MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Mendelova univerzita v Brně

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2013 MICHAELA KULIŠŤÁKOVÁ Mendelova univerzita v Brně 1

2 Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Výživa a krmení vysokobřezích klisen a klisen v období laktace Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Petr Mareš Brno 2013 Vypracovala: Michaela Kulišťáková

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výživu vysokobřezích klisen a klisen v období laktace vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne. Podpis....

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Marešovi za pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce na téma Výživa vysokobřezích klisen a klisen v období laktace. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a především manželovi za podporu při studiu. V Brně dne Podpis autora

5 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá problematikou výživy vysokobřezích a laktujících klisen. Je zaměřena především na změny v potřebách živin a dávek krmiva u této kategorie. V první části této bakalářské práce je shrnut průběh trávení a krmiva vhodná pro koně. Je zde přihlédnuto k potřebám březích a laktujících klisen a vhodnosti daných krmiv pro tyto kategorie. V práci je uvedena potřeba důležitých živin a vitamínů, stejně jako energie nebo stravitelných dusíkatých látek taktéž zaměřen na březí a laktující klisny. Práce obsahuje také rešerši vědeckých výzkumů, které dokazují působení výživy na růst a vývoj plodu včetně složení mléka klisen. Dále popisuje požadavky na výživu klisen, které souvisí s tělesnými změnami v průběhu březosti a s produkcí mléka. Cílem této práce bylo nastínit problematiku výživy této kategorie v praxi. Klíčová slova: kůň, trávicí soustava, krmivo, živina, březost, laktace ABSTRACT This thesis deals with the nutrition of late term pregnant mares and lactating mares. In the centre of its focus are changes in nutrients needs and consequently diets. First section summarises the digestion process, as well as the variety of suitable diets for horses in general, and for late term pregnant mares and lactating mares in particular. Important nutrients, vitamins, energy and digestible nitrogen substances for late term pregnant mares and lactating mares are discussed. Empirical studies, reviewed in this thesis, confirm nutrition has an important effect on the growth and development of foetus, as well as the composition of mares' milk. Aim of this thesis is to outline the issue of nutrition for late term pregnant mares and lactating mares in nutrition practice. Key words: horse, digesting system, feedstuff, nutrient, pregnancy, lactation

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Trávicí ústrojí koně Trávení a vstřebávání jednotlivých složek krmiva Minerální látky Význam minerálních látek ve výživě březích klisen Vitamíny Krmiva vhodná pro březí klisny Potřeba SNL k u jednotlivých kategorií koní Energie a energetická potřeba jednotlivých kategorií koní Zásady správné techniky krmení Krmení klisen Vliv výživy na kvalitu mléka klisen ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK

7 1 ÚVOD Nejstarším známým předkem koně je savec jménem Eohippus, který žil na začátku třetihor. Později se vyvinul v koně divokého Equus ferus, který se objevil zhruba před 3 miliony let. Čím se tito předkové živili, přesně nevíme, protože se nezachoval dostatečný počet fosilních nálezů v dobrém stavu. Z dochovaných zbytků (např. chrupu) lze odvodit, že se Eohippus živil hlavně listy a požíral plody a semena rostlin. Při změně globálního podnebí a ústupu deštných pralesů se musel Eohippus a jeho potomci přizpůsobit novém terénu a změně v potravní nabídce. Celkově se zvětšili a začali našlapovat na jeden prst. Stali se z nich lichokopytníci a byli typickými obyvateli travnatých plání. Rozšířily a zvětšily se jim stoličky a jejich žvýkací plochy zdrsněly. Díky tomu mohli pravěcí koně rozmělnit ve svých čelistech i velmi tuhé stepní trávy bez přílišného otěru chrupu. (MEYER, COENEN, 2003) Od dob domestikace koně přibyla nutnost zajímat se o jejich výživu. Dlouhá léta se koně chovali především k pracovním účelům, o krmení byly známy pouze základní údaje. Postupem času byli chovatelé koní nuceni se touto problematikou více zabývat, protože nároky různých kategorií koní na výživu jsou velice rozdílné. Díky zjištěným údajům můžeme v dnešní době předcházet chorobám i problémům v souvislosti se špatnou výživou. Výživa ovlivňuje mnoho faktorů růst koně, jeho zdraví, sportovní výkonnost nebo reprodukci. (DUŠEK a kol., 2007) Krmení koní má velmi bohatou historii. Již v časech antiky se začaly objevovat různé techniky krmení koní. Koncem 1. tisíciletí se začaly používat nové postupy v krmení koní ve střední a severní Evropě. Do krmné dávky byla přidávána jadrná krmiva, především oves kvůli snadnému pěstování. Dále se zkrmoval ječmen, žito, hrách a různé kořenové zeleniny včetně mrkve. V této době se kladl také důraz na techniku krmení. Pracovní koně se krmili mezi 4-5 hodinou ráno a během dne byli pak krmeni ještě třikrát. V 18. a 19. století se začal klást důraz na jednoduchost krmení, nejčastější kombinací bylo seno, oves a řezanka. Později ve 20. století začala výroba koncentrovaných krmných směsí. V roce 1870 se v Anglii začaly vyrábět koňské sušenky, které byly složeny z ovesného a ječného šrotu a obsahovaly také lněné - 8 -

8 semínko. Byly tak vydatným zdrojem energie a bílkovin. (MEYER, COENEN, 2003) Ve výživě koní není hlavním faktorem pouze krmivo, ale také technika a způsob dávkování. Je třeba zohlednit i kategorii koní, které je krmivo podáváno, například sportovní koně mají jiné požadavky na výživu než koně v plemenitbě, nebo hříbata. Krmivo je hlavním zdrojem všech vitamínů a minerálních látek, které koně přijmou a jsou důležité pro jejich celkové zdraví a kondici organismu. (DUŠEK a kol., 2007) - 9 -

9 2 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo nastínit problematiku výživy březích a laktujících klisen v závislosti na tělesných změnách v průběhu březosti a produkci mléka. Dalším cílem bylo shrnutí možných krmiv, krmných doplňků pro tuto kategorii a dávkování využívaných v praxi. Shrnutí doprovázejí i přehledné tabulky. Součástí práce je výpočet energie a stravitelnosti dusíkatých látek v průběhu březosti a laktace

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Trávicí ústrojí koně Příjem krmiva u koní je složitý systém. Kůň musí krmivo rozkousat, pak trávit a zažívat. K překusování travního porostu využívá řezáky a krmivo uchopuje zuby spolu s pohyblivým horním pyskem Dutina ústní Sousto o hmotnosti asi g (podle typu koně) nejprve rozžvýká a prosliní v dutině ústní. Denně vyprodukuje asi 20 až 40 l slin, což závisí na konzistenci krmiva. Pro koně jsou sliny velmi důležité, protože mají zvlhčující a enzymatickou funkci. V neposlední řadě slouží jako dodavatelé minerálních látek, které jsou potřebné pro neutralizaci přebytečných těkavých a mastných kyselin vznikajících v dalších úsecích trávicího ústrojí a to chemickou nebo mikrobiologickou cestou. Díky anatomickému uspořádání dutiny ústní se zde potrava důkladně rozmělní. K tomu, aby potrava nevypadávala z dutiny ústní, mají koně horní patro opatřené středovým švem s postraními plochými hřebeny směřujícími dopředu, dále zuby a tváře. Důkladné rozmělňování potravy probíhá pomocí spodních čelistí, které se pohybují všemi směry. Kůň při rozmělňování středně kvalitního sena spotřebuje na činnost svalů až 10 % z energetické hodnoty přijímaného krmiva. Rozmělnění potravy slouží především k zpřístupnění narušených rostlinných buněk k dalšímu chemickému trávení v žaludku a ve střevech. Jedno sousto kůň zpracovává asi sekund a udělá při tom asi žvýkacích pohybů. Potrava dále pokračuje hltanem do jícnu. (DUŠEK a kol., 2007) Hltan V hltanu se kříží trávicí a dýchací cesty, konkrétně ústní dutina s jícnem a nosní dutina s hrtanem. Tomuto faktu také odpovídá jeho morfologická skladba. Spodina lebky tvoří klenbu hltanu, jehož spodní část leží mezi kořenem jazyka a hrtanem. Dutina hltanu je členěná na tři části (ústní, nosní a hrtanovou) a má

11 podobu nálevky. Vpředu odděluje ventrálně uloženou ústní část od nosní části hltanu měkké patro a obě části přecházejí do hrtanové části hltanu. Stěna hltanu je tvořena sliznicemi a svaly, které obaluje vnitřní a vnější povázky. Kůň má protáhlý hltan s dobře vyznačenou nosní a hrtanovou část. (MARVAN a kol., 2003) Jícen Jícen je u koně dlouhý až 1,5 m a spojuje hltan se žaludkem. Slouží tedy především k transportu rozmělněné potravy do žaludku. Podle uložení rozeznáváme krční, hrudní a břišní část jícnu. Hlenové žlázy, které jsou součástí jícnu, produkují výměšek usnadňující pohyb sousta. Sousto je transportováno asi sekund. Pod ostrým úhlem vstupuje dolní úsek jícnu do žaludku, díky tomu není možné zpětné posunutí potravy při přeplněném žaludku, kůň nemůže zvracet. (MARVAN a kol., 2003, DUŠEK a kol., 2007) Žaludek Kůň má poměrně malý jednokomorový složitý žaludek. Dno žaludku se na levé straně přetváří ve slepý vak, do něhož ústí jícen. Žaludek má obsah 8 15 litrů a je vakovitě protáhlý a silně zakřivený. Část dutiny žaludku a slepý vak vystýlá předžaludková část sliznice. Česlo tvoří náhlý přechod jícnu v žaludek. Potravou se žaludek plní do 80 % své kapacity. V průběhu krmení odchází část potravy ze žaludku do tenkého střeva. K vyprazdňování žaludku může docházet již minut po začátku krmení, díky tomu může kůň přijmout více krmiva než je jeho kapacita žaludku. Sliznice žaludku je dvojího typu, žláznatá a nežláznatá. Ve žláznaté části žaludku se nepřetržitě tvoří žaludeční šťávy a to i při prázdném žaludku. Denně se vyloučí asi 30 l žaludečních šťáv. V horní části žaludku jsou dobré podmínky pro trávení sacharidů, a to díky u koní typickému nízkému obsahu kyseliny solné v žaludeční šťávě, která má spíše zásadité až neutrální ph. Rozložení zhruba poloviny bílkovin obsažených v žaludku trvá přibližně 5 hodin

12 Do tenkého střeva pokračuje natrávená a částečně zpracovaná potrava. (MARVAN a kol., 2003, DUŠEK a kol., 2007, NAJBRT a kol., 1973) Tenké střevo Tenké střevo je nejdůležitějším úsekem pro trávení a vstřebávání. Skládá se ze tří částí - dvanáctníku, lačníku a kyčelníku ústícího do slepého střeva. Délka tenkého střeva u koně je m a kapacita je kolem 70 l. Do tenkého střeva ústí vývody jater a pankreas. Jejich produkty, jako je žluč nebo pankreatická šťáva, jsou důležité při chemických přeměnách a také při využití všech živin z tenkého střeva. Prostřednictvím míznicových cév a vrátniční žíly se do krevního oběhu dostávají látky z tenkého střeva. Pasáž natrávené potravy se pohybuje v rozmezí 5 6 hodin, potom přechází do tlustého střeva. (MARVAN a kol., 2003, DUŠEK a kol., 2007) Tlusté střevo Kapacita tlustého střeva je 130 l a jeho délka je okolo 6 m. U koně má tato část střeva nezastupitelné místo, protože umožňuje zpracování nestrávené vlákniny a její přeměnění na mastné kyseliny, které organismus využívá jako hlavní energetický zdroj. Potrava se v tlustém střevě zdržuje díky pomalejší peristaltice hodin. Zpracovávají se zde nevyužité zbytky potravy z tenkého střeva. Pro zpracování vlákniny krmiva je u koně nejdůležitější početnost střevní mikrobiální biomasy a doba pasáže krmiva v tlustém střevě. K rozkladu buničiny na jednoduché cukry, kyselinu mléčnou a další organické kyseliny dochází vlivem bakteriálních enzymů. (DUŠEK a kol., 2007)

13 Obrázek 1: Trávicí soustava koně ( 3.2 Trávení a vstřebávání jednotlivých složek krmiva Tuky Tuky se rozkládají v počátečním úseku tenkého střeva. Nejprve jsou emulgovány žlučovou kyselinou, poté působením lipázy štěpeny převážně na mastné kyseliny a monoglyceridy, které jsou posléze vstřebávány. Oleje (tuky s nízkým bodem rozpustnosti) dodáváme v množství do 2 g/kg živé hmotnosti na den. Ty jsou během průchodu tenkým střevem vstřebány až z 80 %. Loje (těžší tuky) jsou vstřebávány v menší míře. Tuky vytvářeny vlastním tělem (složky trávicích šťáv, slin apod.) v množství kolem 100 mg/kg živé hmotnosti a den jsou vstřebány z 90 %. Větší množství tuků v krmivu a následně v trávicím ústrojí může zpomalovat vyprazdňování žaludku a také zřejmě tlumí aktivitu mikroorganismů v žaludku a v tenkém střevě. V tlustém střevě jsou ještě vstřebávány mastné kyseliny z tuků obsažených v potravě. Příliš velké množství tuků v trávenině přicházející z tenkého střeva negativně ovlivňuje žádoucí aktivitu místních mikroorganismů. (MEYER,

14 COENEN, 2003) Sacharidy Cukry Jednoduché cukry (glukóza, fruktóza) obsažené v krmivu se vstřebávají přímo stěnou tenkého střeva do vrátnicového krevního oběhu. Organismus dospělého koně je schopen z disacharidů bez problémů štěpit pomocí sacharázy (přítomné v dostatečném množství) třtinový cukr (glukóza + fruktóza) v množství do 5 g/kg živé hmotnosti denně. Rozklad probíhá rychle stejně jako vstřebávání jeho produktů. Sacharáza je plně aktivní až od 7 měsíce věku, hříbatům by se tedy neměl dávat (zejména v mléčných krmných směsích) vůbec žádný třtinový cukr. Laktózu (mléčný cukr) naopak mohou plně využívat pouze hříbata. Menší množství mohou využít i dospělí koně, u nichž tyto cukry přejdou z větší části nezměněny do tlustého střeva, kde aktivují mikroflóru. Větší množství cukru způsobuje příliš intenzivní fermentaci v tlustém střevě a může mít za následek vodnatý trus, případně i zchvácení kopyt. (MEYER, COENEN, 2003) Škroby Škroby, které jsou hlavní složkou obilných koncentrovaných krmiv, jsou tráveny v tenkém střevě pomocí enzymu amylázy nebo v tlustém střevě prostřednictvím mikroorganismů. Stravitelnost škrobů v tenkém střevě lze o trochu zvýšit mačkáním nebo mnohem výrazněji tepelnou úpravou krmiva. Části škrobů a cukry, které nebyly stráveny v tenkém střevě, přecházejí do slepého střeva, kde jsou rychle rozloženy mikrobiálními enzymy, až jejich celková stravitelnost dosáhne téměř 100 %. (MEYER, COENEN, 2003) Vláknina Je to hlavní zdroj energie a podpůrná složka rostlinných buněčných stěn. Tvoří ji hemicelulóza, celulóza, kutin, a lingin. Bezprostředně ovlivňuje stravitelnost živin a produkční účinnost krmiva. Stravitelnost buněčných stěn je závislá na jejich tloušťce. Stravitelnost organické hmoty u mladé píce může být až 90 %. S vegetativním stárnutím klesá, například u slámy na 40 % a méně. Právě pocit

15 nasycení je vyvolán vlákninou, která také mimo jiné podporuje peristaltiku trávicího ústrojí. Také se nepřímo podílí na regulační činnosti tlustého střeva. Pro koně je vhodný obsah hrubé vlákniny 0,4 kg na 100 kg živé hmotnosti. (DUŠEK a kol., 2007.) Nerozložitelné polysacharidy, jako například celulóza nebo hemicelulózy a pektiny, procházejí tenkým střevem téměř nezměněny. K částečnému rozkladu uvedených látek dochází při dostatečně hustém osídlení mikroflórou i v tenkém střevě. Ve zvýšené míře potom pokračuje mikrobiální rozklad v tlustém střevě. Vznikají při něm těkavé mastné kyseliny, například kyselina máselná, octová nebo propionová, které stěnou tlustého střeva přecházejí do krve a zásobují organismus energií. K rozložení hemicelulózy a celulózy dochází pouze působením mikrobiálních enzymů. Tyto těžce stravitelné látky mají vysoký obsah energie (využitelné do té míry, do které je organismus dokáže strávit). Množství hrubé vlákniny v krmivu se stanovuje postupným vařením jednotlivých složek ve zředěné kyselině nebo louhu po dobu půl hodiny. Po promytí vzniklé hmoty zbude jen hrubá vláknina.(meyer, COENEN, 2003) ZEMAN a kol., 2006 uvádí: Funkce vlákniny ve výživě zvířat lze shrnout takto: zabezpečuje mechanické nasycení zvířat podporuje peristaltiku střev limituje příjem krmiva limituje stravitelnost krmiva (krmné dávky). Podle metabolické zátěže (zejména užitkovosti) kolísá optimální zastoupení vlákniny v sušině krmné dávky u koní 10 20% Bílkoviny Trávení bílkovin začíná v žaludku a pokračuje v tenkém střevě. Tělo vytváří enzymy, které jsou schopny v tenkém střevě rozkládat nejen krmiva s nízkým obsahem hrubé vlákniny, ale také bílkoviny uvolněné mechanickým rozmačkáním v dutině ústní z krmiv bohatých na hrubou vlákninu (tráva). V tenkém střevě se nevstřebávají pouze dusíkaté látky obsažené v trávenině, ale také bílkoviny

16 a močovina obsažené v trávicích šťávách. Látky obsahující dusík jsou během průchodu tenkým střevem rozkládány enzymy štěpícími bílkoviny nebo močovinu, které vytvářejí mikroorganismy. Střevní bakterie během průchodu tráveniny tlustým střevem částečně hynou především v žaludkovitém rozšíření velkého tračníku. Přitom se uvolňují peptidy a aminokyseliny, které se už téměř nemohou vstřebat. Koně vyžadující v dietě vysoce hodnotné bílkoviny (chovné klisny, hříbata) jsou proto odkázáni jen na přísun esenciálních aminokyselin prostřednictvím krmiva. Méně hodnotné rostlinné bílkoviny a nebílkovinné dusíkaté sloučeniny sice mohou být v tlustém střevě přeměněny na bílkoviny vysoce hodnotné, ale ty může kůň využít nanejvýš formou koprofagie (požírání vlastního trusu). Přidávání močoviny do krmiva ke zlepšení zásobování organismu bílkovinami proto nemá u koní praktický význam. (MEYER, COENEN, 2003) 3.3 Minerální látky Minerální látky se podílí na všech chemických dějích v organismu. Jsou nepostradatelné pro činnost enzymů, hormonů a vitamínů. Můžeme je rozdělit na mikroprvky a makroprvky, podle toho v jakém množství jsou pro organismus koně důležité. V organismu pro plnění svých funkcí musí být obsaženy nejen v dostatečném množství, ale i v požadovaném poměru. Nadměrné množství může organismus koně zatěžovat. (DUŠEK a kol., 2007, MEYER, COENEN, 2003) Makroprvky Do této kategorie řadíme: vápník, fosfor, hořčík, síru, sodík, chlór a draslík. Vápník je nejvíce obsažen v kostech a zubech, dále také v plazmě, tkáňovém moku a měkkých tkáních. Vstřebává se spolu s hořčíkem především pasivně v přední části tenkého střeva. Je potřebný k udržení normální funkce ledvin, pro srdeční činnost a je zapojen do minerálního metabolismu ostatních minerálních látek, vitaminů a motoriky trávicího ústrojí. Hladina vápníku v krvi je u koně poměrně stálá. (DUŠEK a kol.,2007) Kentucká studie ukázala, že přidání vápníku do krmné dávky klisen nemá vliv na růst hříbat ani zvýšení množství vápníku v mléce. (PAGAN, 2009)

17 Následkem deficitu kostitvorných minerálních látek se může po ukončení laktace objevit odvápnění a osteoporóza skeletu klisny. Příjem vápníku u březích klisen by měl činit cca 0,5 % sušiny krmné dávky (55 70 g vápníku denně) a 0,35 % fosforu (38 50 g denně). (KERHARTOVÁ, L., 2008) Fosfor se z % nachází v kostře, zbytek je obvykle ve formě fosfoproteinů přítomen v měkkých tkáních a v krvi. Do tenkého střeva se dostává prostřednictvím trávicích šťáv. Intenzivněji se vstřebává v tlustém střevě, kde je důležitý pro zachování a rozvoj střevní mikrofóry. Jeho nadbytek může negativně působit na vstřebávání vápníku. Má nezastupitelnou účast v metabolismu bílkovin, cukrů a tuků. Aktivně zasahuje do činnosti svalové a nervové tkáně i do enzymatických pochodů. (DUŠEK a kol.,2007) Nedostatek fosforu může nejen negativně ovlivnit vývoj kosterního systému ještě nenarozeného hříběte, ale také pozdější produkci mléka klisny po porodu a její schopnost znovu zabřeznout. (KERHARTOVÁ, L., 2008) Hořčík se svými vlastnostmi podobá vápníku. Je jedním z hlavních kationtů v organismu a je přítomen ve všech tkáních. Aktivuje mnoho enzymových systémů. Pro tvorbu kostí je nezbytný stejně jako pro zabezpečení funkční způsobilosti nervosvalového ústrojí. Je absorbován v tenkém střevě a jeho využitelnost z krmiv je %. Sodík je nejhodnotnějším kationtem extracelulární tekutiny. Asi jedna třetina je uložena v chrupavkách a kostře a asi 18 % v kůži. Fyziologický význam sodíku spočívá především v udržování acidobazické rovnováhy krve, hospodaření s vodou a regulaci osmotického tlaku. S draslíkem jsou zapojeni do přenosu vzruchu v nervové tkáni a smršťování svalových vláken. Sodík je součástí i některých enzymatických reakcí. Potřeba sodíku je většinou vyjádřena potřebou NaCl. Obecně se doporučuje 0,5 až 1 % soli v krmné dávce a řídí se pracovní zátěží koně, kondicí a venkovní teplotou. Vysoké jsou ztráty sodíku například potem. Nedostatek soli se u koní projevuje nechutí, hrubou srstí, snížením či zastavením růstu v důsledku menšího využití bílkovin. U laktujících klisen způsobuje snížení mléčné produkce a poruchy plodnosti, projevuje se nervovými příznaky. Přebytek soli může vyvolat intoxikaci končící úhynem. Příznaky otravy jsou apatie, zarudlé sliznice, průjem, slinění, žíznivost, ztráta chuti, rychlý pokles

18 produkce mléka, teploty, ochrnutí s celkovou slabostí a kómatem. Draslík spolu se sodíkem patří mezi dva hlavní minerální prvky, které se podílejí na hospodaření s vodou v organismu a tvorbě elektrických potenciálů při přenosu nervových vzruchů. Draslíkový iont se podílí na udržování osmotického tlaku v buňce. Organismus jej není schopen ukládat do zásoby. Přebytečný draslík se vylučuje z 90 % močí přes ledviny. Zvýšené nároky na přísun draslíku jsou u koní v zátěži. Síra se vstřebává v tenkém střevě, organické sloučeniny síry jsou převážně v buňkách. Je součástí některých aminokyselin a je zapojena do přeměny bílkovin v těle. U koní není dostatečně známá potřeba síry. Předpokládá se, že dostatek síry by se mělo dostat do organismu prostřednictvím zkrmování biologicky plnohodnotných bílkovin. (DUŠEK a kol.,2007) Mikroprvky Železo Uplatňuje se v organismu při přenosu kyslíku jako katalyzátor oxidačních pochodů. Je vstřebáváno v tenkém střevě a je soustředěno převážně v hemoglobinu, dále pak v myoglobinu, slezině, játrech, kostní dřeni a krevním séru. Jeho nedostatek vyvolává anémii hypochromního charakteru. Pro rychle rostoucí hříbata se doporučuje dávka 50 mg Fe na 1 kg krmné dávky za den. U dospělých koní by pro záchovu neměla denní dávka poklesnout pod 40 mg krmné dávky. (NRC, 2007, DUŠEK a kol., 2007) Měď Řadí se mezi tzv. pro život nepostradatelné prvky. Podílí se na tvorbě krevního barviva hemoglobinu jako katalyzátor. Je významným prvkem při vstřebávání železa, aktivuje životně důležité fermenty a spolupodílí se na biosyntéze či aktivaci některých hormonů, enzymů, a působí na činnost žláz s vnitřní sekrecí. (DUŠEK a kol., 2007)

19 Zinek Je součástí enzymů. Podporuje množení buněk a má vliv na některé endokrinní žlázy. Přispívá k normálnímu vývoji plodu a růstu zvířat. Vstřebávání probíhá především v tenkém střevě, ale může se vstřebávat i kůži a sliznicí vaginy. (DUŠEK a kol., 2007) Mangan Je to nezbytný prvek pro látkovou přeměnu. Zasahuje do metabolismu bílkovin a glycidů. Vyznačuje se kladným vlivem na růst, vývoj a rozmnožovací funkce zvířat. Má také význam pro syntézu vitamínů, hemoglobinu, pro tvorbu kostní tkáně a svalů. (DUŠEK a kol., 2007) Kobalt V organismu se nachází v omezeném množství a jeho funkce spočívá hlavně v aktivaci některých enzymů, které se zúčastňují látkové přeměny a tím nepřímo působí na růst hříbat. Taktéž ovlivňuje reprodukční ukazatele u hřebců a klisen, obecně snižuje životaschopnost zvířat. (DUŠEK a kol., 2007) Jód V organismu je 90 % jodu uloženo ve štítné žláze. Podílí se na tvorbě hormonu štítné žlázy tyroxinu, který zasahuje do látkové přeměny a je významným regulátorem vývoje organismu. Z organismu se vylučuje slinami, sekrety žaludku a tenkého střeva, močí a mlékem. Během březosti stoupá potřeba jódu až o %. (DUŠEK a kol., 2007) Selen Nejvyšší koncentrace je v játrech a kostní tkáni. Selen chrání před nekrózou jater způsobenou nesprávnou výživou. V malém množství je nepostradatelný pro tkáňové dýchání. Dále chrání před svalovou dystrofií, nekrózou srdce, strnulostí a před poruchami vývoje hříbat. Má antioxidační účinky v krvi. (DUŠEK a kol., 2007)

20 3.4 Význam minerálních látek ve výživě březích klisen V poslední třetině březosti musí být krmná dávka doplněna o stopové prvky. Plod hříběte si v tomto období ukládá ve svých játrech zásoby železa, zinku, mědi a manganu. Mléko klisen je na obsah těchto mikroprvků velmi chudé, proto plod čerpá v prvních měsících po narození ze svých zásob. Studie prováděné na Novém Zélandu prokázaly, že přídavek mědi březím klisnám snižuje výskyt ortopedických onemocnění u narozených plnokrevných hříbat. Hříbata klisen, kterým se do krmné dávky přidávala měď, byly méně náchylné k poškození kloubních chrupavek. Celkové množství mědi v krmné dávce 500 kg vážící klisny by mělo dosahovat 175 mg. (KERHARTOVÁ, L., 2008) Potřeba bílkovin, vápníku a fosforu roste rychleji než potřeba energie, proto musí být tyto látky zastoupeny v krmné dávce ve vyšších podílech. Nedostatek vápníku může snížit porodní hmotnosti hříbat o více než 15%. Nedostatek sodíku zpomaluje střevní činnost klisny a také má vliv na odchod střevní smolky u nově narozeného hříběte. Proto musíme dbát, aby na konci březosti byla klisna sodíkem dostatečně zásobena. (MEYER, COENEN, 2003) Nedostatek mědi, selenu a jódu může negativně ovlivnit vývoj plodu, jeho vitalitu a z části také kvalitu mléka, proto na územích, kde je v půdě nedostatek těchto prvků musí být tyto prvky doplněny jiným způsobem. Extrémní nedostatek selenu může způsobovat potraty, naopak nadměrné zkrmování minerálních prvků může být taktéž nebezpečné a způsobovat například poruchy ve vývoji kostry hříbat. (MEYER, COENEN, 2003) Bioplexy Jsou to stopové prvky vázané organicky (cheláty, proteináty). Mají vyšší využitelnost než prvky podávané v anorganické formě. Prokázalo se, že mají pozitivní vliv na zlepšení výkonnosti, reprodukce, zdravotního stavu aj. (DUŠEK a kol., 2007)

21 3.5 Vitamíny Vitamíny jsou živiny, které koně potřebují ve velmi malém množství. Skutečná potřeba je pro každého koně jiná. Například potřeba niacinu nebo vitaminu E je nejméně 1000krát vyšší než například vitamínu D nebo vitamínu B 12. Nicméně měření vitamínů u koní stále ještě postrádá přesnost, a tak je založeno především na poznatcích, které se naměřily u ostatních zvířat. Stejně jako ostatní savci potřebují koně vitamíny pro normální tělesné funkce. Požadavky na vitamíny bývají běžně doplňovány příjmem klasických krmiv. Ale například vitamín K nebo ve vodě rozpustné vitamíny B se dokážou samy syntetizovat v zažívacím traktu. (FRAPE, 1986) Vitamíny jsou v těle obsaženy jen nepatrně a o jejich působení v těle jsou prozatím značné pochybnosti. Víme pouze, že jsou spotřebovávány v metabolických procesech a vylučovány mlékem, močí a snad i výkaly. Požadavek na vitamíny je různý a liší se podle zátěže nebo využití, popřípadě stadia březosti či laktace koně. Kvalitní objemové krmivo by mělo pokrýt dostatečné množství pro záchovnou potřebu. Pro koně v zátěži nebo v plemenitbě je vhodné přidávat do krmných dávek vhodné vitaminové doplňky. (DUŠEK a kol., 2007) Vitamíny rozpustné v tucích Vitamín A Vitamín A je velmi důležitý pro všechny kategorie koní, vyskytuje se pouze v ledvinách, játrech, plících a tukových zásobách. Zdrojem vitamínu A jsou provitamíny A, které po svém enzymatickém rozkladu získávají aktivitu vitamínu A a především rostlinné pigmenty. Koně jsou schopni tvořit si vitamín A z β-karotenu, který se vyskytuje v zeleném krmivu. Pasoucí se koně a koně s dostatečným přísunem čerstvého zeleného krmení mají potřebné množství β-karotenu a tím i vitamínu A zajištěno. V případě většího přísunu si organismus poradí snížením intenzity přeměny β-karotenu na vitamín A. Vitamín A je nezbytný pro růst, dlouhověkost, vidění ale také pro látkovou výměnu probíhající v kostech. Dále je považován za ochranný vitamín epitelů, jeho účinnost se tedy projevuje na kůži a sliznicích

22 Nedostatek způsobuje rohovatění epitelu, snížení chutí či dokonce nechutenství, snížení až zastavení růstu, šeroslepost. Chovné klisny trpí při nedostatku narušením funkcí děložního epitelu, popřípadě i plodových obalů, které mohou přerůst až v poruchy plodnosti (znetvoření, odumření plodu). U dospělých koní se tento nedostatek projevuje na rohovině kopyta, která křehne a je náchylnější ke štěpení. Koně si dokážou velké množství vitamínu A ukládat v játrech do zásoby, a tak jsou po skončení pastevní sezóny schopni bez problémů přečkat přechodné zimní období. V porostech starších, mírně zdřevnatělých a v senu je obsah β-karotenu nedostatečný. Vitamín A v krmivu můžeme zlepšit přidáním mrkve, senné moučky nebo příslušných krmných doplňků. U chovných klisen je doporučeno minimální množství 200 mg/zvíře za den, v zimním období je přídavek vitaminových krmných doplňků u březích klisen nezbytný. Hříbata na mléčné výživě jsou závislá na příjmu vitamínu A z mléka, jelikož po narození nemají v játrech žádné zásoby. (MEYER, COENEN, 2002) Vitamín D Vitamín D má význam v metabolismu vápníku a fosforu a je přítomen v rostlinách. Je obsažen v odumřelých listech a v seně sušeném na slunci, nedostatkem netrpí tedy ani zvířata vystavená slunečnímu záření. Určitá rezerva se vytváří v játrech, z organismu se vylučuje částečně střevem a při laktaci mlékem. Na nadbytek vitamínu D jsou koně velice citliví, může způsobit nechutenství, malátnost nebo dokonce selhání funkce ledvin. Vitamín E Vitamín E zahrnuje tokoferoly, které jsou nezbytné pro stavbu a funkci různých orgánů, zejména kosterního a srdečního svalstva. Jeho denní potřeba u koní se uvádí kolem 100 mg, u vysokobřezích a kojících klisen mg na 100 kg živé hmotnosti zvířete. U pasoucích se koní je potřeba vitamínu E pokryta. V oblastech chudých na vitamín E se osvědčilo podávat preventivně vysokobřezím

23 klisnám týdenní dávku 25 mg selenitu sodného a 500 mg vitamínu E (maximálně 4krát). Vitamín K Vitamín K je významný při srážení krve, za normálních podmínek je syntetizován v dostatečném množství ve střevě. Hříbata jsou v době, kdy ještě nemají vyvinutou střevní mikroflóru, odkázány na příjem vitamínu K z mateřského mléka Vitamíny rozpustné ve vodě Vitamíny rozpustné ve vodě jsou v dostatečném množství syntetizovány v organismu, proto příznaky jejich nedostatku jsou velmi vzácné. Hříbata tyto vitamíny přijímají ve velkém množství v mateřském mléce. Vitamín B 1 (thiamin, aneurin) je součástí metabolismu sacharidů. Potřebné množství vitamínu B 1 se u koní udává v rozmezí 3 5 mg/kg sušiny krmiva. Koním ve vysoké zátěži toto množství nestačí a doporučují se dávky 4 5 mg/kg sušiny krmiva. Vitamín B 2 (riboflavin) zasahuje do metabolismu tuků a bílkovin. Za normálních podmínek a krmení je přísun vitamínů B dostatečný. Vitamín B 12 je nezbytný pro tvorbu červených krvinek. Ve značném množství je syntetizován a absorbován ve střevě. Klinické příznaky nedostatku se neprokázaly. (MEYER, COENEN, 2003) Niacin je významný pro funkci kůže a trávicího ústrojí. Při nedostatku dochází ke zpomalování růstu.(zeman a kol., 2005) Biotin (vitamín H) získává tělo koně v dostatečné míře střevní syntézou. Při nedostatku u hříbat dochází k opožděnému růstu a k poruchám funkce kůže. Jeho podávání může odstranit určité typy poškození kopyta. (MEYER, COENEN, 2003, ZEMAN a kol., 2005) Cholin při nedostatku dochází k degenerativním změnám jater, deformacím kloubů a kostí u hřívat, zpomalování růstu. (ZEMAN a kol., 2005) Kyselina askorbová (vitamín C) je ve vysokém množství obsažena v mléce klisen. Přídavek vitamínu C může být prospěšný při stresu. (MEYER, COENEN,

24 2003) Carnitin je významný pro zvýšení svalové hmoty. FOSTER (1993) předpokládá potřebu u březích (2 týdny před porodem) a kojících klisen (4 týdny po porodu) 10 g/den. (ZEMAN a kol., 2005) 3.6 Krmiva vhodná pro březí klisny Objemná krmiva Píce Zelená píce Zelená píce se skládá z nadzemních částí krmných plodin, jejichž růst nebyl ještě dokončen. Podle svého původu se dělí na: Zelenou píci z trvalých porostů (louky nebo pastviny) Zelenou píci z dočasných porostů na orné půdě (MEYER, COENEN, 2003) Koním zkrmujeme zásadně čerstvou píci. Zapařená píce je pro koně nebezpečná. Výlučně objemným krmivem je možné krmit jen koně vykonávající lehkou, maximálně střední práci. Doporučované druhy zelené píce jsou: jetelové, vojtěškové, luční a pastevní porosty, luskovinoobilné směsky, kukuřice ale i čisté skrojky cukrovky. Trávy pro krmení koní se nejvíce uplatňují v pastevním porostu. Kvalita pastevního porostu záleží na zastoupení jednotlivých trav. Poskytuje dostatek živin, minerálních látek a vitamínů. Je ideálním krmivem pro hříbata a klisny v letním období. (ČERMÁK a kol., 2002) Denní dávka zelené hmoty může dosahovat až 38 kg podle hmotnosti, věku a pracovní zátěže koně. (ZEMAN a kol., 2006) Konzervovaná píce Seno Za nejlepší a nejpříhodnější konzervované krmivo pro koně je obecně považováno seno. Nejvhodnější je seno luční se zastoupením tvrdých trav. Zkrmuje se ale i seno vojtěškové, zvláště hříbatům, a seno jetelové zejména starším koním

25 Seno pro koně musí být kvalitní, dobře vyzrálé a vypocené ( 5 6 týdnů po sklizni), kdy již nehrozí nebezpečí kolik. (ČERMÁK a kol., 2002) Seno je základním nepostradatelným krmivem pro zimní období. Mělo by uhrazovat nejméně % celkového množství potřebných živin. Pozdní sklizeň je příčinou nízké biologické hodnoty sena a tím se snižuje jeho produkční účinnost. Špatné seno dokáže uhradit jen energii spotřebovanou na jeho trávení. Seno jako krmivo působí dieteticky příznivě. Obsah SNL se pohybuje v rozmezí 2 10 % a SE k 6 8,5 MJ. Minerální látky bývají v seně zastoupeny v požadovaném množství a v příznivých chemických vazbách. Celkový obsah minerálních látek je 4,9 9,8 %. Z vitamínů se v seně nacházejí vitaminy skupiny B, vitamin D a E. Obsah karotenu závisí na technologii sušení. Délka skladování snižuje kromě chutnosti i obsah vitaminů a jiných účinných látek. Potřeba sena pro dospělého koně je 8 12 kg a hříbat 3 9 kg na kus a den. (DUŠEK a kol., 2007) Siláž Při konzervaci zelené píce silážování dochází pouze k nízkým ztrátám živin. Krom toho je méně náročná na práci a nezávislá na počasí na rozdíl od přípravy sena. Při zkrmování odpadá problém s prachem a současně se zdá, že zhodnocení živin je u silážovaného materiálu za srovnatelných podmínek vyšší než u sušeného. Při dobré hygienické kvalitě je siláž srovnatelná se senem, ne-li lepší. Obsah bílkovin nebývá vyšší než v seně. (MEYER, COENEN, 2003) V našich podmínkách není tradiční zkrmovat koním (s výjimkou tažných koní) siláže ze zavadlé píce nebo siláže. Na siláž si koně musí postupně zvykat. Zpravidla jde o kvalitní kukuřičnou siláž, popř. některé druhy nejkvalitnějších siláží ze zavadlé píce. Při zkrmování siláže je nezbytné dodržovat čistotu žlabů! Kazící se zbytky siláže způsobují značné zdravotní potíže. (ČERMÁK a kol., 2002) U kukuřičných siláží se ph pohybuje v rozmezí 3,7 4,4. Ve srovnání se silážemi ze zavadlé píce se kukuřičné siláže vyznačují vyšší koncentrací energie (6,2 6,8 MJ NEL.kg -1 sušiny) a přijatelnou koncentrací vlákniny. Kukuřičné siláže se vyznačují dále nižším obsahem NL, Ca, vitaminů A a D,, (SKLÁDANKA a kol., 2012)

26 Krmné okopaniny Okopaniny patří mezi šťavnatá, lehce stravitelná glycidová krmiva s vysokou výživnou hodnotou. Vyznačují se vysokým obsahem lehce rozpustných sacharidů a škrobu a velmi nízkou koncentrací vlákniny. (ZEMAN a kol., 2006) Okopaniny v krmné dávce zlepšují trávení a využití živin organismem. Z okopanin se koním zkrmuje krmná mrkev, krmná řepa, ale i cukrovka a brambory. Mrkev má výborné dietetické účinky a příjemnou chuť. Vysoký obsah karotenu ji předurčuje pro krmení hříbat, březích a kojících klisen, sportovních a dostihových koní. Krmná řepa se zkrmuje zpravidla krouhaná, cukrovka se uplatňuje jako zdroj pohotové energie u tažných koní. Brambory se doporučuje zkrmovat nejlépe pařené. Zdravotní potíže vznikají po zkrmování brambor nezralých, naklíčených, namrzlých či nahnilých. (ČERMÁK a kol., 2002) Jadrná krmiva Obiloviny Jsou typické vysokou koncentrací základních organických živin a nízkým podílem hrubé vlákniny. Biologická hodnota bílkovin je nízká. Oves Oves je tradiční jadrné krmivo pro koně. Může se podávat buď celý nebo mačkaný, šrotovaný se vyznačuje špatnou využitelností. Čerstvě sklizený oves, zplesnivělý nebo zčernalý od deště není pro zkrmování vhodný. Vhodné je oves zkrmovat s řezankou slámy, kůň jej lépe prosliní a pokouše, což příznivě působí na jeho stravitelnost a využitelnost. Od ostatních druhů obilovin je odlišný svým podílem živin. Jeho celkem velký podíl vlákniny snižuje stravitelnost organické hmoty na 70 %. Oves má vyšší obsah tuku, kobaltu a manganu než ostatní obiloviny. Pro koně je doporučován pro svůj obsah alkaloidu aveninu, glykosidu koniferinu a jiným látkám obsaženým v jeho povrchové vrstvě. Oves je vhodným krmivem pro všechny kategorie koní. Pro sportovní koně je nenahraditelný především díky obsahu kyseliny fosforečné, která podněcuje činnost nervového ústrojí. Zkrmování celého ovsa není vhodné pro hříbata. (DUŠEK a kol., 2007, ČERMÁK a kol., 2002)

27 Ječmen Ječmen nejčastěji podáváme šrotovaný, zlepšujeme tím jeho využitelnost o %. Můžeme jím z 1/3 nahradit oves, ale moc se to nedoporučuje. Koně na něj musíme postupně navykat, abychom se vyhnuli častým kolikám, které může způsobit. Má vyšší podíl proteinů a energie, proto je spíše vhodný pro tažné než sportovní koně. Ječmen se využívá spíše při kompletaci krmných směsí. (DUŠEK a kol., 2007, ČERMÁK a kol., 2002) Kukuřice Kukuřice má nízký obsah dusíkatých látek a nepostradatelných aminokyselin především tryptofanu. Vyznačuje se svou vysokou energetickou hodnotou. Koním se doporučuje podávat buď formou kukuřičného šrotu, nebo celých palic, oddělené zrna nejsou zcela vhodné. Denní dávka pro koně by neměla přesahovat 50 % ovsa s tím, že mnohem vhodnější je zkrmování kukuřice prostřednictvím krmných směsí. Výkaly koní po konzumaci kukuřice mají charakteristický zápach. (DUŠEK a kol., 2007, ČERMÁK a kol., 2002) Luštěniny a olejniny Bob koňský Obsahuje % dusíkatých látek a má příznivý obsah lyzinu. Jeho stravitelnost je možné zvýšit šrotováním. Vysoké dávky působí nadýmavě a obstipačně. (DUŠEK a kol., 2007) Krmný hrách Jeho biologická hodnota je vyšší než u bobu. Zařazuje se do krmných dávek v množství %. Vysoké dávky působí stejně jako u bobu nadýmavě a obstipačně. (DUŠEK a kol., 2007) Sója Obsahuje kolem 35 % dusíkatých látek a je považována za vysoce kvalitní krmivo. Limitující aminokyselinou je methionin. Obsah valinu, lysinu a treoninu je lehce příznivý. Díky svým jednoduše stravitelným živinám je vhodný jak pro těžce

28 pracující koně tak pro laktující klisny a hříbata (sojové mléko). Len V semenech lnu je obsaženo přes 40 % tuku a 20 % bílkovin, obsahují velké množství slizu, díky kterému ve vodě snadno nabobtnávají. Dokáží vázat velké množství vody ve střevě a potáhnout jej ochranným filmem. Příznivý vliv je především při střevních onemocnění obzvlášť u hříbat. Ve lněných semenech je obsažen tuk, který je složen převážně z nenasycených mastných kyselin, dále také selen a glykosidy. Zkrmování suchých semen je nutno provádět ve formě šrotu, popřípadě upravené drcením, které naruší pevnou slupku bránící dostatečnému natrávení. Šrotovaná semena mají krátkou skladovatelnost kvůli žluknutí. Stejně příznivé působení jako celá semena mají i lněné pokrutiny či lněný extrahovaný šrot. Díky vysokému obsahu bílkovin jsou vhodná pro výživu hříbat. Starší a vyhublí koně mohou dostávat až 0,2 kg/100 kg živé hmotnosti za den. (MEYER, COENEN, 2003) Byliny Zájem o využití bylin ve výživě koní se trvale zvyšuje, jsou dostupné buď jako doplňky nebo přímo přimíchané v krmných směsích. Z velké škály bylin můžeme zmínit byliny vhodné pro březí nebo kojící klisny. Malina (Rubus idaeus) obsahuje kyselinu citronovou, vitamin C, cukr a minerální soli. Březí klisny se mohou především v posledních týdnech před hřebením a poté denně krmit malinovým listím. Posilují se děložní svaly a předchází tak krvácení. Lůžko vychází rychleji a děloha se rychle stahuje. Pískavice řecké seno (Trigonella foenum graecum) má semena, která po usušení obsahují slizy, hořčiny a silice. Olej z pískavice podporuje chuť k jídlu a příjem tuků. U kojících klisen podporuje tvorbu mléka. Březím klisnám pískavici nepodáváme. (WITTEKOVÁ, 2008) Krmné směsi Krmné směsi se začaly vyrábět pro usnadnění výživy koní. Většinou jsou to namíchané směsi z přirozených jadrných krmiv doplněné o minerály a vitamíny

29 Tyto směsi mají různé složení podle kategorie, pro kterou je tato směs určena. Rozlišujeme podle obsahu živin: kompletní krmné směsi jsou složeny ze všech potřebných látek a živin, které zabezpečují všechny potřeby zvířat. U nás se pro koně nevyrábějí. doplňkové krmné směsi slouží k doplnění živin v krmné dávce složené z objemných statkových krmiv. bílkovinné premixy doplňkové premixy Krmné směsi jsou výhodné díky lepší kontrolovatelnosti přísunu živin v krmivu. Vyrábějí se ve volné formě (vločkované, drobené) nebo v podobě peletek, které mohou mít různé rozměry. Jejich potřeba pro různé kategorie koní se odvíjí od výživné hodnoty objemových krmiv. (ČERMÁK a kol., 2002, MEYER, COENEN, 2003) Mash Po porodu je účelné klisnám podávat teplý nápoj zvaný mash. Toto krmivo se skládá z mačkaného ovsa, pšeničných otrub, lněného semene a kuchyňské soli. To vše se zalije horkou vodou, dobře promíchá a nechá stát tak dlouho až se dá zkrmit vlažné. WITTEKOVÁ (2008) uvádí následující složení: 1 kg drceného ovsa, 800 g otrub, 200 g lněného semínka, 20 g kuchyňské soli a horká voda. ČERMÁK (2002) doporučuje složení s odlišnými dávkami jednotlivých surovin: 1,5 kg mačkaného ovsa, 250 g pšeničných otrub, 50 g lněného semene, 30 g kuchyňské soli a 1,25 litru horké vody. Tuto směs je vhodné krmit klisnám asi 2 3 dny po porodu stejně jako před porodem. Postupně se přechází na normální krmení Hygiena krmiv Koně jsou velmi citliví na kontaminovaná a zkažená krmiva, proto patří hygienická kvalita krmiv k nejdůležitějším kritériím. Nejvýznamnější jsou bakterie, plísně obsažené v krmivu v průběhu kažení. Konzervování krmiv se provádí většinou sušením a silážováním. Nedostatečně usušené suché krmivo nebo krmivo sekundárně přijímající vodu z okolí se často kazí. Následkem nedostatečného sušení většinou dochází ke kažení objemných krmiv. Ohrožené je například seno s velkým

30 množstvím listů, u siláží dochází ke kažení především při nedostatečném poklesu hodnoty ph nebo když nejsou k dispozici anaerobní podmínky. Kažení je proces, který vzniká činností mikroorganismů. Nárůst bakterií klesá, pokud je substrát vyčerpán. (MEYER, COENEN, 2003) Zkažená krmiva Krmení zkaženými krmivy může mít za následek poruchy trávicího traktu. Koně se zkaženým nebo mikrobiálně změněným krmivům umí vyvarovat, buď je pojídají váhavě, nebo je úplně odmítají. Pokud však je koni předkládáno pouze toto krmivo, jeho potřeba žvýkání ho nutí přijímat i zkažené seno nebo slámu. (MEYER, COENEN, 2003) Antinutriční látky Jsou to látky, které se přirozeně vyskytují v rostlinách, tedy i v krmivu. Tyto látky snižují chutnost a tím i příjem krmiva zejména však zhoršují využitelnost živin. V extrémních případech mohou způsobit i smrt zvířat. (ZEMAN L., 2011) ( Minerální a vitamínové přísady Slouží k pokrytí minerálních látek a vitamínů v krmné dávce. Při dávkování těchto přísad se musí chovatel řídit především složením základní krmné dávky. Minerální látky jsou podávány většinou formou lizné hmoty nebo misky. Vitamínová doplňková krmiva jsou k dispozici pro různé kategorie koní. Pro klisny jsou k dispozici produkty bohaté na karoten, pro koně s vadou kopytní rohoviny jsou vhodné doplňky bohaté na biotin a například pro stresované koně produkty bohaté na vitamin C. (MEYER, COENEN, 2003) 3.7 Potřeba SNL k u jednotlivých kategorií koní Stravitelností dusíkatých látek se označuje jejich využitelnost organismem. U koní ještě není dostatečně známá potřeba aminokyselin, která by byla nejefektivnějším ukazatelem biologické hodnoty krmiv. Proto je u nás využíván ukazatel stravitelných dusíkatých látek pro koně (SNL k )

31 Minimální potřebu stravitelných látek dusíkatých pro zachování života vyjadřuje záchovná potřeba. Tato hodnota je ukazatelem nejmenšího množství SNL k, které je potřebné k udržení rovnováhy mezi výstavbou a odbouráváním tělních proteinů nepracujícího koně na den. DUŠEK (2007) uvádí, že požadavek pro denní záchovnou potřebu SNL k na 1 kg hmotnosti koně určil ANNON (1973), a to 3 g x kg -1 H 0,75 tělesné hmotnosti. Toto množství odpovídá doporučované 10 % koncentraci dusíkatých látek v sušině krmné dávky a umožňuje splnit požadavek 4,6 g SNL k na 1 kj stravitelné energie. NRC (2007) udává nižší požadavek a to 2,7 g SNL k, což znamená v 1 kg sušiny krmné dávky pouze 8,5 % Potřeba SNL k v březosti Pro správný vývin plodu a dobrý zdravotní stav matky v prvních dvou třetinách březosti postačí obsah stravitelných látek dusíkatých v krmivu na úrovni záchovné dávky. V posledních 90 dnech se nároky matky na dusíkaté látky v krmné dávce zvyšují. Zvýšené nároky jsou důsledkem zvětšujícího se plodu, který dosahuje asi 12 % tělesné hmotnosti matek vážících méně než 450 kg a 10 % u matek vážících 450 kg a více. Dále je taky ovlivněn přípravou na porod a laktaci. Plod obsahuje 11,3 % proteinu v těle, z toho vychází i odhad potřeby stravitelných látek dusíkatých v poslední třetině březosti. U březích klisen s hmotností do 450 kg je to 1,36 % a u klisen s hmotností nad 450 kg je to 1,13 % jejich tělesné hmotnosti. V posledních třech měsících březosti se do těla plodu ukládá asi 60 % proteinů, z toho utilizace SNL k potřebná pro optimální vývin plodu je 45 %. Potřeba pro růst plodu a pro matku byla stanovena na 1,81 %, respektive 1,51 % proteinu. Z těchto údajů byla odvozena potřeba SNL k pro růst a vývin plodu 0,20 g respektive 0,17 g SNL k na 1 kg hmotnosti na den. Koncentrace dusíkatých látek odpovídá 11 % v 1 kg sušiny krmné dávky. (DUŠEK a kol., 2007) Výpočet pro potřebu stravitelných dusíkatých látek pro březí klisny vychází ze záchovné potřeby dusíkatých látek, která je odhadovaná pro váhu 500 kg takto: Potřeba SNL k na záchovu (kg) = (40) x (Mcal SE/den) = 40 x 16,4 = 656 g/den SE = 1,4 + 0,03 x H =16,4 Mcal = 68,6 MJ

32 SNL k pro březí klisny = (44) (záchovná potřeba SE pro klisnu v 9., 10. nebo 11. měsíci) Příklad výpočtu pro klisnu o hmotnosti 500 kg: SNL k pro březí klisny v 9. měsíci = (44) x (1,11 x 16,4) = 801g/den SNL k pro březí klisny v 10. měsíci = (44) x (1,13 x 16,4) =815 g/den SNL k pro březí klisny v 11. měsíci = (44) x (1,20 x 16,4) =866 g/den (NRC, 1989) Potřeba SNLk v laktaci V prvních dvou měsících laktace výrazně stoupá potřeba stravitelných látek dusíkatých. Denně klisna vyprodukuje kg mléka. Pět dní po porodu se koncentrace proteinů v mléce pohybuje kolem 3,3 % a postupně během dvou měsíců klesá na 2,2 %. Z průměrné koncentrace proteinů v mléce byla vypočítána potřeba SNLk na laktaci. Potřeba podle NRC (1989) na 1 kg mléka je v prvních 3 měsících v průměru 37 g a v následujících 3 měsících klesá na 33 g. Podle této normy se jeví jako dostatečný přídavek SLNk pro laktaci 45 %. V průběhu laktace je zvýšený požadavek na dodržení koncentrace dusíkatých látek v krmivu, proto je nutné tuto skutečnost zohlednit při sestavování krmné dávky. Tato potřeba činí v první polovině laktace 14 % NL v 1 kg sušiny krmné dávky a v druhé polovině laktace klesá na 12 % NL v 1 kg sušiny krmné dávky. Při nedostatku či nadbytku dusíkatých látek v krmivu může po určité době vést k narušení bílkovinného i glycidového metabolismu, což může vést k zdravotním poruchám subklinického až klinického projevu. Nedostatek SLNk se může projevit snížením hmotnosti dospělých koní, zakrslosti mladých koní nebo zpomalení až zastavení růstu hříbat. U klisen se vyskytují poruchy fertility a redukce mléčné produkce. Dále může při deficitu SNLk docházet i k nedostatku energie. (DUŠEK a kol., 2007)

33 3.8 Energie a energetická potřeba jednotlivých kategorií koní Energii i stavební materiál získává organismus koně z látek přeměněných při látkové přeměně. Při základních metabolických procesech se uvolňuje asi jedna třetina chemické energie obsažené v potravě. V Krebsově cyklu jsou pak uvolněny zbylé dvě třetiny energie. S těmito ději jsou spojeny fosforylační procesy probíhající hlavně s pomocí vitamínů. Během intermediální přeměny se v živočišném organismu složité živiny bohaté na energii štěpí na energeticky chudší meziprodukty. Energie uvolněná během těchto procesů je využívána k udržení základních životních funkcí pro zabezpečení rovnováhy mezi anabolickými a katabolickými pochody v organismu. Čím je větší zátěž, tím je požadavek vyšší. Koně k zachování i obnově všech životních funkcí jsou schopní využívat rostlinnou potravu. Díky tomu, že trávení probíhá v první i druhé části žaludku, dokážou dobře trávit i leguminózní krmiva. Škrob, tuky, cukry a částečně i bílkoviny jsou využívány v tenkém střevě, v němž vstupují do metabolismu. Lehce rozpustné glycidy jsou absorbovány přes střevní stěnu portální cestou do jater, kde slouží k výrobě glukózy a ostatních jednoduchých cukrů. V úseku tlustého střeva se uvolňuje zbývající energie, pro její uvolnění je nezbytná specifická střevní mikroflóra, například bakterie celulolytického kvašení, které dále zpracovávají nenatrávené zbytky krmiv z tenkého střeva. Uvolněné meziprodukty konečného rozkladu jsou využity přímo v metabolismu střevní mikroflóry. A to k syntéze vysoce kvalitních bakteriálních proteinů a glykogenu a také k tvorbě organických kyselin, které se přímo zabudovávají do energetického, případně bílkovinného metabolismu. U koní s nízkou zátěží, například na počátku březosti, se využívá druhý typ energie uvolňující se v tlustém střevě. V praxi to znamená, že krmná dávka se sestavuje převážně z leguminózních krmiv s malým případně žádným podílem koncentrovaných krmiv, jelikož nároky těchto koní na pohotovou energii jsou nižší než u koní zátěžových. U koní s vysokou zátěží preferujeme první typ trávení a tedy v tenkém střevě. Zařazujeme tedy do krmné dávky krmiva s vysokou koncentrací lehce uvolnitelných živin. (DUŠEK a kol., 2007)