13. MULTIFUNKČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ

Transkript

1 13. MULTIFUNKČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ 13.1.Hospodaření v krajině Vývoj zemědělství v horských a podhorských oblastech Funkce zemědělství Kvalita života a diverzifikace hospodářství ve venkovských oblastech 13.1.Hospodaření v krajině Obecně se předpokládá, že tendence ve světě budou směřovat dále k liberalizaci obchodu, globalizaci, přičemž zájmy nadnárodních společností se budou střetávat se zájmy těch zemí (včetně EU), jejichž zemědělství vykazuje komparativní nevýhody. Možnosti českého zemědělství spočívají jednak v rozvoji produkce výhodných komodit pro vnitřní spotřebu, případně export, dále v diverzifikaci zaměření do netradičních výrob (produkce obnovitelných zdrojů energie) a konečně na údržbu krajinu, čistotu vodních zdrojů, environmentální služby, které bezprostředně s předchozím souvisejí. Tyto záměry jsou v souladu s nosnými principy evropského zemědělství v EU, které preferuje výrobní metody šetrné k životnímu prostředí, udržování krajiny a rozvoj aktivit venkova s udržením pracovních příležitostí (Šroller a kol., 2001). Možnosti českého zemědělství spočívají jednak v rozvoji produkce výhodných komodit pro vnitřní spotřebu, případně export, dále v diverzifikaci zaměření do netradičních výrob jako je bionafta, bioetanol (produkce obnovitelných zdrojů energie) a konečně v zaměření na údržbu krajiny, čistotu vodních zdrojů, environmentální služby, které bezprostředně s předchozím souvisejí. Tyto záměry jsou v souladu s nosnými principy evropského zemědělství v EU, které preferuje výrobní metody šetrné k životnímu prostředí, udržování krajiny a rozvoj aktivit venkova s udržením pracovních příležitostí (Šroller a kol., 2001). Zemědělství zaměřené více na extenzivní výrobu a na zajišťování služeb údržby krajiny v oblastech s méně příznivými podmínkami bude založeno především na chovu skotu. Týká se to rovněž diverzifikace zemědělských podniků do výroby netradičních surovin pro nepotravinářské využití a do nezemědělské činnosti. Tento přechod bude postupný a má se týkat v jisté míře i produkčních oblastí. Je pochopitelné, že podhorské oblasti nemohou při srovnatelných nákladech vyprodukovat stejný objem komodit jako oblasti produkční. Nižší 1

2 objem zemědělské produkce z hektaru v marginálních oblastech však musí být pro zemědělce rentabilní musí pokrýt nejen náklady, ale poskytnout i přiměřený zisk. Toho může být dosaženo i cílenými dotacemi, které kompenzují zápornou rentabilitu hospodaření v marginálních oblastech EU, a počítá se s nimi v nově předkládaném systému dotací i v ČR. Tyto dotace však nezvýhodňují pouze vlastní výrobu, mají environmentální funkce (tvorba krajiny, ochrana vod, ovzduší), udržení zaměstnanosti ve venkovském prostoru, využívání obnovitelných zdrojů energie, což nelze přesně kvantifikovat. Jiným způsobem je možné konstatovat, že zemědělství v podhorských oblastech bude intenzivní v tom smyslu, že se bude snažit využít co nejvíce energie slunečního záření s minimálními vstupy (náklady). Přesun pěstování jednotlivých plodin do nejpříznivějších oblastí nás teprve čeká (VRKOČ. 1998). Tento přesun se nejvíce dotkne středních a vyšších oblastí, které jsou nyní postaveny ( v důsledku dřívějších tlaků na soběstačnost) především na pšenici, nikoliv na žitu, ovsu, bramborách, řepce, lnu pícninách atd., tedy na plodinách, které tam patří. Některé z těchto komodit (žito, len) dokonce nyní musíme dovážet. Restrukturalizace zemědělství v podhůří nebude zřejmě jednoduchou záležitostí a postupně se v závislosti na agroekologických podmínkách regionu a podniku, možnostech odbytu a dalších faktorech vytvoří řada modelů soustav hospodaření (Vrkoč 2000). Je zřejmé, že v produkčních oblastech nebudou s největší pravděpodobností tak výrazné změny ve struktuře plodin jako v oblastech marginálních. Při zvyšování výnosů v produkčních oblastech tam bude stoupat podíl úzce specializovaných podniků s jednoduchou soustavou hospodaření. V podhorských (marginálních) oblastech bude v rostlinné výrobě nutná větší diverzita se 4 6 plodinami, která představuje menší rizika, ale poskytuje větší jistotu v případě nepřízně počasí či výkyvů trhu. Takový systém je ovšem náročnější na technické vybavení. V nejvyšších polohách pícninářské oblasti s naprostou převahou luk a pastvin bude diverzita zákonitě nižší, ale více vyhovující zásadám hospodaření šetrného k ochraně prostředí a ve své podstatě extenzivního. Baláž (1996) zdůvodňuje nutnost účelného a rentabilního hospodaření na horách nezbytností udržet její produkční potenciál a zabezpečit údržbu krajiny. Zalesnění je velmi nákladné a má dlouhodobou opožděnou návratnost, návratnost investic do údržby krajiny bez produkce je obtížně vyčíslitelná a zpětná rekultivace krajiny vyřazené z hospodaření je neúměrně nákladná. Nutnost udržení zemědělství v marginálních oblastech zdůvodňuje Tuček (1997, 1999) růstem světové populace, stoupajícími nároky na světový obchod s potravinami, především v zemích se silným ekonomickým růstem (Čína, Jihovýchodní Asie), změnou spotřebitelských zvyklostí v rozvojových zemích, zvýšením poptávky po krmných 2

3 bílkovinách, obilovinách, olejninách, mase a dalších živočišných produktech, úbytkem zemědělské půdy ve světovém měřítku v absolutních i relativních hodnotách, úbytkem přirozených zdrojů lidské výživy, především mořských ryb, setrvalým poklesem dynamiky růstu hektarových výnosů ve světě a zvyšováním frekvence marginálních meteorologických situací a anomálií, přičemž většina produkce potravin především v zemích mírného pásu závisí na stabilitě klimatu. Vrkoč, Lipavský (1997) uvádí, že celoplošné zemědělství v marginálních oblastech je účelné. V podhorských oblastech nepůjde o potlačení zemědělství, ale o rozšíření diverzity rostlinné výroby především přechodem na pěstování tradičních i netradičních plodin. Kvapilík (1999) za základ rostlinné produkce v podhorských a horských oblastech považuje především výrobu objemné píce pro chov skotu. Ve vyšších polohách bude docházet až k úplnému omezení rozsahu orné půdy a využití TTP k chovu zvířat, především skotu. V příznivějších polohách je i při 50 % (i nižším) zatravnění významná širší diverzita rostlinné i živočišné výroby, pěstování 6-8 plodin na orné půdě, rozšíření energetických a technických plodin. Potřebnou prosperitu bude v marginálních oblastech třeba hledat i v souladu mezi zemědělstvím a dalšími výrobními i nevýrobními činnostmi (Zpracování zemědělských produktů, služby, doprava, turistika, apod) Vývoj zemědělství v horských a podhorských oblastech Pohraniční pásma českých hor byla poměrně hustě osídlena od 16. století. V století dosáhlo jejich osídlení maxima a bylo provázeno bohatou zemědělskou činností, která se výrazněji podílela na charakteru utváření krajiny (Kroupová, Suchý, 1992). Výměra zemědělské půdy ČR klesla z maxima 5,35 mil. ha v roce 1882 na současných 4,26 mil. ha (údaje ČÚZK, 2006) (Anonymus 1, 2006). Plocha orné půdy se zmenšila z 4,1 mil. ha na konci 19. století na 3,07 mil. ha. Současně klesaly plochy trvalých travních porostů a to z 1,17 mil. ha v roce 1927 na současných 0,97 mil. ha. Zatravnění bylo ve sledovaném stopadesátiletém období vždy vysoké (72-77%) (Kender, 2004, Anonymus 1, 2006 ). 3

4 Tab. 1: Vývoj zemědělského půdního fondu v ČR v mil. ha (upraveno dle Kender (2004) a Anonymus 1 (2006)) Rok Zemědělská Z toho: Trvalé Procento půda Orná půda travní porosty zornění % ,31 3,83 * ,35 4,10 * ,33 4,10 * ,09 3,81 * ,09 3,81 1, ,00 3,85 1, ,75 3,52 1, ,68 3,36 1, ,57 3,37 1, ,33 3,27 0, ,27 3,07 0,97 72 * ve zdroji nebylo evidováno Po druhé světové válce dochází k vysídlení německého obyvatelstva z pohraničního pásma a k následné kolonizaci českým obyvatelstvem, cca. 7,1 miliónu hektarů na základě tzv. dekretu prezidenta č. 12/1945 a č. 28/1945 a k osídlení zkonfiskované půdy českými, slovenskými a jinými zemědělci. Nejradikálnější zlom z hlediska vývoje v rázu české krajiny nastal po roce Došlo k znepřístupnění hraničního pásma, čímž se zemědělské obhospodařování zemědělské půdy v něm značně omezilo. Demonstrativní scelování pozemků do rozlehlých lánů přispělo k likvidaci cenných ekosystémů, dramatickému zjednodušení krajinné struktury, snížení krajinné heterogenity (Sklenička, 2003). V této době se obecně bez vztahu k přírodním podmínkám výrazně zvyšoval podíl zrnin nad 50 %, hlavní pícní plodinou se stala kukuřice, která nahradila jeteloviny a jetelotrávy, luční porosty přecházely na ornou půdu. Tato tendenční vlna se projevila především ve zvětšení honů, v zanedbání zásad protierozní ochrany a snížení podílu volné zeleně v krajině. Bohužel i po změně vlastnických vztahů na půdním fondu přetrvávají některé negativní tendence při obdělávání půdy a celkovém managementu zemědělství. Zůstává zachován vysoký podíl erozně náchylných pozemků na orné půdě, výrazně se snížil podíl následných plodin, poklesly 4

5 stavy skotu a používaná zemědělská technika má neustálou tendenci k vyšší hmotnosti a širším záběrům. Dosud přetrvává i podobá koncentrace živočišné výroby zejména v chovu dojnic. Podíl orné půdy poklesl s ohledem na členitost terénu zatím velmi málo, pouze okrajově jsou některé pozemky zatravňovány, zůstává zachován vysoký podíl orné půdy v blocích, nedochází k obnově původních protierozních prvků a ke změně způsobu obdělávání těchto pozemků. V produkčních oblastech tyto přírodní protierozní prvky v krajině stále výrazně chybí (Kender, 2004). V padesátých letech se začaly pro chov hospodářských zvířat budovat místo rozptýlených hospodářství velkokapacitní specializované výrobní jednotky. Vysoká koncentrace zvířat na jednom místě i v případě pastvy byla příčinou kontaminace půdy a vody. Na místech, kde stáda opakovaně přecházela nebo se soustřeďovala k odpočinku se mnohonásobně zvýšil obsah dusíku v půdě a rozvinula se rumištní vegetace. Na nepříznivých lokalitách pro těžkou techniku se rozrostly křoviny, naopak na plochách pravidelně sklízených a hnojených minerálními hnojivy nastal zřetelný úbytek druhové pestrosti rostlinných společenstev a i na ně vázané fauny (Kroupová, Suchý, 1992). K dramatickému zjednodušení krajinné struktury přispěla série hospodářskotechnických úprav pozemků jejichž součástí bylo rozsáhlé scelování zemědělských ploch do velkých celků, rušení podstatné části sítě polních cest, plošné meliorace, vysoušení mokřadů, tzv. náhradní rekultivace převážně spojené s omezením rozptýlené zeleně a další opatření s převážně negativním dopadem na krajinné funkce. Přitom došlo ke zničení cenných ekosystémů, čímž se území ochudilo o biologický potenciál, snížila se jeho produkční schopnost a zvýšilo se nebezpečí vodní eroze (Sklenička 2003, Anonymus 8, 2006). Od počátku devadesátých let až do současnosti prošla zemědělská politika v ČR několika vývojovými etapami. Po období nápravy vlastnických vztahů k zemědělskému majetku a stabilizaci podnikatelské struktury, která vzešla z transformačních procesů, bylo nezbytné řešit problém nedostatečné údržby krajiny, zejména v nepříznivých oblastech, kde zemědělství bez příslušných podpor postupně upadalo. Jednalo se zejména o podporou chovu masných plemen skotu a ovcí, údržbu trvalých travních porostů a zalesňování. Cílem bylo restrukturalizovat v daných oblastech výrobu a udržet kulturní ráz krajiny. Zásadní řešení pak přinesl zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství tzv. Zemědělský zákon, který kodifikoval podporu méně příznivým oblastem a mimoprodukčním funkcím zemědělství (Tuček, 1997). Zprvu byl nosným programem program údržby zemědělských pozemků, a to jak travních porostů tak i orné půdy. Program vycházel z principu kompenzace míry znevýhodnění té které oblasti. Velmi důležitým programem byla podpora ekologického 5

6 zemědělství, resp. úhrada ekonomické újmy v důsledku uplatnění tohoto typu hospodaření (Anonymus 7, 2006). V letech 1999 a 2000 byla podpůrná opatření doplněna programy podpory vápnění, zakládání porostů rychle rostoucích dřevin, zakládání prvků územních systémů ekologické stability (ÚSES) a zatravňování. Tyto programy nelze považovat za nosné, nicméně jejich význam nelze zpochybnit. V roce 2001 došlo v rámci podpůrných opatření k zásadní systémové změně Nařízením vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci méně příznivým oblastem (LFA), včetně kritérií pro jejich posuzování, došlo ke změně vymezení méně příznivých oblastí tak, aby se přiblížily kritériím Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999. Zároveň byl zaveden vyrovnávací příspěvek ve prospěch takto vymezených méně příznivých oblastí, který je však vyplácen pouze na TTP. Tím je vyvíjen tlak na vyšší míru zatravnění, resp. snížení míry zornění a to právě v méně příznivých oblastech, kde je stupeň zornění nepřiměřeně vysoký. Cíl snížit míru zornění a více odlišit dotační podmínky pro podnikání v produkčních oblastech na straně jedné a v nepříznivých oblastech na straně druhé byl stimulován vynětím podpory orné půdy z uvedeného NV a jejím přesunem do jiného dotačního titulu - uvádění půdy do klidu. Další výraznou změnou bylo zavedení programu údržby travních porostů pastvou hospodářských zvířat, který navazoval na původní program údržby travních porostů. Tento program motivoval zemědělce k tradičnímu, přirozenému obhospodařování travních porostů pastvou zvířat a k návratu zvířat do krajiny (Anonymus 4, 2004). Od roku 2004 je v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova významným přínosem pro udržitelné hospodaření v krajině tzv. Agroenvironmentální program (AEP), zahrnující ekologické zemědělství, ošetřování travních porostů a program péče o krajinu s podprogramy: zatravňování orné půdy, tvorba travnatých pásů na svažitých půdách, pěstování meziplodin, trvale podmáčené louky a rašelinné louky, ptačí lokality na travních porostech, biopásy a osevní postup v ochranných zónách jeskyní. Tato opatření jsou součástí Společné zemědělské politiky Evropské unie již od roku 1992 a členské státy je musí svým hospodařícím subjektům nabídnout (Fišer, 2004). Jedná se o podporu využívání zemědělských metod šetrných k životnímu prostředí, které jdou nad rámec stanovený zákonem. Cílem AEO je podpořit ekologickou stabilitu krajiny, zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny, snížit erozi půdy a zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě. Zemědělec je odměňován za to, že se musí nějaké činnosti s negativním dopadem na přírodu a krajinu zdržet nebo naopak za to, že musí nějakou činnost s pozitivním dopadem provést (Jongepierová a kol., 2004). 6

7 Marginalita a marginální oblasti Adjektivum marginální označuje ve svém nejobecnějším (etymologickém) významu umístění nebo pozici na okraji. Podle hodnotícího kriteria tak můžeme rozlišit jednotlivé typy marginality jako je odvětvová, ekonomická, sociálně kulturní, prostorová apod. Prostorová dimenze marginality, kterou lze definovat vymezením tzv. marginálních oblastí v sobě může zahrnovat všechny výše zmíněné typy marginality (Cudlínová, 1999). Vznik marginálních oblastí je většinou důsledkem kombinace společenských a přírodních podmínek (Cudlínová, Bartoš, Lapka, 1999). Účinky podnebí, reliéf a další faktory (agrární historie, formy společenské integrace, metodické vědomosti, plemena, odrůdy, znalosti ) redukují produkční potenciál. Ekonomické a společenské procesy urychlují nebo zpomalují specializaci v produkčních zónách tím, že marginalizují méně konkurenceschopné oblasti (Pozdíšek et. al., 2004). Podle zásad EU patří do marginálních oblastí ze zemědělského hlediska oblasti produkčně méně příznivé (Less Favoured Areas), tj. oblasti s ekologickými omezeními, tedy nejen oblasti horské a podhorské, ale i další území, kde je zemědělská výroba nějakým způsobem omezována (CHKO, pásma ochrany vodních zdrojů, atd.) (Šroller, 2001). V evropské unii bylo do LFA v letech zařazeno 52 % území. Nejvíce v Lucembursku 90,4 % a v dalších zemích jako je Portugalsko, Řecko a Finsko více než 80 %, v sousedním Rakousku bylo do LFA zařazeno 68,6 % území. V České republice zaujímaly LFA 59% (Kvapilík et. al., 2002), což představuje podíl 45% zemědělské půdy (Kvapilík, 1996). Střeleček a kol. (2000) vymezuje marginalitu zemědělských podniků průměrnou nadmořskou výškou a cenou půdy. Mezi těmito ukazateli je vysoká statistická závislost (korelační koeficient -0,77). Oblasti do 450 m.n.m. charakterizuje Střeleček a kol. (2000) jako produkční a nad 450 m.n.m. jako marginální. Podle Pozdíška et. al (2004) mizí produkční potenciál v severských státech ve 300 m.n.m. a ve zbytku Evropy zhruba v 700 m.n.m. Brabenec (1996) uvádí pro vymezení marginality otázky kde hospodařit na půdě s hlavním zaměřením na produkci potravin, kde preferovat alternativní vymezení produkce a kde zvolit systémy hospodaření pro udržení krajiny a ekologické rovnováhy. Hranice marginality pro rostlinnou výrobu je značně rozdílná pro jednotlivé plodiny a proměnlivá v závislosti na cenách zemědělských výrobků, na hektarových výnosech a nákladech na výrobu. Pro pěstování kulturních plodin je třeba na stanovištích se slabými výnosy dbát na zvláštní podmínky. Stanoviště se slabými výnosy lze vymezit též dle agrárně politických, ekonomických a přírodovědných hledisek. 7

8 Využíváním domácích cílených dotací, podpůrných programů EU, rozšířením a zkvalitněním vzdělávací, poradenské a osvětové činnosti je nutné urychlit restrukturalizaci zemědělství. Marginální oblasti představují širokou škálu agroekologických podmínek, které ve své podstatě limitují zemědělskou výrobu. Proto tam nelze uplatnit jediný model zemědělského podniku. Současné podniky jsou rovněž různě specializované a případná, byť nutná restrukturalizace musí přihlížet k jejich možnostem především s ohledem na finanční náročnost pro její uskutečnění. Typy marginality - marginální oblasti Podle hodnotícího kritéria tak můžeme rozlišit jednotlivé typy marginality jako marginalita odvětví, ekonomická, sociálně kulturní, prostorová apod. - Z makroekonomického pohledu je marginalita odvětví většinou definována jeho podílem na tvorbě národního důchod. Při klesajícím podílu, hovoříme o marginalizaci významu odvětví z hlediska rozvoje národního hospodářství. Příkladem odvětvové marginalizace je vývoj zemědělství v České republice i v ostatních státech střední a východní Evropy. Politické změny od počátku 90-tých spojené s liberalizací ekonomiky jsou spojeny se zásadní změnou postavení zemědělského sektoru v rámci národního hospodářství. Zemědělství ztratilo svoji silnou společenskou prioritu. - V kontextu sociálně kulturním se marginalita chápe jako nemožnost jednotlivých členů společnosti (nebo celých sociálních skupin) podílet se na hlavních společenských trendech a aktivitách. - Marginální z ekonomického hlediska znamená produkčně nezajímavý, stojící mimo hlavní ekonomické cíle, toto vymezení platí obecně pro odvětví i oblasti. Prostorová dimenze marginality, kterou lze definovat vymezením tzv. marginálních oblastí, v sobě může obsahovat všechny výše zmíněné typy marginality (odvětvovou, sociálně kulturní i ekonomickou). S jistým zjednodušením lze říci, že právě výskyt určitých typů marginality v nějakém území ( prostorová alokace marginality) vytváří z daného území marginální oblast. Marginální oblasti jsou vlastně kumulací jednoho či více typů marginality v určitém území, lokalitě. Tak například ekonomická marginalita určité oblasti (vzdálenost od trhu, zpracovatelských center, atd.) je většinou provázena marginalitou sociálně kulturní (Těšitel et al., 1999a). Pro vymezení takovýchto území se pak používají kromě ekonomických i sociální a demografická kritéria. 8

9 Marginální oblasti stojí na okraji ekonomického zájmu zpravidla proto, že nemají dostatečně silné výrobní faktory: půdu, práci a kapitál. Zdroje pracovních sil jsou v marginálních oblastech nedostatečné co do počtu i kvalifikace. Půda má nízkou bonitu a technický a finanční kapitál zpravidla chybí. Ekonomické charakteristiky jako průměrný příjem a osobní spotřeba jsou v těchto oblastech nižší nežje společenský průměr. Vznik marginálních oblastí je většinou důsledkem kombinace společenských a přírodních podmínek. Jde většinou o horské a podhorské oblasti vzdálené od produkčních center společnosti. V případě sousedství států s různým politickým zřízením, jsou to i oblasti příhraniční (Bartoš et al., 1999). Při vymezování marginálních oblastí je nutné si uvědomit že záleží vždy na úhlu pohledu, nikdy nejde o marginalitu v "absolutním" slova smyslu, ale vždy ve vztahu k něčemu, hodnotiteli a jeho kritériu, účelu hodnocení. Oblast marginální z jednoho hlediska (v rámci jednoho kontextu) se nachází ve středu zájmu, posuzujeme-li ji z odlišného hlediska (či v jiném kontextu). Například z agrárního hlediska "marginální oblasti" vznikají jako průnik horších výrobních podmínek (kratší vegetační doba, nižší úrodnost půdy, vyšší svažitost, atd.) a ochoty či neochoty trhu akceptovat tyto podmínky v ceně. Projevem a kritériem marginálních podmínek jsou ekonomické výsledky hospodaření. Za marginální oblasti lze potom považovat takovou oblast, kde hospodářský výsledek z daného produktu, skupiny produktů či převládající části zemědělské výroby je takový, že nezabezpečuje potřebnou reprodukci výroby" (Střeleček, 1996). Tento přístup akcentuje produkční (a tudíž ekonomickou) roli zemědělství a posuzuje využitelnost území z hlediska jednoho sektoru. Oblasti takto vymezené se pak více méně kryjí s oblastmi vhodnosti pro pěstování určitých plodin a chovů jednotlivých kategorií užitkových zvířat. Kritériem vymezení jsou výlučně kategorie ekonomiky zemědělství. Ovšem oblast vymezená jako marginální z produkčně zemědělského pohledu může být velice významná např. z hlediska rekreace (Kušová et al., 1998, Bartoš et al., 1998a) nebo vojensko strategické pozice (jako např. Šumava). Ekonomické aspekty marginality Základem vymezení hranice marginality jsou ekonomická kritéria pro rozdělení půdních stanovišť, na kterých lze provozovat zemědělskou výrobu se ziskem, od stanovišť, kde bude výsledkem nedotovaného hospodaření ztráta. Střeleček et. al. (1995) označuje za marginální oblasti takové, v nichž zemědělství dosahuje horšího ekonomického efektu a nemá komparativní výhody intenzivního zemědělství s přiměřenou velikostní strukturou. Podle (Šrollera a kol., 2001) lze za hranici marginality považovat výnos, kdy při průměrném 9

10 zpeněžení výrobků bylo dosaženo alespoň nulové rentability výroby. Brabenec (1996) uvádí, že kromě půdních a klimatických podmínek určuje hranici marginality i cena za jednotku výroby, intenzita výroby a vlastní náklady na 1 ha nutné k udržení alespoň prosté reprodukce výroby. Využívání krajiny bude provozováno tím extenzivněji, čím nevýhodnější jsou místní podmínky. Vedle místních podmínek a agrárně-politických rámcových podmínek závisí nynější využívání krajiny navíc také na vnějších zemědělských faktorech jako např. na nezemědělské pracovní nabídce. Když se zhorší ekonomické rámcové podmínky pro zemědělství, je nutné počítat s nárůstem extenzivních postupů využívání krajiny, stejně jako rozšíření plochy ležící ladem. Rozšíření extenzivního využití zelených ploch by mohlo vést k podstatnému zlepšení biotické ochrany zdrojů. Ekonomická strategie by neměla být založena na kalkulaci s vysokými vstupy a na zisku z hektaru, protože tato cesta není v nepříznivých podmínkách marginálních oblastí optimální, ale spíše na rentabilitě vložených prostředků, tedy spíše na minimalizaci vstupů (Pražan, Leibl, 2005). Důležité je zavést takové metody hodnocení produktivity, které umožňují kvantifikovat vlivy zvyšování produkce na životní prostředí a metody tzv. environmentálního účetnictví, které pomůže hodnotit setrvalý zisk a bude zahrnovat do propočtů i náklady spojené s korekcí, nápravou škod a degradací zdrojů (Virmani, Singh, 1997). Význam hospodaření v marginálních oblastech V centru názorových střetů národohospodářů jsou otázky související s účelností podpory zemědělství v marginálních oblastech. Nutně se musí naskytnout otázka, proč udržovat či podporovat zemědělství v marginálních oblastech. Pokud vystačí pro naši vlastní spotřebu potraviny z plochy 3,1 mil. ha zemědělské půdy (koncepce MZe 2000), nejsou zdánlivě důvody ani k extenzivnímu hospodaření na zbývajícím necelém milionu ha a možná i dalších plochách s nižší rentabilitou pěstovaných plodin. Zemědělství je však typickým odvětvím venkova a prioritním kultivačním faktorem venkovského prostoru. Rozměr zemědělství je i pro budoucnost určen péčí o krajinu a požadavkem na udržitelný rozvoj venkova. Udržení tohoto odvětví v potřebném rozsahu vyžaduje nejen přímou podporu v rámci rozvoje venkova, ale především diverzifikaci výrobního zaměření s cílem udržet potřebný rozměr s dobrou důchodovou úrovní (Střeleček a kol., 2004). Krajinu s minimálním osídlením lze jen s neúměrně vysokými náklady navracet či rekultivovat byť pro jednoduchou zemědělskou produkci (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 10

11 2005). Je prokázáno, že je levnější a žádoucí zemědělce v méně příznivých podmínkách pro hospodaření udržet, než aby stát údržbu krajiny hradil sám (Vrkoč et. al., 1995). Nezastupitelné místo zde mají finanční podpory zemědělcům za to, že se chovají ke krajině šetrným způsobem (Pražan, Leibl, 2005). Cílem politiky státu by mělo být obhospodařování celé výměry produkčních ploch (Pozdíšek et. al., 2004). Podle některých podkladů EU se do určité míry uvažuje o ČR jako možném exportéru zemědělských komodit. Je nutno poznamenat, že úplný přechod zemědělství na údržbu krajiny přináší pro zemědělce, i při celkovém vyrovnání všech ztrát v příjmech, značná rizika v případě, že by zemědělci produkovali převážně ekologické výkony, které by jako veřejné zboží nebyly na trhu odměněny. Tím ovšem stoupá závislost zemědělců na státních platbách, jejichž budoucí úprava je často nejistá a které tím nabízí jen omezenou jistotu plánování (SRU, 1996). Modelové kalkulace také ukazují, že současně poskytované státní platby, přes svůj významný objem, nemohou dlouhodobě zajistit zachování aktuálního využívání krajiny. To vyplývá především z nízkého ohodnocení práce v zemědělství. Hampicke Liptersky, Wichtmann, (2005) se domnívají, že struktura poskytovaných podpor není optimální, neboť jejich výše se neodvíjí od vědeckých hodnocení, nýbrž je výsledkem politických dohod, tím je velmi závislá na politické moci a tak jako tak slouží explicitně tvorbě zisku. Na stanovištích poskytujících nízké výnosy vede snížení státních plateb, jak ukazují vzorové výpočty, k více méně zřetelnému ústupu zemědělství. Je možné podotknout, že vzorové výpočty nechávají bez povšimnutí řadu ekonomicky těžko kalkulovatelných veličin. Tak si např. zemědělec udrží při zachování využívání krajiny také krajinný často velmi půvabný a nadto finančně výhodný prostor k bydlení. Podle toho mnoho zemědělců dále obhospodařuje své plochy také nezávisle na čistě ekonomických úvahách. Co se týče této ochoty, existují zde jasné psychologické hranice Funkce zemědělství Zemědělství je forma managementu krajiny s největším plošným dosahem. Vedle produkční funkce, která se v marginálních oblastech dostává na hranici ekonomické efektivnosti (proto jsou z produkčního hlediska marginální) jsou zvýrazňovány funkce mimoprodukční. Mimoprodukční funkce zemědělství se v určité míře uplatňovaly i v minulosti, ale daleko významnější roli musí sehrát v nadcházejícím období. Zatímco dříve byly mimoprodukční funkce plněny pouze mimochodem a zemědělství byla připisována 11

12 hlavně produkční úloha, nyní je potřeba považovat je za plnohodnotnou součást hospodaření v krajině. Reálný prostor pro prosazování mimoprodukčních funkcí v našem zemědělství a venkovském prostoru vytváří řada přijatých opatření a realizované finanční podpory, mj. i v souvislosti s aplikací právních norem EU. Udržovaná krajina má významnou funkci estetickou a výchovnou. Kulturní funkce spočívá v ochraně historické krajiny, krajinného rázu i v ochraně kulturně historických hodnot a kulturních památek. Rekreační a zdravotní funkce souvisejí s volnočasovým, zájmovým a zdravotním využíváním krajiny, lesa a vodních ploch, od pobytů, agroturistiky až po využívání léčebných médií. S diverzitou osídlení souvisí i funkce sekuritativní. Plnění a rozvoj výše uvedených funkcí podporuje funkci sociální úzce vázanou na životní úroveň venkovského obyvatelstva ale i ostatní populace. Stěžejní roli mezi mimoprodukčními funkcemi, přinejmenším z pohledu této práce, ale také z hlediska obecných podmínek trvale udržitelného rozvoje krajiny však hraje funkce environmentální. Funkce zemědělství: Produkční funkce - Životní prostředí jako výrobní prostředek - Produkce potravin - Zásobárna obnovitelných a neobnovitelných zdrojů surovin a energie - Absorpce negativních externalit výroby Mimoprodukční funkce - Environmentální - Estetická - Historická - Kulturní - Naučná - Rekreativní - Hygienicko léčebná - Sekuritativní - Sociální 12

13 Evropský model multifunkčního zemědělství Úlohy modelu multifunkčního zemědělství - vytvoření produkčně výkonného, moderního a konkurenceschopného zemědělství a potravinářství; - zabezpečení dostatku cenově přístupných plnohodnotných, kvalitních a zdravotně neškodných potravin domácí výroby, pro uspokojení domácí poptávky, při současném využívání výhod mezinárodní obchodní výměny; - zabezpečení plošného využívání disponibilních výrobních zdrojů zemědělství, obzvláště půdy, v maximálně ekonomicky zdůvodněném rozsahu, jakož i přiměřená starostlivost o zemědělskou půdu, jejíž udržovaný stav je významný pro zachování rázu krajiny, kulturní dědictví, rekreační a jiné nezemědělské využívání území; - zabezpečení přiměřené důchodu v zemědělství a potravinářství, jakož i přiměřená úroveň osobních důchodů lidí, existenčně závislých na zemědělské činnosti; - modernizace a restrukturalizace potravinářského průmyslu obzvláště z důvodu zabezpečení vyšší přidané hodnoty, kvality a hygienické nezávadnosti potravin; - přizpůsobení zemědělství environmentálním požadavkům na ochranu půdy, vody, ovzduší a zachování přírodního prostředí, druhové rozmanitosti a ochrany původního genofondu; - podpora rozvoje regionů, obzvláště ve vědeckých oblastech s významným podílem zemědělství a nízkou hustotou obyvatelstva, prostřednictvím rozvoje alternativních ekonomických činností a tvorby doplňkových zdrojů pro udržování zaměstnanosti a hospodárné využívání zdrojů v mezích trvale udržitelného rozvoje; - příprava zemědělství a potravinářství v SR na podmínky EU a to postupným přizpůsobováním institucí (potravinářské, veterinární a fytosanitární legislativě) a vytvářením věcných a organizačních předpokladů, v souladu s Národním programem převzetí acguis communautaire a na přechod k regulačním a kontrolním mechanizmům uplatňovaných v EU. Podle: Magdaléna Lacko-Bartošová a kolektív- Udržateľné a ekologické poľnohospodárstvo,

14 Podpora mimoprodukčních funkcí - Podpora zemědělství a venkova z rozpočtu EU (CAP) - Národní a regionální podpory rozvoje venkova - Rozvojové programy pro specifické regiony - Omezení zemědělských aktivit v oblasti - Ekologická a ochranářská politika (NP, CHKO, NATURA 2000, PP ) - Daně a nájmy - Krajinné plánování Kvalita života a diverzifikace hospodářství ve venkovských oblastech Výtah z Čl. 53 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Opatření navazuje na opatření 2.2. programu SAPARD a opatření operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Tvorba nových pracovních příležitostí Diverzifikace činností nezemědělské povahy Podpora rozvoje rozmanitých činností na venkově zakládáním a rozvojem nezemědělských činností v rámci zemědělských podniků prostřednictvím podpory členů zemědělských hospodářství. Venkovský prostor, ve kterém došlo k výraznému snížení počtu pracovních sil z více než 500 tis. v roce 1989 ba cca 145 tis. v roce 2004, v současné době téměř nevytváří nová pracovní místa, protože zájem o zaměstnávání ze strany zemědělských podniků je velmi nízký. Se snižováním zemědělské výroby, především některých výrob náročných na ruční práce (chmel, ovoce, zeleniny apod.) klesá i potřeba sezónních pracovníků. Pro venkov je aktuálním problémem řešení stabilizace venkovského obyvatelstva prostřednictvím diverzifikace činností zemědělských hospodářství směrem k nezemědělským činnostem. Podíl zemědělců s jinou činností v rámci zemědělských hospodářství byl v roce 2003 na úrovni 44,6 % a dále se snižoval. Vlivem Programu by se opět měl zvýšit, s cílem 14

15 velikost souhrnných příjmů zemědělských rodin, kterou ovlivňuje nízká cena prací v odvětví zemědělství a jejich disparita vůči ostatním odvětvím národního hospodářství (NH); v průměru je na cca 70 % vůči průměru NH, vůči průmyslu je na 72,2 %, což znamená, že je cca o Kč nižší oproti průměrné mzdě v NH a o Kč oproti průmyslu. Sociální struktura a sociální kapitál zemědělských podniků současně s nemovitostmi (volné pracovní kapacity, nevyužité budovy, administrativní zázemí, zkušenosti z přidružené výroby) vytváří přitom významný potenciál pro diverzifikaci činností. Cíle opatření Celkové cíle - diverzifikace ekonomické základny venkovských oblastí, - stimulace rozvoje nezemědělských činností na venkově, - stabilizace a tvorba nových pracovních míst, zejména pro ženy a mladé lidi. Specifické cíle - vedlejší výdělek z diverzifikované činnosti ke zlepšení příjmů zemědělských rodin, - využití chovu zvířat, zejména koní, pěstování plodin a jejich zpracování pro rozvoj agroturistiky, - podpora zaměstnanosti na venkově i mimo hlavní, zemědělsky aktivní období, - propojování zemědělské výroby se službami pro hospodářství a obyvatele venkova. Operační cíle Oblasti podporovaných operací - zahájení a rozvoj nezemědělských činností, v oblasti výroby, zpracování, služeb, - inovace výroby a výrobků, služeb, - využití obnovitelných zdrojů paliv a energie, - pořízení a vybavení provozoven, dílen, - rekonstrukce existujících nevyužitých budov, - úprava manipulačních ploch, - marketing a propagace výrobků. 15

16 Podpora zakládání podniků Podpora zakládání nových a rozvoje existujících nezemědělských podniků nejmenší velikosti mikropodniků 1 včetně nových živností v oblasti výroby, zpracování a služeb bez omezení sektorů, zejména v oblasti řemesel, služeb pro hospodářství a dostatečně rozmanitá. Příjmy venkovského obyvatelstva jsou nízké. Na většině území ubývá stálého obyvatelstva. Mladí z venkova odcházejí. S tím souvisí nízká daňová výtěžnost území i slabá kupní síla místního obyvatelstva. Je potřeba hledat alternativní pracovní příležitosti a alternativní zdroje příjmů k posílení stability venkova zakládáním a rozvojem nezemědělských mikropodniků i přesunem podniků z měst. Sociální struktura a sociální kapitál venkova současně se strukturou zástavby vesnic vytváří přitom významný potenciál pro diverzifikaci činností (volné pracovní síly, nevyužité budovy, zkušenosti z přidružené výroby). Cíle opatření Celkové cíle - diverzifikace ekonomické základny venkovských oblastí, - zvýšení ekonomické stability a růstu venkovských regionů, - tvorba nových pracovních míst, - snazší vstup žen a mladých lidí na trh práce, - snížení nezaměstnanosti na venkově. Specifické cíle - zakládání nezemědělských podniků nejmenší velikosti vč. živností, - přiblížení práce rodině a bydlišti, - snížení míry dojíždění, oživení terciárního sektoru. Operační cíle Oblasti podporovaných operací - zahájení a rozvoj činností v oblasti výroby, zpracování, služeb, - inovace výroby a výrobků, služeb, - využití obnovitelných zdrojů paliv a energie, - pořízení a vybavení provozoven, dílen, - rekonstrukce existujících nevyužitých budov, - úprava manipulačních ploch, 1 Mikropodnik: definován v doporučení Komise 2003/361/ES jako podnik, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a jehož roční obrat a/nebo roční celková účetní rozvaha nepřekračují 60 mil. Kč 16

17 - marketing a propagaci výrobků, - malý podíl roční mzdy zaměstnanců. Podpora cestovního ruchu V České republice doposud není plně rozvinuta venkovská turistika a není využit potenciál zemědělských farem v oblasti agroturistiky. Turistická infrastruktura a propagace v této oblasti neodpovídají standardům v rámci Evropské unie a je nízká úroveň doprovodných služeb (ubytovací, stravovací, informační). Cestovní ruch přitom vykazuje nejdynamičtější růst a poskytuje mnoho pracovních příležitostí i pro nekvalifikované pracovní síly. Zvyšuje odbyt místních specialit a řemesel. Ročně přijíždí do České republiky 7 mil. zahraničních návštěvníků, ale z toho 5 mil. zůstává v Praze. Zvyšuje se domácí turistika. Je potenciál zvýšit významně procento venkovské turistiky v celkovém cestovní ruchu na území ČR. Zvýšení venkovské turistiky o 2 mil. návštěvníků by mohlo vytvořit nových pracovních míst za předpokladu vynaložení 1,4 mld. Kč do roku Cíle opatření Celkové cíle - tvorba nových a stabilizace stávajících pracovních míst, - rozšíření možností vstupu žen a mladých lidí na trh práce, - zlepšení ekonomické situace obcí a venkovských podnikatelů, - diverzifikace činnosti obyvatel venkova. Specifické cíle - zvýšení návštěvnosti venkovských oblastí o 2 mil. lidí, - zlepšení informovanosti o turisticky atraktivních místech a možnostech v rámci ubytovacích a doprovodných služeb, včetně malých rodinných farem, - využití informačních a komunikačních technologií v cestovním ruchu, - rozvoj služeb cestovního ruchu a rozšiřování nabídky, mimo jiné zaváděním ekologických kritérií cestovního ruchu, volnočasovými a poznávacími aktivitami. Operační cíle Oblasti podporovaných operací - výstavba, rekonstrukce nebo modernizace a vybavení turistických informačních center malého rozsahu ve venkovských oblastech, - využití ICT pro rezervaci, propagaci, marketing, návrh služeb a rekreačních aktivit, 17

18 - informační, mapové a propagační materiály s nabídkou místních zajímavostí a volnočasových aktivit v různých oblastech (pěší turistika, cykloturistika, hipoturistika, vodní sporty apod.), - zpracování marketingových studií, které optimálně zhodnocují potenciál území pro zvýšení image venkovské oblasti na trhu cestovního ruchu (se zaměřením na tradiční řemesla, zhodnocení místní produkce, krajové a místní speciality, folklór atd.), - uvádění na trh služeb cestovního ruchu, vztahujících se k venkovské turistice Kvalita života na venkově Výtah z Čl. 56 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Podopatření III navazuje na opatření 2.1. b) programu SAPARD. Podopatření III navazuje na opatření 2.1. a) programu SAPARD. Základní služby pro hospodářství a obyvatelstvo venkova Pro venkov je charakteristická rozdílná úroveň vybavenosti, rozsahu a dostupnosti služeb, základní infrastruktury, dopravní obslužnosti. Na veřejný vodovod je napojeno cca 81,7 % obcí do 500 obyvatel, plyn je zaveden u cca 49 % venkovských obcí a na veřejnou kanalizaci je napojeno pouze 66 % obcí do obyvatel, na kanalizaci s čistírnou odpadních vod přitom pouze asi 23 %. Přitom kvalita vody ve studních je nízká. Jen ve 33 % venkovských obcí jsou školní zařízení, pošta u 36 %, zdravotnické zařízení ve 27 % venkovských obcí. Jen splnění norem Společenství v oblasti čištění odpadních vod by znamenalo vynaložit na budování čistíren v obcích do ekvivalentních obyvatel asi 5 mld. Kč do roku (Přechodné období plnění směrnice Rady 91/271 a Rámcová vodní směrnice.) Na to nebude stačit samotný Program rozvoje venkova, ale budou muset být zapojeny i jiné evropské (Evropský fond regionálního rozvoje a Fond soudržnosti) a národní zdroje. Významným rozvojovým faktorem je decentralizované využívání obnovitelných zdrojů energie, včetně vytápění obcí biomasou, a druhotné využívání odpadů. Zatím však málo obcí má svůj rozvoj založen na využívání obnovitelných zdrojů energie a bezodpadových provozů. 18

19 Cíle opatření Celkové cíle - zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, zvýšení atraktivity zejména pro mladé rodiny, - vytváření podmínek pro tvorbu nových pracovních míst, - tvorba nových a stabilizace stávajících pracovních míst, - snazší vstup žen a mladých lidí na trh práce, - čistota vody v sídlech. Specifické cíle - vybudování a obnova nezbytných inženýrských sítí a zařízení technické infrastruktury podmiňujících existenci a zkvalitnění základních služeb pro hospodářství a obyvatelstvo venkova, - využívání obnovitelných zdrojů paliva energie, - rozšíření nabídky služeb a tím vytváření pracovních míst, - zlepšení občanského vybavení obcí za účelem zvýšení kvality a atraktivity života na venkově pro obyvatele a podnikatelské subjekty, - propojení hospodářských institucí se službami pro obyvatele, - obnova a využití stávajících budov, - vytváření multifunkčních center, - rozšiřování využití internetu, přístup venkovského obyvatelstva k internetu by měl dosáhnout hodnoty 30%. Obnova a rozvoj vesnic Na kvalitu života na venkově má nezanedbatelný vliv celková obnova a rozvoj vesnic. Opatření by mělo umožnit především architektonický a urbanistický rozvoj českých a moravských vesnic v souladu s požadavky na zachování a posílení jejich charakteristického vzhledu a hodnot venkovských oblastí ČR a zároveň zvýšení identity a pospolitosti místních obyvatel. Tento záměr je v souladu s evropským zájmem o zachování jedinečnosti, specifik a místních tradic při rozvoji vesnic a posílení rozmanitosti Evropy. Přednost bude dána projektům, které využijí opuštěných ploch a budov (staré zátěže, brownfields), které jsou v souladu s místní rozvojovou strategií a které využívají partnerství veřejného a soukromého sektoru. 19

20 Uspořádání a vzhled našich vesnic jsou poznamenány různou úrovní aktivity obyvatel. Některé vesnice mají špatný stavebně - technický stav zástavby, neupravená veřejná prostranství a zeleň, jiné obsahují neorganické obytné nebo hospodářské budovy, nebo zanedbané a rozpadající se stavby, které ztratily svůj účel. Připravenost vesnic pro novou výstavbu je slabá. Obnova a rozvoj vesnic závisí na vědomí sounáležitosti místních obyvatel s místním prostředím. Proto je potřeba podporovat aktivity místních společenských, kulturních, zájmových a sportovních spolků, které přispívají k zachování tradic a upevňují lokální identitu a mezilidské vztahy. Cíle opatření Celkové cíle - zvýšení kvality života ve vesnicích, - zvýšení atraktivity prostředí vesnic pro bydlení, podnikání a rekreaci, - tvorba nových pracovních míst, včetně míst pro ženy a mladé lidi, a příznivé podmínky pro jejich vytváření. Specifické cíle - vytváření předpokladů pro rekonstrukce stávajících budov, výstavbu nových hospodářských i obytných objektů, zvýšení úrovně bydlení, - posílení místní samosprávy a administrativy, zlepšení místního řízení, inovace, - spolupráce mezi obcemi a územími, - vytváření sítí, on-line komunity, - oživení společenských, spolkových, sportovních, kulturních a církevních tradic a aktivit. Oblasti podporovaných operací - obnova tradiční vesnické zástavby a zlepšení vzhledu vesnic, revitalizaci návsí a ulic chodníky, zastávky, osvětlení, oplocení, výstavbu dětských hřišt' a sportovišt', lavičky mobiliář, - nákup a výsadbu zeleně, parkové úpravy v obci a okolí, nákup nezbytné techniky pro údržbu zeleně, - revitalizace drobných vodních toků a ploch v obci a okolí, (např. ve formě odstranění zatrubnění /zahloubení/, tvrdých nepropustných a prefabrikovaných povrchů a další ( nevhodných technických prvků, odtěžení sedimentů), (event. přesun do ) 20

21 - společenské, spolkové (hasiči, rybáři, zahrádkáři, myslivci apod.), sportovní, environmentální, kulturní a církevní aktivity (např. propagace činnosti, vydávání publikací, pořádání soutěží, výstav apod.), - úpravy pozemků pro výstavbu nových obytných a hospodářských objektů, - zpracování územně plánovací dokumentace obce (územní plán, regulační plán), - obnova nevyužitých hospodářských budov a ploch do celkové rozlohy 1 ha (brownfields) a jejich nové využití, mj. jako podnikatelských inkubátorů. Ochrana a rozvoj dědictví venkova Opatření je zaměřeno na činnosti týkající se zlepšení kvality života zvýšením povědomí o přírodních a kulturních hodnotách prostředí a jejich rehabilitací. Opatření obsahuje studie a investice spojených s údržbou, obnovou a zhodnocením dědictví venkova a s péčí o prostředí vesnic, charakteristické znaky sídel, venkovskou krajinu a přírodu jako celku. Přednost bude dána projektům, které jsou v souladu s místní rozvojovou strategií a které využívají partnerství veřejného a soukromého sektoru. Venkov v České republice lze charakterizovat vysokým potenciálem přírodního a kulturního dědictví. Na mnoha místech je tento potenciál nedoceněný a nedostatečně využitý, někdy bývá naopak únosná kapacita překračována. V minulosti došlo k negativním jevům z hlediska udržitelného rozvoje venkovského prostoru, které lze spatřovat v narušení ekologické stability přírodního prostředí a krajinného rázu, v zanedbání péče o kulturní dědictví venkova a v nedostatečném obecném povědomí obyvatel o nezbytnosti ochrany životního prostředí a způsobech jak tuto ochranu zajistit. Cíle opatření Celkové cíle - zvýšení kvality života na venkově, - zvýšení atraktivity a zajímavosti prostředí a posílení sounáležitosti obyvatel s jejich prostředím, - tvorba nových pracovních míst, - snazší přístup mladých lidí a žen na trh práce. 21

22 Specifické cíle - ochrana a péče o lokality NATURA 2000 a další místa s vysokou přírodní hodnotou, - širší společenské uplatnění lokalit NATURA 2000 a dalších míst s vysokou přírodní hodnotou, - zachování a obnova hmotných i nehmotných kulturních hodnot venkova, - využití těchto hodnot v každodenním životě obyvatel i pro návštěvníky venkova, - zvýšení povědomí o kulturním dědictví v zájmu jeho záchrany a oživení. 22