Mendelova univerzita v Brně. Agronomická fakulta. Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Chov a využití shetlandského pony Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vypracovala: Martina Behančínová Brno 2012

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Chov a využití shetlandského pony vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne... podpis autora......

4 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D., za metodickou pomoc a cenné připomínky. Dále děkuji paní Renatě Markové za velmi cenné rady, odbornou konzultaci a za poskytnutí fotografií shetlandských poníků.

5 ABSTRAKT Předkládaná bakalářská práce se zabývá v první části chovem shetlandského pony. Zde je popsána historie chovu a vývoj plemene, využití shetlandského pony v minulosti a plemena, která z něj byla vyšlechtěná. Uveden je také exteriér a vlastnosti shetlanda, jeho typy, popis nejvýznamnějších linií a organizace chovu v ČR a zahraničí. Druhá část poukazuje na problémy v chovu, jaký je současný stav shetlandského pony v ČR a na jeho využití v současné době. Tato bakalářská práce byla zpracována jako podklad pro práci diplomovou. V návrhu metodiky uvádím tři témata diplomových prací a v jednom z nich bych chtěla pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Klíčová slova: shetlandský pony, chov, využití poníků ANNOTATION The objective of the first part of the Bachelor thesis is breeding of shetland pony. It describes the history of breeding and the development of the breed, the use of shetland ponies in the past and breeds that were bred from it. It also deals with the exterior and characteristics of the shetland pony, its types and the most important lines and breeding organizations in our country and abroad. The second part is concerned with problems in breeding, the present status of the shetland pony in the Czech Republic and its use in the present. This work was prepared as a basis for the diploma thesis. In the methodology plan, I present three thesis topics, one of which I would like to focus on in the master study. Keywords: shetland ponies, breeding, use of ponies

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE HISTORIE CHOVU A VÝVOJ PLEMENE Původ shetlandského pony Vznik plemene Domovina SHP Historie plemene Význam využití SHP v minulosti Plemena, vyšlechtěná na základě shetlandského poníka Americký shetland Americký pony Falabella CHARAKTERISTIKA PLEMENE Exteriér Typy SHP Zbarvení Charakteristické vlastnosti ORGANIZACE CHOVU SHP V ČR ASCHK Vznik Rady plemenné knihy (RPK)a Řádu plemenné knihy (ŘPK) Svaz chovatelů SHP ORGANIZACE CHOVU V ZAHRANIČÍ ZAČÁTEK CHOVU SHP V ČR... 29

7 8 PROBLÉMY V CHOVU SHP V ČR SOUČASNÝ STAV CHOVU Shetlandští hřebci Rozdělení významných plemenných hřebců do otcovských linií Počet licentovaných hřebců podle otcovských linií Celkový počet licentovaných hřebců Využití hřebců Rozmístění plemenných hřebců v ČR Shetlandské klisny ČISTOKREVNÉ CHOVY SHP SOUČASNÉ MOŽNOSTI VYUŽITÍ SHETLANDSKÉHO PONY Výkonnostní zkoušky Parkur Drezura Vozatajství, tah Soumar Výstavnictví Chov Ekologie Hipoterapie NÁVRH METODIKY PRÁCE Porovnání tělesných měr u shetlandského pony Porovnání zoohygienických podmínek ustájení v různých chovech Nejčastější onemocnění, vyskytující se u importovaných a českých shetlandských poníků ZÁVĚR... 50

8 14 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM ZKRATEK... 57

9 1 ÚVOD Plemeno shetlandský pony údajně vzniklo na Shetlandských ostrovech, které patří územně pod Velkou Británii. Díky tvrdým klimatickým podmínkám a chudým pastvinám, které jsou na ostrovech, získalo plemeno nenáročnost na krmivo a ustájení. Obyvatelé ostrovů používali shetlandy jako dopravní prostředek a k nošení rašeliny. Uplatnění našli i u rybářů, kteří jejich hřívu používali na výrobu rybářských sítí. Pro svou povahu, konstituci a velikost byli v polovině 19. století využíváni pro práci v dolech, kde strávili celý svůj život. Dnes je toto plemeno chováno v mnoha zemích. Kdy však začal dovoz na území dnešní ČR, není přesně známo. Koncem 19. století začala šlechta dovážet shetlandy spolu s jinými plemeny koní z Anglie. Shetlandi byli ve vlastnictví většiny hřebčínů a byli chováni také v řadě zoologických zahrad. Díky jejich učenlivosti a ochotě k práci je používaly i cirkusy. V minulosti tomuto plemeni hrozil zánik a likvidace, protože existovala pouze jedna plemenná kniha pro všechna plemena pony. Vlivem živelnosti chovu a křížení, postupně došlo k zdecimování kdysi kvalitních chovů shetlandů. Naštěstí se našli lidé, kteří proti této živelnosti začali bojovat. Došlo k založení Rady plemenné knihy, poté Svazu chovatelů shetlandského pony a nakonec byl vypracován Řád plemenné knihy shetlandského pony. Populace čistokrevných shetlandů každým rokem narůstá, ale stále nejsou některé klisny zapsané v Ústřední evidenci koní, připouští se hřebci bez licence a licentovaní nejsou využíváni a také nejsou evidována všechna narozená hříbata. Nemizejícím problémem je, že se pořád nachází majitelé klisen, kteří nemají o čistokrevný chov zájem. Shetland nachází využití hlavně jako jezdecký poník pro děti, kvůli své malé postavě a dobrácké povaze, dále jsou vytrvalými pomocníky v tahu a nejvíce příznivců si stále nacházejí ve vozatajském sportu. Tato bakalářská práce by mohla posloužit k propagaci těchto poníků a také pomoci lidem, kteří si všimli, jak zoufalá situace v chovu byla a začali ji měnit ve prospěch čistokrevných shetlandů. 9

10 2 CÍL PRÁCE Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala proto, že chci poukázat na situaci, která v chovu byla a na její zlepšení. Za cíl jsem si stanovila přiblížit odborné a laické veřejnosti plemeno shetlandský pony, protože je v současné době tak opomíjeno. A také doufám, že se změní názor lidí na poníky celkově a nebudou je brát jen jako hračky pro děti. 10

11 3 HISTORIE CHOVU A VÝVOJ PLEMENE 3.1 Původ shetlandského pony EDWARDS (1995) uvádí, že původ tohoto plemene není přesně znám, ale předpokládá se určitý vztah k poníkům tundrového typu a skandinávským plemenům. Podle MC BANEOVÉ, DOUGLAS COOPEROVÉ (1997) žilo v Evropě a Asii více typů rodu Equus, které se vyvíjely podle obývaného prostředí. Některé byly podobné poníkům, jiné spíše malým koním. Ti, kteří žili v drsných a vlhkých oblastech, zůstali malí, jiní v oblastech s dostatkem pastvy, dosáhli větší velikosti. Existuje také názor, že se tyto typy značně rozšířily a křížily už v době, kdy ještě člověk nezasahoval do vývoje koní. Když Keltové dorazili do západní Evropy a do Británie, měli s sebou tarpany, které křížili s místními koňmi, čímž vznikl keltský pony. Ten se stal v Británii základem pro mnoho moderních domácích plemen. Shetlandský pony se považuje za potomka, tzv.,,zakrslého typu exmoorského ponyho (MC BANEOVÁ, DOUGLAS COOPEROVÁ, 1997) Podle KHOLOVÉ, HOŠKA (1996) se shetlandský pony považuje za potomka tundrového typu severských koní, ze kterých patrně vznikl dnes už vyhynulý černý lofotský pony. Před třemi tisíci lety se společně s norskými osadníky dostal na Shetlandské ostrovy, kde se vlivem drsných podmínek přeměnil na nejotužilejšího koně na světě. Později se rozšířil do celého světa. STRAKOVÁ (2006) uvádí, že shetlandský pony nejpravděpodobněji pochází z křížení britských plemen poníků, jako je například highlandský, fellský nebo daleský, a skandinávských koní, kteří byli ovlivněni orientální krví. DUŠEK (1999) řadí toto plemeno z fylogenetického hlediska do skupiny severských (nordických) koní, přesněji do anglo-nordických plemen pony. Do této skupiny spolu se shetlandským poníkem patří fjordský kůň, islandský pony, connemara, dales, dartmoor, exmoor, falabella, fell, highland, new forest a welsh pony. Jejich původ se odvozuje od malého severského koně (Equus gracilis evarti). Některá z těchto plemen byla označována jako pony. V současné době se do skupiny pony zařazují 11

12 všechna plemena s kohoutkovou výškou 148 cm a nižší. Shetlandský pony je pravděpodobně nejtypičtějším potomkem dřívějších malých severských koní. Podle AMBROŽE a KOL. (1957) je těžké rozhodnout, zdali je nordická skupina koní přechodnou formou mezi tarpanem a koněm západním nebo mezi kertakem a koněm západním, popřípadě jedná li se o zakrslou brachycefalní formu západního koně. Kraniologické analýzy diluviálních a prehistorických koní nejsou natolik přesvědčující a ani dnešní rasy nordických koní nejsou po stránce kraniologické dostatečně prozkoumány. Proto je fylogenie této skupiny koní nejméně určitá. Dnešní nordičtí pony jsou malí, skromní, v hornatém terénu velmi obratní koně, kteří ve své nehostinné severské domovině nachází mnoho způsobů využití. Nejpůvodnější formy si zachovali pony exmoorský a shetlandský. 3.2 Vznik plemene Neexistuje přesná definice primitivních předků britských plemen ponyů, ale je možné vysledovat stopy jejich vývoje. Nejstarší druhy koní se vyvinuly ještě před tím, než se Britské ostrovy na konci doby ledové oddělily od evropského kontinentu. Poslední pevninský most, který spojoval Británii a ostrovy Scilly, byl zaplaven mořem ve starší době kamenné, zhruba asi před lety. Z toho vyplývá, že populace britských koní by měla být stará nejméně let. Za tuto dobu by se měl vytvořit stabilní charakter (EDWARDS, 1995). Před oddělením britských ostrovů od pevniny, byla severní část zaledněná a zbytek pokrývala tundra. Je tedy pravděpodobné, že pokud se koně v Anglii vyskytovali, příslušeli patrně k typu 1, který těmto podmínkám odpovídá. (EDWARDS, 1995). Dodnes shetlandskému poníkovi zůstaly zvlášť utvářené nosní dutiny, které zahřívají vzduch těsně před vdechnutím do plic (EDWARDS, 1992). Doklady o dovozu koní jsou známé ze Skandinávie, odkud byli nepochybně dovezeni ponyové nejen do Británie, ale i na Shetlandské ostrovy. Tam na nevelkého ponyho působil tlak prostředí i izolace. Tak vznikl nejmenší poník na světě bez lidského přičinění. Ve 2. a 3. století se na shetlandovi projevily i některé orientální vlivy, a to zejména ponyů keltského obyvatelstva. Později dovezli i Vikingové své vlastní poníky (EDWARDS, 1995). 12

13 3.3 Domovina SHP Původním domovem tohoto poníka jsou Shetlandské ostrovy, které patří územně k Velké Británii. Skalnaté, mechem porostlé ostrovy leží mezi Severním mořem a Atlantickým oceánem. Žije zde asi obyvatel, převážně zemědělců a rybářů. Vegetace je zde řídká a výskyt travnatých ploch, stromů a keřů malý. Místní drsné klima je ovlivněno častými srážkami, spojenými s vysokou vlhkostí. Průměrná teplota se pohybuje okolo 7 stupňů. Z uvedeného popisu země lze usoudit, že tyto drsné podmínky daly poníkovi jeho charakteristické vlastnosti, jako jsou tvrdost, odolnost a nenáročnost. Chovem na ostrovech se tyto vlastnosti ustálily. Proto také těmto koním nejlépe vyhovuje chov na pastvinách s možností otevřeného ustájení (JAKOVLJEVIČ, 2005). 3.4 Historie plemene Plemeno shetlandský pony je velmi starodávné a vysledování jeho historie není snadnou záležitostí, protože na ostrovech chybí jeho fosilie. Nejstaršími známými doklady o přítomnosti poníků jsou kosti z období století př. n. l., které byly nalezeny v Jarlshofu a Sumburghu. Nalezené kosti byly změřeny a velikostně odpovídaly kostem dnešních shetlandských poníků. Další kosti byly objeveny ve vyšších vrstvách vykopávek, na začátku 9. století n. l., z dob Vikingů. Tyto nálezy dokazují, že tehdejší poníci byli větší, než dnešní shetlandský pony. Podobné fragmenty kostí byly nalezeny i v Norse Middens a pocházely z století. To dokazuje, že poníci jsou na Shetlandských ostrovech déle než 2000 let, ale jak a kdy se na ostrovy dostali, je stále předmětem dohadů. Nejčastější teorií je, že na ostrovy přišli před koncem doby ledové, let př. n. l., a to buď po pevninských mostech, které tehdy spojovaly ostrovy s Evropou, nebo přešli po ledových polích. Profesor James Speed uvádí, že tito poníci mohli být jedním nebo oběma typy, o kterých se ví, že byli přítomni v Evropě a Británii během paleolitu (27). Menšího z nich označoval profesor Speed jako pony typu 1, který pocházel ze severozápadní Evropy. V zásadě se jedná buď o Ewartova horského nebo keltského ponyho, převážně potomka tarpanů. Měřil cm a byl to pravý hnědák nebo tmavý hnědák. Tento pony byl velmi odolný. Blízkým moderním typem tohoto poníka je exmoorský pony a některé kmeny islandských poníků. Větší byl pojmenován jako pony typu 2, který byl vysoký cm a obýval severní Eurasii. Postavou byl 13

14 robustnější než pony typu 1 a měl těžkou klabonosou hlavu. Častěji se pohyboval klusem než cvalem. Zbarvením byl plavák s výrazným úhořím pruhem. Podobal se koni Převalského, ovšem ten má 66 chromozomů oproti ponymu typu 2, který jich měl 64, stejně jako ostatní domácí koně. Typu 2 se nejvíce blíží highlandský pony, fjordský kůň a nejspíše i norik (EDWARDS, 1995). Pozůstatky těchto typů pony z doby asi před lety byly nalezeny v jeskyních Mendip v Somersetu. Speed věřil, že horský typ přišel do Evropy a Británie tzv. východní cestou přes Malou Asii, Středozemní moře a možná i Pyrenejský poloostrov, po pozemních mostech. Větší poníci nejspíše přišli do Evropy při Sibiřském stěhování poníků. Na Shetlandské ostrovy se dostlali přes dnešní Skandinávii. Ovšem žádný z těchto dvou typů neodpovídal velikostí nálezům v Jarlshofu. Neshoda se dá vysvětlit tím, že zvíře, které se vyvíjí v izolaci, jako jsou Shetlandské ostrovy, se v rámci evoluce zmenšuje. Také přírodní podmínky, které na ostrově panují, mohly způsobit změnu velikosti postavy. Velikost mohli ovlivnit i poníci, které na ostrovy dovezli Keltové. Výskyt kostí je tedy jasným důkazem, že poníci na Shetlandských ostrovech existovali již v Keltském a Vikingském období (27). Dalším důkazem bylo objevení úplně odlišného druhu v roce Na ostrově Bressay byl objeven kámen s reliéfem, který je dnes znám jako,,bressay stone. Je na něm zobrazen jezdec na poníkovi. V roce 1943 byly na ostrově Burra nalezeny další tři kameny. Na jednom z nich je vytesán reliéf dvou mnichů bez koně a postava s kapucí jedoucí na poníkovi, který je podobný poníkovi na Bressay stone. Všechny čtyři kameny pravděpodobně pochází z 9. století (27). Začátkem 17. století se poníci začínají objevovat v různých zprávách a popisech. Většinou od návštěvníků Shetlandských ostrovů, kteří si všímají jejich velikosti, odvahy, síly a tvrdosti. Po shrnutí všech poznatků je zřejmé, jak důležitou roli hráli pro obyvatele ostrovů a pro ostrovní ekonomiku. Shetlandské zákoníky zaznamenávají přečiny, týkající se poníků, počínaje rokem Obzvláště ve formě rozsudků za nezaplacení zakoupeného zvířete, za krádež, použití cizího poníka k nošení rašeliny nebo za ostříhání ocasu, aniž by za to bylo zaplaceno. Ostříhání poníkových žíní bylo považováno za hrubou urážku a přestupek. Nejen, že to zvíře zohyzdilo a zbavilo ochrany před nepříznivým počasím, ale také byly žíně pro obyvatele velmi cenným zbožím. Hříva poníků se používala k výrobě rybářských sítí. Tato činnost přetrvává až do dnešní doby (33). 14

15 3.5 Význam využití SHP v minulosti Vzhledem ke své velikosti je shetlandský pony jedním z nejsilnějších plemen světa. Tito poníci jsou nedílnou součástí života ostrovanů, a proto byli tradičně používáni pod sedlo a jako soumaři. Nosili vše, od obilí až po rašelinu, která se využívala jako topivo (DRAPEROVÁ, 1997) Dříve totiž na ponících skutečně záviselo živobytí místních obyvatel, kterými byli převážně rybáři. Z hřívy nebo ocasních žíní svých poníků splétali rybářské sítě a provazy. Někteří rybáři i farmařili, přestože podmínky pro pěstování plodin tu nikdy nebyly příznivé. Na skromných polích jim se všemi pracemi pomáhali místní poníci. Využití shetlandských poníků zůstávalo omezeno jen na Shetlandské ostrovy až do roku 1847 (STRAKOVÁ, 2006). V roce 1847 byla zakázána práce žen a dětí v uhelných dolech. Vznikla tím velká poptávka po shetlandech jako důlních koních (EDWARDS, 1995). Poníci do dolů vcházeli ve čtyřech letech. Zde strávili prakticky celý svůj život a teprve po mnoha letech pod zemí (s výjimkou prázdnin jednou ročně) jim bylo umožněno vrátit se na pastvu na zasloužený důchod (STRAKOVÁ, 2006). V dolech pracovalo mnoho různých plemen poníků a jejich kříženců. Když přišli do dolů, museli se nejprve vycvičit. Jejich učenlivost a temperament umožňovaly, aby byli zaškoleni v tolika dnech, jako welšský pony. Shetlandský pony byl ideální pro práci v podzemí, protože se díky své malé postavě mohl dostat i do těch nejužších a nejnižších šachet. Robert Brydon odhaduje, že poník urazil při práci více než km za rok. Podmínky pro poníky a horníky pracující v dolech byly velmi tvrdé a nebezpečí nebylo nikdy daleko. Existují i historky, kdy poníci zachránili horníkům život a naopak. V dolech byli používáni ještě po roce 1970 (29). 15

16 Obr.:1 Shetlandský pony při práci v dole ( Obr.:2 Shetlandští poníci sloužili lidem k nošení rašeliny na Shetlandských ostrovech ( 16

17 Londonderryho chov důlních poníků Pro plemeno shetlandský pony je velmi významné 19. století. V tomto období se začalo s exportem poníků. Hlavním důvodem bylo vydání Důlního zákona v roce 1847, který zakazoval práci žen a dětí v podzemních uhelných dolech. Majitelé dolů se poté začali rozhlížet po náhradě. Nakonec ji našli v malé postavě poníků, díky které mohli pracovat ve stísněných podmínkách (35). Během této doby shetlanďané málem ztratili kontrolu nad chovem poníků. Majitelé poníků často neodolali lákavým sumám a tak se stalo, že do dolů prodali i své cenné chovné hřebce. Během,,důlního třicetiletého období došlo u plemene i k posunu velikosti. Poníci se výrazně zmenšili, protože do dolů odcházeli jen ti větší a silnější (STRAKOVÁ, 2006). Až v roce 1870 se objevil člověk, který měl na chov shetlandských poníků významný a dlouhodobý vliv. Byl to anglický aristokrat Marquis Londonderry, který vlastnil několik uhelných dolů v Durhamu, který se nachází na severovýchodě Anglie (35). V roce 1873 pověřil Roberta Brydona úkolem, aby založil chov poníků, kteří budou vhodní pro práci v uhelných dolech. Měl za úkol vyšlechtit poníky malého vzrůstu, silné a vitální jedince, chladnokrevného typu. A tak Brydon začal svážet koně z ostrovů Bressay a Noss. Poté začal spolupracovat s p. Meiklejohnem, který byl obchodníkem s koňmi v Lerwicku. Koupili a vybrali ty nejlepší klisny a asi 200 hříbat a hřebců. Pečlivě z těchto koní Brydon vybral 6 hřebců a na jaře roku 1874 je použil jako zakladatele moderního chovu. Dva z těchto hřebců JACK 16 a PRINCE OF THULE 36 mimořádně ovlivnili chov moderních shetlandských poníků. Cílem Londonderryho chovu byla produkce silnějších a menších koní. Brydon je neustále selektoval a pro ustálení některých znaků, použil příbuzenskou plemenitbu. Ve spolupráci s Meikljohnem se stali vynikajícími chovateli. A tak během třiceti let vyšlechtili kvalitní poníky, dnes známé pod pojmem moderní Shetland pony neboli Londonderryho typ (BLAHOVCOVÁ, 2008). Za,,Londonderryho typ byl považován poník s lepší kostrou, hmotností, dobrými klouby a končetinami, s absencí nejnápadnějších vad v utváření těla, jako jsou slabé zadní nohy a krátká spadající záď (35). 17

18 3.6 Plemena, vyšlechtěná na základě shetlandského poníka Shetland se spolupodílel na vzniku dalších plemen pony. V Severní Americe se křížil s hackney ponym a vznikl americký shetland. Dále s appaloosou a vznikl americký pony. V Argentině se podílel na vzniku miniaturního plemene falabella (EDWARDS, 1995) Americký shetland První shetlandští ponyové se dostali do Ameriky v roce 1885, kdy jich 75 dovezl Eli Elliot. Tito ponyové vytvořili základ pro vývoj plemene americký shetland, které se však originálu podobá jen málo. Chov amerických shetlandů je soustředěn ve státě Indiana. Křížením shetlandských poníků s hackney ponym a později s malými arabskými koňmi a malými plnokrevníky postupně vznikl nový výrazný typ. V roce 1888 byl založen americký Shetland Pony Club. Vzhledem a postojem tito poníci připomínají hackneye, avšak po shetlandovi si zachovávají odolnost a vytrvalost. Pro toto plemeno je typická jemná, dlouhá hlava a svalnatý labutí krk. Jsou poměrně dlouzí a úzcí ve hřbetě, se širokou svalnatou zádí. Lopatky se dobře sklánějí, což umožňuje jejich širokou akci. Mají dlouhé a jemné končetiny s dlouhými holeněmi a udržují si postoj hackney ponyho se zadními končetinami zakročenými. V rámci tohoto plemene je přípustná jakákoliv jedna barva. Zvířata by neměla být vyšší než 115 cm. Americký shetland je nejen ideální pro práci v zápřahu, ale také jako vynikající jezdecký poník pro děti (PICKERALOVÁ, 2004). Obr.:3 Americký shetlandský pony ( 18

19 3.6.2 Americký pony Americký pony je oficiálně uznán jako americké plemeno a má vlastní plemennou knihu a registr. Plemeno vyšlechtil Leslie Boomhower, který pocházel z Mason City v Iowě. Jeho snahou bylo vytvořit jezdeckého ponyho s dokonalou stavbou těla a zajímavým zbarvením, který by byl vhodný pro děti pro všechny druhy jezdeckých aktivit. A tak zkřížil shetlandského hřebce a klisnu plemene appaloosa. Výsledkem byl hřebec Black Hand, který se narodil v roce 1954 a stal se zakladatelem tohoto plemene. Později byli přikříženi arabi a quarteři. Standard označuje vzhled tohoto ponyho jako miniaturního křížence quartera a araba se zbarvením appaloosy a s některými zvláštními rysy. Po původní shetlandské krvi zbylo jen málo stop. Dnešní ponyové měří 117 až 137 cm. Před úplnou registrací jsou všichni pečlivě posuzováni, zda vyhovují plemennému standardu. Důraz se klade na hmotnost, ušlechtilost a pohybovou akci. Vyznačují se též výrazným podsazením zadních končetin pod tělo (EDWARDS, 1995). Obr.:4 Americký pony ( Falabella Toto plemeno se vyvinulo v 19. století v Argentině. Bylo pojmenováno po rodině Falabellových, kteří se zabývali chovem těchto koní na ranči v Buenos Aires. Myšlenka vyprodukovat miniaturního koně pochází od Ira Patricka Newella, který strávil celé roky tím, že vytvářel stádo malých,,koní, jejichž výška v kohoutku nepřesahovala 90 cm. V roce 1879 předal své dovednosti, znalosti a zkušenosti svému vnukovi Juanu 19

20 Falabellovi. To byl začátek plemene falabella, které bylo vyšlechtěno křížením shetlandských poníků se zvířaty ze stáda vytvořeného Newtallem. Později došlo k přimísení krve velmi malých anglických plnokrevníků a malých zvířat plemene criollo. K udržení malého vzrůstu probíhala u nejmenších a nejlepších zvířat plemene falabella úzká příbuzenská plemenitba. Cílem bylo, aby výška v kohoutku nepřesáhla 30 palců. V důsledku příbuzenské plemenitby mají v poměru k tělu příliš velkou hlavu. Došlo i k vzniku mnoha dalších vad, jako jsou vady končetin a zádě. V porovnání s ostatními plemeny, chybí falabelle jedno nebo dvě žebra. Zbarvení může být různé, ale nejčastější barvou je strakatá. Plemeno falabella se může dožít více až čtyřiceti let a je oblíbeným domácím mazlíčkem (PICKERALOVÁ, 2004). Obr.:5 Falabella ( 20

21 4 CHARAKTERISTIKA PLEMENE Shetlandský pony je u nás chován již několik století a patří mezi jedno z nejmenších plemen koní chovaných u nás. Chovná oblast tohoto plemene v České republice zahrnuje území celého státu. Je chován pro své dobré charakterové vlastnosti a kvůli dalším významným vlastnostem, mezi které patří nenáročnost, vitalita a odolnost. U nás se vždy používal jako jezdecký kůň pro děti nebo jako kůň do zápřeže. Byl také používán jako soumarský kůň v horských oblastech. Tento způsob využití se však udržel dodnes. Přibylo využití sportovní, jezdecké, ale také vozatajské (JAKOVLJEVIČ, 2005). 4.1 Exteriér Typický shetlandský pony má velmi pevnou konstituci, je dlouhověký, plodný a skromný. Kvůli jeho malým rozměrům se využíval tam, kde velcí koně neobstáli. A to zejména v dolech, na vinicích apod. (KHOLOVÁ, HOŠEK 1996). Jejich pohyb je rychlý a díky nerovnému skalnatému terénu, který na Shetlandských ostrovech je, charakteristicky zvedají nohy v karpu a hleznech (EDWARDS, 1992). Hlava má být malá a souměrná. Uši malé, vztyčené a široce posazené. Čelo má být široké, oči výrazné, tmavé a inteligentní. Huba by měla být široká. Široký a svalnatý krk má být řádně nasazen na šikmou plec, zakončenou dobře znatelným kohoutkem. Tělo má být silné a podsadité s prostorným hrudníkem. Hřbet je zpravidla pevný se silnými a svalnatými bedry. Ocas má být nasazen na široké zádi. Přední končetiny charakterizuje silné předloktí, krátká silná holeň a pružné spěnky. U zadních končetin jsou stehna zpravidla silná a svalnatá, s dobře tvarovanými silnými hlezny. U předních i zadních končetin je důležitý korektní postoj. Kopyto má být robustní a tvrdé. Důležitý je i tvar, nesmí být příliš krátké, úzké, zaškrcené nebo slabé. Jeho chody jsou volné a rovné (3. ROČENKA SHP, 2010). 4.2 Typy SHP Toto plemeno se člení do 2 typů (3. ROČENKA SHP, 2010): A. Originální typ B. Mini typ 21

22 Obr.:6 Shetlandský pony originální typ (BEHANČÍNOVÁ, 2012.) Obr.:7 Shetlandský pony mini typ ( 22

23 Výška: Pony se měří od kohoutku k zemi pomocí měřící hole. Měření musí probíhat na pevném, rovném podkladu. U standardního typu nesmí registrovaní jedinci přesáhovat výšku 41 (105 cm) ve věku tří let nebo dříve a 42 (107 cm) ve věku čtyř let a více. Mini typ má povolenou max. výšku v kohoutku do 87 cm (32). 2005) Tab.č. 1: Základní tělesné míry v cm u Standardního typu SHP (JAKOVLJEVIČ, Hřebci Klisny KVH ve třech letech (cm) KVH ve čtyřech letech (cm) KVP (cm) Obvod hrudníku (cm) Obvod holeně (cm) , Zbarvení Zbarvení u shetlandského pony je velmi proměnlivé. Za základní barvu se považuje černá. Běžní jsou, ale i hnědáci, ryzáci, bělouši a strakáči (EDWARDS, 1992). Povolena není pouze barva skvrnitá neboli appaloosa, která je nežádoucí (JAKOVLJEVIČ, 2005). U ryzáka (světlý ryzák, ryzák, tmavý ryzák a černý ryzák) je barva srsti červená v různých odstínech. Hlava, spodek končetin a hříva jsou stejné barvy jako srst těla. Mohou být také tmavší, popřípadě světlejší, nikdy ne však černé (DUŠEK, 2011). Hnědák (světlý hnědák, hnědák, tmavý hnědák, šedý hnědák, černý hnědák) se dříve označoval jako kaštanový hnědák. Černý hnědák bývá někdy zaměňován za vraníka. Odlišuje se od něho tím, že má kolem huby, očí a ve slabinách světle hnědé zbarvení (DUŠEK, 1999). Pro vraníka je charakteristické, že nemá žádné barevné odstíny. Někteří vraníci, kteří jsou v zimě obrostlí hustou podsadou, mají nádech do šeda a v létě mají srst černou (DUŠEK, 2011). 23

24 Bělouš má mít bílou srst a tmavošedě pigmentovanou kůži (leucismus). Hříbata běloušů se rodí tmavá až černá. Po vylínání z hříběcí podsady je jejich zbarvení tmavošedé a mezi tmavými chlupy jim narůstají chlupy bílé. Nejdříve se objevují na čele, potom na očních obloucích. Pony vyběluje postupně a bílého zbarvení dosahuje ve věku okolo 8 let. U těchto vybělujících běloušů existují tyto varianty: bělouš, černý, šedý, smíšený, medový a žlutý. U černého bělouše jsou hustě přimíšené chlupy černé. Nebývá tedy grošován jako jiní bělouši. Na těle má srst černou, na rozdíl od hlavy a slabin, kde je více bílá. Přestože někteří bělouši vybělují jen do určitého stupně, mívají též v srsti barevné chlupy. Podle zbarvení můžeme tyto nevybělující bělouše rozdělit na červeného bělouše, hnědého bělouše a mourka. Hříbata se rodí v druhé základní barvě a mezi barevnými chlupy jim brzo narostou bílé. Červený bělouš má na hlavě, končetinách a žíních srst červenou nebo hnědou. Srst na těle je promíšena bílými chlupy. U hnědého bělouše jsou žíně a spodek končetin černé. Mourek má srst promíšenou. Hlava a spodky končetin jsou zbarvené do černa (DUŠEK, 1999). Strakoš je kůň s většími plochami nepigmentované kůže a srsti. Tyto plochy se střídají s pigmentovanými plochami s barevnou srstí. Zbarvení hřívy a ohonu závisí na zbarvení příslušné krajiny těla (DUŠEK, 2011). Poměrně málo se u tohoto plemene vyskytuje zbarvení Palomino (Izabela). Zbarvení srsti je krémové a hříva i ocas jsou světlejší (KOČOVSKÁ, 2011). Srst shetlandských poníků se mění podle roční doby (EDWARDS 1992). V létě je krátká, hladká a hedvábně se leskne. V zimě je srst dvojí. Vytváří ochranu před deštěm a je schopna udržet kůži suchou i v nejhorším počasí (JAKOVLJEVIČ, 2005). Odznaky jsou u shetlandů spíše výjimečnou záležitostí. Přesto se na ně některé domácí a britské chovy zaměřují. Jedním z takových chovů, pro který jsou typické odznaky na hlavě, je hřebčín Hervistoun ve Skotsku (KOČOVSKÁ, 2011). 24

25 Obr.:8 Klisna Yarpha Smoogro z hřebčína Markes, která je prochována na liniích hřebčínů Hervistoun a Wells (BEHANČÍNOVÁ, 2012) 4.4 Charakteristické vlastnosti Mezi charakteristické vlastnosti poníků patří vitalita, odolnost, energie a jejich silná konstituce. Jejich povaha je klidná. Agresivní jedinci jsou v chovu nežádoucí. Shetlandští poníci jsou dobromyslní, ale mohou být i lehce vznětliví. Jsou také velmi učenliví a pracovití (JAKOVLJEVIČ, 2005). KHOLOVÁ, HOŠEK (1996) uvádí, že i když je poník bystrý a výkonný, je poněkud hůře ovladatelný. Podle DRAPEROVÉ (1999) je pro svou malou velikost ideálním poníkem pro děti. Má ovšem tvrdohlavou a nezávislou povahu, proto je důležité pevné, ale láskyplné zacházení, má-li být kůň ovladatelný. Je vynikající v zápřeži a dalších podobných soutěžích. Uplatnění našel i jako domácí mazlíček. 25

26 5 ORGANIZACE CHOVU SHP V ČR Do roku 1989 řídila chov koní plemenářská organizace Státní plemenářský podnik v Praze. Zemský chov koní byl spravován prostřednictvím hřebčinců Písek a Tlumačov. Když se rozpadla plemenářská organizace, vznikly chovatelské svazy a jejich sdružením vznikla začátkem 90. let Asociace svazů chovatelů koní (ASCHK). Převzala odborné pracovníky z hřebčinců a jmenovala tajemníka, který bude řídit její činnost v době mezi jednotlivými zasedáními prezidia. Prezidium je tvořeno členy, kterými jsou jednotliví zástupci svazů sdružených v ASCHK, v jejímž čele stojí prezident. Jednotlivé svazy vznikaly podle regionů nebo podle plemen chovaných koní (DUŠEK, 2011). 5.1 ASCHK ASCHK sídlí v Písku a tvoří ji celkem 2000 chovatelů (DUŠEK, 2011). Zastřešuje zájmy chovatelů koní různých plemen v České republice i zahraničí. Vede jednotlivé plemenné knihy plemen norik, slezský norik, českomoravský belgický kůň, arabský kůň, český sportovní pony, shetlandský pony, hafling, velšských plemen pony, kob a velšský polokrevník. Propaguje chov koní, provádí shromažďování a vyhodnocování chovatelských výsledků a poradenskou činnost (25). 5.2 Vznik Rady plemenné knihy (RPK)a Řádu plemenné knihy (ŘPK) Na začátku roku 2001 svolala ASCHK ČR aktiv chovatelů všech plemen pony, na kterém bylo dohodnuto, jak bude pokračovat plemenářská práce v jednotlivých chovech plemen pony. Na aktiv se dostavilo pouze 16 lidí ze 100 pozvaných chovatelů pony. Z chovatelů shetlandského ponyho jen Ing. Dušan Jakovljevič, který dostal za úkol od tehdejšího tajemníka ASCHK Ing. Kratochvíleho, dokončit již rozpracovaný ŘPK a navrhnout členy RPK, aby mohla ASCHK odsouhlasit ŘPK shetlandů a předat ho Ministerstvu zemědělství ke schválení (JAKOVLJEVIČ, 2005). První RPK se skládala z těchto členů: Ing. Milena Nováková, MUDR. Josef Novák, Táňa Bruková, Monika Kadlecová a Ing. Dušan Jakovljevič. Ihned po jejím vzniku na prvním zasedání byl zpracován a schválen plán činnosti, ve kterém bylo stanoveno, co je pro chov shetlandů prvořadé. V tomto složení pracovala RPK do roku 2003, kdy na první členské ustávající schůzi Svazu chovatelů shetlandského pony (SCHSHP) nahradil Ing. Kratochvíle pí. Kadlecovou (JAKOVLJEVIČ, 2005). 26

27 ŘPK byl zpracován tak, aby bylo možné zapsat do plemenné knihy (PK) bezpůvodové klisny shetlandského typu. Proto byla stanovena limitující kohoutková výška hůlková (KVH), a to 110 cm u klisen a u hřebců 107 cm. V roce 2004 na členské schůzi SCHSHP, která se konala v Praze, bylo rozhodnuto, že RPK do června téhož roku připraví návrh změny standardu shetlandského pony podle země původu. Tento nový standard byl předán ASCHK se žádostí o změnu v ŘPK (JAKOVLJEVIČ, 2005). Bezpůvodové klisny, které byly zapsány do PK shetland pony v ní zůstaly, jen byly zapsány do pomocné plemenné knihy, protože nesplňovaly požadavky stanovené ŘPK (JAKOVLJEVIČ, 2005). 5.3 Svaz chovatelů SHP Než vznikla RPK shetland pony, která začala vyvíjet snahu zachovat čistokrevné shetlandy a zkvalitnit je, byl zemský chov shetlandských poníků v naprosto dezolátním stavu (30). V dřívějším období existovala pro všechny plemena pony pouze jediná plemenná kniha. Docházelo tak ke křížení s ostatními plemeny a jedinečné původní rase hrozil zánik (30). Až vydáním plemenářského zákona č. 154/ 2000, který ukládá, že každé plemeno koní má mít plemennou svou knihu, došlo k tomu, že jediná plemenná kniha pro všechny pony byla zrušena a každé plemeno pony dostalo svou vlastní plemennou knihu. A tak byl udělán první krok k záchraně čistokrevného chovu shetlandů v ČR (JAKOVLJEVIČ, 2005). SCHSHP vznikl díky paní Ing. Mileně Novákové a panu Ing. Dušanu Jakovljevičovi, kteří v roce 2000 zorganizovali setkání chovatelů a příznivců tohoto plemene. Byla ustanovena RPK, vypracován její řád a položeny základy pro utvoření sdružení. Na jaře roku 2003 se uskutečnila ve Slapech ustavující schůze, kde bylo zvoleno předsednictvo a potvrzena RPK. Poté vznikl SCHSHP, který začal pracovat s 86 členy (30). Nyní se stará o záchranu čistokrevného chovu a o odstranění následků špatné plemenářské práce a živelného chovu s nesmyslným křížením (JAKOVLJEVIČ, 2005). 27

28 6 ORGANIZACE CHOVU V ZAHRANIČÍ První plemenná kniha shetlandského pony vznikla ve Velké Británii v roce Tehdy zaznamenávala 408 klisen a 48 hřebců. Jejím cílem bylo zachovat čistotu chovu shetlandských poníků. V roce 1992 byla tato plemenná kniha oficiálně uznána jako mateřská plemenná kniha plemene shetland pony. Jakékoliv jiné plemenné knihy, které mají registrované shetlandy, jsou označovány jako dceřinné. Tyto dceřinky musí být uznány Ministerstvem zemědělství v dané zemi. Mateřská plemenná kniha (MPK) stanoví dceřinkám podmínky, kterými se musí řídit, tzn. respektování řádu MPK (34). Každý narozený shetland, ať už u nás nebo kdekoliv jinde na světě, který má kompletní původ ve Velké Británii, je na žádost chovatele automaticky zapsán do MPK. Shetlandi, kteří nemají britský původ, se nikdy nedostanou do MPK, a proto jsou zapsáni do plemenných knih, neuznaných jako dceřinná, Velkou Británií (MARKOVÁ, 2012). V současné době je situace taková, že všechny chovy v zahraničí zastřešuje MPK ve Velké Británii, která má pod dohledem všechny dceřinné společnosti na celém světě. Do roku 2011 respektovala MPK vnitrostátní zákony daných zemí, tzn. např. odlišné metody selekce chovných zvířat. Vzhledem k tomu, že různé země začaly preferovat v chovu jedince s co nejvyšší výkonností sportovního ponyho a ti ke splnění chovnosti museli prokázat výkonnost, kdy na stejné úrovni stanul typ poníka a jeho charakter, Velká Británie zrušila všem zemím statuty dceřinek. Tyto všechny dceřinky mohou však znovu požádat o tento statut, ale již za podmínek stejných jako mají shetlandi v zemi původu. Česká republika statut dceřinné společnosti neměla a dosud nemá. Vzhledem k neúplným a nedohledatelným původům mnoha poníků, kteří jsou registrovaní v naší české PK, zřejmě ani mít nebude. Jediná možnost, která by pro české chovatele plnopůvodových shetlandů byla, je vznik druhé organizace s druhou PK (MARKOVÁ, 2012). 28

29 7 ZAČÁTEK CHOVU SHP V ČR První shetlandy přivezl do Čech Alexandr Thurn-Taxis v roce V zámecké kronice nalezneme historický zápis: Při nákupu závodních koní v Anglii se Jeho Jasnosti zalíbili liliputánští koně zvaní shetlandští. Proto dovezl se závodníky i liliputány, hřebce a klisničku. Ve stájích však liliputáni závodní koně zneklidňovali, proto bylo rozhodnuto pustit je volně do obory. V roce 1882 byl dovezen další hřebeček a 6 klisniček. Po roce 1890 probíhal každý rok odchyt hřebečků a klisničky zůstávaly v oboře. Později je mohla protekčně získávat česká šlechta, pak byly odchovy dokonce nabízeny i cirkusům a soukromým osobám. Stav shetlandů snížila až druhá světová válka, kdy posledních 6 kusů odstřelila Rudá armáda (JAKOVLJEVIČ, 2005). Již v druhé polovině šedesátých let vlastnily shetlandy plemenářské podniky, jako Národní hřebčín Kladruby nad Labem, Tlumačov a hřebčinec Písek, které je už po léta evidovaly a zapisovaly ve svých záznamech se stejnými parametry, jako ostatní koně. I na Zemědělské univerzitě byl založen chov shetlandských pony se stejnými požadavky jako na ostatní plemena koní. Vedoucím tohoto chovu byl pan Ing. Jiří Tvrdík CSc., který byl v té době vědeckým poradcem pro equidy v zoologické zahradě Dvůr Králové nad Labem. Při výměně exotů ze zahrady se k nám dostali hřebečci z různých zemí, které měl Ing. Tvrdík k dispozici pro univerzitní klisničky. Prvním byl vraník Roseberry of Transy, který pocházel z Velké Británie. Další pak tmavý hnědák Percy, pocházející ze Švýcarska. Poté světlý hnědák Spatz ze SRN (Spolková republika Německo)a nakonec Goldan Cavalier z Velké Británie. V tehdejší ČSSR to byl hřebčín čistých shetlandů (JAKOVLJEVIČ, 2005). Jedním z prvních chovatelů shetlandských poníků na území naší vlasti byl Dr. Karel Trojan z Málkova u Králova Dvora na Berounsku, který požádal ministerstvo zemědělství o dovoz tří klisniček a hřebečka, které měl zamluvené v jednom pony hřebčíně v SRN. Povolení dostal a v září téhož roku měl poníky doma. Jednalo se o klisnu SIEGRID se synem Peter, který byl později plemenným hřebcem 2148 PETER a klisny SALLY a SANNE. Zbarvením byli všichni strakatí. Krátce poté mu byl přidělen plemenný hřebec 149 RADŽA a tak začala existence hřebčína Málkov. Když se málkovské stádo rozrostlo na 12 klisniček, byl importován ze SRN v roce 1988 žlutý bělouš MORE VON BAIRAWIES, kterému sekundoval hnědák 149 RADŽA (JAKOVLJEVIČ, 2005). 29

30 8 PROBLÉMY V CHOVU SHP V ČR V České Republice byl chov shetlandských koní, stejně jako všech ostatních plemen koní, organizován státní plemenářskou správou. Po vzniku svazů chovatelů koní a jejich sjednocení do ASCHK-ČR, byl již veden touto organizací. Všechna plemena pony byla v té době soustředěna do jediné PK a nikým nebyl chov poníků usměrňován, takže se křížily krásné shetlandské klisny mnohdy úplně nesmyslně. Nejvíce bylo plemeno shetland pony narušeno módním křížením s velšskými poníky. Tím, že první filiální generace dávala upotřebitelná hříbata, toto křížení velmi poškodilo kdysi kvalitní základnu shetlandských klisen v ČR (JAKOVLJEVIČ, 2005). Názor široké veřejnosti, ať už odborné nebo laické je, že shetland je kopavá a kousavá mrcha. I tady se na špatné pověsti podepsalo neuvážené křížení a následně i zacházení a nároky na mladé koně. Vznikla řada kříženců jen podobných shetlandskému poníkovi, avšak se zcela rozdílnými povahami (26). V dnešní době v chovu shetlandů sice dochází k určitému oživení, ale neznamená to překonání problémů v chovu tohoto plemene koní. Stále se nedaří odstranit tyto velmi závažné problémy: 1/ Mnoho klisen není stále zapsáno v Ústřední evidenci koní (ÚEK) 2/ Neustále se připouštějí hřebci bez licence a kvalitní licentovaní hřebci nejsou využíváni 3/ Neoznačují se všechna narozená hříbata, a tím pádem, se ani všechna hříbata nedostávají do ÚEK 4/ Asi 50 % majitelů klisen nemá zájem o čistokrevný chov, ani o SCHSHP a komunikace s těmito chovateli je značně obtížná (1. ROČENKA SHP, 2006). 30

31 9 SOUČASNÝ STAV CHOVU Stavy shetlandských pony v ÚEK nezahrnují všechny koně tohoto plemene chovaných v České republice. V minulosti špatně organizovaná plemenitba koní se projevila nejen živelností chovu, ale také neukázněností chovatelů. U chovatelů jiných plemen koní byl shetland považován vždy za koně méněcenného. Tak se na něj dívala i plemenářská zpráva, která chtěla přeřadit shetlandy k chovatelům drobného hospodářského zvířectva, mezi slepice a holuby. Proto i přes velké snahy SCHSHP a vydané zákony, které to přikazují, velké množství shetlandských poníků není označeno a zapsáno do ÚEK. Jediná čísla, o která se lze spolehlivě opírat, jsou čísla právě ÚEK, přestože nejsou úplná. Přesné údaje ÚEK jsou jen u licentovaných hřebců. Podle střízlivého odhadu je u ostatních kategorií více než 1/3 zvířat mimo evidenci (2. ROČENKA SHP, 2008). Tab.č. 2: Početní stavy shetlandských pony v ÚEK ve Slatiňanech (1., 2. a 3. ROČENKA SHP, 2006, 2008, 2010) Rok Plemenní hřebci Klisny v PK Ostatní koně SHP Celkem Shetlandští hřebci Živelný chov bez evidence původu značně zvýšil nebezpečí následků příbuzenské plemenitby, proto RPK ve snaze tato nebezpečí snížit, rozdělila hřebce do otcovských linií (JAKOVLJEVIČ, 2005). 31

32 Linie byly označeny písmeny velké abecedy tak, že tato písmena byla shodná se začátečním písmenem ve jménu hřebce, zakladatele linie nebo jeho význačného syna. Tím je možné zjistit, zda vybraný hřebec je nebo není příbuzný s dotyčnou klisnou (2. ROČENKA SHP, 2008). Krevní linie vznikají administrativním seskupováním hřebčího potomstva zakladatele linie, jeho jednotným pojmenováním bez zvláštního důrazu na okolnost, zda je toto potomstvo nositelem charakteristických vlastností původního zakladatele (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) Rozdělení významných plemenných hřebců do otcovských linií V době utváření smysluplné plemenitby se přistoupilo k tzv. otcovským liniím, které měly velký význam a to především v kontrole příbuzenské plemenitby. V dnešní době importů se již v liniích nepokračuje (MARKOVÁ, 2012). Zakladatelem linie A byl ryzák GOLDAN - CAVALIER, který byl dovezen z Anglie. Narodil se Hřebce odkoupil Zemský Hřebčín Písek od chovatele S. G. Arnold Lowera. Do chovu byl zařazen v roce 1991 a o 7 let později byl vyřazen. Zanechal po sobě 18 klisen a 3 hřebce, mezi které patří 669 ALEGRO, 881 GRAND KAVALÍR a 351 ARTUR (JAKOVLJEVIČ, 2005). Velký význam měl v chovu syn GOLDAN CAVALIERA, ryzák 351 ARTUR. Do chovu byl zařazen v roce Mezi jeho významné potomky patří 894 ARBONY, 978 ARTUŠ, 983 APRIL, 1025 ARMÁN, 1096 ALEX, ARFIL a 776 ARLOTT, 932 ARCYR a 569 ALI. Posední z hřebců, 569 ALI, se narodil v roce Do chovu byl zařazen v roce Bohužel ještě v tomto roce uhynul a žádné potomstvo po sobě nezanechal (28). O rok později uhynul hřebec 932 ARCYR a pokračovatelem linie A se stal vnuk GOLDAN CAVALIERA, 776 ARLOTT, který má doposud 2 syny 1093 AKIM a 1091 AMÍR. V roce 2007 byl do chovu zařazen hřebec 1180 ARNY OF KADOV, který je potomkem 932 ARCYRA (31). Hřebci 351 ARTUR, 776 ALEGRO A 776 ARLOTT byli příbuzní s většinou původových klisen a tím se využití hřebců této kvalitní a nejpočetnější linie snížilo. Následky příbuzenské plemenitby se objevily v podobě prvních příznaků, kterými byly slabá, chromá nebo mrtvá hříbata (1. ROČENKA SHP, 2006). Linii B založil bělohřívý ryzák 639 BORGIS dovezený Ing. Milenou Novákovou z Německa od chovatelky, paní Freifrau v.seeländer. Narodil se

33 (JAKOVLJEVIČ, 2005). V plemenitbě působí od roku Jeho potomkem je hřebec 809 BORNEO, který v chovu působí od roku Syn 809 BORNEA a tím pádem vnuk 639 BORGISE, je 1097 BON AMI, který je v chovu od roku 2006 (28). Zakladatelem linie Bi je vraný hřebec 1394 BIRCHMOOR TALIMAN, který byl dovezen z Velké Británie. Narodil se a do chovu byl zařazen v roce Chovatelem byla rodina Barugh a majitelem Jindřich Bláha (28). Hřebec vyniká nejen svoji silnou kostrou, bezvadným exteriérem, ale i mohutným tělem a má velice silné nohy (31). Linie C byla založena vraným hřebcem 1094 SYFOON V. STAL DE TIENMAATSWEG. Tento hřebec byl zakoupen v Holandsku od chovatele Gert Jan Doevendanse. Majitelem je Josef Kočovský. Potomkem tohoto hřebce je klisna SEDMIKRÁSKA OF KADOV, která je zařazena v chovu (28). Hřebec je pro svou výbornou povahu, temperament a ochotu k práci, využíván ve vícespřeží. Každoročně prezentuje plemeno Shetland pony na výstavách. V roce 2009 připustil nejvíce klisen v ČR (31). Zakladatelem linie E je strakoš TYMEN V.D. SLUISSESTEEG, který byl dovezen do ČR z Holandska. Hřebec byl zakoupen Petrou Šarochovou od chovatele M.P.C.J.Zondaga. Narodil se Do chovu byl zařazen v roce V současné době jsou v chovu jeho 3 dcery, KRISTÝNA DOMINO, LAURA DOMINO, LEONA DOMINO (28). V roce 2008 získal titul Národního šampiona SHP, ale obstál i ve sportovních disciplínách, jako jsou soutěže zručnosti, parkur nebo drezúra (31). Linnii G založil minishetland dovezený z Anglie, bělouš 936 HALSTOCK GOBSTOPPER. Hřebec působí u své majitelky Magdy Skalické na stanici ve Vráži u Berouna a připouští jak klisny typu mini, tak originálního typu (JAKOVLJEVIČ, 2005). Narodil se a do chovu byl zařazen o 4 roky později. V současné době působí v chovu jeho 8 dcer a 3 synové, GARGAMEL PERMONÍK, GRANDIOS PERMONÍK a GREGOR PERMONÍK (28). Zakladatelem linie H je bělouš 893 HEKTOR VON TANNECK, který byl dovezen z Německého hřebčína Tanneck (JAKOVLJEVIČ, 2005). Majitelem je v současnosti ZOO Liberec. Narodil se V chovu působí od roku Jeho synové jsou 1092 HEKTOR RAFAEL a 1181 HELÉNICO, který byl z chovu vyřazen V chovu působí také jeho 2 dcery, BUBLINKA a ROZINKA (28). 33

34 Linie O je založena vraným hřebcem 1037 ONTARIO V.D.BUITENWEG, který byl dovezen do ČR z Holandska. Narodil se Majitelem je Petra Šarochová. Do chovu byl zařazen v roce Jeho potomky jsou 3 klisny, EBY, LEILA DOMINO, UNITY DOMINO (28). Každoročně je prezentován na výstavách v různých typech zápřeží, při práci na dlouhé oprati nebo pod sedlem (31). Zakladatelem linie P je vraník 957 PHILIP, dovezený z Holandska. Byl zakoupen Zemským hřebčincem Písek a v plemenitbě působí od roku Jeho synové, kteří působí v chovu, jsou PEDRO a PERRY MASON BRUK, z dcer AMY DAMMY. Jeho druhá dcera POMNĚNKA OF KADOV byla vyřazena v roce 2011 (28). Linie Pi byla založena ryzákem 1179 PICO. Narodil se Do plemenitby byl zařazen v roce Kůň byl zakoupen Ing. Milenou Novákovou od chovatele Felixe Borcherse. Jeho zatím jediným potomkem je 1664 PRINCE PERMONÍK, jehož chovatelkou je Magda Skalická (28). Zakladatelem linie Q je ryzí minishetland 981 QUIRI VAN HET LIPKENSHOF, který byl dovezen MUDr. Josefem Noskem z Belgie. Narodil se a do chovu byl zařazen v roce 2004 (28). Zakladatelem linie R je 1270 RATAFIA DU MURY-MARAIS z Belgie. Narodil se Do chovu byl zařazen v roce Majitelem je Slavík Bohumil (28). Linii S založil hřebec 1081 SCOOBY DOO V.D.LINDERVELDE, který se narodil V plemenitbě působí od roku Majitelem je Josef Kupka (31). Linie T byla založena hřebcem 1095 TORNADO V.D.KOERBERG. Narodil se Majitelem je Josef Kočovský, který si hřebce dovezl z Nizozemska v roce 2006 a ještě téhož roku byl uchovněn (31). V roce 2010 byl licentován pouze hřebec 1513 Wells Major General. O rok později byli uchovněni hřebci 1639 Lanshiver Baggins, 1636 Bruce v.d.ariaanshoeve a 1637 Bo v.d.veldhoef, Basil von Semper Fidelis a Prince Permoník (MARKOVÁ, 2012) Počet licentovaných hřebců podle otcovských linií Mezi stále nejpočetnější linii patří linie A, které dal základ hřebec GOLDAN CAVALIER, importovaný z Velké Británie (2. ROČENKA SHP, 2008). Při studování původu klisen zapsaných v HPK, PKK a 1.PPK bylo zjištěno, že linie A je příbuzná s většinou těchto klisen. Tím se využití této kvalitní a nejpočetnější linie snižuje (1. ROČENKA SHP, 2006). 34

35 Tab.č. 3: Počet licentovaných hřebců podle otcovských linií v letech (2. ROČENKA SHP, 2008) Rok A B C E G H O P S T Q Pi % 56,6 12,4 6,2 6,2 6,2 6,2 6,2 100% % 43,5 13,5 4,3 4,3 4,3 8,6 4,3 4,3 4,3 4,3 4,3 100% % 40,7 14,8 4,3 4,3 4,3 11,2 4,3 4,3 4,3 4,3 4,3 4,3 100% % 34,5 15,6 3,1 3,1 9,4 9,4 3,1 9,4 3,1 3,1 3,1 3,1 100% Celkový počet licentovaných hřebců Nedostatek licentovaných plemenných hřebců byl největším problémem v roce , kdy podle zákona 154/ 2000 byli z chovu vyřazeni všichni hřebci, kteří neměli prokazatelný původ. Tím došlo k situaci, že pro celý chov shetlandů v ČR bylo k dispozici pouze 5 hřebců s licencí. Dnes je už situace naštěstí úplně jiná (3. ROČENKA SHP, 2010). Tab.č. 4: Počet licentovaných hřebců v roce (2. a 3. ROČENKA SHP, 2008, 2010) Rok Počet hřebců Připuštěno klisen Klisen na 1 hřebce ,3 3,1 2 3,4 3,1 3,5 2,4 3,2 35

36 9.1.4 Využití hřebců Situace využitelnosti hřebců je celkově špatná. Aby došlo k dobrému využití, musel by připadnout na 5 6 připuštěných klisen 1 hřebec. Ještě nikdy však nebylo dosáhnuto ani 3,5 klisen na jednoho hřebce. Hřebci, kterým se podařilo připustit deset a více klisen, jsou jen vzácnou výjimkou (2. ROČENKA SHP, 2008). Tab.č. 5: Přehled využití jednotlivých hřebců v letech (2. a 3. ROČENKA SHP, 2008, 2010) Hřebec Linie nar Artur A Úhyn Arlott A Grand Kavalír A vyř. 894 Arbony A Arcyr A Artuš A Allegro A vyř Armán A Amír A Akim A vyř Alex A Arny of Kadov A Borgis B Borneo B Bon Ami B Halstock Gobstopper G Hektor v. Tanneck H Hektor Rafael H Helenico H Syfoon v. S.d. Tien. C Tymen v.d. Sluis. E Ontario v.d. Buit. O Philip P Quiri v.h.lipkensh. Q Scooby Doo v.d.lind S vyř Tornado v.d.koer. T Picco Pi Chewvalley Sonny So Birchmoor Taliman Bi Ratafia du R MuryMarais 1271 Gregor Premoník G Gargamel Permoník G Grandios Permoník G Celkem