Obecná mikrobiologie. Bakterie Viry Paraziti Houby

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Obecná mikrobiologie. Bakterie Viry Paraziti Houby"

Jitka Brožová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Obecná mikrobiologie Bakterie Viry Paraziti Houby

2 Bakterie jednobuněčné mikroorganismy velikosti 0,5 40 x 10-6 m většinou viditelné po obarvení ve světelném mikroskopu patří mezi prokaryota mikroorganismy s primitivnější stavbou buňky, bez jaderné membrány (tzv. nepravé jádro) množí se příčným dělením z jedné mateřské bakterie vznikají dvě dceřinné, které jsou přesnou kopií mateřské buňky většinou jsou schopné růst nezávisle na hostiteli, protože mají vlastní metabolismus této schopnosti bakterií využíváme v jejich diagnostice pokoušíme se je kultivovat na umělých kultivačních médiích - tekuté nebo tuhé půdy obsahující celou řadu látek nezbytných pro růst a množení bakterií (aminokyseliny, sacharidy, vitaminy aj.) ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 2

3 Velikost, tvar a uspořádání bakterií Velikost: 0,2-60µm Tvar: koky, tyčinky Uspořádání: Koky: dvojice, tetrády, shluky, řetízky, Tyčinky: řetízky, vlákna, větvení, palisády Obr. Tvar a uspořádání koků ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 3

4 Tvar a uspořádání tyčinek rovných prohnutých a spirálovitých ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 4

5 Barvitelnost bakterií R. Koch: barvení anilinovými barvami Hans Christian Joachim Gram ( ): rozdělení bakterií do dvou skupin na základě schopnosti či neschopnosti obarvených buněk podržet si barvivo v přítomnosti alkoholu nebo acetonu Barvení dle Grama: V (krystalická violeť) L (Lugolův roztok) A (aceton) K (karbolfuchsin) Grampozitivní (modré) Gramnegativní (červené) ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 5

6 G+ koky a tyčinky ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 6

7 G+ sporulující tyčinky ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 7

8 G- koky a tyčinky ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 8

9 Jiné druhy barvení Dle Ziehl-Nielsena - acidorezistentní tyčinky rodu Mycobacterium fluorescenční barvení -Mcb, virologie... speciální barvení na spóry, pouzdar, granula, bičíky barvení dle Giemsy (průkaz trichomonád-mop) ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 9

10 Cytoplasmatická membrána Buněčná stěna Extracelulární polymery Bičíky Pili (fimbrie) Cytoplasma a struktury v ní uložené: Nukleoid Ribosomy Plasmidy Inkluse Bakteriální sóry Stavba bakteriální buňky ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 10

11 Cytoplasmatická membrána ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 11

12 Buněčná stěna ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 12

13 ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 13

14 Pouzdro, slizová vrstva ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 14

15 Nukleoidy, plazmidy ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 15

16 Spóry Clostridium tetani ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 16

17 Metabolismus bakterií Je vysoce intenzivní Autotrofní buňky (potřebují anorg. látky, CO2, světlo) Heterotrofní buňky (vyžadují látky anorg. i ogranické) Zdroj dusíku, uhlíku, soli řady prvků (Na, K, P, S, Ca, Mg...) Růstové faktory (vitaminy, koenzymy, aminokyseliny, složky NK, séra, krve Hlavním zdrojem energie jsou cukry ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 17

18 Vztah bakterií ke kyslíku aerobní (př. Vibrio, Bordetella) anaerobní (př. Clostridium, Bacteroides, Treponema pallidum) fakultativně anaerobní (většina lékařsky významných bakterií) mikroaerofilní (nižší koncentrace 0 2, př. Campylobacter) kapnofilní (vyšší koncentrace CO 2, př. meningikoky, gonokoky) ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 18

19 Růst a množení bakterií množení příčným dělením doba potřebná k rozdělení (generační doba) -v průměru 30 minut, Mycobacteria až 10 hodin k růstu potřebují: dostatek vhodných živin tzv. růstové faktory vhodnou koncentaci plynů v atmosféře vhodnou teplotu vhodné ph vhodný osmotický tlak využíváme při kultivaci bakterií ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 19

20 Růstová křivka bakterií ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 20

21 Viry mnohem menší než bakterie ( nm) jsou tvořeny nukleovou kyselinou, event. ještě obalem na rozdíl od bakterií nemají enzymy, které by jim umožňovaly vlastní metabolismus mohou žít a množit se pouze z živých buňkách hostitelského organismu, jejíhož enzymatického vybavení využívají ke svému množení. Proto se označují jako tzv. nitrobuněční parazité virové geny řídí a mění aktivitu hostitelské buňky. Ta vytváří virové částice, které se pak sestavují v buňce do nových virových partikulí z jednoho viru vzniká až tisíc nových virových částic - ty se z buňky uvolňují, šíří se v hostiteli a napadají další buňky - hostitelská buňka zaniká virové nákazy se tedy šíří mnohem rychleji než bakteriální infekce ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 21

22 Parazité parazitární onemocnění jsou rozšířena zejména v teplém podnebném pásmu, kde způsobují vážná, život ohrožující onemocnění v našich klimatických podmínkách - převážně mírný průběh význam parazitárních onemocnění však v našich podmínkách stoupá: zejména díky cestovnímu ruchu (onemocněním cestovatelů) více ohroženi jsou také lidé s hlubokým deficitem imunity, pro které parazitární onemocnění (ale v podstatě i ostatní nákazy) bývají často smrtelné parazité jsou různě velcí živočichové od mikroskopických po několikametrové většina parazitů prodělává složitý životní cykus, který zahrnuje několik hostitelů včetně člověka parazity dělíme do tří základních skupin: ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 22

23 prvoci (jednobuněční) např. améby, trichomonády, toxoplasma, plasmodia červi např. tasemnice, roupy, škrkavky členovci: 3a) prostí trapiči člověka např. zákožka svrabová 3b) přenašeči bakterií, virů, prvoků (mouchy, komáři, klíšťata aj.) ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 23

24 Houby jednobuněčné (kvasinky ) x vláknité (plísně) většina hub existuje v přírodě jako saprofyté (živí se zplodinami makroorganismu, nepoškozují jej) u osob s oslabenou imunitou však často způsobují závažná systémová onemocnění (tzv. oportunní mykózy) Onemocnění mykózy: povrchové: postihují povrchovou vrstvu kůže a kožní adnexa (vlasy, nehty) podkožní: postihují podkožní tkáně, vzácně může dojít k rozsevu do organismu systémové (hluboké): postihují vnitřní orgány, zejm dýchací trakt (pneumonie). ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 24

25 Patogenita mikroorganismů nepatogenní: makroorganismu (člověku, zvířeti) neškodí, tj. nemají schopnost vyvolat onemocnění, mohou osidlovat povrchy lidského těla (tzv. komenzálové) patogenní: hostitele poškozují přímo svojí přítomností nebo produkcí toxických látek mají tedy schopnost vyvolat onemocnění podmíněně patogenní: hostiteli škodí pouze za určitých okolností: při narušení obranyschopnosti hostitele - jiným onemocněním (cukrovka, nádorová onemocnění) - podáváním léků (antibiotika, cytostatika, imunosupresiva) - těžkými operacemi, transplantacemi zanesením mikrobů z pro ně charakteristické lokality ( např. z kůže, ze střeva) do lokality jiné: (při operaci, zaváděním umělohmotných katetrů, kloubních náhrad, náhrad srdečních chlopní aj.) ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 25

26 Nepatogenní mikroorganismy. Normální mikroflóra člověka. dočasná či trvalá kolonizace kůže a sliznic určitými mikrobiálními druhy zde se tyto druhy vůči hostiteli jako patogeny nechovají v jiných lokalitách se mohou uplatnit jako podmíněné patogeny (záněty močového měchýře, pneumonie, endokarditidy ) za normální mikroflóru se považují jen některé bakterie, event. kvasinky, nikdy ne viry (pro jejich intracelulární parazitismus) Význam normální mikroflóry: syntéza vitamínů B a K v tlustém střevě, štěpení potravy brání růstu jiných, patogenních druhů pouhou svojí přítomností nebo svými metabolickými produkty ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 26

27 Patogenní mikroorganismy patogenita - schopnost mikroorganismů poškodit makroorganismus (způsobit onemocnění) vázána na určitý druh antropopatogenní zoopatogenní antropozoopatogenní virulence míra patogenity: u jednotlivých mikrobiálních druhů různá dána množstvím faktorů patogenity, které vytvářejí určitý mikrobiální kmen vysoce virulentní kmen snadno proniká do organismu a poškozuje jej i při velmi malé infekční dávce ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 27

28 Faktory patogenity invazivita schopnost mikrobů pronikat do tkání hostitele, množit se v nich a poškozovat jejich funkci svojí přítomností a produkty svého metabolismu pouzdro vrstva polysacharidů nebo bílkovin vně buněčné stěny, která chrání bakteriální buňku před působením různých antimikrobiálních činitelů, před fagocytózou adherenční chopnost schopnost mikrobů navázat se na receptory slizničních buněk, z nichž pak nemohou být odstraněny samočistícími mechanismy spóry stádium životního cyklu mikroorganismu, do kterého přechází, zhoršují-li se životní podmínky pro vegetativní formu. Po navození vhodných životních podmínek spóra vyklíčí ve vegetativní buňku. toxicita schopnost mikrobů produkovat látky toxických vlastností (botulotoxin, tetanický toxin, záškrtový toxin, enterotoxin ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 28

Podobné dokumenty

Úvod do mikrobiologie

Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie