Moji milí přátelé a příznivci druidího kalendáře!

Transkript

1 2017

2 Moji milí přátelé a příznivci druidího kalendáře! Sedím právě na terase hotelového pokoje na ostrově Mauricius a koukám na tropický liják, který nás před chvílí totálně spláchnul na moři. Jsem velmi pyšný na své dva syny, kteří hrdinně snášeli bičování větru a deště a rozbouřené moře. Což o to, Adrí je již zkušený osmiletý cestovatel, ale Dominikovi nejsou ještě ani dva roky a už zažil na vlastní kůži, jak se dokáže v tropech rychle změnit počasí z krásného slunečního dne v hotové peklo. Ale po šálku teplého vanilkového čaje a sklence typického vanilkového mauricijského rumu jsme zase v poho a vše je zase jako dřív. Bože, jak já ty tropy miluju. To teplo a zároveň vlhko, tu vůni koření a vůni promáčené země, prudké lijáky a vzápětí horké slunce, burácející moře tříštící se o korálový reef, naprosto odlišnou kreolskou kuchyni, čerstvé ovoce - zejména mladé kokosy, tropickou džungli plnou ptačího křiku, západy slunce, překrásné pláže s bílým korálovým pískem, neskutečný podmořský svět atd. Možná i proto se snažím některé obrázky zachytit na své fotky a alespoň částečně tu nádheru přiblížit také vám všem. Je to zvláštní. Naprosto přesně si pamatuju chvíli, kdy jsem v roce 2007 zrovna na tomto ostrově psal komentář, ke svému vůbec prvnímu kalendáři. Dokonce si pamatuji i datum 17. listopadu, což je datum, který strašně moc změnil životy nás všech. Nyní zpovzdálí přes internet sleduji naprosto trapné chování našeho současného prezidenta v kauze s Danielem Hermanem, kterého si pamatuji ještě z gymnázia, chodil o 2 ročníky výše. Zatímco náš pan prezident si v minulosti zahříval křeslo v pochybném Prognostickém ústavu, Dan se snažil jako věřící v dobách komunismu například opravovat Stožeckou kapli na Šumavě. Ale lidé se zásadně nemění. Proto také vnímám pozitivně vstup pana Horáčka jako kandidáta na prezidenta. Možná se mi chce zase naivně věřit, že snad po létech konečně jednou zvítězí v naší zemi slušnost, kultivovanost, inteligence a hlavně orientace na západ místo východu. Můj taťka mi vždycky říkával, že od východu nikdy nepřišlo nic dobrýho. Ale zpět k Mauriciu. Co mě snad nejvíce v této zemi fascinuje, je naprostá náboženská tolerantnost. V jedné ulici jsme viděli ihned vedle sebe v těsném sousedství hinduistický chrám, muslimskou mešitu, tamilský chrám, jogínský ašram a rozestavěný křesťanský kostel. A nikdo zde nemá žádný problém. Bohužel tento model není možné zopakovat v naší rozbouřené a imigranty napadané Evropě. Letos jsem předpokládal, že nebude tak těžké napsat ke kalendáři pár řádek, protože mám minimálně dva důvody, o kterých se chci zmínit. Tím prvním je 25. výročí existence naší firmy Druid. Nebylo to vždy jednoduché, přežít toto čtvrtstoletí, častokrát jsme byli sraženi do kolen, ale naštěstí jsme se vždycky zvedli. Nyní se nám docela daří, což je hlavně díky vám našim obchodním partnerům a také díky špičkovému týmu uvnitř Druidu. Moc vám všem děkuji!! Je třeba se mít zase na pozoru, aby nepřišel další pád dolů. Ale ty spodní úvratě mají tu nespornou výhodu, že učí člověka pokoře a posouvají jej stále dál a dál. Druhým důvodem je vydání našeho jubilejního 10. kalendáře. Nejprve jsem si myslel, že si to usnadním a vyberu vždy z každého roku jednu nejlepší fotku a z nich potom poskládám kalendář, ale nakonec asi naprostou většinu vytvořím originálně a nově. Stejně však pociťuji jakési vyprázdnění se, není možné posouvat kalendář stále ně- Je vidět, že 25 let podnikání v naší zemi se mi docela vrylo do tváře a krapet jsem zestárnul. Holt kam dopředu a mám pocit, že z naivního studentíka vyrostl pořádnej Druiďák. už se jenom opakuji. Totéž platí i o mém komentáři, kde jsem mluvil o krásách cestování a poznávání, o jednotlivých zemích a mých subjektivních dojmech z nich, nenasytnosti a egocentrismu našich politiků, namyšlenosti i pokoře a mnoha dalších a dalších věcech. Takže je docela možné, že tento 10. kalendář je kalendářem posledním. Přesto si myslím, že jsem do vás narval úctyhodný počet fotografií a strávili jsme spolu za těch 10 let docela pěkné chvíle. Za to by se nemusel stydět ani profesionální fotograf a já se nepovažuji ani za amatérského fotografa, pouze za člověka, který se rád o své zážitky s někým podělí. Prostě ten dar, který jsem dostal z hůry, že si to mohu dovolit a baví mě to, nechci jen zazdít v sobě samém. Čím jsem starší, tak stále více a intenzivněji pociťuji, že ten život je především o dávání a ne o braní, jak se někteří mylně domnívají. Vždyť tu nikdo přece nebudeme věčně. Ať se vám rok 2017 vydaří!!!!! Mauricius 4. listopadu 2016 Tomáš Aubrecht

3 Mauricius leden

4 Maroko foto: Ondřej Čech únor

5 Itálie březen

6 Mauricius duben

7 Francie květen

8 Mauricius červen

9 Barcelona červenec

10 Kanada srpen

11 Mauricius září

12 Mayotte říjen

13 Seychely listopad

14 Mauricius prosinec