Diplomová práce: Trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce: Trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Vojtěch Hlína 2014

2 Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma Trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce vypracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem při práci použil, byly řádně citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použité literatury a pramenů. Vojtěch Hlína 2

3 Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu mé diplomové práce doc. JUDr. Josefu Kuchtovi Csc., za pomoc při výběru tématu práce, odborné vedení a podporu při její tvorbě. Dále bych rád poděkoval soudkyni Městského soudu v Brně Mgr. Barboře Sýkorové a státnímu zástupci Městského státního zastupitelství Brno Mgr. Janu Petráskovi, za poskytnutí rad a postřehů k zpracovávanému tématu. 3

4 ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá problematikou trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Úvod práce je zaměřen na pojem a účel trestu, spolu s myšlenkou retributivní a restorativní spravedlnosti. Stěžejní část práce tvoří rozbor trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, právní úpravu těchto trestů a její změny. Důraz je kladen na otázku výkonu a kontroly dodržování výkonu trestů, se zaměřením na přetrvávající nedostatky praxe. Součástí práce je i porovnání se srovnatelnými instituty zahraniční právní úpravy a úvahy nad možností řešení současných nedostatků ve výkonu a kontrole těchto trestů. KLÍČOVÁ SLOVA Trest domácího vězení, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, restorativní justice, alternativní sankce, Probační a mediační služba, elektronický monitoring 4

5 ABSTRACT This diploma thesis deals with the issue of Home detention punishment and Prohibition on entering sports, cultural and other social events. The first part of the thesis aims at punishment itself, its meaning, purpose and at theory of retributive and restorative justice. The main part of the thesis is based on analysis of Home detention punishment and prohibition on entering sports, cultural and other social events, regulation and its amendments. The the thesis is focused on the execution of the punishments and control, as well as on its current complicantions. Part of the thesis aims at comparation with regulations of these punishments in different states and at possible solutions of the complications. KEYWORDS Home detention punishment, Prohibition on entering sports, cultural and other social events, restorative justice, alternative punishments, Probation and Mediation Service, elektronic monitoring 5

6 Obsah Úvod Pojem a účel trestu Pojem trestu Účel trestu Teorie retribuční Teorie utilitární Teorie smíšené Retributivní a restorativní justice Systém trestů v ČR Alternativní tresty Pojem Důvody potřebnosti alternativních trestů Přeplněnost věznic Vysoké finanční náklady Nedostatečné výchovné působení Výhody alternativních trestů Probační a mediační služba Pojem Činnost PMS Trest domácího vězení Pojem Vývoj Předpoklady pro uložení TDV Legální podmínky uložení TDV Přeměna trestu v TDV Výměra a vymezení TDV Délka trestu Prostorové vymezení

7 4.6.3 Časové vymezení Další omezení a povinnosti Přeměna TDV Výkon TDV Počátek výkonu trestu Místo výkonu Odložení a přerušení výkonu trestu Změna TDV Kontrola výkonu TDV Technické možnosti kontroly Faktická kontrola v současné době Snaha o zavedení elektronického monitoringu... Chyba: zdroj odkazu nenalezen Srovnání s právní úpravou v jiných státech TDV de lege ferenda Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné spole čenské akce Pojem Vývoj Předpoklady pro uloženi TZV Výměra a vymezení TZV Výkon a kontrola TZV Srovnání s právní úpravou v jiných státech TZV de lege ferenda...76 Závěr...79 Seznam použité literatury

8 Úvod Pro téma své diplomové práce jsem si vybral oblast trestního práva, jelikož se pro mě jedná o fascinující a živé odvětví, kterému bych se rád věnoval i ve svém budoucím profesním životě. Jakožto poslední strážce hodnot a zájmů společnosti v rámci zásady ultima ratio musí trestní právo především pohotově reagovat na změny společnosti, přizpůsobovat se jejím momentálním potřebám a držet krok s vývojem kriminality. Jedním z nejaktuálnějších témat, týkajících se potřeby modernizace a dalšího vývoje trestního práva, je téma krize trestu odnětí svobody a zavádění alternativních sankcí, které mají jej mají v určitých případech nahrazovat. Cílem má být méně časté ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho ponechání jen jako nejpřísnější varianty pro případy, ve kterých z určitých důvodů nepřichází v úvahu žádná z dostupných alternativ. V současné době je v českém právním řádu již celá řada alternativních sankcí, přičemž ty poslední přibyly do našeho systému trestů rozsáhlou rekodifikací trestního práva s účinností od , uskutečněnou přijetím nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., spojenou současně i s novelizací zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Mimo jiné se tak v českém právním systému objevily i dva nové alternativní tresty, totiž trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Zmíněným dvěma poměrně mladým trestním sankcím se budu věnovat v této práci. Cílem mé práce bylo objasnit postavení těchto institutů v domácím právním řádu, provést rozbor obou trestů, objasnit jejich vývoj, podstatu, podmínky uložení a způsob jejich výkonu a kontroly, to vše s ohledem na vliv podstatných změn v důsledku novelizace z roku 2012, především v úpravě trestu domácího vězení. 8

9 Dále bylo cílem mé práce upozornit na některé problémy s aplikací těchto trestů a s kontrolou jejich dodržování, provést srovnání s právní úpravou těchto institutů v zahraniční a i na základě takto získaných poznatků formulovat úvahy de lege ferenda s návrhy na možné odstranění zjištěných nedostatků. Má diplomová práce je tematicky rozdělena do jednotlivých kapitol. V první kapitole jsem se zaměřil na samotný pojem a účel trestu, spolu s vymezením a charakteristikou jednotlivých teorií trestu a trestání. Také jsem v této kapitole charakterizoval teorii retributivní a restorativní justice, abych poskytl teoretické základy pro další práci se zvoleným tématem. V druhé kapitole jsem se věnoval tématu alternativních trestů, hlavním důvodům jejich vzniku s přihlédnutím ke krizi trestu odnětí svobody, a také výhodám, jež přináší jejich praktické využití. Ve třetí kapitole se zaměřuji na instituci Probační a mediační služby, neboť její činnost má v aplikaci alternativních trestů klíčovou roli. Po tomto souhrnném teoretickém úvodu se ve čtvrté a páté kapitole věnuji již přímo trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Konkrétně zde uvádím vývoj těchto institutů, jejich současnou právní úpravu a podmínky i možnosti jejich uložení v jednotlivých aspektech. Zvláštní pozornost věnuji výkonu a kontrole těchto trestních sankcí, zejména problémům a nedostatkům, které jejich výkon a kontrolu provází. Dále pro srovnání uvádím zahraniční právní úpravu srovnatelných institutů a v navázání na ni i úvahy a návrhy de lege ferenda na odstranění zjištěných nedostatků. V průběhu tvorby práce využívám především analytickou a komparativní metodu. 9

10 1. Pojem a účel trestu 1.1 Pojem trestu Trest sám o sobě není jen umělým právním konceptem, ale přirozeným společenským jevem doprovázejícím vývoj lidstva od nepaměti. Jelikož je člověk ze své podstaty zoon politikon, tedy tvor společenský, odpradávna měl tendenci vyhýbat se nebezpečnému osamělému životu a namísto toho dával přednost spíše možnosti sdružování s dalšími jednotlivci do společenských skupin, které poté fungovaly jako relativně jednotný celek a jednotlivci v něm tak měli mnohem větší naději na přežití a rozvoj. Bez ohledu na konkrétní povahu takové společnosti se v ní vždy objevily normy vyžadovaného, a naopak zapovězeného jednání, přičemž požadavek dodržování těchto norem na jedné straně byl zpravidla doprovázen uplatněním sankce za jejich porušení na straně druhé. Pokud by totiž porušení těchto společenských norem zůstalo bez přiměřené odezvy autority, hrozilo by, že se bude v budoucnu opakovat nejen u konkrétního jedince, ale po jeho vzoru i u jedinců ostatních. Jedinou možnou odpovědí na takové porušení norem byl určitý neblahý následek uvalený na osobu pachatele, tedy trest, jež měl obnovit pořádek ve společnosti a do budoucna ji ochránit před dalším ohrožením. V relativně dlouhé a především pestré historii člověka snad nenajdeme příklad společnosti, která by koncept trestu neznala. Taková společnost by totiž vzhledem k přirozené povaze člověka musela být buď ryze utopická, nebo by velice brzy zanikla. Samotný pojem trestu byl již mnohokrát podroben analýze a různým způsobům uchopení. Velice přínosné jsou definice trestu podle H. L. A. Harta a N. Walkera, provedené rozborem pojmu a identifikováním základních prvků tvořících trest. Podle H. L. A. Harta je pro trest příznačné, že: 10

11 - je ukládán (alespoň předpokládanému) pachateli za porušení právních norem, - samotné jeho uložení a provedení náleží autoritě právního systému, proti kterému byl skutek spáchán, - vykonání je provedeno osobou odlišnou od pachatele, - spočívá v bolesti či v jiném následku obecně pokládaného za nepříjemný. 1 N. Walker vypracoval velice podobnou definici trestu, kterou však nevztahoval pouze na trest v rámci právního systému, ale i na jakýkoli jiný systém norem. I zde je trest autoritou k tomu oprávněnou ukládán za konání či opomenutí, které porušuje určité normy chování, přičemž toto porušení musí být zaviněné, tedy vytknutelné. Trest v sobě zahrnuje způsobení újmy nebo jiného nepříjemného následku, jenž je úmyslný a cílený na osobu pachatele za účelem potrestání. Navíc však obsahuje požadavek existence ospravedlnitelného důvodu trestu, který vylučuje svévoli v trestání. 2 Pro potřeby současného trestního práva se trestem obecně chápe právní následek trestného činu představující jeden z prostředků realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný na základě zákona výlučně trestním soudem, zahrnující v sobě určitou újmu pro pachatele a vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehož výkon je vynutitelný státní mocí 3. Trest je tedy odpovědí státu na spáchaný trestný čin a na porušení právní povinnosti chovat se v souladu se zákonem. 1.2 Účel trestu Účel trestu a jeho jednotlivé funkce nelze ani dnes spolehlivě a úplně vymezit. Dnes již nahrazený trestní zákon platný do roku 2009 se snažil o vymezení účelu trestu legální definicí. Uváděl, že smyslem zákona je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání 1 LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str Tamtéž, str KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2009, str

12 trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. 4 Současný trestní zákoník se o pevné uchopení účelu trestu nepokouší a nechává jej volně vyplývat ze základních zásad začleněných do textu zákona. Dle mého názoru je to jen správné, neboť účel trestu a jednotlivé funkce trestu se v rámci vývoje trestního práva relativně mění a přizpůsobují se poměrům a potřebám společnosti. Které funkce trest plní, které jsou pro danou dobu a právní systém převládající a které naopak okrajové či zcela zanedbatelné, se měnilo v průběhu historie vývoje trestního práva a vývoje nahlížení na trestný čin samotný. V základní rovině se dají ve vývoji trestního práva rozlišit dvě základní proti sobě stojící koncepce pohledu na trest, trestání pachatele a ospravedlnitelnost trestu. Zjednodušeně řečeno se jedná o teorii retribuční (absolutní) a teorii utilitární (relativní), přičemž za třetí samostatný koncept se občas považují i teorie smíšené, tedy teorie vycházející zároveň z obou zmíněných Teorie retribuční V českém právním prostředí je teorie retribuční často označována spíše jako teorie absolutní. Je založena na myšlence punitur quia peccatum est, tedy trestá se, protože bylo spácháno zlo. 5 Kvůli tomu je někdy též nazývána teorií zpět hledící ( back looking theory ) 6. Trest zde ve své podstatě představuje spravedlivé zlo, které má vyvážit nespravedlnost zla způsobeného trestným činem. Jde tedy ve výsledku o zákonnou spravedlivou pomstu (proto retribuční teorie, teorie odplaty). Svou povahou odpovídající teorii retribuční byl i jeden z nejstarších zachovaných zákonů, tzv. Chammurapiho zákoník. Ten fungoval na známém principu oko za oko, zub za zub (princip tzv. Lex talionis). Často bylo takové 4 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 5 JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str

13 pojetí spojeno s teistickým prvkem práva a trest byl tak mnohdy snahou o obnovení božské rovnováhy ve společnosti či usmíření bohů, například v římském pojetí Pax Deorum. Trest měl způsobit alespoň tolik utrpení, bolesti a ztráty, kolik jí bylo způsobeno trestným činem 7, mnohdy dokonce následek trestu významně převyšoval způsobenou újmu, především kvůli převažující odstrašující funkci trestu. Teorii o trestu jako odplatě za spáchaný čin uznávali mnozí právní myslitelé v průběhu staletí. Už Aristoteles zastával názor, že trest vyrovná bezpráví způsobené trestným činem a znovu nastolí spravedlnost. 8 Tomáš Akvinský byl přesvědčen, že účelem trestu je především odplata za spáchané zlo, která napraví nejen osobu pachatele, ale i porušením zákona poškozenou společnost, přičemž při svých úvahách vycházel především ze Starého zákona. 9 V moderní trestněprávní nauce pak teorii odplaty nejvíce zastávala tzv. klasická škola, založená v druhé polovině 18. století. Ta vycházela hlavně z přesvědčení o svobodné vůli každého jednotlivce (tzv. teorie indeterminismu). V případě spáchaní trestného činu tak zastánci klasické školy předpokládali, že pachatel obdařený vůlí byl ve svém jednání schopen svobodné volby. Byl si vědom příslušných norem, a přesto se vědomě rozhodl svým skutkem tyto normy porušit. Spácháním protiprávního činu tak zároveň i nepřímo souhlasil se svým potrestáním za tento skutek. Tuto teorii zastávali i slavní právní filozofové I. Kant a G. W. F. Hegel. K pojmu trestu Kant vyslovil myšlenku, že trest je požadavek spravedlivého rozumu a kategorický imperativ, který se nesmí řídit nějakým účelem mimo něj ležícím a je ideálem spravedlnosti. Hegel pak zastával názor, že spravedlivý trest je jedinou možnou právní rehabilitací zločince. Podobně jako Aristoteles Hegel chápal trest jako negaci negace práva, která obnoví jeho původní celistvost KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, str JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, str

14 Kant dokonce pojímal trest pro naši dobu již dosti nepochopitelně, totiž jako právo zločince spojené se ctí a s lidskou důstojností. Výkon trestu byl podle něj mimo jiné i projevem úcty k lidské důstojnosti tím způsobem, že se respektovala pachatelova svobodná vůle spáchat zločin. 11 Nepotrestáním bychom vlastně zneuctili rozhodnutí pachatele zločin spáchat. Podobně pojímá právo zločince na potrestání i Hegel. Podle něj je trest jen manifestace zločinu, to znamená druhá polovina, kterou ta první nutně předpokládá. 12 V retribuční teorii lze dále rozeznat i jednotlivá konkrétní pojetí trestu a trestání, jež především vyzdvihují různé projevy trestu. V následujícím přiblížení jednotlivých teorií použiji rozdělení dle Jana Laty 13 : a) Trest jako požadavek spravedlnosti a znovunastolení práva Jedná se o nejryzejší formu absolutní teorie, která chápe trest pouze jako odplatu za spáchaný čin. Ospravedlněním zla uloženého trestu je už samotné předchozí spáchání trestného činu. Tato teorie odmítá s trestem spojovat jakýkoli společenský účel. Právě naopak. Kant, jakožto přední představitel tohoto pojetí, klade důraz na neodůvodněnost trestu žádným veřejným prospěchem. Podle něj totiž trest nemůže být nikdy uložen jako pouhý prostředek k prosazení nějakého dobra, ať již s ohledem na samotného odsouzeného nebo společnost, ale vždy musí být uložen pouze a jedině proto, že osoba, které byl uložen, spáchala zločin 14. To odpovídá i již zmiňované koncepci Hegela, pro kterého je trest ve své podstatě jen negací negace, která obnovuje rovnováhu práva po negativním činu pachatele LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str Tamtéž, str Tamtéž, str. 36 a násl. 14 Tamtéž, str Tamtéž, str

15 b) Trest jako ztráta pachatelových práv Již v době osvícenství se začal formovat názor, že jednotlivec disponuje určitými právy, která mu nejsou přiznávána, ale jsou mu přirozená od narození již z toho titulu, že je člověkem. Označujeme je nejčastěji jako základní lidská práva a v současné době jsou u nás upravena například v Listině základních práv a svobod. 16 Patří mezi ně celá škála práv a svobod, z nichž některá jsou považována za základní, jiná za od základních odvozená postupem vývoje. Za ta nejvýznamnější lze označit právo na život, právo na osobní svobodu, právo vlastnit majetek a podobně. Tato teorie využívá jako nepříjemný účinek trestu k potrestání pachatele právě omezení či popření pachatelových práv. Trestem smrti se popře jeho právo na život, uvězněním právo na osobní svobodu, zabavením majetku či pokutou se zasáhne do práva vlastnit majetek a podobně. c) Trest jako obnovení rovnováhy a odejmutí neoprávněně získané výhody Toto pojetí trestu vychází především z představy, že porušováním norem, které jsou jinak všeobecně dodržovány, se dostává pachatel vůči zbytku společnosti do výhody, přičemž tuto výhodu má de facto na úkor zbytku společnosti. Zde je tedy hlavním úkolem trestu odejmout pachateli neprávem nabyté výhody a nastolit tak znovu rovnováhu práv ve společnosti tak, jak byla před spácháním trestného činu. 17 Klasicky se může jednat například o propadnutí výnosů z trestné činnosti, které pachatel získal nezákonným způsobem a po právu mu tak nenáleží. 16 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. n: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 17 LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str

16 d) Trest jako manifestace nesouhlasu s chováním pachatele V tomto pojetí plní trest i funkci prostředku komunikace mezi státem, pachatelem a veřejností. Stát uložením trestu pachateli dává jasně najevo, že porušení normy bylo špatné a že stát ani v budoucnu takové porušení nebude tolerovat. Pachateli je tak dáno najevo, že jeho čin byl nežádoucí a je v jeho zájmu, pokud znovu nechce strpět účinky trestu, aby se napříště protiprávního jednání zdržel. Stejně tak skrze trest stát promlouvá i k veřejnosti. Na jedné straně se v duchu retribuční teorie dává veřejnosti skrze trest uložený pachateli možnost k procítění spravedlivé odplaty vůči jeho osobě a spáchanému činu. Na straně druhé stát sděluje uloženým trestem i veřejnosti, že dané jednání nebude tolerováno, a pokud by se i někdo další dopustil porušení práva, bude s ním nakládáno stejně. 18 e) Trest jako možnost pokání Toto pojetí, pokládající za jeden z hlavních účelů trestání poskytnutí možnosti pokání výkonem trestu, vychází především z raného křesťanského vnímání viny a hříchu. Panoval všeobecně rozšířený názor, že pošpinění vinou ze sebe může jedinec smýt pokáním, rozjímáním, odříkáním a světským utrpením. Základem bylo uvědomění si své viny a přímá snaha o vlastní nápravu. Podobně jako u trestu jako manifestace nesouhlasu je i zde trest formou komunikace mezi státem a pachatelem. Je mu tak dáno najevo, že společnost nepřijímá, ba přímo odsuzuje jeho jednání a zároveň se snaží dovést pachatele k vnitřnímu uvědomění, že jeho jednání bylo špatné. Současně mu tak dává skrze negativní projevy trestu šanci polepšit se a případně se i navrátit do společnosti již jako napravený jedinec LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str Tamtéž, str

17 1.2.2 Teorie utilitární V českém právním prostředí se ustálilo označení této teorie jako teorie relativní, stojící de facto proti teorii absolutní. Začala se rozvíjet v průběhu 18. století, především jako reakce na značně přísné a kruté tresty, často spojené i s mučením. Ty byly hojně ukládány zločincům v souladu s dosud převládající myšlenkou trestu jako odplaty či msty. Pokud je principem teorie retribuční imperativ vina vyžaduje trest, potom by byl odpovídajícím ekvivalentem pro teorii relativní imperativ nemoc vyžaduje léčení. 20 Samotná teorie relativní je postavena na myšlence punitur ne peccetur, tedy trestá se, aby nebylo pácháno zlo. 21 Teorie relativní se tak nesoustředí tolik až na zločin samotný, ale hlavně na nápravu vzniklého stavu a zabránění dalšího páchání trestné činnosti. Proto je někdy označována jako teorie vpřed hledící (looking forward theory ). Principem je ve srovnání s retribuční teorií naprosto rozdílný pohled na trest, totiž již ne jako na odplatu, ale především jako na prostředek obrany společnosti a nápravy osoby pachatele. Podle utilitární teorie by pachatel měl být potrestán ne proto, že si to zaslouží, ale protože to přinese lepší následky, než kdyby potrestán nebyl. Tedy že zlo způsobené uložením trestu lze ospravedlnit jen tím, že se tak zabrání případnému většímu utrpení ve formě nového trestného činu v budoucnu. 22 Představitelem relativní teorie byl ve své době především C. Beccaria, případně z pozdějších myslitelů například B. Wootton. Beccaria ve svých úvahách vyzdvihoval především odstrašující efekt trestu s na jeho dobu naprosto revoluční myšlenkou, že odstrašující účinek trestu nespočívá ani tolik v jeho přísnosti a krutosti, ale spíše v neodvratnosti trestu. 23 V té době totiž naopak odstrašující účinek trestu spočíval především v jeho značné krutosti, což nahrazovalo chabě 20 JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str Tamtéž, str LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str

18 fungující systém s nízkou efektivitou, ve kterém mnoho pachatelů zůstávalo zcela nepotrestáno. Jiným přístupem bylo například vyzdvižení trestu jako nápravného prostředku pachatele. Základem byl názor, že pachatel si špatně nebo nedostatečně osvojil společenské normy a trest by ho měl především napravit a zařadit zpět do společnosti. Velkou zastánkyní tohoto přístupu byla právě i společenská reformátorka B. Wootton s názorem, že trest by měl být v každém jednotlivém případě individualizován podle možnosti nápravy konkrétního pachatele, 24 což dnes známe jako zásadu individualizace trestu. a) Teorie odstrašující Je jednou z nejtypičtějších teorií spadající pod teorii utilitární, podle které má trest především odstrašující funkci, a to jak v rovině individuální, tak i v rovině generální prevence. Individuálně preventivně má trest působit na samotného pachatele a uložení trestu ho má odradit od dalšího porušování práva, pokud nechce znovu strpět negativní následky dalšího trestu. Efekt generální prevence je pak docílen odrazením potenciálních pachatelů od páchání trestné činnosti, pokud si nepřejí také strpět stejné následky trestu jako pachatel. Odstrašující prvek může být docílen přísností trestní sankce, avšak podle dnes již všeobecně uznávaného názoru se většího účinku dosáhne spíše pocitem neodvratnosti odhalení a potrestání. 25 Ne u všech činů je tak možné snížit kriminalitu pouze skrze odstrašující účinek trestu. Důvodem je například vysoká latence některých činů, kdy i přes vysokou trestní sazbu pachatelé čin spáchají a své odhalení a stíhání riskují bez větších obav z potrestání. 26 Kde určitý prospěch ze spáchání trestného činu pachatelům převáží riziko odhalení i navzdory již vysoké trestní sazbě, tam její další navýšení bude mít jen stěží zamýšlený účinek snížení kriminality. 24 LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné I. 4. vyd. Praha: ASPI, 2003, str LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str

19 b) Nápravná teorie Dalším prvkem utilitární teorie je právě teorie nápravná. I ta datuje svůj počátek do 18. století a základem je předpoklad, že důvodem pachatelova trestného činu je především nedostatečné vštípení morálních a jiných společensky uznávaných hodnot, ať už vlivem špatné výchovy, nevzdělanosti, špatného sociálního umístění a podobně. V osobě pachatele je tak viděna nedostatečně vychovaná a nedostatečně informovaná osobnost, která nepáchá trestnou činnost z vlastního přesvědčení, ale jen kvůli nedostatečnému vštípení správných norem chování. Tato teorie si tak bere za cíl uloženým trestem pachatele převychovat, napravit jej a pokusit se mu dodatečně vštípit správné normy chování. 27 V 19. století byly přímo k tomuto účelu zakládány zvláštní vězeňské systémy (např. irský a emírský), které se svým režimem specializovaly na převychování vězňů. Za stejným účelem byla zakládána také různá terapeutická a převýchovná specializovaná zařízení. 28 Trest tak, především ve formě odnětí svobody, již nebyl pouhým dočasným odstraněním pachatele ze společnosti, ale využívala se celá škála postupů k nápravě pachatele včetně vyučování a výchovy, tělesných cvičení, pracovních zařazení, terapií a podobně. Tato teorie také významně pracuje s individualizací trestní sankce, vycházejíc především z objektivní stránky činu a osobnosti pachatele (účinná lítost, pravděpodobnost recidivy, atd.). Zastánkyní individualizace trestu byla již výše zmíněná B. Wootton, podle které má být sankce individualizována podle možnosti nápravy konkrétního pachatele LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str Tamtéž, str Tamtéž, str

20 Stejně jako na samotný výkon trestu a převychování pachatele pak tato teorie klade důraz i na jeho resocializaci po skončení výkonu trestu a tedy i na jeho zařazení zpět do společnosti. c) Teorie eliminační Základem této teorie (též nazývané teorií izolační) je fakt, že navzdory odstrašujícím účinkům trestu se najdou jedinci, kteří i přesto nadále páchají trestnou činnost. Současně u části takových pachatelů naprosto selhávají snahy o nápravu a i po výkonu trestu je velice vysoká pravděpodobnost jejich další recidivy. V případě takových pachatelů je v zájmu veřejnosti žádoucí zabránění jejich trestné činnosti jejich eliminací z příslušné skupiny či ze společnosti samotné. V krajním případě se trvalá eliminace pachatele ze společnosti dá dosáhnout i trestem smrti, avšak častější je pochopitelně trest odnětí svobody, v rámci kterého je pachatel cíleně umístěn mimo společnost, aby ji nemohl ohrožovat svým jednáním. Jinak se eliminačního efektu trestu dá dosáhnout i trestem zákazu činnosti odvozeného od předchozího protiprávního jednání pachatele (zákaz řízení, zákaz práce s dětmi, zákaz výkonu povolání atd.), trestem odebrání věci, trestem vyhoštění a podobně. I zde je velice důležitý prvek individualizace trestu, neboť trest s převládajícím eliminačním prvkem má velice silný negativní dopad na práva pachatele. Proto by měli být ze společnosti eliminováni pouze pachatelé opravdu nebezpeční, u kterých z určitého důvodu nepřipadá v úvahu žádná alternativa k takovému trestu. Hraje tu roli objektivní stránka činu, recidiva pachatele, jeho chování ve výkonu trestu apod. Naopak pachatele, kteří byli již takto potrestáni a přestali být společensky nebezpeční (například se osvědčili dobrým chováním a je pravděpodobné, že došlo k jejich nápravě), již není třeba nadále izolovat od společnosti a z utilitárního hlediska není důvod k pokračování výkonu trestu LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str

21 d) Teorie restituční V historii trestního práva byl zločin chápán především jako újma způsobená státu či panovníkovi, který jej představoval. Teprve později se začalo trestní právo soustředit krom pachatele a státu na další důležitou stranu spáchaného zločinu, totiž na osobu oběti. Právě zapojení všech tří stran a snaha o napravení či alespoň zmírnění škod způsobených daným trestným činem jsou charakteristické pro restituční teorii a restorativní justici. Újma způsobená oběti může mít různou podobu, především podobu fyzické či psychické újmy, majetkové újmy a podobně. Tato teorie namísto odplatného trestu preferuje důraz na zapojení pachatele do napravování způsobených škod, zejména uložením závazků určitého plnění v rámci trestní sankce. 31 Zejména u mladých a výdělečně činných pachatelů by bylo z tohoto pohledu například pouhé uložení trestu odnětí svobody pro nápravu způsobených škod značně nevhodné, neboť když bude namísto něj upřednostněn určitý alternativní postih, bude mnohem větší pravděpodobnost, že pachatel bude schopen materiálně odčinit následky svého činu. Samozřejmě se předpokládá absence okolností vylučujících použití daných alternativ Teorie smíšené V průběhu doby se pochopitelně v trestněprávní nauce v různých školách a směrech objevovaly teorie pracující zároveň s prvky retributivní i utilitární teorie, tvořící teorie různým způsobem smíšené. Rozhodně však nelze považovat tento vývoj trestněprávní vědy v otázce teorie trestu a trestání za lineárně progresivní a novodobé pojetí tak nelze považovat za výsledek překonání teorií původních, které již z dnešního pohledu nemohou samostatně obstát. Naopak i původní teorie se občas dostávají po čase znovu do popředí zájmu trestněprávních teoretiků. Například Jelínek vyslovuje názor o současném pozvolném nástupu renesance teorie odplaty po dlouhém období utilitární teorie spojené především 31 LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str

22 s lidskoprávním hnutím. 32 Tento částečný návrat je z velké části odrazem poměrů v současné společnosti a veřejného mínění společnosti, neboť ta je kvůli relativnímu růstu kriminality a dlouhodobě převládající neúspěšnosti resocializačních a rehabilitačních programů k podobným snahám značně skeptická a vrací se přesvědčení o potřebě přísného trestání plnícího především účel odstrašení a odplaty, která má odradit pachatele od další trestné činnosti. Často se tak trestněprávní věda mění v závislosti na pozvolné změně společnosti a kombinuje v sobě často prvky utilitárních i retribučních teorií pro utvoření funkčního celku spojujícího jednotlivé myšlenky a vytvářejícího nejvhodnější pojetí trestání odpovídající současným potřebám společnosti a právního systému. 1.3 Retributivní a restorativní justice S vývojem teorií týkajících se trestání a trestu se neodmyslitelně pojí i vymezení myšlenky retributivní a restorativní spravedlnosti, respektive pojetí retributivní a restorativní justice. V moderní teorii trestního práva převažovalo až do počátku 20. století právě pojetí klasické, tedy pojetí tzv. retributivní justice. Již její název vypovídá o tom, že se jedná o pojetí justice zaměřené primárně na potrestání pachatele a vycházející převážně z retribučních teorií trestu. Pro justici retributivní je charakteristické především chápání trestného činu jako způsobení újmy státu, a tedy jako konflikt mezi jednotlivcem (pachatelem) a státem, přičemž osoba oběti je do značné míry opomíjena. Dále je pro retributivní justici charakteristický důraz právě na odplatnou funkci trestu. Pachatel je v postavení pasivního příjemce trestu vystaven jeho neblahým účinkům a samotným výkonem trestu je často i dlouhodobě či dokonce trvale společensky stigmatizován. 32 JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str

23 Jak již bylo zmíněno, tato koncepce přetrvala i v moderní společnosti až do konce 20. století, respektive do přelomu 20. a 21. století. Někdy v té době se totiž začínají ozývat hlasy pro změnu pohledu na dosavadní chápání trestání a na samotný trestný čin. Ten měl přestat být brán jen jako pouhé porušení veřejného pořádku a útok na stát, ale předně jako konflikt přímo mezi primárními účastníky trestného činu, tedy mezi pachatelem a konkrétní obětí. 33 Zatímco klasická justice se zajímala především o to, kdo čin spáchal a jak ho za jeho čin po zásluze potrestat, restorativní justice se více zaměřuje na to, komu byla spáchaným trestným činem způsobena újma a jak ji lze napravit. Restorativní justice tak na konci 20. století začala pomalu vstupovat do popředí zájmu a v současné době se jedná o nejrozšířenější pojetí pro chápání trestného činu a vypořádávání se s jeho následky. Vychází především z myšlenek utilitárních teorií a je pro ni charakteristické mimo jiné právě to, že se soustředí i na oběť trestného činu a na újmu jí způsobenou, ať už se jedná o újmu materiální, psychickou či fyzickou. Krom toho restorativní justice spíše ustupuje od zpřísňování trestů především u mladých pachatelů a namísto toho se snaží o nalezení alternativy k přísným trestům, které by umožňovaly, aby pachatel převzal odpovědnost za svůj čin. 34 V souvislosti s tím se snaží o co největší možné aktivní zapojení pachatele do nápravy škod způsobených jeho trestným činem. Zároveň hledá cestu, jak pachateli toto zapojení co nejefektivněji umožnit, aby přitom byl zároveň zachován původní účel trestu. V praxi se tedy rozhodně nejedná o přímé nahrazení retributivní justice justicí restorativní. V případě restorativní justice jde spíše o souhrn postulátů, cílů a metod, které charakterizují místy odlišný přístup od klasické justice v řešení problematiky zločinnosti. Dá se tedy říci, že restorativní justice představuje 33 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str Tamtéž, str

24 paralelní systém, který působí současně se systém justice klasické, a oba celky se navzájem doplňují Systém trest ů v ČR Systém trestů lze z trestněprávního hlediska definovat jako uspořádání jednotlivých druhů trestů podle závažnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemných vztahů mezi jednotlivými tresty. S ohledem na zásadu nulla poena sine lege trestní zákoník v 52 poskytuje taxativní výčet všech trestů, které má trestní právo k dispozici. V současné době je tak na základě trestního zákoníku možné uložit: - trest odnětí svobody - trest domácího vězení - trest obecně prospěšných prací - trest propadnutí majetku - peněžitý trest - trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty - trest zákazu činnosti - trest zákazu pobytu - trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce - trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání - trest ztráty vojenské hodnosti - trest vyhoštění 35 KARABEC, Z. Koncept restorativní justice. In: Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů, institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2003, str

25 2. Alternativní tresty 2.1 Pojem Alternativní tresty patří spolu s alternativami k potrestání a s odklony do obecného systému alternativních opatření. Vzhledem k teoretickým výhodám alternativních trestů a převážně negativům klasického trestu odnětí svobody by správně mělo být naopak uvěznění alternativou využitou až ve chvíli, kdy z určitých důvodů nelze zvolit jiné vhodnější opatření ambulantní povahy 36 ve formě alternativního trestu. Dosud je však praxe spíše opačná, proto se za alternativní tresty považují všechny tresty, které nejsou spojeny s trestem odnětí svobody. Alternativní tresty poskytují soudci ve fázi vynášení rozsudku nad pachatelem trestného činu možnost zvolit jednu z více možností a zohlednit tak všechny relevantní skutečnosti ve spojení s osobou pachatele a spáchaným trestným činem. Soudce má tak v konkrétních případech ukládání trestu de facto na výběr, zda je žádoucí uložit trest odnětí svobody, uložit některou z alternativ nezahrnujících omezení osobní svobody či například zvolit střední cestu skrze institut domácího vězení, kdy je odsouzený omezen na osobní svobodě jen částečně Důvody potřebnosti alternativních trest ů Myšlenka alternativních opatření k nepodmíněnému trestu odnětí svobody obecně je spjata s krizí vězeňství, kterou můžeme rozeznat již v 80. letech 20. století v USA a později i v mnoha dalších, především evropských státech, Českou republiku nevyjímaje. 38 Tato krize se projevila tím způsobem, že do té doby převládající trest odnětí svobody se ukázal být nevhodný jako univerzální 36 KALMTHOUT, A. M. Realizace alternativních trestů, některé zkušenosti západoevropských zemí. In: Právní rozhledy 1997, č. 12, str JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str KARABEC, Z. Koncept restorativní justice. In: Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů, institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2003, str

26 trest aplikovaný téměř plošně na drtivou většinu případů, včetně méně závažných deliktů. Prakticky stejný vývoj a důvody, které se projevily v USA a v dalších zemích, kde se krize trestu odnětí svobody vyskytla, se dají vysledovat i v případě České republiky. Hlavními důvody pro selhávání toho trestu jsou především přeplněné věznice, svou omezenou kapacitou nadále neschopné pojmout velké množství odsouzených, stále se zvyšující finanční náklady na výkon trestu odnětí svobody a také nedostatečné výchovné působení věznic na odsouzené a s tím související selhání následné resocializace a vysoká recidiva pachatelů Přeplněnost věznic Přeplněnost věznic je v současnosti v ČR již dlouhodobým a závažným problémem. Od roku 2002 se zvýšil počet vězňů z přibližně na více než k době před amnestií prezidenta Václava Klause ze dne Po dlouhou dobu počet vězněných osob postupně narůstal, a ačkoli zmíněná amnestie částečně ulevila českým věznicím, jde podle mého názoru pouze o výhledově krátkodobé uvolnění napětí. Pokud se nezmění trend v ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody, nebo pokud se výrazným způsobem nesníží kriminalita, aby tak bylo ukládáno méně takových trestů, věznice se brzy naplní na stav odpovídající době před amnestií a počet vězňů bude pravděpodobně i nadále stoupat. Jedním z důvodů zvyšujícího se počtu odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody může být z části i zvýšená pravděpodobnost, že obžalovaný pachatel bude odhalen a odsouzen, způsobená například pokroky na poli kriminalistiky. Hlavním důvodem je ale právě vysoké procento případů, kdy jsou i pachatelé méně závažné trestné činnosti rovnou potrestáni nepodmíněným trestem odnětí 39 Informace k amnestii. Vězeňská služba České republiky online. Publikováno cit ]. 40 Rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 26

27 svobody 41, nebo jsou odsouzeni k podmíněně odloženému trestu, ve kterém se však neosvědčí, a tak stejně nakonec ve vězení skončí Vysoké finanční náklady S přeplněností věznic logicky souvisí i zvyšující se finanční náklady na výkon trestu odnětí svobody ve věznicích. Toto zvyšování nákladů je dáno nejen růstem počtu vězňů, ale především nárůstem platů pracovníků věznic, zvyšováním ceny energií a zboží, inflací a podobně. Při diskuzích o nákladnosti trestu odnětí svobody se nejčastěji pro porovnání uvádí údaj odpovídající průměrnému vynaloženému nákladu na výkon trestu odnětí svobody pro jednoho uvězněného pachatele na den. Z následujícího přehledu je patrný vývoj těchto nákladů v posledních letech. Období A B ,00 Kč ,00 Kč 758,00 Kč ,00 Kč 916,00 Kč ,00 Kč 1 319,00 Kč Zdroj: Výroční zprávy vězeňské služby za rok Poznámka: A = Průměrný denní náklad za organizační jednotku na jednoho vězně (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP 43 ) B = Průměrný denní náklad za celou vězeňskou službu na jednoho vězně (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP, kapitálové výdaje a sociální dávky) 41 DUŠEK, L. Kde hledat příčiny přeplněných věznic. Jiné právo online. Publikováno cit ]. 42 Výroční zprávy za rok Vězeňská služba České republiky online. cit ]. 43 Tzn. Fond kulturních a sociálních služeb. 27

28 Z tabulky jasně vyplývá postupné zvyšování nákladů v průběhu sledovaného období, především se značným nárůstem v roce 2013, kdy je náklad na jednoho vězně v průměru za celou vězeňskou službu víc než o polovinu větší než srovnatelné náklady za rok Vliv na tento nárůst v roce 2013 měla i zmiňovaná prezidentská amnestie z počátku roku 2013, neboť nárazově došlo k prudkému poklesu vězněných osob, avšak mnohé náklady na jejich věznění (energie, platy zaměstnanců atd.) zůstaly stejné, což ovlivnilo konečný průměr. I přesto se však dá pozorovat trend růstu nákladů oproti předchozím obdobím, což je jistě argumentem svědčícím o potřebě širšího využití levnějších alternativ k trestu odnětí svobody Nedostatečné výchovné působení Nápravná funkce trestu již byla zmíněna výše v teoretické části této práce. Jednou z hlavních funkcí trestu odnětí svobody by měla být právě snaha o reintegraci odsouzeného s individuálním zřetelem na osobnost pachatele a povahu spáchaného činu. Součástí trestu může být celá řada resocializačních programů snažících se o nápravu odsouzeného a připravující jej na návrat do společnosti po propuštění z výkonu trestu. Příkladem mohou být programy umisťující odsouzené do pracovních skupin již při výkonu trestu, aby se u nich vytvořily či udržely pracovní návyky a byl jim tak usnadněn návrat do pracovního procesu po jeho skončení. V ideálním případě by tedy měl trest odnětí svobody pachatele přesvědčit o špatnosti jeho činu, napravit jej, aby se co nejvíce předcházelo riziku recidivy a také mu pomoci v následné resocializaci po propuštění z výkonu trestu. Kdyby byly tyto cíle trestem odnětí svobody v dostatečné míře dosahovány, jistě by se dalo přimhouřit oko nad vysokým počtem vězňů i nad vysokými finančními náklady, které trest doprovází. Dostatečná funkčnost systému by totiž 28

29 podle mého názoru časem nutně znamenala snížení recidivy mezi pachateli, a tudíž pravděpodobně i výrazné snížení zločinnosti obecně. Skutečnost je však bohužel značně odlišná od takového ideálního stavu. Eliminační funkce trestu oddělující pachatele od společnosti je v určitých ohledech pro společnost relativně přínosná, avšak vytrhuje pachatele z jeho přirozeného prostředí. To pro něj může být přínosné, je-li jeho přirozené prostředí samo o sobě problematické a značně kriminogenní. Avšak výkonem trestu se přeruší prakticky veškeré vztahy pachatele se společností, tedy i vztahy pozitivní, například vztahy rodinné, pracovní vztahy, kontakty s přáteli a podobně. Po propuštění z výkonu trestu je tak pachatel s absencí pozitivních vazeb mnohdy bez vlastních finančních prostředků, často má naopak dluhy z doby před výkonem trestu nebo dluhy plynoucí z povinnosti náhrady škody způsobené trestným činem. Navíc je odsouzený společensky stigmatizován prodělaným výkonem trestu, což mu také výrazně ztěžuje hledání práce na již tak nepřívětivém pracovním trhu. Sám odsouzený pak nemá mnoho schůdných řešení své tíživé životní situace, a pokud v takové chvíli selžou i následné resocializační a podpůrné programy, je velice vysoká pravděpodobnost jeho další recidivy. I kdyby byl totiž po výkonu trestu vnitřně napraven, vidí pak návrat k trestné činnosti jako jediné možné řešení. V současnosti je recidiva pachatelů velmi závažným problémem, což je zčásti dáno zmiňovanou vysokou zadlužeností odsouzených a také problematickým hledáním práce pro vězně propuštěné z výkonu trestu. Možnost zachování pozitivních společenských vazeb i při výkonu trestu, především pak zachování zaměstnání, by teoreticky znamenalo mnohem jednodušší návrat k běžnému životu i po skončení trestu. Avšak rizikový není pro pachatele až jeho návrat do společnosti, ale už samotný výkon trestu. Při něm je sice pachatel vytržen ze svého mnohdy kriminogenního prostředí, avšak i vězení je paradoxně výrazně kriminogenním prostředím ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str

30 Vzhledem k velkému počtu pachatelů trestné činnosti soustředěných do společných prostor a tvořících zde dlouhodobý kolektiv je naprosto běžným jevem, že uvězněný pachatel získá ve výkonu trestu kontakty a často i teoretické znalosti k páchání další trestné činnosti a riziko jeho recidivy je ještě prohloubeno. Samotné prostředí věznic a výkon trestu má navíc značný negativní psychologický vliv na osobu odsouzeného. Spolu s výše zmiňovaným vytržením z jeho přirozeného prostředí a utlumením společenských kontaktů může mít takové prostředí za následek i změnu jeho osobnosti. Pobyt ve vězení tak může například přispět k otrlosti vůči morálním podnětům, k citové chladnosti, depresím, oslabení vůle a podobně Výhody alternativních trest ů Výše uvedené důvody poukazující na nevhodnost trestu odnětí svobody pro časté použití ve většině případů odsouzení byly důvodem pro postupné zavádění alternativ k trestu odnětí svobody. Tyto alternativy se snaží co nejvíce zachovat původní funkce trestu, avšak na druhou stranu minimalizovat nežádoucí negativní dopady a nevýhody z něj plynoucí. Z mého pohledu je jednou z nejzásadnějších výhod alternativních trestů právě omezení negativních dopadů spojených s vytržením pachatele z jeho přirozeného prostředí a zasazením do izolovaného a relativně kriminogenního prostředí věznice. Odsouzený pachatel ponechaný na svobodě se mnohem lépe sociálně vyrovnává s nežádoucími účinky trestu. V rámci společnosti není vystaven stigmatizaci a společenskému odmítání v souvislosti se svým odsouzením v takové míře, jako by tomu bylo při výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. Jsou zachovány jeho pozitivní společenské kontakty a je mu navíc umožněno být nadále ekonomicky aktivním, díky čemuž je mnohem lépe schopen nahradit případnou způsobenou škodu. Znovu se tak projevuje výrazný prvek restorativní justice, kdy je pamatováno i na osobu oběti a její zájmy. 45 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str

31 Ekonomická stránka výkonu trestu je silným argumentem i z pohledu státních výdajů. Jak je uvedeno výše, výkon trestu odnětí svobody je spojen s vysokými finančními náklady, ale při použití alternativ odpadá velká část těchto nákladů a jejich výkon je z finančního hlediska mnohem méně náročný. Při správném a efektivním ukládání alternativních trestů namísto trestu odnětí svobody by navíc nedocházelo k přeplňování věznic a ušetřily by se i dodatečné výdaje s tím spojené. Konečně i výchovná stránka je z hlediska využití alternativních trestů významným plusem oproti trestu odnětí svobody. V případě alternativních trestů je totiž možné rázným způsobem výchovně působit na odsouzeného, aniž by jej bylo nutné vystavit nežádoucím negativním následkům trestu odnětí svobody. Trest si tak může zachovat svou přísnost a nepříjemné následky pro pachatele, zároveň však na něj výrazně výchovně působí, například právě aktivnějším zapojením do náhrady způsobených škod. 31

32 3. Probační a mediační služba 3.1 Pojem Probační a mediační služba České republiky (dále jen PMS ) je specifickou institucí trestněprávní politiky existující formálně od , konkrétně od účinnosti zákona č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě. Svou činností mísí prvky sociální a právní povahy a usiluje především o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností, ale v duchu restorativní justice napomáhá také efektivnímu výkonu alternativních trestů s důrazem na prevenci kriminality a zájmy poškozených. 3.2 Činnost PMS Již z názvu instituce je patrno, že většina její činnosti může být podřazeno pod probační a pod mediační činnost. Probací se dle zákona rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. 46 Probační činnost je tedy založena především na kontrole, pomoci a odborném poradenství. Trestný čin je zde opravdu chápán jako konflikt mezi pachatelem, obětí a společností, a proto je vyvíjena snaha o co největší možné napravení následků konfliktu. Pomocí široké škály programů, činností a spolupráce s různými veřejně prospěšnými organizacemi je PMS vyvíjena snaha o redukci nechtěných negativních následků trestu, jako například narušení 46 2 odst. 1 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 32