Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra právní teorie Diplomová práce Trest odnětí svobody psychologické a právní aspekty

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra právní teorie Diplomová práce Trest odnětí svobody psychologické a právní aspekty Markéta Španihelová 2010

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Trest odnětí svobody psychologické a právní aspekty zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Liberci dne Markéta Španihelová 2

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat JUDr. Drahomíře Houbové, CSc. za odborné vedení této práce a její cenné rady a dále bych chtěla poděkovat ředitelce Vazební věznice v Liberci Plk. PhDr. Jitce Čmuhařové za umožnění provedení dotazníkového šetření a zaměstnanci Vězeňské služby České republiky Petru Hurdálkovi za pomoc při tomto šetření. 3

4 Obsah 1. Úvod Pojem trest a pojem trest odnětí svobody Historický exkurs do vývoje trestu a trestu odnětí svobody Penologie Účel trestu odnětí svobody Odstrašující teorie Nápravná (rehabilitační) teorie Eliminační teorie Restituční teorie Retributivní teorie Účel trestu stanovený trestněprávními předpisy Obecná úprava trestu odnětí svobody a jeho výkon Alternativní tresty k trestu odnětí svobody Podmíněné odsouzení Obecně prospěšné práce Peněžitý trest Domácí vězení Výkon trestu odnětí svobody a jeho právní úprava de lege lata Práva a povinnosti odsouzených pří výkonu trestu odnětí svobody Korespondence Telefonování Návštěvy Přijímání balíků Finanční prostředky Uspokojování duchovních a kulturních potřeb Ochrana práv odsouzených Povinnosti odsouzených Psychologické aspekty výkonu trestu odnětí svobody Prisonizace Druhý život odsouzených Agrese a násilí Problematika sexuálního uspokojování Drogy Kriminální argot Programy zacházení, problém resocializace Výkon trestu odnětí svobody ve Vazební věznici v Liberci dotazníkový výzkum Vazební věznice Liberec Dotazníkový výzkum Závěr Resumé Seznam použité literatury Knižní publikace Odborné články Právní předpisy Elektronické prameny Přílohy

5 1. Úvod Trest je újmou za porušení určitých pravidel, a to pravidel společenských, morálních, právních či jiných. Institut trestu se vyvíjel současně s vývojem společnosti a kultur až do dnešní podoby trestu ve smyslu trestněprávním. Trestem ve smyslu trestněprávním je sankce za porušení trestněprávních norem. Jedním z trestů, který lze za porušení norem trestního práva dle trestního zákoníku 1 uložit, je trest odnětí svobody. Trest odnětí svobody omezuje svobodu a pohyb odsouzeného, je tedy velice závažným zásahem do základních lidských práv. Je vykonáván ve věznicích. Bývá nazýván trestem univerzálním, neboť je možné jej uložit za jakýkoliv trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku 2. V dnešní době se stal trest odnětí svobody velice aktuálním tématem. Téměř každý den jsme medii informováni o uložených trestních sankcích, jejich výkonu a problémech souvisejících s vězeňstvím. Cílem mé práce není podat podrobný popis trestu odnětí svobody a jeho výkonu, ale zaměřit se jen na jeho některé aspekty. První část mé práce je částí teoretickou. V této části jsem se pokusila na historickém exkurzu ukázat vývoj trestu odnětí svobody od nejstarších dob až po současnost. Je zřejmé, že trest odnětí svobody není zcela novou trestněprávní sankcí, ale předcházel mu relativně dlouhý vývoj, během kterého se formoval až do dnešní podoby. Další část je věnována účelu trestu odnětí svobody. Původně bylo účelem trestu odnětí svobody izolovat pachatele od společnosti. Dnes je na tuto problematiku pohlíženo trochu jinak, kdy je snahou odsouzené nejen izolovat od společnosti, ale také se je snažit napravit a převychovat. Pohledy na účel trestu se různí dle toho, zda jde o pohled laické veřejnosti, či pohled odborníka. Veřejnost stále zastává teorii odplaty, kdy trest má být újmou za spáchaný trestný čin a ochrana společnosti má být zajištěna izolací pachatele. Odborníci z této oblasti stále více zastávají teorii nápravnou, která si klade za cíl převychovat odsouzeného a tím tak zabránit páchání další trestné činnosti. S účelem trestu úzce souvisí problémy současného vězeňství, jako je přeplněnost věznic, nedostatek finančních prostředků a další. Tyto problémy je třeba řešit, a proto se trestněprávní politika stále častěji zabývá alternativami k trestu odnětí svobody. Těmto se věnuji v další kapitole a snažím se na nich ukázat, do jaké míry jsou schopny naplnit účel trestu. 1 Zákon č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2 Zákon č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5

6 Další část práce je zaměřena na výkon trestu odnětí svobody a jeho právní aspekty. Základním právním předpisem je zákon č. 169/1999 Sb. 3, o výkonu trestu odnětí svobody, jehož součástí jsou základní práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Ke konci teoretické části mé práce se zaměřuji na psychologické aspekty výkonu trestu odnětí svobody. Je zřejmé, že omezení svobody odsouzeného vede ke změně jeho psychiky a chování. Tato změna bohužel často bývá změnou k horšímu. Ne nadarmo se říká, že,,vězení je škola zločinu 4. Negativní stránkou výkonu trestu není jen kontakt s dalšími odsouzenými, ale i přetrhání rodinných vazeb, stres, deprese, násilí a agrese, šikana a následně problémy s resocializací a zapojením zpět do běžného života na svobodě. Druhou část své práce jsem pojala prakticky, kdy jsem provedla ve Vazební věznici v Liberci dotazníkové šetření. Dotazník jsem koncipovala tak, aby jeho otázky souvisely s teoretickou částí práce. Cílem práce je tedy porovnat stav teoretický, zjištěný z odborné literatury a odborných článků, se stavem zjištěným v rámci dotazníkového šetření mezi odsouzenými ve Vazební věznici v Liberci. A dále navrhnout případná možná řešení u zjištěných nedostatků a problémů vězeňství. 3 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4 HOUBOVÁ, D. et al. Psychologie pro právníky. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s

7 2. Pojem trest a pojem trest odnětí svobody Trest v obecném smyslu lze definovat jako omezení, či újmu, která je spojena s porušením společenských, mravních, právních, náboženských či sportovních pravidel, na jejichž dodržování trvá určité společenství lidí. Tím, že toto společenství trvá na ukládání trestů za porušení jeho norem, přiznává tak těmto normám závažnost. Pojem trest nelze slučovat s pojmem pomsta. Pomsta se od trestu liší tím, že není vykonávána, na rozdíl od trestu, k tomu zmocněnou autoritou. Pomsta bývá často vykonávána přímo obětí. Trest ve smyslu trestněprávním je jedním z prostředků sloužících k ochraně společnosti, který je následkem protiprávního chování. Jedním ze znaků trestu je, že působí osobě, která se dopustila protiprávního činu, újmu. Tato újma může být buď zásah do osobní svobody, nebo například újma majetková. Trest odnětí svobody je jedním ze základních druhů trestů. Spočívá v tom, že odsouzený je umístěn do věznice, čímž dochází k omezení jeho svobody a možnosti pohybu. Jeho účelem je zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti a na druhé straně je jeho cílem chránit společnost. Měl by na odsouzeného působit výchovně a mít nápravnou funkci. Při ukládání trestu odnětí svobody jde o zásadní zásah do základních lidských práv, kdy dochází k omezení svobody pohybu a pobytu odsouzeného. Dle českého právního řádu je trest odnětí svobody trestem univerzálním 5, neboť je možné jej uložit za každý trestný čin, který je uveden v trestním zákoníku 6, konkrétně v jeho zvláštní části. Trest odnětí svobody by však měl být uložen pouze tehdy, pokud nelze účel trestu splnit uložením některého z alternativních trestů, které stanoví trestní zákoník 7. V určitých případech stanovených zákonem lze uložit výjimečný trest 8, kterým je trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí. 5 NOVOTNÝ, O.; VANDUCHOVÁ, M. et al. Trestní právo hmotné - obecná část. 5. vyd. Praha: ASPI a.s, s Zákon č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7 Zákon č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 8 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

8 3. Historický exkurs do vývoje trestu a trestu odnětí svobody Institut trestu a sankcí se objevuje již v dávných dobách a v průběhu doby se měnil až do dnešní podoby trestu v trestněprávním pojetí. Jeho vývoj se odvíjel od vývoje kultur a civilizací a byl ovlivněn vývojem práva a soudnictví. Ve starověku byly tresty velmi kruté, jak dokládá již Chammurapiho zákoník a jeho proslule známé oko za oko a zub za zub. Tyto tresty byly postaveny na,,principu odvety. 9 Pachatel trestu byl trestán stejným způsobem, kterým zasáhl do integrity či majetku poškozeného. Nejčastěji byl ukládán trest smrti, kdy tento byl vykonáván upálením, utopením, zazděním či naražením na kůl, jak uvádí E. Vlček 10. Postupem času docházelo k přibývání forem trestů, mezi nejčastěji ukládané patřily tresty, které zasahovaly do života a zdraví pachatele, tedy trest odnětí svobody a tresty mrzačící a dále tresty zasahující do majetku pachatele. Při ukládání trestů záleželo také na postavení pachatele ve společnosti. V těchto dobách nebyl ukládán trest odnětí svobody, jak ho známe v dnešní době. Věznění by bylo možné přirovnat k dnešní vazbě, kdy na konci věznění došlo k vydání rozsudku a ten mohl mít například formu trestu smrti či mrzačícího trestu. Příčinou malého počtu věznic byl zejména nedostatek finančních prostředků jednotlivých měst či městských států na stavbu a zajišťování jejich chodu. První zmínky o fungování věznic nalezneme v období římského impéria. Císař Teheodosis II. vydal v roce 435 našeho letopočtu první vězeňské předpisy, na které navázal císař Jistián I. svými předpisy z roku 529 našeho letopočtu 11. Šlo v podstatě o organizační předpisy zajišťující chod věznic. V době feudalismu jsou užívány formy trestání, které se objevují už ve starověku, a to trest smrti, mrzačení pachatele, majetkové tresty ve formě pokut a dále se zde objevuje například ztráta cti. Ve 12. a 13. století můžeme nelézt ve Statutech Konrádových 12 kolektivní výkon trestu, kdy jednou z možných forem trestání bylo kamenování celou pospolitostí. V této době není vražda považována za útok proti státu či společnosti, ale,,jako poškození soukromého zájmu VLČEK, E. et al. Právní dějiny. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., s VLČEK, E. et al. Právní dějiny. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., s MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s MALÝ, K. et al. Dějiny českého a československého práva do roku vyd. Praha: Linde Praha a.s., s MALÝ, K. et al. Dějiny českého a československého práva do roku vyd. Praha: Linde Praha a.s., s

9 Postupem času se začíná více využívat trestu uvěznění. Dle spáchaného činu a postavení ve společnosti byl pachatel umisťován do vězení vojenského, hradního, církevního či panského 14. V českých zemích v období stavovském začíná mít uvěznění širší uplatnění,,a leckdy je i jeho délka již v zákoně stanovena: 14 dnů za nářek cti, 1 rok za šíření zrádných cedulí či schvalování protiprávních činů. Často však doba odnětí svobody závisela na volné úvaze soudců. 15 V době osvícenství se začíná prosazovat humanizace trestání a trestu a začíná se upouštět od krutých a mrzačících trestů. S touto myšlenkou přišli představitelé tzv. klasické trestněprávní a kriminologické školy, jejímiž představiteli byli François Marie Voltaire, Charles Louis Montesquieu, Cesare Beccaria, Denis Diderot a Jeremy Bentham. 16,,Francouzský právník a filozof Montesquie formuloval požadavek právní jistoty a zákonnosti, nezávislosti soudců, zásadu proporcionality mezi trestem a trestným činem a především nutnost výchovné funkce trestu. 17 Tito filozofové a právníci prosazovali do trestního práva zásadu Nulla poena sine lege a nullum crimen sine lege. Průlomovým vědeckým dílem v této oblasti je pojednání z roku 1764,,O zločinech a trestech 18 italského aristokrata, filozofa a politika Cesare Beccaria, který jako představitel klasické teorie tvrdil, že každý jedná na základě své svobodné vůle, a každý dle svého rozumu hledá pro sebe to nejlepší, což může vést až k deviantnímu chování. Dle Beccaria bylo smyslem trestu ochránit společnost. Jeho smyslem by nemělo být působit pachateli utrpení. Beccariovy myšlenky se postupně objevovaly v zákonících osvícenského absolutismu. V těchto zákonících se začíná objevovat zásada proporcionality, tedy určité úměrnosti mezi trestem a nebezpečností trestného činu a zásada, která stanovuje, že není trestu a trestného činu bez zákona. Příkladem takového zákona může být například zákoník z roku 1787, který byl vydán habsburským panovníkem Josefem II. pod názvem Všeobecný zákoník o zločinech a trestech 19. Jeho největším přínosem bylo zrušení tzv. tortury a trestů, kterými 14 ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s MALÝ, K. et al. Dějiny českého a československého práva do roku vyd. Praha: Linde Praha a.s., s ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s MALÝ, K. et al. Dějiny českého a československého práva do roku vyd. Praha: Linde Praha a.s., s

10 docházelo k mrzačení pachatelů. Tento zákon Josefa II. se opíral o,,zásadu úměrnosti mezi společenskou nebezpečností trestného činu a přísností trestu 20. V této době bylo upuštěno od ukládání trestu smrti ve velké míře a tento začal být nahrazován trestem odnětí svobody. Začíná se objevovat výchovná funkce trestu, jejímž cílem je převýchova pachatele. V. Černíková ve své knize 21 uvádí, že trest odnětí svobody byl vykonáván ve vězení, a to ve vězení krutém či obyčejném a zločiny byly trestány žalářem, a to žalářem prostým či těžkým. Trest odnětí svobody se v 18. století začíná prosazovat jako základní forma trestání. John Howard 22 byl jedním z prvních autorů, který se v 18. století věnoval problematice vězeňství. Mezi jeho nejznámější díla patří,,o anglických a zahraničních věznicích a žalářích 23 napsané v roce Mezi další autory, kteří se věnovali problematice vězeňství, patří například Thomas Braye 24, který se věnoval negativnímu vlivu vězněných zločinců na nově příchozí zločince, a proto požadoval izolaci vězňů. Cílem izolace nemělo být jen oddělení od ostatních odsouzených, ale také to, aby měl odsouzený prostor přemýšlet o sobě samém a o spáchaných činech a dojít tak k nápravě. Mezi další reformátory vězeňství můžeme zařadit Alexandera Maconochie 25 žijícího v letech 1787 až Byl toho názoru, že vězeňství by mělo stát na třech základních principech, a to:,,1. krutost a brutalita ponižuje nejen osobu tomuto zacházení vystavenou, ale i společnost, která tyto prostředky používá, 2. výkonu trestu má být využito k nápravě odsouzeného a jeho přípravě pro život po propuštění, 3. délka trestu by měla být neurčitá časově, neboť vytvoření charakterní osobnosti je individuální a je nutná nestejná doba nápravy. 26 Poněkud odlišně než v Evropě se vyvíjelo vězeňství ve Spojených státech amerických. Autorem americké vězeňské soustavy z druhé poloviny 17. století je Wiliam 20 MALÝ, K. et al. Dějiny českého a československého práva do roku vyd. Praha: Linde Praha a.s., s ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s

11 Penn 27, který zavedl okresní šatlavy, kde byli vězněni zločinci, kteří byli povinni při výkonu trestu pracovat. Tento systém vězeňství zavedený Wiliamem Pennem se stal na několik desítek let vzorovým systémem a byl používán jako model vězeňství v Americe a v Evropě v 19. století. Již v této době byla uplatňována zásada separace, která je užívána v modifikované podobě dodnes. Cílem této zásady je zabránit tomu, aby nedocházelo ke vzájemnému ovlivňování vězňů a jejich bouření a také navodit jednotlivým vězňům pocit samoty a opuštění, který je nutí přemýšlet o spáchaných činech. Vzhledem k nedostatku hradů, zámků a pevností ve Spojených státech amerických, musely být budovány nové věznice. Věznice postavená ve Filadelfii v hvězdicovém tvaru se stala inspirací pro další věznice, a to jak v Americe, tak v Evropě. Dodnes můžeme vidět typ takovýchto věznic například v Berlíně, či Norimberku, ale i v České republice v Plzni na Borech. 28 Druhou zásadou byla zásada ticha, kdy vězni měli zákaz mluvit, a to jak při práci, tak i na svých celách. Tato zásada ulehčovala práci dozorcům a znemožňovala vězňům domluvu o útěku či o jiné vzpouře. Tato zásada byla zavedena v roce 1823 v americké Auburnské věznici 29. Jen pro zajímavost, v této věznici byly zavedeny světově známé proužkované černobílé oděvy vězňů, které měly za úkol vězně ponížit a zejména je pak při útěku snadno identifikovat. Ve 20. století došlo k omezení zásady separace a zásady ticha. Vězeňství se zaměřilo na zajištění práce pro vězně, na jejich vzdělávání a odstranění negramotnosti, později i na zdokonalování dovedností, které pomohou odsouzenému najít práci po propuštění na svobodu (základy práce s počítačem,...). Velký posun vpřed zaznamenaly i vězeňské řády, které jsou v dnešní době součástí téměř každého vězeňského zařízení a specifikují práva a povinnosti vězňů. V dnešní době je přikládán význam i podmínkám, ve kterých je trest odnětí svobody vykonáván, a to s ohledem na zdravotní a hygienické potřeby vězňů. 27 MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s ČERNÍKOVÁ, Vratislava; SOCHŮREK, Jan; FIRSTOVÁ, Jana. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s

12 3.1. Penologie Současně s vývojem trestu odnětí svobody došlo i k utvoření nauky, která se zabývá výkonem trestu a jeho účinky a která se nazývá penologie. Název této neprávní vědní disciplíny pochází z latinského slova,,poena 30, což znamená trest. Hlavním předmětem penologie je zkoumání trestu odnětí svobody, jeho výkonu a účinnosti a zacházení s pachateli. Penitenciaristikou nazýváme tu část penologie, která se zabývá nepodmíněným trestem odnětí svobody. Do českého jazyka bychom tento pojem mohli přeložit jako vězeňství. Je nepochybné, že penologie velice úzce souvisí jak s trestním právem, tak s kriminalistikou a kriminologií, ale také s dalšími disciplínami, jako je soudní psychiatrie, či soudní lékařství. 30 MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně Právnická fakulta, s

13 4. Účel trestu odnětí svobody Součástí trestní politiky je zkoumání toho, jaký účel má uložený trest naplňovat. D. Houbová 31 uvádí, že pro účinnost trestu v obecné rovině je nutné, aby trest byl přiměřený, a to jak z pohledu pachatele trestného činu, tak i z pohledu celé společnosti. Dále by měl být trest neodvratitelný a včasný, měl by tedy být uložen a vykonán v relativně krátké době po jeho spáchání. Účel trestu a trestu odnětí svobody je možné rozdělit na pět základních teorií, a to teorii odstrašující, nápravnou, eliminační, restituční a retributivní Odstrašující teorie Základem této teorie je odrazení pachatelů, či potenciálních pachatelů od toho, aby páchali trestnou činnost. V prvé fázi by trest měl odradit od páchání trestné činnosti toho, kdo je povinen trest vykonat, tzv. individuální prevence. Naopak generální prevencí označujeme druhou fázi odstrašující teorie, ve které je třeba odstrašit od páchání trestné činnosti společnost, jako celek. V rámci individuální prevence hraje velkou roli osoba pachatele, neboť u některých pachatelů je již samotné soudní řízení dostatečným ponaučením. Na některé pachatele, zejména na recidivisty, samotné soudní řízení a výkon trestu nestačí.,,proces odstrašení je tedy velmi individuální záležitostí. 33 Roli zde dle mého názoru hraje jak výchova, vzdělání pachatele a morální zakotvení určitých zásad, tak také způsob výkonu trestu odnětí svobody. Ve Spojených státech amerických se používají tzv. šokující tresty 34, které jsou ukládány mladistvým. S mladistvými je při těchto krátkých trestech odnětí svobody zacházeno velice tvrdě, což má za cíl odradit mladistvé od páchání další trestné činnosti. Velký význam má odstrašení u trestných činů, u kterých je potřeba promyšleného postupu a racionálního myšlení. Sem můžeme zařadit například některé hospodářské trestné činy. Naopak menšího významu má u trestných činů, které jsou páchány v rozrušení či afektu, jako bývá často vražda.,,nedostatečný účinek odstrašení u vražd potvrzuje i fakt, že dle řady průzkumů se počet vražd nezvyšuje po zrušení trestu smrti HOUBOVÁ, D. et al. Psychologie pro právníky. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s

14 S odstrašující teorií souvisí tzv. exemplární trest 36. Jde o uložení přísnějšího trestu, což si klade za cíl odstrašit ostatní potenciální pachatele. Při uložení exemplárního trestu není dodržena rovnováha mezi nebezpečností spáchaného trestného činu a uloženého trestu. V praxi jsou užívány exemplární tresty při zvýšení některého druhu kriminality. Aby byl naplněn cíl exemplárního trestu, respektive aby byl naplněn účinek generální prevence, je nutná medializace konkrétního případu, aby s uloženým trestem byla seznámena společnost a zejména potenciální pachatelé. Stejně jako by měl mít trest odstrašující účinky, měly by je mít i vedlejší účinky trestání. Pojem,,Labeling effect 37 znamená označkování pachatele trestného činu. Toto bylo uplatňováno v dřívějších dobách, kdy docházelo k tomu, že pachatelé byli ocejchováni či byli veřejně bičováni. V současnosti by bylo možné k tomuto přirovnat,,veřejně medializované politické procesy u nás v padesátých letech nebo mediální publicitu bulvárně vděčných kriminálních případů 38. Pro výkon trestu odnětí svobody je nezbytné, aby byly ve věznicích pro odsouzené po všech stránkách horší podmínky, než ty, ve kterých žili na svobodě, neboť jen tak bude odsouzený vnímat trest jako újmu a budou naplněny jeho odstrašující účinky, jak uvádí Z. Karabec 39. Těmito podmínkami je myšlena strava, hygienické podmínky, zařízení ubytovacích prostor, lékařská péče a další. Z pohledu odstrašující teorie je tedy zřejmé, že při ukládání trestu by mělo být přihlédnuto spíše k osobě pachatele, nežli k závažnosti spáchaného trestného činu. Z. Karabec uvádí, že s tímto úzce souvisí návrh typu,,třikrát a dost 40, jehož základem je uložení trestu odnětí svobody na doživotí pachateli, který spáchal již třetí závažný trestný čin. Tento návrh se odvažuji ohodnotit jako velice radikální řešení a v dnešní době přeplněných věznic téměř nerealizovatelný. Negativum odstrašující teorie je možné vidět v tom, že dochází k potírání právní jistoty a rovnosti. 36 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s HOUBOVÁ, D. et al. Psychologie pro právníky. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s HOUBOVÁ, D. et al. Psychologie pro právníky. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č

15 4.2. Nápravná (rehabilitační) teorie,,tato teorie vyrůstá z pozitivistického směru trestněprávní nauky a názorů o determinismu (omezení) svobody každého jednotlivce. 41 U pachatelů trestných činů se ve většině případů objevuje narušenost či deviace a pohrdání základními morálními hodnotami a principy společnosti. Z tohoto důvodu je třeba se pokusit pachatele při výkonu trestu napravit. Tím je myšleno působit na jeho psychiku takovým způsobem, aby si uvědomil své jednání a pokusit se mu vštípit základní hodnoty, které je třeba dodržovat a odstranit příčiny jeho protiprávního chování. Z. Karabec ve svém článku 42 uvádí, že s odsouzeným by při výkonu trestu mělo být odborně zacházeno, a to tak, aby byly potlačeny příčiny, pro které trestný čin spáchal. Tyto příčiny mohou mít základ ve výchově odsouzeného, jeho rodinném zázemí nebo mohou být biologického či psychologického původu. Proces nápravy pachatele je velice náročný, a to jak finančně, tak i organizačně a personálně. Při výkonu trestu odnětí svobody je tedy nutné dbát na výchovu pachatele a jeho vzdělávání, a to s ohledem na individualitu jeho osobnosti. Ještě větší význam má nápravná teorie u mladistvých pachatelů, u kterých bývá převýchova účinnější. V 60. letech 20. století byl ve Spojených státech amerických a skandinávských státech kladen velký význam na nápravu pachatelů.,,došlo k vytvoření řady terapeutických postupů a převýchovných programů, pokračovala diferenciace vězení, došlo ke zřízení otevřených ústavů, byl kladen důraz na fungování probačního systému a postpenitenciární péče. 43 Zajištění těchto postupů a programů bylo velice náročné, a to jak po stránce finanční, tak po stránce organizační. Z výsledků nebylo zcela zřejmé, zda jsou postupy a programy účinné. Domnívám se, že je nutné v rámci trestního řízení provést znalecký posudek odborníka z oboru psychologie, který posoudí, jaká existuje možnost nápravy pachatele. Soud by měl při ukládání sankce k tomuto znaleckému posudku přihlédnout. V případě, že je zde možnost nápravy pachatele, bylo by vhodné s ním podle toho zacházet a podrobit ho výchovným a nápravným programům. V případě, že je možnost nápravy mizivá, je nutné pachatele izolovat od společnosti a zabránit mu tím v páchání další trestné činnosti. Ale i přes tuto skutečnost by měl být odsouzený alespoň v malé míře podroben nápravnému programu. Trest odnětí svobody může v některých aspektech působit na nápravu spíše 41 KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s

16 negativně než pozitivně. Při trestu odnětí svobody dochází k odloučení od rodiny a příbuzných a také ke ztrátě zaměstnání, čímž jsou přetrhány vazby odsouzeného ke společnosti a návrat do ní bývá často velice těžký. Složité je získávání poznatků o úspěšnosti nápravy pachatelů. Jedním z faktorů posuzování úspěšnosti může být recidiva. Ze Statistické ročenky kriminality v České republice za rok 2008 vyplývá, že z celkového počtu odsouzených osob bylo 7422 recidivistů. 44 Negativní stránkou nápravy pachatelů je již zmiňovaná finanční náročnost na výchovné programy a postupy. Ukládání trestu by mělo samozřejmě záležet hlavně na spáchaném trestném činu a jen okrajově by mělo být přihlíženo k možnosti nápravy, a to z toho důvodu, aby byla zajištěna právní jistota, rovnost a spravedlnost. H. L. A. Hart 45 poukazuje na to, že u nápravné teorie nedochází k působení na osoby, které doposud trestný čin nespáchaly, což neodpovídá cíli trestní politiky, kterým je bránit trestné činnosti ve společnosti obecně Eliminační teorie Z. Karabec ve svém článku 46 uvádí, že tato teorie se objevovala již v dávné historii, kdy docházelo k tomu, že odsouzení byli vyhoštěni ze země. Tuto možnost vyhoštění měly většinou privilegované osoby a odchodem ze země se jim podařilo vyhnout trestu smrti. Ač se to nezdá, vyhnanství bylo velmi přísným trestem. Ne každý, kdo opustil svou zem, dokázal v drsných podmínkách přežít. Tuto teorii je nutné aplikovat na ty pachatele, u kterých neexistuje možnost nápravy a uložením trestu u nich nedojde k odstrašení od páchání další trestné činnosti. Tyto pachatele je nutno izolovat a ochránit tím společnost od dalších trestných činů. Eliminační teorie je typická pro trest odnětí svobody, ale může ji plnit například i trest zákazu pobytu či trest zákazu činnosti. Problém nastává ve chvíli, kdy trest končí a odsouzený je propuštěn na svobodu. V této chvíli se odsouzený stává opět nebezpečným pro společnost. V praxi není možné každému nebezpečnému pachateli uložit dlouhodobý trest odnětí svobody, neboť výkon takového trestu je velice nákladný. 44 Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: < 45 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č

17 Ve Spojených státech amerických byla v 70. letech 20. století přijata strategie selective incapaciation (selektivního zneškodnění) 47. Tato strategie spočívala v tom, že u osob, které spáchaly trestný čin, je nutno určit, zda je zde velká pravděpodobnost, že v budoucnosti budou páchat další trestné činy jako recidivisté a těmto osobám uložit dlouhodobé tresty odnětí svobody a ochránit tím společnost od další trestné činnosti. Dle této teorie dojde ke snížení trestné činnosti a zejména se sníží pokles vězněných osob, neboť nebude žádný důvod pro trestání osob, které nejsou nebezpečné. Problémem této strategie je určení pravděpodobnosti páchání recidivy, neboť tato určení bývají často velice nepřesná. U této strategie dochází k ukládání odlišných trestů při spáchání velice podobných a téměř stejně nebezpečných trestných činů. S ohledem na tuto skutečnost tedy strategie selective incapaciation odporuje principu právní jistoty. Výsledkem eliminační teorie může být pokles kriminality závažných trestných činů, ale tento stav je pouze dočasný. Ve chvíli, kdy je nebezpečný odsouzený propuštěn na svobodu, stává se opět pro společnost nebezpečným. Negativem je také porušování zásady právní jistoty či spravedlnosti při ukládání trestů pachatelům závažných trestných činů. Dále je nutno uvést, že v případě, že by,,jedinou reakcí společnosti na spáchaný trestný čin bylo uvěznění pachatele, nebylo by pro žádnou zemi únosné takto eliminovat stále rostoucí kontingent osob, které porušily pravidla chování, sankcionovaná trestním právem Restituční teorie Tuto teorii by bylo možné nazvat též teorií kompenzační. Restituční teorie se zaměřuje na poškozeného trestného činu a nápravu újmy, která mu byla trestným činem způsobena. Restituční teorie se nezaměřuje pouze na tuto škodu, ale také na úlohu a postavení poškozeného v rámci trestního řízení.,,trest podle této teorie má především směřovat k tomu, aby byla obnovena rovnováha v sociálních vztazích, porušená trestným činem a aby byly uspokojeny nároky poškozených osob. 49 S restituční teorií úzce souvisí pojem restorativní justice, která,,spatřuje v trestném činu konflikt mezi dvěma či více jednotlivci či stranami, jenž lze řešit pouze aktivním zapojením všech dotčených poškozeného, pachatele i dotčeného společenství. 50 Dle restorativní justice je vhodné navázat kontakt mezi pachatelem trestného činu 47 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č KARABEC, Zdeněk. Účel trestání. Kriminalistika. 2000, roč. XXXIII, č LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s

18 a poškozeným s cílem, aby pachateli trestného činu došlo, jaké negativní následky poškozenému způsobil. V některých případech však kontakt pachatele trestného činu a poškozeného může být pro poškozeného velice stresující a může se pro něj stát i psychickým traumatem. Pachatel trestného činu často projeví lítost a pokouší se dojít k nápravě trestného činu. Je otázkou, do jaké míry k projevené lítosti pachatele přihlížet, neboť ne vždy může být projevená lítost upřímná. Často bývá jen snahou pachatele o to, aby soud při ukládání trestu přihlédl k této polehčující okolnosti. D. Houbová 51 uvádí, že tato teorie byla v dřívější době nedoceněná a toto bylo způsobeno přístupem k poškozeným a obětem trestných činů Retributivní teorie Základy retributivní, neboli odplatné teorie lze nalézt již v klasické škole trestního práva a Z. Karabec uvádí, že se odráží v názorech Kanta a Hegela. Tato teorie je založena na tom, že pachatel trestného činu, který zavinil, si zaslouží trest. Trest by měl korespondovat se spáchaným trestným činem a jeho nebezpečností. Pro tuto teorii je typický axiom,,zlo je odplaceno zlem 52 Při ukládání trestu by neměl být brán ohled na to, zda je možné trestem pachatele převychovat či napravit, nebo zda je trestný čin páchán v rámci recidivy. Tato teorie naplňuje zásadu právní jistoty a spravedlnosti. Pachateli trestného činu má být uložen takový trest, který si za své jednání zaslouží. Rozvoj této teorie můžeme zaznamenat v 70. letech 20. století ve Spojených státech amerických 53. Tato teorie naplňuje zásadu právní jistoty, předvídatelnost a touhu po spravedlnosti, požadovanou laickou veřejností, která často na trest nazírá jako na odplatu za spáchané zlo. Na druhé straně lze této teorii vytknout, že neposuzuje osobu pachatele a nepokouší se ho napravit, čímž může v praxi docházet k tomu, že bude nadále páchat trestnou činnost. Trest by měl být takový, aby pachatel dospěl k tomu, že jeho jednání je společensky a morálně nepřípustné a měl by ho vnímat jako odplatu za spáchaný trestný čin. V případě, že pachatel dojde k názoru, že jeho chování bylo špatné, dokáže přijmout trest jako nutný následek svého chování, což mu umožní se následně snadněji zapojit do společnosti. 51 HOUBOVÁ, D. et al. Psychologie pro právníky. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s

19 5. Účel trestu stanovený trestněprávními předpisy Na začátku předchozí kapitoly jsem uvedla názory na účel trestu odnětí svobody. V této podkapitole bych ráda ukázala, jak se tyto teorie projevovaly a projevují do trestněprávních předpisů. V roce 1950 byl vydán trestní zákoník pod číslem 86/1950 Sb. 54, který výslovně upravoval účel trestu ve svém 17, a to následovně:,,účelem trestu je a) zneškodnit nepřátele pracujícího lidu, b) zabránit pachateli v páchání trestných činů a vychovat ho k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického soužití, c) působit výchovně na ostatní členy společnosti. 55 Je zřejmé, že účel trestu byl pojat represivně a likvidačně, ale nalezneme zde i prvky teorie rehabilitační. Dalším trestním zákonem byl zákon č. 140/1961 Sb. 56, který stejně jako zákon předchozí výslovně stanovoval jak účel trestního zákona, tak účel trestu a to ve svých 1 a tohoto zákona v době jeho vydání zněl následovně:,,účelem trestního zákona je chránit společenské a státní zřízení Československé socialistické republiky, socialistické vlastnictví, práva a oprávněné zájmy občanů a vychovávat k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání pravidel občanského soužití. 57 A 23 zněl takto:,,účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. 58 Ze znění tohoto ustanovení je patrné, že cílem bylo chránit společnost a účel trestního zákona i trestu byl výchovný. Při ukládání trestu tedy nebyl brán zřetel pouze na generální prevenci, ale byla zde snaha pachatele trestného činu převychovat. Z účelu trestu není zřejmý prvek retribuční teorie, tedy jeho odplatný účel. Postupem času docházelo k novelizaci tohoto ustanovení, a to novelou č. 175/1990 Sb. 59 a novelou č. 290/1993 Sb. 60, kterými došlo k upuštění od terminologie typické pro období totality s tím, že 1 zněl následovně:,,účelem trestního 54 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 57 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 175/1999 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 60 Zákon č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady 290/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 19

20 zákona je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. 61 Pro trestní právo demokratických zemí není obvyklé stanovovat výslovně účel trestu 62. Takto explicitně vyjádřenému účelu bývá často vytýkáno, že není dostatečně vystihnut a ztrácí pak flexibilitu, kterou by bylo možné reagovat na vývoj názorů trestněprávní vědy a doby. Platný a účinný trestní zákoník č. 40/2009 Sb. 63 (dále jen trestní zákoník) nestanovuje explicitně účel trestu. Ve svých 37 a 38 upravuje zásady pro ukládání trestních sankcí. Za trestné činy nelze uložit kruté a nepřiměřené tresty a při výkonu trestu nesmí dojít k ponížení lidské důstojnosti. Při ukládání druhu a výše trestu je nutné přihlédnou k povaze a závažnosti trestného činu a také k poměrům pachatele, čímž jsou myšleny osobní, rodinné a majetkové poměry pachatele. Při ukládání trestu by měl soud přihlížet i k právem chráněným zájmům poškozených. V 39 trestního zákoníku nalezneme prvky rehabilitační teorie, kdy je při ukládání druhu a výměry trestu nutné přihlédnout k možnosti nápravy pachatele. S účelem trestu úzce souvisí zákon č. 169/1999 Sb. 64 o výkonu trestu odnětí svobody a jeho základní zásady vztahující se na zacházení s odsouzenými při výkonu trestu odnětí svobody, kterými jsou zachování zdraví odsouzených. Dále by měly být podporovány,,postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem Zákon č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady 290/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s Zákon č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 64 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 65 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lexis Nexis CZ, s

21 6. Obecná úprava trestu odnětí svobody a jeho výkon Trest odnětí svobody je upraven trestním zákoníkem 55 a násl., jako jeden z možných druhů trestů. Je nazýván trestem univerzálním 66, neboť je možné jej uložit za každý trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku. Ze statistik za rok vyplývá, že nepodmíněný trest odnětí svobody současně s podmíněným odsouzením k trestu odnětí svobody byl nejčastěji ukládaným trestem, na druhém místě v četnosti uložených trestů byl trest obecně prospěšných prací. Jde o nejpřísnější trest, neboť je jím zásadním způsobem zasaženo do základních lidských práv pachatele. Při uložení trestu odnětí svobody dochází k omezení svobody pachatele. Jde o trest nezastupitelný, neboť u některých pachatelů není tento druh trestu možné nahradit alternativními tresty, a to s ohledem na eliminační funkci trestu odnětí svobody, tedy izolaci pachatele od společnosti. Trest odnětí svobody lze rozdělit na dva subsystémy, a to na trest pravidelný, upravený 55 trestního zákoníku a trest výjimečný upravený 54 trestního zákoníku, kterým je trest odnětí svobody nad dvacet let až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí. Pravidelný trest odnětí svobody může být uložen ve třech následujících formách, a to nepodmíněné odnětí svobody, podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody a jako náhradní trest k domácímu vězení a peněžitému trestu. V této části práce bych se chtěla zaměřit na nepodmíněný trest odnětí svobody. Tento trest lze uložit maximálně na 20 let 68. U každého trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákoníku, respektive u každé skutkové podstaty je stanovena hranice nepodmíněného trestu odnětí svobody, který může být za takový trestný čin uložen, a to buď horní hranice, nebo spodní a zároveň horní hranice. 55 odstavec 2 trestního zákoníku stanovuje, že u trestných činů, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen tehdy, pokud by uložení jiného trestu nevedlo k tomu, že by pachatel vedl řádný život, tedy nesplňoval by jiný trest dostatečně nápravný účel. Toto ustanovení vyjadřuje, že nepodmíněný trest odnětí 66 NOVOTNÝ, O.; VANDUCHOVÁ, M. et al. Trestní právo hmotné - obecná část. 5. vyd. Praha: ASPI a.s, s Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: < 68 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

22 svobody by měl být u méně nebezpečných trestných činů ukládán jako,,krajní prostředek trestněprávní reakce. 69 Trestní zákoník zakotvuje moderační právo soudu mimořádně snížit či zvýšit trest odnětí svobody. V takových případech může dojít k uložení trestu pod dolní či naopak nad horní hranici, která je stanovena u jednotlivých trestných činů ve zvláštní části trestního zákoníku. Snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici může soud v případě, že by uložení trestu odnětí svobody v mezích stanovených pro daný trestný čin bylo nepřiměřeně přísné pro pachatele a zároveň je možné dosáhnout nápravy pachatele kratším trestem. Dále může soud uložit trest pod dolní hranicí tehdy, pokud pachatel,,napomohl zabránit trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo se o něj pokusil, jestliže vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti má za to, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. 70 Snížit trest pod dolní hranici lze dále tzv. spolupracujícímu obviněnému, nebo jde-li o přípravu k trestnému činu nebo o pokus trestného činu nebo o pomoc k trestnému činu a bylo-li by použití sazby stanovené dle trestního zákoníku nepřiměřeně přísné a lze-li dosáhnout nápravy pachatele i méně přísným trestem odnětí svobody. Další možností, kdy má soud moderační právo ke snížení trestní sazby je skutečnost, kdy pachatel jednal v právním omylu a bylo v jeho možnostech se tohoto omylu vyvarovat, nebo spáchal trestný čin, když odvracel útok nebo jiné nebezpečí, ale nedošlo k naplnění podmínek pro krajní nouzi, nebo nutné obrany, anebo překročil meze přípustného rizika, nebo meze okolnosti, která má za následek vyloučení odpovědnosti. V rámci moderačního práva soudu může být i zvýšena horní hranice trestu odnětí svobody, a to tehdy, pokud pachatel spáchal trestný čin jako recidivista, konkrétně pokud,,znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán. 71 Ačkoliv je dán prostor pro uvážení soudu, nelze tuto hranici zvýšit zcela libovolně, ale trestní zákoník stanovuje, že trest lze uložit v horní polovině trestní sazby stanovené trestním zákoníkem u konkrétního trestného činu ve zvláštní části trestního zákoníku, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu, a to jen v případě, že je vzhledem k recidivě a okolnostem případu vysoká závažnost zvlášť závažného zločinu nebo jestliže možnost nápravy pachatele je ztížena. 69 KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, s Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 58 odstavec Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 59 odstavec 1. 22

23 Moderační právo soudu je,,mimořádný prostředek soudní individualizace a je jedním z projevů zásady ekonomie trestní represe. 72 Trestní zákoník obsahuje výjimečný trest odnětí svobody, kterým je nutno reagovat na velmi závažné a nebezpečné trestné činy. Každý stát by měl mít ve své trestněprávní úpravě možnost uložit velice přísný trest za závažné delikty, mezi které patří trest odnětí svobody na doživotí a trest odnětí svobody uložen na velice dlouhé časové období. 54 odstavec 3 trestního zákoníku upravuje trest odnětí svobody na doživotní, kdy toto ustanovení taxativně stanovuje trestné činy, za které může být tento trest uložen s tím, že u některých taxativně stanovených trestných činů musel pachatel zavinit úmyslně smrt jiného člověka, a to za podmínek, že:,,takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. 73 Toto ustanovení zahrnuje jak eliminační funkci trestu, tak i funkci nápravy a výchovy pachatele. Výjimečnému trestu lze vyčíst, že při jeho výkonu není často dosahováno nápravy a výchovy pachatele, a to z toho důvodu, že pachatelova možnost propuštění na svobodu je velice mizivá, a toto může často působit na odsouzeného velice negativně, zejména na jeho psychiku. Existuje však možnost, že odsouzený bude z trestu odnětí svobody na doživotní podmíněně propuštěn, což může být pro odsouzeného dostatečnou motivací. Ze statistik za rok vyplývá, že trest odnětí svobody převyšující 15 let byl uložen 8 pachatelům a trest odnětí svobody na doživotí byl uložen 2 pachatelům. Nejčastěji ukládaným trestem odnětí svobody byl trest do 1 roku, tedy trest krátkodobý. Jak jsem již naznačila výše, ze statistik za rok vyplývá, že nejčastěji ukládané tresty odnětí svobody jsou tresty do 1 roku. V. Kalvodová je toho názoru, že tyto krátkodobé tresty odnětí svobody jsou problematické, a to zejména s ohledem na splnění účelu trestu. Krátkodobým trestem odnětí svobody může být trest v délce tří měsíců, ale i v délce šesti měsíců či jednoho roku. Čím kratší je trest odnětí svobody, tím nižší bývá 72 KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, s Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 54 odstavec 3 a), b). 74 Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: < 75 Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: < 23

24 jeho výchovný a nápravný účinek. Rada Evropy ve své rezoluci č. 17 ze dne 13. dubna doporučuje, aby se členské státy Rady Evropy pokusily místo krátkodobých trestů odnětí svobody ukládat alternativní tresty či tyto nahradit jinými postupy. Negativem ukládání krátkodobých trestů odnětí svobody je to, že,,vede k přeplnění kapacit vězeňských zařízení, vyvolává nežádoucí sociální segregaci a stigmatizaci odsouzených. 77 Krátkodobý trest odnětí svobody často nemívá odstrašující účinky a nenaplňuje eliminační účel trestu, respektive tuto naplňuje jen na velice krátkou dobu. Při tomto trestu není dostatek času pro nápravu pachatele. Negativní vliv na pachatele může mít kontakt s dalšími odsouzenými. Na druhou stranu může mít tento krátkodobý trest odnětí svobody pro pachatele i odstrašující účinky, záleží vždy na konkrétní osobě a jeho psychice. I krátkodobým trestem dochází k přerušení pracovních vztahů a ve většině případů tedy i ke ztrátě zaměstnání. 76 KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, s KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, s