Průvodce k putovní výstavě SLÁVA KRUŠNOHORSKÉHO HORNICTVÍ

Transkript

1 Průvodce k putovní výstavě SLÁVA KRUŠNOHORSKÉHO HORNICTVÍ

2 1 Úvod Putovní výstava Sláva krušnohorského hornictví byla vytvořena v rámci stejnojmenného přeshraničního projektu za podpory Programu Cíl3/Ziel 3, který je financován Evropskou Unií prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj: Investice do vaší budoucnosti. Program Cíl 3/Ziel 3 podporuje přeshraniční projekty, které naplňují společné cíle Svobodného státu Sasko a České republiky. Nabízelo se tedy využití tohoto programu k vytvoření výstavy, která pojednává o společné hornické historii Saska a Čech. Výstava je věnována různým stránkám více než osmi staletí společné historie hornictví na obou stranách Krušnohoří. Připomínka hornické slávy Montanregionu Krušnohoří/Erzgebirge je představena na 20 panelech a podrobněji popsána dle jednotlivých témat v průvodcích v českém, německém a anglickém jazyce. Partnerem projektu je Ústecký kraj, který je již tradičně svázán s montánní historií a podporuje vznik kulturních i turistických sítí. Výstava je dílem Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje, jehož zástupci jsou členy přípravného týmu pro nominaci Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na Seznam světového dědictví UNESCO. Společnost Wirtschaftsförderung Erzgebirge, GmbH zajistila projekt vedením a organizací. Díky vřelé spolupráci vznikla nejen tato výstava, ale i další výstupy podporující propagaci a turistické aktivity v hornickém regionu Krušnohoří/Erzgebirge. Doufáme, že i Vy si rádi připomenete příběhy horníků, kteří od středověku přicházeli do našich hor, aby zde našli bohatství a slávu. Zároveň se zde plni naděje usídlili a žili často v krušných podmínkách, přesto svůj život spojili, tak jako my, s Krušnohořím. -2-

3 2 TRANSNACIONÁLNÍ SÉRIOVÝ STATEK UNESCO Vývoj Krušnohoří byl od 12. století rozhodujícím způsobem určován hornickou činností, která byla příčinou vzniku jedinečné kulturní krajiny na obou stranách česko-německé hranice. Četné dodnes zachovalé technické památky a originální pozůstatky hornické a hutnické činnosti poskytují svědectví o společné více než 800 leté historii Krušných hor. S hornictvím spojené tradice a zvyky, stejně jako typický technologický, vědecký a umělecký vývoj charakterizují tento region. Jedinečná kombinace materiálních a nemateriálních aspektů a rozmanitost nerostného bohatství potvrzují spolu s časovou kontinuitou mimořádnou univerzální hodnotu této kulturní montánní krajiny. Kulturní krajinu Krušnohoří/ Erzgebirge reprezentuje 14 hornických oblastí, které v současnosti usilují o společný zápis na prestižní seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Na české straně je nominováno 6 oblastí: Hornická kulturní krajina Krupka, Hornická kulturní krajina Jáchymov, Hornická kulturní krajina Abertamy Horní Blatná Boží Dar, vrch Mědník, vápenka s lomem v Háji u Loučné pod Klínovcem a objekt národní kulturní památky Rudá věž smrti ve Vykmanově. Na saské straně je nominováno 8 oblastí zahrnujících 500 objektů z hornické oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg, Schwarzenberg a oblasti uranové a uhelné těžby. Podzemní komora ve štole Tiefen Bünau na hranicích mezi saským Zinnwaldem a českým Cínovcem. -3-

4 UNESCO 3 ČESKÁ HORNICKÁ KRAJINA VÝCHODNÍHO A STŘEDNÍHO KRUŠNOHOŘÍ Českou stranu Krušnohoří reprezentují soubory montánních památek sdružených v následující kulturní krajiny i samostatné montánní objekty. Hornická krajina Krupka Oblast okolo Krupky patří k nejstarším těžebním revírům v Krušnohoří. Tento celoevropsky hodnotný cínový revír zažil dobu největšího rozkvětu ve století. K nejvýznamnějším montánním památkám patří štola Starý Martin. Otevírá kasiteritovou žílu zvanou Lukáš, nejdelší cínovou žílu ve střední Evropě. Historický význam hornického města připomínají dnes dobře zachovalé stavby z období gotiky a renesance. Vrch Mědník Vrch Mědník je klíčovou montánní památkou oblasti středního Krušnohoří, která zcela jedinečně v rámci jednoho místa dokládá způsob těžby rud mědi a stříbra od 14. do 20. století. Vrch Mědník je zcela unikátní množstvím v terénu patrných reliktů po dolování (cca 70 pozůstatků). Mimořádně hodnotné jsou štoly uvnitř této hory s autentickými doklady způsobů historické těžby, veřejnosti přístupné štoly Marie Pomocná Země zaslíbená. Historickou dominantou vrchu a jedním ze symbolů této části Krušných hor je barokní kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie z roku 1674 ve tvaru rotundy. Vápenka a lom v Háji u Loučné pod Klínovcem Na katastrálním území Háj u Loučné pod Klínovcem se nacházelo ložisko krystalického vápence. V prvních desetiletích 19. století zde byla postavena vápenka pro zpracování vytěženého materiálu pro stavební a hutní účely. V polovině 19. století pak přestavbou vznikla architektonicky velmi cenná podoba vápenky, která se dochovala jako jedna z mála technických památek v české části Krušnohoří. -4-

5 UNESCO 4 ČESKÁ HORNICKÁ KRAJINA ZÁPADNÍHO KRUŠNOHOŘÍ Hornická krajina Jáchymov Jáchymov měl jako stříbrná metropole renesančních Krušných hor mimořádný význam. Město je považováno za rodiště důlních věd, protože již v roce 1716 zde byla založena první hornická škola na světě. Město je známé především díky dobývání stříbra a uranové rudy, která se zde začala systematicky těžit na šachtě Svornost již v 19. století. Navíc v Jáchymově v roce 1906 vznikly první radonové lázně na světě. Hornická krajina Abertamy Horní Blatná Boží Dar Památky v montánní krajině Hřebečná osvětlují 400letou historii dobývání cínovce ze strmých chodeb v zrnité křemenné hornině. Podzemní sloje významného dolu Mauritius náleží k největším svého druhu na celém světě. Horní Blatná je vynikajícím příkladem plánovité výstavby krušnohorského hornického města na počátku 16. století. Šachovnicový půdorys města byl inspirován hornickým městem Marienberg. Od 16. století se v místních dolech těžila cínová ruda, později pak křemen a železné i manganové rudy. Blatenský vodní příkop je jako nejdelší a nejvýznamnější umělý příkop v české části Krušných hor svědkem vývoje montánního systému získávání energie, a to již od 16. století. Montánní krajinu Boží Dar reprezentují pozůstatky po dobývání stříbrné a kobaltové rudy a polymetalických rud od 16. do 19. století. Nejvýraznějším dokladem jsou dochovaná unikátní rýžoviště (sejpy) na západním okraji Božího Daru dokládající obrovský rozsah rýžování cínovce v nejvyšších partiích Krušných hor. Svou velikostí se řadí k největším v České republice. Národní kulturní památka Rudá věž smrti je připomínkou těžby uranu v Československu padesátých let 20. století. Pro neustálý nedostatek pracovní síly v uranovém hornictví byly zřízeny v okolí Jáchymova tábory nucených prací. Na Jáchymovsku byla zvlášť nebezpečným pracovištěm tzv. Rudá věž (Věž smrti) pracoviště lágru ve Vykmanově s krycím označením L elko. -5-

6 UNESCO 5 SASKÁ HORNICKÁ KRAJINA VÝCHODNÍHO A STŘEDNÍHO KRUŠNOHOŘÍ Saskou stranu Krušnohoří reprezentují soubory montánních památek sdružených v následujících oblastech: Hornická oblast Altenberg Nejvýchodnější báňský revír Montanregionu Erzgebirge/Krušnohoří, reprezentují hornické krajiny Altenberg a Zinnwald, zámek a městský kostel v Lauensteinu, technické památky dokládající výrobu hodinek v Glashütte a středověké stříbrné doly v Dippoldiswalde. Důležitá horní města Altenberg, Glashütte a Dippoldiswalde byla sídlem samostatných báňských úřadů. Zatímco kolem Dippoldiswalde a Glashütte se těžilo především stříbro, v okolí Altenbergu a Zinnwaldu dominovala těžba cínu. Hornická oblast Freiberg Báňský revír Freiberg je nejstarší a zároveň i největší a nejvýznamnější báňský revír v Sasku. Vytěžily se zde více než dvě třetiny všeho krušnohorského stříbra a kromě toho se zde dobývaly i rudy mědi, olova a dalších kovů. K hornické oblasti Freiberg patří hornické krajiny Gersdorf, Brand-Erbisdorf, Himmelfahrt Fundgrube a Zug, dále historické jádro města Freibergu, hutní provoz v Muldenhütten, okolí Halsbrücke s vodním příkopem a doly v revíru Freiberg Sever. Klášter Altzella a dědičná štola Rothschönberger Stolln. Hornická oblast Marienberg Hornická oblast Marienberg patří k mladším revírům hornického regionu Krušnohoří. Důležitými surovinami byly stříbro, cín a železo. Kromě toho se v této oblasti vyskytovala významná naleziště kamenů a zemin, např. vápence nebo mramoru. Marienbergská hornická oblast je reprezentována loveckým zámkem Augustusburg, vápenkou Lengefeld, historickým starým městem Marienberg, důlní krajinou u Lauty, lokalitou Grüner Graben Pobershau, památkovým komplexem Saigerhütte (Saigerova huť) v Olbernhau a muzeem hraček Spielzeugdorf Seiffen. Hornická oblast Annaberg Centrem hornické oblasti Annaberg bylo stejnojmenné horní město, které za své založení koncem 15. století vděčí bohatým nalezištím stříbra. Oblast dále reprezentuje hornická krajina Frohnau, Pöhlberg, Buchholz, Ehrenfriedersdorf a železná huť v Jöhstadtu s panským domem a vysokou pecí. V annaberském revíru probíhala těžba mnoha surovin od stříbra, mědi a cínu přes železo, bizmut nebo kobalt až po různé druhy kamene a zemin. -6-

7 UNESCO 6 SASKÁ HORNICKÁ KRAJINA ZÁPADNÍHO KRUŠNOHOŘÍ Hornická oblast Schneeberg V báňském revíru Schneeberg se dobývaly především rudy stříbra, mědi, bizmutu, kobaltu a niklu. Těžil se zde však i kaolin využívaný pro výrobu porcelánu. Součástí nominace na Seznam světového dědictví je vlastní město Schneeberg, které bylo založeno koncem 15. století a stalo se prvním významným horním městem v západním Krušnohoří. V okolí Schneebergu jsou památky dokládající historii hornictví u Aue, hornické krajiny Bad Schlema, Schneeberg a Hoher Forst u Kirchbergu a rovněž důl Weißer Hirsch. Tyto objekty doplňuje 15 km dlouhý schneeberský plavební kanál a někdejší výrobna Schindlers Werk ve Zschorlau, která je památníkem výroby krušnohorské kobaltové barvy. Hornická oblast Schwarzenberg Báňský revír Schwarzenberg je nejzápadnější báňský revír v saské části Montanregionu Erzgebirge/Krušnohoří. Stejnojmenný zámek je dokladem vrchnostenské správy těžby cínu a železné rudy a jejího úzkého propojení s hornickými oblastmi Horní Blatná a Boží Dar na české straně. Dalšími nominovanými objekty jsou sejpy a pinky v hornické krajině Eibenstock, železná huť Erlahammer u Schwarzenbergu, geotop Scheibenberg a papírna Niederzwönitz. V revíru Schwarzenberg se dobývala ložiska různého charakteru, obsahující především rudy stříbra, cínu a železa, ale také bizmutu, kobaltu nebo niklu. Těžba uranové rudy a černého uhlí v saském Krušnohoří Těžbu uranové rudy ve 20. století diktovaly závody v jaderném zbrojení v období studené války. Významné byly především důlní revíry v západním Krušnohoří jako například Johanngeorgenstadt, Schneeberg a Schlema. Dokladem této hornické epochy jsou provozní objekty dolu 371 u Bad Schlema, renaturovaná halda dolu 366 u Aue a hlavní správa společnosti Wismut v Chemnitz, sociální politiku tohoto období pak dokládá bývalá hornická nemocnice v Erlabrunnu. Černouhelný revír Lugau-Oelsnitz začal být dobýván jako poslední ze tří velkých ložisek černého uhlí v Sasku. Těžba černého uhlí vytvořila od poloviny 19. století důležitý základ pro industrializaci této země. -7-

8 7 ŠTOLY A ŠACHTY Historie Ruda se v počátcích těžby získávala povrchovým dobýváním z nejsnáze dostupných ložisek na výstupech rudních žil. V krajině po tomto způsobu dolování zůstávají jámy neboli pinky. Dále se ruda získávala rýžováním v náplavech potoků. Pozůstatkem rýžování jsou skládky hlušiny, tzv. sejpy, které jsou dochovány například v okolí Božího Daru. Jejich plocha zabírá zhruba m 2. Rýžování je doloženo také v Krupce. Po vyčerpání povrchových ložisek se přistupovalo k nákladnější hlubinné těžbě. Ta byla prováděna podle situace na lokalitě systémem ražených vodorovných štol, později systémem svislých šachet. Šachty byly raženy svisle nebo po úklonu žíly, štoly byly vedeny napříč nebo po žilním systému. Kutací práce postupovaly rychleji při využití sestupkového způsobu, při němž se mezi dvěma patry vyrubala shora dolů řada sestupků, na nichž se pracovalo souběžně. V Krušnohoří byla nejrozšířenější technika těžby štolami o délce m, vedenými od výchozu na svahu směrem po žíle. S postupem těžby docházelo k prodlužování štol až na několik kilometrů a rozšiřování šachtami vertikálním směrem. To postupně vedlo k vytváření několikapatrových důlních děl. Na hlavní štoly navazovaly v různých patrech sledné chodby a dobývky. Potíže s pronikající spodní vodou vedly k ražení dědičných štol, kterými se odvodňovala důlní díla. Velikost prostorů se různila, v některých chodbách musel horník pracovat v sedě nebo dokonce jen v leže, jsou ale známy i několik desítek metrů široké a desítky metrů vysoké vyrubané prostory. Příkladem jsou podzemní komory pro osazení vodních kol, která poháněla důlní stroje, nebo prostory, které sloužily jako kaple pro horníky. -8-

9 8 NEJEN ŽELÍZKEM A MLÁTKEM Historie Horník při těžbě pracoval s tzv. želízkem a mlátkem. Želízko bylo na jedné straně špičaté, to se za pomocí mlátku zaráželo do skály a odsekávalo tak části horniny. Podle typu horniny se používaly různé velikosti želízek a mlátků. Měkká hornina byla dobývána špičákem, nástrojem podobným krumpáči ale s dlouhým ostrým hrotem. Narubaný materiál, tzv. rubanina, byla odklízena trojhrannou ostrou motykou zvanou kopáč. Ruční způsob těžby byl značně pracný a pomalý. Za šestihodinovou směnu postoupil horník na ploše 2 1 m o zhruba 2,5 cm, za rok se odhaduje postup o m v tvrdých horninách a zhruba m v měkčích horninách. Pokud to podmínky dovolovaly, používala se metoda žárového dobývání, zvaná také sázení ohněm. Žárem ohně skála rozpraskala a dala se snáze dobývat. Narubaná hornina byla přemisťována v dřevěných neckách. V některých dolech se používaly také proutěné koše nebo měchy z volské kůže, v pozdějších obdobích pak vozíky. Pokud to šlo, byla narubaná hornina tříděna ještě v dole pomocí žlabů s tekoucí vodou a vytříděná hlušina použita ke zpevnění stěn, nebo zasypání dotěžených míst. Podzemní prostory byly osvětlovány pomocí kahanců, což byly ve starším období keramické misky s lojem nebo olejem, do nichž byl zasazen knot. Kahance byly upevňovány na skálu pomocí jílu a zanechávají typická opálená místa na stěnách šachet. Hornina obsahující rudu pak byla dopravována na povrch pomocí ručních vrátků, které byly u rozsáhlejších důlních děl nahrazovány žentoury poháněnými koňskou silou. U důlních děl dosahujících několika set metrů hloubky bylo nutné používat zařízení o větším výkonu poháněná pomocí vodního kola. Ta byla využívána především k čerpání vody a odvětrávání spodních pater. Podzemní prostory byly osvětlovány pomocí kahanců. Hliněný kahánek z expozice k těžbě cínu v Krupce, sbírka Regionálního muzea v Teplicích. -9-

10 9 TRANSPORT Historie V počátcích byla ruda na povrch dopravována za pomoci dřevěných vrátků (hašplů) na ruční pohon. Nejpozději od druhé poloviny 15. století byly pro transport z dolu využívány velké těžní stroje, tzv. žentoury, poháněné koňskou či volskou silou. Kde to terén umožňoval, využívala se vodní síla, pomocí velkých dřevěných kol s dvojími lopatkami (tzv. vratné kolo Kehrrad ) byla umožněna doprava v obou směrech. V roce 1551 byla v Jáchymově poprvé na světě postavena mihadla, zařízení v podobě táhel, která přenášela pohybovou energii z vodního kola na písty vodních čerpadel. Tento vynález se brzy rozšířil nejen po Krušnohoří, ale získal věhlas i v ostaních evropských hornických revírech. Voda byla stále nejdůležitějším zdrojem energie. V Krušnohoří se kontinuálně používala pro nejrůznější zařízení, například mlýny, hamry, rudní úpravny, hutě a továrny, která vznikaly v údolích podél vodních toků. Protože se většina dolů nenacházela v blízkosti vodních toků, bylo nutné ji k místu využití přivést pomocí vodních příkopů. Vodní příkopy existovaly ve všech důlních revírech a některá z těchto zařízení přivádějí vodu dodnes. Součástí vodohospodářských systémů byly také vodní nádrže (báňské rybníky). Stroj sloužící k čerpání vody, pístová pumpa vyvinutá v Ehrenfriedersdorfu. Kolorovaný dřevoryt otištěný v díle Georga Agricoly Díla De re metallica libry XII. -10-

11 10 ÚPRAVNICTVÍ RUD Historie Během 16. století kvalitativním vývojem prošlo úpravnictví rud, které bylo důležitým meziprocesem před jejich hutněním. Jeho účelem bylo rudy podle jakosti vytřídit, rozdrtit a propíráním ve vodním proudu zbavit nežádoucích příměsí a po rozdrcení na malé zrno připravit rudní koncentrát pro ekonomickou tavbu. Úprava vytěžené rudniny se děla v úpravnách, které se skládaly ze stoupoven a plavíren. Stoupovny byly s mokrými nebo suchými stoupovými soupravami, k plavírnám patřily splavy. Jáchymovský revír byl zkušebním střediskem, kde se od počátku 16. století ověřovaly technické novinky z celé Evropy. Roku 1519 zde byl zaveden tyrolský způsob propírání koncentrátu na nakloněných žlabech (splavech) přes plachtovinu, aby byly sníženy ztráty na kovu. Ke stejnému účelu byla zavedena saská úprava stoupy na drcení rud, aby nahradila stoupy se suchým drcením, byla zlepšena stálým přívodem vody a pomocí přisazených separačních žlabů se zabraňovalo úniku jemných kovových částic rozprachem. Důl Wolfgang Maßen u Schneebergu, objekt se zděnou komorou pro vodní kolo pohánějící stoupu. -11-

12 Síť objektů světového dědictví hornického regionu Krušnohoří Seznam plánovaných objektů světového dědictví na saské straně: Hornická oblast Altenberg 1 Montánní krajina Altenberg 2 Montánní krajina Zinnwald 3 Zámek a městský kostel Lauenstein 4 Památky spojené s hodinářským průmyslem Glashütte 5 Vrcholně středověké stříbrné doly Dippoldiswalde Hornická oblast Freiberg 6 Montánní krajina Brand-Erbisdorf 7 Historické staré město Freiberg 8 Hornická krajina - důl Himmelfahrt 9 Hornická krajina Zug 10 Komplex hutí Halsbrücke s kanálem pro plavení rudy a šachtami v severním revíru Freiberg 11 Komplex hutí Muldenhütten 12 Rothschönberská štola 13 Revírní ústav pro správu vodních toků Freiberg 14 Hornická krajina Gersdorf s klášterem Altzella Hornická oblast Annaberg 15 Historické staré město Annaberg 16 Montánní krajina Frohnau 17 Hornická krajina Buchholz s kostelem sv. Kateřiny 18 Hornická krajina Pöhlberg 19 Hornická krajina Ehrenfriedersdorf 20 Hamr Schma lzgrube Hornická oblast Marienberg 21 Lovecký zámek Augustusburg 22 Historické staré město Marienberg 23 Hornická krajina Lauta 24 Vápenka Lengefeld 25 Komplex vycezovacích hutí Grünthal 26 Vesnice hraček Seiffen 27 Zelený příkop Pobershau Hornická oblast Schne 28 Památky montánn 29 Schneeberský pla 30 Hornická krajina 31 Historické staré m 32 Důl Weißer Hirsch 33 Montánní krajina 34 Schindlerova tová 35 Hornická krajina Hornická oblast Schw 36 Hornická krajina 37 Hamr u Schwarzen 38 Zámek Schwarzen 39 Geotop Scheibenb 40 Papírna Niederzw Oblast uranového hor 41 Wismut - hlavní s 42 Hornická krajina d -12- Oblast uhelného horn 43 Šachta Karla Liebk 44 Hornická krajina

13 ětového dědictví na saské straně: Hornická oblast Annaberg 15 Historické staré město Annaberg 16 Montánní krajina Frohnau 17 Hornická krajina Buchholz s kostelem sv. Kateřiny 18 Hornická krajina Pöhlberg 19 ppoldiswalde Hornická krajina Ehrenfriedersdorf 20 Hamr Schma lzgrube Hornická oblast Schneeberg 28 Památky montánní historie v Aue 29 Schneeberský plavební příkop 30 Hornická krajina Bad Schlema 31 Historické staré město Schneeberg 32 Důl Weißer Hirsch 33 Montánní krajina Schneeberg 34 Schindlerova továrna na výrobu kobaltových barev 35 Hornická krajina Hoher Forst Hornická oblast Marienberg Hornická oblast Schwarzenberg 21 Lovecký zámek Augustusburg 36 Hornická krajina Eibenstock 22 Historické staré město Marienberg 37 Hamr u Schwarzenbergu 23 Hornická krajina Lauta 38 Zámek Schwarzenberg 24 Vápenka Lengefeld 39 eiberg Geotop Scheibenberg 25 Komplex vycezovacích hutí Grünthal 40 Papírna Niederzwönitz 26 Vesnice hraček Seiffen na české straně: 27 Zelený příkop Pobershau Freiberg Hornická oblast Schneeberg Oblast uranového hornictví 28 Památky montánní historie v Aue Hornická krajina Krupka m Altzella Wismut - hlavní správa Chemnitz 29 Schneeberský plavební příkop Vrch Hornická Mědník krajina dobývání uranu 30 Hornická krajina Bad Schlema 47 Vápenka a lom v Háji Oblast 31 Historické staré město Schneeberg u Loučné uhelného pod hornictví Klínovcem Důl Weißer Hirsch Hornická Šachta Karla krajina Liebknechta, JáchymovOelsnitz / Krušné hory Montánní krajina Schneeberg Hornická Hornická krajina krajina Horní Oelsnitz Blatná / Krušné hory 34 Schindlerova továrna na výrobu kobaltových barev 50 Hornická krajina Boží Dar na české straně: 35 Hornická krajina Hoher Forst 51 na Hornická české krajina straně: Hornická oblast Schneeberg Abertamy Hřebečná Hornická Hornická Památky oblast oblast montánní Schneeberg Schwarzenberg historie v Aue Rudá Hornická věž smrti krajina ve Vykmanově Krupka Hornická Schneeberský Památky montánní krajina plavební historie Eibenstock příkop v Aue Vrch Hornická Mědník krajina Krupka em Hamr Hornická Schneeberský u Schwarzenbergu krajina plavební Bad Schlema příkop Vápenka Vrch Mědník a lom v Háji em Zámek Historické Hornická krajina Schwarzenberg staré město Bad Schlema Schneeberg u Vápenka Loučné a pod lom Klínovcem v Háji Geotop Důl Historické Weißer staré Scheibenberg Hirsch město Schneeberg u Hornická Loučné krajina pod Klínovcem Jáchymov f Papírna Montánní Důl Weißer Niederzwönitz krajina Hirsch Hornická krajina Jáchymov Schneeberg Hornická krajina Horní Blatná f 34 Schindlerova Montánní krajina továrna Schneeberg Hornická krajina Horní Blatná na výrobu kobaltových barev 50 Hornická krajina Boží Dar Oblast Hornická Schindlerova uranového krajina továrna hornictví Hoher na Forst výrobu kobaltových barev Hornická krajina Boží Dar Hornická krajina Hornická krajina Hoher Forst Abertamy Hornická krajina Hřebečná 41 Wismut - hlavní správa Chemnitz 52 42Hornická oblast krajina Schwarzenberg Rudá Abertamy věž smrti Hřebečná ve Vykmanově dobývání uranu Hornická 36 Hornická oblast krajina Schwarzenberg Rudá věž smrti ve Vykmanově Eibenstock Oblast 37 Hamr Hornická uhelného u Schwarzenbergu krajina hornictví Eibenstock Šachta Zámek Hamr Karla u Schwarzenberg Schwarzenbergu Liebknechta, Oelsnitz / Krušné hory Hornická Geotop Zámek Schwarzenberg Scheibenberg krajina Oelsnitz / Krušné hory al al 40 Papírna Geotop Scheibenberg Niederzwönitz Papírna Niederzwönitz na české straně Hornická krajina K Vrch Mědník Vápenka a lom v H u Loučné pod Klín Hornická krajina J Hornická krajina H Hornická krajina B Hornická krajina Abertamy Hřeb Rudá věž smrti ve -13-

14 11 HUTNICTVÍ Historie Hutnění byl proces, kterého se účastnili specializovaní dělníci, kteří rudu vážili, pražili a připravovali do pecí spolu s přísadami k tavbě a následné rafinaci. Zpracování rud probíhalo zpočátku v malých hutích, které byly samostatné, nebo patřily k dolům. Od 16. století docházelo ke koncentraci hutních provozů do několika málo lokalit. Hutnění stříbra Stříbro bylo většinou vázáno na rudy, především na galenit, sfalerit a chalkopyrit. Obsah stříbra byl v těchto rudách v řádu desetin procenta. Pro získání čistého stříbra bylo nutné tyto rudy nejdříve roztřídit, rozdrtit a proplavit, následně byly praženy a přidávány do roztaveného olova. Z výsledného hutního olova se stříbro získávalo sháněním. Do pece byl za pomoci měchů vháněn vzduch, olovo na povrchu oxidovalo a protože je při této teplotě tekuté, odtékalo. Stříbro se postupně koncentrovalo na dně pece, kde se vytvářela čistá tavenina. Významným objevem v hutnictví bylo vycezování (ságrování) mědi, které umožňovalo vyloučit ze stříbronosných rud mědi stříbro. Tavenina, tzv. černá měď, byla po utuhnutí narovnána spolu s potřebným množstvím dřevěného uhlí do ságrovací pece (Saigernofen), kterou tvořily dvě měděné desky na zděném podstavci, skloněné proti sobě do tvaru V. Uprostřed byla ponechána mezera pro odtok olova. Z ingotů se vycedilo olovo obsahující stříbro a na dně pece zůstala měď. Černá měď se vyráběla například v huti v Hoře Svaté Kateřiny, odkud byla dodávána do Jáchymova. V 18. století byla prodávána do Saigerhütte v saském Grünthalu. Hutnění železa Zásadní změny ve výrobě železa nastaly po polovině 15. století, kdy začaly být zaváděny vysoké pece a namísto četných železorudných hamrů vznikaly větší a výkonnější hutě s vlastní produkcí surového železa. Kolem míst zpracování železa utvářely samostatné komunity (Schwarzenberg, Jöhstadt, Potůčky, Gabrielina Huť). -14-

15 12 HORNICKÉ PROFESE Historie V nejstarších latinsky psaných pramenech jsou horníci doloženi jako fossores, tedy jamníci či kopáči. Hutníci jsou nazývání ferrarri neboli železníci. Na dolech se postupem času rozdělily jednotlivé činnosti na specializované důlní profese. Běhači či obíhači dopravovali rubaninu k hašplům. Hašplíři vytahovali náklad vzhůru za pomoci vrátků. Pohaněči koňů na žentourech se nazývali trejvíři. Žabříži se starali o čištění odtokových stružek, žlabů a jímek. Latrošníci zajišťovali údržbu větracích šachtic. Důlní tesaři (cimrmani) zhotovovali výdřevu do štol, žebříky a další dřevěné vybavení dolu. I další obecné profese se vlivem hornictví specializovaly, například horničtí kováři vyrábějící především nástroje, nebo kování k důlním strojům. Na povrchu se rubanina musela roztlouct, roztřídit a proprat. Tuto práci prováděly zpravidla ženy a děti horníků. Ruda se dále zpracovávala hutněním, zde byli další specialisté, kteří ji vážili, pražili a připravovali pece k tavbě. Technologické procesy zpracování byly řízeny prubíři. Ti prověřovali jakost mincovního kovu a připravovali jeho slitiny. Dozor při vlastní těžbě zajišťovali důlní dozorci, tzv. štajgři. Rozhodovací pravomoci a organizace těžby byly svěřeny v kutnohorském revíru hormistrovi, v jáchymovském revíru tuto funkci zastával šichtmistr. Hospodářskou agendu těžby měl na starosti horní písař, urburník. Všichni pak byli podřízeni nejvyššímu mincmistrovi království. Běhač dopravující rubaninu k hašplům. Dřevoryt otištěný v díle Georga Agricoly De re metallica libri XII. -15-

16 13 HORNICKÝ ODĚV Historie Pracovní oděv horníka byl zcela ovlivněn praktičností a snahou se co nejvíce ochránit před následky práce ve studených a mokrých štolách. Pracovní oděv byl složen z kalhot a plátěného kabátce, tzv. perkytle či kytlice, který sahal po kolena a v pase byl přepásán řemenem. Perkytle byla zakončena kápí chránící horníka před špínou a mokrem. Na opasku nosili horníci zpravidla na levé straně koženou brašnu tašvici v níž měli uloženy potřeby na zapalování kahance, knot a nůž. Součástí výstroje byl i náhradní mlátek a kladívko, které nosili horníci na zádech provlečené páskem. Kožená zástěra, tzv. flek, se začala používat v 16. století. Horníci na ní sedali, když sjížděli žlabem v dole, nebo si ji podkládali při práci pod kolena. Zhruba od začátku 16. století jsou horní úředníci, rudokupci a představitelé hornictví vesměs zobrazováni v módních bohatých oblecích s kožešinou podšitými plášti a klobouky. V této době se z hornických sekerek zvaných švancara stává odznak nejvyšších horních představitelů. Původně tesařské náčiní se tak změnilo na symbolické sekerky s topůrky, které byly reliéfně zdobeny v barvách zlaté, stříbrné a černé a vyjadřovaly postavení nositele. Život v uzavřeném hornickém společenství vedl k postupnému sebeuvědomění horníků jako zvláštní společenské skupiny. Výrazem jejich zvyšujícího se sebevědomí se stalo používání pracovního oděvu jako slavnostního kroje. Ten vytvořil základ dnešních hornických uniforem. Součástí slavnostního šatu byla kytlice s kápí, hornická čepice, kožená zástěra, brašna a pouzdro na nůž (tesák). Nezbytným doplňkem byl kahan a hornická sekerka. V průběhu 19. století došlo k transformaci kroje ve slavnostní uniformu s kodifikovanými předpisy a náležitostmi. Plastika horníka z kostela Panny Marie v Marienbergu. -16-

17 14 SLÁVA krušnohorských rud Sláva Krušné hory jsou jedinečné množstvím dobývaných a zpracovávaných surovin, nejvýznamnější z nich bylo stříbro. Dále byly těženy rudy cínu, železa, olova, mědi, kobaltu, niklu, uranu, bizmutu, wolframu a zinku. Stříbro Slávu Krušnohoří přinesla těžba stříbra, které se v revírech objevuje v podobě čistého kovu, ale také jako součást především sulfidických rud, např. argentitu, proustitu a pyrargyritu. V menší míře je stříbro vázáno i v rudách barevných kovů, jako byl třeba galenit. Stříbro je spojeno se vznikem mnoha měst jako je Freiberg, Annaberg, Jáchymov nebo Marienberg. Cín Díky snadné tavitelnosti a opracovatelnosti byl samostatně využíván především pro výrobu nádobí. Jako výchozí materiál pro výrobu bronzu měl samozřejmě ještě širší využití. Historicky je těžba cínu doložena od 13. resp. 14. století v Ehrenfriedersdorfu a v Krupce. Hlavní cínovou rudou byl cínovec (kasiterit). Olovo Hlavní olověnou rudou býval galenit. Olovo se spotřebovávalo zejména v místních hutích při výrobě stříbra metodou tzv. shánění a podobně i ve vycezovacích hutích. Měď Rudy mědi se nacházejí na ložiscích různých typů ať jde o žilná ložiska (Freiberg, OT Zug, Annaberg, Schlema, Kirchberg, Hora Svaté Kateřiny) nebo plošná (Měděnec, Zlatý Kopec). Rozvoj těžby stříbronosných měděných rud nastal po zavedení vycezovacích hutí od 15. století. Bizmut Patří celosvětové k poměrně vzácným kovům. Byl dobýván společně s rudami stříbra, kobaltu a později uranu, například ve Schneebergu, Schneebergu Neustädtelu či v Jáchymově. Kromě toho se rudy vyskytují i na krušnohorských ložiscích cínu. Od 20. století byly získávány jako vedlejší produkt (v Krupce, Altenbergu a Zinwaldu/ Cínovci). -17-

18 15 SLÁVA krušnohorských rud Sláva Kobalt Od poloviny 16. století stoupal i význam bismutu a kobaltu, které se těžily v okolí Jáchymova a Horní Blatné pro výrobu barev a ů. Krušnohorské kobaltové barvy nacházely rozsáhlé světové uplatnění při výrobě benátského a českého skla, delftské keramiky i míšeňského či českého porcelánu. Nikl Nikl byl známý už ve středověku, v této době však byl považován za bezcenný, čemuž vděčí i za svůj název (nickel = něm. ničema). Těžba niklových a spolu s nimi i kobaltových rud následovala po těžbě stříbra v hlavních revírech, jako byl Schneeberg či Jáchymov. Železo Těžba a zpracování železných rud je ve středním Krušnohoří doložena už ve 13. století. Nejvydatnější ložiska byla odkryta v západní části hor mezi Schwarzenbergem, Eibenstockem a Schneebergem, v české části hor pak především v okolí Měděnce, Kovářské a Přísečnice, v okolí Horní Blatné a na Nejdecku. Uran, polonium, radium, radon Dobývání uranových rud začalo až na konci 18. století, poté uran utvářel dějiny krušnohorského hornictví jako snad žádná jiná surovina. Většina ložisek uranu je vázána na žíly, z nichž mnohé byly známé již z dřívější těžby stříbrných, kobaltových a niklových rud. Od 19. století se uranové sloučeniny používaly k barvení skla a porcelánové glazury, později také při výrobě fotografií. Stoupající poptávka po uranových barvách vedla v roce 1854 k výstavbě továrny na uranové barvy v Jáchymově. Z odpadu po jejich výrobě separovali na začátku 20. století Marie a Pierre Curieovi nové prvky polonium a radium. Z jáchymovského revíru bylo po druhé světové válce vydobyto přes tun uranu. -18-

19 16 Sláva krušnohorských měst Sláva Vznik městského osídlení v Krušných horách v souvislosti s intenzivní těžbou rud lze i v kontextu Evropy považovat za jeden z největších lidských kulturních výkonů. Proměna hornických osad ve stabilní města probíhala v první fázi krušnohorské stříbrné horečky poměrně rychlým způsobem. Prvním městem byl Christiansdorf, záhy přejmenovaný na Freiberg již na sklonku 12. století, na české straně to byla Krupka, doložená od počátku 14. století. Druhá vlna vzniku horních měst pak nastala v 16. století. Šlo například o Abertamy, Altenberg, Annaberg, Boží Dar, Buchholz, Ehrenfriedersdorf, Glashütte, Horu Svaté Kateřiny, Horu Svatého Šebestiána, Horní Blatnou, Jáchymov, Marienberg, Oloví, Scheibenberg, Schneeberg a další. Do 17. století dala důlní činnost impulz k založení více než 30 horních měst na saské straně Krušných hor a více než 20 na straně české. Horní města byla obdařena zvláštními právy, která přispívala k jejich rychlému hospodářskému rozvoji. Zatímco v první vlně vznikaly aglomerace živelně, a zpravidla byly tvořeny hornickými osadami soustředěnými kolem jednotlivých důlních děl, v období století již probíhalo jejich plánovité zakládání. Typickými urbanistickými prvky měst budovaných na zelené louce je náměstí pravidelného čtvercového půdorysu a pravoúhlá uliční síť. Tento vzor byl použit v Krušnohoří poprvé při založení Marienbergu a následně zopakován na české straně například v Horní Blatné, v Hoře Sv. Šebestiána nebo ve Výsluní. Během historického vývoje tak vznikla v českém a saském Krušnohoří největší souvislá koncentrace hornických měst na světě. -19-

20 17 SLÁVA KRUŠNOHORSKÝCH OBJEVŮ Sláva V Krušných horách existuje řada míst, kde se rodily nové vědecké poznatky a technické a technologické novinky. Doly, úpravny a hutě patřily po dlouhou dobu k nejmodernějším montánním zařízením. Rostoucí hloubka důlních prací vedla k nasazování stále nových technik a technologií. Stroje sloužící k čerpání vody, jako například jáchymovská mihadla, nebo pístová pumpa vyvinutá v Ehrenfriedersdorfu, se z Krušných hor rozšířily do celého světa. Rovněž v oblasti úpravy a zpracování rud stály Krušné hory v popředí vývoje. Za zmínku stojí zejména úpravárenská technologie drcení rud za mokra, která byla vyvinuta v 16. století. K tavení vytěžených rud byly vynalezeny nové typy pecí s nižší spotřebou paliva. Do oblasti hutních technologií patří i první průmyslové nasazení amalgamačního procesu, ke kterému došlo v Halsbrücke na konci 18. století a kterému předcházela intenzivní vědecká příprava na freiberské Bergakademii. Za nejstarší dílo na světě pracující na principu vertikálního zvedání lodí je považováno zařízení pro zdvihání člunů s rudou (Kahnhebehaus) v Halsbrücke z konce 80. let 18. století, jehož tvůrcem byl odborník J. F. Mende. Objev radia vedl ke hledání zdrojů radioaktivní vody a ke vzniku nového léčebného odvětví radiobalneologie. V roce 1906 byly v Jáchymově založeny první radonové lázně na světě. V Sasku byly radioaktivní prameny objeveny u Schlemy, čímž byl dán od roku 1911 impulz k výstavbě lázní v Niederschlemě. Jáchymov, čerpání radioaktivních pramenů pro současné lázeňské účely na dole Svornost. -20-