STANOVISKO ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE. Účastníci projektu se shodují, že výuka Úmluvy o právech dítěte je dnes na školách nedostačující nebo zcela chybí.

Transkript

1 STANOVISKO V rámci projektu, Nenech sebou zametat!, proběhlo od listopadu 2012 do dubna 2013 šest besed s odborníky na problematiky spjaté s Úmluvou o právech dítěte, šikanou a kyberšikanou. Těchto besed se mohla zúčastnit široká veřejnost, celkem tak učinilo 202 účastníků. Témata byla: Kyberšikana vs. zákon, Kyberšikana a legislativa, Kyberšikana hrozba 21. století, Šikana její počátky a konce, Šikana na školách mýty a fakta. Účastníci každé besedy diskutovali s odborníky a následně vytvářeli stanovisko, které reprezentovalo jejich názory k danému tématu. Tato dílčí stanoviska byla znovu prodiskutována na závěrečné konferenci projektu mezi dalšími více jak 60 účastníky. Finální stanovisko ze závěrečné konference je uvedeno níže: ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE Účastníci projektu se shodují, že výuka Úmluvy o právech dítěte je dnes na školách nedostačující nebo zcela chybí. Zastávají názor, že by výuka Úmluvy o právech dítěte měla být zakotvena v rámcovém vzdělávacím programu (RVP) MŠMT, a to v hodinách občanské, rodinné či etické výchovy pro žáky od 6. tříd základních škol po 2. ročníky středních škol. Na základních školách by mělo docházet k prvotnímu seznámení s články Úmluvy o právech dítěte, na středních školách potom k prohlubování těchto znalostí, například formou workshopů, následných diskuzí či tvorby projektů na danou problematiku. Účastníci dále považují za nutné seznamovat s Úmluvou o právech dítěte i žáky prvních stupňů základních škol, a to například formou pexes, omalovánek, slabikářů apod. Za vhodný způsob seznamování veřejnosti s Úmluvou o právech dítěte považují účastníci následující formy: besedy, workshopy, přednášky, internet, propagační materiály větších rozměrů. Mělo by docházet také ke vzdělávání pedagogických pracovníků či rodičů, a to v oblastech práce s danou problematikou, řešení konkrétních problémů a metodách, jak informovat děti a mládež.

2 V rámci výuky by měl být kladen důraz především na výuku těchto práv: právo na rodinu, vzdělání, soukromí, přístup k informacím, náboženské vyznání, vlastní názor, zachování totožnosti, nejlepší zájem dítěte, volný čas či svobodu sdružování. Dále by měly být zmíněny zákazy nezákonného přemisťování, oddělení od rodičů, diskriminace, dětské práce či účasti dětí v ozbrojených konfliktech. Je nutné zmínit také povinnosti vyplývající z těchto práv. Účastníci projektu se také shodují, že měl být v České republice zaveden úřad dětského ombudsmana. ŠIKANA Účastníci projektu se shodují, že je šikana v dnešní době rozšířená především na základních školách. S jistými prvky šikany se však mnohdy setkávají děti již v raném věku, například v mateřské škole. Účastníci doplňují, že je její situace vážná, ale nepovažují ji zatím za krizovou. Za hlavní důvody nárůstu šikany v posledních letech vnímají především rozšíření násilných filmů a her, menší zájem rodičů a jejich sníženou autoritu. Účastníci zastávají názor, že snížit míru šikany může každý jedinec, pokud si bude více všímat situací, které se dějí kolem, jakýkoli náznak šikany bezprostředně oznámí, a zastane se oběti, kterou podpoří v ohlášení daného činu. Za problematickou označují účastníci také skutečnost, že pouze malé procento obětí šikanu ohlásí. Proto je důležité informovat širokou veřejnost o institucích, na které se lze bezplatně či anonymně obrátit pro radu a o institucích, které jsou již zpravomocněné šikanu řešit. Účastníci se také shodují, že postih žáků ze strany učitelů je minimální. Za případnou šikanu jim mohou udělit maximálně kázeňský postih, který však mnohdy u daných jedinců ani jejich rodičů nevyvolá požadovaný efekt. Proto účastníci tvrdí, že by mělo dojít k lepší formulaci prvků šikany a činů s nimi spojených v zákoně, což by mohlo vést ke zlepšení řešení daných problémů a postihů agresorů.

3 Účastníci projektu zastávají názor, že na každé škole by měl být zaměstnaný psycholog. Městské samosprávy by měly školy dotovat dostatečným množstvím peněž, aby si každá z nich mohla psychologa dovolit, což i přes jejich vysoký zájem, v dnešní době zatím není možné. Za důležitou účastníci projektu považují spolupráci mezi rodiči a školou (učitelem, školním psychologem, výchovným poradcem, ředitelem). Domnívají se, že tato spolupráce bývá často nedostačující i ze strany rodičů. Přitom nejlepší ochranou dítěte je rodina. KYBERŠIKANA Účastnící besedy se shodují, že by bylo vhodné stanovit hranice samotného pojmu kyberšikana, tj. podrobněji charakterizovat veškeré jevy, které se pod tímto pojmem mohou skrývat. Účastníci se dále shodují, že by měl být kladen větší důraz na prevenci i na samotné řešení problému. Je důležité těmto jevům předcházet. Přestože si jsou vědomi postižitelnosti skrze jiné zákony Trestního práva České republiky, navrhují zakomponovat právní ochranu proti kyberšikaně do dnešní legislativy. Dále tvrdí, že by měl být kladen větší důraz na tresty, takové, které by viníky nevyřazovaly mimo společnost, jako například uvěznění. Za velký problém současnosti označují skutečnost, že i když jsou již mnohá rizika užívaní internetu a sociálních sítí známa, většina uživatelů stále na sociálních sítích riskují. Nepovažují to za tolik problematické, aby se zajímali o možnosti ochrany a zabezpečení. Dále se účastníci shodují, že využívání sociálních sítí je v dnešní době nezbytné. Účastníci se dále shodují, že by na každé škole měl být zaveden specialista, který by pomáhal řešit problémy spojené s kyberšikanou na půdě školy. Ideálně by měl být zaměstnaný na plný úvazek,

4 pokud by to však nebylo možné, tak s návštěvami školy alespoň 2x týdně a možnostmi individuální konzultace. Účastníci tvrdí, že v současnosti na školách dochází k absolutní absenci výuky o kyberšikaně. Navrhují, aby toto téma nebylo součástí výuky občanské výchovy, naopak upřednostňují výuku mladšími externími odborníky, kteří by měli k daným studentům věkově blíže. V tomto případě by mohlo docházet k hlubší interakci. Účastníci besedy se dále shodují, že je dnešní společnost poměrně pasivní v oblasti zájmu o problematiku kyberšikany. Zvýšení jejich motivace by dle názoru účastníků mohlo pomoci: Větší míra informovanosti rodičů ze strany školy. Vytvoření důvěryhodné kampaně či reklamy apod. Výstupy projektů o kyberšikaně představovat rodičům, například formou divadla. Problémy více diskutovat ve veřejnoprávních médiích, například pozváním hostů do různých pořadů. Celková lepší informovanost o důsledcích nevinné srandy na internetu a jejich dopadech na aktéry, například sebevraždy, deprese, psychická zhroucení. Za nejlepší formu ochrany veškerých osobních údajů na internetu účastníci považují: Vytváření správného hesla. Takové heslo by mělo obsahovat alespoň 8 znaků malá, velká písmena a číslice. V různých ových schránkách by neměla figurovat stejná hesla. Ta by také neměla být personalizovaná. Být si vědomi všech dokumentů, které sdílíme a vždy si pořádně rozmyslet, co k tomu napíšeme. Sledovat všechny fotky, na kterých jsme označeni. Účastníci také došli k závěru, že běžný uživatel internetu by měl: ověřovat své okolí, tedy i ostatní uživatele a jejich aktivitu aktivně se seznamovat s užíváním aplikací na internetu, především s jejich bezpečnostními možnostmi zabezpečovat svůj přístup k aplikacím a citlivá data

5 nepřidávat si zcela cizí lidi při setkání s kyberšikanou se někomu svěřit s žádostí o pomoc dát pozor, která data sdílí, a to nejen osobní údaje, ale i fotografie či videa. Při řešení již konkrétního problému kyberšikany účastníci považují za nejvhodnější obrátit se na Policii ČR, Linku bezpečí, ICT odborníka, administrátora dané webové stránky, psychologa či specialistu. Dále navrhují, aby se vytvářela celostátní statistika, která by se pravidelně opakovala a následně porovnávala dosažené výsledky (zda problematika kyberšikany roste či klesá, zjištění nejvíce kritických oblastí, apod.). Účastníci projektu tvrdí, že v současnosti na školách dochází k absolutní absenci výuky o kyberšikaně. Jako řešení navrhují: důraz na informování žáků o formách a dopadech kyberšikany ideálně formou peer programů. u pedagogických pracovníků pak formou celoživotního vzdělávání se zaměřením na vývoj a aktuální trendy v kyberšikaně.

6 DESATERO K CHOVÁNÍ NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH: 1. Nedůvěřuj každému, nedůvěřuj lidem, které neznáš. 2. Nezveřejňuj všem všechny své údaje. 3. Přidávej si toho, koho opravdu znáš. 4. Neváhej věci řešit hned, neboj se o tom mluvit. 5. Nevěř všemu, co se píše na internetu. 6. Mysli na důsledky svého jednání 7. Nečiň jinému, co sám nemáš rád. 8. Nesnaž se na sebe za každou cenu upozornit. 9. Nedávej přednost internetu před reálným životem. 10. Nikomu nedávej přístup do svých účtů. Nenech sebou zametat!