David Šmahel Psychologie a internet

Transkript

1

2 TRITON

3

4 Psychologická setkávání David Šmahel Psychologie a internet děti dosplělými, dospělí dětmi

5

6 Psychologická setkávání David Šmahel Psychologie a internet děti dosplělými, dospělí dětmi TRITON

7 David Šmahel Psychologie a internet děti dospělými, dospělí dětmi Tato kniha, ani žádná její část, nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele. Mgr. David Šmahel Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií, MU Brno recenzovala: Mgr. Ida Kodrlová Psychologický ústav AV ČR, Brno David Šmahel, 2003 TRITON, 2003 Cover Eva Bystrianská, 2003 Vydalo Nakladatelství TRITON s.r.o., Vykáňská 5, Praha 10, ISBN

8 Obsah 1 Úvod Specifika virtuálního světa Je internet anonymní? Přenos a projekce ve virtuálním světě Specifika virtuálního prostředí ve výzkumu dospívajících Prostředí bez zábran Prostředí odreagování a zábavy Prostředí bez závazků Prostředí lži a přetvářky Prostředí štěstí Identita on-line Vysvětlení pojmu identity Virtuální identita iluze či realita? Pozitiva a negativa virtuální identity On-line identita ve výzkumu dospívajících Změny osobnosti on-line Je možné být on-line sám sebou? Fenomén opravdového já Role virtuální identity v kontextu teorie Marcii Emoce a vztahy ve virtuálním prostředí Láska on-line Agrese na internetu Psychoterapie on-line Dospívající a jejich virtuální vztahy Motivace využití internetu pro navázání vztahu Jsou virtuální vztahy kvalitní?

9 Virtuální vztahy a jejich přenos do reality Deziluze z reálného setkání Komunikace on-line Komunikace on-line pohledem kontextových modalit Časový rámec Prostor a prostorové uspořádání Modalita významu Přítomnost emocí Vztahové proměnné Systémový rámec Existence kontinuity rozhovoru Internet jako zprostředkovatel tématu Jazykové prostředky virtuální komunikace Umíme vyjádřit emoce on-line? Virtuální neverbální komunikace Multiplicita komunikace Závislost na internetu skutečně existuje? Dotazník závislosti na internetu Závěr Technicko-psychologický slovník Literatura...155

10 1 Úvod Téma psychologie a internetu je spojením dvou protilehlých světů světa duše a světa techniky. Technika nám dává nástroje a prostředky pro navázání kontaktu v tomto umělém virtuálním světě a naše duše se v tomto světě zrcadlí, odráží, projevuje se. Jeden můj student na semináři vyslovil názor, že internet je podle něho komplexním odrazem společnosti a člověka, a to v dobrém i zlém, je pouhým odrazem nás samých a jeho obsah vypovídá nejvíce o tom, jací jsme my sami. Na internetu totiž můžeme nalézt spolky pro ochranu dětí, dobročinná občanská sdružení, zájmové kroužky a skupiny všeho druhu, ale také návody na pěstování a výrobu drog, dětskou pornografii a vůbec perverze, jaké si jen dokáže lidská mysl vymyslet a představit. Zdá se, že skutečně každé zákoutí lidské mysli si může najít ve virtuálním prostředí svůj odraz. Tato kniha je určena především těm, kteří se o internet a virtuální svět zajímají, pohybují se v něm a zároveň se chtějí zamyslet nad psychickými aspekty tohoto světa. Kniha však může zajímat také psychologicky vzdělané čtenáře, kteří toho o internetu mohou vědět méně, ale zajímá je psychologie tohoto virtuálního světa. Při psaní knihy jsem se snažil myslet na obě tyto skupiny čtenářů tedy na ty, kteří méně rozumí psychologii, i na ty, kteří méně rozumí pojmům internetu. 9

11 Úvod 10 Tak vznikl v průběhu psaní malý technicko-psychologický slovník, který najdete na konci knihy, v němž si může každý čtenář doplnit informaci o pojmech, které nezná. Pojmy, které najdete v tomto slovníku, jsou v textu označeny vždy při svém prvním výskytu v uvozovkách a zároveň tučně, takže je vždy jasné, že bližší vysvětlení tohoto pojmu je možné najít na konci ve slovníku. Jak jste si možná všimli, kniha má ve svém názvu podtitulek děti dospělými, dospělí dětmi. Dlouho jsem váhal, jestli by v tomto podtitulku na konci neměl být spíše otazník. Je pravda, že děti se ve virtuálním světě stávají dospělými a dospělí se mění v děti? To je otázka, nad kterou je možné přemýšlet v průběhu čtení celé knihy, a sám čtenář se může pokusit najít odpověď. Já sám odpověď na tuto otázku nedávám a ani nechci dát. Nenechte se zmást tím, že otazník na konci podtitulku není, neznamená to totiž, že tam nepatří. Zkuste tedy v průběhu čtení přemýšlet a hledat odpověď. V následujících kapitolách se prolíná teorie s výsledky výzkumu, který jsem zpracoval v rámci výzkumného záměru Mládež, děti a rodina v období transformace, jenž probíhá na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V tomto výzkumu se zabývám dospívajícími v prostředí internetu. Právě dospívání je totiž obdobím, kdy se dětství a dospělost setkávají a jedno se mění v druhé děti se stávají dospělými. Ve většině kapitol dokládám své úvahy přímými citacemi dospívajících, se kterými jsem dělal rozhovory v rámci uvedeného výzkumu. U některých citací rozho-

12 Úvod vorů z internetu jsem pro lepší čitelnost doplnil diakritiku a opravil překlepy, gramatické chyby a chyby v interpunkci jsem úmyslně ponechal. Za každou citací uvádím jméno nebo virtuální přezdívku ( nick ) a věk dospívajícího. Skutečná jména i přezdívky dospívajících jsem pochopitelně z důvodů zachování jejich anonymity změnil. V mém výzkumu dospívajících jsem použil kvalitativní metodologie, a proto nelze vzniklé kategorizace chápat jako definitivní a jediné možné. Jedná se spíše o návrhy a hypotézy, které se mohou měnit a upravovat v průběhu dalšího výzkumu. Záměrně zde neuvádím podrobněji metodologické aspekty své práce. Pokud má někdo zájem se s metodologií výzkumu seznámit, je možné ji nalézt v jiných mých textech (Šmahel 2000, 2002b, 2002c), které jsou určeny především vědeckému publiku. Na závěr bych rád poděkoval své přítelkyni Idě Kodrlové, která přispěla této knize mnoha cennými radami, nápady, připomínkami a pomohla mi s mnoha psychologickými termíny. Dále děkuji za konzultace a důležitou pomoc při uvažování o metodách výzkumu doc. Ivo Čermákovi, který je mým školitelem v rámci doktorského studia a doc. Zbyňku Vybíralovi, který se se mnou podílí na zpracování příslušného projektu v rámci uvedeného výzkumného záměru. Janu Struhárovi a Tomáši Kršňákovi děkuji za provedení korektur. V neposlední řadě také děkuji Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, která mi dala možnost se psychologií internetu zabývat v rámci výzkumného záměru i mé další práce na katedře psychologie. 11

13

14 2 Specifika virtuálního světa Internet je charakteristický tím, že je prostředím bez zábran. Prostředí bez zábran (či chování bez zábran) je zde používáno jako volný překlad anglického disinhibited environment (či disinhibited behavior ), v češtině se však lze setkat také s termínem disinhibované prostředí nebo disinhibice (Vybíral, 2002), což je jiné pojmenování stejného fenoménu. Fenomén prostředí bez zábran má jak pozitivní, tak negativní důsledky pro prostředí reálného života, výuku, výzkum a komerci na internetu (Joinson, 1998) a je pravděpodobně nejznámějším a nejčastěji popisovaným jevem ve virtuálním světě. Jisté je, že ve virtuálním světě mají lidé méně zábran než v reálném životě. Můžeme identifikovat absenci úzkosti ze sociálních situací a ztrátu obav z odhalení sebe sama (Joinson, 1998). Na internetu také obecně lidem méně záleží na mínění druhých, potřeba sebeprezentace je zde často omezená. Klasická omezení, pravidla a normy reálné komunikace tady nemusí v řadě případů platit. Výzkumy ukazují, že flaming, což je zkráceně agresivní chování ve formě slovního napadnutí (viz dále kapitola Agrese na internetu ), je v prostředí virtuální reality až čtyřikrát častější než v reálném životě. 13

15 14 Z výzkumu, který se zabýval otevřeností respondentů při vyplňování dotazníků, vyplynulo, že respondenti byli prostřednictvím internetu podstatně méně úzkostliví než při psaní na papír (Joinson, 1998). Tento jev ale nastal pouze při dodržení jedné důležité podmínky, a to anonymity. Jakmile lidé uvedli svá jména, efekt se vytratil. Anonymita, ať už v subjektivním nebo objektivním smyslu, je velmi důležitou vlastností virtuálního světa a do značné míry předurčuje chování lidí v tomto prostředí. Má-li uživatel internetu důvěru ve svou anonymitu, a tudíž i bezpečí, chová se jinak než v případě, že tuto důvěru nemá. Kde tedy můžeme hledat příčiny, pod jejichž vlivem se z internetu stává prostředí bez zábran? Jeden z konceptů je prastarý a byl vymyšlen už v minulém století. Jedná se o klasický koncept Gustava Le Bonna (in Joinson, 1998), který se zabývá deindividualizací v prostředí davové hysterie v průběhu francouzské revoluce. Le Bonn tvrdí, že dav nemá vlastnosti získané zprůměrováním vlastností jednotlivců, ale nabývá zcela nových, přesně stanovitelných vlastností. V kolektivní duši davu se stírají intelektuální schopnosti lidí a tím také jejich individualita. Převládají nevědomé vlastnosti. Jedinec získává v davu pocit nepřekonatelné moci, která mu dovoluje dát průchod pudům, jež by osamocen potlačil. Jelikož je dav anonymní, ustoupí jedinec těmto instinktům tím spíše, že mizí pocit zodpovědnosti, který ho svazuje. Z určitého úhlu pohledu je možné říci, že anonymita internetu je ještě silnější než anonymita v lidském davu. Někteří autoři dokonce

16 uvádí, že prostředí internetu lze charakterizovat jako prostředí bez zábran i v případě, že jsou v něm lidé pojmenováni, a tedy méně anonymní (Joinson, 1998). Možnou další příčinou, která má vliv na přeměnu internetu v prostředí bez zábran, je silné oslabení přijímání sociálních rolí v průběhu interakce (Kiesler et al., 1984) a z toho plynoucí redukce vlivu sociálních norem. Autoři jako důvody tohoto oslabení uvádějí: přesunutí pozornosti komunikujícího na problém spíše než na příjemce redukci normální hierarchie reálného života statusu, role vedoucího atd. deindividualizaci viz koncept Le Bonna. Otázkou je, jak se bude virtuální komunikace vyvíjet do budoucna, jelikož mnoho příčin toho, že komunikace prostřednictvím internetu je taková, jakou ji nyní známe, je dáno zatím výrazně omezenou šíří komunikačního kanálu. Zatím v převážné většině případů komunikujeme pouze pomocí psaného textu, což nám dává jistě podstatně méně prostoru k vyjádření než v reálném životě. Jakmile se však šíře komunikačního kanálu zvětší budeme například běžně moci přenášet zvukový signál a obraz, bude možná docházet ke zcela novým fenoménům virtuální komunikace. Další zajímavou teorií popisující elektronickou komunikaci je teorie sociální blízkosti (Short, Williams & Christie, 1976). Tato teorie stojí na tvrzení, že různá komunikační média implikují různou tzv. sociální blízkost. Autoři tvrdí, že při komunikaci tváří v tvář je sociál- 15

17 16 ní blízkost maximální a v elektronické komunikaci je tato blízkost nutně vždy nižší. Míru sociální blízkosti vyjadřuje pojem kvalita komunikačního média. Podle této teorie nižší míra sociální blízkosti vede například k nižší pozornosti účastníků komunikace a k odosobnění komunikace. Zajímavou myšlenkou je teorie pojednávající o dvou komponentách sebepojetí v prostředí elektronické komunikace (Matheson & Zanna, 1988). Těmito komponentami jsou vnímání sebe sama oproti vnímání okolí. Autoři si všímají, že v elektronické komunikaci je podstatně silnější vnímání sebe sama a slabší vnímání okolí než v reálném životě. Dokazují to pomocí výzkumu, v němž měli pacienti za úkol popisovat své symptomy. Při zápisu pomocí počítače nalezli statisticky významně více symptomů. Tato teorie se dále zabývá komponentou vnějšího vědomí sebe sama ( public self-awareness ) a komponentou vnitřního vědomí sebe sama ( private self-awareness ). Vnější vědomí sebe sama se vztahuje k tomu, jak mě vidí druzí, jak mě hodnotí, co si o mně myslí. Vnitřní vědomí sebe sama je uvědoměním si sebe sama, svých cílů, své motivace apod. Podle této teorie je v elektronické komunikaci komponenta vnějšího vědomí sebe sama výrazně nižší než při komunikaci tváří v tvář a naopak komponenta vnitřního vědomí sebe sama je na internetu vyšší. Sedí-li tedy člověk sám u obrazovky počítače, je podle této teorie více zaměřen sám na sebe a své pocity a méně vnímá to, jak ho hodnotí a posuzuje jeho okolí.

18 Jinou teorií je tzv. SIDE model (Social Identity Explanation of Deindividuation Effects). Autoři SIDE modelu (Postmes, Spears & Lea, 1998) ve své práci tvrdí, že přestože je elektronická komunikace někdy prezentována jako něco, co umožňuje překračovat sociální bariéry a osvobozuje individuum od sociálních tlaků, tak může naopak tyto bariéry v některých případech posílit a dát jim větší sílu. Podle autorů se v extrémních případech ukazuje, že při používání internetu je komunikující osoba deprivována vlivem deindividualizace. Vliv deindividualizace však nelze zobecňovat. Autoři se ve více výzkumech snaží ukázat, že virtuální prostředí nemusí obecně vést ke zlepšení kvality komunikace a demokracie v rámci komunikující skupiny. Anonymita spojovaná s virtuálním světem sice může mít vliv na liberalizaci vztahů, ale nemusí ještě vést k překonání sociálních vazeb bariér. Ukazuje se, že konformita ke skupinovým normám může být v elektronické komunikaci silnější než při běžné komunikaci. Členové skupiny v prostředí internetu se pravděpodobně vlivem deindividualizace cítí být více členy skupiny podle autorů se zdá, že anonymita obecně zvyšuje tendenci účastníků cítit se jako součást skupiny a tím posiluje sounáležitost se skupinovými normami. Zajímavým zjištěním bylo, že ve virtuálním prostředí se u mužů posílil pocit dominantního postavení vůči ženám muži se při komunikaci se ženami chovali nadřazeněji. Autoři z tohoto jevu vyvozují, že deindividualizace má vliv na posílení stereotypů chování. Míra deindividualizace však velmi závisí na způsobu komunikace zda je zajištěna 17

19 skutečná anonymita atp. Svůj výzkum autoři shrnují následovně (Postmes, Spears & Lea, 1998): Virtuální svět může být ideální příležitostí pro vytvoření nové virtuální identity, ale jestliže lidé spadnou zpět do osvědčených a spolehlivých kategorií starého světa a nepřenesou se přes zábrany svých starých každodenních identit, tak se tento nový svět bude tomu starému velmi rychle podobat. Jak je vidět, jedno důležité téma se prolíná celým textem je to otázka anonymity ve virtuálním prostředí. Téma anonymity zásadně ovlivňuje psychologické uvažování o on-line prostředí, a proto zde uvedu krátkou kapitolu o anonymitě internetu Je internet anonymní? O internetu se často říká, že je absolutně anonymní. Lidé se domnívají, že když něco udělají nebo podniknou na internetu (respektive prostřednictvím internetu), tak je již nikdy nikdo nenajde, neodhalí a nepostihne. Nutno konstatovat, že tato domněnka se do značné míry zakládá na iluzi. Běžný uživatel internetu je ve většině případů anonymní jen ve velmi omezené míře a počítačový odborník (ale i vzdělaný laik) je často schopen odhalit přinejmenším to, odkud člověk k internetu přistupuje, a tím se dostat přímo k jeho reálné identitě. O tom, jakým způsobem zůstat anonymním na internetu, existují celé pasáže knih a zabývají se tím odborná technická periodika. Je tomu podobně jako u zlodě-

20 jů v realitě čím šikovnější zloděj (počítačový odborník), tím hůře je možné ho chytit (najít). Většina uživatelů internetu se však domnívá, že se mohou považovat za šikovné zloděje, jelikož na internetu neexistuje žádná policie. Ve valné většině případů je však anonymita běžných uživatelů dosti nízká. Není úkolem této knihy rozebírat to, jakým způsobem se stát na internetu anonymním to ponechme počítačovým odborníkům. Zamysleme se však krátce nad tím, jaké typy anonymity je možné na internetu nalézt z psychologického hlediska. Anonymitu na internetu jsem rozdělil na dva základní typy anonymitu objektivní a subjektivní. Anonymita objektivní popisuje, jaká je opravdu reálná možnost identifikace identity uživatelů internetu jaká je šance, že bude-li někdo pátrat po jejich skutečném jménu, příjmení apod., bude úspěšný. Je to vlastně jakási míra odhalitelnosti technickými prostředky. Anonymita subjektivní naproti tomu znamená, co si my sami myslíme o své anonymitě na internetu, jaký je náš subjektivní názor na míru našeho utajení. Míra anonymity objektivní a subjektivní se může pochopitelně případ od případu značně lišit. Pro uvažování o psychologii lidí na internetu je důležitější anonymita subjektivní, která prvořadě ovlivňuje jejich chování a myšlení. Je však užitečné si uvědomit, že tato anonymita má také svou objektivní složku, která se může za určité situace také projevit a ovlivnit tak chování lidí na internetu. Je třeba mít na mysli například nebezpečí, které 19

21 20 plyne z odhalení reálné identity dětí nebo dospívajících používajících internet. 2.2 Přenos a projekce ve virtuálním světě Psychoanalytický koncept přenosu je důležitý pro pochopení virtuálního světa a vztahů v něm. V psychoanalýze se přenosem chápe základní mechanismus vztahu mezi pacientem a terapeutem pacient nevědomě přenáší své přání, pocity, zkušenosti či vztahy z minulosti na svého terapeuta, do vztahu s ním. Zároveň může pacient v rámci přenosu nebo i mimo něj používat obranný mechanismus projekce, kdy na terapeuta projikuje, tzn. nevědomě přenáší, obsahy své vlastní mysli (přání, motivy, pocity), vztahující se ke své osobě např. nechce si přiznat vlastní agresivitu, a proto z ní obviňuje terapeuta. Mechanismus přenosu a projekce však samozřejmě probíhá i v situacích mimo terapeutický vztah. Jelikož komunikace na internetu probíhá (zatím) ve většině případů textově, mají lidé ve virtuálním prostředí velmi silnou tendenci promítat projikovat své pocity, fantazie a obavy do toho, s kým momentálně komunikují ať už je to člověk, nebo počítač. Někteří uživatelé internetu popisují zaslepení své mysli myslí druhého, nebo dokonce zaslepení mysli samotným počítačem. Přenos na počítač nebo někoho jiného virtuálního probíhá velmi nenápadně, ale komplexně. Jak řekl jeden z účastníků kyberprostoru: pokaž-

22 dé, když jdu na internet, odhalím sám sebe (Suler, 2001). Mechanismus přenosu na počítač nebo někoho jiného virtuálního ovlivňuje také to, jakým způsobem člověk ve virtuálním prostředí filtruje přijímané informace. Člověk má jednoduše tendenci vybírat ty informace, které jeho nevědomí chce slyšet respektive slyšet potřebuje. Někteří uživatelé internetu jsou překvapeni, že si vybírají ve virtuálním prostředí stále stejné typy přátel (Suler, 2001). Jejich přátelé však ve skutečnosti stejní nejsou, nepohodlné informace o nich jsou filtrovány a naopak vybírány jsou pouze informace pohodlné. Nevědomí člověka tak řídí proces virtuálního vztahu a komunikace podstatně více, než tomu je v realitě. Při skutečném setkání virtuálních přátel jsou pak často obě strany velmi překvapeny, jak se liší osobnost reálného člověka od jejich představ a fantazií o něm. Reálným setkáním se tyto představy a fantazie často rozbijí a virtuální přátelství tím mnohdy končí. O tomto jevu budu dále pojednávat v kapitole o deziluzi z reálného setkání. Cílem přenosu se však může stát také počítač, který může být někdy vnímán jako člověk. Výstižnou charakteristikou tohoto jevu může být událost, kterou uvádí Turkleyová (1988) ve své knize zabývající se životem ve virtuálním prostředí. Autorka popisuje příběh ze zvláštního typu virtuálního světa hry (tzv. MUDu ), kdy se dívka jménem Julie stala nejoblíbenější postavou tohoto virtuálního světa. Za svou nejlepší přítelkyni považovalo tuto dívku mnoho účastníků popisované on-line hry. Největší předností Julie bylo, že uměla lidem vý- 21

23 22 borně naslouchat a tím dokázala pomoci lidem více než kdokoliv jiný. Mnoho lidí se dívce svěřovalo se svými životními příběhy a problémy a dívka měla také mnoho nabídek od různých nápadníků. Až po čase se ukázalo, že Julie byla jenom chytrým počítačovým programem, což pochopitelně vzbudilo v prostředí tohoto virtuálního světa obrovskou vlnu nevole a pocit podvodu u mnoha přátel Julie. Podvedení lidé do této doslova a do písmene virtuální dívky projikovali svá pozitivní očekávání, naděje a představy o roli naslouchajícího samaritána. 2.3 Specifika virtuálního prostředí ve výzkumu dospívajících V následující části budu mluvit o tzv. fenoménech prostředí internetu, které vyjadřují specifičnost prostředí virtuálního světa. U těchto předkládaných fenoménů není možné tvrdit, že vždy a za každých okolností působí na celou populaci uživatelů internetu nebo na všechny dospívající používající internet. Uváděné fenomény působí na někoho méně, na jiného více a liší se také svým vlivem podle typu komunikačního prostředí v rámci internetu. Na předkládaných jevech se spíše snažím ukázat, jakými různými způsoby mohou lidé a dospívající internet vnímat jaký typ filtru si na oči nasazují už ve chvíli, kdy na internet vstupují. Tento filtr pak ovlivňuje jejich chování a vnímání celého tohoto virtuálního světa.

24 2.3.1 Prostředí bez zábran Fenomén prostředí bez zábran se potvrdil také v průběhu mého kvalitativního výzkumu dospívajících. V rámci výzkumu jsem identifikoval následující znaky, poukazující na fenomén prostředí bez zábran: Větší otevřenost V prostředí internetu mizí bariéry, dospívající se označují jako odvážnější, výřečnější, udávají vyšší schopnost odhalení se, odhození masky. Zdá se, že právě větší otevřenost v prostředí internetu si uvědomuje nejvíce mladých uživatelů internetu. Vyhovuje mi... taková otevřenost. Tam v podstatě můžu co chci, a nikdo mi za to nemůže nic udělat. (Lola, 16 let) Někdy dospívající udávají, že právě tato otevřenost je to, co je k internetu táhne a co jim v reálném životě chybí. Ve virtuálním prostředí tak hledají možnost svobodného projevení sebe sama, svých názorů, pocitů a tužeb. 23 Redukce úzkosti Dalším důležitým jevem je redukce úzkosti. Dotazovaní často uvedli, že v prostředí internetu u nich mizí bariéry, komplexy, strach, že prožívají méně tenze.... na netu se lidé chovají jinak. Mizí tady různé bariéry, které jinak v opravdovém životě jsou. Člověk tu dokáže být otevřenější a taky zranitelnější. (Delphie, 19 let).

25 24 Redukce úzkosti tak samozřejmě směřuje zpět k možnosti více projevit sebe sama tedy být více otevřený. Absence sankcí V prostředí internetu dospívající pociťují také absenci sankcí, ať už ze strany skupiny, které jsou členy, nebo ze strany konkrétního jedince, se kterým právě komunikují:.. že se míň bojí, nepřijde nějaká sankce. Na netu si můžeš dovolit kdeco všechno, tam se spakovat a jít si vylít duši k někomu jinýmu (Marie, 25 let) Sexuální narážky Především dívky popisují, že v prostředí internetu se častěji setkávají se sexuálními narážkami. Zajímavé je, že žádná z dívek z mého výzkumu nepopisuje tento jev jako vyloženě nepříjemný. Dívky toto uvádí spíše na úrovni neutrální informace, případně s vědomím toho, že ukončení diskuse ( odpojení se ) je velice snadné. Myslím si, že plno kluků by se ve skutečnosti holky nezeptalo, jestli by se s ním vyspala, přes net to hodně kluků využívá. (Carmen, 15 let). Dívky berou existenci častějších sexuálních narážek v podstatě jako fakt, se kterým je třeba se vyrovnat, případně jako něco, co se stává mnohem více součástí flirtování, než je tomu v realitě. Na chatu se nikdo nediví, ptá-li se někdo bez obalu například:...je tady nějaká holka, která se mnou chce jít do postele? (David, 24)

26 V realitě by tato otázka ve většině skupin či společností patrně vzbudila pohoršení. Možnost lži a přetvářky Většina dospívajících si uvědomuje, že ve virtuálním prostředí je možné dosti snadno lhát, přetvařovat se, vymýšlet si, měnit svou identitu. Ne každý ale této možnosti využívá, někteří přetvářkou dokonce opovrhují (tento jev je více rozveden v kapitole o identitě). Na inetu si můžu cokoliv vymyslet, je to tam jenom napsaný, v (reálném) kontaktu to vyplyne úplně jinak (Marek, 14 let) V následující části krátce popisuji jevy, které internet jako prostředí bez zábran pomáhají utvářet. Jak již bylo řečeno, fenomén prostředí bez zábran existuje již jakýmsi způsobem sám o sobě přichází-li dospívající do prostředí internetu, vnímá toto prostředí již apriori pod vlivem tohoto fenoménu. Nemusí být přitom nutně splněny všechny z uváděných bodů. Fenomén prostředí bez zábran vychází z následujících jevů: 25 Pocit fyzického bezpečí V prostředí internetu je často vnímán pocit bezpečí, což někdy dospívající popisují jako: mluvení z bezpečí klávesnice (Tobegan, 21 let). Jde především o pocit fyzického bezpečí dospívající je fyzicky v bezpečném prostředí, osoby, se kterými komunikuje, nejsou ve většině případů fyzicky přítom-

27 26 né a nemohou jej proto ohrozit. S tímto jevem se často spojuje pocit anonymity, který uvádím dále jako zvláštní bod.... když jsem na internetu, tak mě nikdo lísknout nemůže... (Lola, 16 let) Absence sebe sama jako fyzického objektu Nejenže nemá dospívající strach ze svého okolí, ale také nemá při komunikace přes internet obavy, úzkosti a komplexy z toho, jak sám vypadá, jak se vnímá po fyzické stránce. Nikdo ho nebude kritizovat za to, jaký má účes, jak se obléká, jak vypadá atd. Jelikož vyrovnání se se svým fyzickým vzhledem je pro spoustu dospívajících klíčovým při utváření jejich identity, uvádím tento bod samostatně, i když úzce souvisí s předchozím. Vzhledem k tomu, že jsem strašně paranoidní na to jak vypadám, tak na netu si s tímhle nemusím dělat hlavu. Takže je to tímhle snadnější. (Marie, 25 let) Možnost ukončení kontaktu Ve virtuálním prostředí je důležité, že zde existuje možnost kdykoliv přerušit komunikaci, ukončit kontakt. Člověk není nucen v komunikaci pokračovat, je-li pro něho nějakým způsobem nepříjemná nebo ohrožující.... naštěstí od normální komunikace (z očí do očí) je tu lehká pomoc, stačí se odpojit. (Sexdrogyarock, 16 let) Anonymita Zajímavé je, že dospívající, kteří se zúčastnili mého výzkumu, o anonymitě jako takové mluvili velmi zřídka

28 na celkem 150 stranách rozhovorů je možné najít slovo anonymita jen 2x. Přesto se však téma anonymity prolíná průběhem celých rozhovorů jako by ani nebylo třeba se o tom nahlas zmiňovat. Anonymita internetu je pro dospívající jeho základní daností a vlastností. je to lepší, že mě nikdo nezná a můžu dělat cokoliv (Marek, 14 let) Je pravděpodobné, že kdyby mnozí dospívající i dospělí znali skutečnou technickou podstatu internetu (viz kapitola o anonymitě internetu), chovali by se v mnoha případech jinak. V některých případech totiž dospívající pociťují strach z odhalení identity na internetu do té míry, že při rozhovoru zkreslují fakta o sobě tak, aby nebylo v reálném světě možné zjistit, o jakou osobu se jedná:... neřeknu jim tam pravdu. Třeba mě napadne něco, co bych mohla napsat, co by bylo pravdivý, ale zjinačím si to, aby se to vůbec netýkalo mě, třeba to vemu od nějaké kámošky... bylo by ponižující, kdyby mě někdo poznal. (Soňa, 18 let) Z celkového pohledu je možno říci, že míra anonymity je základní proměnnou, která ovlivňuje chování i cítění lidí v prostředí internetu Prostředí odreagování a zábavy Prostředí internetu je také vnímáno jako zábava, prostředek k odreagování, relaxaci, povyražení, dělání si legrace. Srovnal bych to se vstupem do zábavního par-

29 28 ku dospívající či dospělý si sedá k počítači a má podobný pocit, jako když vstupuje do zábavního parku vstupuje někam, kam se jde především bavit, odreagovat, relaxovat.... já to beru jako srandu, pro zabití dlouhé chvíle nebo tak. (Lola, 16 let) Po internetu se stejně nemíním seznamovat, myslím, že to nemá váhu. Jen tak ze zábavy. (Soňa, 18) Tento jev uvádí dospívající bez ohledu na věkovou kategorii. Není však samozřejmě možné říci, že internet znamená odreagování pro každého, pro řadu dospělých a některé dospívající internet jistě znamená především prostředek k práci. Proto je potřeba rozlišovat nejen druh činnosti, kterou jedinec na internetu vykonává, ale také konkrétní typ služeb, kterých na internetu využívá. Například mladík, který používá internet z velké části jako nástroj pro práci, uvádí: chat je jen odreagování (Tobegan, 21 let) Tak, jako se jde v reálném prostředí bavit a odreagovat do zmiňovaného lunaparku, tak jde v prostředí internetu na místa, která považuje pouze za odreagování a zábavu typicky je uváděn chat. To ale neznamená, že internet dospívající nepoužívají k vyhledávání informací, studiu, práci atd. Dospívající často popisují, že na internetu zažívají stav, který v psychologii nazýváme flow. Flow je popisován jako stav, kdy je člověk pohlcen svou činností, vtažen do děje tak, že zapomíná na sebe, svou únavu a jde mu jen o prováděnou činnost bez ohledu na vý-

30 sledek. Doslova uvádí jedna dívka, která se zajímá o psychologii: takovej ten stav flow tak ten tam zažiju skoro pokaždý... to z tý hromady a nepřebernosti komunikace, která je veskrze přátelská. (Marie, 25 let) Z určitého úhlu pohledu může zážitek flow dát dospívajícímu možnost útěku od sebe sama a svých problémů nebo být prostředkem pro překonání současné krize. Když jsem byla mezi těma lidma, tak jsem nemusela moc přemýšlet nad svejma depkama a tak. Když jsem byla ve víru těch rozhovorů, nových událostí a lidí, tak jsem nemusela... protože já jsem tenkrát měla hodně deprese a tak tak jsem mohla odejít sama od sebe, navenek. Nemusela jsem zůstávat sama se sebou. (Alice, 24 let) Internet tak je prostředkem odreagování, člověk zapomíná sám na sebe a své problémy, je vlečen ve víru rychlé a nepřeberné komunikace a zábavy. Zdá se však, že tato zábava má tendenci být často spíše povrchní: Bylo to takové tlachání. Házeli tam slova, nebo ty smajlíky i to považuju za udržení konverzace, ale když jsme seděli v tý hospodě, tak tam takovýhle věci nejdou dělat... a mělo by to gradovat, třeba do nějaké větší hloubky... Já jsem chodila na ten chat s tím, že ani já nebudu s každým zkoušet nějakou hlubokomyslnou diskusi. (Alice, 24) Dospívající si povrchnost tohoto odreagování a zábavy dosti často uvědomují a jakousi omluvou je pro 29

31 30 ně popisování pobytu na internetu, jako zkrácení volné chvíle, zabití volného času, apod.:...já to beru jako srandu, pro zabití dlouhé chvíle nebo tak. (Lola, 16 let)...takže jsem nějak potřebovala zabít čas. (Alice, 24 let) Zdánlivě zde dochází k určitému rozporu na jednu stranu jde dospívající na internet, aby měl možnost na chvíli zapomenout na své starosti a problémy a na druhou stranu prohlašuje, že se jedná o zabití volné chvíle. Podle mého názoru se jedná v podstatě o obranu, tak jak ji chápal Freud. Obrana je technikou, kterou používá já ve svých konfliktech, jež by mohly vést k neuróze (Freud in Široký, 2001). Jak lépe zapomenout na svůj problém než tím, že zcela zaplním svůj život jakousi aktivitou? V tomto případě plní roli této náhradní aktivity zábava na internetu, stejně tak ji však může plnit v lepším případě studium, práce nebo sport a v horším případě drogy Prostředí bez závazků Prostředí bez závazků je fenomén, který se úzce váže na internet jako prostředí bez zábran. V případě tohoto jevu jde o to, že nejenom dospívající nemá zábrany je otevřený, odvážnější, nebojí se atp., ale zároveň za takové považuje prostředí internetu, v němž jedinec předpokládá, že na sebe nemusí brát žádný závazek a zodpovědnost.

32 Přiblíženo slovy dvou účastníků mého výzkumu: Kdyby se na tom internetu ten člověk urazil, tak by mě to tolik nemrzelo, než jako kdyby stál přede mnou. (Soňa, 22 let) Klidně se může stát, že někdo považuje za přítele mě a já přestanu komunikovat... z principu chatu je to běžnější většina lidí to nebere tak vážně jako reálný život. (Tobegan, 22 let) Fenomén prostředí bez závazků je také svou funkcí propojen s fenoménem prostředí zábavy a odreagování. Jestliže se jdu bavit, neberu obvykle na sebe závazek, zříkám se zodpovědnosti. Tak to však nemusí být vždy. Pro některé může být zábava spojena i s určitým typem závazku. Nelze však říci, že absence závazku jde vždy ruku v ruce se zábavou. Například v případě přátelství, které probíhá pouze prostřednictvím komunikace po internetu, se nemusí zúčastnění přicházet zrovna bavit, ale zdá se, že pocit závazku vůči protějšku (kamarádovi) je na internetu obecně nižší, než je tomu v realitě. Fenomén prostředí bez závazků je také zajímavý z pohledu vývoje identity a teorie Marcii (in Macek, 1999), kterou dále popisuji v kapitole zabývající se identitou Prostředí lži a přetvářky Tento fenomén v mém výzkumu popisují především mladší dospívající ve věku let. Jako by se zdálo,

33 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.