U s n e s e n í. t a k t o : II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV.

Transkript

1 KSOS 38 INS 2609/2009 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka Lischky, nar , Bolatice Borová, Třešňová 38, PSČ , korespondenční adresa: Ostrava- Zábřeh, Alejnikovova 1754/7, PSČ , o splnění oddlužení a určení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Ing Evy Hepperové, se sídlem Opava, Rybářská 1665/2, PSČ , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne , č.j. KSOS 38 INS 2609/2009-B-29, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evě Hepperové, se sídlem Opava, Rybářská 1665/2, PSČ , se určuje odměna včetně DPH ve výši Kč a náhrada hotových výdajů včetně DPH ve výši Kč. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. rozsahu se věc v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. z r u š u j e a v tomto III. Odvolání insolvenční správkyně proti výrokům I. a III. usnesení soudu prvního stupně se o d m í t á.

2 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Zdeňka Lischky (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně Mgr. Ing. Evy Hepperové ve výši Kč včetně DPH (výrok II.), insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evu Hepperovou zprostil funkce (výrok III.) a osvobodil dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Z podání insolvenční správkyně, doručeného soudu dne , bylo zjištěno, že v měsíci červenci 2014 dlužník uhradil v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře za období od srpna 2009 do července 2014, to je za 60 měsíců, 30,03 % zjištěných pohledávek, čímž splnil všechny podmínky oddlužení. Zároveň bylo dlužníkem navrženo, aby soud vydal ve smyslu ustanovení 414 insolvenčního zákona usnesení, jímž bude dlužník osvobozen od placení pohledávek. Z průběžných zpráv insolvenční správkyně bylo zjištěno, že dlužník řádně hradil zálohu na odměnu insolvenčního správce ve výši 750 Kč měsíčně a náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč měsíčně, navýšenou od o DPH, když insolvenční správkyně se stala plátcem DPH. Takto na odměně a hotových výdajích insolvenční správkyně bylo za měsíce srpen 2009 až červenec 2014, to je za 60 měsíců trvání schváleného oddlužení, dlužníkem uhrazeno celkem Kč včetně DPH. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení 413 a 414 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, dovodil, že je nepochybné, že dlužník splnil veškeré své povinnosti v souladu se schváleným splátkovým kalendářem a zároveň podal návrh na osvobození dlužníka od placení pohledávek. Soud proto rozhodl ve smyslu s ustanovení 413 a 414 insolvenčního zákona, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem, zprostil insolvenční správkyni funkce a osvobodil dlužníka od placení pohledávek. Dále rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenční správkyně v souladu s ustanovením 38 odst. 1 insolvenčního zákona. O výši odměny a hotových výdajů bylo rozhodnuto podle ustanovení 3, písm. b) a 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, tak, že soud schválil hotové výdaje a odměnu insolvenční správkyně za období od srpna 2009 do července 2014, celkem ve výši Kč včetně DPH. Proti tomuto usnesení, a to proti všem výrokům, podala insolvenční správkyně odvolání. Podle názoru odvolatelky soud prvního stupně chybně spočítal DPH, jež je insolvenční správce povinen ze stanovené odměny a hotových výdajů odvést. Plátcem DPH se odvolatelka stala od , což také soudu prvního stupně řádně

3 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 oznámila svým přípisem ze dne , osvědčení o registraci je také založeno u Krajského soudu v Ostravě pod Spr. 3687/2011. Vzhledem k tomu nebylo ze záloh na odměnu a hotové výdaje, vyplácených jí v letech 2009 až 2011, odváděno DPH. Jedná se o 29 záloh, tedy celkem o částku Kč. Odvolatelka dále poukázala na ustanovení 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH ), a dále ustanovení 14 ZDPH, s tím, že podle odvolatelky je z uvedeného zřejmé, že insolvenční správce je povinen ke dni uskutečněného plnění (tedy ke dni nabytí právní moci usnesení o schválení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce), přiznat DPH v sazbě platné ke dni uskutečněného zdanitelného plnění, což v roce 2014 činí 21 %. S ohledem na to, že se stala plátcem DPH od , byla povinna přiznat v souladu s ustanovením 21 odst. 1 DPH také z přijatých úplat za období, za něž byla plátcem DPH, tedy od do , z těchto úplat bylo v souladu se ZDPH odváděno DPH v platné sazbě, to je z úplat přijatých v roce 2012 bylo odváděno DPH ve výši 20 %, a z úplat přijatých v roce 2013 odváděno DPH ve výši 21 %. Na tyto situace míří ustanovení 37a ZDPH. V daném případě byly přijaty úplaty (zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce od do ) před uskutečněním zdanitelného plnění (usnesení o schválení odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci soudem v roce 2014, dnem nabytí jeho právní moci). Ustanovení 37a odst. 1 ZDPH stanoví, že základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle 36 odst. 2, a) 36 odst. 1 ZDPH stanoví, že základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, bez daně za toto zdanitelné plnění v tomto případě jde o schválenou odměnu insolvenčního správce ve výši Kč, b) 36 odst. 2 ZDPH stanoví, že základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň. Vzhledem k tomu, že v letech 2009 až 2011 nebyla odvolatelka plátkyní DPH, nelze podřadit pod pojem přijaté úplaty definované v 36 odst. 2 přijaté zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v letech 2009 až 2011, proto základ daně podle tohoto ustanovení činí u odměny Kč, u hotových výdajů činí základ daně podle tohoto ustanovení Kč. Odměna a hotové výdaje dosud nebyly vyčísleny, respektive odvolatelka neměla možnost své hotové výdaje a odměnu soudu v celkové výši včetně výpočtu DPH vyčíslit, neboť soud vycházel z průběžných zpráv o plnění oddlužení. Pokud by jí to bylo umožněno, pak by tyto vyčíslila v souladu s citovanou vyhláškou tak, že by nárokovala na odměně částku 750 Kč a na hotových výdajích částku 150 Kč za 60 započatých měsíců, tedy celkem Kč, navýšenou o příslušnou sazbu DPH podle 38 odst. 1 IZ rovněž za celých 60 měsíců. Bude-li postupovat podle 37a při stanovení základu daně, musí od základu stanoveného podle 36 odst. 1 ZDPH ve výši Kč odečíst souhrn základů daně podle 36 odst. 2, tedy Kč. Rozdíl ve výši Kč bude pro odvolatelku základem daně dle 37a, a musí být podroben aktuální sazbě daně, tedy v roce %, což činí 4.567,50 Kč. K odměně ve výši Kč musí připočíst DPH již odvedené, ve výši 4.792,50 Kč a DPH, které je povinna odvést ke dni nabytí právní moci usnesení o schválení odměny insolvenčního správce

4 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 ve výši 4.567,50 Kč. Celkem tedy má odvolatelka, jako insolvenční správkyně, nárok na odměnu ve výši Kč a DPH ve výši Kč, což činí Kč. Bude-li odvolatelka postupovat podle 37a při stanovení základu daně, musí u hotových výdajů od základu stanoveného podle 36 odst. 1 ZDPH ve výši Kč odečíst souhrn základů daně podle 36 odst. 2, tedy Kč, rozdíl ve výši Kč bude základem daně podle 37a a musí být podroben aktuální sazbě daně, tedy v roce 2014 ve výši 21 %, což činí 913,50 Kč. Odvolatelka tedy k výdajům ve výši Kč musí připočíst DPH již odvedené, ve výši 958,50 Kč a DPH, které je povinna odvést ke dni nabytí právní moci usnesení o schválení hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 913,50 Kč. Celkem má odvolatelka, jako insolvenční správkyně, nárok na hotové výdaje ve výši Kč a DPH ve výši Kč, což činí Kč. Odměna, hotové výdaje a DPH z těchto položek měly činit Kč, soudem prvního stupně jí však bylo přiznáno pouze Kč, takže rozdíl představuje částku Kč (což je součet chybějícího DPH na odměně 4.567,50 Kč a chybějícího DPH na hotových výdajích 913,50 Kč). Vzhledem k tomu, že tato částka ve výši Kč nebyla dosud dlužníkem v průběhu plnění splátkového kalendáře uhrazena, jedná se o pohledávku insolvenční správkyně za majetkovou podstatou. Z tohoto důvodu tedy nebylo možno vzít na vědomí splnění podmínek oddlužení a osvobodit dlužníka od pohledávek zahrnutých do oddlužení ve smyslu ustanovení 414 insolvenčního zákona. Dne nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II. přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle ustanovení 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ( 212, 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání ( 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně proti výrokům II. a IV. je důvodné.

5 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 Z obsahu spisu vyplývá, že v této věci bylo insolvenční řízení zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužníka spojenému s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne Usnesením ze dne , č.j. KSOS 38 INS 2609/2009-A-4 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Ing. Eva Hepperová a dlužníkovi bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne , č.j. KSOS 38 INS 2609/2009-B-11 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, a mimo jiné plátci příjmů dlužníka Česká správa sociálního zabezpečení bylo uloženo, aby počínaje měsícem srpnem 2009 prováděl z příjmů dlužníka srážky ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky, a sražené částky nevyplácel dlužníkovi, ale zasílal je insolvenční správkyni bez zřetele k právní moci tohoto usnesení, a insolvenční správkyni uložil, aby každý měsíc z částky sražené dlužníkovi si ponechala částku 900 Kč jako zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů. Podáním ze dne , došlým soudu téhož dne, sdělila insolvenční správkyně soudu prvního stupně, že od je registrována k dani z přidané hodnoty s tím, že příslušné osvědčení o registraci je založeno u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě pak usnesením ze dne , č.j. KSOS 38 INS 2609/2009-B-21 změnil s účinností od výrok III. usnesení o schválení oddlužení, č.j. KSOS 38 INS 2609/2009-B-11 ze dne tak, že insolvenční správkyni uložil, aby každý měsíc z částky zaslané plátcem příjmu dlužníka si ponechala částku 900 Kč navýšenou o DPH v zákonem stanovené výši jako zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů. Ze zprávy o plnění oddlužení ze dne vyplývá, že dlužník v 60. splátce za měsíc červenec 2014 uhradil 30,03 % všech přihlášených nezajištěných pohledávek, čímž splnil všechny podmínky oddlužení. Současně v témže podání dlužník požádal insolvenční soud ve smyslu ustanovení 414 IZ o přiznání osvobození od pohledávek zahrnutých do oddlužení, jakož i od pohledávek věřitelů, ke kterým se nepřihlíží a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili. Z obsahu spisu se podává, že insolvenční správkyně po celou dobu čerpala od dlužníka jak zálohy na odměnu, tak zálohy na hotové výdaje, přičemž plátkyní daně z přidané hodnoty se stala až od Podle ustanovení 38 odst. 1, věty první, IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Podle věty třetí tohoto ustanovení, je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do , platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového

6 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle ustanovení 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do , insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle ustanovení 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Podle ustanovení 21 odst. 1 ZDPH, ve znění účinném do platí, že daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Podle odst. 4, písm. a) tohoto ustanovení platí, že při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve. Podle ustanovení 36 ZDPH, základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby bez daně za toto zdanitelné plnění (odstavec 1). Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň (odstavec 2). Podle ustanovení 37a odst. 1 ZDPH, základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle 36 odst. 2. V přezkoumávané věci odvolatelka tvrdí, že je povinna odvést daň z přidané hodnoty i za období od srpna 2009, období roku 2010 a období roku 2011, kdy po dobu plnění splátkového kalendáře přijímala od dlužníka zálohy na odměnu a hotové výdaje, a má tedy nárok na přiznání daně z přidané hodnoty i za toto období, když je povinna i za toto období daň z přidané hodnoty odvést. Odvolací soud argumentaci insolvenční správkyně, uplatněnou v podaném odvolání, považuje za důvodnou. Jestliže podle ustanovení 21 odst. 1 a odst. 4 ZDPH, v rozhodném znění, platí, že při poskytnutí služby (což je i činnost insolvenčního správce podle 14

7 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 ZDPH) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu, pak odvolací soud souhlasí s námitkou odvolatelky, že v jejím případě za den poskytnutí služby je nutno považovat den nabytí právní moci usnesení, jímž jí byly odměna a hotové výdaje i za období od srpna do konce roku 2009, za období roku 2010 a za období roku 2011, kdy ještě nebyla plátkyní daně z přidané hodnoty, insolvenčním soudem určeny. Celkem tedy má odvolatelka nárok na odměnu ve výši Kč a DPH ve výši Kč, což činí Kč, a dále nárok na hotové výdaje ve výši Kč a DPH ve výši Kč, což činí Kč, tedy celkem nárok na odměnu, hotové výdaje a DPH z těchto položek ve výši Kč. Odvolací soud proto postupem podle ustanovení 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že insolvenční správkyni se určuje odměna ve výši Kč a hotové výdaje ve výši Kč, včetně DPH. Odvolací soud je toho názoru, že insolvenční správkyně je dle ustanovení 416 odst. 2, věty třetí, IZ aktivně legitimována k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o přiznání osvobození od placení pohledávek dlužníkovi. Rovněž pohledávku insolvenční správkyně na odměnu a náhradu hotových výdajů vůči dlužníkovi je totiž třeba mít ze strany dlužníka za uhrazenou pro to, aby dlužník splnil podmínky pro osvobození od placení pohledávek podle ustanovení 414 IZ. Nebyl-li dosud odvolatelce, jako insolvenční správkyni, uhrazen rozdíl mezi částkami Kč, představující odměnu, hotové výdaje a DPH z těchto položek, a částkou, která jí byla dosud zaplacena, Kč, to je Kč, nelze zatím rozhodnout o osvobození dlužníka od placení pohledávek. Z uvedeného důvodu proto odvolací soud postupoval podle ustanovení 219a odst. 2 o.s.ř., a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, s tím, že teprve poté, bude-li nárok insolvenční správkyně dlužníkem i v tomto rozsahu uspokojen, bude moci soud prvního stupně rozhodnout o osvobození dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení 414 IZ. Naproti tomu odvolání proti výroku I. a proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně není objektivně přípustné, proto odvolací soud odvolání insolvenční správkyně proti těmto výrokům I. a III. podle ustanovení 218, písm. c) o.s.ř. odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., a proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen výrok IV. usnesení soudu prvního stupně, a v tomto rozsahu vrácena věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

8 pokračování KSOS 38 INS 2609/2009 dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolání insolvenční správkyně proti výrokům I. a III. usnesení soudu prvního stupně odmítnuto, n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, pokud případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení. Olomouc 26. června 2015 Za správnost vyhotovení: Zuzana Žádníková JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. předsedkyně senátu