtský pístup mi nedopává klidu. Zejména, kdyţ si vzpomenu, ţe jsem to v dtství vnímal málem pesn stejn jako dti dnes (s tou toliko výjimkou, ţe my tehdy ješt nemli jarní prázdniny). A zlobilo m, kdyţ dosplí reptali na to, ţe poád ješt mrzne a občas ješt zase snţí a v té zatáčce pod lomem jsou uţ zas závje. Moţná to všecko není jenom tím, ţe dti jsou podstatn odolnjší vči mrazu i vči následkm pádu na klouzačce, neţ je tomu u dosplák. Nkde v tom asi hraje roli i skutečnost, ţe pro dti je snadné, ba samozejmé, pedstavit si blízkou i vzdálenou budoucnost v dobré podob. Nevadí, ţe teplo bude aţ za dlouho. Jednou to pijde a bude to tady a bude ho dost a dost, tak si zatím uţijme zimy a a prý je poádná, snhová a mrazivá, aţ do konce. Moţnost čekat dobrou budoucnost jaksi pomáhá, aby si človk vdl rady s pítomností. Stýskání a netrplivost a stíţnosti doprovázené tvrzením, ţe dív to bývalo mnohem lepší to naopak a prokazateln píliš nepomáhá. Rozdíl dtského a dosplého pístupu je ve schopnosti čekat, ţe budoucnost bude obsahovat nco zásadn lepšího ve srovnání s tím, co uţ známe. Pro dti je to samozejmé. Pro takové, kteí uţ jejich vku ponkud odrostli, bývá častji po ruce jakási druhá moţnost. Víme o mnoha nebezpečích pítomného času. Víme cosi o sloţitosti svta, nepedvídatelnosti událostí, které mají základní význam, nepedvídatelnosti toho, co sami mţeme čekat pro nejbliţší dny. Evangelijní zvst nadje vyzdvihuje hodnotu dtsky samozejmého pístupu, jenţ dobe ví, ţe skutečná budoucnost spolehliv má správnou podobu. Nadje pedstavuje jistotu hlubší neţ pohled na to, co nás zrovna obklopuje. Neusiluje zlehčovat závaţnost ohroţení pítomného času. Pokouší se pesvdčit, ţe má cenu odváţit se pravých rozhodnutí v pítomnosti, nebo mají význam pro budoucnost. Nadji se mţe stát, ţe je netrplivá a nedočkavá, ale nespokojenost Ilustrace na obálce: Iva Tmová - Ţidenický kostel - z exteriéru 49

4 s dneškem není její základ. Základ poloţil náš Mistr, který se vydal do Jeruzaléma, vstíc nebezpečí, nepátelství, úkladm, zatčení, nespravedlivému soudu a dsivému rozsudku. Od začátku oznamoval, ţe se to vše stane, a tak povede k otevení nové skutečnosti: ke vzkíšení tetího dne. Uţ se to stalo. Dny a týdny, které máme ped sebou, konec zimy a počátek jara, postní doba a Velikonoce, nám to mají znovu pipomenout. Neţ ten čas, na který se tším, pijde, ješt to chvíli potrvá. Den po dni si proto zkouším íkat, ţe to vadí jenom tak trochu. A vyuţívám zatím trvající prodlevy: peju všem školákm i rodičm krásné jarní prázdniny! Jaroslav Vítek BYLO Izrael a my byl název pednáškového a diskusního setkání, které se konalo v nedli 30. ledna v sále Betislava Bakaly. Akce byla poádaná pi píleţitosti Dne obtí holocaustu pod záštitou pedsedkyn Poslanecké snmovny M. Nmcové a primátora msta Brna Romana Onderky. Jejím poadatelem byla brnnská pobočka instituce nesoucí název Mezinárodní kesanské velvyslanectví Jeruzalém, zastoupená Ing. Sedláčkem. Za ţidovskou obec v Brn promluvil její pedseda Pavel Fried. Tito dva muţi spolu s moderátorem, novináem Petrem Brodem, a hlavní pednášející paní Dr. Kokkonen a jejím tlumočníkem sedli na podiu vpedu, čelem k publiku. To tvoilo asi 150 pítomných, člen rzných brnnských církví i odjinud. Moderátor programu hned v úvodu omluvil nepítomného velvyslance Státu Izrael v ČR, pana J. E. Levyho. Ing. Sedláček tlumočil jeho pozdrav a podporu celé akci. Zmínil téţ zahájení celonárodní sbírky na zakoupení domu v Haif pro péči ve stáí o dosud ţijící obti holocaustu (sbírka probhla v prbhu programu). K navození atmosféry byl program zahájen ústední melodií z filmu Schindlerv seznam a tato i jiné melodie, hrané ţiv na housle a klavír, zaznly v prbhu programu vícekrát. Po krátké informaci o ţidovské obci v Brn bylo pedáno slovo hlavní mluvčí programu, která je editelkou kesanského oddlení muzea holocaustu Jad Vašem v Jeruzalém. Z jejího klidného, ale o to pesvdčivjšího projevu bylo zejmé, ţe je otesena nárstem popírání holocaustu, který lze povaţovat za novodobý projev antisemitismu. Tento svj názor potvrdila nkolika citacemi západních autor, kteí zpochybují pravdivost a uvádná čísla počtu obtí. Jako dsivý píklad uvedla vystoupení současného iránského presidenta Mahmúda Ahmadineţáda na pd OSN. Ten bez ostychu nazval vyhlazení Ţid v období 2. svtové války pohádkou s tím, ţe pravá genocida teprve pijde. K tomu Dr. Kokkonen dodala: Vzhledem k tomu, ţe stále narstá počet stoupenc militantního islámu i hnutí neonacist, je na mn i na vás, abychom nezstali zticha a bojovali proti tm, kteí skutečnost holocaustu popírají. 50

5 V diskusi, která následovala, uvedla Dr. Kokkonen téţ zdroje informací a dokument, jeţ jsou v muzeu Jad Vašem ke shlédnutí, a to i pesto, ţe Hitler dbal na to, aby nikde nebyla zveejnna fakta. Uţívaly se výrazy, jako nap. speciální zacházení nebo konečné ešení. Je známo, ţe nap. Himmler ve svém projevu v roce 1ř43 ekl: i kdyţ likvidace Ţid pedstavuje slavnou část nmecké historie, nebude nikdy publikována, protoţe by to svt nepochopil. Mezi diskutujícími z publika se vyskytlo i svdectví o ztrát pátel a píbuzných, kteí se nevrátili z koncentračních tábor. Lidé jsou zneklidnni akcemi neonacist (pitom zmínil Ing. Sedláček, ţe v Praze 17. dubna projde pochod odprc neonacist). Je zapotebí posílit protirasistickou výchovu na školách i v rodinách, nebo, jak kdosi v závru ekl: Lidé se chovají podle toho, jakým trendem jsou smováni. Jana Slámová VÍRA A TRADICE Masopust a postní doba V roce 2011 je po Tech králích šest nedlí po Zjevení. Není jich vţdy stejn, vţdy pecházíme z pevných dat na promnlivá, která se odvíjejí od Velikonoc, kdy Hod Boţí velikonoční je po prvním jarním úplku, který je tentokrát v pondlí 1Ř. dubna a Nedle velikonoční aţ 24. dubna. Ve stejném počítání jsou s církví zajedno i svtské kalendáe. Velikonočním svátkm pedchází postní doba, a toto období bylo v dávné minulosti rzn dlouhé a pvodn spíš znamenalo chystání se katechumen ke ktu. Do pípravy postu patily i ti pedcházející nedle, a to Septuagesima (česky sedmdesát), letos je 20. února a má také název Devítník, a to má znamenat devátou nedli ped Velikonocemi. Další je Sexagesima (šedesát), také nedle po Devítníku, a 6. bezna Quinquasima (padesát) nebo Estomihi (Esto!) dle Ţ 31,3b: Bu mi pevnou skalou! Lidov je tato nedle nejznámjší i v církvích jako masopustní. Má dokonce i ti pojmenování. Ty latinské názvy 70, 60, 50 jsou tţko pochopitelné, nemohu se jich dopočítat. Masopustní nedlí (u nás je známá uţ od 13. století) začínalo masopustní veselí a trvalo aţ do úterka do plnoci. Hlavní zábava byla v nedli a vyvrcholením masopustu bylo úterý, kdy se poádaly prvody maškar a hrály se divadelní hry. V nkterých oblastech se konaly v pondlí zábavy jen pro ţenaté a vdané. O masopustních dnech se často slavily i svatby, lidé mli v tomto období mnohem víc času na zábavu, ješt nezačaly jarní polní práce. Bujarým 51

6 veselím nebyla nadšena ani katolická církev. V archivu aspo v části reformovaného Horácka jsem se o slavení masopustu nic nedočetl. V úterý ped plnocí probhlo symbolické pochovávání basy a Popeleční stedou začínala postní doba. Všechny nevázané zvyky se njak prolamují do sekulární oblasti. Zmíním napíklad masopustní karnevaly v Benátkách, v ím a hlavn v Brazílii v Rio de Janeiru, nebo v USA v New Orleansu, kde se karneval zúčastují statisíce host. Zajímavá je snad ješt jedna zmínka o ostatkovém právu, hlavn na Morav, kdy mládeţ (jakoby) pevzala na dobu masopustního veselí vládu nad obcí. Mn a moţná i nkterým starším to pipomíná akci nkdejšího vedoucího tajemníka KSČ v Brn Otto Šlinga s názvem Mládeţ vede Brno. Čtyicetidenní postní období začíná, jak bylo jiţ zmínno, Popeleční stedou, ne škaredou, jak nkteí novinái a spisovatelé uvádjí. Na Popeleční stedu dlá katolický knz lidem na čele kíţek popelem ze spálených loských kočiček a íká: Pomni, ţe jsi prach Gn 3,1ř). Snad dle Starého zákona, kdy si kajícníci sypali na hlavu prach a sedávali v popelu (Ez 27,30). Tch čtyiceti dn se dopočítáme bez nedlí, kdy pst není. Sleduji roky evangelické kalendáe, vtšinou jsou tam latinské názvy postních a jiných nedlí, autoi pedpokládají jejich znalost, to se ale hluboce mýlí. Jejich význam vyhledáme spíš v lidové literatue. 1. postní nedle se jmenuje Invocavit, podle prvního slova introitu (vstupu) do první postní nedle (Ţ ř1, 15-16): Vzývati mne bude Abychom to pochopili, musíme vyjít z Kralického pekladu, ČEP (Český ekumenický peklad) jde jinou cestou. Lidov se tato nedle na našem území nazývala podle postního odvu černá, nebo dle pokrmu z hrachu pučálka. Evangelíci obvykle slaví v tuto nedli Večei Pán. 2. postní nedle je Reminiscere, introit je z Ţ 25,6: Rozpome se na svá slitování 3. postní nedle je Oculi dle Ţ 25,15-16: Oči mé vždycky patí 4. postní nedle je Laetare dle Ţ 122,1: Veselím se V tom je ČEP podobný: Zaradoval jsem se Tato nedle má radostný název, byla to úleva v postu, podobn jako ve 3. nedli adventní. Ukazuje to také zmna liturgické barvy z fialové na rţovou. Lidový název nedle je druţebná. Mládeţ se mohla bavit, druţbové domlouvali svatby, které teba spchaly, a ešilo se také, jaký majetek kdo pinese. Ješt nedávno jsme si mysleli, ţe majetek není prvoadý, ale dnes se opt stává u mnohých prioritou. Svatba te nespchá, nebo se uţ vbec nekoná. 5. postní nedle Judica má název dle Ţ 43,1-2: Su mne, ó Bože Lidový název je smrtná, v ten den se totiţ zahalovaly v ímskokatolických kostelích kíţe s korpusem, v prvních stoletích kesanství byly kíţe bez figuríny (ty jsou nám bliţší) a dle dostupných informací i takové kíţe byly zahalovány. V obcích byl zvyk, ţe dti nosily po ddinách figuríny smrtky a nakonec je vhazovaly do potoka. Tu je jist uţ pedkesanský symbol konce zimy a začátku jara. 52

7 6. nedle postní (letos 17. dubna), Kvtná, jako jediná nevychází z introitu, latinsky Palmarum (J 12,12.13, Mt 21,1-ř), kdy zástupy vítaly Jeţíše pi vjezdu do Jeruzaléma palmovými ratolestmi. U nás symbolicky pevzala funkci palmových ratolestí kvetoucí jíva (kočičky), ty se prodávají ped katolickými kostely a svtí. Nám je tento, aţ povrčivý zvyk pece jen cizí. Období postu nás nutí zastavit se na cest. V tom zastavení nejde ani tak o zvyky a o pokrmy, ale o pokání, o naše pokání, co jsem napáchal a kde jsem selhal, a nevidl, co jsem vidt ml. Vtšina toho, co jsem napsal, jsou vci vnjší, ale ani taková pipomínka snad není na škodu. Jií Novák BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ O nepoctivém správci (Lk 16, 1-9) Pátelé, tohle podobenství není snadné, je to takíkajíc vykladačský oíšek. Kdyţ jsem na nj chtl onehdy kázat, tak jsem si poctiv lámal hlavu, div jsem si ji neulomil. Nakonec jsem se rozhodl zdraznit kontext, tedy to, ţe u Lukáše jsou ti výrazná podobenství za sebou O ztracené ovci, O marnotratném synovi a O nepoctivém správci. Jeţíš často mluvil v podobenstvích. My dnes nad jeho podobenstvími sloţit bádáme. Takové podobenství ale mlo vci objasovat, ne komplikovat. Jeţíšovi šlo o to, aby si rybá z Kafarnaum nebo prostitutka z Betánie ekli: Aha, tak takhle to rabbi s tím Otcem nebeským myslel... Kdo to je ten tvj Bh! ekni mi, jak si ho mám pedstavit! M se nedávno takhle zeptal kamarád, pi jídle. Skoro mi zaskočilo. Snaţil jsem se mu odpovdt. Nooo on ho vlastn nikdo nevidl, on nijak nevypadá. A ani jméno nemá, spíš je to takový duch, je všude, ale vlastn nikde, chápeš? Kamarád nerozuml, protoţe takto se tomu asi fakt rozumt nedá! Hele, kamaráde mj Dleţitej je vztah! Nakonec, je peci lepší nco ţít neţ si to jenom pedstavovat! Jsi tady ty, Karel Vopička, a je tady On, Hospodin. A mezi vámi nco je. I kdyţ Ho neznáš, tak mezi vámi nco je! Moţná s o tom uţ nkde slyšel, ale v tu chvíli to pro tebe byly kecy! Te prost nechceš! Uţ tohle je na Pánubohu sympatický, ţe ho zajímá, co nechceš a co chceš! Nechává to vlastn na tob! Je dobrej, ne? Karle, o Jeţíšovi jsi určit slyšel. Jeţíš o Bohu mluvil, kudy chodil. A aby Boha lidem piblíţil, vyprávl jim píbhy o ovci, o klukovi, co odešel z domu, o správci, kterej okrádal svýho pána. Zajímavý je, ţe všichni ti se s Bohem opravdu setkali, aţ kdyţ byli v pršvihu! Nejdív ta ovce. Ztratila se od stáda. Pro ovci je to skoro jistá smrt! 53

8 Ten kluk, ten odešel dobrovoln, rozhodl se tak. Ale pepísknul to, ve svt je tvrdej chleba. Pršvih, šílenej pršvih, vlastn smrt, která by nikoho moc nebrala, protoţe by o ní vlastn nikdo nevdl! Dost podobný tý ovci! A nakonec správce! Ten si to taky zavinil sám, ale pitom dobe vdl, co dlá. Kdyţ kradeš, tak víš, ţe škodíš! Jenţe mu na to pišli a byl taky v pršvihu! Vyhazov z práce a dlaţba! Takovýho darebáka si do firmy po tomhle tunelu nikdo neveme! Ml dobrej dvod bát se smrti! A te pozor, je tu jedna dleţitá okolnost! Oni nebyli vbec dobí! Nebyli spravedliví, jak se píše v Bibli. Ovce byla nezodpovdná nebo líná, kluk propil otcovy peníze, správce kradl jako straka. A pesto se potkali s Bohem! Nebo práv proto? K tomu ti musím ješt nco íct! Vydrţ ješt chvíli. Te se, Karle, dostávám k tomu hlavnímu. Ptal ses m na Boha! Kdo to je! On šel tu ovci hledat. Ta jedna mu stála za to! Dal do toho všechno, hledal tak dlouho, neţ ji našel! A ml z toho dsnou radost. Tak tohle je On! Tohle by ti mohlo pomoct, kdyţ si potebuješ Boha pedstavovat. Pastý, celej zkrvavenej od trn, jak zachrauje nkoho, kdo si to podle nás vbec nezaslouţí! Ten táta dvou kluk se taky raduje, kdyţ se mu ten mladší vrátí. Bh jako Táta. Ustaranej, ale v klidu, protoţe je moudrej. Ví nco o tom, jak to ve svt chodí. Vţdy ho nakonec vymyslel! Do poslední chvíle vil, ţe to s klukem dobe dopadne. A odpustil mu, protoţe má milující srdce! V tom tetím podobenství je to s Bohem trochu sloţitjší. Ten bohatej človk moţná taky čekal, ţe správce aspo trochu zalituje. Nebo ţe se omluví, kdyţ nic jinýho! Pak by se Pán teba taky radoval! Ale nestalo se! Asi proto ten píbh v Bibli je, protoţe jinak by stačila ovce a ztracenej syn! Správce v tom totiţ jede dál! Nechce se vrátit! Správce si myslel, ţe kdyţ si to u pána rozlil, tak s ním pán skončil. Proto spchal, aby si to vyţehlil s lidmi. Vem si to na procenta! Takhle to dlá řř procent lidí! Chceme si to vyţehlit s lidmi! Devadesát devt ovcí ve stádu. Chápeš, tohle poslední podobenství vystihuje vtšinu z nás! Ztracené ovce a marnotratní synové jsou vzácní, správcové hojní! Ale na začátku ses ptal na Boha, nezapomnl jsem. Bh ze správce radost nemá, to by to tam Jeţíš ek! Ale ani ho neodepíše. Dokonce ho pochválí! Udlal s to rozumn, chlape! V Bibli se píše prozírav. Klidn by se dalo íct i opatrn, nebo dokonce lstiv, jako had! Toho správce Bh asi nepochválil za to, jak na svj pršvih reagoval. Ţe podvádl a vlastn i kradl dál, vţdy si kupoval píze dluţník z pánova! Bh tou pochvalou moţná íkal: Tak podívej se, správče, tohle, co tu pedvádíš, patí do tvýho svta, do svta kamarádíčk a podvodníčk. A ten já neberu! Doufám, ţe sám brzy poznáš, ţe jsi úpln vedle! A kdyţ ne, tak s tím asi nic nenadlám. Ale dobe, zatím ti to nedošlo, a tak ti chci dát čas. U m máš dvee otevený! Bh mu, Karle, íká: Pro tuhle nadji jsem tady! JÁ JSEM tvj bývalý i současný zamstnavatel! JÁ JSEM! 54

9 MODLITBA Milosrdný Bože, dkujeme ti, že nás hledáš, když se ztrácíme. Dkujeme ti, že nás pijímáš, když se chceme vrátit. Dkujeme ti, že nám dáváš čas, když jsme natvrdlí. Autorem biblického zamyšlení je Vojtch Hrouda (46 let), t.č. nemocniční kaplan v nemocnici v Novém Mst na Morav a zastupující evangelický fará na 0,2 úvazku v témţe mst. ČTYIKRÁT Z BRNA Umní ve sboru Brno I: Červený kostel jiţ mnohokrát poslouţil jako koncertní sí. Nkteré akce poádá pímo sbor (nap. hudební nešpory), jindy kostel pronajímáme rzným nadacím, agenturám nebo mstu. Vţdy však dbáme, aby obsah a forma koncertu nebyla v rozporu se skutečností, ţe jde o kesanský kostel. Krom toho byl kostel jiţ mnohokrát vyuţit jako výstavní sí, nejčastji šlo o duchovní námty. V posledních letech to byly pedevším kvtnové výstavy vázané na Noc muzeí a Noc kostel. Poslední výstava o tolerančním umní vznikla z iniciativy a za finančního pispní našeho sboru a putuje nyní po našich sborech a muzeích. Po dokončení pestavby sborového domu na Opletalov ulici vyuţíváme k píleţitostným výstavám sál Václava Pokorného. Snaţíme se o pestrý výbr autor i ţánr (obrazy, fotografie, grafika). Autoi se nám vtšinou pedstaví pi nedlní vernisáţi po bohosluţbách. V sále se však mohou konat i komorní koncerty. Nkolikrát jsme pozvali bratra Radka Kvapila a pravideln si zve ţáky konzervatoe na svj druhý program Kavárnička. Samostatnou kapitolu tvoí bigbeatové bohosluţby, pi nichţ nás nkolikrát do roka doprovází skupina mládeţe. Sál s kapacitou asi 150 osob se pi nich vtšinou zcela zaplní. Jií Gruber Brno II: Blahoslavv dm se osvdčil jako vhodný prostor pro hudební pedstavení všeho druhu, včetn hudby reprodukované. Nkolikrát do roka (vţdy v nedli večer) se tu koná nešpor, tedy poboţnost, jejímţ tţištm je hudební vystoupení. Krom toho ovšem u nás probíhá ada koncert sólist i soubor, a to i z necírkevního prostedí. Krom slušné akustiky je nespornou výhodou Blahoslavova domu, ţe je v nm i v zim celkem teplo a poskytuje dobré zázemí pro hosty. Pozoruhodné jsou jist i místní varhany. Výstavy 55

10 v Blahoslavov dom nemají píliš velkou tradici. Pi loské Noci kostel jsme vystavovali fotografie Jana Vondry, dokumentující činnost občanského sdruţení Ester. Divadelní pedstavení jsou neodmyslitelnou součástí nkterých bohosluţebných shromáţdní (Vánoce, Kvtná nedle, první a poslední nedle ve školním roce); jsou-li rozsáhlejší, konají se občas i samostatn v podvečerním čase. Pi setkávání stední generace v úterý večer probíhá pibliţn jednou za msíc poslech rozhlasové nahrávky či promítání videa. Mohli jsme si tak vyposlechnout mnoţství rozhlasových her (vtšinou od českých autor) a zhlédnout filmy a dokumenty s kesanskou tematikou. Po promítání často následují ţivé diskuse. Pro úplnost snad ješt zmíním skutečnost, ţe si Blahoslavv dm pomrn často vybírají pracovníci České televize a Českého rozhlasu pro pímé penosy nedlních bohosluţeb. Ondej Kolá Brno Husovice: Husovický sbor poádá se sborem Brno I hudební nešpory v Červeném kostele, a to šestkrát do roka. Zde hrají hudebníci tzv. váţnou hudbu. Dále poádá Bohosluţby Desert, kde kaţdý msíc vystupuje hudební skupina - rocková, jazzová či folková. Zárove zde máme hosta, který čte literární dílo či pedvádí herecký výstup. Umní je tu pímo součástí bohosluţeb. V beznu a v dubnu probíhá u nás festival Husovický dvorek, kde po bohosluţbách vystupují známá (nejen) brnnská divadla a vystavují nejrznjší výtvarníci. Letos chystáme uţ dvanáctý ročník. Zajímavý byl také tíletý cyklus poslechových poad, kde nás hudební vdec Jan Špaček seznamoval s díly slavných hudebních skladatel, anebo cyklus dokumentárních film Petra Barana. Ostatn filmy si mládeţ pouští tém neustále. Štpán Hájek Brno Židenice: Kdyţ se zdrţíte v nedli po bohosluţbách v našem sboru na kávu, mţete shlédnout výstavu obraz, které pocházejí z dílny teologa a spisovatele Petra Pazdery Payna. Obrazy mají biblickou tématiku. Ješt donedávna jsme se mohli tšit v prostorách modlitebny barevnými, snovými fotografiemi člena sboru Luka Svítila. Stalo se hezkou tradicí, ţe pi sborovém dni v červnu míváme divadelní pedstavení. První rok za námi pijelo brnnské divadlo Polárka s hrou Lipany. Druhý rok se nkteí z nás odváţn vrhli do hry Janka Jirk O marnotratném synu Blahoslavovi. A vloni jsme s vtšími zkušenostmi pedvedli divadelní hru Jiího Bureše Balada ze starého Londu. V našem kostele občas probíhají i hudební akce. V dubnu loského roku u nás vystoupila Schola ecumenica kostellowa s velikonočním koncertem a v prosinci nám adventní náladu zpíjemnili Boni discipuli z Oban. Oba koncerty byly nejen pro evangelickou veejnost. Romana Špačková 56

11 NAŠE SBORY Jihlava Jihlavský sbor sídlí jednak ve mst, které stídav je a není krajskou metropolí (te zrovna je), jednak také v obci jménem Stíţov. Tu najdete asi 13 km od Jihlavy smrem na Tebíč. Tam vlastn kdysi začala historie dnešního jihlavského sboru: do Stíţova po Tolerančním patentu jezdil fará z Horních Vilémovic nebo chodili stíţovští njakých dvacet kilometr do Vilémovic pšky na bohosluţby. Pana faráe vozívali vilémovičtí tu a tam do Stíţova kočárem; malér byl, kdyţ jim Stíţováci jednou za dopravu zstali dluţni. To se toleranční evangelíci zle rozkmotili a do Stíţova se okamţit vypravil fará z Velké Lhoty, jestli by nechtli pustit vilímovské k vod a chodit radji do Lhoty (spor pijel ešit nosislavský superintendent a vypadá to, ţe si nebral servítky). Ve Stíţov dnes stojí kostel postavený ve 20. letech minulého století. V posledních dvaceti letech prošel pár opravami a sluší se podotknout, ţe podvakrát se mezi dárce na opravu evangelického kostelíku pidala i místní ímskokatolická farnost. Úpravu interiéru navrhl bratr fará Zejfart, šedobílou fasádu akademický malí Pavel Procházka (ten navrhl i podobu vţičky, kterou naši pedkové sice plánovali, ale nevybyly jim na ni peníze, a tak se dostavovala aţ ped necelými deseti lety). Samostatný sbor v Jihlav (a ve Stíţov) existuje od konce dvacátých let minulého století. Nejprve do Jihlavy jezdili farái z Tebíče, pozdji sbor získal faru (dnes uţ zbouranou) a také vlastního faráe. Zprvu na krátkou dobu (Timoteus Pokorný, Vladimír Čapek), zato Jaroslav Nedbal v Jihlav faráoval skoro pl století a Lubomír Kabíček dalších jednadvacet let. Do druhé svtové války mívali jihlavští evangelíci bohosluţby v nmeckém luterském kostele (postaveném 1Ř7Ř). Pamtníci vyprávli, ţe česko-nmecké evangelické vztahy bývaly v Jihlav do plky ticátých let poklidné a pátelské. Pak se samozejm zkomplikovaly a po válce a po odsunu pipadl kostel naší církvi. Spolu s ním i nmecká fara s velikou zahradou. Fara slouţí coby sborový dm svému účelu dodnes, na bývalé zahrad postavilo za komunist msto paneláky. Ostatn panelákm mla ustoupit i samotná fara: Jaroslav Nedbal musel pouţít veškerý diplomatický um, aby se to nestalo. (Mezi farou ve 57

12 Vrchlického č. 1 a sousedním panelákem s číslem 5 njak schází dm s číslem 3: tuhle stavbu spojenou s demolicí fary tehdejší papaláši na rozdíl od ohavného Prioru na námstí uţ nestihli.) Kostel po Nmcích nesl jméno kazatele Pavla Sperata; ten psobil v Jihlav zhruba rok ( ) a velkou část msta získal za tu krátkou dobu pro luterské vyznání. (Mimochodem: je autorem písn č. 246 v EZ.) Pozdji se kostelu íkalo kostel apoštola Pavla (tak je zapsán do seznamu památek) a na map ho najdete jako chrám svatého Pavla. Tak si vyberte. Dnes má jihlavský sbor necelých pt set člen (v nedli nás bývá v Jihlav a ve Stíţov dohromady zhruba stovka). Co všechno se ve sboru dje, zjistíte z adresy sboru na evangnetu. Anebo se pijete podívat. Jan Kekovský ZE SBORU BRNO - ŽIDENICE Obrazoborecká sakrální architektura v Brn Na pátek 21. ledna jsme pozvali editele brnnského Domu umní Mgr. Rostislava Koryčánka. Jeho téma podle nadpisu znlo tak trochu záhadn. Tady mn dovolte malou vsuvku. Obrazoborectví ikonoklasmus známe hlavn z historie, a to z Byzance z Ř. a ř. století jako hnutí proti uctívání obraz, a pak u Matje z Janova (asi ř4), Jakoubka ze Stíbra ( ř), u husit a čas od času i v současnosti. Ovšem obrazoborecká sakrální architektura, i kdyţ má stejný název, nemá s historickým obrazoborectvím mnoho společného. Tehdy šlo o ničení toho, co bylo uctíváno a bylo to vyrobeno lidskýma rukama. U zmiované sakrální architektury šlo hlavn o výtvarnou stízlivost odpovídající slohu doby, kterou nám piblíţil náš host. Všechny stavby, o kterých br. Koryčánek hovoil a pro názornost promítl jejich obrázky, vznikly v podstat v jednom období, od r.1ř25 do roku 1ř36 včetn. Naprostá vtšina z nich odpovídá spíš více mén funkcionalistickému slohu uţívanému v mnoha zemích od 20. aţ do 50. let 20. století. Forma staveb byla určována provozní funkcí, pedpokládala se víceúčelovost a u sakrálních staveb to byly bohosluţebné prostory, kulturní sály (dnes u CČSH mnohde pronajaté), sociální zaízení, kanceláe, včetn byt faráe a kostelníka. Často šlo o do sebe zapadající krychle a kvádry s plochými stechami. Stavební materiál byl vtšinou tradiční, jako zdivo, ţelezový beton, sklo (pro prosvtlení prostor velkými okny) a devo na konstrukce a pro obklady a pepáţky. Tato vnjší forma ani nedovolovala u sakrálních objekt pehnanou výzdobu a to jist více vyhovovalo protestantským církvím. Moţná se nám podaí se aspo zmínit o stavbách, se kterými nás pednášející blíţe seznámil. 58

13 Husv sbor CČSH v Králov Poli byl posvcen 25. íjna 1ř25, autorem návrhu je architekt Josef Novák, je to zejm první církevní funkcionalistická stavba v Brn. Další stavbu téhoţ tehdy rostoucího společenství realizovali v letech 1ř2Ř- 2ř na Botanické ulici. Navrhl ji architekt Jan Víšek, jeho první ešení odpovídalo soustav do sebe zapadajících geometrických obrazc, ale nakonec mla vysokou štíhlou vţ, kterou všichni dobe známe. Po vstupu do objektu na sebe upozorní jediný obraz od Jana Ddiny, Kázání na hoe. Funkcionalistický sloh je uţit i u katolického kostela sv. Augustina na námstí Míru; trojlodní chrám projektoval profesor Vysoké školy technické v Brn Vladimír Fischer a posvcení se uskutečnilo 5.7.1ř35. Stízlivá výzdoba je od Josefa Axmana, F. Süssera a F. Fabiánka. Neţ pešel pednášející do Ţidenic, o které jsme mli zájem, dotkl se funkcionalistické synagogy Agudas Achim na Skoepce z roku 1ř36 od architekta Otto Eislera a moderního pravoslavného kostela od ruského architekta Petra Lavického z let 1ř30-31 pod Špilberkem. V Ţidenicích vyrostly ve stejné dob ti sakrální objekty. Jako první byl posvcen 2.6.1ř35 kostel ČCE na Jílkov ulici č.74 dle návrhu Ing. arch. Miloslava Tejce, pozdjšího profesora a dkana VUT-FAST. Škoda, ţe nemohl být realizován jeho pedcházející ojedinlý projekt funkcionalistické stavby i s klubovnami, jeslemi, školkou, domovem diakonek; autor ml teprve 24 let. Pednášející ho vysoce hodnotil, pikládáme aspo perspektivní pohled. Nedaleko evangelického kostela vyrstala moderní stavba v duchu kesanské baziliky, a to ímskokatolický chrám Cyrila a Metodje se samostatnou vysokou vţí. Po návrzích nkolika architekt nakonec pijali projekt architekta Klaudia Madlmayera. K posvcení kostela došlo ř35. Výtvarn se na nm postupn podíleli brati Kotrbové, Petr Pištlka a Ludvík Kolek. Poslední sakrální funkcionalistickou stavbou v Ţidenicích je chrám Spasitele CČSH na Karáskov námstí dle projektu architekta Kučery, posvcený 5. července 1ř36. Procházka moderní sakrální architekturou v Brn skončila. Ješt dlouho jsme s pednášejícím debatovali a nemohli se rozejít. O zájmu o dané téma svdčila i účast mladých lidí. Jií Novák 59

14 HISTORIE Záchrana život šesti Hanák V Brn po vydání Tolerančního patentu v r. 17Ř1 vznikl luterský sbor a prvním jeho pastorem byl Dr. Viktor Heinrich Riecke (nar ve Stuttgartu, zemel v Lustnau ob místa byla v tehdejším Württembersku). V Brn psobil pes dvacet let od prosince r. 17Ř2 do r. 1Ř03, kdy se vrátil do svého rodišt. Ml šest dtí, čtyi synové dosáhli vynikajícího postavení. Starší dcera Ţofie se provdala za Josefa. Karafiáta, píbuzného spisovatele Broučk faráe Jana Karafiáta. Informace o následujících událostech uvádí prasynovec pastora Rieckeho Karel Riecke v knize Moji pedkové ("Meine Voreltern", Stuttgart 1Řř6). Dr. Karel Riecke byl státní ministr financí. Tolik úvodem. Dti pastora Rieckeho se sešly ve Stuttgartu pi stém výročí otcova narození 17. kvtna 1Ř5ř. Tehdy pronesl nejstarší syn Leopold Sokrates Riecke (*17ř0 v Brn, léka, profesor chirurgie a vrchní zdravotní rada) vzpomínkovou eč a v ní popsal událost, jak jeho otec zachránil osm Hanák odsouzených k trestu smrti (v pozdjším textu se mluví o šesti muţích). Bylo to koncem dubna 17ř6, kdy večer navštívil pastora Rieckeho na brnnské fae jeho starý pítel hejtman Knittelmayer. Ohlásil špatné zprávy z italského bojišt, kde u Millesima porazil rakouské vojsko dosud neznámý generál, jakýsi Korsičan Napoleon Bonaparte. O ti roky pozdji (v r. 17řř) pitáhl do Brna ruský polní maršál Suvorov s armádou čítající 45 tisíc muţ. Pesouvali se pomalu do Itálie. V Brn doposud ţádné Rusy nevidli. Psobili jako barbai z Asie, zvláš jejich podivný maršál. Celý císasko-královský dvr se dostavil z Vídn do Brna, aby uvidl pehlídku ruského vojska. Byl jasný lednový den, bohatý na sníh. Ped branami msta zaujala ruská armáda na polích bitevní pozici. Pastor Riecke vzal svého osmiletého syna Leopolda s sebou, aby se společn podívali na tuto mimoádnou událost. Nastoupilo tam 45 tisíc muţ v sevených pehledných formacích. Do r. 1Ř00 pak spadá událost týkající se záchrany onch osmi Moravan. Napoleon vítzil a rakouská armáda mla nesmírné ztráty. Proto byli rekrutováni do armády mladí muţi s velkou tvrdostí. Tehdy také došlo ke zízení tzv. Moravských legií. Kaţdý z osmi kraj na Morav ml postavit 1200 muţ, a to bývalých voják, z armády uţ propuštných, ţenatých a otc rodin, ve stáí od 30 do 45 let. Aby se zabránilo očekávanému odporu, byl tmto muţm oznámen slavnostní císav slib, ţe budou slouţit jen do 60

15 uzavení míru a jen na Morav. Pesto nechyblo mezi nimi mnoho nespokojených. V hradišském kraji sestávala legie z Hanák a malý Leopold Riecke si dobe pamatoval statné veterány ve zvláštních hndých a červených uniformách, kteí kaţdý den cvičili ve zbrani na úpatí Špilberku zrovna ped okny fary. Náhle však pišel rozkaz, ţe se legie musí pipojit k armád a s ní táhnout do Itálie. Sedláci z legie ješt ani nesloţili vojenskou písahu. Bylo to jako úder hromu! Zdálo se jim nemoţné, ţe by císa nedodrţel slovo. Domnívali se, ţe je to podvod od niţších dstojník. Došlo ke vzpoue. Pes muţ postavilo zbran do pyramid a uteklo dom do svých vesnic ke svým rodinám. Zpráva o tom vyvolala v Brn zdšení. Vojáci, kteí utekli, byli brzy pochytáni a uvznni na Špilberku. Vojenský soud vyšetoval pípad s nejvtší písností. Bylo snadné nalézt vdce povstání a oddlit je od pouze svedených. Císa František II. sice ml povst laskavého panovníka, ale kde se jednalo o vzpouru, politickou konspiraci, ukázal, ţe dovede být tvrdý. Lidé se obávali nejhoršího a brzy se proslechlo, ţe šest vdc vzpoury je odsouzeno k smrti sttím mečem. Mnoho lidí cítilo soucit s nešastníky, ale jen jeden muţ jednal a to byl luterský pastor Viktor Heinrich Riecke. Riecke si uvdomoval, ţe musí jednat opatrn, aby odsouzeným neublíţil. Ml vysoko postavené, mocné, bohaté, jemu duchovn blízké pátele. Z nich rychle a tiše vytvoil koalici. Byli to svobodní zednái. Jejich lóţe byla sice r. 17ř4 rozpuštna, ale spojení mezi "bratími" trvalo dále. Pastor Riecke se stýkal hlavn s hrabtem Leopoldem Berchtoldem. Nyní bţelo o čas, o kaţdou hodinu. Pítel Rieckeho, apelační rada von Traubenburg, v noci donesl pastorovi všechny protokoly a akta ze soudu, pastor je v noci prostudoval a sepsal pamtní spis, z kterého bylo jasné, ţe císa porušil svj slib, ţe obţalovaní nesloţili ješt vojenskou písahu na prapor a jednali z "nechápající naivity". Mimoto se snaţili pastor a jeho šlechtičtí pátelé dopisy ovlivnit císaovo okolí. Ale na všechny prosby odpovdl císa: "Pevedl jsem veškeré vojenské soudní jednání na svého bratra Karla jako nejvyššího velitele a nesmím do toho zasahovat." Zatím byl rozsudek poslán k potvrzení do hlavního stanu arcivévody Karla, který jednoduše rozsudky potvrdil, protoţe byl docela zavalen válečnými událostmi. Kdyţ k nmu po nkolika dnech dorazily prosby o milost, byl arcivévoda uţ tţce nemocen a jeho jmenovaný zástupce se neodvaţoval jednat o své vli. Zatímco pastor ješt doufal, ţe jeho kroky u arcivévody Karla budou úspšné, pišlo do Brna schválení k poprav, ke které mlo dojít v následujících dnech. Vtom se ale objevila nečekaná pekáţka, která poskytla čas, a tím nové nadje. Císa Josef II. pi svém nástupu na trn r. 17Ř0 zrušil trest smrti, a ačkoliv jeho nástupci trest smrti obnovili, pece jen v uplynulých letech nebyl na 61

16 Morav nikdo popraven mečem. Nyní se ukázalo, ţe na Morav není kat, který by uml setnout mečem hlavy. Bylo nutno vyhledat dva takové katy v Čechách. Pastor dosud nic nevdl o arcivévodov onemocnní, kaţdou hodinu očekával od nho zprávu o omilostnní odsouzených, a proto bylo kaţdé zdrţení popravy nanejvýš dleţité. Kati se dostavili do Brna. Jeden člen brnnského evangelického sboru, velkoobchodník Herzogenrath, se zabýval, jak tenkrát bylo v mód, pokusy s elektrickým proudem. Byl ochoten vyhovt ţádosti pastora, ţe kata k sob pozve, aby mu ukázal pokusy. Ml ho navést k uvení, ţe se takové pokusy budou dlat na satých, jak se prý tehdy častji dálo. Ale protoţe jeho pístroj prý nebyl v poádku, tak aby se pod touto záminkou poprava o nkolik dní odsunula. Tucet dukát tuto prosbu podpoilo a kat souhlasil. Ale druhý kat prohlásil, ţe je ochoten všech šest hlav setnout sám. Tak zstaly snad jen ješt dva dny, neţ dojde definitivn k poprav. V této nejvyšší nouzi poţádal pastor Riecke ušlechtilého hrabte Berchtolda, aby podnikl odváţný krok. Díky četným poštovním koním k pepahání a velikým spropitným postilionm se podailo hrabti za 16 hodin dorazit do Vídn. Ve dv hodiny v noci jel bez odkladu k císai. Poručil do kočáru zapáhnout čerstvé kon pro zpáteční cestu. Jako významný magnát a císasko-královský komoí se mohl odváţit nechat císae probudit, aby udlil audienci v tak mimoádnou dobu. Císa ho povolal ke svému lţku. Srdce dojímajícími slovy hrabte byl císa pesvdčen, ţe se dje do nebe volající bezpráví, a nadiktoval hrabti, ţe udluje odsouzeným milost a podepsal se na pípisu pro generála, který velel vojsku v Čechách a na Morav. Te jel hrab Berchtold nejvtší moţnou rychlostí zpt a dv hodiny ped popravou dorazil do Brna skoro smrteln vyčerpán fyzickým a duševním naptím. Pastor Riecke ml nesmírnou radost, ţe jeho námaha tak šastn skončila a dkoval Bohu, ţe ho pouţil jako nástroj záchrany. Ale radovat se on i jeho pátelé smli jen v tichosti, skryt. Veejný vnec vítze penechal nezištn hrabti Berchtoldovi. Ostatní obvinní ovšem neušli svému osudu. Dvanáct jich muselo bţet ulicí (tzv. "pračata"), pičemţ byli obnaţeni do pasu a biti po zádech holemi, mezi ostatní bylo rozdleno asi 20 tisíc ran holí. Tyto tresty trvaly dva dny u paty Špilberku ped kasárnami a skoro ped evangelickou modlitebnou a pastorovým bytem. Leopold Riecke se na to dobe pamatoval, byl tehdy uţ desítiletý. Také slyšel pozdji otce o tom nkolikrát vypravovat pátelm v Nmecku. Své vyprávní ukončil slovy: "Teprve te, na konci svého ţivota, chci vyprávt o tchto vzpomínkách z dtství tak vrn a podrobn, jak jen mohu, a postavit je jako památník nejvyšší cti (hochehrendes Denkmal) svému osvícenému otci a zárove jako píspvek k djinám minulých dn." Vra Doleţelová 62

17 CESTUJEME Čína - Peking Na podzim roku 200Ř jsme navštívili čínské msto Peking. Odpoledne po píletu jsme si prohlédli staré msto s jeho neopakovatelnou atmosférou. Podle dávného zvyku si Číané zdobili vchody svých píbytk. Čím nazdobenjší vchod, tím bohatší nevsta se za ním nacházela. Ješt tentýţ den večer jsme zašli do osvtlené hlavní obchodní tídy Wang Fu Jing. Oslnila nás spousta červených lampion pro štstí. Ve vedlejší ulici nabízeli obchodníci jídlo pipravované pímo ped očima zákazník. Na pohled vypadaly roztodivné dary moe zajímav, ale odvahu k jejich konzumaci jsme nenašli. Dali jsme pednost čínské restauraci. Sedli jsme kolem velkého kulatého stolu pro dvanáct lidí, uprosted byl umístn velký otočný talí, na který nosila obsluha menší talíe s jídlem. Kaţdý strávník dostal úpln malý prázdný talíek a postupn si nabíral, na co ml chu. Druhý den ráno jsme jeli autobusem na Velkou čínskou ze. Pekvapily m davy lidí proudících obma smry, takţe bylo obtíţné se vyhnout, místy se tvoily fronty, ale nikdo se neodváţil protestovat, všichni trpliv čekali, na kaţdého psobila majestátní atmosféra tohoto místa. Cizinci byli v menšin, domorodci tvoili asi 80 % návštvník. Kaţdý Čían, i z té nejodlehlejší části zem, touţí alespo jedenkrát v ţivot navštívit Velkou ze. Vidli jsme početné rodiny s úpln malými dtmi a starými lidmi, které jejich dosplé dti nesly na rukou. Kaţdou chvíli odpočívali a rozprostírali si jídlo pímo na zemi. Odpoledne jsme navštívili hrobky dynastie Ming a Císaskou cestu duch. Šli jsme po rovné vydláţdné cest asi jeden kilometr a po obou stranách stály pískovcové sochy zvíat, mystických píšer a ozbrojených stráţc. Všichni mli za úkol hlídat duše zemelých z císaských rodin. Všimli jsme si, ţe jedna socha stála v pozoru a druhá socha sedla nebo dokonce leţela a klidn spala. Vysocí úedníci to dobe vymysleli. Kaţdý se jednou unaví a pestane být bdlý a musí si odpočinout. Tímto opatením byla zajištna ochrana zemelým navky. 63

18 Další den jsme si prohlédli Námstí nebeského klidu a Zakázané msto, které bylo po staletí nepístupné obyčejným smrtelníkm. Proplétali jsme se mezi spoustou historických budov a dekorativn upravených zahrad. Ped kaţdým významným palácem sedli dva kamenní lvi. Vpravo sedl lev, který drţel ve své tlap zemkouli a pedstavoval muţský princip. Vlevo sedla lvice s malým lvíčetem jako ţenský princip. Bronzové sochy znázorující ţelvy a volavky pedstavovaly symboly dlouhovkosti. Stoupali jsme po cest stále vzhru, aţ jsme došli na vrchol, kde stál chrám Nebes místo konání nejvýznamnjších slavností a rituál. Po náročném dni jsme se všichni tšili na místní specialitu, pekingskou kachnu. Netušili jsme však, ţe v zemi, kde má vše svj utajený symbol, bude symbolická i pečená kachna. Po dvacetiminutovém obadném porcování dostal kaţdý plcentimetrový prouţek masa zabalený do chlebové placky se spoustou zeleniny. V ranních hodinách jsme odjíţdli vlakem 400 kilometr na sever do letního císaského sídla v Čcheng-te. Sem utíkala císaská rodina a vládní úedníci ped horkým letním sluncem. Ke svému odpočinku mohli vyuţívat zahradu o rozloze 5ř0 ha se spoustou umle vytvoených jezírek a altánk s romantickými jmény: Altánek mlţného dešt, Altánek odkvétajícího lotosového kvtu. Velkým záţitkem byla prohlídka buddhistického kláštera Nebeského klidu. Klášter byl obydlený, sledovali jsme mnichy v ádovém oblečení pi modlitbách a poslouchali jsme jejich podmanivou hudbu. Nakonec jsme se museli z buddhistických výšin vrátit zpt. Pozd večer jsme dojeli do Pekingu, druhý den ráno letadlem do Vídn a autobusem do Brna. Tím naše zajímavá cesta skončila, ale vzpomínky zstaly. Marie Melicharová ŽILI MEZI NÁMI ThDr. Adrian Mikolášek 5. bezna si pipomínáme uţ ř0. výročí narození ThDr. Adriana Mikoláška. Pro mnohé dnes neznámý fará byl svého času známý po celém Československu a jeho širokém okolí. Jeho ţenu moţná dnes potkáváte na shromáţdních, v "Kavárničce", jeho potomstvo se rozbhlo po svt. Část z nj ţije s vámi v Brn, nejdéle já, David (viz foto). Rád bych brnnským pamtníkm, a nejen jim, pipomnl jejich prvodce na cestách za ţeleznou oponu k Husovu kameni do Kostnice, za evangelíky v Nmecku, Francii a Švýcarsku, propagátora misijní práce evangelické církve v Kamerunu a organizátora cest a setkání mládeţe z obou částí Nmecka a jejich cesty po stopách reformace v Čechách, na Morav, na Slovensku a v Polsku s českou mládeţí. Samozejm také jako organizátora setkávání lidí z celé Evropy. Díky jemu poznali, ţe jsou bratry a sestrami ve víe bez ohledu na hranice vojenských a politických pakt v jednom svobodném a krásném 64

19 Boţím svt. Také se sluší pipomenout Adriana Mikoláška jako básníka a pekladatele nkolika písní v našem zpvníku a jako teologa, který nacházel hlubší souvislosti víry a ţivota Samaritán, ţid a kesan. Pikládám článek, který do našeho tisku dal prof. Jan Heller ped deseti lety. V nm je vše ečeno lépe. Ve slokách, které se nedostaly do zpvníku, je jeho úzkost i nadje, jeho prosba o posilu a ochranu ped svody a trápeními ţivota, které na nho doléhaly od jeho mládí. Dá Bh, ţe v pamti lidí zstane jako ten, který hledal pokoj a porozumní mezi lidmi, který jako kazatel nesl všem tu radostnou zprávu o nadji, zprávu o tom, který je a láskou zstává na vky. David Mikolášek ThDr. Adrian Mikolášek ( řř2) byl výrazný evangelický fará a náš nejpednjší badatel v oblasti studií samaských (Samaritán). Pipomeme si stručn jeho ţivotní bh. Narodil se v Sutivanu v Jugoslávii, kde psobil jeho otec, český léka. Rodina se však jiţ v r. 1ř25 vrátila do Čech, takţe mládí proţil ve Sloupnici a do gymnázia chodil v Litomyšli. Poslední ti léta gymnázia pak studoval ve Francii na Carnotov lyceu v Dijonu, kde i roku 1ř3ř maturoval. Pak studoval evangelické bohosloví doma a psobil v nkolika sborech. Po válce si doplnil absolutorium Husovy fakulty a studoval i na filozofické fakult egyptštinu a hebrejštinu. Jako fará psobil v nkolika sborech evangelické církve, zvláš v Pusté Rybné a naposled ve Dvakačovicích u Chrudimi. Na jeho širokém obzoru byly i zájmy historické a umlecké, byl nadaný básník a spolupracoval i na Evangelickém zpvníku. Jeho pátelé dodnes litují, ţe jeho básnický pevod písn 232 Stj pi mn, stj nebyl otištn ve zpvníku celý. Snad stojí za to pipomenout zde ti neotištné strofy: 6. Ty pi mn stj, když k činm nutí čas, svou láskou chra, když zazní svdce hlas. Kdo jiný nežli Ty je vdce mj? Žhne slunce, boue hmí? Ty pi mn stj. 7. Já nemám strach, když po boku T mám, i nemoc tžkou do Tvých rukou dám. Co zmže hrob? Kde osten, smrti, tvj? Zvítzím jist, jen Ty pi mn stj. 8. Když slábne zrak, mým očím nastav kíž, jím prosv tmu a smr dej k Tob výš! Už svítá den. Ó slyš mne, Pane mj, a žiji, umírám, Ty pi mn stj. Po celý ţivot, od roku 1ř4ř, se odborn sousteoval na samaritologii. Samaritáni byli totiţ bţn pokládání za potomky pohanských pisthovalc podle 2 Kr 17. Mikolášek ukázal, ţe historická skutečnost byla jiná: Jejich základem byli ti, kdo po 65

20 pádu judského království zstali v zemi, nepijali prorocké poselství o poteb pokání a ustavili se v samostatnou náboţenskou obec. Tak je teba lišit Izraele (jen) Zákona Samaritány, kteí pijímali jako své svaté Písmo jen pt knih Mojţíšových, dále Izraele prorok ţidy, a konečn Izraele evangelia obec novozákonní. To bylo jádrem jeho disertace, za niţ získal na Komenského fakult doktorát teologie. Je velká škoda, ţe se u nás nenašel nikdo, kdo by v jeho samaritologických studiích pokračoval. Jan Heller (psáno v roce 2011 pro Kostnické jiskry) KNIHA Dva malé národy O Češích a o Izraelitech, o jejich vzájemných vztazích píše Ruth Bondyová ve své nové knize Potulné koeny, kterou v loském roce vydalo nakladatelství Franze Kafky. Sama spisovatelka není českému čtenái neznámá. Skoro kaţdý rok je v Česku vydávána aspo jedna její kniha. V Setkávání jsem ped dvma lety upozornila na její knihu Drobné útchy. V tom článku jsem se taky zmínila o její trilogii o Ţidech v Čechách a na Morav: Mezi námi ečeno je o tom, jak zde Ţidé mluvili, Rodinné ddictví o jménech a jejich pvodu a tetí kniha se nazývá Boţí hody a zabývá se stravováním, ale není to kuchaka. Všechny knihy doprovodil svými ilustracemi Jií Slíva a určit nepostrádají humor. Také Potulné koeny jsou vyzdobeny jeho kresbami. Po dokončení trilogie si autorka uvdomila, ţe doposud nepopsala spoluţití Čech a Ţid a jejich vzájemné vlivy, a tak jim vnuje čtvrtou knihu a tou jsou práv Potulné koeny. Pipomeme si jenom, ţe Ruth Bondyová je izraelská spisovatelka, která se narodila ped ŘŘ lety v praţské ţidovské rodin, za války prošla Terezínem, Osvtimí a dalšími koncentračními tábory. Po návratu se v roce 1ř4Ř vysthovala do Izraele, kde více neţ ticet let psobila jako novináka, dokonce vyučovala ţurnalistiku také na telavivské univerzit. Pro nás je dleţité, ţe peloţila do hebrejštiny na ti desítky českých autor, jako Haška, Hrabala, Havla, Kunderu, Jiího Weila, Otu Pavla, Viewegha a jiné. Tak se vlastn ani nedivíme, ţe první kapitola v Potulných koenech se nazývá Mj román s českou literaturou. V ní se dovídáme o lásce Ruth Bondyové ke knihám, která začala uţ v rodičovské knihovn, k českým autorm, o radosti ze čtení, ale i o trampotách a svízelích pekladu. Starost autorky, ţe její čeština dlouhým pobytem v Izraeli ponkud zrezivla, není na míst, protoţe češtinu tíbila svými peklady. Dává nám taky nahlédnout do své pekladatelské dílny. Potvrzuje skutečnost, ţe nelze odhadnout, jaký bude mít 66