Národní park Podyjí - Thayatal

Transkript

1 Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice CZ.1.07/1.3.10/ Národní park Podyjí - Thayatal vybrané kapitoly (nejen) z fyzické geografie Jan Trávníček

2 PODYJÍ JAKO DIVOČINA? Kulturní krajina... už ve středověku intenzivní využití řada vodních mlýnů terasování svahů, orná půda v nivě, louky... palivové a konstrukční dřevo dodnes ovocné stromy uprostřed lesa pařezinové hospodaření, lesní pastva, 2. pol. 20 st.: pohraniční pásmo ochrana přírody želenou oponou 1978 CHKO Podyjí 2 zdroj: Zdroj: maps Zdroj: google J. Trávníček

3 Zdroj:

4 NP PODYJÍ THAYATAL vyhlášen k , v r i NP v Rakousku pro IUCN: kat. II (mezinárodně uznávané národní parky) bilaterální povaha páteří Dyjský kaňon (Hynek, Trnka 1981) výjimečně zachovalé území minimální vliv člověka (v posledních desetiletích, v kaňonu) mimořádná koncentrace geomorfologických jevů druhová pestrost zejména rostlinných druhů bezobratlých živočichů 4

5 NP PODYJÍ THAYATAL Mezinárodní povaha přináší i problémy rakouská část je s.r.o se štíhlou správní strukturou dolnorakouské zákony často více zřetelné jazyková bariéra společný problém: vodní režim na Vranově (od r. 1934) zajištění minimální vodní hladiny teplotní režim režim průtoků trpí biota vliv na abrazi LG Dyje Vranov Hamry Zdroj: maps Zdroj: google J. Trávníček

6 Mackovčin a kol. 2007

7 zdroj:

8 zdroj:

9 zdroj:

10 zdroj:

11 zdroj:

12 zdroj:

13 zdroj:

14 Lesy na cca 80% plochy! Mackovčin a kol. 2007

15 Geologická mapa zdroj:

16 Geologie rozhraní Českého masivu a Karpatské soustavy moravikum (moravosilezikum? Např. Cháb et al. 2007) a dyjský masiv složitost: i v současnosti časté změny interpretace! plášť moravika (příkrovy, obalová zóna, pestré série...) sedimenty metamorfují na svory, ruly, kvarcity a mramory vyvřeliny na ortoruly (bítešská ortorula) brunovistulikum (granity v okolí Znojma) ač starší jednotka než příkrovy moravika, zdá se že je přičleněno k českému masivu teprve při variském vrásnění (rotace a podsouvání pod mladší moravikum!) 16 google Zdroj:Zdroj: Trávníček 2010maps

17 Moravsko slezské pásmo Zdroj: Cháb

18 reliéf V jinak poměrně jednotvárném terénu (četné zbytky více či méně ukloněných zarovnaných povrchů) je kaňon Dyje a jejích přítoků 1) západní úsek (Vranov Hardegg) pravoúhlé meandry v odolné ortorule 2) Hardegg Žlebský potok pestré horninové složení plynulé meandry s pokročilým odškrcováním 3) Žlebský p. - Znojmo žuly dyjského masivu příkré svahy 18 Zdroj: google maps

19 Případ Dyje... Názory na vývoj kaňonu (kaňonovitého údolí?) se liší... zjednodušeně: a) Dyje tekla hlubokým meandrujícím údolím zaříznutým do skalního podloží již ve spodním miocénu (Batík 1995) údolí už bylo, zaplnili ho mořské sedimenty a ty pak řeka zase vyklidila a vrátila se zpět b) říční síť se formovala až po definitivním ústupu neogenního moře když se Dyje prožezala na pevný krystalický základ, údolí už nemohla opustit a zařezávala se dál... + neotektonika... (zdvih podloží mohl procesy modifikovat) + složitá kerná stavba (na řece jsou zlomy spádu s peřejemi) 19 Zdroj: google maps

20 Kaňon jako festival geomorfologie skalnaté srázy skalní útvary (sruby, pilíře, věže) zaklesnuté meandry projevy exfoliace (odlehčená hornina se loupe ve vrstvách) rozsedliny rozsedlinové a suťové (ledové sluje), pseudokrasové jeskyně i skutečně krasové v metamorfovaných vápencích balvanové proudy, balvanová moře náplavové kužely (přítoky) i antropogenní tvary (agrární terasy, jezy) 20 google Zdroj:Zdroj: Trávníček 2010maps

21 zdroj:

22 Půdní pokryv převažují (sub)variety kambizemí (oligo až mezotrofní) plochý reliéf na kyselých horninách (granity, ruly, svory, fylity, pískovce...) směrem ke Znojmu na obvodu hnědozemě a černozemě nad řekou na svazích, srázech a sutích rankery a litozemě u řeky fluvizemě, na přítocích gleje a pseudogleje ostrůvky spraší (i uvnitř v údolí) byly často obdělávané 22 google Zdroj:Zdroj: Trávníček 2010maps

23 Klima... Quitt vymezuje gradient od M9 k T2 sucho, sucho, sucho... srážkové stíny projevuje se i velmi nízkým specifickým odtokem (3l / s-1 km-2) Podyjí je především rájem mezoklimatických a mikroklimatických kontrastů (Hynek, Trnka 1981, Hynek, Trnka, Herber 1984) na extrémy se často váží relikty jak teplomilné, tak chladnomilné, na extrémní reliéf vázané reliktní roztroušené bory kontakt termofytika a mezofytika 24 Zdroj: google maps

24 Údolní fenomén tok ve směru západ-východ + kaňon s meandry hloubka kaňonu cca metrů rozdílné mikro/mezoklimatické podmínky jižních a severních svahů odráží je vegetace osluněné hrany plošin v kontrastu se zastíněným údolním dnem vegetační inverze u řeky je vlhko a horší provětrávání, častěji je překročen rosný bod což dál snižuje množství slunečního záření migrační koridor (po hraně teplomilní, v údolí chladnomilní) mezní prvky výskytu (nezápadnější, nejjižnější atp.) kontakt hercynské a panonské flóry 25 Zdroj: google maps

25 Zdroj: Trávníček 2010

26 zdroj:

27 Podyjí není jen les... Rozsáhlé plochy bezlesí... degradaci půd následkem pastvy v žulové východní části parku... vznikla... charakteristická, druhově velmi bohatá keříčková společenstva... s dominantním vřesem obecným (Mackovčin, 2007) další zajímavá bezlesí... mezofilní louky, podmáčené louky, skalní ostrožny, suťové zakrslé rozvolněné lesy polní plevele a ruderály... druhová pestrost hmyzu (i díky výše uvedenému) nemá v ČR obdoby 28 Zdroj: google maps

28 DĚKUJI ZA VAŠI POZORNOST Zdroje + inspirace pro další četbu Culek, M. Biogeografické členění České republiky. Praha : ENIGMA, s. Cháb, J., Stráník, Z., Eliáš, M.: Geologická mapa České republiky 1: [kartografický dokument] / 2007 Chlupáč, I. Geologická minulost České republiky. Vyd. 2., opr. Praha : Academia, s Hynek, A., Hynek, N., Herber, V., Schrefel, Ch. (2007): Environmental Security in Borderland Areas: Exploring the Znojmo/Retz Transborder Region. Vienna: 17&4 Organisations-beratung. 81 s. Hynek, A., Trnka, P. (1981): Topochory dyjské části Znojemska. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXII, Geographia 15, opus 4, Brno. 99 s. Hynek, A., Trnka, P., Herber, V. (1984): Přírodní krajinné mezochory ČSSR. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXV, Geographia 18, opus 12, Brno, 94 s. Demek, J., Mackovčin, P. et al. (eds.) (2006): Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPAK ČR. 582 s. Geodatabáze geologických map, Geologická mapa 1:50 000, Česká geologická služba [online]. c2010. Dostupné na: < [cit ]. Lesní vegetační stupně, ÚHÚL [online]. c2010. Dostupné na: < index.php> [cit ]. Löw, J., Míchal, I. (2003): Krajinný ráz. 1. vyd., Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. 552 s. Mackovčin, P. et al. (ed.) (2007): Brněnsko: chráněná území ČR IX. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny. 932 s. Mapový server AOPK [online]. c2009. Dostupné na: < [cit ]. Němec, J., Pojer, F. [eds.] (2007): Krajina v České republice. 1. vyd., Pro MŽP vydal Consult Praha, Praha. 399 s. 29 Sádlo, J., Pokorný, P., Hájek, P., Dreslerová, D., Cílek, V. Krajina a revoluce významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 1. vyd. Praha: Malá Skála, s.