Charakteristika a proměny mariánskohorské urbanonymie

Transkript

1 Charakteristika a proměny mariánskohorské urbanonymie David Vaculík Klíčová slova: urbanonymum, deapelativum, deproprium, vztahový model, pojmenovací motiv, orientační a honorifikační název, slovotvorný typ. Anotace: Příspěvek se zabývá vývojem a současností urbanonymie v Ostravě-Mariánských Horách. Postihuje základní znaky daného systému, přináší analýzu jednotlivých období i charakteristických rysů a nabízí srovnání se sousedními urbanonymickými okruhy. Úvod a základní charakteristika Tato studie se zabývá historií a současností urbanonym 1 v Ostravě-Mariánských Horách. Je prvním konečným výstupem našeho onomastického bádání a bude součástí naší disertační práce. Podobným způsobem postupně analyzujeme všechny části dnešní Ostravy, sestavíme slovník urbanonym a nabídneme synchronní a diachronní srovnání napříč částmi i celkem. Mariánské Hory tvoří jednu z městských částí dnešní Ostravy. Označení pochází z roku 191, předtím se užívalo názvů Čertova Lhotka, Lhotka (Šrámek, 1973). Mariánské Hory se nacházejí v moravské části města a jsou ohraničeny z východu Moravskou Ostravou a Přívozem, ze severní a západní strany především Odrou (za ní už leží slezské lokality vesnického charakteru Lhotka a Hošťálkovice), dále Novou Vsí a Hulváky, z jihu pak areálem Vítkovických železáren. Největším rozmachem procházela obec od konce 19. století do 3. let. století. Původní zemědělský charakter obce (doložené názvy Za Humny, Horní pole, Trnkovec, Kopaniny, Tabulka 1. Růst Mariánských Hor Rok Obyvatel Pojmenovaných ulic Staré a Nové Paseky, Skotnice, Olšiny, Starý a Zábřežský rybník) ustupuje městské a průmyslové zástavbě. Rozvíjí se těžba uhlí (důl Ignát) a průmysl; vše 1 V této studii chápeme termín urbanonymum v užším pojetí. Zahrnuje tedy především úředně pojmenované městské prostory (ulice, náměstí, nábřeží, čtvrti atd). Tato skupina jmen je spolu s názvy neúředně pojmenovaných objektů městské reality (soch, pomníků, hřbitovů, stadionů aj.), názvy významných domů, městských institucí, tratí, stanic, zastávek a hydronym a oronym na území města součástí urbanonymie v širším pojetí. K této problematice viz MAJTÁN, M., ODALOŠ, P. (eds.) (1988) Urbanonymia. Zborník prednášok z 2. celoštátneho seminára Modra-Piesky októbra Bratislava: Univerzita Komenského. KARLÍK, P. et al. (2) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny. ŠRÁMEK, R. (199) Urbanonymie a urbonymie. Onomastický zpravodaj ČSAV, roč. 31. ŠRÁMEK, R., ŠRÁMKOVÁ, M. (8) Problém definování urbanonymie. In Graf, M., Mikołajczak, S. (eds). Spisane słowa, formy i myśli. Prace ofiarowane Profesorovi Zygmuntowi Zagórskiemu w 8. rocznicę urodzin. Poznań: Poznańskie Studia Polonistyczne. ŽIGO, P., ODALOŠ, P. (eds.) (1996) Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica septembra 1996). Banská Bystrica Bratislava: Univerzita Mateja Bela. 1

2 doprovází čilý stavební ruch a strmý nárůst populace. Mezi lety 189 a 191 přibylo do Mariánských Hor 1 tisíc obyvatel (viz Tabulka č. 1), kteří zaplnili především dělnické kolonie (Dolní a Horní, U Jámy Ignát, U Koule). V roce 191 dochází ke změně názvu obce a v roce 192 k povýšení na město (Hosák, Šrámek, 197: 278). V roce 1924 se město stává součástí nově vzniklé Velké Ostravy. Po druhé světové válce rozmach ustává, počet obyvatel nepřekračuje 14 tisíc (Jiřík, 1967: 593 6). Vývoj urbanonymie Od roku 191, kdy se začala v Mariánských Horách úředně pojmenovávat městská prostranství, se objevilo 1 názvů. O jejich vývoji vypovídá tabulka. Tabulka 2. Vývoj počtu ulic a názvů Období do Dnes Nových ulic Nových názvů Přejmenovaných Od vzniku mariánskohorské urbanonymie (až dodnes) převažují honorifikační názvy (89 %). Ulice nejčastěji oslavují jména českých spisovatelů a významných postav českých dějin (Vrchlického, Přemyslovců). Nástup této skupiny názvů před vznikem Československé republiky je na Ostravsku naprosto výjimečný a souvisí s trvalou převahou českého živlu v obci. Poměrně často jsou zastoupeny postavy regionálního významu ( %; Vondráčkova), řidčeji se objevují orientační názvy (11 %; Novoveská). Od samého zavedení úředního uličního pojmenování tedy začínají vystupovat do popředí charakteristické znaky onymického okruhu: městský charakter názvů, převaha honorifikačních názvů, důraz na vlastenectví (umělci, historické postavy, plánovité pojmenování podle rodů), patrný podíl názvů, které oslavují regionální osobnosti, malý počet orientačních názvů a jejich slabý, ale trvalý a patrný nárůst. Od 3. let nabírá vývoj mariánskohorské urbanonymie (i ostravské) značnou dynamiku. Sestavení stabilního pojmenování městských prostranství Velké Ostravy (Adamus, 1934) obohacuje daný okruh 68 novými názvy (navazují na stanovený trend Mrštíkova, Ludmilina). V této souvislosti dochází k řadě přejmenování, která jsou motivována individualizující funkcí jmen (Husova Rubešova) vzhledem ke vzniku Velké Ostravy (v prostoru mezi Odrou a Ostravicí). 2

3 Období nacistické okupace se jednoznačně vymyká předchozímu i následujícímu vývoji a z urbanonymického hlediska je provází několik charakteristických rysů. V prvé řadě dochází k nahrazení nevyhovujících názvů (Jana Čapka Valdštýnova). Vedle toho se výrazně projevuje oslabení konkurence orientačních a honorifikačních názvů (Štolbova Nárožní, Zahradníkova Prostorná). Ubývá české honorifikace (národní i regionální) a objevuje se německá; je však třeba podotknout, že se většinou jedná o jména umělců (Weberova, Holbeinova). Množství změn v tomto období (46 nových názvů) je zapříčiněno i rozšířením jednotného systému uličního pojmenování v souvislosti se vznikem tzv. Moravské Ostravy (součástí je i Slezská Ostrava s okolím). Po osvobození republiky se většinou navracejí prvorepublikové názvy, nové opět respektují tradici (Vršovců, Slavníkovců). Nové motivy (komunističtí funkcionáři, představitelé odboje) se objevují zřídka (Leninovo nám., Zajícova). Ideologický cíl pojmenování je zřetelný v 5. letech: třetina nových názvů je motivována jednoznačně (Gottwaldova, Hozova) a komunistický příznak najdeme i u dalších (Marie Pujmanové, Josefa Šavla, Meresjevova). Na druhé straně mizí názvy spjaté s prvorepublikovým vývojem (Tusarova, Farského). Tímto obdobím dynamický vývoj mariánskohorské urbanonymie končí, další půlstoletí je ve znamení stagnace. Období normalizace přináší pouze čtveřici názvů, vesměs podle účastníků protinacistického odboje za druhé světové války. Po roce 1989 mizí některé ideologicky nevhodné názvy (Meresjevova, nám. Karla Marxe), jiné však prokazují svou životaschopnost i v současné době (Cottonové). Analýza urbanonymického okruhu Na daný okruh jsme nahlíželi ze čtyř pohledů, které vyjadřují opozici mezi deapelativy a deproprii, vztahovými modely Šrámkovy teorie (Šrámek, 1999), orientačními či honorifikačními názvy a jednotlivými slovotvornými typy Obrázek 1. Poměr deapelativ a deproprií DA DP Opozice mezi deapelativy a deproprii postihuje repertoár obecných a vlastních jmen, z nichž jsou vytvořeny jednotlivé názvy. Hlubší členění u deapelativ vyjadřuje původ jmen z jednotlivých slovních druhů, u deproprií pak příslušnost k jednotlivým kategoriím vlastních jmen. 3

4 Jak vyplývá z grafu, od počátku převažují depropria, jejichž počet se velmi zvolna snižuje a naopak přibývá deapelativ. Výjimku tvoří období okupace. Mezi deproprii dominují deantropononyma (65 % všech názvů, např. Marie Pujmanové) a mezi nimi pojmenování vytvořená z příjmení (45 %, Podlahova). Zpočátku se poměrně často objevuje motivace pojmenování podle křestních jmen (25 %, Daliborova), po druhé světové válce mizí (dnes 4 %). Deanoikonyma se objevují zřídka (7 %, Prostorná). Mezi deapelativy převládají desubstantiva (15 %, Rybnická) A B C D Mezi jednotlivými vztahovými modely dominuje VM D (75 %, Václavská) a jeho podtypy. Z nich dosahuje nejvyšší produktivity motivace postavami národního významu (45 %, Karla Tomana), menší zájem je o postavy regionálního významu (19 %, Sokola Obrázek 2. Vztahové modely Tůmy), přičemž dochází k pozvolnému přibližování obou VM. Jako perspektivní se ukazuje VM C (15 %, Lomená), VM A a B mají spíše okrajový význam. Obdobné výsledky ukazuje analýza pojmenovacích motivů, která vychází z teorie VM a je pro analýzu městských názvů vhodnější (Olivová-Nezbedová, 1997). Jednoznačně převládá honorifikační motiv. Už před druhou světovou válkou činí jeho podíl přes 8 %, během ní klesá na 57 %, po ní až do současnosti dosahuje 7 %. V rámci honorifikace převládá motivace významnými národními postavami a umělci (nacionalizace H2). Právě čeští spisovatelé, malíři a hudební skladatelé jsou nejtypičtějším zdrojem pro pojmenování mariánskohorských ulic (stále okolo 3 %). Za důležitou lze považovat Obrázek 3. Pojmenovací motiv Obrázek 4. Honorifikační motiv O H H2 H3 H4 4

5 inspiraci středověkými postavami (okolo 13 %, Boleslavova). Jiný výrazný motiv reprezentují postavy regionálního významu (regionalizace H3). V jeho rámci opět převažují názvy podle regionálních umělců a po válce se k nim přidávají názvy podle postav místního protinacistického odboje. Urbanonyma podle postav souvisejících s hospodářským rozvojem Ostravy se objevují řídce a především v 1. polovině. století. Motivace zahraničními postavami (internacionalizace H4) není pro Mariánské Hory příliš typická. Před druhou světovou válkou se objevují jména vědců (Darwinova), bojovníků za sociální spravedlnost (Ferrerova, Owenova). Během německé okupace přibývají pochopitelně názvy podle německých velikánů (15 %), ale setkáváme se především se jmény ulic podle umělců (Holbeinova, Vossova), vojáci jsou zastoupeni řídce (Roonova, Derflingerova). Po válce počet zahraničních jmen klesá, přičemž většinou vyjadřují obdiv k levicovému hnutí (Cottonové, nám. Karla Marxe). Mezi honorifikačními názvy najdeme také 1 ženských jmen (Hany Kvapilové, Anenská, Ludmilina). Sporadicky se objevují názvy spjaté s těžbou (Krausův důl, Ignátova, Švermova). Pojmenování chrématonymického původu podle významných dnů se vyskytuje zřídka (28. října, 1. máje) a je považováno za prestižní (označuje hlavní tahy). Zejména v první polovině. století nebylo výjimečné, že jako pojmenovací motiv posloužila žijící autorita (24x). Orientační názvy se objevují řidčeji. Před druhou světovou válkou nedosahují ani %, během okupace se jejich počet téměř vyrovnává honorifikačním (43 %), ve druhé polovině. století se jejich podíl přibližuje 3 %. Objevuje se široká paleta typů, nicméně nejsou výrazné. Jako nejstarší typ vystupuje označení vyjadřující směr k jiným částem (Přívozská), jen o málo je výraznější motivace anoikonymy (Prostorná, Zelená, Kopaniny) a vlastností charakterizující ulici (Strmá, Lomená, Nákladní). Stejně se jeví motivace významnými objekty v ulici (U Fary, Slévárenská) nebo označením jejích obyvatel (Rybářská). Pokud jde o slovotvorné typy (Dejmek, 19991), jednoznačně převládají jednoslovné tvary (8 %), mezi nimi pak deantroponymní adjektiva se sufixem ova, -ovo (4 %, např. Stojanovo nám.). Dalším výrazným typem jsou adjektiva na ská, -cká (15 %, Nivnická, Slévárenská). Předložkové názvy se objevují jen zřídka (U Vodojemu). Po roce 1945 se prosazují dvouslovná pojmenování (v současnosti 15 %, Emila Filly, Generála Janka). Přinášejí mezi uliční názvy jména méně známých osobností a mohou podléhat zkracování. Podle výsledků analýzy strukturních typů (Pleskalová, 1992) převažují derivovaná adjektiva (ADd v nom. sg.; 6 %, Mariánskohorská). Za zmínku stojí i další typy názvy tvořené křestním jménem a příjmením (S + S v gen. sg.; 1 %, Emila Filly), oblíbené po 5

6 druhé světové válce, a pomalu se vytrácející antroponyma adjektivního skloňování (ADd v gen. sg.; 6 %, Čelakovského). Srovnání Cenné informace přináší srovnání urbanonymie Mariánských Hor, Moravské Ostravy a Přívozu. Tyto onymické okruhy spolu sousedí, MO PŘ MH objevují se v nich podobné motivy i některé společné vývojové rysy. Na Obrázek 5. Orientační motiv v Moravské Ostravě, Přívoze a Mariánských Horách druhé straně jsou mezi nimi patrné rozdíly svědčící o samostatném charakteru jednotlivých částí (viz obrázky 5 7). Nejstarší úřední městské názvy jsou doloženy od konce 5. let 19. století MO PŘ MH v Moravské Ostravě, od 8. let se začínají objevovat v Přívoze, Obrázek 6. Regionalizace v Moravské Ostravě, Přívoze a Mariánských Horách v Mariánských Horách od roku 191. Moravská Ostrava je také nejrozsáhlejším okruhem (celkem 476 názvů, dnes 1). V Mariánských Horách se vystřídalo 1 uličních jmen, dnes se setkáváme s 93, v Přívoze se vyskytlo 25 názvů, dnes jen 63. Pro Moravskou Ostravu je typická široká paleta typů a doklady nejstarších ostravských uličních názvů. Urbanonymii Přívozu charakterizuje složitý vývoj, který dokumentuje neklidné soužití Čechů a Němců až do poloviny. století. S tím také souvisí velký počet přejmenování. Dalším patrným rysem MO PŘ MH je trvalá obliba cizích jmen, dodnes doložena především v ideologicky Obrázek 7. Internacionalizace v Moravské Ostravě, Přívoze a Mariánských Horách nezatížených názvech podle vědců. V tomto srovnání se mariánskohorská urbanonymie jeví jako stabilní okruh, jež charakterizuje převaha honorifikačních českých názvů podle umělců, obliba regionálních názvů a nezájem o názvy podle cizinců. 6

7 Závěr Celkově můžeme konstatovat, že mezi typické znaky mariánskohorské urbanonymie patří: zachování charakteru onymického systému, existence národních názvů před vznikem samostatné republiky ( ), vysoký podíl honorifikačních názvů (7 %), honorifikační názvy oslavují české umělce (3 %), významné postavy českého středověku (1 %) a postavy regionálního charakteru ( %), nízký podíl orientačních názvů (3 %), nízký podíl názvů motivovaných zahraničními vědci, umělci a politiky (4 %), větší frekvence dvouslovných honorifikačních názvů. Kromě konkrétních znaků se vyskytují i další rysy typické pro městské názvosloví, jež vypovídají o jeho nevelké stabilitě: přejmenování: 114x; z toho 1x17 ulic, 2x27 ulic, 3x9 ulic, 4x4 ulice; nejčastěji jsou přejmenovávána prostranství v centru: nám. Sokola Tůmy Smetanovo nám. Leninovo nám. nám. Karla Marxe Mariánské nám; změnám snáze podléhají názvy ideologicky motivované a nezažité; navracení názvů: 18x; zejména po druhé světové válce: Farského U Modlitebny Farského; plánovité pojmenování: podle významných rodů: Přemyslovců, Slavníkovců, Vršovců, Mojmírovců; prchavé pojmenování: krátkodobé, nezažité, dočasné: název Uprchlická se objevuje pouze v letech ; krácení názvů: Nová hřbitovní Hřbitovní; kolísání názvů: Lhotecká x Lhotská, Rybniční x Rybnická; nepřesné pojmenování: Oderského x Oderská, Tvorkovských x Tvorkovská; radiace: rozšíření jména z jednoho objektu na objekty v okolí (David, 1: 133); důl Jan Šverma Švermova, kolonie U Jámy Ignát Ignátova; dvojí život jmen; rozpor mezi jejich úřední podobou a běžným územ (na Přemyslovců x na Přemyslovcích). 7

8 Prameny Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 134, signatura V, 19. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1361, signatura V, Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1381, signatura V, Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1382, signatura V, Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 146, signatura V, Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1417, signatura V, Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1441, signatura V, 198. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1448, signatura V, Dostupné z (8/12) Literatura ADAMUS, A. (1934) Legendy ostravských ulic. Ostrava: Lidová knihtiskárna. DAVID, J. (1) Honorifikace jako určující rys moderní urbanonymie. In David, J., Čornejová, M. Harvalík, M. (eds.) Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky. Ostrava Praha: Tribun EU. DAVID, J. (11) Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Praha: Academia. DEJMEK, B. ( ) Vhodnost jednotlivých slovotvorných typů urbanonym v komunikaci. Onovastický zpravodaj ČSAV, roč Praha: Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. HOSÁK, L., ŠRÁMEK, R. (197) Místní jména na Moravě a ve Slezsku. I. díl. Praha: Academia. JIŘÍK, K. et al. (1993) Dějiny Ostravy. Ostrava: Sfinga. MAJTÁN, M., ODALOŠ, P. (eds.) (1988) Urbanonymia. Zborník prednášok z 2. celoštátneho seminára Modra-Piesky októbra Bratislava: Univerzita Komenského. MYŠKA, M. et al. (3 a 8) Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. I. a II. díl. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1997) Jména ulic, náměstí a sadů na katastru města Chocně v minulosti i současnosti. Acta Onomastica, roč. 38. Praha: Ústav pro jazyk český. KARLÍK, P. et al. (2) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny. PLESKALOVÁ J. (1992) Tvoření pomístních jmen na Moravě. Jinočany: H & H. ŠRÁMEK, R. (1973) Vznik jména Ostravy a připojených obcí. In Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města Ostravy a Ostravska, č. 6. Ostrava: Profil. ŠRÁMEK, R. (1999) Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita. ŠRÁMEK, R. (199) Urbanonymie a urbonymie. Onomastický zpravodaj ČSAV, roč. 31. Praha: Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. ŠRÁMEK, R., ŠRÁMKOVÁ, M. (8) Problém definování urbanonymie. In Graf, M. Mikołajczak, S. (eds.) Spisane słowa, formy i myśli. Prace ofiarowane Profesorovi Zygmuntowi Zagórskiemu w 8. rocznicę urodzin. Poznań: Poznańskie Studia Polonistyczne. WILCZYŃSKA, H. (1975) Názvy ulic v Ostravě : diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická. Vedoucí diplomové práce Rudolf Šrámek. ŽIGO, P., ODALOŠ, P. (eds.) (1996). Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica septembra 1996). Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. Mgr. David Vaculík davidva2@ .cz 8