Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga

Transkript

1 Projekt oblasti podpory OP VK Další vzdělávání Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga Iva Dvořáková Ivana Pernicová metodika přednášky

2

3 Délka workshopu: 8 hodin, předpokládaná struktura: bod 1 0,5 hod, bod 2 1,5 hod, bod 3 6 hodin (jde především o praktickou dílnu) 1. Seznámení s účastníky základní informace o účastnících a jejich motivacích, už s využitím techniky dramatické výchovy (práce ve dvojicích) Důležitý předpoklad pro další práci. Krátký, ale jasný vstup do tématu. 2. Teoretický blok a) Definice dramatické výchovy a důvody jejího prolínání do muzejních programů Dramatická výchova vychází z dětské přirozenosti a hravosti. Jejím základním principem je jednání v rolích (na různé úrovni) v modelové situaci. Muzejní programy chtějí být zajímavé a použití DV je pro ně vítaným zpestřením. Výhodou jejího použití je: dítě je aktivní, DV podporuje představivost, má široké uplatnění a nabízí velké množství použitelných technik a umožňuje dítěti vcítit se do aktérů různých dějinných událostí a dějů. Má však i svoje omezení: nabízí subjektivní pohled, její využití je někdy organizačně složité a jsou náročné na dovednosti pedagoga muzejníka. b) Pedagogické minimum věková charakteristika a jak ji respektovat při přípravě programu. Použití metod DV úzce souvisí s věkem aktérů. Děti předškolního věku a mladšího školního věku upřednostní raději pohybové aktivity a budou méně mluvit. Děti staršího školního věku a středoškoláci dají přednost spíše verbálním aktivitám, dospělí také. Nicméně do rolí dokáží vstupovat všechny uvedené skupiny. Je třeba však vzhledem k věku uvažovat o vstupních motivacích i o řazení jednotlivých kroků za sebou. c) Druhy muzejních programů, v kterých lze využít principy dramatické výchovy. Vzhledem k vývoji do budoucna potřebujeme naučit chodit návštěvníky do muzea pravidelně. Je vhodné nabízet různé programy, které pracují také s různými metodami, aby vždy mohl návštěvník v muzeu objevit něco nového při každé návštěvě. Je proto vhodné, aby muzea nabízela programy na míru školám ty by měly vycházet především ze stálých expozic a depozitů. Nelze ale podcenit ani příležitostné krátkodobé programy související s krátkodobými výstavami (i ty mohou být připravovány na míru návštěvnickým skupinám). Dalším typem jsou programy vycházející z expozic, které nejsou na míru školám, ale vycházejí spíše z osobností a zájmů jejich autorů. Někdy je však obtížné získat na tyto programy dostatečný počet zájemců z řad veřejnosti. Důležité jsou programy pro skupiny rodičů s dětmi (např. o sobotách) či pro zájmové skupiny. d) Možnosti struktury programu pomocí principů dramatické výchovy. Klíčovou záležitostí programů s využitím principů DV je většinou silný příběh, který udržuje zájem po dobu celého programu. Základní struktura je tato: motivace a uvedení do programu, hlavní činnost, závěr. Doporučená délka programu je cca 1,5 hodiny (2 vyučovací hodiny), ale u mladších dětí (předškolní) lze pracovat s kratším časem, u starších i s delším, lze připravit program na celé dopoledne (4-6 vyučovacích hodin). Konkrétní struktura vychází z cíle, ke kterému směřujeme. Při přípravě programu je vhodné postupovat logicky, např. podle tohoto jednoduchého systému otázek: Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 3

4 Pro koho? (věková kategorie moje zkušenost s věk. kategorií, konkrétní škola, zájmová skupina) Proč? (zvýšit návštěvnost muzea, nabídnout škole program dle RVP,ŠVP, zajímá nás osobně téma, které chceme zpracovat, aktuální výročí, aktuální výstava) Kde? (posoudit vhodný prostor vzhledem k počtu dětí, tématu, dodržet nepřenositelnost programů z muzea jinak měly vycházet z jedinečnosti prostoru) Kolik máme času? (určit dobu trvání programu) Posoudit dostatek materiálu? (dostupnost informací, knihy v muzejní knihovně, konzultace s historiky, kopie) Jakou zvolím strukturu? Příběh? příběh konkrétní historické postavy průvodce historickým časem příběh fiktivní postavy průvodce historickým časem hledání neznámé historické postavy nashromážděním informací se dozvíme jméno postavy postupné seznamování s historickou událostí od obecných informací ke konkrétním příběh z dějin každodennosti postava, která nehýbe zásadně dějinami (Angelo z Florencie) slouží jako vodítko, průvodce časem, když chci pouze ukázat na charakteristiku doby, výhoda, že může být zčásti fiktivní, můžu domýšlet věci příběh exponátu a jiné Jaké použiji techniky DV a proč? - volba vhodných technik, dle zvoleného tématu, svých schopností, věkové kategorie Začátek a konec? - jakou technikou začnu /nastolení příběhu, přeladění/ a skončím, licence dle charakteru, ale i nálady skupiny Praktické rady pro tvorbu programu s použitím DV Volte jednoduchá a krátká cvičení na úrovni simulace. Nebojte se vstupovat do role. Často je vhodné použít rekvizitu nebo i skutečný hmotný pramen (či jeho repliku). Je dobré pracovat s písemnými a ikonografickými prameny pro budování věrohodnosti situace. Často hraje pro motivaci žáků velkou roli tajemství máme možnost přemýšlet nad něčím, co vlastně nikdo přesně neví. Nebojte se přerušit hru. Hraní rolí je vhodné pro dějiny každodennosti. Velmi dobře se improvizují situace rodin v rozhodující chvíli, tzv. na pozadí dějinných událostí. Velice působivé jsou slovní či pohybové montáže. Pro hraní rolí je velmi důležitá organizace prostoru pro práci a pro předvádění. Je klíčové pracovat soustředěně a respektovat druhé. Stanovit pravidla pro předvádění a pro evaluaci a dodržovat je. Pracujeme-li ve skupinách, učitel obchází skupiny. Nebojte se zastavit hru. Účinným způsobem jsou zpočátku živé obrazy. Dáváme si pozor, abychom uměli rozlišit, kdy je evaluace vhodná hned a kdy je třeba ponechat určitý čas na doznění situace. Při evaluaci nehodnotíme herecké výkony. Žák není herec, ale hráč. e) Diskuse Očekáváme diskusi nad teoretickými otázkami, ale krátkou. Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 4

5 Praktický blok a) Princip hry jako přirozenost návštěvníků Základním principem DV je hra v našem případě hra na minulost. Oživujeme předměty, postavy z minulosti. Jak říkají Britové Obouváme si cizí boty. To je atraktivní i pro dospělého. Člověka zajímají osudy dalších lidí. b) Role a vstupy do rolí. Hraní rolí je výchovná a vzdělávací metoda, která vede k plnění osobnostně rozvojových i věcných cílů prostřednictvím navození a přípravy, rozehrání a reflexe fiktivní situace s výchovně hodnotným obsahem. Tato situace se uskutečňuje prostřednictvím hry hráčů, zastupujících svým chováním a jednáním více či méně fiktivní objekty (zejména osoby), včetně možnosti hrát v různé míře autenticity i sebe samého. Josef Valenta, Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. 3 úrovně vstupování do rolí: a) SIMULACE Hra na já ve fiktivní situaci - hráč jedná za sebe v jiné situaci, reaguje v rámci fiktivní situace, co bys dělal, kdyby., představ si, že Hra na já v reálné možné situaci - projevuji postoj, činím rozhodnutí, ale jsem stále ve své kůži, já kdybych se musel rozhodnout Hra na já ve fiktivní (nemožné) situaci - já vládcem vesmíru Hra na já v kabátě experta - já vím, to co druzí ne, znám, ale stále to jsem já JÁ JAKO b) ALTERACE Hráč v roli postavy - hráč na sebe berou jinou roli, já v roli učitele, baletky, farmáře., přejímá atributy postavy - emoce v obličeji, typické konání, typické jednání pro postavu, lze využít i náznakový kostým;pohybujeme se stále v rovině typologie, hledáme typické znaky pro ztvárnění postavy. KRÁL c) CHARAKTERIZACE Hra na já, když žiji postavou či postava ve mně - vciťuji se do postavy, hledám a zkoumám její psychické charakteristiky, což se v rámci hry projevuje ve vnějších projevech postavy a v prožitku hráče,hráč hledá vnitřní motivace, věrohodnost, odhlíží od já. Jde o nejnáročnější vstupování do rolí. KAREL IV. Do rolí vstupují i pedagogové v rámci programu. Pro ně britská dramatická výchova popsala několik obzvláště vhodných možností : Autorita všechno vím, plášť experta, Člen gangu jsem jeden z vás, Bezmocný poraďte mi prosím, Ten, kdo nebyl přítomen Nevím, řekněte mi, Ďáblův advokát jsem v opozici, vybízím. Pro vstupování do rolí je možnost využití kostýmu, rekvizit a lze ji použít v kterékoliv části programu. Učitel se nejčastěji pohybuje na úrovni charakterizace. Techniky a postupy založené na hře v roli vhodné pro muzejní programy: Živý obraz - též nehybný obraz, stronzo, fotografie terminologická nejednotnost, jde o zachycení určitého okamžiku Pantomima - pohybová sekvence bez mluvení, používat ji mohou jednotlivci i skupiny Alej ulička svědomí. Skupina, dvě řady proti sobě, vzdálenost alespoň 1,5m, uličkou prochází postava, všichni jsou jejími myšlenkami, přáteli dle domluvy Dabing - dvojice, 1. hraje pantomimicky a mlčí, 2. za něj mluví Imaginativní hra - jednotlivci, domýšlení příběhu předmětu, kostýmu, rekvizity. V roli i mimo roli. Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 5

6 Horké křeslo - celá skupina, 1přijme roli, ostatní mu kladou otázky. Varianty: jde o důležité rozhodnutí, skupina = hlasy svědomí, přátel Monology - (verbální sóla). Jednotlivci,vnější projev, zveřejněná vnitřní řeč, celá škála možností. Zaslechnutá řeč - skupina, jednotlivci, 1 slyší to, co má být skryto očím jeho či někoho jiného a pak o tom dává zprávu. Účastník by měl po workshopu mít představu o definici DV, jejích možnostech využití v muzejních programech a alespoň minimální zkušenost se vstupováním do rolí. d) Materiálově-věcné metody (kostým, loutka, exponát, rekvizita, obraz, apod.) Zde je celá řada možností záleží na vynalézavosti lektora (pedagoga). Použít lze v podstatě cokoliv záleží opět na cíli. e) Graficko-písemné metody (doplňovačky, nedopsané dopisy, skryté informace, apod.) Nejčastěji jsou to deníky, dopisy, letáky, mapy, obrazy, seznamy, životopisy a podobně. Často se tyto záznamy mohou sdružovat do technicky složitějších možností. Příkladem nám může být tzv. role na zdi. Do lidské siluety se píše charakteristika postavy dle dohodnutých pravidel f) Vedení konkrétního programu Úkol pro skupiny účastníků: Připravit program s tématem, které najdeme v expozicích muzea Vybrat věkovou kategorii. Zvolit téma, najít linku příběhu. Zvolit vhodné techniky. Skupiny pracují samostatně. Měly by mít cca 45 minut času. Pak výsledky své práce prezentují. Jinou možností je odevzdat lektorům písemnou přípravu programu, ten jej projde a pošle evaluaci (to je ale krajní možnost). Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 6

7 Seznam literatury: Oblast dramatické výchovy MACKOVÁ, S. Dramatická výchova ve škole. Brno: DIFA JAMU, s. ISBN MACKOVÁ, S. Dramatická výchova. Brno: JAMU, s. ISBN MACHKOVÁ, E. Základy dramatické výchovy. Praha: SPN, s. ISBN neuvedeno. MACHKOVÁ, E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her a improvizací. Praha: ARTAMA, s. ISBN MORGANOVÁ, N.; Saxtonová, J. Vyučování dramatu. Hlava plná nápadů. Praha: SDV, s. ISBN NEELANDS, J.; GOODE, T. Structuring drama work. A handbook of available forms in theatre and drama. Cambridge: University press, 1990, s. ISBN ISBN PAVLOVSKÁ, M. Komunikace a řešení problémových situací ve škole pomocí metod tvořivé dramatiky. Brno: MSD Brno, s. ISBN ULRYCHOVÁ I. Drama a příběh. Plánování dramatu. In Tvořivá dramatika,2004, roč. 15, č ISSN VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Strom, s. ISBN WAY, B. Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. Praha: ISV, s. ISBN LABISCHOVÁ,D.,GRACOVÁ, B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu, Repronis, Ostrava s. ISBN MAYER, U., PANDEL, J.H., Schneider, G. Handbuch methoden im Geschichttsunterricht. Schwalbach/Ts.: Wochenschau Verlag s. ISBN PANDEL, J.H. Quellen interpretation. Die schriftliche Quelle im Geschchtsunterricht. Schwalbach/Ts.: Wochenschau Verlag s. RODRIGUEZOVÁ, V. Projektové vyučování dějepisu možnosti využití historických pramenů. In Acta musealia, suplementa Sborník příspěvků z konference Muzeum a škola aneb Nebojte se muzea. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně s ISSN STRADLING, R.: Jak učit evropské dějiny 20. století, MŠMT, Praha 2003 ke stažení na stránkách MŠMT. STRADLING, R.: Multiperspektivita ve vyučování dějepisu: příručka pro učitele, MŠMT, Praha 2004, ke stažení na stránkách MŠMT. Oblast didaktiky dějepisu ČAPEK, V. a kol., Didaktika dějepisu I. Praha: SPN, s. ISBN neuvedeno ČAPEK, V. a kol,. Didaktika dějepisu II., Praha: SPN s. ISBN neuvedeno JULÍNEK, S. Úvod do teorie a praxe výuky dějepisu. Brno, 1995 Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 7

8 Příloha 1: Zápis pro účastníky workshopu: Techniky a postupy dramatické výchovy vhodné pro využití v muzejních programech Techniky a postupy založené na metodě hry v roli Pohybové Živý obraz (též nehybný obraz, stronzo, fotografie terminologická nejednotnost) Zastavený pohyb, fotografie, zachycení určitého okamžiku Pantomima Pohybová sekvence bez mluvení Jednotlivci i skupiny Narativní pantomima Pohybová sekvence podle vyprávění vedoucího (tzv. sidecouching) Vhodná pro malé děti (do 4. třídy) Verbálně-zvukové Dabing Dvojice, 1 hraje pantomimicky a mlčí, 2 za něj mluví Imaginativní hra Jednotlivci, domýšlení příběhu předmětu, kostýmu, rekvizity. V roli i mimo roli. Monology (verbální sóla) Jednotlivci,vnější projev, zveřejněná vnitřní řeč, celá škála možností. Horké křeslo Celá skupina, 1přijme roli, ostatní mu kladou otázky. Varianty: jde o důležité rozhodnutí, skupina = hlasy svědomí, přátel Zaslechnutá řeč Skupina,jednotlivci, 1 slyší to, co má být skryto uším jeho či někoho jiného a pak o tom dává zprávu. Kombinované pracují s pohybem i zvukem Alej ulička svědomí Skupina, dvě řady proti sobě, vzdálenost alespoň 1,5 m, uličkou prochází postava, všichni jsou jejími myšlenkami, přáteli dle domluvy Improvizovaná scéna Sehrání scény v plné rolové hře Většinou skupiny do 6 nebo dvojice, připravená (domluvená) nebo bez přípravy Graficko-písemné Role na zdi Do lidské siluety se píše charakteristika postavy dle dohodnutých pravidel Deníky Dopisy Letáky Mapy Obrazy Seznamy Životopisy Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 8

9 Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga 9

10 Metoda a techniky dramatické výchovy a jejich využití v práci muzejního pedagoga metodika přednášky Mgr. et MgA. Iva Dvořáková a MgA. Ivana Pernicová Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, Hradec Králové 1 tel.: , opvk@muzeumhk.cz