Role občanské společnosti v rozvojové spolupráci

Transkript

1 A network of independent policy centres in Central and Eastern Europe and Central Asia Role občanské společnosti v rozvojové spolupráci I s málem peněz dokáží české neziskové organizace mnoho Věra Řiháčková 1 Česká republika má zavedený a účinný systém rozvojové spolupráce 2 a samostatně stojící transformační spolupráci, která se zaměřuje na lidská práva a podporu demokracie prostřednictvím aktérů občanské společnosti v cílových zemích. Česká občanská společnost je jedním z hlavních aktérů, pokud jde o provádění rozvojové spolupráce, a má jedinečné postavení v transformační spolupráci. Rozvojová spolupráce Česká republika se v polovině 90. let 20. století opět etablovala jako dárcovská země, ale subjekty odpovědné za rozhodnutí a provádění této politiky vykazovaly značnou roztříštěnost. Po reformě, která proběhla v období a byla zcela dokončena na počátku roku 2012, se celý institucionální systém ustálil a ústřední úlohu v koordinaci a rozhodování začalo hrát Ministerstvo zahraničních věcí (MZV), respektive jeho Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci a Česká rozvojová agentura coby prováděcí orgán spravovaný ministerstvem 3. Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci 4 působí jako poradní orgán MZV a zajišťuje koordinace s dalšími ministerstvy a občanská společnosti zde působí v roli pozorovatele 5. V roce 2010 byly přijaty hlavní dokumenty, které potvrdily závazky a cíle České republiky v oblasti rozvojové spolupráce. Jedná se o zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů a o Koncepci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období Autorka je seniorní výzkumnou pracovnicí v Institutu pro evropskou politikou EUROPEUM. Ráda by poděkovala všem respondentům, kteří k výzkumu velkoryse přispěli svým časem a cennými informacemi, zejména Sabině Dvořákové (DEMAS), Janě Miléřové (FORS), Janu Mrkvičkovi (PIN), Martinu Náprstkovi (ČRA), Marku Svobodovi (PIN), a dále těm, kdo poskytli cenné připomínky k dřívější verzi této studie. 2 Humanitární pomoc spadá do stejné rozpočtové kapitoly s roční alokací přibližně 73 milionů CZK a do stejné institucionální struktury, přičemž Česká rozvojová agentura v tomto ohledu funguje jako prováděcí orgán. 3 Podrobné údaje viz (Sládkova, 2011). 4 Česká rozvojová agentura a Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci byly založeny v lednu Občanská společnost je zastoupena českým Fórem pro rozvojovou spolupráci (FORS), což je platforma organizací rozvojové spolupráce a subjektů občanské společnosti. 6 Existují rovněž odvětvové strategie, jako jsou Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání , Strategie mnohostranné rozvojové spolupráce ČR na období , atd.; občanská společnost měla pro jejich vypracování zásadní význam. Update of the current status of implementation of international/bilateral trade regimes with ODA recipients and the current role of civil society and private sectors as development actors in the new EU Member states This project is funded by the European Union

2 Výše oficiální rozvojové pomoci (ORP) ČR představovala v roce 2012 v relativním vyjádření 0,11 % HND a je jisté, že v roce 2015 nedosáhne úrovně 0,33 % HND, jak je uvedeno v závěrech Rady EU z roku Celková částka přidělená na dvoustrannou spolupráci byla na období zmrazena. Přesto však na rozdíl od většiny zemí EU a navzdory hospodářské krizi se celková výše ORP České republiky mírně zvyšovala, a to díky zvyšování rozpočtu na mnohostrannou spolupráci. Dvoustranné rozvojové projekty, které se zaměřují na prioritní země 7, budou v období pracovat s ročním rozpočtem 396,5 milionu CZK, přičemž dalších 56 milionů CZK je vyčleněno na tuzemské činnosti, např. na podporu globálního rozvojového vzdělávání, budování kapacit a networkingu v rámci české občanské společnosti, posílení platforem organizací a přípravu českých učitelů pro mise v cílových zemích. Z této rozpočtové linie se podporují i rozvojové aktivity českých krajů a obcí v cílových zemích. Tato rozpočtová kapitola rovněž zahrnuje 28 milionů CZK určených na podporu trojstranných projektů českých organizací a subjektů, tj. na spolufinancování projektů ve většině financovaných ze strany EU nebo projektů, jež se uchází ve výběrových řízeních EU 8. Podle hodnotící zprávy Českého fóra pro rozvojovou spolupráci (FORS, 2012) byly v roce 2011 české nevládní organizace odpovědné za provádění 34 % rozpočtu určeného na dvoustranné rozvojové projekty ve srovnání s 37 % na straně podnikatelského sektoru. Prostředky z rozpočtu na dvoustranné projekty se rozdělují prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a grantů. Zadávání veřejných zakázek je upraveno zákonem a takto získané prostředky obvykle pokrývají 100 % nákladů na projekt, přičemž podmínky a cíle projektu jsou v plném rozsahu definovány Českou rozvojovou agenturou. U grantů se obvykle vyžaduje spolufinancování a projekty se vybírají v rámci otevřených výzev pro podávání nabídek, které samy určují rámcové i dílčí cíle. V roce 2011 Česká rozvojová agentura publikovala Manuál projektového cyklu, který poskytuje jednotnou metodologii a vzory pro přípravu, plánování a řízení projektů rozvojové spolupráce. Existence tohoto manuálu se považuje za důležitý krok směrem ke zvýšení transparentnosti a účinnosti celého procesu. Sektor občanské společnosti hrál vždy důležitou úlohu při utváření politiky rozvojové a transformační spolupráce a při její materializaci v konkrétních výsledcích. V oblasti rozvojové spolupráce působí více než 50 organizací 9, včetně velkých organizací, které se zabývají mnohými tématy, organizací, které se zaměřují na jednu zemi, organizací činných pouze v České republice, nebo organizací, jež se zabývají jedním tématem. Tyto organizace mají formu nevládních organizací, nadací, dceřiných organizací mezinárodní organizací, think tanků (Glopolis) a výzkumných institucí (Ústav mezinárodních vztahů). Mnoho nevládních organizací, které v této oblasti působí, se potýká se slabou personální a strukturální kapacitou a do značné míry závisí na dobrovolnících. Tato situace se týká i těch organizací, které mají větší mateřské organizace. Občanská společnost zároveň uznává, že v této oblasti existuje velký počet nevládních organizací, a proto zde obecně hrozí riziko zdvojování činností. Pouze tři až pět nevládních organizací vykazuje kapacity pro provádění dlouhodobých komplexních projektů. Zbytek jsou spíše malé nebo specializované organizace. 7 Mezi cílové země dvoustranné rozvojové spolupráce patří: prioritní země s programem spolupráce (programové země): Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko; prioritní země bez programu spolupráce: Kambodža, Gruzie, Kosovo, Palestinská autonomní území, Srbsko; jiné cílové země (z důvodu historických konotací): Angola (v období se o financování neuvažuje), Vietnam, Jemen a Zambie. 8 Schéma je zavedeno od roku Dvoustranné rozvojové projekty rovněž provádějí vysoké školy Česká zemědělská univerzita v Praze, Mendelova univerzita v Brně, či Univerzita Palackého v Olomouci. 2

3 Jednou z největších nevládních organizací ve střední Evropě je Člověk v tísni (PIN) 10. Byla založena v roce 1992 a jejím prvořadým zájmem bylo zpočátku poskytování humanitární pomoci (podobně jako organizace ADRA a další). Člověk v tísni výrazně přispěl k opětovnému etablování České republiky jako dárcovské země a obecně k tvorbě politiky, neboť některé jeho vůdčí osobnosti se postupně přesouvaly na posty v rámci MZV. Občanská společnost byla rovněž klíčovým aktérem z hlediska zvyšování povědomí (kampaň Česko proti chudobě, internetová stránka rozvojovka.cz, atd. 11 ) a v oblasti rozvojového vzdělávání 12. Platforma organizací, České fórum pro rozvojovou spolupráci (FORS), byla zřízena patnácti nevládními organizacemi v roce 2002 a v roce 2003 byla jednou ze zakládajících organizací Evropské konfederace nevládních organizací pro pomoc a rozvoj (CONCORD). V době hospodářské stagnace a s ohledem na transformovaný a předvídatelný systém rozvojové spolupráce 13 se značnou mírou transparentnosti se občanská společnost zaměřuje na zlepšení procesů plánování a provádění a na obecné lobování ve prospěch rozpočtu na ORP. Meziresortní Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci slouží občanské společnosti zastupované platformou FORS jako institucionalizovaný přístupový bod do procesu vytváření politiky rozvojové spolupráce. Ostatní ministerstva postupně ztrácela v oblasti rozvojové spolupráce pravomoci i rozpočet, a tudíž jejich zájem vysílat na jednání Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci těžké váhy výrazně poklesl, zatímco skutečná politika se dělá jinde. Některé subjekty občanské společnosti, jakož i FORS, mají dobrý neformální přístup k činitelům s rozhodovací pravomocí na MZV a v ČRA. K hlavním politickým dokumentům se konají pravidelné konzultace a občanská společnost je schopna tlumočit a prosazovat svá doporučení v oblasti politiky, plánování či technického provádění projektů. Na vyšší politické úrovni občanské společnosti chybí systematická práce a pravidelný kontakt s činiteli s rozhodovací pravomocí (poslanci a jiní představitelé politických stran), a její možnosti ovlivnit celkový vývoj rozpočtu jsou tudíž velmi omezené. Vzhledem k tomu, že rozpočty dvoustranné spolupráce byly do roku 2015 zmrazeny, bude se přezkum Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce na období , ke kterému dojde během příštího roku, zaměřovat na otázku zvyšování účinnosti. Mnoho nevládních organizací navrhuje snížit počet priorit 14 a cílových zemí 15 a zároveň spustit další linie financování s pružným plánováním, které budou otevřené pro iniciativy, a budou mít širší zeměpisné zaměření. ČRA již zvažuje takovouto rozpočtovou linii pro nevládní organizace, jež by rozšířila přístup k financování pro ty nevládní organizace, které nepracují v cílových zemích nebo se nezaměřují na prioritní oblasti. Vysoký počet priorit, omezený rozpočet a poměrně rovnoměrně rozdělování finančních prostředků mezi prioritní oblasti zamezují tomu, aby 10 Nevládní organizace, která se zaměřuje na mnoho témat souvisejících s rozvojovou spoluprací, humanitární pomocí, transformační spoluprací a dále sociální integrací, vzdělávání, a informačními programy v České republice. 11 Kampaň byla zahájena v roce 2005, je prováděna prostřednictvím sítě nevládních rozvojových organizací a je součástí Globální výzvy k boji proti chudobě. 12 Postoj české veřejnosti k rozvojové spolupráci a jejím cílům je obecně spíše kladný. Podle zvláštního průzkumu Eurobarometru č. 375, 83 % Čechů se domnívá, že je důležité pomáhat lidem v rozvojových zemích, ale pouze 59 % podporuje rozvojovou pomoc (spolupráci). 13 MZV připravuje roční rozpočet a předběžný rozpočtový plán tři roky, který přijme vždy v květnu roku, který předchází prováděcímu období, přičemž poté jej přijme vláda. Takový postup není v jiných členských státech EU příliš běžný. 14 V současné době existuje jedenáct prioritních oblastí v rámci pěti prioritních sektorů. Podrobnosti viz Sládková, 2011, nebo Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce na období Jedním z kritérií pro stanovení cílové země by měla být přítomnost českého velvyslanectví, neboť jeho úloha se pro realizaci projektů považuje za zásadní. V důsledku rozpočtových omezení bylo několik velvyslanectví ČR ve světě uzavřeno. Pokud jde o cílové země, došlo k tomu v případě Jemenu. 3

4 podpořené projekty mohly mít významný dopad nebo přinést udržitelná řešení. Kromě snížení počtu priorit by plánování mělo být jasněji zaměřené a mělo by buď umožnit občanské společnosti přijít s komplexními strategiemi pro dané odvětví, pod podmínkou zapojení jiných českých organizací a subjektů, nebo by mělo vést k posílení kapacit ČRA, která by sama stanovila problémy ve vybraných odvětvích a aktivně by vyhledávala prováděcí subjekty. Vzhledem k tomu, že Česká republika je malým dárcem a že dvoustranné projekty zvyšují její viditelnost, je v zájmu maximalizace účinku zapotřebí posílit spolufinancování projektů financovaných z různých zdrojů, především pak z EU. Hospodářská krize vytvořila tlak na veřejné i soukromé rozpočty, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU. Většina českých organizací má zkušenosti s nedostatkem zdrojů a dokázaly se z této zkušenosti poučit. Také u nich převládá jistá schopnost improvizace a přirozený smysl pro efektivitu. Některé se nalézají v začarovaném kruhu, kdy jim chybí peněžní prostředky, jež by jim umožnily najmout fundraisera. Ani to jim však nebrání v tom, aby se úspěšně věnovaly získávání prostředků z různých zdrojů, a dokonce ani v tom, aby dokázaly dosáhnout na stále významnější částky z peněz EU 16. Pokud jde o přerozdělování grantů (re-granting), který je možný u projektů EU, limit ve výši EUR se zdá být příliš omezující pro provádění velkých projektů, neboť umožňuje podporovat pouze malé lokální projekty, např. pro různé komunity. České organizace občanské společnosti by v tomto ohledu uvítaly více flexibility, včetně zvýšení tohoto limitu 17. Větší organizace s významnějším renomé mohou za účelem získání soukromých dárců těžit ze své veřejné image (např. Člověk v tísni), zatímco menší subjekty se spoléhají na veřejné granty nebo alternativní (a často tvůrčí) způsoby získávání finančních prostředků. Stále větší počet českých nevládních organizací zkouší alternativní způsoby získávání financí. Některé organizace (např. SIRIRI) se rozhodly oslovovat malé dárce přímo a současně využívat nové sociální sítě (např. Facebook). Tato strategie může být velmi účinná a přitom málo nákladná. Jiné organizace využívají on-line prodej produktů pocházejících z cílových zemí, které mohou přinést relevantní finanční prostředky spíše menším organizacím než těm velkým. České nno jsou si čím dál tím více vědomy toho, že dárce je třeba nejen přímo oslovovat, ale také je určitým způsobem hýčkat, mimo jiné i díky osobním a trvalým kontaktům. Cílem této strategie je dostat se do pozice dárcova miláčka, což se týká dárců jak soukromých, tak i veřejných. Současná finanční omezení, se kterými se většina dárců potýká, však neumožňují, aby dárci měli miláčků příliš mnoho. Pokud jde o financování z vnitrostátních zdrojů, ČRA coby provádějící orgán vypracovává roční plány. Občanské společnosti se nedávno podařilo ČRA přesvědčit, aby zveřejňovala orientační plánování pro grantové priority. Zadávání veřejných zakázek se řídí odlišným režimem, který je upraven zákonem a je uzavřen pro vnější konzultace. Pokud jde o technické otázky, velkou roli hraje rozpočtový rok. Výzvy se otevírají v květnu, financování začíná v červnu, ale jednoroční projekty by měly být do konce roku uzavřeny, včetně předložení závěrečné zprávy. Čas pro účinné provádění projektů je tudíž omezen. Je nepravděpodobné, že by se tento systém mohl změnit, ale jistě by bylo možné zavést některé nástroje, které by financování zpružnily. Jedná se například o možnost zahájit provádění vybraných projektů ještě před podpisem smlouvy nebo započítávání předfinancovaných projektových činností do celkového rozpočtu. Grantové žádosti by rovněž mohly být ještě dále zjednodušeny. Stejně 16 Podle průzkumu provedeného platformou FORS jsou české nevládní organizace zjevně stále úspěšnější při získávání peněz z EU, ale toto úsilí pro ně stále představuje značnou administrativní zátěž. 17 Člověk v tísni vyjadřuje ochotu a připravenost přerozdělovat a spravovat grantové finanční prostředky až do výše EUR. 4

5 jako v případě prostředků z EU, je i v případě financování z českých zdrojů flexibilita pravidel pro výdaje a účetnictví velmi omezená. Tato skutečnost ovšem není považována za závažný problém, neboť účetně složité operace a činnosti mohou být pokryty z jiných grantů a je zároveň nutné zachovat transparentnost a efektivitu vynaložených prostředků. Občanské společnosti se přiznává její klíčová role z hlediska zvyšování povědomí o rozvojové spolupráci a poskytování velmi dobré informační služby. Rozpočtová linie pro rozvojové vzdělávání a pro projekty zaměřující se na zvyšování informovanosti dosahuje roční výše 15 milionů CZK, což se považuje za nedostatečné. Hromadné sdělovací prostředky nejsou k problematice rozvoje příliš vnímavé a zejména malé nevládní organizace nemají možnost v médiích účinně vystupovat. Spolupráce s podnikatelskými subjekty je poměrně vzácná. Existuje ale jeden projekt v oblasti základního vzdělávání v Angole, který společně provádí Člověk v tísni a společnost Allkon. FORS v současné době realizuje projekt mapování, do kterého jsou zapojeny organizace občanské společnosti, soukromý sektor a univerzity a který by měl definovat silné stránky každého odvětví, možné oblasti spolupráce a nástroje, které tuto spolupráci usnadní. I přes rozdílné motivace a priority jsou nevládní organizace spíše vstřícné k myšlence spolupráce s podnikatelským sektorem a uznávají výhody vyplývající z této spolupráce. Podniky by mohly ocenit místní kontakty, znalosti a know-how nevládních organizací a na oplátku by mohly posílit kapacity nevládních organizací jak v konkrétních projektech, tak z hlediska jejich celkového fungování a financování. Platforma organizací FORS České fórum pro rozvojovou spolupráci (FORS) je zavedenou platformou s více než desetiletou historií, které sdružujíce přibližně 50 subjektů. Zaměřuje se na ovlivňování tvorby politiky na vnitrostátní a unijní úrovni, budování kapacit a spolupráci mezi svými členy, spolupráci s dalšími subjekty a partnery mimo platformu, zvyšování informovanosti a monitorovací a kontrolní činnosti. Její cíle a priority jsou uvedeny ve strategii na období Platforma realizuje projekty v oblasti budování kapacit a vytváří a publikuje analýzy (policy papery), hodnotící zprávy a průzkumy mezi členskými organizacemi. Dále slouží jako kontaktní místo pro MZV, pokud je zapotřebí souhrnný postoj občanské společnosti. Neprovádí žádné projekty v cílových zemích. Základní financování platformy pochází z České rozvojové agentury. Aby se předešlo střetu zájmů, pro účely, jež se týkají domácí politiky, získává platforma finanční prostředky mimo ČR, zejména v EU. FORS tvoří relativně velký počet organizací s různými zájmy, které vykazují různé úrovně zapojení a kapacit přispívat k její činnosti. I z toho důvodu nebyla platforma pokaždé schopna účinně jednat. Pravidlo nejmenšího společného jmenovatele, které platí pro určování pracovních priorit, neumožňuje přílišnou flexibility a ústí ve spíše obecně definované úkoly a cíle. Na druhé straně není platforma pouhou sumou svých částí. Podle některých členských subjektů je nezbytné vést diskusi o účinných nástrojích na obhajobu zájmů, přičemž by se tak měla zdůraznit přidaná hodnota platformy. Pravidelně vydávané policy papery, jež jsou sice kvalitní, nemají podle mínění některých členů adekvátní dopad. Silnější platforma FORS s jasnější strategií a konkrétními cíli, jež je třeba ve veřejném prostoru prosazovat, by byla velkým přínosem pro celou rozvojovou komunitu a podpořila by větší zapojení jejích členů. 18 K dispozici na adrese 5

6 Pokračovat ve sledování transparentnosti postupů týkajících se tuzemských finančních prostředků a zaměřovat se na systematické shromažďování zkušeností členů z terénu, které by sloužily jako podklad pro formulování doporučení v rámci rozvojové politiky, jsou jistě dobře zvolené priority FORSu. Kromě projektů v oblasti rozvojového vzdělávání a zvyšování informovanosti a několika jednotlivých projektů spolu rozvojové nevládní organizace při přípravě a provádění dvoustranných projektů vesměs příliš nespolupracují. FORS by mohl podpořit lepší spolupráci mezi nevládními organizacemi, a to i vzhledem k tomu, že dárci mají tendenci se zaměřovat na dlouhodobé udržitelné projekty s komplexním dopadem. Menší nevládní organizace zapojené do větších konsorcií s podobnými nevládními organizacemi mají lepší přístup k financování a mohou lépe přispět svými specifickými znalostmi a dovednostmi. Rovněž by se mělo pokračovat v úsilí nalézt možnosti spolupráce na projektech mezi aktéry z různých sfér a identifikovat oblasti, kde mohou občanská společnost a soukromý sektor dobře spolupracovat a vzájemně se doplňovat. V zájmu zlepšení kvality interních debat a větší angažovanosti členských organizací by bylo možné využít vypracování společného příspěvku pro přezkum Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce. Některé nevládní organizace od platformy FORS očekávají více, zejména pokud jde o poradenství ohledně financování či poskytování konkrétních grantů. Stěžují si na enormní byrokracii související zejména s financováním z EU, které je tak pro ně prakticky nepřístupné, v porovnání s poměrně jednoduchými postupy u jiných dárců, jako např. nadací majících americké pozadí (např. OSF). Přivítaly by, aby platforma FORS zlepšovala jejich kapacity a poskytla jim vedení při psaní projektů EU, jejich hodnocení a přípravě na požadavky EU v oblasti auditu. Rozvojová spolupráce závěry Český neziskový sektor zprostředkovává a provádí významnou část české rozvojové spolupráce a české nno vykazují v oblasti realizace projektů vysokou odbornost a profesionalitu. V této oblasti však působí možná příliš velký počet nevládních organizací, mnoho z nich je slabých po stránce personální a strukturální a pouze tři až pět nevládních organizací má kapacity pro provádění komplexních projektů s významným dlouhodobým dopadem. I přes rostoucí míru úspěšnosti v podávání projektů na financování z prostředků EU a kvůli zmrazení tuzemského financování čelí neziskový sektor nedostatku finančních zdrojů. Na vyšší politické úrovni občanské společnosti chybí systematická práce a pravidelný kontakt s činiteli s rozhodovací pravomocí. Transformační spolupráce Na rozdíl od situace ve většině zemí EU, v České republice nespadá oblast podpory demokracie a lidských práv pod rozvojovou spolupráci. Tato oblasti má samostatnou institucionální strukturu, zvláštní rozpočtovou linii a své programovací a politické dokumenty. Oblast spravuje Odbor lidských práv a transformační politiky (LPTP) Ministerstva zahraničních věcí 19. Demokratizační pomoc se poskytuje od poloviny 90. let coby součást české rozvojové pomoci, ale později v roce 2005 se stala samostatnou oblastí 19 Vedle toho existuje program Transformační finanční a ekonomické spolupráce Ministerstva financí České republiky, jehož cílem je sdílení znalostí a zkušeností o procesech hospodářské transformace, řádné správě věcí veřejných, přípravách na přistoupení k EU a uplatňování acquis EU se zahraničními partnery se zaměřením na země Východního partnerství v blízké budoucnosti. Partnery v tomto procesu jsou ministerstva financí jednotlivých zemí a občanská společnost zapojena není. 6

7 politiky, tzv. transformační politikou, a jednou z priorit zahraniční politiky 20. Bod zlomu přišel v souvislosti s demokratizační pomocí Iráku v roce 2003, která byla zaměřena na místní odborníky a doplňovala české zapojení do mezinárodního úsilí k hospodářské stabilizaci země. Po zkušenostech z Iráku a v důsledku silného lobování organizace Člověk v tísni byl tento program v roce 2005 rozšířen 21 i na jiné země a v roce 2007 došlo k jeho plné institucionalizaci. Tento přístup vychází z přesvědčení, že existuje vztah podmíněnosti mezi stavem lidských práv a demokracií a staví na zkušenostech českého transformačního procesu od totalitního režimu k demokratickému systému vlády. Projekty, jež se realizují v rámci transformační spolupráce, podporují účast občanů cílových zemí na budování řádné správy věcí veřejných a ochrany lidských práv a základních svobod s cílem přispět k probíhajícím nebo budoucím změnám vedoucím k demokracii a právnímu státu 22. Transformační spolupráce doplňuje český systém rozvojové spolupráce, neboť systematicky pracuje s občanskou společností v cílových zemích s cílem vyhnout se, pokud to je nutné, kontaktům s místními orgány. Odkaz na ni najdeme ve všech koncepčních dokumentech o rozvojové spolupráci s výjimkou zákona o rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Koncepce transformační spolupráce z roku 2010 stanoví následující priority: občanská společnost, obránci lidských práv, např. podpora svobodné občanské společnosti; média a přístup k informacím; právní stát a řádná, demokratická správa; volební procesy; rovnosti a nediskriminace. Organizace občanské společnosti 23 mohou uskutečňovat projekty financované z Programu transformační spolupráce 24, který funguje od srpna 2007 v rámci odboru LPTP. Předpokládaný rozpočet programu na rok 2013 je 50 milionů CZK, z nichž 35 milionů CZK je určeno na projekty. Zbytek je využíván flexibilně, včetně spolufinancování projektů EU realizovaných českými nevládními organizacemi. Mezi cílové země patří rozvojové země a země v procesu hospodářské transformace postsovětské země (tj. Moldavsko, Ukrajina, Gruzie), oblast Balkánu (Srbsko, Bosna a Hercegovina, Kosovo) a Irák; dále nedemokratické země, kde jsou systematicky porušována lidská práva Kuba, Bělorusko a Myanmar/Barma. Pro transformační spolupráci je charakteristická trochu jiná kombinace subjektů občanské společnosti. V této oblasti působí přibližně dvacet organizací, z nichž pouze Občanské Bělorusko se soustředí výhradně na tuto činnost. Na rozdíl od rozvojové spolupráce je v této oblasti zapojeno mnohem více think-tanků a výzkumných ústavů. Jedná se např. Prague Security Studies Institute (PSSI), Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO) či Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), které využívají odborné znalosti získané během procesu transformace a procesu přistoupení k EU s cílem toto know-how předávat dále 25. Podobně jako u rozvojové spolupráce, společnost Člověk v tísni (PIN 26 ) zde hraje významnou roli a celé oblasti do značné míry dominovala 20 Bartovic, Bartovic, Koncepce transformační politiky (2010), Ministerstvo zahraničních věcí České republiky; ne_informace_o_aktivitach_programu/index.html, s Většinu projektů realizují české organizace občanské společnosti ve spolupráci s jednou či více partnerskými organizacemi v cílových zemích. Nevládní organizace v cílových zemích jsou rovněž způsobilé pro finanční prostředky v rámci podprogramu na podporu členů fóra občanské společnosti pro Východní partnerství. 24 Financování poskytnuté v letech nebylo institucionalizováno. Postupy, výzvy a priority jsou definovány v Programu transformační spolupráce, příloha 1 Koncepce transformační politiky; _spoluprace.html. Celkový rozpočet dosáhl v roce 43 milionů CZK (Bartovic, 2010). 25 Bartovic, V rámci společnosti Člověk v tísni tvoří týmy pracující na transformační spolupráci a rozvojové spolupráci dvě nezávislá oddělení s odděleným rozpočtem. 7

8 díky zkušenostem systematicky získávaným ještě v době před institucionalizováním a oddělením této oblasti od rozvojové spolupráce. V roce 2008 byla založena platforma organizací zaměřená na sdružování českých nevládních organizací a think-tanků, které se podílejí na prosazování demokracie a lidských práv Asociace pro podporu demokracie a lidských práv (DEMAS). Aktivita občanské společnosti mířící na ovlivnění formulování politiky a jejího plánování má spíše neformální podobu. Odbor LPTP funguje jako orgán, který určuje politické priority, a zároveň působí jako agentura odpovědná za plánování a provádění. Odbor je obecně vstřícný vůči podnětům a iniciativám, které přicházejí od občanské společnosti. Organizace občanské společnosti se také hojně vyjadřovaly ke Koncepci transformační politiky z roku 2010, přičemž platforma DEMAS (viz níže) zprostředkovala jejich souhrnná stanoviska. Způsob, jakým organizace občanské společnosti oblast transformační spolupráce a její cíle chápou, se do značné míry shoduje s tím, jak je samotná politika nastavena. Jednotlivé organizace jsou spíše spokojeny se stávajícími neformálními komunikačními kanály a jakoukoli formalizaci konzultačního mechanismu nepovažují za přínosnou, nebo dokonce ji mají za kontraproduktivní. Jelikož se jedná o poměrně malou skupinu subjektů, mají dobrý přístup, který umožňuje jednotlivcům lobovat za své zájmy 27. Poměrně organický charakter této oblasti, ve srovnání s rozvojovou spoluprací, umožnuje jistou flexibilitu a manévrovací prostor. Pokud jde např. o arabské jaro, podle některých se díky tomuto charakteru transformační spolupráce podařilo v případě Egypta poměrně rychle provést analýzy vývoje, vypracovat zaměření, přerozdělit financování a spustit grantové výzvy, a to i přesto, že Egypt nebyl prioritní cílovou zemí 28. Existuje rovněž neoficiální dohoda o spolufinancování úspěšných českých projektů, které obdržely finanční prostředky z EU, většinou z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR), aby se usnadnil přístup k finančním prostředkům EU, u kterých je častá relativně vysoká míra spolufinancování. Toto spolufinancování však závisí na přerozdělování dostupných rozpočtových prostředků a neexistují zde žádné pravidelné výzvy pro spolufinancující granty. Na druhé straně však podle mínění subjektů občanské společnosti chybí strukturované vstupy od občanské společnosti, jež by přinesly nové ideje pro případnou revizi této politiky. Některé organizace považují za žádoucí upravit seznam cílových zemí a s tím související programové priority, neboť situace v terénu se mění. Navrhuje se snížit seznam priorit, soustředit se na rozvoj kapacit lokálního neziskového sektoru a současně rozšířit seznam cílových zemí. Mechanismus pro pravidelný přezkum politiky, který by zahrnoval jasně určené subjekty, není zaveden. Tento mechanismus by byl žádoucí nejen pro poskytování informačních podnětů, ale také pro minimalizaci dopadů politického vměšování ve vztahu ke každé změně politické reprezentace. Transformační spolupráce, ač byla prohlášena za prioritu vlády, v současnosti není, na rozdíl od rozvojové spolupráce, zakotvena v žádné zákonné normě. České neziskové organizace aktivní v této oblasti považují aktivity vůči českým politickým stranám za jednu ze svých hlavních priorit s cílem zachovat transformační spolupráci podporu napříč politickým spektrem (s výjimkou KSČM). Zdá se však, že pokud jde o budování vztahů a aktivitu směrem k relevantním českým politickým stranám, chybí transformační komunitě jasná strategie nebo cíle, jejichž definice a vypracování by naznačovalo, že zmíněná komunita je schopna účinně obhajovat a prosazovat své zájmy. 27 Většinou se lobing uskutečňuje prostřednictvím jednotlivým organizací a je zaměřen na jejich potřeby; platforma (DEMAS) není v tomto ohledu příliš využívána. 28 Podle některých subjektů byl však přístup k otázce arabského jara spíše konzervativní. 8