Aplikace zahraničního práva v České republice

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Aplikace zahraničního práva v České republice Bakalářská práce Autor : Marcela Horváthová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Petr Dobiáš,,Ph.D. Praha Červen,

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze červen 2015 Marcela Horváthová 2

3 Poděkování: Touhle cestou chci poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce panu JUDr. Petrovi Dobiášovi,Ph. D., za ochotu, odbornou pomoc a cenné rady, které mi poskytl při jejím vypracování. 3

4 Anotace V bakalářské práci se věnujeme problematice aplikace zahraničního práva v České republice. Cílem bakalářské práce je objasnit, kdy se zahraniční právo v České republice aplikuje, kdo zahraniční právo aplikuje, podrobit rozboru zásady aplikace cizího práva a porovnat rozdíly v aplikaci zahraničního práva v právním systému common law a civil law. Klíčové slova: zahraniční právo, mezinárodní právo soukromé, mezinárodní prvek, angloamerický právní systém, rozhodčí řízení Annotation: Aim of this work is to clarify when foreign law applied in the Czech Republic, who applied foreign law, the principles of the application of foreign law and the differences in the application of foreign law in the legal system of common law and civil law. Key words: foreing law, international private law, international element, common law, arbitration 4

5 Obsah Úvod Zákon o mezinárodním právu soukromém v ČR Systematika zákona Orgány aplikující zahraniční právo v ČR Soudci prostřednictvím Soudů Rozhodci prostřednictvím Rozhodčího řízení Mezinárodní prvek v soukromoprávním vztahy Normy mezinárodního práva soukromého Kolizní normy Hraniční určovatel Navázání Přímá metoda Předběţná otázka Aplikace zahraničního práva v ČR Zjišťování a pouţívání zahraničního práva Zásady pouţívaní cizího práva Mezinárodní smlouvy Zpětný a další odkaz Rozhodné právo Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí Výjimečné a podpůrné určení rozhodného práva Nutně pouţitelné ustanovení právních předpisů Nutně pouţitelná práva jiného zahraničního práva Výhrada veřejného pořádku (ordre public) Rozhodčí řízení Rozhodné právo v rozhodčím řízení Mezinárodní prvek v rozhodčím řízení Normy mezinárodního rozhodčího řízení Uznání cizích rozhodčích nálezů Angloamerický a kontinentální právní systému komparace Aplikace cizího práva v systému common law Specifika mezinárodního práva soukromého v USA Závěr

6 Seznam pouţité literatury: Seznam internetových zdrojů : Zkratky:

7 Úvod V bakalářské práci se věnujeme problematice aplikace zahraničního práva v České republice. Aplikace zahraničního práva je téma skutečně široké a teoreticky náročné. MPS obsahuje normy, které upravují soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem. Existence těchto poměrů byla podmínkou vzniku a existence MPS 1. V první kapitole si dovolíme představit nový ZMPS, poukáţeme na změny v jeho úpravě. Vysvětlíme si pojmy, které úzce souvisí s MPS a tím i s aplikací zahraničního práva v ČR. Charakterizujeme mezinárodní prvek, kolizní normu, její úzký vztah s hraničním určovatelem. V další kapitole budeme identifikovat orgány, které zahraniční právo aplikují a za jakých okolností. Důraz bude kladen na zásady aplikace zahraničního práva před příslušnými orgány, které podrobíme rozboru. Pokusíme se charakterizovat aplikaci na základě kolizních norem, nutně pouţitelných norem, aplikaci zahraničního práva nepřímou formou, a to uznáním a výkonem cizích rozhodnutí. Dále se budeme věnovat aplikaci zahraničního páva v rozhodčím řízení. V poslední kapitole, porovnáme hlavní rozdíly v aplikaci zahraničního práva v právním systému civil law a common law. V této práci jsem z praktického hlediska, zvolila metodu popisnou a komparativní. 1 Důvodová zpráva k ZMPS 7

8 1. Zákon o mezinárodním právu soukromém v ČR Autorem nového ZMPS se stal univerzitní profesor Z. Kučera, který do textu nové úpravy promítl nové trendy v oblasti MPS 2. Nový zákon o mezinárodním právu soukromém byl přijat pod č. 91/2012 Sb. Oproti minulému zákonu přináší uţivatelům mnohem podrobnější úpravu soukromoprávních a procesních vztahů s mezinárodním prvkem (nový zákon má 125 paragrafů, minulý pouze 70). Z celkových změn můţeme podtrhnout 3 : ZMPS obsahuje kolizní normy, které byly původně roztroušeny v jiných právních předpisech např. kolizní normy směnečného práva. Kolizní normy a normy procesního práva je moţné nalézt na jednom místě. Ůprava nových institutů, které jsou zavedené v občanském zákoníku (např. 73) kolizní pravidla pro svěřenský fond. Nahrazuje se tzv. hraniční určovatel, určovatelem obvyklého pobytu. Obvyklý pobyt je moderním hraničním určovatelem, pouţívá se jak v mezinárodních úmluvách i v unijním právu. ZMPS zakotvuje pravidla, ke kterým dospěla judikatura. Konkrétně obcházení zákona, způsob zjištění a pouţívaní zahraničního práva. Doplnění ustanovení, které se týkají zastoupení 44, či ustanovení týkající se statusových otázek právnických osob 4 Nový zákon o mezinárodním právu soukromém zavádí jak nové slovní termíny, obsaţeny v novém občanském zákoníku, ale za nejdůleţitější se dá povaţovat úprava otázek, které dosud nebyly v zákoně upravené, musela je v minulosti dovozovat doktrína, a jejich výklad byl spíše rozdílný. Zákon o mezinárodním právu soukromém nahradil obdobný zákon z roku Základem ZMPS je jeho obecná část, na základě které je moţné pochopit význam kolizních norem a tím následně jejich výklad a pouţívání. Kodifikace některých významných otázek obecné části, usnadňuje aplikaci a interpretaci těchto zvláštních pravidel 5. Jeho cílem je 2 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s Zdroj dostupný z: 4 Broţura Ministerstva spravedlnosti NZMPS 5 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014, s. 37 8

9 především navázání kolizních norem na nový občanský zákoník, danou právní úpravu však také výrazně modernizuje a doplňuje. ZMPS řeší situace, kdy na určitý právní vztah dopadá jak právo ČR, ale i právo cizího státu. Takovéto situace můţou nastat, např. kdyţ český občan uzavře manţelství s cizincem, způsobí škodu na území jiného státu, zakoupí v zahraničí nemovitost, a podobně. ZMPS bude v tomto případě řešit, jakým právem, zda českým či zahraničním se má daný právní vztah řídit a jestli české či soudy zahraniční, budou rozhodovat daný právní vztah 6. Z dalších změn, můţeme zdůraznit, ţe ze zákona o rozhodčím řízení byla do nového zákona přenesena také úprava některých otázek rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem a uznávání cizích rozhodčích nálezů. Zcela nově zákon přináší podrobnou úpravu některých otázek, které donedávna řešili soudci a advokáti takovým zpsobem, ţe museli nahlíţet do učebnic mezinárodního práva soukromého, protoţe odpověď na otázky nebylo moţné nalézt v samotném zákoně. Platí to o výkladu tzv. kvalifikačního problému, teď je upraven v 20, předběţných otázkách v 22, nutně pouţitelných (imperativních) normách v 3 a 25, nemoţné je opomenout otázky o podpůrném pouţití jiného rozhodného práva, neţ toho, zákonem primárně určeného 24. Mnohem podrobnější a logičtější je zahrnuta i úprava zjišťování a pouţívání zahraničního práva 23, jedná se o oblast, která dosud činila v soudní praxi často problémy. Nový zákon má také odlišnou a oproti předešlému zákonu přívětivější strukturu pro uţivatele. Opustilo se od dosavadní úpravy kolizních norem a norem procesních ve dvou oddělených částech. Normy, které určující soudní příslušnost se tematicky slučují s normami kolizními. Soudce či praktikující advokát, můţe tak jednodušeji vyhledat příslušnou věcnou oblast, a také úpravu určení soudní pravomoci, tak úpravu rozhodného práva na jednom místě 7. Za přínos nového zákona lze označit i výslovnou úpravu insolvence s mimounijním prvkem, tedy těch aspektů insolvence, které nejsou pokryty nařízením o úpadku (č. 1346/2000). Jedná se o insolvenční řízení proti dluţníkovi, jehoţ hlavní zájmy jsou soustředěny mimo EU. 6 Zdroj dostupný z: 7 Zdroj dostupný z: 9

10 Zákon řeší nejen pravomoc českých soudů a insolvenčního správce ve vztahu k těmto řízením, ale i uznávání cizích rozhodnutí Systematika zákona Zákon o mezinárodním právu soukromém má 9 částí, první část obsahuje obecná ustanovení, které mají význam pro celý zákon, druhá část obsahuje obecná ustanovení mezinárodního práva procesního a v třetí části jsou obecná ustanovení MPS. Ustanovení pro jednotlivé druhy soukromoprávních poměrů, jsou obsaţeny ve čtvrté části, která se dělí následujícím způsobem: Hlava I Způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost k právním jednáním Hlava II Právní jednání Hlava III Zastoupení Hlava IV Promlčení Hlava V Rodinné právo Hlava VI Registrované partnerství a obdobné poměry Hlava VII Věcná práva Hlava VIII Dědické právo Hlava IX Práva duševního vlastnictví Hlava X Cenné papíry, investiční nástroje a jiné listiny Hlava XI Závazková práva 8 Zdroj dostupný z:

11 Čtvrtá část je nejrozsáhlejší část zákonné úpravy ( ), obsahuje ustanovení o pravomoci českých soudů, pak následuje ustanovení o kolizních normách, na základě kterých se určí rozhodné právo, poslední je ustanovení o cizích rozhodnutích Orgány aplikující zahraniční právo v ČR V téhle části se pokusíme zodpovědět první otázku naši práce, které osoby a orgány aplikují zahraniční právo v ČR Soudci prostřednictvím Soudů Ust. 6 odst. 1 ZMPS vymezuje všeobecnou pravomoc českých soudů, která je dána na základě OSŘ a ZŘS, kdyţ není stanoveno něco jiného v ZMPS. Místní pravomoc se určí podle obecného soudu. Zaloţení pravomoci soudů určitého státu projednat a rozhodnout soukromoprávní spor s mezinárodním prvkem vychází z příslušných jurisdikčních pravidel. Postup soudů, jiných orgánů a účastníků řízení upravuje soubor právních norem mezinárodního práva procesního. V soukromoprávních řízeních s mezinárodním prvkem, nevzniká kolizní problematika a to proto, ţe se zásadně postupuje podle 8 odst.1 zákona, to znamená, ţe české soudy postupují podle českých procesních předpisů a strany řízení mají rovné postavení při uplatňování svých práv 10. Co je pravomoc? Je to oprávnění, které soudům přiznává zákon, jako orgánům státu. Pravomoc můţe být výlučná, fakultativní a vyloučená, stanovena mezinárodní smlouvou, přímo pouţitelným zákonem, anebo dohodou účastníků řízení. Výlučná pravomoc znamená, ţe můţe rozhodnout jenom český soud, napr. podle 68 zákona rozhodování o právech k nemovitostem, které jsou v ČR. Fakultativní pravomoc znamená, ţe můţe rozhodnout český 9 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014,s Tamtéţ,s.52 11

12 soud, ale i soud cizího státu a to dohodou stran, anebo budou-li splněny podmínky stanoveny příslušnými předpisy. Vyloučená pravomoc znamená, ţe český soud nemůţe rozhodnout vůbec Rozhodci prostřednictvím Rozhodčího řízení Rozhodcem můţe být občan ČR, ale i cizinec, který je způsobilý k právnímu jednání, podle práva státu, které ho je občanem. Rozhodcem se nesmí stát právnická osoba, výjimečně je poţadováno aby měl rozhodce úplné právnické vzdělání (spotřebitelské spory), bezúhonnost. Rozhodce nemusí být státním občanem státu, kde bude konat rozhodčí řízení 12. Kdyţ chce rozhodovat spotřebitelské spory, musí být ve zvláštním seznamu Ministerstva spravedlnosti. Rozhodce musí být FO, s ukončeným magisterským studiem v oblasti práva, nebo dosáhl uznatelné vzdělání, které je rovnoceným studiem ze zahraničí. Musí uhradit poplatek 5000 Kč a nebyl vyškrtnut posledních 5 let se seznamu rozhodců. Rekodifikované MPS, jiţ obsahuje českou právní úpravu o regulaci rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem a je spolu v jednom zákoně s ostatními normami mezinárodního práva soukromého a procesního. Česká právní úprava se hodně přiblíţila švýcarské, koncepce ale zůstala zachovaná, těţiště regulace vlastního procesu zůstává v ZRŘ. Obsahově došlo ke změnám, zákon přejímá ustanovení ZRŘ. Před nově účinnými ustanoveními, budou mít přednost mezinárodní smlouvy o rozhodčím řízení, především Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (NYÚ), která je aplikovatelná na uznání a výkon rozhodčích nálezů, které vyplývají ze sporu PO nebo FO, vydaných na území jiného státu neţ toho, v němţ je ţádáno o uznání a výkon. Dalšími důleţitými, jsou Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi (EÚ),Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států 13. Přípustnost rozhodčího řízení se posuzuje se podle českého právního řádu, konkrétní podmínky jsou jak pro vnitrostátní i mezinárodní rozhodčí řízení v ZRŘ. Z uvedeného vyplynulo, ţe podle 2 ZRŘ je moţné spor v rozhodčím řízení projednat, kdyţ jsou splněny podmínky, a to jedná se o majetkový spor, je ho moţné projednat před soudem nestanoví-li zákon jinak a je moţné uzavřít smír. Z pohledu mezinárodního práva ohledně příslušnosti, je důleţitá NYÚ, a to konkrétně ustanovení čl.v odst.2 písm. a), který stanoví, ţe uznání a výkon cizích rozhodnutí můţou být odepřeny, 11 Tamtéţ, s DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014,s.176,177 12

13 pokud příslušný orgán země, ve kterém se o uznání ţádá, zjistí, ţe předmět sporu nemůţe být předmětem rozhodčího řízení, podle jeho práva. Ostatní náleţitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle právního řádu státu, kde má být rozhodčí nález vydán 14. Více o rozhodčím řízení v 5. kapitole. Zjišťovat a pouţívat zahraniční právo nejsou povinny jen soudy v rámci civilního řízení, ale také orgány veřejné moci, které mají rozhodovací pravomoc ve věcech spadajících do působnosti ZMPS. Takovými orgány mohou být např. matriční úřady, při posuzování např. platnosti určení rodičovství na základě prohlášení o uznání či popření rodičovství, k němuţ došlo v cizím státě 15. ( 54 odst. 3) 2.3. Mezinárodní prvek v soukromoprávním vztahy Mezinárodní právo soukromé je součástí právního řádu každého státu. Výrazu mezinárodní v názvu tohoto právního odvětví nejde rozumět tak, že by existoval jednotný, v mezistátních vztazích obecně závazný systém. Každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé. 16 Společenské vztahy, které v důsledku úpravy prováděné normami práva soukromého (občanského, obchodního, rodinného a pracovního), jsou vztahy právní. Většinou se plně uskutečňují uvnitř kaţdého státu. Např. manţelství uzavírají partneři stejné státní příslušnosti před příslušným orgánem na území svého státu, v kterém i nadále budou spolu ţít. Ze způsobené škody obvykle vzniká právní vztah mezi poškozeným a odpovědnou osobou, kteří jsou příslušníky státu, v němţ došlo ke škodě a v němţ ţijí. Některé vztahy soukromého práva se liší od většiny ostatních tím, ţe jejich význam přesahuje oblast určitého státu, protoţe některý jejich prvek, vykazuje vztah k zahraničí a tím se dostávají do vztahu k jinému státu. Příklady; Při uskutečňování mezinárodního obchodu dochází k uzavírání právních úkonů mezi účastníky z různých států. Čeští podnikatelé uzavírají kaţdodenně značné mnoţství 14 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s.429, PAUKNEROVÁ et al.zákon o mezinárodní právu soukromém.komentář.praha : WOLTERS Kluwer ČR, , s KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé, 2.doplněné vydání Praha: Panorama, 1980, s.19 13

14 smluv se svými obchodními partnery v zahraničí. Čeští občané z pracovních nebo jiných důvodů cestují do zahraničí a tam za jejich pobytu dochází k právním úkonům nebo jiným právním skutečnostem, na jejichţ základě vznikají právní vztahy. Při pobytu v zahraničí můţe občan svým automobilem způsobit škodu jiným osobám, příslušníkům státu místa pobytu i třetích států. Manţelství uzavírají občané ČR i s cizinci. Příslušník sousedního státu, který bydlí v jeho pohraniční oblasti blízko státní hranice s ČR, pracuje na českém území v pracovním poměru s českým podnikatelem. Mají-li uvedené vztahy v některém svém prvku vztah k zahraničí, označujeme je jako soukromoprávní vztahy (poměry) s mezinárodním, popřípadě zahraničním nebo cizím prvkem. 17 Příklady: Ve smlouvách uzavíraných v zahraničním obchodu je mezinárodním prvkem sídlo nebo bydliště účastníka v cizím státě, při uzavření manţelství jím můţe být cizí státní příslušnost snoubence nebo místo uzavření manţelství v zahraničí, jindy se uskuteční v zahraničí právně významná skutečnost, např. způsobení škody, nebo se má v zahraničí uskutečnit plnění účastníka závazkově právního poměru; jindy je uzavřena smlouva ohledně věci, která je v zahraničí, atd. 18 Z uvedených označení tohoto prvku se nám jeví jako nejvhodnější výraz zahraniční prvek. Méně výrazný výraz cizí" označuje výstiţně povahu tohoto prvku. Proto je vhodnější i neţ výraz mezinárodní prvek, neboť prvek sám o sobě mezinárodní není. Teprve přítomnost zahraničního prvku vtiskuje danému vztahu mezinárodní povahu 19. Mezinárodní prvek, odlišuje mezinárodní právo soukromé od vnitrostátního práva.. "Mezinárodní prvek můţe být dán v subjektu právního poměru (účastníkem právního poměru je cizinec), objektu právního poměru (dědictví v zahraničí), nebo akcesorickém právním poměru závislém na právním poměru s mezinárodním prvkem. Mezinárodní prvek musí být dostatečně významný, aby nedocházelo ke zbytečným komplikacím spojeným např. se zjišťováním obsahu cizího práva a určováním příslušnosti cizích soudů." 20 O tom jestli je obsaţen mezinárodní prvek v řízení rozhoduje soudce, nebo rozhodce 21. Nově se v rámci Evropské unie setkáváme taky s pojmem " komunitární prvek ", který označuje, ţe 17 KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:brno-plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008,s.17,18 18 Tamtéţ,s.17,18 19 Tamtéţ, s.17,18 20 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014, s

15 určité právní instrumenty evropského práva omezují svou regulaci pouze na vztahy vznikající v rámci Evropské unie. 22 Nemůţeme opomenout ani pojem přeshraniční prvek u osob fyzických a právnických. Bydliště fyzických osob je vykládáno podle zásady lex fori, tzn. podle práva státu, u kterého byla podaná ţaloba, nebo návrh. Odkazuje na to Nařízení Brusel I, čl. 59. Na posouzení bydliště v nečlenském státě se Nařízení Brusel I nepouţije, ale bude se postupovat podle vnitrostátního práva. U osob právnických se určuje bydliště na základě jejich sídla, ústředí, nebo hlavní provozovny. V případě, ţe by nastala situace, ţe má PO bydliště ve třech členských státech, za její sídlo se bude povaţovat adresa, která je zapsaná v příslušném veřejném rejstříku, jedná se o přeshraniční prvek Normy mezinárodního práva soukromého Normy mezinárodního práva soukromého můţou být vnitrostátního původu, tj. obsaţeny v právních předpisech daného státu a také mezinárodního původu a ty jsou obsaţeny ve smlouvách mezinárodních. Mezinárodní právo soukromé obsahuje tyto duhy norem: a.) Kolizní normy b.) Přímé normy c.) Věcné normy mezinárodního práva soukromého d.) Normy mezinárodního práva procesního Evropským mezinárodním právem soukromým rozumíme normy MPS, které byly sjednány mezi členskými státy Evropské unie, Evropských společenství, a to za účelem naplnění cílů, 22 PAUKNEROVÁ, M et al.: Nové jevy na počátku 21. století IV, Proměny soukromého práva. Praha: Karolinum 2009, s Zdroj dostupný z: rizeni-v europskem-justičném-prostoru-i/ 15

16 které jsou stanovených v základních dokumentech Evropských společenství. Normy evropského mezinárodního práva soukromého se dělí následovně : normy, které upravují pravomoc civilních soudů určitých členských státu EU v přeshraničních sporech, jakoţ i otázky spolupráce mezi těmito soudy normy, které určují rozhodné právo, které bude aplikováno na daný soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem (kolizní normy) normy, které upravují uznání a výkon cizích soudních a dalších rozhodnutí, tj. rozhodnutí, které byly vydané v jiných členských státech EU Vstupem ČR do EU, nastala výrazná změna ve vnitrostátní úpravě soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem pro ČR. Evropská úprava MPS v rámci působnosti nahradila kolizní normy, jakoţ i další vnitrostátní pravidla. Změny vznikly v oblasti, které jsou v rámci EU upravené komplexně a to formou nařízení. Příkladem je nařízení Brusel I, na základě kterého se do ZMPS zakotvilo ustanovení o výkonu některých cizích rozhodnutí ( 68a ZMPS a násl.) Ve vztahu s nařízení Řím I, ţádná změna nestala. Reflektuje ho aţ s nový ZMPS Kolizní normy Konstrukce stavby z kolizních norem, která vypadá jako zbytečná hra skleněných perel, není samo účelem, ale v konečném výsledku je prostředkem, podporujícím myšlenku spolupráce mezi státy v zájmu lidstva. 25 ZMPS obsahují kolizní úpravu, která na základě kolizních norem vybírá rozhodné právo. Kolizní normy, neobsahují hmotně právní úpravu, ale odkazují na rozhodné právo, které můţe být vnitrostátní nebo zahraničí právní řád. Tento způsob úpravy, poţívající jako svého prostředku kolizních norem, se označuje jako kolizní metoda. Jak jsme jiţ naznačili, charakteristické pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je pouţívání 24 KADLECOVÁ, T.: Evropské mezinárodní právo soukromé v kontextu pracovního práva. Praha: WOLTERS Kluwer ČR, 2013,s KONRAD ZWEGERT Droit international privé et droit public. Reveu critique 1965, s

17 jak tuzemského, tak zahraničních právních řádů. Kolizní norma se omezuje zásadně jen na dosaţení kolizně správného řešení. Kolizní norma zachází jak s právem tuzemským, tak s právem cizím, jako s rovnými. 26 Kolizní právní úprava se nepouţije, kdyţ mezinárodní smlouva, nebo přímo pouţitelný příkaz EU, stanoví něco jiného 27 ( 2 ZMPS). Co se týká mezinárodních smluv, můţeme jako příklad uvést hmotně právní úpravu smluv o přepravě v mezinárodní dopravě. V členských zemích EU, to znamená i v České republice, mají před zákonem přednost přímo pouţitelné nařízení práva EU, zákon na mnoho místech odkazuje na přímé pouţití úpravy, obsaţené v přímo pouţitelných přepisech EU. Pouţití by bylo samozřejmé, i bez uvedeného odkazu 28. Jak jiţ bylo výše řečeno, kolizní norma neobsahuje věcnou úpravu, z kolizní normy samotné nezjistíme obsah práv a povinností účastníků právního poměru ani způsobilosti k právním úkonům, atd. Tím odlišíme kolizní normu od věcných norem. Těmi rozumíme především hmotněprávní normy právního řádu, kterého se na základě kolizní normy pouţije a dále také přímé normy a věcné normy mezinárodního práva soukromého. Kolizní norma přikazuje a odkazuje pouţití jiných (věcných) norem 29. Ke kolizní normě nelze přistupovat samostatně, ale ve spojení s věcnými normami, tj. hmotným právem, na které odkazuje. Kolizní norma s věcnou normou, na kterou odkazuje, vytvářejí společně, pravidlo chování. Soudce při řešení konkrétního případu soukromoprávního poměru s mezinárodním prvkem, poměr, popřípadě určitou otázku právně zhodnotí, a to tak, aby je bylo moţno zařadit do rozsahu některé kolizní normy. V případě obvyklých kolizních norem je potřebné, takové poměry či otázky podřadit pod rozsah některého z právních pojmů, které se pouţívají v rozsahu kolizních norem a najít kolizní normu, která na daný případ dopadá 30. Kolizní norma můţe odkazovat zpětně na právní řád ČR, nebo také třetího státu 31. V určitých případech, jestliţe zahraniční právo povolané základní kolizní normou vede k neţádoucímu výsledku, se stanoví pouţití tuzemského práva, aby se dosáhlo věcně spravedlivé řešení. Dle Kučery se k základní kolizní normě, připojí další kolizní norma, nazývaná jako rozšiřující, 26 KUČERA, Z.: Mezinárodní právo soukromé, 6. Opravené a doplněné vydání, Brno: Doplněk, s DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014,s.16,17 29 KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání: Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008 s Tamtéţ, s POKORNÝ, M. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck 1998, s

18 protoţe proti pravidlu základní kolizní normy rozšiřuje oblast, kde se pouţije tuzemské právo, nebo také vylučující, neboť z rozsahu základní kolizní normy vyloučí určité úzce vymezené případy, pro něţ se pouţije tuzemské právo. 22 ZMPSaP: (1) Zrušení manţelství rozvodem se řídí právem státu, jehoţ jsou manţelé příslušníky v době zahájenířízení (základní kolizní norma). (2) Jestliţe by bylo třeba podle odstavce 1 pouţít cizího právního řádu, který by zrušení manţelství nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíţivých, avšak manţelé nebo alespoň jeden z nich ţije v ČR delší dobu, pouţije se práva českého (rozšiřující kolizní norma). 23 ZMPSa P: (1) Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehoţ příslušnost nabylo dítě narozením (základní kolizní norma). (2) Ţije-li dítě v ČR, můţe být otcovství určeno podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte (rozšiřující kolizní norma) 32. Kolizní normy můţeme rozdělit na jednostranné a dvoustranné. Jednostranná kolizní norma - je to vlastně neúplná kolizní norma, obrácena jen vůči jednomu, tj. tuzemskému právu a vymezuje oblast jeho pouţití.. Navázání jednostranné kolizní normy spojuje její rozsah s jediným, tuzemským právním řádem, aproto v něm chybí hraniční určovatel Dvoustranná kolizní norma - je na základě hraničního určovatele obrácena na dvě strany, do tuzemska a ciziny Kolizní normy dispozitivní a kogentní: Kogentní - uplatňují se bez ohledu na vůli účastníka Dispozitivní - účastníci můţou jejich pouţití svým ujednáním upustit a hraniční určovatele nahradit Kolizní normy můţeme dále rozdělit: Kolizní normy pro určení subsidiárního statutu - Mezinárodně sjednané soubory přímých norem můţou obsahovat kolizní normy pro určení 32 KUČERA, Z.,Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:brno-plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008,s

19 právního řádu, jímţ se řídí neupravené otázky v těchto souborech tzv. mezery v úpravě. Právo určenéna na jejich základě se označuje také jako subsidiární statut 33. Kolizní normy mezinárodně unifikované -V mezinárodních smlouvách existují kolizní normy unifikované. Osahují ve své legislativně technické konstrukci zvláštnosti, a to nejen na základě rozsahu, ale i navázání. Důvodem je jakási snaha dosáhnout ve smluvních státech jednotný výklad a způsob aplikace, který by odpovídal unifikační funkci těchto kolizních norem 34. Normy mezinárodního civilního procesního práva Důleţitou kategorií norem, které jsou zařazovány do mezinárodního práva soukromého, jsou normy mezinárodního civilního procesního práva. Mezinárodní civilní procesní právo upravuje řízení o soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem, zejména otázky příslušnost, neboli pravomoci soudů, spolupráce soudů při provádění procesních úkonů na území jiného státu, uznání a výkon cizích rozhodnutí Hraniční určovatel V kolizních normách, na základě kterých se určuje právní řád a jímţ se řídí určitý právní vztah ve věcech s mezinárodním prvkem, slouţí tzv. hraniční určovatelé 35. Hraničním určovatelem je určitá skutečnost, která má význam pro daný druh právních vztahů nebo otázek, které jsou označené v rozsahu kolizní normy. Která rozhodne o určení, nebo-li výběru práva, které se má pouţít pro jejich úpravu 36. ZMPS obsahuje převáţně kolizní normy, tedy pravidla, která neurčují přímo práva a povinnosti, ale určují jaký právní řád se pouţije na daný právní vztah, kterým se řídit. Pokud vznikne spor mezi občany ČR ohledně vlastnictví nemovitosti, která se nachází na území jiného státu (např. Chorvatska), nemůţe příslušný český soud automaticky přistoupit k jeho řešení podle českého práva. Rozhodnutí soudu musí 33 Tamtéţ, s KUČERA, Z.:Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:brno-plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o.,2008, s POKORNÝ, M.: Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 1998,s KUČERA, Z.:Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:brno-plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 200,.s

20 závislé na tom, zda se má v souladu s kolizními normami pouţít právo ČR (vzhledem k účastníkům sporu), či právo chorvatské (vzhledem k poloze nemovitosti). Podle ust. 69 ZMPS se práva k nemovitým věcem řídí právním řádem místa, ve kterém se daná nemovitost nachází, měl by soud případ posoudit podle chorvatského práva 37. Věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němţ věc je. Podle toho to právního řádu se rovněţ určuje, jestli je věc nemovitá nebo movitá.( 69 ZMPS odst.1) S tímto ustanovením souvisí právní úprava EU čl. 4 odst. 1 Nařízení Řím I, čl.1 odst.. 2 písm. k) Nařízení o dědictví 38. Kritéria, které určují, jakým právním řádem se bude právní vztah řídit, se označují jako tzv. hraniční určovatelé. V tomto případě je hraničním určovatelem poloha nemovitosti, pouţije právo země, na jejímţ území se nemovitost nachází. Kolizní normy ZMPS obsahují celou řadu typů hraničních určovatelů. Snahou je přitom volit určovatele, které jsou pro účastníky právního vztahu co nejpředvídatelnější. Ve výsledku by tak mělo být vybráno právo, které je v daném právnímu vztahu z povahy věci nejbliţší (nikoho např. nepřekvapí, ţe otázka vlastnictví nemovitosti se bude posuzovat podle právního řádu místa, kde se nemovitost nachází; naopak neočekávané by bylo, kdyby se tato otázka posuzovala např. podle bydliště předchozího majitele 39. Kučera tvrdí: Má-li hraniční určovatel plnit svou funkci bez obtíží a pochybností, měla by skutečnost, které se používá jako kritéria pro určení rozhodného práva, být také přesně určena z hlediska času. Skutečnost, rozhodná pro určení práva, má být, pokud možno, stabilizována, připnuta k určitému časovému momentu. 40 Hraniční určovatel je zvolené kritérium (hledisko) podle něhoţ kolizní normy vybírají mezi právními řády ten právní řád, který se stane rozhodným pro posouzení řešení právního vztahu. Nový zákon, modernizuje některé hraniční určovatele, upravuje kritéria "státní příslušnosti" vhodnějším "obvyklým pobytem", reflektuje se tím vysoká mobilita současnosti a její doby Broţura k NZMPS 38 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s Zdroj dostupný z: 40 KUČERA, Z.:Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:brno-plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008.s Zdroj dostupný z: /pravo.aspx?c=a120817_

21 Skutečnost pouţitá ke konstrukci hraničního ukazatele můţe souviset s některým prvkem soukromoprávního vztahu s mezinárodním prvkem; nebo být jinak významná pro právní vztah. Podle toho můţeme rozlišovat jednotlivé hraniční určovatele: a) které mají souvislost s jednotlivými prvky právního vztahu se subjektemv právního vztahu:bydliště, státní příslušnost (lex patriae), sídlo právnické osoby, nebo právo podle kterého byla zaloţena (lex incorporationis), domicil (lex domicilii, v některých cizích právech) b) souvisí se skutečností, kterou vznikl právní vztah - místo, v němţ byl učiněn právní úkon (lex loci actus), nejčastěji místo uzavření smlouvy (lex loci conclusionis contractus); místo nedovoleného úkonu, deliktu (lex loci delicti); místo události zakládající nárok na náhradu škody (lex loci delicti commissi);místo vzniku škody (lex loci damni infecti) c) souvisí s chováním účastníků, předmětem právního vztahu je místo výkonu práce (lex loci laboris), nebo místo plnění (lex loci solutionis) d) s věcí nebo hodnotou, jeţ je předmětem právního vztahu (v nepřímém smyslu),poloha věci (lex rei sitae), místo odeslání věci (lex loci expeditionis), místo určení věci (lex loci destinationis),měna, v níţ se má plnit peněţní závazek (lex monelae), místo ochrany práva k nehmotnému statku (lex loci protec tionis) e) s obsahem právního vztahu, k němuţ se přidruţují další otázky téhoţ vztahu (např. forma právního úkonu, jímţ se vztah zakládá, změny závazku, následky porušení závazku) f) nebo který je základním vztahem pro jiný akcesorický právní poměr (např. ručení) g) souvisí s právním řádem, kterým se řídí základní vztah, popřípadě obsah, náplň právního vztahu (lex causae) K jiným skutečnostem majícím význam pro právní vztah a pouţívaným jako hraničních určovatelů patří zejména: -shodný projev vůle účastníků o tom, kterým právem se má řídit jejich právní vztah, tzv. volba práva (lex electa, lex voluntatis); 21

22 -místo sídla soudu nebo úřadu, který vede řízení (lex fori); -místo registrace dopravního prostředku, při jehoţ provozu dojde ke vzniku škody; místo registrace letadla, říční lodi; právo státu vlajky námořní lodi (lex banderae) a některé další (místo, v němţ poškozená osoba získala výrobek, z něhoţ jí vznikla škoda; místo, v němţ je obvykle umístěn dopravní prostředek), které lze vytvářet např. při unifikaci kolizních norem 42. Osobní statut fyzické osoby Ustanovení 29 ZMPS se řídí postavení FO na základě jejích osobních poměrů. Podle odst.1 je základním hraničním určovatelem obvyklý pobyt, to znamená, ţe rozhodným je právní řád státu, kde má FO obvyklý pobyt. Posuzuje se obvyklý pobyt v rozhodné době 43. Ustanovení odst.2 se aplikuje podpůrně v případech, kdyţ není FO způsobilá podle právního řádu státu ve kterém má obvyklý pobyt, platnost takového právního jednání bude zachována, je-li způsobilá na území u kterého se právní jednání činí. Jedná se subsidiární kolizní normu.v této úpravě zaznamenáváme změnu v porovnání s minulou úpravou, která připouštěla zachovat platnost právního jednání jenom v případě, kdy se jednalo o právní jednání na území ČR a osoba byla způsobilá dle českého právního řádu. Řada dvoustranných smluv obsahuje kolizní úpravu osobního statutu fyzických osob, rozhodným hraničním určovatelem je státní příslušnost. Hovoříme o bilaterárních smlouvách o právní pomoci, které jsou jiţ staršího data, ale platnost předchází úpravě ZMPS 44. Osobní statut právnické osoby Pro určení osobního statutu PO, rozlišujeme dva principy. Prvním je princip sídla, rozhodným je pak právo státu, kde má PO skutečné sídlo. Druhým principem, je princip inkorporační, který vychází z toho, ţe rozhodným je právo státu, kde byla PO zaloţena, přesněji řečeno na základě práva, na základě kterého byla PO zaloţena. Na základě inkorporačního principu vychází i právo české, je to zakotveno v OZ. V EU se vychází z kombinace obou principů, v podstatě se to samé děje v ČR, např. moţnost přemístění sídla společnosti., dle OZ KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání: Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008, s.123, PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014,. s Tamtéţ,s Tamtéţ,s.68 22

23 3.3. Navázání Navázáním určuje kolizní norma právní řád, který se pouţije pro úpravu právního poměru či otázky, které patří do jejího rozsahu. Znamená to spojení s určitým právním řádem, který se pouţije na úpravu dané otázky. Kritéria které se pouţívají v navázaní se nazývají kolizní kritéria, hraniční ukazatelé, hraniční určovatelé 46. K určení rozhodného práva, se pouţívá v navázání dvoustranné kolizní normy zvláštních hledisek, která se nazývají hraniční určovatelé Přímá metoda Vztah přímé a nepřímé volby. Kolizní normy se uplatní všude, kde není norem přímých. Přímé normy, mezinárodně sjednané si svůj předmět vemezují na venek i uvnitř. Na venek vymezují oblast právních vztahů, na základě zvláštních ustanovení, nebo je vymezení zakotveno přímo v textu. Další z metod, která je vedle kolizní metody druhou ze základních metod úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, je přímá metoda. Přímá metoda se vyznačuje pouţíváním zvláštních hmotněprávních norem určených jenom pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Tyto normy samy obsahují právní úpravu a úpravu povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Jsou upraveny přímo bez odkazu na jiný právní řád, a pouţije se jich pro úpravu vztahů, pro něţ jsou určeny, bezprostředně, nepředchází jim pouţití kolizní normy. V současném právním vývoji jsou málo kdy obsaţeny v právních normách vnitrostátního původu, pravidlem jsou přímé normy sjednané zainteresovanými státy prostřednictvím mezinárodních smluv. 46 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014,s KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání: Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008, s

24 Z důvodu, ţe přímá metoda nemá souvislost s aplikací zahraničního práva, nebudeme se jí v naši práci věnovat Předběţná otázka Vzniká tehdy, pokud se základní otázka řídí zahraničním právem. Neboli se jedná o posouzení, které je neodmyslitelné pro rozhodnutí o základní otázce, která se řídí cizím právem (předběţnou otázkou můţe být formální platnost manţelství při dědickém řízení) 48. Otázkou pak je, zda se má právo rozhodné pro předběţnou otázku určit na základě kolizní normy tuzemského nebo na základě cizího rozhodného práva. První případ se nazývá samostatné navázání, kdyţ se bude postupovat podle druhé moţnosti jedná se o nesamostatné navázání 49. Český zákonodárce upřednostňuje samostatné navázáni, pokud má český soud pravomoc pro posouzení základní otázky. Kdyby soud neměl pravomoc o rozhodování o předběţné otázce, pouţije se na základě kolizní normy práva státu, rozhodné právo, kterým se řídí základní otázka. Za okolností, ţe bylo jiţ o předběţné otázce rozhodnuto českým orgánem veřejné moci, nebo zahraničním a jsou splněny podmínky uznatelnosti, rozhodnutí se respektuje Aplikace zahraničního práva v ČR Dostáváme se k jádru práce. Musíme si uvědomit, ţe soud, který pouţívá zahraničního práva, koná tak hlavně zájmu účastníků, který očekávají i na základě projevené vůli, spravedlivé řešení jejich soukromoprávních poměrů. Rozhodovaný případ s mezinárodním prvkem má uţší vztah k právu zahraničnímu neţli k tuzemskému. Tím, ţe jsou stanoveny pravidla, které upravují podmínky, kdy se pouţije rozhodné právo tuzemské, nebo zahraniční, aby se rozhodlo spravedlivě a vyváţeně. Zákonodárce tak nečiní s důvodu zdvořilosti k zahraničnímu právnímu řádu, i kdyţ je vhodné zachovat standart v zájmu mezinárodní 48 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges 2013,s PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014,s DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges 2013,s.118,119 24

25 spolupráci. Výběr práva se uskutečňuje na základě kolizních kritérií, tzv. hraničních určovatelů. Posláním MPS je kolizní spravedlnost. Jakoţ stát EU, ČR respektuje přednostně předpisy EU a tím rovnost občanů EU v přístupu k českým soudům. Zákonodárce respektuje vůli stran sporu ve vymezených případech, chrání osoby ve slabším postavení vůči druhé straně sporu, vychází z rovného postavení cizinců 51. Zahraniční právo můţe být před tuzemskými soudy aplikováno jen v případech, kdy jsou splněny, lépe řečeno naplněny podmínky pro jeho aplikaci, dle mezinárodního práva soukromého. Je důleţité objasnit, kdy můţe nastat situace, ţe je český soudce povinen aplikovat zahraniční právo. Kolizní norma určuje, kdy je třeba pouţít na určitý právní poměr s mezinárodním prvkem, tuzemského a kdy zahraničního hmotného práva a určuje podmínky, podle kterých se má provést volba příslušného právního řádu. Soudce aplikuje zahraniční právo tak, jak se ho pouţívá na území, na němţ toto právo platí. Soudce je povinen dohledat, zjistit příslušná zákonná ustanovení, které je nutno aplikovat na zjištěný skutkový stav. Stručně řečeno, kolizní norma a hraniční určovatel, který je obsaţen v navázaní přikáţe soudci pouţít zahraniční právo a ten je ho povinen aplikovat z úřední povinnosti, kdyţ mu to přikáţe kolizní norma, a to ve všech případech. Není odkázán na návrh stran. Kolizní normy mají v České republice obligatorní povahu, operují přímo Zjišťování a pouţívání zahraničního práva Právní kultury států řeší zjištování a pouţívání zahraničního práva odlišně, rozdíly jsou patrné ve státech s právním systémem common law a civil law. Problematiku srovnávame v poslední kapitole. České soudy musí z úřední povinnosti zjistit obsah i správný způsob aplikace cizí právní úpravy. Jak je to se zjišťováním a pouţíváním zahraničního práva? Zahraniční literatura se rozlišuje obligatorní a fakultativní ex officio aplikaci zahraničního práva. Fakultativní ex officio aplikace zahraničního práva se aplikuje ve Francii, kde Cour de Cassation vytvořil kritérium waivable rights V případě těchto práv musí strany nejdřív aplikaci zahraničního práva navrhnout a následně poté je soudce povinen aplikovat zahraniční právo ex officio aplikovat. Taková fakultativní ex officio aplikace cizího práva je v Evropě 51 Důvodová zpráva k ZMPS 52 Zdroj dostupný z: 25

26 dosti výjimečná a hodně kritizovaná francouzskou doktrínou. V České republice, podobně jako např. v Belgii, Rakousku, Nizozemsku, Německu, či Švýcarsku se aplikuje obligatorní ex officio. 53 K zahraničnímu právu je nutné přihlíţet jako k celku a pouţít všechna pravidla, kterými se pod něj řídí posuzovaný soukromoprávní poměr bez ohledu na to, zda jsou tato pravidla v systému zahraničního právního řádu pravidly soukromoprávními či veřejnoprávními. Vyplývá z toho, ţe je třeba pouţít i tzv. nutně pouţitelné předpisy cizího práva, dojde-li během trvání posuzovaného poměru ke změně zahraničního práva, aplikuje se přechodné ustanovení Zásady pouţívaní cizího práva (Přímá forma pouţití cizího práva) V určitých případech, který obsahují mezinárodní prvek, kolizní norma přikáţe pouţít rozhodné práva cizího státu. a) První zásadou pouţití cizího právo je z úřední povinnosti ex officio, bez ohledu na vzájemnost. b) S povinností pouţít cizí právo souvisí i povinnost zjistit obsah cizího právního řádu. Není povinností soudu znát obsah cizí právní úpravy. Povinnost můţe splnit více způsoby. Soud, nebo jiný orgán veřejné moci má k dispozici právní úpravu daného státu, kterou umí správně přeloţit, další moţností je vyţádat si znalecké posudky, nebo úředně ověřené překlady cizího právního předpisu. Podle 23 odst.3 ZMPS, si můţe soud vyţádat potřebné informace od Ministerstva spravedlnosti, které 110 ZMPS zmocňuje k podání vyjádření o obsahu a výkladu právních předpisů včetně judikatury zahraničních soudů 54. Podle instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne č.j.59/2010-moc-j, je v případě nutnosti moţné ustanovit znalce z oboru. Totéţ je moţné uloţit účastníkům sporu, který se cizího práva dovolají, aby konkrétní text cizí normy doloţili. V případě, ţe se českému soudu, ani jinému orgánu veřejné moci, nepovede obsah daného cizího práva zjistit ani s maximálním úsilím do přiměřené doby, při vyuţití veškerých dostupných prostředků pouţije 53 Zdroj dostupný z: 54 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges 2013,s

27 se české právo. Ministerstvo vnitra slouţí jako příjemce a odesílací orgán právní pomoci. Smluvní strany EÚZPC si poskytují informace o svém občanském, obchodním právu a řízení o organizaci svého soudnictví 55. c) Cizího práva se pouţívá jako práva, rozumíme tomu tak, ţe není potřeba skutečnost, která se musí dokazovat. Kdyţ to řekneme stručně zahraniční právo nemění svoji povahu, zůstává cizím právem a takové se pouţívá. d) Cizího práva se pouţívá tak, jak se pouţívá ve státě ve kterém platí. Vykládá a pouţívá se stejně jako by postupoval orgán státní moci v daného státu. Je potřeba sledovat a přihlíţet hlavně k judikatuře Nejvyšších soudů. Stejné texty právní úpravy můţou být platné ve dvou státech, ale můţou být v kaţdém z nich rozdílně vykládány. V případě, ţe by došlo ke změnám v cizím právu v období sjednání smlouvy do zahájení řízení, je potřeba postupovat stejně jako by se postupovalo v daném státě. e) V případě porušení cizího práva soudním rozhodnutím, nesprávným posouzením cizího práva jsou příslušné opravné prostředky 56. České orgány pouţívají cizí právo: z moci úřední, tj. vţdy kdyţ vyplývá jeho pouţití z kolizní normy jako právo, tj. nikoli jako skutečnost, která by se musela dokazovat musí se ho pouţít jako v domovském státě Náhradní právo za nezjištěné právo. Nepodaří-li se přes vynaloţení veškerého úsilí obsah cizího práva zjistit, které by se mělo pouţít na základě kolizní normy, je potřeba pouţít náhradní právo. Důvodem muţe být, ţe chybí mezinárodní smlouva o součinnosti při poskytování vzájemných informací, nebo je obtíţné právo přeloţit, nebo vznikne jiný nepřekonatelný problém, pouţije se tuzemské právo, jiná pravděpodbnost je spíš nepravděpodobná Mezinárodní smlouvy 55 Tamtéţ,s KUČERA et al.mezinárodní právo soukromé. 8.vydání.Plzeň:Doplněk a Aleš Čenek, 2015,s Tamtéţ, s

28 Musíme odlišit hmotněprávní normy, které nemůţou být zahrnuty do MPS. Jsou to přímé, hmotněprávní normy, které jsou vytvořené na základě mnohostranných smluv. Příkladem je např. Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí,č. 160/1991, které jsou podle 2 ZMPS přednostně aplikovatelné i před kolizními normami. Stejná úprava je jiţ v čl. 10 Ústavy, který říká, ţe se mezinárodní smlouva aplikuje, kdyţ zákon stanoví něco jiného. V případě, ţe je obsah úpravy stejný, není nutné aplikovat mezinárodní smlouvu. Kdyţ na určitý poměr, nastane situace moţnost pouţít více smluv, kterými je ČR vázána, jedná se o střet mezinárodních smluv, konflikt konvencí. Uvedené mezinárodní smlouvy lze zařadit zejména do těchto kategorií: smlouvy o právní pomoci a o výkonu soudních rozhodnutí, smlouvy unifikující kolizní normy, smlouvy unifikující normy mezinárodního práva procesního, smlouvy unifikující hmotněprávní přímé normy, smlouvy v oboru rozhodčího řízení, smlouvy v oblasti mezinárodního obchodu, smlouvy v oblasti mezinárodní přepravy, smlouvy v oblasti ochrany práv autorských a průmyslových, smlouvy v oblasti diplomatických a konzulárních styků Zpětný a další odkaz ZMPS zaujal nový přístup ke zpětnému a dalšímu odkazu, připouštěl se podle ZMPSaP, ale jenom v případě pokud to odpovídalo rozumnému uspořádání daného vztahu. Ust. 21 v odst. 1 ZMPS definuje pojmy zpětný a další odkaz. Zpětný odkaz Jestli odkáţe norma rozhodného zahraničního práva zpět na právo tuzemské (české), české právo tento zpětný odkaz příjme. Soudce bude následně aplikovat české právo, ale pouze jeho hmotněprávní ustanovení, nikoliv kolizní normy. Další odkaz Jestli tuzemská kolizní norma odkáţe na zahraniční právo, a to dále odkáţe na právo třetího státu, tomu se vyhoví jenom za podmínek existence odkazu kolizních norem daného státu 58. Evropské předpisy a mezinárodní smlouvy se povětšinou vylučují.v rozhodčím řízení PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014, s.41 28

29 uvádí: Ke kolizním ustanovením rozhodného práva lze přihlédnout jen tehdy, jestliţe to vyplývá z volby práva učiněné stranami. Znamená na to, ţe výjimečně se bude zpětný odkaz přijímán v oblasti závazkového práva 59. Připouští-li se situace, kdy česká kolizní norma odkáţe na cizí kolizní normu, která odkazuje zpět na české právo, se pouţije české hmotné právo. Další odkaz představuje situaci, kdy česká kolizní norma odkazuje na kolizní normu druhého státu, která dále odkáţe na cizí právo třetího státu. V takovém případě se připouští jeden další odkaz a tím i aplikace hmotně právních norem v pořadí třetího státu, ale jeho vlastní mezinárodní právo soukromé musí další odkaz na základě vlastní kolizní normy připouštět. V opačném případě se pouţije česká právní úprava. Zpětný a další odkaz se nepouţije, kdyţ se účastníci rozhodnou pro pouţití konkrétní hmotně právní úpravy, tzv.volba práva 60. Zpětný a další odkaz se nepřipouští v kolizní úpravě některých práv k cenným papírům podle 83 odst. 2,3 a 5 ZMPS. 61 Podle 21 odst.1 ZMPS přikazuje pouţít podle ustanovení zákona zahraniční právo, jehoţ ustanovení odkazuje zpět na české právo. Jestli odkazuje ustanovení zahraničního práva k právu dalšího státu, pouţije se jestli se má pouţít dle jeho kolizního ustanovení a pouţije se jeho hmotněprávní úprava. Jinak se pouţije právo české..aby nedošlo k pouţití cizího práva, které si na základě své kolizní normy nepřeje své pouţití pro daný případ. Jestliţe právo dalšího cizího státu, svým kolizním ustanovením další odkaz na své právo nepřímá a odkazuje k jinému právu, pouţije se právo české. To v praxi znamená, ţe u zpětného odkazu, kdyţ norma rozhodného cizího práva, odkáţe zpět na české, české právo odkaz příjme, soudce aplikuje tuzemské právo, ale jenom jeho hmotněprávní ustanovení, ale bez kolizních norem 62. Kdyţ tuzemská kolizní norma odkáţe na cizí právo a to dál na právo dalšího státu, vyhoví se mu, kdyţ jeho pouţití je v souladu s kolizními normami daného státu. Ke zpětnému a dalšímu odkazu se nepřihlíţí v poměrech pracovního a závazkového práva, výjimečně kdyţ si strany rozhodné právo určí, lze k jeho kolizním ustanovením přihlédnout. ( 21 ost.2 ZMPS) 59 Tamtéţ, s DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges, 2013, s Tamtéţ, s PAUKNEROVÁ et al., Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.univerzita Karlova Praha, 2014, s.41 29