Historie a současnost trestu smrti

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Historie a současnost trestu smrti (Pohled na trest smrti od historie po současnost) Bakalářská práce Autor: Lenka Chlebowczyková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Pavel Norek Teplice Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Košťanech Lenka Chlebowczyková

3 Poděkování: Chtěla bych touto cestou poděkovat Mgr. Pavlu Norkovi za to, ţe mi pomohl s řešením konkrétních otázek a problémů, jeţ doprovázely vznik této bakalářské práce a ţe svou trpělivostí mi byl vţdy nápomocen a ochotně se spolupodílel na jejím zpracování.

4 Anotace: Tato bakalářská práce je zaměřena na nejvyšší moţné potrestání člověka za spáchané kriminální činy, které jsou v různých zemích odlišně definované a trestané, tedy o trestu smrti. Cílem vlastního výzkumu je zjištění, zdali se názor dotázaných respondentů na nejvyšší trest shoduje s uveřejněnými výsledky občanů České republiky. Klíčová slova: Smrt Poprava Zákon Annotation: This bachelor thesis is focused on the strictest punishment of a human being for committed criminal acts, which are defined and punished differently in various countries, thus on the capital punishment. The aim if this research is to find out if the respondents views of the capital punishment correspond with the Publisher results of Citizen of the Czech Republic. Keywords: Death Execution Law

5 Historie nás učí, ţe lidé a národy se chovají moudře teprve tehdy, kdyţ vyčerpali všechny ostatní moţnosti 1 1 Abba Eban izraelský diplomat a politik ( )

6 OBSAH: ÚVOD: HISTORICKÝ VÝVOJ TRESTU SMRTI V ČR A VE SVĚTĚ NEJSTARŠÍ ZÁKONÍKY Ur-Nammu Eshunnské zákony Chammurapiho zákoník Biblické zákony EVROPA INDIE ČÍNA VÝVOJ TRESTNÍHO PRÁVA V ČESKÝCH ZEMÍCH Trestní zákoníky v přehledu RUŠENÍ TRESTU SMRTI ČESKÉ ZEMĚ USA BOJ SVĚTA ZA ZRUŠENÍ DOKUMENTY VZTAHUJÍCÍ SE K NEJVYŠŠÍMU TRESTU Všeobecná deklarace lidských práv Ţenevské konvence Úmluva o ochraně lidských práv a svobod Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989 usilující a zrušení trestu smrti Americká úmluva o lidských právech Úmluva o právech dítěte Africká charta lidských práv Listina základních práv Evropské unie Ostatní POSTOJ EU K TRESTU SMRTI POSTOJ OSN K TRESTU SMRTI PŘEHLED STÁTŮ, KDE BYL ZRUŠEN TREST SMRTI SOUČASNÝ STAV TRESTU SMRTI SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ ČÍNA ÍRÁN SAUDSKÁ ARÁBIE PÁKISTÁN VEŘEJNÉ POPRAVY NEZLETILÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA TRESTU SMRTI NA NAŠEM ÚZEMÍ OD ROKU 1918 DO SOUČASNOSTI STRUČNÝ ČASOVÝ PŘEHLED OD ROKU 1918 PO SOUČASNOST PANKRÁCKÁ SEKYRÁRNA ROZHODOVÁNÍ O VÁLEČNÝCH ZLOČINCÍCH

7 Svatojakubská deklarace Konference v Moskvě Konference TRESTÁNÍ V POVÁLEČNÉM ČESKOSLOVENSKU VÝKON TRESTU SMRTI POVÁLEČNÉ OBDOBÍ Z POLITICKÉHO HLEDISKA TRESTNÍ ZÁKONÍKY NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA PO ROCE Zákon č.91/1934 Sb Zákon č.130/1936 Sb Zákon č.86/1950 Sb Zákon č.63/1956 Sb Zákon č.64/1956 Sb Zákon č.140/1961 Sb Novela č.45/1973 Sb Zákon č.175/1990 Sb STATISTIKY, VLASTNÍ VÝZKUM METODOLOGIE STATISTIKY Postoj občanů k trestu smrti Stoupenci versus odpůrci trestu smrti VLASTNÍ VÝZKUM Znovuzavedení trestu smrti Názor na trest smrti dle pohlaví Názor na trest smrti dle věkové hranice Názor na trest smrti dle společenské vrstvy Činy, které by společnost trestala smrtí Názor na styl popravy ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY: PŘÍLOHY

8 Úvod: Ţijeme ve dvacátém prvním století, ve vyspělé společnosti, kde se z jedné strany snaţíme zachraňovat ţivoty lidí a ze strany druhé připouštíme trest smrti a jedince o něj připravujeme. Kdo nám dal k tomu právo? Můţe lidská bytost pod rouškou zákona vzít jinému člověku to nejcennější co má, tedy ţivot? Tato otázka je stále aktuální a je společností často znovu otevírána především v případě, kdy je spáchán trestný čin proti ţivotu. Od druhé poloviny minulého století apeluje Evropa na zrušení nejvyššího trestu a poukazuje především na prevenci kriminality, rehabilitaci a léčbu pachatelů. Ve věznicích mají své místo sociální pracovníci, kteří se snaţí o nápravu zločince. Pro problémové děti a mladistvé jsou otevírány ústavy, které mají za úkol ukázat správný směr. Je tato cesta tou správnou a pohlíţí na ni stejně i společnost? Téma nejvyššího trestu, jeho udělování, vykonávání či odmítání jak z historického tak ze současného pohledu není zdaleka moţné obsáhnout v jedné bakalářské práci. Ve stručnosti se tedy pokusím načrtnout vývoj trestu smrti od historie aţ po současnost tak, aby si laický čtenář mohl udělat obrázek a na základě toho si vytvořil svůj vlastní názor na toto oţehavé téma. Cílem mé práce je trest smrti v současnosti resp. jak vnímá dnešní společnost absolutní trest. První kapitola je zaměřena na historický vývoj jak u nás, tak ve světě a zakotvení hrdelního trestu v zákonech. Ve druhé kapitole je obsaţen současný trend dnešní společnosti, tedy odmítání nejvyššího trestu v celosvětovém měřítku. Jsou zde shromáţděny dokumenty, jejichţ cílem je zrušení trestu. Třetí část je určena současnému stavu, kde jsou uvedeny nám známé počty výkonů a druhy poprav v nejdiskutovanějších státech. V kapitole čtvrté se podrobněji soustředím na právní úpravu absolutního trestu v České republice. Zaměřím se především na výkony trestu v době druhé světové války a následném poválečném období. Kapitola pátá je soustředěna na vlastní průzkum občanů, kde bylo hlavní otázkou, zdali jsou občané pro znovuzavedení trestu smrti v České republice.

9 1. Historický vývoj trestu smrti v ČR a ve světě Trest je stejně starý jako samo lidstvo. Jako pravděpodobný nejstarší záznam trestu a zároveň jeho důkaz je povaţován nález v paleolitických jeskyních v Addauře na Sicílii, kde je vyryto několik postav, které stojí okolo schouleného člověka, který je svázaných tak, aby se v případě pokusu o postavení, škrtil. V prapůvodních kmenových komunitách byl kaţdý trestný čin trestán celou skupinou, jelikoţ jedinec svým skutkem celou skupinu ohroţoval. Normy chování a morální hodnoty byly předávány z generace na generaci ve formě mýtů a legend. S osidlováním území začaly vznikat vesnice a města, postupně se rozvíjela kultura a počaly se vyvíjet náboţenské a světské elity, v jejichţ zájmu bylo pevně ukotvit morální a společenské normy a ukládání trestů za porušování vytyčených norem. Stejně jako rozdílně ukládané tresty byly a jsou od různých společností odsuzování provinilci za různé kriminální činy. Například Sparťané za ztloustnutí mohli být zbičováni. Římští občané mohli být pokutování v případě, kdy muţi neuzavřeli sňatek do svých 25 let a ţeny do 20 let. V Anglii bylo nejhorším trestným činem ukradení králíka, poraţení stromu nebo uzavření manţelství s Ţidem. Za počmárání Westminsterského mostu byl stanoven trest smrti. Cíl trestu nám zůstal zachován jiţ od doby Chammurapiho, a je to odplata, zneschopnění, zastrašení a náprava. V různém čase a na různých místech většinou jeden z uvedených cílu byl v popředí. U trestu smrti je jiţ omezený o nápravu. Hrdelní trest měl a má za úkol především zastrašení. Ze studií a důkazů ovšem vyplývá, ţe přísný trest nesniţuje kriminalitu. Jako příklad je moţno uvést jiţ z doby starých Atén Drakonické zákony, které uvalovaly trest smrti za téměř kaţdý kriminální čin. Místo předpokládaného sníţení kriminality vznikly občanské nepokoje a zákony musely být odvolány Nejstarší zákoníky Rozvoj společnosti a kultury přinášel nutnost vytváření jasných pravidel. Projevovaly se první pokusy o seskupení práv a povinností do kodexu, který by byl platný pro všechny. V přehledu uvádím nejstarší nám známé zákoníky

10 Ur-Nammu 2 Nejstarší objevený zákoník je zákoník zakladatele třetí dynastie v Uru Ur-Nammu, který je datován kolem roku 2050 př.n.l. Zákoník nikdy nebyl nalezen, ale jeho existence je pravděpodobná z odkazů na něj. Dalším důkazem je pak špatně dochovaná tabulka, na které je moţné přečíst pět zákonů, které ovšem nejsou příliš jasné. Je pravděpodobné, ţe tento zákoník byl podkladem pro pozdější zákony Mezopotámie. V králově dokumentu je uvedeno několik příkladu trestu, kdy lupiči a cizoloţné ţeny se odsuzovali k trestu smrti ukamenováním, přičemţ na smrtících kamenech byl napsán jejich skutek Eshunnské zákony 3 Zákony neopomněly ţádný aspekt civilního ţivota, včetně sňatků, rozvodů, majetku, půjček, dědictví, porušení smlouvy, sporů o pozemky a problémů s úrodou nebo dobytkem. V zákoně bylo uvedeno pět trestných činů, jimiţ jsou krádeţ a loupeţ, únos, zabití a tělesná zranění, sexuální zločiny a škody způsobené zvířaty. Trest smrti mohl být uloţen např. za krádeţ či za cizoloţství nebo i za čin, který měl předcházet krádeţi. Příkladem můţe být vstup na pole v noci bez povolení majitele, kdy byla krádeţ předpokládána Chammurapiho zákoník Je to nejstarší dochovaný zákoník babylonského krále Chammurapiho (téţ Chammurabiho) pocházející z 18. století před naším letopočtem. Zákoník je prostoupen zásadou odvety (talio), která je nám známa především rčením: Oko za oko, zub za zub. V jeho paragrafech je trest smrti ukládán za mnoho činů, jako např. únos, prokletí jednoho z rodičů či křivé svědectví. Pro názornost uvádím několik paragrafů z kodexu, jeţ zní 4 : 1 Jestliže někdo někoho obvinil a udal jej z vraždy, avšak neprokázal mu to, ten kdo jej obvinil, bude potrestán smrtí. 2 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha s. ISBN LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha s. ISBN KLÍMA, Josef. Nejstarší zákony lidstva, I.vyd. Praha: Academia, s

11 3 Jestliže někdo vystoupil u soudu s křivým svědectvím a výpověď, kterou učinil, neprokázal, bude, jestliže jde o hrdelní spor, potrestán smrtí. 6 Jestliže někdo ukradl majetek boží nebo paláce, tento člověk bude potrestán smrtí: také ten, kdo z jeho rukou přijal ukradenou věc, bude potrestán smrtí 110 Upálení kněžny, která nebydlela v klášteře, za pití piva v krčmě. 129 Jestliže něčí manželka byla dopadena, když souložila s jiným mužem, sváží je a hodí do vody: jestliže pán manželky nechá svou manželku na živu, také král nechá na živu svého služebníka. 153 Jestliže něčí manželka dala usmrtit svého manžela kvůli jinému muži, tuto ženu narazí na kůl. Kodex se stal předlohou pro další zákoníky, jakými byly biblické zákony Ţidů, islámské právo šaría, pro zákony starověkého Řecka a Říma, tak i pro pozdější evropské právo. Je znám především pro přísnost trestů, coţ se odrazilo i v dalších zákonících Biblické zákony 5 Jak jsem jiţ uvedla, zdrojem biblického práva Hebrejců se stal Chammurapiho zákoník a dalo by se říci, ţe zákonem je Desatero přikázání boţích. Zákony mají téměř shodnou strukturu, obsah i terminologii a oba zákoníky jsou zaloţené na náboţenství. Oproti tomu rozdíl je patrný v přístupu k vrahům, kde dle Chammurapiho zákoníku měla rodina oběti přijmout kompenzaci, tak v ţidovském zákoně měl být vrah popraven. Trest měl trojí účel, kterým byly odplata, odstrašení a pokání. V zákonech je celkem 36 trestných činů, za které hrdelní smrti hrozil. Patří mezi ně vraţda, sexuální delikty, čarodějnictví, modlářství, rouhání nebo znesvěcení soboty. Poprava mohla být vykonána třemi způsoby a to ukamenováním, spálením a dekapitací (uškrcením). 5 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN

12 1.2. Evropa 6 Nejvýznamnějším potomstvem Římanů je jejich právo, jeţ bylo přeneseno do evropských zákoníků. V současné době je přibliţně 870 miliónů lidí, kteří se řídí dle systémů římského práva. Ovšem i zde část zákonů vznikala po vzoru zákonů řeckých, které opět vycházely z Chammurapiho kodexu. První zákony byly sepsány a veřejně vystaveny na Dvanácti deskách (přibliţně př.n.l.). Dvanáct desek nebyl trestní zákoník v pravém slova smyslu, zákony měly zajistit především práva průměrných občanů. Zákon Dvanácti desek je povaţován za základ římského práva. Etapa sepisování zákonů skončila téměř o tisíc let později Justiniánovým zákoníkem, který je shrnutím dlouhého vývoje práva. Tento odkaz přešel do zákonů evropských. Trest smrti byl jen zřídka ukládán vyšším vrstvám a římským občanům. Nejvyšší trest byl vykonáván především na otrocích, cizincích a na občanech niţšího původu. Poprava mohla být provedena upálením, ukamenováním, ukřiţováním nebo předhozením zvěři. Řeckým odkazem pro budoucí civilizaci se stala demokracie, která má svůj původ v Aténách. Jako vše, i demokracie si musela projít svým vývojem. Ve své době neměl král ţádné pravomoci a dle básníka Hesiodosa autorita krále závisela na souhlasu obyvatel. Výše zmíněný básník Hesiodos poukazoval na nutnost psaného zákoníku. Tento fakt si uvědomovala i veřejnost a pod jejím tlakem v roce 621 př.n.l. vznikly známé Drakónovy zákony, jeţ měly podpořit stabilitu a rovnost. Trestání provinilců bylo ovšem velmi kruté. Trest smrti byl ukládán téměř za všechny delikty, i za drobnou krádeţ. Nepokoje veřejnosti zákoník nevyřešil, naopak je ještě rozšířil. Byla nutná další změna a řešení přinesl svými reformami Solón, který ukončil platnost Drakónových zákonů a nechal hrdelní trest v platnosti pouze za vraţdu a zradu a ve všech ostatních případech byl zrušen. 6 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN

13 1.3. Indie 7 Právo v Indii se vyvíjelo zcela nezávisle na zákonech evropských a Středního východu. Předním podkladem se staly zákony Manuovy, které byly sepsány přibliţně 1-2. Století n. l. Zákony nebyly nikdy platné na celém území Indie. Obyvatelstvo bylo rozděleno do čtyř kast bojovníci (kšátriové), kněţí (bráhmani), obchodníci (vaišjové) a sedláci (šúdrové). Kaţdá kasta měla jinou stupnici trestů. Těţší tresty postihovaly niţší kasty. Třída kněţích byla vyňata i z trestu smrti. V odpovědnosti soudců bylo, aby nebyl potrestán nevinný, coţ mělo za důsledek větší shovívavost a zpravidla ukládání menšího trestu Čína 8 Obdobně jako v Indii, tak i v Číně se právo rozvíjelo bez vlivu jiných zemí. Základním dokumentem byl zákoník Tang, který byl sepsán v 8. století n. l. a je dochován aţ do současnosti. Kodex byl rozdělen do dvou částí, kde v první části byly uvedeny všeobecné principy trestního zákona a v části druhé byl výčet zločinů a sankce za ně. V zákoníku bylo uvedeno Deset odporných zločinů za které náleţel trest smrti a na které se nevztahovaly ţádné úlevy na trestu, které v jiném případě náleţely privilegovaným osobám. Mezi ně patřily: příprava a rebelie, příprava velké vzpoury, příprava vlastizrady, neposlušnost, zkaţenost, velká neúcta, nedostatečná poslušnost k rodičům, nesváry, nespravedlnost a incest. Velký rozdíl trestu byl závislý také na postavení obviněného. Otrok, jenţ prostému občanu zlomil úd či vyrazil oko, byl popraven a pán, který bezdůvodně usmrtil občana, byl maximálně potrestán rokem nucených prací. Na rozdíl od evropských zákoníků byl v Číně odlišný přístup při výkonu trestu v závislosti na pohlaví a jmenovaným skupinám. Všeobecně platilo, ţe těţké tresty byly zmírňovány ţenám, velmi mladým a velmi starým osobám nebo mentálně či fyzicky handicapovaným. 7 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN

14 1.5. Vývoj trestního práva v Českých zemích S vývojem společnosti se stalo úkolem práva chránit panovníka, stát, církev a soukromé vlastnictví šlechty. Uţ ve 14. století, v době předhusitské, byly některé delikty povaţovány za porušení obecních zájmů, za něţ náleţely patřičné sankce. Trest smrti byl v té době udělován velmi často a to buď stětím, oběšením, upálením nebo zahrabáním. K omezení hrdelního trestu došlo v době husitské revoluce (v letech ) a je zajímavé, ţe v této době jiţ zazněly první názory na úplné zrušení trestu. Rozvoj trestního práva je zaznamenáván v období stavovské monarchie, v letech , kdy dle zákona bylo povinností stíhání zločince a byla zakázána jejich podpora. Systém udělování trestů v té době ještě neexistoval, trest byl stále chápán jako pomsta za spáchaný čin. Mimo trestu smrti byly uţívány tresty tělesné, nucené práce, odnětí svobody, majetkové, kdy mohl být kromě pokuty odsouzenému zkonfiskován majetek nebo tzv. tresty zneucťující, coţ znamenalo být ocejchován, pranýř apod. V pobělohorské době byla vyvíjena snaha o sjednocení a kodifikaci práva a výsledkem bylo vydání norem pro šlechtu Obnoveného zřízení zemského pro Čechy (r. 1627) a Moravu (r. 1628) králem Ferdinandem II. Obsahem bylo ustanovení státního, soukromého a trestního práva a předpisy pro soudní a deskový řád. V popředí před ochranou celého státu zde ovšem stála ochrana krále včetně jeho práv. Je to patrné z norem obsaţených v kodexu, kdy byly přečiny politické povahy trestány nejvyšším trestem, konfiskací majetku nebo ztrátou cti. Trest smrti mohl postihnout ty, jeţ neoznámí přípravu povstání, nebo neposkytnou pomoc panovníkovi. Pro měšťany Českého území platil Koldinův zákoník, který byl roku 1579 schválen Rudolfem II. Na Moravě se stal závazným od konce 17. století. Kodex svými předpisy upravoval ţivot obyvatel města, správu města a soudnictví Trestní zákoníky v přehledu Jelikoţ byly trestněprávní normy vydávány v nepřehledném mnoţství, bylo snahou společnosti sjednotit tyto normy do jednoho kodexu, který by byl platný pro všechny a na celém území. První trestní zákoník vznikl počátkem 18. století. Níţe uvádím trestní zákoníky, jeţ byly vydány v Českých zemích

15 Trestní zákon Josefa I. 9 Byl to první trestní zákoník, Řád práva útrpného a hrdelního, který měl univerzální platnost. Jeho zpracování bylo dle německých a českých předpisů, obsahovalo dlouhé články, které byly dále rozděleny na paragrafy. Hlavním obsahem byl především proces (vyšetřování a dokazování), pouze v malé míře byl obsaţen výkon trestu. Jednalo se o souhrn výsledků procesu v teorii i praxi. Jako hlavní vyšetřovací prostředek je v něm tortura v rozsahu 5 stupňů, coţ znamená mučení, aby se obviněný přiznal. Zákoník platil na území Koruny České v letech a měl pouze podpůrnou platnost k Obnovenému řízení zemskému a Koldínově zákoníku Trestní zákoník Marie Terezie 10 Hrdelní řád Marie Terezie - Constitutio Criminali Thereziana vstoupil v platnost dne 1. ledna 1769 a byl přeloţen a vydán v českém jazyce s platností pro celou habsburskou monarchii s výjimkou Uher. Tímto zákonem byl sjednocen Rakouský a Český trestní zákon a veškeré trestní záleţitosti přešly do pravomocí státních soudů, které byly taktéţ nově zřízeny. Tereziána odstraňovala většinu tělesných trestů a byl v ní pevně popsán postup tortury, její stupně, technické podmínky a určoval přesnou dobu, kterou směl být vyslýchaný mučen. Dle zákona musely být k mučení dostatečné důvody, jako je například v případě, kdyţ měl chudý obnos peněz. Mučení nesmělo být pouţito proti gravidním ţenám, dětem a u šlechty jen v případě protistátní činnosti. V praxi však mučení nebylo příliš vyuţíváno a v roce 1775 bylo zcela zakázáno. Zákoník upravoval co je trestné a byly v něm sankce trestu. Vycházel především z Josefiny a navazoval na rakouské trestní právo. Trest smrti mohl být uloţen za mnoho deliktů. Tereziána vycházela z presumpce viny. 9 MALÝ, Karel; SIVÁK, Florian. Dějiny státu a práva v Československu (I. díl do r. 1918), 1.vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, s /25 10 MALÝ, Karel; SIVÁK, Florian. Dějiny státu a práva v Československu (I. díl do r. 1918), 1.vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, s /

16 1787 Trestní zákon Josefa II. 11 Syn Marie Terezie Josef II. vydal v roce 1787 Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně, jeţ byl opakem zákoníku Tereziánského. Mezi jeho přednosti je řazena technická dokonalost, stručnost a úplnost. Tresty měly plnit funkci převýchovy pachatele, coţ mělo za následek kruté tělesné tresty. Trest smrti byl zrušen v řízení řádném zcela a byl ponechán pouze v řízení v případě výjimečného stavu (dle stanného práva). Pokrokovou myšlenkou, kterou je provázen celý kodex, je není zločin bez zákona a ţádný trest bez zákona. Tímto bylo pevně stanoveno, co je trestné a jaký trest bude za čin uloţen. Zákoník byl rozšířen o nové trestné činy a byl stavěn na presumpci neviny Trestní zákoník Františka II. 12 Zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích, který byl vydán v českém jazyce roku Pojem policie je úzce spjat s veřejným pořádkem. Kodex byl sloţen ze dvou částí, ve které první pojednávala o zločinech, a ve druhé byly přestupky a upravoval jak proces, tak i trest. Navazoval a rozšiřoval zákoník Josefínský. Bylo v něm přesně určeno, co je trestným činem, pouhý úmysl trestný nebyl. Trest smrti směl být vykonán pouze oběšením a spolu s tímto trestem odsouzený ztratil svá občanská práva (resp. šlechtictví). Akademické hodnosti, vojenské hodnosti a právní způsobilosti. Jmenované ztráty se týkaly i odsouzenců k těţkému a nejtěţšímu ţaláři Trestní zákon č. 117 ř.z. 13 Dne 27. května 1852 vznikl přepracováním zákoníku z roku 1803 nový trestní zákon č. 117 ř. z., ve kterém jsou obsaţeny pouze otázky trestního práva hmotného. Rozlišoval jiţ zločiny, přestupky a nově přečiny, přičemţ zločiny byly trestány smrtí (dle 13 oběšením), nebo ţalářem prvního nebo druhého stupně a byly to takové činy, při nichţ je zapotřebí zlého úmyslu. 11 MALÝ, Karel; SIVÁK, Florian. Dějiny státu a práva v Československu (I. díl do r. 1918), 1.vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, s /25 12 MALÝ, Karel; SIVÁK, Florian. Dějiny státu a práva v Československu (I. díl do r. 1918), 1.vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, s /25 13 FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v Českých dějinách, 1.vyd. Praha: Rybka Publishers, s. ISBN

17 1867 Zákon č.131/1867 ř.z. 14 Tímto zákonem byl zrušen těţký ţalář s okovy na nohou, který byl zaveden v předešlém zákoníku. Do okovů mohli být dáni vězni, kteří se pokoušeli o útěk nebo byli vzpurní. Byly v něm nově definované přečiny a přestupky. Zákon byl platný pouze pro civilní obyvatelstvo (pro vojáky platil Trestní zákoník vojenský). Trest smrti zůstal zachován Zákon č.96/1854 ř.z. 15 Zákon je nazýván Výpraskový patent, jeţ stanovoval postup policie a četnictva při dopadení pachatelů. Dále v něm bylo umoţněno uvalení sankce při porušení policejních příkazů Zákon č.134/1885 ř.z.o. Zákonem č. 134 byly rozšířeny delikty za zločiny, které ukládaly trest smrti. Dle původního zákona bylo moţno sankci uloţit za: velezradu, veřejné násilí zlomyslné poškození na cizím majetku, zlomyslné činění nebo opominutí za okolností zvlášť nebezpečných, za zločiny dokonané vraždy, loupežné vraždy a žhářství. Kodex rozšířil delikty o: úmyslné nebezpečí pro majetek, zdraví nebo život jiného použitím těkavých látek jako prostředků trhacích, byla-li tím způsobena smrt některého člověka a mohl-li tento výsledek pachatelem býti předvídán FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v Českých dějinách, 1.vyd. Praha: Rybka Publishers, s. ISBN FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v Českých dějinách, 1.vyd. Praha: Rybka Publishers, s. ISBN FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v Českých dějinách, 1.vyd. Praha: Rybka Publishers, s. ISBN

18 2. Rušení trestu smrti Téměř po celou dobu vykonávání absolutního trestu se vedly a vedou diskuse o jeho nehumánnosti. Jiţ v 1. století př. n. l. došlo ke krátkodobému zrušení trestu smrti v antickém Římě a to Pompeiem. Hrdelní trest byl nahrazen zákazem poskytnout odsouzenci jídlo a přístřešek. Kaţdý provinilec měl právo zůstat dočasně na svobodě a mohl se tedy vyhnout trestu útěkem. Dalším státem, který na čas zrušil trest smrti, byla Čína, v 8. století našeho letopočtu. Ve větší míře se lidstvo začalo zaobírat touto myšlenkou v době osvícenství koncem 18. století. Nejvýznamnějšími představiteli byli filozof Voltaire, právní reformátor Jeremy Bentham a především právník Cessare Beccaria 17 jeho dílem z roku 1746 O zločinech a trestech, které značně ovlivnilo mnoho myslitelů tehdejší doby. Filosof Beccaria nepovaţoval trest smrti za nutný ani odstrašující a jako náhradu za smrt by ukládal trest doţivotního otroctví. K nejvyššímu trestu by se uchýlil pouze ve dvou případech a to v národní bezpečnosti a v případě, ţe by vykonaný trest chránil ostatní občany, viz následující úryvek z jeho knihy: Smrt občana nemůže se považovati za nutnou než ze dvou příčin. První, když on, ač zbaven svobody, má stále ještě takové styky a takovou moc, že uvádí bezpečnost národa v nebezpečí; když jeho další život mohl by přivoditi nebezpečný obrat pro ustálenou formu vládní. Smrt některého občana stává se tudíž nutnou, když národ dobývá nebo ztrácí své svobody, aneb za času bezvládí, když vlastní nepořádky zastupují místo zákonů: při formě vlády, v níž přání národa jest spojeno, dobře chráněné uvnitř a zevně mocí a veřejným míněním, které snad účinlivější jest moci samé, kde vláda nepřísluší než pravému panovníku... nevidím žádné nutnosti, aby se zhubil občan, leč když smrt jeho byla by pravou a jedinou překážkou, aby oddálila ostatní od spáchání zločinu: toť druhá příčina, pro kterou může se trest smrti považovati za spravedlivý a nutný. 18 Prvním nezávislým státem, kde byl zrušen trest smrti, bylo Toskánsko za vlády Leopolda II., který provedl reformu trestního zákoníku roku Další zrušení trestu provedl ve svém kodexu Císař svaté říše římské Josef II. ( ), k čemuţ se v práci ještě 17 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

19 podrobněji vrátím později. Trest smrti byl často vyuţíván a jeho zrušení nebylo ţádáno. To mělo za následek, ţe hrdelní trest nebyl zrušen na celém světě dalších 50 let. Po dlouholeté prodlevě se tak stalo aţ v roce 1846 na americkém kontinentě ve státě Michigan, pak navazovala Venezuela v roce 1858 a dále roku 1865 San Marino (zde jiţ roku 1848 byl zrušen trest pro obvyklé trestné činy), Portugalsko roku 1867, Kostarika roku 1877, Ekvádor v roce 1906, o rok později v 1907 Uruguai a v roce 1910 Kolumbie. V devadesátých letech 20. století pak začalo absolutní trest rušit ze svých zákonů mnoho dalších zemí. Přehled států, kde byl zrušen trest smrti, je uveden v příloze České země 19 Jako na celém světě, tak i na území českého státu patřil trest smrti k poměrně vyuţívaným prostředkům trestního práva. Jak jsem jiţ uvedla, k prvnímu zrušení došlo za vlády Josefa II. V roce Císařova změna trestního zákoníku byla ovlivněna jiţ zmíněným dílem C.Beccarii a pak také spisem Josefa Sonnenfelse. Tresty smrti byly zrušeny v řádném řízení zcela a byly ponechány jen pro řízení v případě výjimečného stavu (podle stanného práva). Nejvyšším trestem se od této chvíle mělo stát vězení, které v dalších letech nahradily nucené práce odsouzení byli vyuţíváni při vlečení lodí po Dunaji. Po králově smrti byl dekretem trest smrti dne opět zaveden a ve všech následujících trestních zákonících byl aţ do roku 1990 zachován (včetně dvou kodifikací datované k rokům 1803 a 1852). V trestním zákonu o zločinech, přečinech a přestupcích č.117/1852 ř. z., byl trest smrti ukládán za následné přečiny: dokonalá vraţda, loupeţné zabití, zlomyslné poškození cizího majetku, kdy byla způsobena smrt, kterou mohl pachatel předvídat. Dále za vzbouření v době stanného práva a za ţhářství, pokud tím byla způsobena smrt člověka a pachatel mohl tuto skutečnost předvídat. V roce 1990 byl trest smrti v České republice zrušen. Ke zrušení se podrobněji vrátím v kapitole číslo USA 19 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

20 Trest smrti byl ve Spojených státech zrušen v roce Stalo se tak po velkém tlaku veřejnosti, kdy Nejvyšší soud dle Osmého dodatku Ústavy 20, který zakazuje kruté a neobvyklé tresty prohlásil trest smrti za neústavní. Z tohoto důvodu bylo zrušeno v té době platných 629 rozsudků smrti. Vyloučení trestu ze zákona trvalo pouhé 4 roky. Veřejnost vyvíjela tlak pro znovuzavedení trestu a Ústavní soud nejvyšší trest v roce 1976 uvedl v platnost. Spojené státy americké mají v této otázce mimořádné postavení a velkou sledovanost. Počtem justičních omylů a počtem popravených, kteří byli v době spáchání trestného činu mladší 18 let, se řadí na nejvyšší místo. Amerika je jednou ze třech civilizovaných zemí, kde není globálně (ve všech státech) zrušen trest smrti. Je nutné ovšem uvést, ţe počet odsouzených lidí a vykonaných poprav jiţ několik let klesá Boj světa za zrušení Otázka zrušení či zachování trestu smrti je otázka velmi diskutovaná a názory na ni jsou značně rozdílné. Zatímco některé státy absolutní trest definitivně odmítají a to i za války, jiné naopak nechtějí trest smrti zrušit. Dle mého názoru má velký vliv náboţenství a dalším podstatným faktorem je vyspělost země. Muslimové jsou z velké většiny pro zachování, neboť samotné zrušení absolutního trestu vnímají jako rozpor s Koránem. Oproti tomu katolická církev je pro zrušení a trest smrti označuje za nelidský. Ze statistik vyplývá, ţe je ve větším měřítku nejvyšší trest uplatňován v nevyspělých státech. Vlády států v těchto zemích vyuţívají trest smrti k zastrašení obyvatelstva, jako je tomu například v Číně, Afghánistánu nebo Pákistánu. Dle Amnesty Internaional má světové rušení trestu stoupající tendenci. Ze své legislativy nebo praxe byl absolutní trest odstraněn jiţ ze 133 zemí světa. Oproti tomu jsou ovšem i státy, kde byl trest smrti zrušen a znovu obnoven, jehoţ příkladem je Afghánistán. I přes zvyšující se počet států, které nemají ve svých zákonech zakotven trest smrti, je nutné, aby světové organizace neustále apelovaly ke globálnímu zrušení nejvyššího trestu. Pokud by zrušení trestu nebylo neustále atakováno, mohlo by to ohrozit tuto stoupající tendenci rušení hrdelního trestu Dokumenty vztahující se k nejvyššímu trestu 20 Ústava Spojených států amerických [online]. Dostupný z WWW:< >

21 Všeobecná deklarace lidských práv 21 Deklarace z roku 1948 není mezinárodní smlouvou. Cílem této deklarace bylo dodrţování základních lidských práv ve všech zemích světa. Trest smrti zde není výslovně zakázán (v článku 5. je uvedeno nikdo nesmí být podroben mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu ) Ţenevské konvence 22 Ve 20. století, především pak po druhé světové válce, na základě válečných událostí byl trest smrti velmi často diskutován. Tento problém je obsaţen v Ţenevských konvencích z roku Zde je stanoveno povinnost státu informovat o trestním chování, na které je vztaţen trest smrti s tím, ţe je přísně zakázaná retroaktivita. Na civilním obyvatelstvu je moţné uplatnit absolutní trest jen za špionáţ, sabotáţ a delikty zabití, ovšem pouze v tom období, pokud platil pro tyto delikty trest smrti na obsazeném území ještě před jeho obsazením. V dokumentu jsou obsaţeny další podmínky jako je například ţe nelze odsoudit osoby, které byly v době spáchání činu mladší 18 let, a nelze trest vykonat na těhotné ţeně. Odsouzenci mohou podávat ţádosti o milost Úmluva o ochraně lidských práv a svobod 23 O právu na ţivot a trestu smrti pojednává mezinárodní smlouva z roku 1950, která byla v České republice vyhlášena pod č. 209/1992 Sb. V hlavě I. článku 2.1 jsou diskutabilní 21 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN Ženevské konvence a dodatkové protokoly [online]. Dostupný z WWW: :< 23 Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ve znění Protokolu č. 11: s Protokoly č. 1, 4, 6, 7, 12 a 13 [online]. Řím, 4.I s. Dostupný z WWW: < Platnost v ČR zajištěna Vyhláškou č. 120/1976 Sb. Ministerstva zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech [online], vydáno dne (s účinností od ), Dostupný z WWW: <

22 první dvě věty, kde v první větě je ţivot chráněn zákonem a v druhé je trest smrti při dodrţení zákonů povolen. Ve smlouvě je uvedeno: Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být zbaven úmyslně života, kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. Kromě toho jsou zde vyjmenovány případy, kdy lze zabít člověka bez soudního procesu. Toto je zapsáno v hlavě 1, článku 2.2: Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není víc než zcela nezbytné, při: a. obraně každé osoby proti nezákonnému násilí b. provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené c. zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury Protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod 24 V roce 1983 ve Štrasburku byla smlouva rozšířena o Protokol č. 6, který se týká zrušení trestu smrti, jeţ Česká republika ratifikovala dne Členské státy Rady Evropy se dohodly: Článek 1 Zrušení trestu smrti: Trest smrti se ruší. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 Trest smrti v době války: Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války. Tento trest smí být uložen pouze v případech předvídaných zákonem a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. Protokol č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod 25 Tendence Evropy je boj za zrušení trestu smrti. Členské státy Rady Evropy, které v roce 2002 podepsaly Protokol č. 13, jsou přesvědčeny, ţe základní hodnotou demokracie je právo na ţivot. V předešlém Protokolu nebyla smrt vyloučena v době války a Protokolem č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností se zákaz trestu smrti rozšiřuje i na válečné období. V článku č Protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod týkající se zrušení trestu smrti [online], Štrasburk, 28.IV s. Dostupný z WWW: < 25 Protokol č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod týkající se zrušení trestu smrti [online], Štrasburk, 28.IV s. Dostupný z WWW: <

23 je uvedeno: Trest smrti se zrušuje. Nikdo nesmí být odsouzen k takovému trestu ani popraven. Státy, které protokoly 6. a 13. ratifikovaly, od nich nesmí odstoupit, coţ je uvedeno v článcích č. 2 kaţdého z protokolu. Česká republika závazek podepsala dne ve Vilniusu 26. Nad dodrţováním podepsaných úmluv dohlíţí Evropský soud pro lidská práva Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 27 Tento dokument je datován k roku Ani zde není trest smrti výslovně zakázán, jsou zde pouze přesně stanovené podmínky, které vedou k co největšímu omezení odsouzení absolutním trestem. Podmínky uloţení trestu jsou uvedeny v části III., článku 6 a jsou následující: 1. Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude svévolně zbaven života. 2. V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, může být rozsudek trestu smrti vyhlášen pouze za nejtěžší trestné činy v souladu s právem platným v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoliv v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Tento trest může být vykonán pouze na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem. 3. Jestliže zbavení života znamená zločin genocidia, rozumí se, že nic v tomto článku neopravňuje kterýkoliv stát, který je smluvní stranou paktu, odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenž byl převzat na základě ustanovení Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. 4. Každý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má právo žádat o milost nebo zmírnění trestu. Amnestie, milost nebo zmírnění trestu smrti mohou být uděleny ve všech případech. 5. Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let a nebude vykonán na těhotných ženách. 26 Protokol č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod v ČR vyhlášen pod č.114/2004 SbMzs s účinností od [online]. Dostupný z WWW: < 27 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online]. Dostupný z WWW: <

24 6. Tohoto článku se nelze dovolávat proto, aby se zabránilo zrušení trestu smrti nebo aby zrušení trestu smrti bylo zdrženo kterýmkoli státem, účastníkem tohoto paktu Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989 usilující a zrušení trestu smrti 28 Dokument navazuje na doklady OSN a jeho cílem bylo přijetí mezinárodního závazku na zrušení trestu smrti. Odvolává se na článek č. 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech s tím, ţe zrušení trestu smrti je ţádoucí a přispívá k posílení lidské důstojnosti a k rozvoji lidských práv. V článku č. 1 je uvedeno: Žádná osoba podléhající jurisdikci státu, jenž je smluvní stranou tohoto Protokolu, nesmí být zbavena života. Navazující opatření stanovují smluvním státům zavést taková opatření, která ruší trest smrti. I zde je nutné podotknout, ţe protokol je závazný pouze pro země, které jej ratifikovaly Americká úmluva o lidských právech 29 Ústava z roku 1969 je platná pro většinu států v Jiţní Americe. Právo na ţivot je stanoveno v článku 4, kde je uvedeno: 1. Každá osoba má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem od okamžiku početí. Nikdo nesmí být svévolně zbaven života. 2. V zemích, které nezrušily trest smrti, může být uložen pouze za nejzávažnější trestné činy na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem v souladu s právními předpisy. 3. Trest smrti nesmí být obnoven ve státech, které ho zrušily 4. V žádném případě nesmí být trest smrti uložen za politické delikty nebo s nimi související trestné činy. 5. Trest smrti nesmí být uložen osobám, které v době spáchání činu byly mladší 18ti let nebo starší 70ti let, ani nesmí být použit pro těhotné ženy. 6. Každá osoba odsouzená k trestu smrti má právo požádat o amnestii, milost nebo zmírnění trestu, což může být poskytnuto ve všech případech. 28 Secon Optional Protocol to the Internaional Covenant on Civil and Political Rights, aiming at the abolition of the dech penalty [online] Dostupný z WWW: < V ČR vyhlášen pod číslem 100/2004 SbMzs s vydáním a účinnosti od American Convention on Human Rights [online]. Dostupný z WWW: <

25 Úmluva o právech dítěte 30 Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, mají na zřeteli, ţe je potřeba chránit děti, které potřebují zvláštní péči a pomoc. Otázka práva na ţivot je obsaţena v článku č. 6 a 37a. Článek č. 6: Státy, které jsou smluvní stranou, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoje dítěte. Článek 37: Státy, které jsou smluvní stranou, zabezpečí, aby: a) žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími 18 let nebude ukládán trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu. Úmluva je platná, stejně jako v ostatních dokumentech, pro všechny státy, které ji ratifikovaly. Rozdíl je obsaţen v článku č. 52, kde je uvedeno, ţe smluvní stát můţe tuto úmluvu písemně vypovědět. Po jednom roce je výpověď účinná Africká charta lidských práv 31 Dalším dokumentem je Africká charta lidských práv z roku Právo na ţivot je obsaţeno v článku č. 4. Charty, kde stojí: Lidské bytosti jsou nedotknutelné. Každá lidská bytost má právo na respektování svého života a nedotknutelnosti jeho osoby. Nikdo nesmí být svévolně zbaven tohoto práva. 30 Úmluva o právech dítěte [online]. Dostupný z WWW: < 31 African (Banjul) charter on human and poeple s rights [online]. Dostupný z WWW: <

26 Listina základních práv Evropské unie 32 V listině z roku 2007, která je závazná pro členské státy Evropské unie, je uvedeno v článku 2: 1. Každý má právo na život 2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti, ani popraven Ostatní V roce 1985 se konal v Miláně 7. kongres OSN o prevenci zločinnosti a zacházení s pachateli. Na tomto kongresu opět doporučila Organizace spojených národů všem členským zemím, aby přestaly trest smrti pouţívat a to právně i fakticky. 33 Další významnou událostí byla rezoluce A/RES/62/149, která byla přijata Valným shromáţděním OSN dne Tato rezoluce vyzývá k celosvětovému moratoriu = zákazu de facto na vykonávání poprav. Kladně se pro tuto rezoluci vyslovilo 104 členů, 54 států ji nepodpořilo a 25 zemí se zdrţelo hlasování Postoj EU k trestu smrti Evropská unie si v roce 1998 dala za svůj cíl, ţe bude usilovat o univerzální zrušení trestu smrti. Je nutné poznamenat, ţe všechny členské státy, mají k trestu shodný postoj. Do roku 1997 tomu ovšem tak nebylo. Iniciativu začala vyvíjet především Itálie, která podněcovala OSN na vydání rezolucí na téma trest smrti. V letech se postoj ostatních členských států podstatně změnil a unie jako celek začala veřejně zastávat názor na zrušení trestu smrti globálně. V současné době je trest smrti zrušen ve všech členských státech Evropské unie a u států, které ţádají o vstup do EU, se předpokládá, ţe nejvyšší trest nebude v jejich zákonech zakotven. Evropský parlament je zásadně proti trestu smrti a to za všech okolností. Poslanci opakovaně vyzývají, aby bylo s odvoláním na rezoluce Generálního shromáţdění OSN z roku 2007 a 2008 bylo celosvětově zavedeno moratorium na výkon poprav. 32 Listina základních práv Evropské unie [online]. Dostupný z WWW: < 33 HLINOVSKÁ, I. Trest smrti. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s

27 Dle parlamentu by toto opatření mělo přispět ke zvýšení lidské důstojnosti a k postupnému rozvoji lidských práv Postoj OSN k trestu smrti 35 Obdobně jako Evropská unie, tak i OSN je zásadně proti trestu smrti a uţ mnoho let prosazuje zrušení tohoto trestu. V roce 2007 vyzvalo Valné shromáţdění k celosvětovému moratoriu na absolutní trest. Tento postoj se odráţí i v praxi. Jako příklad lze uvést zřízení mezinárodních soudních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, kde trest smrti není v moţných rozsudcích vůbec zakotven. Obdobně jsou nastavena tato pravidla i pro Mezinárodní trestní soud a další soudní instituce, které jsou podporované OSN. Zavedení svého postoje vůči nejvyššímu trestu do praxe se dle OSN můţe stát motivem ke zrušení trestu ze svých zákonů pro ty státy, které nejvyšší trest doposud praktikují. Evropská unie a Rada Evropy vyhlásily den 10. října Evropským dnem proti trestu smrti Přehled států, kde byl zrušen trest smrti Přehled zemí se zrušeným či nevykonávaným trestem smrti je uveden v přílohách č. 1 a Současný stav trestu smrti 36 Jak jsem jiţ nastínila, v současné době převáţná část světa má negativní postoj k tomuto trestu. Přesto se v roce 2008 počet vykonaných poprav zvýšil téměř o dvojnásobek. Bylo provedeno 2390 exekucí (ve 25 zemích) oproti roku 2007, kdy zemřelo na popravištích 1252 lidí. Nejvyšší místo v počtu poprav zaujímá Čína (1718), pak Írán (346 poprav), Saudská Arábie (102 poprav), USA (37 poprav), Pákistán (36 poprav) a Irák (34 poprav). Uvedená data jsou 34 Evropský parlament [online]. Dostupný z WWW: < 35 Informační centrum OSN v Praze [online]: OSN a trest smrti. Dostupný z WWW: < 36 Amnesty international Česká republika [online]. Dostupný z WWW: <

28 z roku 2008 a je nutné podotknout, ţe popravy jsou oficiálně uveřejňovány pouze v USA, coţ znamená, ţe celkový počet usmrcených lidí na světě je pravděpodobně mnohem vyšší. Nejvíce popravených lidí bylo v roce 2008 v Asii. Trest smrti na asijském kontinentě uplatňuje 11 zemí, kterými jsou Afghánistán, Bangladéš, Čína, Indonésie, Japonsko, Severní Korea, Malajsie, Mongolsko, Pákistán, Singapur a Vietnam. Číně jsou přisuzovány dvě třetiny vykonaných poprav z celého světa. Na druhém místě je blízký východ a severní Afrika, kde bylo usmrceno celkem 508 lidí. Irák popravil 346 osob, z nichţ bylo osm nezletilých. V Saudské Arábii bylo usmrceno 102 odsouzenců. 37 poprav bylo vykonáno v Severní Americe. Nejvíce trestů smrti má na svém kontě stát Texas (na druhém místě Virginie, na třetím Oklahoma). Další zemí s popravou v roce 2008 byl Svatý Kryštof a Nevis (souostroví Malé Antily). Jedinou evropskou zemí, která nezrušila trest smrti, a popravy jsou doposud vykonávány, je Bělorusko. Výkon exekucí je prováděn zastřelením a dle Amnesty International jsou informace o trestu smrti utajovány. Na základě oficiální zprávy byly dvě popravy uskutečněny v subsaharské Africe. Ani toto číslo nemusí odpovídat skutečnosti, jelikoţ odsouzených k nejvyššímu trestu bylo celkem 362 lidí

29 Země s nejvyšším počtem poprav v roce Celkový počet vykonaných poprav ve světě v rozmezí deseti let Amnesty International USA [online]. Dostupný z WWW: < 38 Number of poeple executed [online]. Dostupný z WWW: <

30 Mapa trestu smrti stav v roce Grafické znázornění trestu smrti. Z rozdílných barev je patrné, ţe ne všechny státy, které mají trest smrti uvedeny ve své legislativě, jej v praxi uplatňují. Do roku 2009 byl odstraněn celkem v 93 zemích, coţ je významný pokrok. V současné době je nejvyšší trest zakotven v zákonech 59 států. Z těchto můţe být u devíti uvalen pouze na zločiny za zvláštních okolností. Význam barev: zrušen pro všechny delikty zrušen pro zločiny nespáchané za speciálních okolností (válečný stav) zrušen v praxi uplatňován za některé trestné činy 3.1. Spojené státy americké 40 USA, Japonsko a Singapur jsou jediné rozvinuté země, které mají ve svých zákonech trest smrti. Amerika je velmi sledovanou a diskutovanou zemí. První známá poprava se v koloniální historii USA konala v roce 1608 ve Virgínii, kdy byl popraven kapitán George Kendall za špionáţe pro Španělsko. V roce 1612 byly zavedeny tzv. Boţské, morální a vojenské zákony, které odsuzovaly k trestu smrti za krádeţ hroznů, zabíjení kuřat nebo za obchodování s indiány. Postupné osidlování amerického kontinentu a různorodost lidí měly za následek odlišné zákony ve vzniklých koloniích. Např. ve státě 39 Mapa trestu smrti [online]. Dostupný z WWW: < 40 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN

31 New York se staly v roce 1665 platné tzv. Vévodské zákony, dle nichţ mohl být odsouzen k trestu smrti provinilec, který udeřil jednoho z rodičů či za popírání pravého boha. Dílo italského filosofa Caesara Beccariiho O zločinech a trestech ovlivnilo i zámořskou Ameriku. Začaly se vyskytovat první pokusy o omezení trestu smrti. Ve Virginii byl podán návrh na omezení nejvyššího trestu za zločin vraţdy a zrady, který ovšem neprošel schvalovacím řízením o jeden hlas. Prvenství v omezení trestu měla Pensylvánie. Jeden ze signatářů Deklarace nezávislosti lékař a spisovatel dr. Benjamin Rush propagoval průkopnickou myšlenku, ţe ukládání trestu smrti vede ke zvyšování kriminálního chování. V roce 1794 byl v Pensylvánii trest smrti za všechny zločiny kromě vraţdy prvního stupně zcela zrušen. K velkému omezení hrdelního trestu došlo v padesátých a šedesátých letech. Evidovaný počet 1289 poprav v letech padesátých klesl na 715 trestů smrti v letech šedesátých. V roce 1960 aţ do roku 1976 je zaznamenáno 191 vykonaných poprav. Celkový počet vykonaných poprav v USA od roku 1976 do února Přehled vykonaných exekucí od roku 1976 dle států 42 : 41 Death penalty informatik center [online]. Dostupný z WWW: < 42 Death penalty informatik center [online]. Dostupný z WWW: <

32 Spojené státy americké jsou jediným státem, kde jsou odsouzení legálně popravováni pěti technikami, kterými jsou elektrické křeslo, plynová komora, smrtící injekce, oběšení a zastřelení. Technika popravy není striktně nařízena a v některých státech je vyuţíváno více způsobů. V tomto případě je pak na odsouzeném, aby si vybral, jak bude usmrcen. Nejčastěji jsou popravy vykonávány smrtící injekcí (1024 exekucí od roku 1976), pak elektrickým křeslem (156 exekucí), plynovou komorou (11 exekucí), oběšením (3exekuce) a zastřelením (2 exekuce). Mnohonásobně více poprav je vykonáváno na jihu Spojených států a jak je z následující tabulky patrné, nejvyšší místo zaujímá Texas, kde bylo od roku 1976 vykonáno celkem 450 poprav a v letošním roce jiţ byli usmrceni 3 lidé. Stát Celkový počet Stát Celkový počet Texas Nevada Virginie Mississippi Oklahoma Tennessee Florida Utah Missouri Maryland Georgie Washington Alabama Nebraska N.Carolina Pensylvánie S.Carolina Kentucky Ohio Montana Louisiana Oregon Arkansas Connecticut Arizona Idaho Indiana New Mexiko Delaware Colorado Kalifornia Wyoming Illinois Jiţní Dakota US Gov t V současné době z 50 států federace uplatňuje nejvyšší trest třicet pět, přičemţ z toho osm států uvaţuje, ţe trest smrti zruší. Ve valné většině, kde byl trest smrti zrušen, je nahrazen trestem odnětím svobody na doţivotí nebo na dobu let. V roce 2008 bylo vykonáno 37 poprav, coţ je nejniţší číslo od roku Pokles poprav je dle neoficiálních zpráv

33 připisován velkým finančním nákladům, které jsou spojeny s popravou, jakoţ i dlouhou dobou mezi rozsudkem a samotným výkonem. Odsouzenec zpravidla tráví v cele smrti v průměru 10-15let. Jeden z diskutovaných problémů je rasový podtext odsouzených k trestu smrti. Černoši jsou odsuzováni k nejvyššímu trestu častěji neţ běloši. V roce 1976 bylo exekuováno 117 černošských pachatelů za vraţdu bělochů a osm pachatelů bílé pleti za vraţdu černochů. V roce 2003 byl proveden ve Filadelfii rozbor hrdelních případů, jehoţ výsledkem bylo, ţe pachatelé s černou pletí bývají čtyřikrát častěji odsouzeni k trestu smrti neţ běloši. Podtext je zřejmý i z prohlášení bývalého soudce Nejvyššího soudu Harryho Blackmuna ( ), jeţ uvedl: I za těch nesofistikovanějších zákonů o trestu smrti hraje rasový původ významnou roli při rozhodování o tom, kdo bude žít a kdo zemře. 43 Dle zprávy Amnesty International v současné době veřejná podpora pro trest smrti klesá. Zdali tento fakt napomůţe, ke zrušení absolutního trestu ve Spojených státech amerických na federální úrovni, zůstává otázkou Čína 44 Čínská lidová republika je povaţována za zemi, kde je popraveno nejvíce lidí z celého světa. V roce 2008 bylo usmrceno nejméně 1718 odsouzených a nad 7003 lidmi byl vynesen rozsudek smrti. Uváděná čísla představují pouze minimální odhady, neboť dle zprávy Hospodářské a sociální rady ECOSOC z roku 2006 Čína odmítá vydat úplné statistiky o vykonaných rozsudcích smrti. Čínské orgány odkrývají pouze část uskutečněných poprav a především ty, které byly provedeny z politických důvodů, jsou ukryty pod rouškou státního tajemství. Dle neoficiální zprávy je v zemi usmrceno aţ LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN Death sentences and executions in 2008 [online]. Amnesty Interantional. Dostupný z: < >

34 lidí za rok. Toto číslo vyřkl ředitel právní akademie v Choggingu a člen národní legislativní rady Chen Zhonglina. Po uveřejnění a vzniklých dotazech Zhonglina uvedl, ţe toto hrozivé číslo není na základě oficiálních statistik, nýbrţ ţe je to pouze názor několika akademických pracovníků. Hospodářská a sociální rada nato poţadovala po státních orgánech vysvětlení takto velkých rozdílů. Ministerstvo zahraničí odmítá podat vysvětlení a taktéţ ani nereaguje na výzvy provedení průzkumu o trestu smrti. Poprava Evropana Nedávným a také z médií známým příkladem je poprava britského občana, která byla vykonána na konci roku Akmal Shaikh byl odsouzen a usmrcen za obchod s drogami. Podle rodiny byl 53letý muţ duševně nemocen a do Číny byl vylákán za účelem nové kariéry v hudbě. K jeho zatčení došlo v roce 2007 a první a poslední přímý kontakt se svými příbuznými měl odsouzenec aţ těsně před popravou. Všechna odvolání byla čínskými soudy zamítnuta. Soudy si pevně stojí za názorem, ţe v případě těţkých zločinů, k nimţ patří i drogy, působí smrt jako odstrašující případ a brání tak tím dalším zločinům. Tato poprava se stala první popravou Evropana po 58 letech, která byla provedena. Za svého občana apeloval i britský premiér, nicméně nebyl vyslyšen. Výrok soudu zněl: Zločiny jsou posuzovány před zákonem stejnou měrou, ať je státní příslušnost jakákoliv. Druhy trestů Zpravidla doba mezi soudem a exekucí je kratší neţ rok. Odvolání je moţno předloţit do sedmi dnů k nejvyššímu soudu. Pokud je odsouzenec i u tohoto soudu označen vinným, je exekuce ve většině případů vykonána okamţitě. V dnešní době pouţívá Čína dva druhy trestů, kterými jsou smrtící injekce a zastřelení. Exekuce smrtící injekcí je prováděna nejen na speciálně určených místech, ale mobilně v upravených dodávkách. Smrt zastřelením byla v minulosti prováděna na stadionech, aby popravě mohli přihlíţet další lidé. V některých oblastech není místo pro výkon pevně stanoveno a je určeno těsně před samotnou popravou. V roce 1984 přišli Číňané s novým způsobem smrti zastřelením. Manifestanti, kteří jsou označováni jako antikomunističtí spiklenci nebudou usmrcováni ranou do týla, jak bylo do té doby vykonáváno, ale odsouzenci budou zastřelení dávkou ze samopalu z bezprostřední blízkosti do zad ve výši srdce. Příbuzní obdrţí obálku s nábojnicemi a provazem, se kterým měl odsouzenec svázané ruce. K tomu je zasílán účet ve výši 80 yuanů (cca 700 Kč), který musí rodina

35 uhradit. Doklad je za výdaje, které byly spojeny s popravou. Tento balíček je v podstatě zpráva o popravě. 45 Dalším problémem v zemi je vynucování přiznání mučením, neexistující presumpce neviny a nemoţnost svobodného výběru advokáta. Od roku 2007 jsou všechny rozsudky oblastních soudů pod kontrolou Nejvyššího lidového soudu a zpětnou kontrolou Ministerstva spravedlnosti. Tímto dochází k vměšování se moci výkonné do moci soudní Írán 46 Írán je další zemí, kde je trest smrti v dnešní době značně rozšířen. Stejně jako u Číny nejsou ani zde uveřejňována skutečná čísla vykonaných poprav a je velká pravděpodobnost, ţe realita v počtu usmrcených lidí je daleko vyšší. Značný vliv na uvalování rozsudků má náboţenství. Trest smrti můţe soud rozhodnout pouze na základě svědectví muţe, který přísahal na Alláha. Domnívám se, ţe pro mnohé Evropany je nepochopitelné, ţe aţ do roku 2008 byl absolutní trest ukládán za cizoloţství a samotná poprava byla vykonávána ukamenováním. V Íránu jsou zabíjeni lidé, které soud usvědčil např. za kacířství a čarodějnictví, za ilegální audiovizuální aktivity (vlastnění pornografie) nebo za určité internetové zločiny, které jsou zaměřeny proti státu či náboţenství. Do roku 2007 byly vykonávány popravy na veřejnosti, kdy byly novým zákonem zrušeny. Dalším znepokojivým faktem je, ţe trest smrti je ukládán z politických důvodů. Cílem vlády je vzbudit v lidech strach. Jako příklad je moţné uvést protesty občanů, které byly od voleb prezidenta (červen 2009) častější. Za organizování protestů bylo odsouzeno celkem 81 Iráčanů nad 15 let a nad pěti protestanty vynesl soud rozsudek trestu smrti. Velké kritiky náleţejí Íránu za vykonávané popravy mladistvých. Od roku 1990 bylo usmrceno nejméně 44 osob mladších 18 let. Z tohoto počtu bylo osm nedospělých popraveno v roce 2008 a nejméně tři popravy v roce Exekuce jsou v rozporu s popravami nezletilých pachatelů, který uděluje Úmluva o právech dítěte a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jímţ je Írán smluvní stranou. 45 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti, Aktualizované vydání, Praha: Nakladatelství Rybka, s. ISBN Death sentences and executions in 2008 [online]. Amnesty International. Dostupný z WWW: < >

36 Šaría 47 V práci jsem doposud nezmínila islámské právo Šaría, o kterém se opět začíná s obavami diskutovat a za jehoţ zrušení bojuje Amnesty International. Ve většině islámských států v minulosti působilo právo Šaría spíše jako morální podpora, ale na konci 20. a počátkem 21. Století jej začaly některé státy formulovat do svých zákonů. Mezi ně můţeme zařadit Saudskou Arábii, státy zálivu, Írán, Irák, Pákistán, Jemen, Súdán a částečná platnost je v Nigérii. V roce 2009 byla Šaría schválena v Somálsku. Šaría znamená jasná stezka nebo cesta a toto právo je zaloţené na koránu, které, jak praví slovo boţí, obsahuje nejdokonalejší řešení problémů morálky a chování. Dle něj není trestáno plánování zločinu, nýbrţ zločin jako takový a ten je zákonem jasně definovaný. Principem je, co není vysloveně zakázáno, je dovoleno. Dle zákona je moţno uvalit pět skupin trestů, kterými jsou: 1. Takové, za něž jsou tresty specifikované (hadd) 2. Takové, za něž jsou tresty podle uvážení soudce (ta zir) 3. Takové, které si zaslouží akt odplaty (kisas) provedený rodinou oběti nebo krevní peníz (diya), placený zločincem nebo jeho rodinou. 4. Činy proti politice státu, které si zaslouží administrativní tresty (siyasa) 5. Činy, které lze napravit aktem osobního pokání (kabara) Zločiny jasně specifikované jsou např. cizoloţství, nemanţelský pohlavní styk, pomluva, falešné obvinění, pití alkoholu, krádeţ, loupeţ, odpadnutí od islámu, pokus o státní převrat nebo vraţda. Trest smrti je ukládán za cizoloţství, které je povaţováno za zločin proti bohu. Za krádeţ je odsouzenému useknuta ruka a při opakování dochází postupně k amputacím dalších částí těla. Krutě je trestána také loupeţ, která je klasifikována jako těţký zločin, jeţ ohroţuje společenskou stabilitu. Za loupeţ je trestem taktéţ amputace údů. Pokud dojde při činu k zabití, pak následuje trest smrti stětím. Nejvyšší trest ukřiţováním je ukládán za promyšlené zabití. Zákonné zavedení práva Šaría je striktně dodrţováno. Amputace končetin či ukamenování jsou zcela obvyklé tresty, které jsou v praxi praktikovány. Například v Súdánu, kde byla Šaría zavedena v roce 1983, byli vysláni zástupci do Saudské Arábie, aby nastudovaly 47 LYONS, Lewis. Historie trestu. První české vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka & Co s. ISBN

37 lékařské a justiční postupy při amputacích. Za devět měsíců přišlo 14 odsouzených o část svého těla. Obdobné zastrašení obyvatel bylo aplikováno i v Íránu, kde bylo právo zavedeno v roce Za jeden rok je evidováno 500 rozsudků zbičováním a 19 rozsudků trestu smrti, který byl uloţen na základě ţádosti příbuzných o odvetu a u jiných 51 případů byl od příbuzných oběti přijat krvavý peníz. Islámské právo není uzákoňováno pouze pod tlakem vůdců, kteří si chtějí podrobit obyvatelstvo. Příkladem můţe být severní Nigérie, kde bylo právo Šaría zavedeno ve dvanácti státech v letech a to především na základě vítězných voleb muslimských chudých občanů, kteří v něm viděli novou naději. Dle Šaríe je poţadováno předloţení důkazů, čehoţ chtěli bezpráví občané dosáhnout. Dle uváděných zpráv je ovšem diskutabilní, zdali je právo prosazováno správně. Zákonem vyţadované důkazy jsou v zemích Nigérie leckdy měněny za politické body. Právo není uplatňováno na základě původních myšlenek a na případech je aplikováno různorodě Saudská Arábie Saudská Arábie je jednou z dalších zemí, kde je vykonáván trest smrti, nevyjímaje i mladistvé osoby. Velkou kritiku si vyslouţila země od Evropské unie za to, ţe v květnu 2009 popravila sedm lidí, z nichţ dvě osoby byli mladíci, kteří byli odsouzeni za trestný čin, jeţ spáchali ve věku 17 let. Popravy byly vykonány v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, kterou Arábie podepsala v roce V této úmluvě je v článku č. 37 uvedeno: za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu. EU je zásadně proti udělování trestu smrti a země je vyzývána ke zrušení absolutního trestu a zároveň v souvislosti s tímto incidentem k dodrţování mezinárodních smluv. 48 Další organizací, která opakovaně apeluje na zrušení trestu smrti v zemi, je OSN. V souvislosti s rozsudky je velmi kritizováno i soudnictví a zacházení s odsouzenými. Obţalovaní jsou mučeni trháním nehtů nebo pálením a vyšetřovatelé tak své oběti donucují k přiznání. V zemi v zásadě nejsou dodrţována lidská práva. Před soud můţe stanout 48 Prohlášení předsednictví jménem EU k popravě sedmi pachatelů, včetně dvou mladistvých, vykonané v Saúdské Arábii [online]. Dostupný z WWW:< statements/prohlaseni-predsednictvi-jmenem-eu-k-poprave-sedmi-pachatelu--vcetne-dvou-mladistvych-- vykonane-v-saudske-arabii-dne-12--kvetna />

38 cizinec, který nehovoří a nerozumí arabsky, a přesto nemá nárok na tlumočníka. Někteří odsouzení po rozsudku ani netuší, ţe je čeká smrt. Dle organizace Amnesty International se počet provedených poprav v zemi zvyšuje. Odsouzeni jsou nejčastěji přistěhovalci, chudé obyvatelstvo a menšiny. V roce 2007 bylo usmrceno 158 lidí a v roce 2008 do srpna zemřelo dalších 71 lidí. Vzhledem k neúplným statistikám nelze určit přesný počet popravených osob. 49 Samotný výkon trestu je prováděn setnutím hlavy. Není výjimkou, kdy oběti jsou po smrti ještě pro výstrahu ukřiţováni. Veřejná poprava je prováděna u zločinců, kteří mají na svědomí vraţdu, sexuální delikt nebo jsou překupníky drog. Jen v roce 2009 byla vykonána na 40 lidech Pákistán 50 Dle Komise pro lidská práva bylo v zemi v roce 2007 popraveno nejméně 134 lidí. V roce 2006 bylo v celách smrti celkem 7400 vězňů, z toho v Paňdţábu přibliţně 6889 lidí. Popravy jsou prováděny dvěma způsoby a to pověšením nebo ukamenováním. Pákistán je zařazován k dalším zemím, kde je vykonáván rozsudek smrti u osob, které v době spáchání činu byli mladší osmnácti let, coţ je v rozporu s mezinárodním právem. Jako příklad lze uvést popravu Mutabara Khana, kterému bylo v době jeho zatčení v roce 1996 pouhých 16 let. Rozsudek byl vynesen v roce 1998 a exekuce byla vykonána dne 13. června I přes vyhlášky Vyhláška 2000 (ze dne 1. července 2000), kterou byl zrušen trest smrti pro děti do věku 18 let a vyhlášku z prosince 2001 (vydaná prezidentem Pervezem Musharrafem všechny tresty smrti pro mladistvé změněny na doţivotí), nejsou práva dětí chráněna a mladistvým není poskytována dostatečná právní pomoc. Nejvyšší trest je ukládán za trestné činy, kterými jsou: vraţda, loupeţ, únos, obchod se zbraněmi, pašování drog, obchod s lidmi, znásilnění, hrdelní zločiny a dle práva šaría i za rouhání. Trest smrti za rouhání je ukládán od roku Nejvyšší soud většinu udělených rozsudků při odvolacím řízení změnil, ale mnoho odsouzených bylo přesto zabito a to náboţenskými fanatiky, kteří obviněné zavraţdili ve věznicích nebo na policejních stanicích. 49 V Saudské Arábii přibývá poprav, tvrdí Amnesty International [online]. Dostupný z WWW: < 50 Against dech penalty in the Word [online]. Dostupný z WWW: <

39 Pravděpodobnost, ţe v zemi bude zrušen trest smrti je malá. Odpovídá tomu i skutečnost, kdyţ Valné shromáţdění OSN hlasovalo pro rezoluci trestu smrti (dne 18. prosince 2008) a zástupci Pákistánu hlasovali proti této rezoluci Veřejné popravy Domnívám se, ţe mnoho lidí a to nejen v naší republice si nedovede v dnešní době představit, ţe by se šli podívat na veřejnou popravu. A přesto jsou země, které se k tomu buď znovu uchýlily, nebo jsou veřejné popravy doposud zakomponovány v platných zákonících. Aby popravu mohla zhlédnout co největší populace, jsou přenášeny moderními médii, tedy rozhlasem či televizí. Tento hrozný akt je odůvodňovaný tím, ţe se jedná o boj proti kriminalitě. V podstatě to ale znamená, ţe vlády k udrţení své moci musí vzbudit v lidech strach. To je patrné i z toho, ţe účast na veřejných popravách není pouze dobrovolná, ale i z donucení. Rozmach veřejných poprav zaznamenáváme od začátku osmdesátých let. Nejčastěji byly popravy provedeny zastřelením nebo pověšením. Země, které provádí veřejná představení, jsou: Angola, Kamerun, Spojené arabské emiráty, Gabon, Rovníková Guinea, Irák, Írán, Sýrie, Mosambik, Pákistán, Uganda, Jemen, Somálsko, Libérie, Nigérie, Čad, Súdán a Čína Nezletilí Od roku 1990 celkem v devíti zemích byli usmrceni delikventi, kteří byli v době spáchání trestného činu nezletilí. Země, kde byly popravy vykonány, jsou : Čína, D.R. Kongo, Írán, Nigérie, Pákistán, Saudská Arábie, Súdán, Spojené Státy a Jemen. Dle čínských zákonů není moţné vykonat trest smrti na mladistvém pod 18 let, ale údajně jiţ byla poprava konána. V rozmezí let bylo nejvíce vykonaných trestů na dětech uskutečněno v Íránu a to i přes ratifikovanou Konvenci o právech dítěte a Mezinárodní smlouvy na civilních a politických právech. Írán se svými dětskými popravami dostal do mezinárodního zavrţení. 51 V současné době celkem 26 států povoluje trest smrti u delikventů, kteří jsou mladší neţ 18 let. Z toho 11 států nemá ţádné věkové hranice. Nejmladším odsouzeným se můţe stát delikvent v Montaně, kde je uzákoněna věková hranice 12 let. 51 Hrdelní trest [online]. Dostupný z WWW:< legal_.html>

40 Pro představu uvádím nejmladšího popraveného, kterému bylo pouhých 16 let. Odsouzen byl ve svých 13 letech za znásilnění a exekuce byla provedena pověšením. 52 Jak jsem jiţ uvedla, 10. říjen je Světový den proti trestu smrti. V roce 2009 byl zaměřen především na zrušení trestu smrti pro nezletilé, kteří trestný čin spáchali pod věkovou hranicí 18 let MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti, Aktualizované vydání, Praha: Nakladatelství Rybka, s. ISBN Světový den proti trestu smrti [online]. Dostupný z WWW: <

41 4. Právní úprava trestu smrti na našem území od roku 1918 do současnosti 4.1. Stručný časový přehled od roku 1918 po současnost 1918 Platný trestný zákon č. 117 z roku Zatímní návrh obecné části trestního zákona. Nejvyšší trest směl být ukládán pouze při stanném právu 54 nebo u doţivotně odsouzeného, za opětovné spáchání takového trestného činu, za který byl jiţ odsouzen Zákon č.91/1934 Sb. ze dne 3. května o ukládání trestu smrti a o doţivotních trestech Protektorát Čechy a Morava. V tomto období byl absolutní trest značně vyuţíván Výkon trestu byl pouze oběšením, ve výjimečném stavu zastřelením 1950 zákon č.86/1950 Sb. ze dne 12. července 1956 zákon č. 63 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.86/1950 Sb. a zákon č.64/1956 o trestním řízení soudním 1961 zákon č.140/1961 Sb. trestní zákon ze dne 29. listopadu 1978 Federálnímu shromáţdění ČSSR byla zaslána petice ţádající zrušení trestu smrti, která byla podepsána 350 lidmi na základě trestní novely je zrušen trest smrti 1991 trest smrti je ústavně zrušen 2009 zákon č.40/2009 Sb. trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009 Po vzniku Československa zůstal v platnosti trestný zákon č. 117 z roku O zrušení trestu smrti se velmi diskutovalo, ale z právního hlediska zůstal zachován. Popravy byly ovšem za první republiky vykonávány zcela výjimečně. Rozsudky soudů zněly pro smrt jen zřídka a to díky zákonu č.91/1934 Sb., dle kterého mohl soudce uloţit místo trestu smrti 54 Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje, ţivelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. Dostupný z WWW: <

42 trest těţkého ţaláře a to buď na doţivotí, nebo na let za podmínky, ţe byly polehčující okolnosti tak závaţné, ţe by byl trest smrti nepřiměřeně přísný. Pro ty, kteří byli přesto odsouzeni na smrt, existovala další naděje, coţ byla milost prezidenta republiky, která se vztahovala na většinu udělených absolutních trestů. T. G. Masaryk byl odpůrce trestu smrti a za své pozice udělil přes 400 milostí. V době první republiky nebyl jednotný zákoník pro celé Československo. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl trest smrti udělován dle zákona z roku 1878 Trestního zákoníku o zločinech a přečinech. Trest hrozil jedincům, kteří spáchali vraţdu, a výkon byl prováděn oběšením. Výše uvedený zákon byl platný aţ do doby přijetí společného zákona č.86/1950 Sb Pankrácká sekyrárna Velká změna v udělování trestů smrti nastala začátkem války v roce Zpočátku Němci převáţeli odsouzence na výkon trestu stětím do Dráţďan. Vzhledem k narůstajícím počtům odsouzených nebyly Dráţďany schopny všechny popravy vykonávat. Přeprava do jiných popravních míst, která byla v Berlíně, Mnichově a Vídni se stala pro nacisty časově příliš zdlouhavá a finančně náročná. Z toho důvodu si Němci nalezli nové popravní místo, které se nacházelo v Praze. Populární se stala věznice na Pankráci, kde byly popravy vykonávány v tzv. sekyrárně, kde byla umístěna gilotina. První popravy proběhly v Praze dne V tento den byl zahájen provoz pankrácké sekyrárny a zemřelo prvních pět lidí. Za celou éru bylo Na Pankráci usmrceno celkem 1079 lidí. Poslední popravy se konaly dne , kdy bylo sťato 5 osob. Čtyři dny poté dozorci gilotinu rozmontovali a díl se sekyrou vhodili do Vltavy. Po vysvobození byla z řeky vytaţena a dodnes je v pankráckém památníku vystavena. Záznamy z popravčí knihy jsou taktéţ dochovány. V knize jsou zapsána všechna jména popravených lidí včetně přesného času samotného výkonu. Tyto záznamy si vedl kat Alois Weiss. Místo, kde byly samotné výkony realizovány, byly v podstatě tři místnosti a to vstupní místnost, ve které byl vyhlašován rozsudek, potom popravčí místnost, kde se nacházela gilotina a poslední místnost, kde byly vyskládány rakve. Břit gilotiny váţil 80kg a jak hovoří pamětníci, lidé z okolí přesně věděli, kdyţ byli vězni usmrcováni MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti, Aktualizované vydání, Praha: Nakladatelství Rybka, s. ISBN

43 4.3. Rozhodování o válečných zločincích 56 Mnoho rozsudků smrti bylo vyřčeno po válce a to nejen v Československu. Válečné zločiny zanechaly v lidech velké šrámy. Za kruté zločiny byly poţadovány kruté tresty. Nacistické zločince, zrádce a kolaboranty soudil tzv. lidový soud, který v hodně případech vyřkl rozsudek smrti. Hned po osvobození vznikly tyto soudy v Bulharsku, Albánii, Rumunsku, Polsku a Maďarsku. Patřičně trestat válečné zločince bylo společným jmenovatelem ve všech zemích, kde lidé zaţili okupaci Německa a setkali se zrádci, kteří s válčícím Německem spolupracovali. Tvrdé tresty byly ukládány v Dánsku, Norsku, Holandsku, Belgii, Lucembursku, Řecku, Rakousku, Itálii a ve Francii. Jako příklad postoje lidí lze uvést Francii, kde bylo odsouzeno 2853 lidí k trestu smrti, z toho jich bylo popravenou pouze 767, ale francouzským hnutím odporu bylo zabito 8348 osob Svatojakubská deklarace 57 Dokument byl podepsán na londýnské konferenci, která se konala dne 13. ledna Jako jeden z hlavních cílů deklarace bylo potrestání válečných zločinů. Účastníky byli zástupci zemí USA, Velké Británie, SSSR, Polska, Jugoslávie, Holandska, Norska, Lucemburska, Řecka, Československa, Belgie a Národního výboru Svobodné Francie. Jako pozorovatelé se zúčastnila Čína a britské dominie. Předsedou konference byl polský ministerský předseda generál Wladyslaw Sikorski. 56 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

44 Konference v Moskvě V Moskvě se ve dnech konala konference, které se účastnili ministři zahraničních věcí SSSR, USA a velké Británie. Setkání bylo podnětem pro Deklaraci o krutostech, ve které jsou vyjmenovány zásady trestního stíhání válečných zločinů. Dle tohoto dokumentu měli být nacisté, kteří se podíleli na válečných zločinech, po válce vydáni k potrestání těm zemím, ve kterých se svých činů dopustili. Dokument navazuje na Deklaraci Spojených národů ze dne , jeţ byla podepsána ve Washingtonu zástupci světových mocností presidentem USA F. D. Rooseveltem, britským ministerským předsedou W. Churchilem a sovětským vládcem J. V. Stalinem. Smluvní země měly vypracovat seznamy osob, které se dopouštěly válečných zločinů, mezi něţ patřilo i Československo Konference Další rozhodnutí o potrestání válečných zločinců bylo podepsáno dne 8. srpna 1945 Sovětským svazem, USA, Velkou Británií a Francií. K podpisu se dodatečně připojilo dalších 19 států, mezi nimiţ bylo i Československo. Dohoda zněla proti osobám, které spáchaly zločiny proti lidskosti a tím se provinily proti zásadám mezinárodního práva při vedení války. Soudy měly být vyneseny dle míry provinění mezinárodním tribunálem (v Norimberku nebo Tokiu) či spojeneckými nebo národními soudy. Zvláštní soudy měly být vytvořeny pro domácí kolaboranty, váleční zločinci měli být trestáni se zpětnou působností, tedy retroaktivitou. 58 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

45 Trestání v poválečném Československu 60 V naší zemi byly lidové soudy se zákonným souhlasem. Zmocněné soudy vynášely rozsudky na základě Dekretu prezidenta republiky č. 16 (ze dne 19. června 1945), téţ zvaného Velký retribuční dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Rozsudky Národních soudů byly vynášeny na základě Dekretu č. 17, který byl vydán téhoţ dne, tedy 19. června Národním soudem mohly být souzeny pouze osoby české národnosti, které měly v době okupace významné postavení (prezident protektorátu, člen protektorátní vlády, člen Ústředního vedení vlajky, člen kuratoria pro výchovu mládeţe, člen organizace, jeţ aktivně spolupracovala s okupační mocí a někteří novináři a funkcionáři). Mimořádné lidové soudy měly své sídlo u krajských soudů. V případě nutnosti mohl senát lidových soudů zasedat kdekoliv v místě soudního obvodu. Senát byl pětičlenný a skládal se z předsedy senátu, který musel být občanským či vojenským soudcem z povolání a dalších čtyř soudců z lidu. Samotné řízení bylo ústní, přístupné veřejnosti a po celou dobu byl přítomen lidový soud. Podmínkou bylo, ţe rozsudek bude vynesen do třech dní. V případě, ţe by soud trval déle, musel být podstoupen řádnému soudu. Obţalovaný si mohl zvolit sám svého obhájce nebo mu byl na jeho ţádost soudem zajištěn. V případě, ţe tak neučinil, pak mu byl z moci úřední obhájce přidělen. Rozsudky byly zveřejňovány na veřejném zasedání soudu. Odsouzení byli popravováni zpravidla do dvou hodin po rozsudku (na výslovnou prosbu do tří hodin). Pokud byla soudem nařízena veřejná poprava, pak byla lhůta výkonu prodlouţena, nesměla však přesáhnout 24 hodin. V případě, kdy soud vynesl rozsudek smrti bez přítomnosti obţalovaného, měla být poprava vykonána do 24 hodin po dopadení odsouzeného. Na Slovensku byla zákonná činnost Národního soudu a okresních a lidových soudů na základě nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945 č.33/1945 Zb. Národní soud (sestávající ze sedmičlenného senátu) zřizoval lidové soudy a to tak, ţe v místě okresu byly okresní lidové soudy (skládající se z pěti členů, z nichţ předseda a náměstek museli být soudci z povolání) a v kaţdé obci s národním výborem byly vybudovány místní lidové 60 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

46 soudy. Místní lidové soudy neměly ve své pravomoci odsoudit k trestu smrti. Jejich působnost byla omezena na rozsudky do výše dvou let. Obţalovaní, kteří stáli před Národním nebo okresním lidovým soudem, si svého obhájce mohli vybrat ze seznamu Poverenectva Slovenské národní rady. Obţalované u místních lidových soudů nesměl obhajovat právník z povolání. V pravomoci soudu bylo, ţe v případě rozsudku trestu smrti měl soud ihned rozhodnout, jestli doporučuje milost či nikoliv. Pokud byla milost doporučena, pak byly veškeré podklady k případu předány předsednictvu Slovenské národní rady. Pokud nebyla soudem milost doporučena či nebyla udělena, trest smrti měl být vykonán. Dne 4. května 1947 skončila v Čechách platnost retribučních dekretů a všechny nedokončené případy byly podstoupeny řádným soudům. Na Slovensku tomu bylo o něco později a to 31. prosince Otevřené případy byly předány zvláštním senátům krajských soudů. Nedlouho nato byly ale retribuční soudy na celém území Československa opět uzákoněny a to Zákonem č.33/1948 Sb. ze dne Lidové soudy, jak tomu bylo původně, ovšem zákon nekopíroval. Byly zřízeny nové lidové soudy (jejichţ místo bylo pouze v sídlech krajských soudů), jimţ byly předány otevřené ţaloby. V období retribučních soudů bylo v Československu vyneseno celkem rozsudků. Trest smrti byl mimořádnými lidovými soudy uloţen více neţ 730 odsouzeným. V poválečné zemi byla velká nenávist ke zrádcům a některé rozsudky byly vyneseny na základě osobní odplaty. Velký vliv měly retribuční soudy i na politickou situaci po roce Osoby, které byly souzeny, ale i ty, jeţ obdrţely pouze obsílku, ztratily moţnost volebního práva. Tato skutečnost se odrazila na volebních výsledcích především v Praze. Bezpečnostní sloţky rozeslaly pozvánky před volbami přibliţně osobám a vítězství pak náleţelo Komunistické straně, která si do křesla primátora dosadila vlastního kandidáta. Na území republiky přišlo tímto způsobem o volební právo celkem 250 aţ 300 tisíc občanů. Květnové volby a vítězství komunistické strany měly neblahý vliv na další politické události. Ve jménu strany bylo po únoru 1948 zlikvidováno mnoho nepohodlných osob. Trest smrti se stal nástrojem vlády na zastrašení svého lidu. Komunisté si tímto způsobem upevňovali svou moc a Sovětský svaz postupně ovládal celé území Československa. Největší počet exekucí byl proveden zpočátku za vlády Klementa Gottwalda, kdy bylo nutné stanovit jasná pravidla a lid umlčet. V dalších letech počet odsouzených na smrt klesal. Ještě v dnešní době není známý přesný počet popravených politických vězňů, i kdyţ je pravděpodobné, ţe se jiţ nebude výrazně měnit. Uvedený seznam je poznamenán

47 i metodou výběru, jelikoţ u některých bylo těţké rozlišovat kriminální a politické trestné činy. Další otázkou bylo, do jaké kolonky zařadit popravené komunistické funkcionáře, kteří se sami stali oběťmi a byli popraveni, ale za jejich éry se podíleli na politickém teroru (např. Rudolf Slánský). To je důvodem, ţe se můţeme setkat s různými čísly na seznamech politických vězňů, která jsou 248 nebo 262 obětí totalitního reţimu 61. V obou seznamech jsou uvedeny osoby, jeţ byly odsouzeny za smyšlené trestné činy, ale i ty, které zaplatily svým ţivotem za protikomunistický odboj. Trestné činy, za které byli odsouzení popraveni, byly velezrada, vojenská zrada, špionáţ, vyzvědačství, návod k vraţdě, pokus o vraţdu atd. Poslední politický vězeň byl popraven v roce 1960 v pankrácké věznici, která se stala nejčastějším posledním místem pro odsouzené z politických důvodů Výkon trestu smrti 62 V první polovině padesátých let byla samotná exekuce nejčastěji prováděna oběšením na oprátce, coţ byl velmi krutý a nehumánní způsob. V ohledacích listech je uváděno, ţe popravení skonali na následky udušení. Oběti nezemřeli strhnutím vazu, coţ je při výkonu tohoto trestu běţné, ale zemřeli udušením, které trvalo 8-14 minut. Do počátku roku 1953 popravy vykonával jeden kat spolu se dvěma osobami z lidu na vnějších prostranstvích, přičemţ popraviště byly ve všech krajích. Od začátku roku 1953 byli zpravidla odsouzení k nejvyššímu trestu převáţeni do Prahy do speciálního oddělení Ústavu nápravných zařízení. V roce 1955 byla centrálně určena dvě místa výkonu (prakticky jiţ bylo prováděno dříve), kterými byly Praha a Bratislava a zároveň s tímto rozhodnutím byly zřízeny i popravčí cely. Termín, kdy měl být vězni ohlášen rozsudek a den výkonu byl sdělen Generální prokurou náčelníku Ústavu. Jeden den před popravou byl odsouzenec předveden a byl mu přečten rozsudek za účasti zástupce Generální prokury, náčelníka Ústavu nápravných zařízení, prokurátora a předsedy senátu (osoby, které byli účastníci řízení). Spolu s přečtením rozsudku mu bylo sděleno, ţe má zamítnutou ţádost o milost a ţe výkon popravy je určen na následující den za úsvitu. Dotaz na poslední přání vyslovoval zástupce prokury, přičemţ 61 Počet 248 obětí v knize Otakara Lišky: Vykonané tresti smrti Československo je uváděn počet a počet 262, resp. 227 v knize Adolfa Rázka: Seznamy popravených: Vykonané tresty smrti z politických důvodů od do LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

48 veškeré poţadavky byly zaprotokolovány. Poslední noc strávil odsouzený ve zvláštní cele, kde byl hlídán čtyřmi stráţníky. Dveře cely zůstaly po celou dobu otevřené a to z důvodu, aby se vězeň nepokusil o sebevraţdu či jiné sebepoškození. V posledních chvílích svého ţivota vězni převáţně trávili svůj čas u psaní dopisů nebo konali své poslední návštěvy. Na vyslovené přání je mohl navštívit i kněz. Třicet minut před popravou byl odsouzený přemístěn do suterénu pod nemocnicí. Toto místo bylo určeno pro jeho poslední chvíle. Pak byl předveden na silně osvětlené nádvoří ústavu. Poté se dostavila stejná skupina lidí, jako při čtení rozsudku spolu s lékařem a na přání odsouzeného i duchovním. Vězni byl zopakován rozsudek, za který byl odsouzen, a na pokyn prokurátora byla poprava vykonána. Po vykonané popravě podal kat hlášení a po patnácti minutách ohledal lékař tělo. Smrt hlásil prokurátorovi. Tělo mrtvého bylo přibliţně po půl hodině odvázáno z popravčího zařízení, bylo uloţeno do rakve a odvezeno na prosekturu k pitvě. Ve většině případů, se těla mrtvých převáţela na hřbitov v Ďáblicích, kde byla pohřbena. Vyskytly se ale i případy, kdy byla těla tajně zpopelněna Poválečné období z politického hlediska Vysocí představitelé vlády a ministerstva vnitra způsob popravy kritizovali. Nelíbila se jim především dlouhá doba před výkonem, dvojí čtení rozsudku, dlouhé noci odsouzených, které trávili se svými příbuznými a osoby popravčích, kteří byli dobrovolníci z lidu (odměna za popravu byla 600 Kčs, po měnové reformě 1953 Kč). Komunisté se cítili ohroţeni a nechtěli být lidem kritizováni. Je to patrné ze zprávy politického sekretariátu ze dne , která zní:...široký okruh osob se seznamuje s výkonem absolutních trestů. Především osvětlování nádvoří je viditelné ze sousedních obytných domů, vězňové ve vězeňské nemocnici, která je v blízkosti, mohou někdy sluchem sledovat výkon trestu, široký okruh příbuzných přichází do ústavu, vyhotovují se úřední listiny pro prosekturu a hřbitovní správu... Tím se vážně ohrožuje ochrana státního tajemství. Obavy byly vzápětí skryty v dalším znění zprávy, jak bylo uvedeno:...odsouzenému stále se stupňující duševní utrpení a odsouzený je k výkonu trestu zpravidla již předváděn v nenormálním duševním stavu LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

49 4.8. Trestní zákoníky na území Československa po roce 1918 Jak jsem jiţ uvedla, po vzniku Československa v roce 1918 zůstal v platnosti rakouský trestný zákon ze dne 27. května číslo 117/1852 ř.z. O zločinech, přečinech a přestupcích. Jeho platnost zaručoval zákon č.11/1918 Sb. Národního výboru československého ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého, kde bylo v článku 2 uvedeno: Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. 64 Nejvyšší trest byl v následných trestních zákonících upravován: Zákon č.91/1934 Sb. 65 Zákon o ukládání trestu smrti a doţivotních trestech ze dne 3. května roku 1934 opravňoval soudce ( 1) k volbě mezi trestem smrti a trestem těţkého ţaláře, který mohl být uloţen buď na doţivotí, nebo v délce trvání let Zákon č.130/1936 Sb. Tento zákon měnil a doplňoval zákon na ochranu republiky. Byl přijat dne 13. května Dle zákona se trestá vojenská zrada smrtí, jak je uvedeno v 1: Vojenská zrada se trestá: a) v případě 6 č. 2 zákona na ochranu republiky těžkým žalářem od pěti do dvaceti let nebo na doživotí, byl-li však viník podle svého veřejného postavení povinen uchovávati skutečnost, opatření nebo předmět, jež mají zůstati utajeny pro ochranu republiky v tajnosti, nebo byla-li mu taková povinnost výslovně uložena, hledíc na jeho služební nebo smluvní poměr, nebo týká-li se čin tajemství zvláště důležitého, nebo byl-li páchán po delší dobu 64 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č

50 nebo ve značném rozsahu nebo způsobem zvláště nebezpečným nebo za jiných okolností zvláště přitěžujících, trestem smrti Zákon č.86/1950 Sb. 67 Trestní zákon ze dne 12. července 1950, s účinností od 1 srpna 1950 stanovuje v 29: (1) Trest smrti se vykoná oběšením: v době zvýšeného ohrožení vlasti může být vykonán zastřelením. (2) Místo trestu smrti stanoveného v zákoně uloží soud trest odnětí svobody na doživotí nebo na patnáct až pětadvacet let, kdyby byl trest smrti vzhledem k osobě pachatele nebo k závažnosti polehčujících okolností nepřiměřeně přísný. (3) Těhotné ženě nelze uložit trest smrti: v takovém případě nastupuje místo trestu smrti stanoveného v zákoně trest odnětí svobody na doživotí. Za podmínek uvedených v odstavci 2 soud i místo tohoto trestu uloží trest odnětí svobody na patnáct až pětadvacet let. (4) Snížení trestů uvedených v odstavcích 2 a 3 je vyloučeno. Pachatelé mohli být odsouzeni k trestu smrti za 25 trestných činů, kterými byly především trestné činy proti vlasti (např. sabotáţ, velezrada) a trestné činy proti obraně vlasti (válečné škůdnictví, válečná zrada). Nejvyšší trest mohl být uloţen i za trestné činy proti ústavním činitelům, vojenské trestné činy a za vraţdu. U velkého počtu trestných činů bylo uloţení absolutní trest jedinou alternativou Zákon č.63/1956 Sb. Dne 23. prosince v roce 1956 byl vydán zákon č. 63, který byl novelizací zákona č.86/1950 Sb. Byly v něm zrušeny některé skutkové podstaty trestných činů, za které byli lidé odsouzeni v zákoně č. 86 k trestu smrti, a trest odnětí svobody na doţivotí byl nahrazen trestem odnětí svobody na 25 let. Další změnou bylo, ţe soudy nemusely ukládat jako 66 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Vykonané tresty smrti Československo , 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, s. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR č Trestní zákon č. 86/1950 Sb. Dostupný z WWW: <

51 jedinou alternativu trest smrti. Mimo nejvyššího trestu mohl být pachatel odsouzen i k trestu odnětí svobody na pětadvacet let, jak je uvedeno např. v č. 84 zákona 68 : Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán, Zákon č.64/1956 Sb. Spolu se zákonem č. 63 byl vydán zákon č.64/1956 Sb. s účinností od 1. ledna 1957 o trestním řízení soudním. Zákon stanovoval povinnost přezkoumat všechny rozsudky, kde byl uloţen nejvyšší trest ( 335, odst. 2). Dle 337 musel být předem sdělen výkon odsouzenému, dále byly stanoveny osoby, jeţ musely být popravě přítomny ( 338). V případě ţádosti o milost odsouzeného k trestu smrti muselo být informováno ministerstvo spravedlnosti ( 390) Zákon č.140/1961 Sb. Zákon č. 140/1961 Sb. nabyl platnosti dne 1. ledna V zákoně je stanoveno celkem 33 případů, kterými jsou např. válečná zrada ( 114), útok na veřejného činitele v případě, ţe bude pachatelem voják za branné pohotovosti nebo bojové situace ( 155), za trestné činy proti lidskosti genocida ( 259), válečná krutost ( 263), plenění v prostoru válečných operací ( 264), za která mohl být pachatel odsouzen k nejvyššímu trestu. Přesto se stal trest smrti výjimečným, coţ je stanoveno v ve znění: (1). Trest smrti může soud uložit jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký a a) uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti, nebo b) není naděje, že by na pachatele bylo možno trestem výchovně působit (2). Vojákovi, který takový trestný čin spáchal za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace, může soud uložit trest smrti také za podmínky, že takovým trestným činem byly 68 Zákon č.63/1956 Sb. [online]. Dostupný z WWW: < 69 Zákon č. 140/1961 Sb. [online]. Dostupný z WWW: <

52 zmařeny nebo podstatně ohroženy bojové akce nebo zvýšenou měrou ohrožena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru. (3). Trest smrti nelze uložit těhotné ženě ani osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin, nepřekročila osmnáctý rok svého věku Novela č.45/1973 Sb. 70 Novela (s účinností 1. července 1973) dala soudcům moţnost uloţit vedle trestu smrti i trest odnětí svobody na let. Výše uvedený 29 byl změněn vloţením odstavce 3 ve znění: (3) Místo trestu smrti může soud uložit trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jestliže považuje takový trest ke splnění účelu trestu za dostatečný Zákon č.175/1990 Sb. 71 Podstatnou změnu v Českém právním řádu přinesla novelizace zákona č.175/1990 Sb. Ze dne 2. května 1990, kterou se mění a doplňuje trestní zákon (s účinností 1. Července 1990) se výjimečným trestem stává: 29 Výjimečný trest (1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. Výše zmíněná novela trestního zákona č.175/1990 Sb. znamená pro Českou republiku zrušení trestu smrti. Nejvyšší trest byl taktéţ v roce 1991 zrušen ústavně. Trest je výslovně zakázán v Listině základních práv a svobod, článek 6 ve znění 72 : (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. 70 Novela č.45/1973 Sb, [online]. Dostupný z WWW: < 71 Zákon č.175/1990 Sb [online]. Dostupný z WWW:< 72 Usnesení předsednictva České národní rady a vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky č.2/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992 ve znění ústavního zákona č.162/1998 Sb

53 (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Zrušením trestu se Česká republika mezinárodně zavázala i ratifikací dne Protokolu č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je uvedeno: Článek 1 Zrušení trestu smrti Trest smrti se ruší. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven 73 Článek 2 umoţňuje státům stanovit trest smrti za činy, které byly spáchány v době války či bezprostřední hrozby války za pevně stanovených podmínek. Absolutně byl trest smrti vyloučen v Protokolu č. 13 této Úmluvy. Jak je v Protokolu uvedeno: Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol jsou přesvědčeny, že právo každého člověka na život je základní hodnotou demokratické společnosti a že zrušení trestu smrti je nezbytné pro ochranu tohoto práva a pro plné uznání nezadatelné důstojnosti všech lidských bytostí; Státy, které tento protokol podepsaly, jsou rozhodnuty učinit poslední krok ke zrušení nejvyššího trestu, čemuţ odpovídá Článek 1 Úmluvy Rušení trestu smrti: Trest smrti se zrušuje. Nikdo nesmí být odsouzen k takovému trestu ani popraven. Dle článku 2 jsou pak členské státy svým podpisem zavázány zákazem odstoupení od tohoto ustanovení a dle článku tři bez moţnosti výhrad. Protokol č. 13 vstoupil ve vztahu k České republice v platnost dne 1. listopadu Závazky, jeţ jsou obsaţeny v obou protokolech, nevyţadovaly provedení změn českého právního řádu. Na základě podepsání Protokolů č. 6 a 13 a v návaznosti na článek č. 10 Ústavy České republiky, kde je uvedeno: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného, použije se mezinárodní smlouva. není moţné znovuzavedení trestu smrti. 73 Úmluva o ochraně lidský práv a svobod [online]. Řím,4.I.1950, Dostupný z WWW: <

54 5. Statistiky, vlastní výzkum Pohledy na účelnost trestu smrti jsou rozdílné. Jeho zastánci si stojí za názorem odstrašujícího účinku. Tento důvod je ovšem vyvracen mnohými odborníky, kteří se otázkou účinku zabývají. Dalším argumentem je, ţe zločinec má být adekvátně potrestán ke svému vykonanému zločinu, tedy ţe vraţda nejde jinak potrestat neţ odnětím ţivota, čímţ se opět vracíme k Chammurapimu zákoníku a jeho rčení Oko za oko, zub za zub. Důvodem je i na ekonomické hledisko, kdy je argumentováno, ţe provedení popravy je levnější, neţ by byla zločincova doba strávená ve vězení. V neposlední řadě padají taktéţ názory, ţe hrdelní trest je nejlepší a nejdokonalejší ochranou před nebezpečnými delikventy. Oproti tomu odpůrci trestu smrti oponují jeho nemorálností, kdy se stát dopouští stejného zločinu jako delikvent. Dalším důleţitým faktem je nebezpečí justičního omylu, jelikoţ je zde nemoţnost návratnosti. Hypotéza 1: Záporný postoj k trestu smrti mají ţeny, jelikoţ jsou nositelkami ţivota. Hypotéza 2: Pracovníci sociální sféry jsou ve větší míře odpůrci trestu smrti. Hypotéza 3: Dělnické třída se spíše přiklání k nejvyššímu potrestání 5.1. Metodologie Při vlastním výzkumu jsem pouţila dotazník, který je jedním z nejběţnějších nástrojů pro sběr dat při různých průzkumech. Skládá se z několika otázek, jejichţ cílem je získat názory od respondentů. Je to jedna z ekonomičtějších metod průzkumu. Další výhodou dotazníku je výsledné zpracování dat, jeţ je v porovnání s jinými metodami jednodušší. Formu dotazníku jsem zvolila nejen z ekonomického hlediska, ale především z důvodu anonymity. Dotázaní respondenti měli kromě jasně daných odpovědí (ano či ne) i moţnost vyjádření se

55 5.2. Statistiky Postoj občanů k trestu smrti Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. provedlo v roce 2009 průzkum na téma postoj občanů k trestu smrti. Hlavní otázka, zdali má či nemá v naší republice být trest smrti je kaţdoročně zkoumáno jiţ od roku Z výsledků je zřetelné, ţe 62% dotázaných respondentů je pro trest smrti, z toho 26% bylo pro odpověď, ţe má rozhodně existovat a 36% ţe má spíše existovat. Proti trestu smrti je 31% dotázaných občanů (10% rozhodně nemá existovat a 21% spíše nemá existovat). 7% dotázaných odpovědělo nevím. Z provedené analýzy bylo taktéţ zjištěno, ţe pro trest smrti se vyslovují převáţně občané, kteří mají špatnou ţivotní úroveň 37%. Dále byla provedena i analýza na základě

56 politického zaměření, která ukázala, ţe celkem 45% (z uvedeného grafu) potencionálních voličů Komunistické strany se rozhodně vyslovují pro trest smrti. 74 Jak jiţ bylo řečeno, veřejné mínění na otázku trestu smrti je zkoumáno od roku Následný graf znázorňuje procentuální postoj odpůrců či zastánců trestu smrti v časovém rozmezí od roku 1992 do roku Stoupenci versus odpůrci trestu smrti Časová řada v letech v % Z grafu je patrné, ţe ačkoliv je stále více jak polovina dotázaných respondentů pro trest smrti, procentuální počet odpůrců roste. V roce 1992 bylo pouhých 13% proti nejvyššímu trestu a v roce 2009 je evidováno 31% Postoje občanů k trestu smrti [online]. Dostupný z WWW: < 75 Postoje občanů k trestu smrti [online]. Dostupný z WWW: <

57 5.3. Vlastní výzkum Cílem v této části práce je zjistit pohled dotázaných respondentů na otázku trestu smrti a porovnání výsledků s uveřejňovanými daty Centra pro výzkum veřejného mínění, jakoţ i porovnání následujících hypotéz s výsledky vlastního průzkumu Znovuzavedení trestu smrti Celkem 71% respondentů se vyslovuje pro trest smrti. V porovnání s průzkumem Centra pro výzkum veřejného mínění (viz příloha č. 3) se výsledek přibliţuje názorům společnosti devadesátých let. Z výsledků průzkumu jsem provedla ještě další analýzy, jejichţ výsledky jsem převedla do následujících grafů

58 Názor na trest smrti dle pohlaví Dle pohlaví není patrný zásadní rozdíl v názoru na trest smrti. Z celkově dotázaných 107 respondentů je 36% muţů a 35% ţen pro trest smrti, odpůrců je 6% muţů a 10% ţen a lidí, kteří neví je 6% muţů a 7% ţen

59 Názor na trest smrti dle věkové hranice Nejvyšší počet dotázaných pro trest smrti je ve věku let (24 muţů a 23 ţen). V této věkové kategorii je i nejvíce dotázaných, kteří jsou odpůrci nejvyššího trestu (5 muţů a 7 ţen). Druhou nejvyšší kategorií s kladnou odpovědí pro trest smrti jsou dotázaní ve věku let. Zde převládá i odpověď nevím (3 muţi a 4 ţeny)

60 Názor na trest smrti dle společenské vrstvy Nejvyšší počet, celkem 80% dotázaných, kteří se vyslovili pro znovuzavedení trestu smrti jsou pracovníci sociální správy (79% dělnické třídy, 62% studenti gymnázia a 56% studentů vysoké školy). Odpůrců trestu se nachází nejvíce na vysoké škole 33%. Ostatní tři skupiny jsou celkem vyrovnané studenti gymnázia 12%, pracovníci sociální správy 13% a dělnické třída 12%

61 Činy, které by společnost trestala smrtí Nejvíce dotázaných by trest smrti udělovalo za vraţdu 50%. Na druhém místě s 41% je pouze opakovaná vraţda. 13% respondentů je názoru, ţe trest smrti náleţí za zabití a 11% by odsoudilo k hrdelnímu trestu zločiny znásilnění (dětí). Dalšími jmenovanými trestnými činy bylo: týrání dětí, opakované zneuţití dítěte, psychické a fyzické týrání a velezrada vůči lidstvu Názor na styl popravy 61% dotázaných zastává názor, ţe poprava by měla být neveřejná. Oproti tomu 14% respondentů je pro popravu veřejnou a 25% se nevyjádřilo