Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech Bakalářská práce Autor: Jakub Pařil Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Nevěděl Ph.D. Brno 2013

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav demografie a aplikované statistiky Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií 2012/2013 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Jakub Pařil Regionální rozvoj Socioekonomický a environmentální rozvoj regionu Název tématu: Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech Rozsah práce: 40 stran Zásady pro vypracování: 1. Předmětem této bakalářské práce bude výzkum aktuálního suburbánního prostoru všech krajských měst v České republice v letech Student si nastuduje předmětnou literaturu, bude vycházet z dat Českého statistického úřadu, určí si kritérium růstu obcí v zázemí krajských měst, srovná údaje za zvolené časové milníky a na závěr formuluje tato zázemí včetně případné pulzace (změn v jednotlivých časových milnících) a uvede predikci budoucího vývoje. 2. Úvod / výzkumná otázka: Představuje suburbanizace aktuální téma? 3. Rešerše literatury: a) popis metod výzkumu kvantitativní metody (statistická data), b) aktuální trendy v oblasti suburbanizace. 4. Kvantitativní výzkum: Bude provedeno hodnocení přírůstku počtu obyvatel v obcích v zázemí všech krajských měst ČR v posledních 20 letech (pro roky 1996, 2001, 2006 a 2011). Na základě těchto dat bude vymezen suburbánní prostor všech krajských měst, a to v horizontech pro roky 1996, 2001, 2006 a Závěr: Vyvrácení či potvrzení výzkumné otázky, uvedení predikce suburbánního prostoru jako celku. 6. Přílohy: Práce bude doplněna příslušnými kartogramy a kartodiagramy.

3 Seznam odborné literatury: 1. CLOKE, P J. -- MARSDEN, T. Handbook of rural studies. London: SAGE, s. ISBN X. 2. WOODS, M. Rural geography : processes, responses and experiences in rural restructuring. 1. vyd. London: SAGE, s. ISBN SÝKORA, L. Suburbanizace : a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, s. 4. HNILIČKA, P. Sídelní kaše : otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. 1. vyd. Brno: ERA, s. ISBN MINAŘÍK, B. Statistika : Popisná statistika. 2. část, Měření závislostí. Statistické srovnávání. Popis časových řad. I. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, s. ISBN Datum zadání bakalářské práce: březen 2012 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2013 Jakub Pařil Autor práce Mgr. Lukáš Nevěděl, Ph.D. Vedoucí práce prof. Ing. Bohumil Minařík, CSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Iva Živělová, CSc. Děkan FRRMS MENDELU

4 Poděkování Rád bych zde poděkoval vedoucímu bakalářské práce Mgr. Lukáši Nevědělovi Ph.D. za poskytnuté rady a ochotu při vedení této práce. Dále bych také rád poděkoval Mgr. Ondřeji Konečnému za pomoc s tvorbou mapových podkladů.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech vypracoval samostatně a použil jsem pouze pramenů uvedených v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkanky fakulty Regionálního rozvoje a mezinárodních studii Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne

6 Abstrakt Předmětem této bakalářské práce je výzkum aktuálního suburbánního prostoru všech krajských měst v České republice v letech Práce se zaměřuje na porovnávání vývoje počtu obyvatel obcí, které se nachází v zázemí krajských měst České republiky. Teoretická část práce bude věnována rešerši literatury zabývající se statistickými metodami a aktuálními trendy v oblasti suburbanizace. Praktická část práce se poté zaměří na popis a zpracování dat, vycházejících z vlastního výzkumu. V závěru poté dojde ke zhodnocení a porovnání v suurbanizačních procesů jednotlivých krajských měst. Klíčová slova Suburbanizace, krajská města, zázemí, demografie, obyvatelstvo. Abstract The subject of this thesis is research of the current suburban area of all the the regional capitals in the Czech Republic in between 1991 and The work focuses on comparing of development of population in small towns and villages, which are located in proximity of the the regional capitals of Czech Republic. The theoretical part will be devoted to a literature about statistical methods and current trends in suburbanization. Practical work will then focus on the description and processing of data based on its own research, and then the conclusion will concentrate on evaluating and comparing suburban processes of individual cities. Keywords Suburbanization, the regional capital, hinterland, demographics, population.

7 Obsah 7 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce Rozbor a definice pojmu suburbanizace 14 3 Vývojové fáze suburbanizace Prvotní fáze suburbanizace Moderní suburbanizace Současná (postmoderní suburbanizace) Suburbanizace v USA Suburbanizace v západní Evropě Suburbanizace u nás Časové řady Dekompozice časové řady Grafické znázornění Vymezení a charakteristika území Charakteristika daného území Prostorové vymezení sledovaného území Metodika 39 7 Vymezení suburbánního zázemí krajských měst České republiky Brno České Budějovice Hradec Králové Jihlava Karlovy Vary Liberec Olomouc... 66

8 8 Obsah 7.8 Ostrava Pardubice Plzeň Praha Ústí nad Labem Zlín Závěr 94 Seznam použité literatury 96 Seznam přílohy 99

9 Seznam obrázků 9 Seznam obrázků Obr. 1 Ukázka satelitního městečka, Nevada USA 16 Obr. 2 Suburbánní oblast Sterling Ridge, Florida USA 19 Obr. 3 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Brna 40 Obr. 4 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 1991 až Obr. 5 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 1996 až Obr. 6 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 2001 až Obr. 7 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 2006 až Obr. 8 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města České Budějovice 45 Obr. 9 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 1991 až Obr. 10 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 1996 až Obr. 11 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 2001 až Obr. 12 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 2006 až Obr. 13 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Hradec Králové 49 Obr. 14 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 1991 až Obr. 15 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 1996 až Obr. 16 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 2001až Obr. 17 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 2006 až Obr. 18 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Jihlava 54 Obr. 19 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 1991 až Obr. 20 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 1996 až Obr. 21 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 2001 až

10 10 Seznam obrázků Obr. 22 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 2006 až Obr. 23 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Karlovy Vary 58 Obr. 24 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 1991 až Obr. 25 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 1996 až Obr. 26 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 2001 až Obr. 27 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 2006 až Obr. 28 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Liberec 62 Obr. 29 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 1991 až Obr. 30 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 1996 až Obr. 31 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 2001 až Obr. 32 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 2006 až Obr. 33 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Olomouc 66 Obr. 34 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 1991 až Obr. 35 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 1996 až Obr. 36 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 2001 až Obr. 37 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 2006 až Obr. 38 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Ostrava 71 Obr. 39 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 1991 až Obr. 40 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 1996 až Obr. 41 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 2001 až Obr. 42 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 2006 až Obr. 43 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Pardubice 75 Obr. 44 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 1991 až Obr. 45 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 1996 až

11 Seznam obrázků 11 Obr. 46 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 2001 až Obr. 47 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 2006 až Obr. 48 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Plzeň 78 Obr. 49 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 1991 až Obr. 50 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 1996 až Obr. 51 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 2001 až Obr. 52 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 2006 až Obr. 53 Vývoj počtu obyvatel v Praze 82 Obr. 54 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Praha 83 Obr. 55 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Prahy mezi roky 1991 až Obr. 56 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Prahy mezi roky 1996 až Obr. 57 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Prahy mezi roky 2001 až Obr. 58 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Prahy mezi roky 2006 až Obr. 59 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Ústí nad Labem 86 Obr. 60 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 1991 až Obr. 61 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 1996 až Obr. 62 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 2001 až Obr. 63 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 2006 až Obr. 64 Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Zlín 90 Obr. 65 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 1991 až Obr. 66 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 1996 až Obr. 67 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 2001 až Obr. 68 Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 2006 až

12 12 Seznam tabulek Seznam tabulek Tab. 1 Podíl pracovních příležitostí v Amerických centrech 23

13 Úvod a cíl práce 13 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Suburbanizace je výrazný fenomén, který v průběhu minulého století výrazně formoval strukturu měst a jejich zázemí napříč celou západní Evropou a Severní Amerikou. Je to proces, v jehož průběhu dochází k přesunu obyvatelstva z jádrových měst do jejích zázemí. Také můžeme říci, že jde o rozvolňování či řídnutí zástavby. V takto uspořádaných oblastech samozřejmě vznikla celá škála nových socioekonomických jevů. Některé jsou pozitivní, ale v mnoha případech se setkáváme spíše s negativními dopady, se kterými se nyní západní země musí potýkat. České republice se proces suburbanizace po dlouhá léta vyhýbal. To se však změnilo s koncem komunistického režimu a nástupem tržního hospodářství, kdy se i u nás postupně začala zvyšovat poptávka po vlastním bydlení, ideálně na kraji města. S touto změnou chování obyvatelstva se i u nás, v blízkosti velkých města, začaly tvořit suburbánní oblasti. 1.2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce, je vymezení suburbánního prostoru všech krajských měst České republiky a to mezi roky , a popis průběhu tvorby těchto oblastí ve čtyřech na sebe navazujících intervalech, které jsou vymezeny vždy pětiletým obdobím.

14 14 Rozbor a definice pojmu suburbanizace 2 Rozbor a definice pojmu suburbanizace Rodinné domy se v dnešní společnosti těší velké oblibě. Jsou snem o nejdokonalejším bydlení, k jehož naplnění jsou lidé ochotni vynaložit mnoho úsilí, peněz a obětavé péče. Vlastní dům bývá jedním z hlavních cílů životního snažení (Pavel Hnilička; 2005: 11). Nejde ovšem pouze o touhu vlastnit dům, stejně tak důležitá, ne-li ještě důležitější je touha obyvatel žít v kvalitním a hezkém okolním prostředí. Lidé často hledají místa, ve kterých je klid, čisté ovzduší apod. Zároveň se však nechtějí vzdát výhod a služeb, které jim přináší moderní městský život. Dobrá pracovní dostupnost, či kvalitní výběr ze základních sociálních služeb jsou pro člověka stejně tak důležité jako pěkné okolí či příroda. Právě kombinace těchto požadavků způsobuje, že čím dál tím větší část populace nachází svůj vysněný domov na okrajích velkých měst, kde se střetává klid venkova s komfortem velkoměsta, navíc nyní díky růstu bohatství obyvatelstva, lepší dopravní infrastruktuře a podpoře ze strany státu už většina z nich nemusí o takovém domově pouze snít, ale bez větších problému si jej může i pořídit a nastěhovat se do něj. Tento exodus obyvatelstva z měst na venkov se nazývá suburbanizace, jde o přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem (Martin Ouředníček; 2011a) Podle Ouředníčka a Temelové můžeme suburbanizaci také chápat jako transformaci sociálního a fyzického prostředí z venkovského na (před)městské, (sub)urbánní. Na suburbanizaci lze nahlížet jako na změnu v rozmístění obyvatelstva a v prostorové struktuře příměstských území i jako na proměnu způsobu života "suburbanizujících" se obyvatel. Díky suburbanizaci se stále větší část území a společnosti dostává do kontaktu s městskými funkcemi

15 Rozbor a definice pojmu suburbanizace 15 a městským způsobem života. Nové obyvatelstvo suburbánních lokalit s sebou přináší zvyky, způsoby chování a trávení volného času, které ovlivňují původní (venkovské) obyvatelstvo příměstských oblastí. Toto prostorové šíření (difúze) městských prvků a městského způsobu života je označováno jako nepřímá urbanizace. V rozmístění nové výstavby a rozvoji jednotlivých suburbánních oblastí existuje značná nerovnoměrnost. Nedochází tedy k plošnému, kontinuálnímu růstu příměstské zóny velkých měst, ale spíše k výstavbě v příhodných lokalitách podél dopravních komunikací, v blízkosti větších sídel s rozvinutou infrastrukturou nebo v atraktivních lokalitách, které splňují hlavní požadavky pro "zdravé" bydlení v dosahu města. Nová výstavba přináší řadu změn ve fyzickém a sociálním prostředí suburbanizovaných území. Lokalizace nových rezidenčních a komerčních funkcí v příměstské zóně působí nejen jako impuls k reorganizaci životního prostředí rozvíjených lokalit, ale přináší pozitivní i negativní dopady na život celého městského regionu (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Tyto nové příměstské lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na dva druhy: rezidenční (obytná) a komerční (pracovní a obslužná). V případě rezidenční suburbanizace sledujeme především výstavbu nového bydlení v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných (v poslední době i bytových) domů v okolních obcích. Rezidenční suburbanizace má mnoho forem, které se liší podle rozsahu nové výstavby, charakteru bydlení, lokalizace zástavby, architektury i ceny domů (Martin Ouředníček; 2011a). Za nejrozšířenější a také nejvíce škodlivou formu suburbanizace můžeme považovat tzv. urban sprawl (rozlézání zástavby), což je proces během kterého dochází k téměř nekontrolovanému rozpínání se zástavby do volné krajiny. Výsledkem je většinou mozaikovitá struktura nově rozvíjených ploch v zázemí města. Správa i běžný život v obcích poznamenaných sprawlem je ve srovnání s dobře naplánovaným okrskem navazujícím na intravilán obce výrazně obtížnější (Martin Ouředníček; 2011b). Na rozdíl od Spojených států amerických, se u nás satelitní městečka nestaví jako zcela nová města, ale naopak se často tvoří na okrajích již existujících obcí. Z toho vyplývá

16 16 Rozbor a definice pojmu suburbanizace mnoho negativních důsledků. Satelitní městečka jsou často naplánována pouze k bydlení a většinou jim chybí obchody, služby a další vybavenost, kterou musí suplovat stávající obce. A tak bývá najednou málo míst v základních a mateřských školách, které nejsou na nové přistěhovalce připraveny (Pavel Hnilička; 2005: 11). Další dopady urban sprawlu které výrazně snižují kvalitu života, můžeme považovat nepropojenost jednotlivých území, neexistence cest a chodníků, odlehlost pro poštovní doručovatele, svoz komunálního odpadu, odklízení sněhu, zavedení a správu technické, sociální a dopravní infrastruktury (Martin Ouředníček; 2011b).. Obr. 1 Ukázka satelitního městečka, Nevada USA (Zdroj: ) Nová výstavba v zázemí měst také vytváří tlak na přírodní prostředí, vede ke změnám ve využití krajiny, snižuje množství ploch k rekreačnímu a zemědělskému využití, ovlivňuje biodiverzitu a způsobuje změny v půdních, vodních a klimatických mikrosystémech. Vliv suburbanizace na fyzické prostředí však zahrnuje také dopady na člověkem vytvořené prostředí a funkční strukturu sídel a městských regionů. Silueta,

17 Rozbor a definice pojmu suburbanizace 17 která dnes vítá návštěvníky i obyvatele přijíždějící do našich měst, se pomalu mění z věžovité stěny panelových sídlišť na skupinky nových rodinných domků, nákupních zón, zábavních center, skladů a průmyslových areálů. Nová výstavba rezidenčních i komerčních staveb pozměňuje lokální krajinný obraz i urbanistickou strukturu a architektonický ráz venkovských sídel v zázemí českých měst. Podél dálnic a hlavních silnic se rozlézají velké a nevzhledné skladovací areály, krychle a kvádry komerčních staveb a v okolní krajině místy i "podnikatelské baroko" rezidenčních suburbií. Zajímavých staveb nenápadně zasazených do okolní zástavby a venkovské krajiny je málo. Kolonie rodinných domků a uzavřené honosné paláce vnáší do prostředí původně venkovských sídel uniformní zástavbu a prvky městské architektury. Většina nově postavených čtvrtí rodinných domků postrádá veřejné prostory, cesty spojující novou kolonii s okolní krajinou a sídlem, návaznost na starší zástavbu, čímž přispívá k prostorové i funkční fragmentaci původních sídel. Srovnáme-li architektonické prvky, vybavenost domů, funkce zahrad nebo urbanistickou koncepci zástavby, existuje výrazný rozdíl mezi vzhledem nových domů a původní vesnickou zástavbou (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Hnilička tyto nově vzniklé prostory nazývá sídelní kaší, velmi řídkou zástavbou, která se nekompromisně rozlévá do okolní krajiny. Volných míst ubývá a nové osídlení zabírá stále rozlehlejší plochy předměstí větších či menších měst. Sídelní kaše se usazuje především podél komunikačních os a často propojuje větší města v jednolitou hmotu bez rozdílu mezi středem a okrajem. Na jednotlivých předměstích navíc vyrůstají podobné, někdy dokonce i zcela totožné typy staveb (Pavel Hnilička; 2005: 17). Kromě změny funkčního využití a fyzického prostředí příměstských oblastí se v důsledku suburbanizace výrazně mění také sociální prostředí suburbií. Selektivní charakter suburbanizace se projevuje nejen v nerovnoměrném rozvoji jednotlivých částí příměstské zóny, ale také v selektivnosti demografických a sociálních skupin obyvatelstva, které se procesu účastní. Hlavní rozdíly mezi původním obyvatelstvem příměstských obcí a nově příchozími suburbanizéry lze spatřovat v jejich demografické struktuře. Migranti z města mají výrazně nižší věkový průměr, tvoří ucelené rodiny nebo jde o mladé páry, které zakládají rodinu a upřednostňují zdravé životní prostředí na okrajích měst.

18 18 Rozbor a definice pojmu suburbanizace Ve skupině nových residentů jsou výrazně zastoupeny osoby se středoškolským a vysokoškolským vzděláním patřící do vyšších příjmových kategorií (tedy obecně s vysokým sociálním statusem). Nově příchozí obyvatelé tak významně pozměňují sociální stratifikaci původně venkovských suburbánních sídel. V příměstských obcích dnes proto dochází k relativně výrazné polarizaci sociálně prostorové struktury. Tato diferenciace může vést jak k celkovému posílení sociálního prostředí obce, tak i k řadě problémů způsobených sociální nerovností obou skupin obyvatelstva. Častou příčinou neshod je odlišný způsob života původních a nových rezidentů. Uvnitř malého sídla tak může vzniknout rozdělené sociální prostředí s výraznou separací (oddělením) nových obyvatel, která snižuje sociální soudržnost sídel obci (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Nové kolonie na stávající struktury navazují většinou jen velmi omezeně a stávají se z nich téměř ghetta, kam se segreguje určitá vrstva obyvatel (Pavel Hnilička; 2005: 11). Dalším negativním dopadem prostorové dekoncentrace obyvatelstva a jeho aktivit je nárůst individuální automobilové dopravy, který souvisí nejen s dojížďkou suburbánních rezidentů do jádrového města, ale i s rozvojem komerčních center na okrajích měst (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Jak už bylo výše zmíněno, suburbie většinou svým obyvatelům nenabízejí veškeré služby, které potřebují. Většina z nich tak zde není schopna naplnit své základní potřeby a musí za tímto účelem dojíždět do jádrového města. Dalo by se tak říci že vztah mezi dnešním předměstím a městem je vztahem závislosti. Tento fakt značně navyšuje nároky na dopravní infrastrukturu, což se ještě zhoršuje s tím, jak se nová zástavba staví dál a dál od centra. Zcela obecně by bylo možné říci, že předměstí jsou určena k bydlení, zatímco města jsou místem práce a zábavy (Pavel Hnilička; 2005: 27). Automobil se tak stal znakem a zároveň absolutní životní nutností suburbii. Podle některých autorů se dokonce inviduální doprava stala jedním z největších problému v soudobém plánování měst. Zatěžuje totiž svým hlukem, emisemi ale i plošnou a finanční náročností. Čím více prostoru je ponecháno autům, tím dále je nutno stavět domy od komunikací a tím delší jsou ve výsledku vzdálenosti, kvůli kterým se komunikace stavějí (Pavel Hnilička; 2005: 30).

19 Rozbor a definice pojmu suburbanizace 19 Obr. 2 Suburbánní oblast Sterling Ridge, Florida USA (Zdroj: ) Na druhou stranu muže mít suburbanizace i pozitivní dopady, například společné soužití starousedlíku a novousedlíku může vést v delším časovém období k vzájemnému přizpůsobení obou skupin a k posílení vlivu obce sídla (např. účastí nových obyvatel v zastupitelstvu obce). Noví rezidenti jsou většinou aktivnější, mají větší schopnost ovlivnit rozhodování o veřejných otázkách obce, přinášejí s sebou řadu kontaktů a často disponují i větší politickou silou než původní obyvatelstvo obce. Tato aktivita se však může projevit jak v posílení a vyváženém rozvoji celé obce, tak i v jednostranném prosazování zájmů nových obyvatel (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Pro obec navíc novousedlíci představují nový zdroj financí a nova zástavba také přináší zlepšení technické infrastruktury (inženýrské sítě, dopravní komunikace). Z pohledu budoucí udržitelnosti je žádoucí, aby nová výstavba vznikala v návaznosti na zástavbu stávajících sídel, která jsou obsloužena hromadnou dopravou, komunálními službami a poskytují alespoň základní občanskou vybavenost.

20 20 Rozbor a definice pojmu suburbanizace Suburbanizace tedy přináší mnoho negativ ale i pozitiv, některé příklady ze západní Evropy či USA nám však ukazují, že by situace mohla být v budoucnu ještě horší. Podle Hniličky jsou nástroje řízení suburbánního rozvoje na regionální úrovni dodnes velmi omezené. O to více zodpovědnosti tak leží na rozhodování starostů a obecních zastupitelů, developerů, stavebních úřadů i obyvatel suburbánních obcí, kteří mohou rozsah, lokalizaci i dopady nové výstavby účinně ovlivňovat (Martin Ouředníček; 2011b).

21 Vývojové fáze suburbanizace 21 3 Vývojové fáze suburbanizace 3.1 Prvotní fáze suburbanizace S tvorbou předměstí se můžeme setkat již ve středověké Evropě, i když v této fázi by bylo vhodnější použít výraz podhradí. Většina evropských měst se ve středověku vyvíjela z velké části nabalováním zástavby kolem hradů. Tento vývoj je obzvláště příznačný pro naše území a například vývoj Prahy je typickým příkladem tzv. rostlého města, které takto vzniklo. V jiných českých městech byli obyvatele předměstí nazýváni podměstskými (sub-urbs), na Moravě se rozlišovali velkoměšťané a předměšťané (Hoffmann; 1992: 145). Předměstí ovšem nejsou záležitostí pouze evropského středověku. S vývojem suburbií se můžeme setkat již u nejstarších měst jako Babylon či Assur (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 46). 3.2 Moderní suburbanizace I přes to že můžeme prvky suburbanizace zpozorovat již ve starověku, většina lidí ji bere jako jev poměrně moderní. Jev, který se začal projevovat teprve v nedávné době, koneckonců i na odborné úrovni se moderní suburbanizace začala podrobněji studovat teprve nedávno. Podle Van den Berga a kolektivu je suburbanizace jedna fáze vývoje města, která probíhá následně po urbanizaci (koncentrace obyvatelstva do měst) a předchází deurbanizaci (vylidňováni obyvatelstva metropolitních regionů směrem do neměstských oblastí). (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 47) Urbanizaci tedy můžeme považovat za první fázi vývoje měst, během tohoto období dochází především k růstu jádrové oblasti. Druhá fáze bývá již označovaná jako suburbanizace. Začínají se projevovat kvalitativní změny především v oblasti bydlení a dopravy. Objevují se automobily a autobusy, budují se nové trasy veřejné dopravy (tramvaje) roste propojenost se zázemím města prostřednictvím vlakových spojení. Následkem zlepšení dopravních možností dochází k přesunu obyvatelstva směrem na okraj města, za zdravějším bydlením uplatňují se první projekty zahradních měst. Přesouvá se zároveň i průmyslová výroba do míst, kde nejsou továrny na obtíž a mají stále dobrou

22 22 Vývojové fáze suburbanizace dopravní dostupnost. Dochází k oddělení bydliště a pracoviště a nárůstu dojížďky do zaměstnání (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 47). Zajímavý je v této fázi rozdíl mezi západní a socialistickou zástavbou kdy u prvně jmenované dochází k rozvoji automobilové dopravy, zatímco v zemích bývalého socialistického bloku byli obyvatelé odkázáni především na hromadnou dopravu. Poslední fází je deurbanizace, s tím jak se čím dál tím větší část obyvatelstva stěhuje mimo hranice jádrového města, zanechávají za sebou opuštěná centra, dříve obytné oblasti tak jsou nahrazovány kancelářemi a obchodními prostory. Toto má za následek zhoršení životního prostředí, kdy nové zástavbě ustupuje příroda či zemědělské plochy, navíc se zde také začne projevovat zvýšené zatížení dopravního systému města. Mnoho autorů považuje deurbanizaci za konečnou fázi vývoje měst, s tím že pokud městská správa nezačne s tímto jevem bojovat, může dojít i k úpadku celého jádrového regionu. 3.3 Současná (postmoderní suburbanizace) Především na území Spojených státu se v poslední době můžeme setkat s takzvanými exurbii, technoburby či technocity. Jde o zcela nová města, která jsou na rozdíl od klasických suburbii takřka nezávisle na jádrovém městě metropolitní oblasti (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 48). Nové sídelní formy se uplatňují zejména v rozvolněných amerických městech. Za typický příklad je považováno Los Angeles, které by se také dalo označit jako velký dědeček takzvaných edge cities. Edge cities jsou okrajová města vyrůstající zejména na křižovatkách hlavních komunikací. Tato nová sídla jsou někdy považována za budoucnost amerických měst (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 48). Většina autorů se ovšem pře zdali můžeme tyto nové sídelní formy stále považovat za suburbie, populačním zdrojem těchto měst totiž již nejsou jádrové oblasti, ale především jiná předměstí. 3.4 Suburbanizace v USA Spojené státy Americké jsou zemí, ve které můžeme sledovat úplné počátky moderní suburbanizace, její následky jsou zde také více patrné. Většina amerických měst prošla obdobím prudkého rozvoje až v průběhu 19. Století což mělo velký dopad na rozdílnou

23 Vývojové fáze suburbanizace 23 strukturu zástavby v porovnání s evropskými centry. Americká města se většinou rozkládají na daleko menší ploše, jejich profil je silně ovlivněn tržními silami a nesmíme, také zapomenou na mnohem pestřejší kulturní či národnostní skladbu jejich obyvatelstva. Tyto a další faktory měli samozřejmě velký vliv na rozvoj amerických měst a s tím i související suburbanizaci. Počátky suburbanizace v USA můžeme z velké části přičíst rozvoji osobní automobilové dopravy, což mělo zásadní vliv na rozmisťovaní se obyvatelstva, které můžeme rozdělit do tří fází. 1. Velký nárůst populace, který vedl k vzniku obrovských metropolitních oblastí především v severovýchodní části USA. 2. Následně dochází k populační dekoncentraci těchto super metropolí. 3. Poté následuje růst počtu obyvatel za hranicemi městských center suburbanizace (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 56). Typickým morfologickým znakem amerických předměstských a příměstských oblastí se stávají kolonie rodinných domů, většinou vyrostlých na zelené louce s pravidelným šachovnicovitým půdorysem (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 56). Na odsunu obyvatelstva amerických měst na předměstí, můžeme také pozorovat, jaký má tento exodus vliv na distribuci pracovních příležitostí. Tab. 1 Podíl pracovních příležitostí v Amerických centrech (Zdroj: Truman, Muller 1989 (Pavel, Ptáček a Luděk, Sýkora 2002: 56)) Rok Podíl obyvatel žijících v Podíl pracovních Rok centrech příležitostí v centrech % % % % % % Na hodnotách můžeme sledovat, jak je odliv obyvatelstva s mírným zpožděním kopírován i počtem pracovních příležitostí. Dalším specifikem americké suburbanizace je fakt, že většinu obyvatel, kteří se stěhovali na předměstí, tvořili běloši. Jejich původní místa v centru jsou zabydlována obyvatelstvem různých minorit, které se většinou řadí mezí nízkopříjmové obyvatelstvo, to způsobuje chátrání těchto oblastí a tvorbu ghett či slu-

24 24 Vývojové fáze suburbanizace mu. Mezi prvky či události, které působily jako katalyzátory suburbánního vývoje v Americe můžeme považovat v prvé řadě zvýšenou poptávku po novém bydlení, způsobenou omezením bytové výstavby v době hospodářské krize ve 30. letech 20 století. Dále baby boom v 50 letech a poté státem podporovaný rozvoj dopravní infrastruktury, který započal již v průběhu 2 světové války, vláda Spojených státu také podpořila přímo bytovou výstavbu prostřednictvím garantovaných hypotéčních úvěru a daňových úlev. Důsledkem tohoto vývoje je silný úpadek centrálních oblastí amerických měst, s odlivem obyvatelstva a pracovních příležitostí odešly městu i značné finanční zdroje v podobě daní, centra začaly chátrat a staré a chátrající budovy se staly standardní součástí těchto oblastí. Tento proces také nazývány urban decay se americká správa pokusila zvrátit a centra měst revitalizovat. Většina z těchto pokusu však ztroskotala a naopak s tím jak se příměstské části v poslední době stávají čím dál tím více samostatné, se propast mezí předměstím a centrem ještě více prohloubila. Dalším negativem je rozdělení jednotlivých etnických a sociálních skupin, čímž tato nová městská struktura výrazně přispěla k další segregaci obyvatelstva. V neposlední řadě také nesmíme zapomenout dopravní problémy a časté zácpy způsobené obrovskými počty obyvatel, kteří každý den dojíždí svými osobními automobily za prací (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 56). 3.5 Suburbanizace v západní Evropě Nyní se můžeme podívat na suburbanizační proces v zemích západní Evropy, v této oblasti se stejně jako v USA objevují prvky suburbanizace již na konci 19. Století. Proces je však mírně opožděný a jeho důsledky nejsou tak razantní jako na druhé straně Atlantiku. Důvodů k tomu je hned několik, z historického hlediska mají evropská města zcela jinou morfologickou a sociální strukturu, města jsou zde o dost menší (zabírají menší plochu). Podle Brunna a Wilamse (1983) do rozvoje evropských měst také mnohem více zasahuje plánování a v neposlední řadě je nutné zmínit mnohem větší zastoupení hromadné dopravy, což nevede k takovému překrvování center města a tlakům na přemisťování obytné a pracovní funkce mimo jejich centra jako ve Spojených státech (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Evropskou zemí, ve které probíhal proces suburbanizace nejsilněji, je bezpochyby Spolková republika Německo. Suburbánní vý-

25 Vývojové fáze suburbanizace 25 voj v Německu byl silně poznamenán 2. světovou válkou, během které byla většina německých městských center zničena či silně poškozena. Dalším faktorem přispívajícímu k prudkému nárůstu nové zástavby bylo rozdělení Německa na západní a východní s tím že do tehdejší západní časti, musely přijmout téměř 12 milionu obyvatel odsunutých z východu, v neposlední řadě je také nutné zmínit obrovský ekonomický boom, především na jihu země (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Další faktory ovlivňující suburbánni vývoj v Německu můžeme rozdělit do následujících pěti kategorii: 1. Ekonomické faktory a. Zrušení regulace nájemného a jeho následný růst. b. Vyšší životní náklady ve městech. c. Rozdíly v cenách pozemku v centru a jeho zázemí. d. Působení stavebních developerů, kteří díky budování větších obytných celku které vedly k úsporám z rozsahu, mohly v těchto oblastech snížit ceny nemovitostí. e. Rozšíření místních tarifních poplatku za telefon. 2. Psychologické a sociologické faktory a. Snaha mít bydliště na reprezentativní adrese b. Morfologické znaky nového bydliště (velikost pozemku, atraktivita okolí, ). c. Přirozená touha lidí vlastnit dům a půdu. d. Podpora ze strany státu. e. Propagace a reklama stavebních společností. f. Snaha rodiny žít ve kvalitním životním prostředí 3. Dopravně geografické hledisko a. Kvůli dojíždění za prací do jádrových oblastí, si lidé vybírají místa napojením na silniční síť. b. Mnoho rodin je odkázáno na veřejnou dopravu, která byla silně podporována státem. 4. Vybavenost soukromými a veřejnými službami: Při výběru nového bydliště se lidé také orientují podle dostupnosti všeobecných služeb.

26 26 Vývojové fáze suburbanizace 5. Bytová a sídlení politika státu. Výhodný systém hypotéčních úvěrů a stavebního spoření silně pobídl obyvatelstvo k investici do nového bydlení (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Jak uvádí Shorer a Grotz (1993), díky územně plánovacím zákonům vydaným v 70. letech došlo v Německu k výraznému omezení velkoplošných staveb v suburbanní zóně, i přes to však mnohá Německa centra zaznamenala negativní dopady na vnitroměstskou a regionální strukturu maloobchodu a jiných terciérních aktivit. Dále také musíme zmínit dopravní problémy způsobené nárůstem v počtu osobních automobilů, žádný z těchto problému však v Německu nedosahuje takové úrovně jako v USA (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Mezi hlavní příčiny rozdílného vývoje suburbanizace v USA a Evropě můžeme například uvést téměř kompletní volnost, která je tomuto procesu v USA ponechána, dále je to zcela jiný systém sociálního státu a podpory který vede k mnohem větší segregaci obyvatelstva a následné tvorbě ghett a slumu. Na závěr můžeme také uvést mnohem rozvinutější systém hromadné dopravy ve většině evropských zemí, což značně eliminuje mnoho negativ, které souvisí s procesem suburbanizace (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). 3.6 Suburbanizace u nás Rozsáhlejší výstavby nízkopodlažních budov u nás začala již na počátku 20. století, především mezi dvěma světovými válkami jsme u nás mohly zaznamenat velký nárůst ve výstavbě městských vil, můžeme však také připomenout rozsáhlou výstavbu domů v okolí dnešního Zlína, kterou zde podpořil Tomáš Baťa. Po druhé světové válce, s nástupem komunistického režimu, byla v podstatě invidualistická a plošně relativně náročná nízkopodlažní výstavba, nahrazena hromadnou výstavbou převážně v panelových technologiích s vysokými hustotami obyvatel a bytů v nově budovaných sídlištích (Radim Perlín - Luděk Sýkora; 2002: 141).

27 Vývojové fáze suburbanizace 27 Po roce 1989 však dochází k obnově poptávky po nízkopodlažní či suburbánní výstavbě. Na rozdíl od západní Evropy či USA tak nedochází k pozvolnému průběhu stěhovaní obyvatelstva, ale naopak můžeme sledovat nárazovou obnovu suburbánní výstavby. Pro rozvoj našich měst v 90. letech bylo charakteristické: 1. Rychlá zastavení výstavby nájemných domů v centrech měst a částečná přeměna těch stávajících na komerční plochy. 2. Přehnané odhady poptávky po nízkopodlažním bydlení. 3. Neexistující tradice v architektonickém a urbanistickém suburbanním rozvoji malých sídel. 4. Rychlé a zásadní změny stavebního zákona. 5. Uvolnění legislativních barier z minulého režimu. 6. Nezkušenost investoru a veřejné správy. 7. Uvolnění absolutní ochrany zemědělského půdního fondu 8. Restituce zemědělské půdy dědicům, kteří nechtěli na půdě hospodařit. 9. Neexistence základní technické infrastruktury malých sídel. 10. Neexistence použitelných územních plánů nebo jiných regulativů zástavby (Radim Perlín - Luděk Sýkora; 2002: 141). Proces suburbanizace v České republice po roce 90. by se tak dal, shrnou následovně. I přes opožděný vývoj způsobený rozdílným politickým systémem byla forma a dopady suburbánního vývoje podobný se západem, i přes prvotní přehnaná očekávání docházelo k rozvoji předměstských částí v mnohem menším rozsahu než na západě, to bývá často vysvětlováno částečným nahrazením suburbanizace urbanizací neboli bytovou zástavbou v rámci jádrového města (Ivana Horáková - Luděk Sýkora; 2002: 157). Dalším specifikem české suburbanizace byla nezkušenost aktérů, kteří se tohoto procesu zúčastňovali, jednak to byly investoři a stavební firmy, kterým zcela chyběly zkušenosti s podnikáním a plánováním podobných projektů, ale také veřejná správa která byla na tento vývoj zcela nepřipravena. S tím také souvisí poslední významný prvek a tím je zcela neexistující koncepce územního plánování, které by proces suburbanizace nějakým způsobem korigovala, což byla situace, která přetrvávala až do druhé poloviny 90. let kdy také dochází k vystřízlivění na straně investorů a opouští se od velkých pro-

28 28 Vývojové fáze suburbanizace jektů, které jsou nahrazovány výstavbou menších obytných částí (Radim Perlín - Luděk Sýkora; 2002: 141).

29 Časové řady 29 4 Časové řady Všechna demografická data, jako například v této práci sledovaný počet obyvatel, jsou uchovávaná v podobě chronologicky uspořádaných údajů, neboli jsou uspořádána do tzv. časových řad, jež jsou popsány v rámci této kapitoly. Časovou řadou nazýváme řadu pozorovaných hodnot statistického znaku seřazenou zpravidla v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Nezbytnou podmínkou srovnatelnosti údajů v časové řadě je jejich shodné věcné a prostorové vymezení v celém předmětném časovém úseku. Časové řady můžeme dělit na: Časové řady úsekové (intervalové). V tomto případě se zjištěné hodnoty vztahují k určitému časovému úseku nenulové délky. Srovnatelnost údajů tohoto typu je podmíněna konstantní délkou časových intervalů, k nimž se vztahují. Časové řady okamžikové. U těchto řad se hodnota znaku vztahuje k určitému časovému okamžiku, alespoň teoreticky nulové délky. (Bohumil Minařík; 2006: 159) 4.1 Dekompozice časové řady Při klasické analýze časových řad se vychází z předpokladu, že každá časová řada může obsahovat čtyři složky: Trend (Trt) Trend vyjadřuje obecnou tendenci vývoje zkoumaného jevu za dlouhé období. Je výsledkem dlouhodobých a stálých procesů. Trend může být rostoucí, klesající nebo může existovat řada bez trendu. Trendová složka se většinou modeluje pomocí matematických křivek. Sezonní složku (Szt) - Sezónní složka je pravidelně se opakující odchylka od trendové složky. Perioda této složky je menší než celková velikost sledovaného období. Rovněž se tato složka může měnit svůj charakter.

30 30 Časové řady Cyklickou složku (Ct,) - Cyklická složka udává kolísání okolo trendu v důsledku dlouhodobého cyklického vývoje, kdy dochází ke střídání fází růstu a poklesu. Jednotlivé cykly se vytvářejí, za zpravidla období delší než jeden rok a mohou mít nepravidelný charakter tzn. různou amplitudu. náhodnou složku (Et) - Náhodná (stochastická) složka vyjadřuje nahodilé a jiné nesystematické nesystematické výkyvy (např. chyby měření). Předpokládá se, že náhodná složka je tvořena tzv. bílým šumem s normálním rozdělením. Pod pojmem bílý šum rozumíme nekorelované (vzájemně nezávislé) náhodné veličiny s nulovou střední hodnotou a konstantním rozptylem. (Jana Hančlová - Lubor Tvrdý; 2003: 13) 4.2 Grafické znázornění Základním typem grafického znázornění vývoje jsou nejrůznější varianty spojnicového grafu, který je vhodný jak pro okamžikové tak i úsekové časové řady. Časové řady lze znázorňovat s využitím úsečkových (hůlkových) a sloupcových grafů, které jsou zvláště vhodné pro úsekové časové řady, u nichž umožnují různou šířkou sloupců znázornit i různou délku časových úseků. (Bohumil Minařík; 2006: 159)

31 Vymezení a charakteristika území 31 5 Vymezení a charakteristika území V Rámci praktické části této bakalářské práce je proveden průzkum a analýza vývoje počtu obyvatel zázemí krajských měst České republiky, k tomu aby bylo tento průzkum možné provést, bylo nejprve nutné vymezit oblasti, které jsou součástí zázemí daného krajského města. 5.1 Charakteristika daného území V této části práce jsou ve stručnosti definovány vlastnosti či charakteristiky, které by mohly mýt vliv na vývoj daného území a jeho počtu obyvatel. Jako podklady či zdroje dat jsou použita data českého statistického úřadu, mapového serveru mapy.crr.cz, informace o ekonomické, sociální či geografické situaci daného území byla čerpána z internetového portálu Brno Brno je centrem jižní Moravy a krajské město Jihomoravského kraje. S téměř obyvateli je po Praze druhým největším městem České republiky. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 49 obcích se statutem města 62,4 % obyvatel. Hustota obyvatelstva dosahuje průměru 160,1 osob na km 2, což je v porovnání s celostátním průměrem o 27 osob více. Brno je univerzitním městem, působí zde jedna státní a pět veřejných vysokých škol se sedmadvaceti fakultami a šest soukromých vysokých škol. Počet studentů přesahuje 80 tisíc ( Brno má také velice kvalitní dopravní infrastrukturu od železniční dopravy až po městské letiště. Celý Jihomoravský kraj patří k regionům s významným ekonomickým potenciálem. Vzhledem k průmyslové tradici Brna a jeho okolí má stále dominantní postavení v ekonomice kraje zpracovatelský průmysl. Jihomoravský kraj jako celek má také relativně kvalitní ovzduší. Znečištění ovzduší, hluk a podobné nepříznivé vlivy jsou pouze lokálního charakteru, především u velkých průmyslových center. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 49 obcích se statutem města 62,4 % obyvatel. Hustota obyvatelstva dosahuje průměru 160,1 osob na km 2,

32 32 Vymezení a charakteristika území což je v porovnání s celostátním průměrem o 27 osob více ( 2011). České Budějovice České Budějovice se nachází v Jihočeském kraji, který je znám především jako zemědělská oblast s rozvinutým rybníkářstvím a lesnictvím, území kraje mělo vždy spíše charakter rekreační než průmyslově vyspělé oblasti. Také je dobré říci, že jde o kraj s nejmenší hustotou zalidnění z celé České republiky. Koncem roku 2009 v kraji žilo více než 637,6 tis. obyvatel, tedy 63 obyvatel na 1 km 2. Hraničí se zeměmi Rakousko a Spolkovou republikou Německo. I když lze životní prostředí kraje v rámci České republiky charakterizovat jako méně poškozené a zatížení emisemi se postupně snižuje, je zde řada zdrojů znečištění, hlavně v zemědělství a průmyslu ( 2011). Hradec králové Město Hradec Králové je centrem královéhradeckého kraje, který se nachází v severovýchodní části Čech u hranic s Polskem. Samotné město se nachází pouhých sto kilometrů východně od Prahy. Na území kraje je celkem 448 obcí, z nichž k mělo 48 statut města a 10 statut městyse. Podíl městského obyvatelstva dosáhl celkem 67,8 %. Královéhradecký kraj lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s bohatě rozvinutým cestovním ruchem. Průmysl je soustředěn do velkých měst, intenzivní zemědělství do oblasti Polabí. Největší koncentrací cestovního ruchu v České republice se vyznačují Krkonoše ( 2011). Jihlava Jihlava je centrem kraje Vysočina. Pro něj je charakteristická členitost území, vyšší nadmořská výška a řídké osídlení. K 1. lednu 2010 žilo na Vysočině téměř 515 tisíc obyvatel, což mezi kraji České republiky představuje třetí nejnižší lidnatost. Ekonomická výkonnost kraje zaostává za celorepublikovým průměrem. V roce 2009 činil hrubý domácí produktu na 1 obyvatele kraj téměř 271 tisíc Kč, tj. více než 78 % průměru Čes-

33 Vymezení a charakteristika území 33 ké republiky. Průměrná měsíční hrubá nominální mzda v kraji Vysočina činila v roce 2009 více než Kč. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla koncem roku 2009 hodnoty více než 10 % a byla sedmá nejnižší v celé České republice ( 2011). Karlovy Vary Karlovy Vary leží v západní části České republiky na soutoku řek Teplé a Ohře, přibližně 120 km od Prahy. Jsou největším a nejznámějším lázeňským městem ČR ( Město leží v Karlovarském kraji, který tvoří 3 okresy chebský, karlovarský a sokolovský a celkem se zde nachází 132 obcí, které jsou dále členěny do 518 částí. Životní prostředí Karlovarského kraje vykazuje značné rozdíly. Nejhorší situace je v sokolovském okrese, kde se těží hnědé uhlí a je zde i několik významných průmyslových podniků, na druhé straně se Karlovarský kraj řadí hned za Hl. m. Praha v podílu obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci (91,6 %) a podíl čištěných odpadních vod (99,4 %). Výší průměrné měsíční mzdy na fyzické osoby podle podnikové metody bez podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců ( Kč) se v roce 2009 Karlovarský kraj umístil na posledním místě v rámci ČR. Míra registrované nezaměstnanosti ke konci roku 2009 činila 11,07 % (10. místo v ČR)Nejvíce žadatelů o práci bylo v okrese Karlovy Vary (7 366 osob).( 2011) Liberec Liberec je přirozeným správním, kulturním a ekonomickým centrem Libereckého kraje, ten má převážně průmyslový charakter. Je zde rozvinutý průmysl skla a bižuterie, výroba a zpracování plastů, strojírenství a odvětví zpracovatelského průmyslu s úzkou vazbou na výrobu automobilů. Tradiční textilní průmysl ztratil v důsledku útlumu v posledních letech svoje dominantní postavení. Míra registrované nezaměstnanosti vypočtená z podkladů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k činila 11,24 % a byla tak o 2,00 procentní body vyšší než v úhrnu republiky ( 2011).

34 34 Vymezení a charakteristika území Olomouc Olomouc je centrem Olomouckého kraje a díky své výhodné poloze, starobylé univerzitě, duchovním, kulturním a řemeslným tradicím byla po dlouhá staletí jedním s přirozených center Moravy. Pod kraj spadá 398 obcí, z nichž 30 má přiznaný statut města. V těchto městech bydlelo 57,1 % obyvatel. Z ekonomického hlediska je Olomoucký kraj oblastí průmyslovou s rozvinutými službami. Průměrná měsíční mzda zaměstnanců v podnicích, které mají sídlo v kraji, dosáhla Kč (přepočtené počty, 2009). ( 2011) Ostrava Metropole Moravskoslezského kraje je rozlohou třetím největším městem republiky a třetím v pořadí podle počtu obyvatel. Okolí Ostravy se již za dob Rakouska-Uherska bylo jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena s využíváním místního nerostného bohatství. Kraj je tak celostátním centrem hutní výroby, současně je zde soustředěna i těžba černého uhlí téměř celé produkce ČR. I přes současný útlum těžkého průmyslu a dobývání nerostných surovin pracuje podle Výběrového šetření pracovních sil v průmyslových odvětvích téměř třetina z celkového počtu 557,5 tis. osob zaměstnaných v národním hospodářství. Průměrná hrubá mzda v Moravskoslezském kraji (pracovištní metoda, včetně podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců; předběžné údaje) byla v roce 2008 o více než Kč nižší než republikový průměr. Od počátku devadesátých let dochází k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí vlivem poklesu průmyslové výroby, používání šetrnějších technologií a značným investicím do ekologických opatření. I přes tato uvedená zlepšení patří kraj nadále mezi nejzatíženější oblasti v České republice ( 2011). Pardubice Pardubice jsou statutárním městem na východě Čech a metropolí Pardubického kraje. K v kraji žilo obyvatel, což představuje 4,9 % celkového počtu

35 Vymezení a charakteristika území 35 obyvatel ČR. V porovnání s rokem 2008 se jedná o nárůst počtu obyvatel kraje o 0,2 %. Nejlidnatějším okresem Pardubického kraje je okres Pardubice ( 2011). Plzeň Plzeň je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Samotné město Je proslulé především díky pivovarnictví. Vyrábějí se zde značky jako je Pilsner Urquell a Gambrinus. Známá je také díky strojírenskému podniku Škoda ( Pokud se podíváme na zajímavé charakteristiky širšího okolí města, konkrétně na Plzeňský kraj jako celek, můžeme vidět, že na západě tvoří státní hranice se SRN (Bavorskem), svou rozlohou km 2 je třetím největším krajem v České republice, avšak počtem obyvatel se řadí na deváté místo v ČR. Rozložení obyvatel v rámci kraje je značně nerovnoměrné. Téměř 30 % obyvatel žije v Plzni a další více než pětina obyvatel je soustředěna do 13 měst s více než obyvateli. V menších městech do obyvatel žije zhruba 17 % obyvatel Plzeňského kraje. Plzeňský kraj je v ČR druhým nejřidčeji zalidněným krajem. Zásoby nerostných surovin, které představují základní potenciál pro rozvoj zpracovatelského průmyslu, se v Plzeňském kraji soustřeďují zejména do vnitrozemí (oblast kolem Plzně). Jedná se o zásoby černého uhlí, žáruvzdorné a keramické jíly a stavební kámen. Životní prostředí Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. Výjimku tvoří Plzeň a její okolí, kde je životní prostředí extrémně narušeno. Měrné emise zjištěné v okrese Plzeň-město mnohonásobně převyšují hodnoty měrných emisí v ČR. V Plzni je soustředěna téměř třetina průmyslových subjektů celého kraje. Porovnáme-li jednotlivá průmyslová odvětví z hlediska objemu tržeb v kraji, zaujímá významné postavení průmysl potravinářský a elektrotechnický či strojírenský. Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzické osoby dosáhla Kč a Plzeňský kraj se zařadil po Hl. m. Praze a Středočeském kraji na 3. místo v ČR ( 2011).