Úvodník. Běh na sakra dlouhou trať

Transkript

1 1

2 2

3 Úvodník Běh na sakra dlouhou trať Připravit se,...mysl vypíná, pozornost se obrací k dráze, pozóóór...napětí proběhne celým tělem, každý sval je napružený, jen vyrazit. Nekonečně dlouhý okamžik... Teď! ozve se výstřel a celé tělo se vymrští kupředu. Vše ubíhá neskutečnou rychlostí, že ani mysl nestíhá zaznamenávat. Neuběhnu však mnoho...rychlost se ztrácí, kdesi, kdysi. Je to běh na dlouhou trať, která není ani přesně známá. Je to běh za cílem, který možná není skutečný. Vyrážím, abych našel, zapomněl, ztratil, utekl, vyhrál nebo prohrál. Stejně spontánně jako startuji, taky odbočuji, vzdávám se, zastavuji a otáčím se. Jen stěží kdy doběhnu cíle, když už, tak k němu nevědomky dokráčím, obvykle se dívaje již zcela jiným směrem. V té chvíli cíl už není cílem, ale jen vzpomínkou nebo bodem na trati. Na své zběsilé pouti potkávám Vás, běžíte úplně jinak, každý. Avšak v principu uháníme úplně stejně, stejně zmateně. A pokud jsou mezi námi výjimky, pro zmatenost je nevidíme, teda já ne. Zastavuji se, abych si posteskl, stejně jako občas každý, nad nesmyslností tohoto závodu a vzápětí už zase kličkuji od cíle k cíli, odnikud nikam. Ale to až za chvíli, využijme té kratičké přestávky... Proč vlastně běžíme, je mi záhadou, snad je to náš osud. Ale nedělali bychom to, kdyby nás to netěšilo. Jen občas smutek dere se nám do tváří, když zabloudíme, když je cesta příliš dlouhá nebo závod nemá cíle, když nám dojdou síly. Dojdou síly? Jako by snad mohly.. jen motivace dochází. Pokud nemám důvod hnát se dál, ano, v tom to je, potom bloudím, potácím se. Příště mohl bych se zamyslet, než vyběhnu, proč to dělám. Než zastavím, zda-li chci. Než odbočím, tak kam. Třeba bude potom cesta jasná...a šťastnější. Pak budeme moci si položit tu věčnou otázku, proč někam běžet? -klimbing- Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. Šéfredaktor : Adam Klimeš (klimbing) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Andrea Hlínová (-ahl-), Anna Kohoutová (-ako-) - ako@casopisgym.cz, Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon - hustodemon@casopisgym.cz, Ivana Malechová (-ima-), Jakub Novotný (-kuban-) - jakub.novotny@casopisgym.cz, Adam Prášil (-adyctu-) - adyctu@casopisgym.cz, Mar- tin Rosocha (-ros-) - rosocha@casopisgym.cz, Tomáš Tichý (-tt -) - t.t@casopisgym.cz, David Viktora (-viky-) grafika, web, Petr Čížek(-chinano-), Ilustrace - Dayva Nguyen, Do Milana Tisk Jakub Novotný, Milan Liška Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese prispevky@casopisgym.cz. Náklad 120 výti sků. Vydáno dne TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY 3

4 Obsah Úvodník...3 Obsah...4 Posbíráno ze všech stran...5 Projektárium...7 Etika...8 Drž hubu, ty krávo...8 Etický postřeh...8 Hledá se pískoviště, s klouzačkou!...9 Učitelská anketa...10 Vánoční show...12 Rozhovor aneb jak jsem se bavila s baviči...13 Ani kultura ANIfest v Třeboni...15 Koutek poezie...16 Hotel Rwanda...17 Smrt na talíři...18 Hry...18 Tam, kde hlavy padají aneb co se stalo na webu?...20 DEKAHOVOR...21 St. Valentine s Day...23 Vzpomínka...24 Nová milá duše v učitelském sboru aneb rozhovor s Janou Kalvasovou...24 Samorozhovor...26 Kronika tajemství...27 Merhaba (ahoj) z Turecka aneb Turistický průvodce trochu jinak...30 Školní pololetní turnaj dívek...32 Šachový koutek...34 To musíte vidět...37 Krejčovy hlášky (aneb pokus o založení nové rubriky)...38 Na závěr...38 Vskutku magický ples

5 Posbíráno ze všech stran... posbírala jako vždy ako- Úctyhodná sněhová nadílka spojená s občas třeskutými mrazy prověřila leckoho. Milan Liška ušetřil za posilovnu, Martinu Krynickému záhadně zmodralo předloktí (pád na zledovatělých schodech před vchodem), Petr Dolejší se díky svým žákům dostatečně vyválel ve všech dostupných závějích. Nebezpečí sesuvu sněhových převisů na střeše školy řešili jednoho lednového rána dokonce hasiči, kteří pomocí výsuvné plošiny efektivně zasahovali (viz foto kaskadéra Pepy Válka). Počátkem března se opět rozjede další kolo akce MFDnes Studenti čtou a píší noviny, do které jsme přihlášeni. Žáci roč. a VI. VIII. těšte se na zajímavé výzvy!! 12. února odjelo téměř 50 účastníků z naší školy na setkání s Prof. Tomášem Halíkem, významným teologem, filosofem, Pravily kavky, že prý jim nesaháme ani po ramena... spisovatelem. Na přednášku a besedu s tématem Krize jako naděje nás již tradičně pozval ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták, který je spolupořadatelem těchto úctyhodných akcí. V minulosti jsme měli díky němu možnost poslouchat řadu charismatických osobností, mj. Arnošta Lustiga, Martina Hilského, Jana Sokola, Jana Kačera, Ondřeje Vetchého,... O smyslu těchto akcí vypovídá rychlost, s jakou jste se tentokrát přihlašovali. Snad budeme moci v dohledné době nabídnout další témata. Podezřele sladká vůně se line každou středeční velkou přestávku z učebny výtvarné výchovy, kde probíhá Hačat se ještě musím naučit... 5

6 prodloužený uvítací rituál nové učitelky VV, odehrávající se v režii výtvarkářů ze sexty...cizím prý vstup zakázán! V sekundě se záhadně z učitelského stolu ztratil košíček na ovladače a fixy. Prosím vás, nedělejte to! Neznámý vandal si podezřele často pohrává s cedulkami vedle dveří obzvlášť často je vyměňována ta u dívčích záchodů a kabinetu zem-děj... (viz foto) Soutěž o nejdelší rampouch v Třeboni vyhrává ten na východním okapu rodinného domu chemikářky O. Tiché. Téměř každý učitel na gymnáziu má svého tutora tušíte, kdo to je?? V těchto týdnech se rozjela především okresní kola nejrůznějších odborných olympiád, ve kterých zase začínají někteří naši žáci excelovat! Všude okolo nás samá olympiáda Jindřichův Hradec, Vancouver, České Budějovice,... Prosím všechny hráče na hudební nástroje, kteří využívají vybavení auly, aby se k nim chovali jako ke svým vlastním...rozladěné kytary, nezavřený klavír, prasklá struna, zlomená dřívka, rozladěný triangl, ztracené vejce... V největší sněhové kalamitě vyrazila Štěpánka Otepková na konci ledna za poznáním do Holandska, aby se pokusila navázat co nejatraktivnější spolupráci s jistou tamější školou. Povedlo se, v dubnu u nás uvítáme první holandské studenty, abychom jim to v září letošního roku oplatili (mělo by se týkat příští kvarty a kvinty)... Krutopřísnýhustodémon drbe autorku Posbíráno za to, že hraje Bejeweled na FCB. V životě to nehrála, to jen manžel zná její heslo a má rekord :) Černý kašel obchází zákeřně některé třídy...objevují se roušky na ústech, hovoří se o karanténě. Prosím vás myjte si ruce, větrejte a do odvolání se zbytečně se nelíbejte! Kolegyně K. Janů rozšířila svou sbírku státních zkoušek! Gratulace i věcné dary přijímá každý pátek o velké přestávce. Množí se nespokojené hlasy, které se stále častěji pozastavují nad kvalitou nabídky vegetariánského jídla ve školní jídelně (v mnoha případech o vegetariánském jídle ani hovořit nelze viz jídla sladká, kapustové karbanátky s uzeninou apod.). Byla zahájena jednání zásadní problém je zatím v tom, že jídelna veg. jídlo smluvně negarantuje, vše je tedy jen o dobré vůli zúčastněných. I přes několik argumentů slíbil vedoucí jídelny pan Lamač zlepšení. Sestava vnoučat paní ředitelky byla v lednu posílena o dalšího vnuka Adama. Blahopřejeme!! Na chodbách školy můžete potkávat od začátku ledna novou tvář pracovní zázemí má v účtárně. Vítáme u nás Natálii Bilkey, která A to je prý sisal na pytel... 6

7 je součástí projektového týmu, jenž spolu s ní pracuje od začátku ledna. Projekt se zkráceným názvem Konkurenceschopnost pro Třeboňsko se rozběhl na plné obrátky, pravidelně vás o něm budeme informovat (viz rubrika Projektárium ). V prosinci zaznamenala naše škola milý úspěch Muzeum města Třeboně pořádalo v prosinci soutěž o nejoriginálnější vánoční stromeček a my jsme to vyhráli!!! Efektní nápad ozdobit jej velkými sisálovými koulemi pochází z dílny Ludmily Císařové, která se postarala se svými žákyněmi i o samotnou realizaci gratulujeme! Projektárium Tento zvláštní název nese nová rubrika, ve které vás budeme průběžně informovat o všech zajímavých aktivitách, které souvisejí s novým projektem s trochu děsivým názvem Konkurenceschopnost pro Třeboňsko a na kterém mnoho z nás od ledna pracuje. Základní údaje o něm jsme vám přinesli už v minulém čísle. Součástí tohoto projektu je 6 základních aktivit, které se (přeloženo do co nejsrozumitelnějšího jazyka :)) týkají : práce na tomto časopisu GYM (1), environmentální výchovy (2), etiky (3), finanční gramotnosti (4), zpracovávání dějepisně-zeměpisného katalogu (5) a pokračování v tradici prožitkových kurzů (6). Nově se na stránkách GYMu chceme věnovat právě etice, kterou v projektu zaštiťuje zkušený etolog a moralista Martin Rosocha, jenž se bude starat o její smysluplné naplnění. I redakce GYMu chce stále pracovat na jeho maximální možné úrovni. Hledáme pro to co nejzajímavější cesty. Jednou z nich by do budoucna měla být spolupráce s jinou školou, která vydává také svůj školní časopis nejraději bychom se spojili s tou, která vyhrála letošní ročník soutěže o nejlepší středoškolský časopis. Chceme se pokusit opět pozvat nějakou zajímavou osobnost z řad zkušených publicistů, aby pro vás vedla smysluplný workshop, chceme na vlastní kůži poznat fungování nějaké profesionální redakce. Další nápad, který nosíme v hlavě a který hodláme zrealizovat, je pořádání tzv. autorských čtení, na které bychom rádi zvali nejen začínající talentované spisovatele. 12. února jsem si také dopřáli inspirativní přednášku Tomáše Halíka v JČD na téma Krize jako naděje. Pro mnohé byla atraktivnější její druhá část, kdy padaly zajímavé dotazy i na témata jiná. Zapsala jsem si několik zajímavých myšlenek třeba tu, jak je důležité umět se ve chvíli jakékoliv krize na sebe dívat očima svého protivníka nebo pozorně vyslyšet všechny výzvy, které se nám staví denodenně do cesty a o kterých často mluvíme jako o překážkách... -ako- 7

8 Etika Milí studenti, těch pár slov, které mají uvést tento pravidelný a nový koutek v časopisu, mne uvedlo na dost tenký led. Ono totiž mluvit o etice je dost zavazující, neboť by vše mohlo svádět buď k farizejství, případně pak sklouznout ke kázání. Nechtěl bych se nechat svést ani na jednu z těchto pochybných cest, a tedy bych se s vámi podělil o jednu, mně již dlouho v hlavě ležících jemností, které bravurně rozebíral pan Miloš Kopecký v rozhovoru, po kterém jsem marně pátral u všech odkazů, a totiž rozdílu mezi mravností a morálkou. Tak tedy, vycházejme z definic: morálka má být celkovou představou správného jednání ve společnosti, oproti mravnost je závazností, které člověk podléhá při svém jednání. Pan Kopecký mluvil o záměně těchto slov, respektive v posunu významu a přiklonění se spíše k morálce. Položil si krásnou otázku, zda je vždy to, co je morální, nezbytně mravné. Vzpomínám-li si dobře, vyzněl jeho apel jako výzva k návratu mravnosti od pokřivené morálky. Ten rozhovor se odehrával za doby, která si uzmula právo na morálku a mravnost přebývala v zapomenutí ústraní. Ve slavném projevu Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců zazněly věty, které skutečně zněly: A konečně kdo ví, nemělo-li to být uvedeno na místě prvním je tu kardinální problém, problém všech problémů naše mládež. Nemyslím, že je o něco horší, než jsme byli my. Možná, že by dokonce byla o něco lepší kdyby. Je jen ve velmi špatném stavu. Naše mládež je zní to neuvěřitelně, po tolikeré péči a proslovech duševně zanedbaná. Po hmotné stránce se má výborně a vida, přece to nestačí. Ona je důkazem, že ne samým chlebem živ je člověk. Nemluvím teď o té části mládeže, která je ve stavu marasmu, to je zvláštní kapitola, mluvím, a musím bohužel generalizovat, o mládeži vůbec. V něčem je i tak lepší, než jsme byli my. Není pokrytecká. Vidí nás shovívavě v mírně komickém osvětlení, a tak dokonale na nás kašle, že jí ani nestojíme za to, aby se příliš přetvařovala. Ovšem nesmí se jí lhát, na to je zvláště alergická. Je alergická na naši celonárodní schizofrenii: mluvit jinak na veřejnosti a jinak doma, v soukromí. A je bohužel nevzdělaná, nic neví, netouží vědět, svět pro ni začíná dnem, kdy se narodila. Přál bych si, aby nejen předchozí slova, ale celá tato rubrika přispěla k tomu, aby lépe vyznělo to, o čem mluví již Sokrates, veden svým svědomím, totiž víře, že poznání je ctnost a neřest je důsledkem neznalosti... -ros- Drž hubu, ty krávo Etický postřeh Den před pololetními prázdninami se odehrál dlouho očekávaný a chystaný dívčí turnaj v přehazované a volejbale. Mou pozornost upoutalo i něco jiného než sport. Totiž chování dívek během turnaje. Přemýšlím nad tím, jestli se sportovní chování dá naučit. Ještě v jídelně po turnaji jsem přemýšlela nad tím, proč ten, kdo prohrává, neumí jakkoliv uznat kvalitu a vítězství soupeře (minimálně obdivným pokřikem:)). Proč ten, 8

9 kdo vyhraje, neocení soupeře alespoň tím, že mu podá ruku. Proč na sebe pod rouškou humoru nesportovně pokřikujeme. Proč se ten, kdo prohraje, uráží. Proč se ten, kdo vyhrává, nepatřičně naparuje. Proč se na pohled krásná a jemná dívka oboří na fandící spolužačku: Drž hubu, ty krávo! (slyšela jsem na vlastní uši) Proč se starší nesnaží pomáhat mladším. Proč mladší nerespektují starší... atp. Trochu mi chyběla lehkost a větší dávka humoru i když byste mi mohli namítnout, že daleko více šlo o sportovní výkony. Naštěstí i ty byly k vidění. Možná mi na některé mé otázky odpovíte? I na to budeme čekat na naší mailové adrese (viz tiráž) či na webových stránkách -ako- Téma: Kultura Hledá se pískoviště, s klouzačkou! Pcha, ta dnešní mládež, buď je zalezlá doma u počítače, nebo někde dělá neplechu (rozumějte chlastá, paří a tak ). Co kdyby se bavili i nějak inteligentně?! Za prvé rozhodně nepovažujeme svoji zábavu a trávení života za podřadné nebo stupidní (alespoň všechno ne), za druhé proč trávíme čas často tak jednotvárně, když bychom vlastně celkem rádi dělali i to, čemu říkáte inteligentní, míníc tím společenskou zábavu, ovšem ve smyslu společných činností či diskuse, nikoliv alkoholu? Jako první mne napadne lenost a vůbec taková ta apatie ke všemu, co vyžaduje invenci. O tom ale až někdy příště. Dnes bych rád předpokládal, že jsme lehce nadšení pro věc a v případě, že je nás takových dostatečný počet, tak už není nic jednoduššího, než se sejít! Kde? Odpověď často není tak snadná, jak by se zdálo. Uvažujme skupinu kamarádů z gymplu (část z toho dojíždějících), kteří jdou po škole diskutovat, hrát karty, deskové hry nebo něco vytvářet (třeba v rámci nějakého projektu). Mohou být tři, ale klidně i dvacet. K někomu domů? Pokud se jedná o vyšší počet, nebo nikdo nebydlí v centru, tak sotva. Nějaké veřejné místo? Knihovna je od pěti zavřená, škola taktéž. Možná nějaká kavárna či restaurace? Záleží jak na co a jak která když jdete jenom hrát karty a je vás pět a půl, není problém vhodnou najít v ostatních případech? Závěrem? Je kde se sejít, jen je třeba hledat, a to už chce alespoň špetku toho nadšení. Když člověk hledá, ono se to správné pískoviště pro naši hru najde! Ale možná právě proto jsou takovéto skupiny dosti uzavřené, neboť každý má to svoje najde se nějaké pískoviště s velkým P, nebo s klouzačkou, chcete-li?tě, s --klimbing- 9

10 Pozn. V souvislosti s touto úvahou mi přišlo na mysl, že jedno z mála míst, které je pro tento účel vytvořeno - klub Hydrant na gymplu, je naprosto nesmyslně zatíženo pravidlem, že tam bez dozoru nikdo být nesmí. K čemu to je? Skoro každé odpoledne chceme s klukama zůstat ve škole a něco hrát (většinou v čas, kdy neprobíhá herní klub pod dohledem učitele - V. Pražáka), ale většinou jdeme domů, protože není kde být. Ze školy nás, když už tam zůstaneme, vyhodí Z. Matějka, jelikož tam prý nemáme co pohledávat, když nemáme vyučovací hodinu. Nezbývá, než to risknout a jít do klubu a doufat, že nás neobjeví. Učitelská anketa -KubaN- Zeptali jsme se učitelů, jak využívají ke kulturnímu životu místo svého bydliště, jak tráví svůj volný čas... Petr Kopeček Třeboň je velice malebná a má spoustu přitažlivých zákoutí, kam se můžete nerušeně uchýlit - zašít, když chcete. Jako člověk, který má rád vodu, vydávám se rád na kole mezi okolní rybníky, za teplejšího počasí se koupu v širém Světě, od jara do podzimu chodím pravidelně plavat do bazénu v Auroře. Do místního divadla i kina vyrážím také rád, ale dosti si vybírám. Z třeboňských restaurací mám nejraději rybí dvojici Šupina a Šupinka, dále pak pivovarskou pivnici a Pergolu U sv. Víta - mají neopakovatelnou atmosféru a nikdy nezklamou. V současné době mám docela přehled i o vyžití na dětských hřištích - nejlepší je na Hliníku. Zdeněk Kučera V zimě plesy ( tradičně hasický bál!), v létě Čadíci ( také tradičně ), na podzim výlovy ( bohužel, opět tradičně ) a celoročně ( stalo se tradicí ) kulturní akce Horské služby Kopeček - Třeboň ( nábor nových členů každou středu). Jana Coufalová V Třeboni volný čas netrávím, přesněji volný čas trávím v místní časti Třeboně - v Nové Hlíně. Kulturních akcí v Třeboni se účastním sporadicky a nahodile. S restauracemi je to podobné. Navštěvuji je jen tehdy, pokud mě někdo pozve (např. AKO na Den učitelů společně s dalšími kolegy) nebo potřebuji vyřešit nějaký akutní oběd či večeři. Nebývalo to tak vždy, jen mě současné koníčky od organizované kultury odvádějí. Divadlo, kino, sport i restaurace mají své důležité místo v životě, ale ne vždy. Kateřina Janů Svůj volný čas trávím hlavně se svými přáteli a je mi jedno kde. Většinou nás můžete potkat v Top Spinu (když máme i hlad), poslední dobou se s Kohoutovými neustále vyzýváme na souboje v bowlingu, takže jsme k zastižení i ve Hvězdě, kde popřípadě 10

11 zůstáváme i na večer s hudbou. Před výplatou, když už těch peněz moc není, pobýváme doma u bílého vínka, chlebíčků, nachos a Aktivit. :)) Jitka Mašková Jak trávím svůj volný čas? Záleží na ročním období, momentálním počasí a hlavně na objemu volného času. Od jara do podzimu je to většinou práce na zahradě, výlety s dětmi nebo nějaké vyrábění. Čím je horší počasí, tak více a více uvnitř. Na zimu jsme objevili kouzlo bruslení a lyžování. Z kulturních akcí se občas vypravíme do kina - nejčastěji na dětské filmy, do divadla chodím jen sporadicky, ale o to raději. Nebýt pravidelných sešlostí pořádaných kolegy z práce, tak do restaurace nezavítám vůbec - raději si zveme přátele domů a hlavně v létě pořádáme různé grilování. Petr Dolejší Kino a divadlo tady ignoruji a není pro mě ani tak důležité kde jsem, jako spíše s kým! Milada Benedová Svůj volný čas trávím převážně v Lomnici nad Lužnicí a jejím okolí. Potřebuji si vyvětrat plíce a pročistit mozek, a proto se snažím být co nejvíce venku na zahradě nebo na procházce s psíkem Orfeuskem. Úplně nejraději brouzdám hlubokými i mělkými hvozdy na Vysočině - ale to už je trochu z ruky. Mám moc ráda klasickou hudbu a zpěv. Těším se ze všech koncertů pěveckého sboru a sólistů ped. fakulty v Č. Budějovicích (taky proto, že držím palce dceři). Je jich bohužel dost málo. Moc mě těší shlédnout oduševnělé divadelní představení. Ale přiznávám, že jsem často navečer tak uondaná, že mě představa opětného oblékání a česání se odradí od jakéhokoli konání, a tak zalehnu do pelíšku a blaze spím. Začuzené restaurace nejsou mé hoby, ale čas od času vyhledáme s přáteli a kolegy nějakou útulnou a s chutí největší si vyhodíme z kopýtka. Anna Kohoutová Jsem velmi kulturychtivý člověk, využívám všech možných příležitostí, sama je mnohdy také pro své okolí vytvářím:). V Třeboni chodím pravidelně do divadla, na abonentní koncerty, v létě Nokturna a různé jednorázové kulturní společenské akce. Za kulturou ráda pokud mi čas a finance dovolí i kamkoliv dojíždím. Často chodíme s rodinou a přáteli kamkoliv posedět a nekonečně diskutovat na různá témata (místo pro mě není ani tak důležité, vždy si ale v Třeboni vybereme), v lepším případě to ještě spojíme s něčím dalším tanec, bowling, volejbal, výlet, brusle, grilování,... Kulturně umím žít i doma nejčastěji nad knihou nebo u dobrého filmu. Martin Rosocha Docela mne pobavilo, že slovo kultura vychází z latinského slova pro pěstování užitkových rostlin, přičemž je rozuměno příčestí trpné. Trpkost provází mou péčí o duši, neboť shledávám čím dál tím méně času jak na literaturu, tak na hudbu a umění, a to nemluvím o vědě, případně filosofii. Poněkud barbarsky se tedy uchyluji k širšímu vymezení kultury, jak jej nastavil Johann Wolfgang von Goethe, když do kultury zařadil jídelní zvyky. Ano, den co den piji šampaňské, pojídám kaviár a tvářím se jako uvědomělý nástupce díla, které bylo nastřádáno předchozími generacemi gurmánů, moudře přitom mysle na pana Wericha: Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo 11

12 ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl. Vánoční show Vulgarismy, rasistické vtipy, zdlouhavé pauzy mezi jednotlivými scénkami to byla loňská vánoční show. Trapní moderátoři, převzaté nápady, naprostá absence vánoční atmosféry...není divu, že mnozí začali přemýšlet o smyslu existence této studentské slavnosti. Bylo jenom na oktávě, aby zachránila pověst dlouho udržované tradice... a oni to zvládli! Ano, je to tak, vtipní moderátoři, plno vánoční atmosféry, originální nápady to byla letošní vánoční show. Nebudu vás nudit sáhodlouhými popisy jednotlivých scének, ostatně většinu vystoupení lze shlédnout na youtube, stačí zadat do vyhledávání rosocha a z něj se dostanete na další. Tímto také děkuji Františkovi Válkovi z kvinty, který si dal tu práci a všechno to natočil, sestříhal, a nahrál na youtube. Přesto si neodpustím něco vyzdvihnout a něco shodit. Vánoční atmosféru nastartovali třeboňští pištci ve své podstatě je to geniální nápad: většina členů tohoto souboru studuje na našem gymnáziu, tak proč toho nevyužít. Ale koledy nehráli jenom oni třeťák předvedl dějepisnou a matematickou koledu (plus překrásný duet Zvonky štěstí Václava Chlapce a Víti Fialy) a čtvrťák nám zazpíval Merry Christmas od Johna Lennona a Yoko Ono. V letošní vánoční show bylo vůbec hodně zpívání prima každého překvapila, když se místo očekávaného vystoupení typu vánoční akademie na základce předvedla se soutěží superstar, pardon, gymplstar. Želvám ninja tleskalo celé divadlo skoro věčnost. Jako je tradiční zpívání, tak se vždy objeví nějaké to tančení to si vzali na starost čtvrťáci se svým vojenským pochodem a především nezapomenutelným baletem Labutím jezerem. Ale zpátky k nižším ročníkům. Sekunda předvedla milou básničku s ovečkami...tercie to trochu zkazila hezkou, ale...but just so we're reminded of the ones who are held back / Up front there ought to be a man in black... 12

13 kompletně okopírovanou scénkou ze seriálu Hale a Pace. Ještě víc to zkazili kvartáni, kteří si žádnou scénku nepřipravili. Zato se hezky omluvili, odůvodnili to blbým obdobím a nakonec sklidili nemalý potlesk. Budeme pokračovat kvintou. Jejich představení si už získala určitou pověst, kterou příběhem plným P jenom potvrdili. Párkař, playboy, pučmeloud, prostě paráda. Sexta? Třída, nad kterou mnozí již lámali hůl, si připravila scénku, kde se této kritice tak trochu vysmívá. Příběh o napravení této třídy provázela povedená imitace některých kantorů, asi největší ohlas získala Jana Havlová jako paní Kohoutová. Následovala septima. Její vystoupení bývají opravdu propracovaná a ani toto nebylo výjimkou. Něco se úplně nepovedlo, ale celkový dojem to nezkazilo a vánoční atmosféra byla zase o něco hutnější. Ale my jsme úplně zapomněli na čtyřleté gymnázium! Prvák si na svoji kytarovou scénku přizval svého třídního pana Pražáka, který Johnyho Cashe zahrál opravdu dobře. Druhák nám ukázal některé vánoční tradice, při kterých z pana Wernera udělali díky husímu sádlu zlatovlásku. Další tradice jako třeba rozkrajování jablek doplnila oktáva. Vánoční atmosféru trochu narušilo vystoupení takewondisty Pavla Štefla, ale uznejte, že rozkopnutí jablka mezi diváky mělo taky svoje kouzlo. A dostali jsme se k závěru! Závěr jenom potvrdil, že se tato vánoční show zapíše do dějin - proslov a házení botou pana Rosochy, proroctví slepého starce, tedy, pana Kučery a nakonec poděkování Aničky Kohoutové. Oktávo, děkujeme! -t.t.- Rozhovor aneb jak jsem se bavila s baviči Myslela jsem si, že naplánovat a zdařile odmoderovat Vánoční šou není žádná hračka, ale kluci z oktávy: Matěj Potměšil a Vojta Zbudil, kteří nás letošní šou provedli s vtipem a přirozeným šarmem bavičů, mě přesvědčili, že to nemusí být tak těžké, jak se na první pohled zdá. Stačí přirozený smysl pro humor, pár zdařilých nápadů a skvělá zábava je na světě. Všichni bychom měli oktávě poděkovat za záchranu tohoto vánočního veselí, protože po minuloročním propadáku měla šou opravdu namále... 1.Kolik času vám zabrala příprava programu na Vánoční šou? V : Kdybych to měl nějak shrnout: asi jed- Nabudil & Potěšil 13

14 no, dvě sezení na Tyršáku, v hospodě. M : Kolik to mohlo být, tak dvě hodinky? Jo, tak celkem čtyři hoďky:). V : Příprava komentáře proběhla až ráno před šou, v 8:). Potom jsme spíš improvizovali. Moc jsme to neřešili. 2. Měli jste všechny vtípky a hlášky dopředu vymyšlené, nebo jste mohli spoléhat na přirozený smysl pro humor a umění improvizace? V: Já bych to nechal na tom umění. M : Jo umění, ale samozřejmě jsme měli připravených pár témat, ke kterým jsme se uchylovali, když byla nouze. Jinak jsme to ale neměli nijak extra připravené. 3. Co vám působilo největší problémy? V: Vždycky před vystoupením upozornit toho, kdo měl jít další na řadu. Řekli jsme si to za oponou, no a pak jsme na to zapomněli. M : Prostě zapomněli jsme říkat lidem, kdo má jít na scénu. V : Pak jsme ohlásili, kdo půjde a oni se teprve zvedali ze židlí:). M : Jinak byla složitější domluva s nižšími ročníky, co se týče organizace, ale to je vždycky. 4. Zapojila se celá třída, nebo spíše všechno oddřelo pár snaživých jedinců? M : Deset? V : Celá třída to rozhodně nebyla. M : Nebyli to všichni, ale byli moc ochotní, já jsem čekal, že budou míň ochotní. 5. Jaká scénka byla podle vás nejvtipnější/nejzdařilejší? V : To si ještě vzpomenout... M : Mě dostali želví ninjové. V : Prima fakt překvapila. M : Ty váleli. V : Jinak myslím, že byla pěkná i septima. M : Podle ročníku moc nevím, ale pan Pražák na kytaru byl suprovej! 6. Co můžete poradit budoucím pořadatelům, nynější septimě? M: Na Tyršáku se dobře přemýšlí:), to je jednoznačný. V : To určitě! Ale hlavně, aby se vyvarovali nějakým hnusným narážkám, s nimi to jde těžko. M: Vánoční čas je vánoční čas, takže vánoční atmosféra, to byl dobrý tah. Družina Královny noci... jna: Já myslím, že vaše třída to úspěšně zachránila, takže vám můžeme jedině poděkovat. V : Po minulém ročníku jsem slyšel hodně názorů a řekl bych, že většina šou by vyzněla lépe, než ta poslední, která nebyla příliš vydařená. Nechci se nějak chlubit, ale myslím, že se nám to přece jenom fakt povedlo. Díky za rozhovor! -jna- 14

15 Ani kultura ANIfest v Třeboni Studenti, kultura a Třeboň. Upřímně řečeno jsem před napsáním tohoto článku, neměl představu, jakých výsledků bych se mohl dobrat, poněvadž o kultuře v Třeboni mohu mluvit jen velice subjektivně, takže abych Vám pomohl osvětlit celý problém, který se váže k otázce vztahu mezi studenty a kulturou v Třeboni, oslovil jsem anketní otázkou studenty septimy a kvinty. Žáci se měli vyjádřit, kam chodí v Třeboni za kulturou, jestli jsou spokojeni a co jim zde popřípadě chybí. Student a kultura, věčný to boj. Takováto věta by se spíše hodila do nadpisu, ale záměrně jsem dal přednost jiné, protože lépe vystihuje nejčastěji zmiňovanou odpověď na předloženou otázku. Začnu tedy trochu statisticky. Studenti kvinty uvedli na prvním místě svých anketních odpovědí, kam nejčastěji žáci chodí za kulturou, festival animovaných filmů(respektive ANIfest), tudíž se stal vítězem ankety mezi mladšími, ale taktéž spolužáci ze septimy protlačili do čela ANIfest. Dohromady ho podpořilo 27 studentů, což je z celkového počtu 47 dotázaných slušný výkon. S 20 hlasy se druhý umístil opět festival, tentokrát hudební, Okolo Třeboně. 19 hlasů si vysloužil KKC Roháč jako plesový prostor a další nejvíce zmiňovaný objekt zájmu byl taktéž KKC Roháč(18 hlasů), ale jako místo pro konání koncertů (rozuměj nevážné hudby). Samozřejmě neznamená to, že by KKC Roháč měl dohromady 37 hlasů, ale někteří přispěvatelé dali jasně najevo, že do Roháče se chodí bavit jen na plesy, či naopak jen na koncerty. Paradoxně nejvíce dalších kladných ohlasů obdrželo kino Cinestar v Českých Budějovicích(17hlasů). Dále bych mohl uvést místní kino a divadlo, které dostaly po 11 hlasech každé. 9 žáků napsalo- nezúčastňuji se kulturního života v Třeboni. Důvod některých je zřejmý - nejsou z Třeboně, ale u 4 studentů byl vidět nezájem o kulturu a jakékoliv jiné, s ní spojené aktivity. Knihovna jako zdroj informací dostala 4 hlasy a pivovarské slavnosti jako zdroj věčného opojení taktéž. Obecně žáci nevyhledávají hospody ke kulturnímu vyžití, ale pár záznamů zde také mají. Nejoblíbenější restaurace Top-Spin získala 4 hlasy. Za zmínku určitě stojí i nebojácné 2 hlasy mladíků, kteří uvedli Pivovarskou terasu jako místo svého kulturního vyžití. Bowling, zimní stadion, kavárna, turnaje MTG(magic) v Třeboni, Abonentní koncerty, sklep a poker u kámoše dostaly po jednom hlase. Všechna místa či události, které jsem uvedl, jsou místa, která dotázaní považují za sympatická a líbí se jim. Co chybí? Zde už bylo méně konkrétních odpovědí, poněvadž lidí, kteří by uměli poukázat na něco, co vlastně neexistuje, ale pokud by to existovalo, bylo by jim lépe, je požehnaně málo. Dohromady 13 lidí(a z toho kvinty 9!!!) napsalo jako odpověď čajovna(nebo kavárna). Zajímavé, nemyslíte? Přesně 6 lidí vidí největší jako nedostatek kulturního vyžití v Třeboni absenci rokového klubu. 3 lidem nic nechybí - šťastný to člověk, který nic nechce. 2 lidé by uvítali větší množství koncertů. Magicová herna chybí jednomu člověku, stejně tak lepší kino, socha před gymnáziem, osobnost, která by přilákala do města více kapel a obecně lepší kulturní život. Spousta věcí napsal jen jeden student kvinty, což mě mile překvapilo. 15

16 Poslední ze série otázek je: Co se ti nelíbí v Třeboni? Zde je faktických odpovědí ještě méně, než na předchozí otázku, ale o to jsou možná zajímavější. Největším problémem, podle 4 studentů, je málo akcí pro mladé lidi, naopak se prý dává přednost starším občanům Třeboně. 3 lidé si postěžovali na malý počet akcí v zimě a stejný počet žáků se podepsal pod tvrzení, že kino a divadlo jsou zde nekvalitní a potřebovaly by změnit.opět 3 studenti zmínili KKC Roháč jako nekulturní zařízení a ti stejní studenti uvedli, že by potřeboval změnu ochranky. Dvěma žákům se nelíbí obsluha v kulturních zařízeních a 1 žák uvedl, že postrádá více výstav, tudíž se mu nelíbí současný stav. Studenti, kteří odpověděli na anketní otázku (za což jim děkuji, poněvadž jsem získal cenný materiál, který mi umožnil udělat jasný a prokazatelný závěr) ve valné většině jak skrytě, tak i jasně a upřímně odpověděli, že jsou s kulturním životem v Třeboni spokojeni a to je hlavní!. Mohu tedy s klidnou duší říci, že studenti a kultura se smířili. -adyctu- Pozn.ako možná by všechny, kterým v Třeboni co se týče kultury něco chybí, zajímaly tyto informace : kino Světozor právě prochází totální rekonstrukcí by měl být dokončen nový prostor, který bude interiérem velmi připomínat zmiňovaný Cinestar (modrostříbrná barva, i hvězdná obloha ). Nové sedačky, více místa (kapacita se z 200 sníží na cca 115), nový bar v původním nevlídném foieru (s východem i na divadelní nádvoří), digitalizace, 3D projekce (!!) rekonstrukce Besedy by měla být hotova a tam se počítá i s tolik chybějícím Rokáčem v klembových prostorách, kde bývala kuchyně, bude klub pro mládež, tzn. PRO VÁS!!. Obecně celý projekt Besedy bude velmi atraktivní, kapacitou i prostorem bude naprosto srovnatelný s Roháčem určitě se máme na co těšit!! (příští maturitní ples??) místo Anifestu se v Třeboni od 28. dubna uskuteční Anifilm o nic tedy nepřijdete!! Koutek poezie Milí čtenáři, stejně jako u šachových záhad zůstala hádanka nerozluštěna, a tedy i zde cena neputuje k nikomu z vás. Pro úplnost uvádím, že Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto byl vlastním jménem Pablo Neruda a svůj pseudonym přezval od jmen velikánů Paula Verlaina a Jana Nerudy. Dnešní ukázka je od Lumírovce J.V.Sládka. Ten (ta) z vás, který dokáže napsat nejzdařilejší napodobeninu, získává sbírku básní tohoto zbirožského rodáka. -ros- 16

17 Do hlubin tvé duše Do hlubin tvé duše, v tůň tvých myšlenek, skláním se jak v řeku stvolek pomněnek. Chtěj si nebo nechtěj, leť neb zvolna pluj, musíš ve svém nitru chovat obraz můj. A i když mne urveš z břehů beze stop, tvoje náruč měkce odnese mne v hrob. Hotel Rwanda 27. leden 2010, kino Světozor Uf, to byl ale hroznej film, zaslechla jsem, když jsem vylezla z kina. Problém je v tom, že to nebyl jen film.. Jistě, talentovaný scénárista a režisér dovedou z holé skutečnosti udělat skutečnost syrovou, drásající nervy, skutečnost až neskutečnou, dovedou hlavní myšlenku postavit na jednom nepatřičném faktu nemyslím si, že by to byl případ Hotelu Rwanda. Chuť odejít z kina jsem měla naposledy po shlédnutí Antikrista (režisér Lars von Trier), to je regulérní blázen. Ale vydržela jsem to. U Rwandy jsem měla chuť vypadnout snad stokrát Takhle emotivně na mě snad žádný film dosud nepůsobil, možná leda tak autentické záběry z koncentračních táborů. Setkala jsem se s tvrzením, že Rwanda je dost podobná Schindlerovu seznamu, s čímž lze do jisté míry souhlasit, oba hrdinové zachránili vlastní iniciativou a odvahou několik set lidí, oba museli použít svůj šarm a hlavně peníze, aby uskutečnili svůj záměr. Problém vidím ale především v tom, že s Schindlerem zacházeli jako s člověkem. Kdežto Paul Rusesabagina nebyl v jednu chvíli ani negr. Byl to Afričan. A teď mi řekněte, kde se to v nás bere? A ruku na srdce, nejste i vy sami tak trochu rasisti? Nepovažujete snad i vy, stejně jako celý západní vyspělý svět, Afričany za méně inteligentní, dokonce za méně potřebné? Necítila jsem lítost, cítila jsem příšernou zlost nad lidskou omezeností a lhostejností, která je dle mého snad ještě nebezpečnější než veškeré zbraně. Asi jsem naivní, když jsem si vždycky myslela, že někdo přece musí přijít a pomoci, zachránit. Hnusí se mi francouzská politika, která za peníze dodávala zbraně rwandským Hutuům. Nechápu USA, pro mě dodnes symbol neuvěřitelné moci a síly. Nechápu to bylo asi heslo, se kterým jsem odcházela z kina. Člověk si tím ověří, jak malicherné jsou jeho problémy, řekl kdosi. Ne, člověk si tím nemá ověřovat intenzitu svých problémů, ale i problémů těch druhých. Já nic, já muzikant, nebo Já nic nezavinil, mě se to netýká, tak proč pomáhat? Má to svou logiku, ale já ji nechápu. Když budou lidi pořád raději dělat, že se jich nic netýká, budou se hodně divit, až se oni sami přestanou týkat ostatních lidí... -ima- 17

18 Smrt na talíři Zděšení, oči lesknoucí se slzami, třesoucí se ruce a zatnuté pěsti...jsme mohli spatřit navzájem na sobě během i po skočení filmu Hotel Rwanda (středa, ). Snímek pojednávající o Rwandské genocidě mohla většina z nás shlédnout v rámci školní akce. Strašlivý příběh, na kterém i my máme svůj hrůzný podíl. Rwandský muž k novináři: Odvysílejte to, až tohle uvidí svět, tak nám přece musí pomoci! Novinář: Když tohle někdo na Západě uvidí, tak řekne To je strašné! a bude pokračovat v jídle. I my pokračujeme v jídle, přestože vidíme, slyšíme, co se kde děje. Majitel hotelu vystihl situaci, když volal přátelům do Rwandy: Západ? Nestojíte jim ani za jediný podělaný voličský hlas. Snad bychom řekli, že my, obyčejní lidé, neovlivníme odeslání jednotek na pomoc, ale nejsou to právě naše hlasy, které určují...? -klimbing- Hry Vítejte u další části naší herní rubriky. Tentokrát na vás (konečně) čeká komentář a můžete se těšit i na recenzi supertaktické hry Puerto Rico. Recenze Puerto Rico O co jde. Tentokráte se podíváme na hru, která je poněkud tradičnější. Jedná se o hru, ve které každý z hráčů představuje novověkého kolonistu v Karibiku. Na povrchu to vypadá na poli deskových her na celkem neotřepaný nápad. Pojďme se podívat pod pokličku Celá hra staví na poměrně propracovaném ekonomickém modelu. Každý z kolonistů musí rozhodovat, kam vloží svůj kapitál. Jestli bude pěstovat plodiny s větší počáteční investicí a vyšším ziskem, nebo se rozhodne pro levnější variantu s menším obratem. Dále: vyplatí se surovinu prodat, nebo vyvézt? Mám postavit budovu, investovat do plantáže nebo poslat pro loď s pracovní silou (která je mimochodem symbolizována tmavě hnědými figurkami)? A mohl bych pokračovat i dál. V tomhle spočívá kouzlo i problém celé hry. Pokud totiž chcete mít přehled o dění na hracím plánu a zároveň nechcete riskovat to, že za dva tahy budete litovat svého rozhodnutí, musíte pečlivě propočítávat každý svůj tah a odhadovat chování každého protihráče. Vyhlášené stratégy toto potěší, občasní hráči budou spíše litovat svých chyb. I pokud patříte do druhé kategorie, můžete si hru užít. Stále totiž platí, že se nemáte na co vymlouvat a za všechno si můžete sami (ne jako v Osadnících ). Co s ní? Jako hra tedy Puerto Rico zábavná je. Problém je v tom, že pro spoustu hráčů asi zůstane jenom průměrnou, pro někoho naopak naprosto úžasnou. Tato hra balancuje na hranici šestky a sedmičky, z důvodu propracovanosti jsem sáhnul pro přízni- 18

19 vějším hodnocení. Pokud ale patříte k pologeniálním stratégům, můžete si klidně 2 body přičíst a naopak. Hodnocení: 7/10 Když dítě žije na webu aneb co se v novinách nedočteme Když dítě žije na webu přesně tak se jmenoval jeden z článků v MF 18. listopadu O čem pojednával, je patrné z názvu rozváděl nebezpečí a aktuálnost netholismu. Že jste to slovo nikdy neslyšeli? Táže se autorka hned v úvodu. Jedná se totiž o slovo poměrně nové, slovo označující závislost na internetu a počítači jako takovém. Proč se o tom článku zmiňuji? S některými věcmi nesouhlasím, dokonce mě pobuřují. Článek je psaný takovým stylem, že pro nezasvěceného čtenáře jde o velice lukrativní četbu je to nebezpečí, kterému se je třeba bránit. Pro oko zasvěcenějšího, za jakého se považuji, je to ale především hromada spekulací založených na některých téměř nic neříkajících faktech. Navíc pozornějšímu čtenáři neujde, že článek jde jistými argumenty proti sobě. Jeden za všechny: Tak pozor! Pravděpodobně jde o závislost. Ta podle výzkumů nejvíce ohrožuje děti okolo 10 let Nejohroženější kategorií je podle výzkumů kategorie let. Navíc se zde argumentuje jablky, hruškami ořechy a já nevím čím vším, jinak řečeno, autorka míchá všechno dohromady. Vzniká nám tedy jakýsi kompot, který může být chutný pouze pro čtenáře nezasvěcené. Zasvěcení tam ovšem mají další koření (informace), které už zdaleka tak chutné nejsou a které vyloženě vadí. Poté už hrušky chutnají velmi podezřele a celý kompot dostává úplně jiný nádech. Uveďme jednu jeho součást: V jednom odstavci autorka uvádí, že jde o závislost jako každou jinou. Navazuje na to tím, že na internetu jsou brutální scény a Hentai (ANIME porno), které jsou nebezpečné. Ale co to sem motá? Že by byl 10 letý (nebo letý) závislý na pornu? No když myslíte Dále článek uvádí, že závislost se projevuje zhoršením školního prospěchu, výměnou kamarádů, koníčků za PC záliby a vzrůstající agresivitou. Tak si uvedené příklady projděme: článek uvádí, že ten, kdo tráví více než 50% volného času na internetu či u PC her, je závislý. Jedna nejmenovaná osoba začala v 5. třídě výrazněji hrát na PC. Od primy do kvarty se jeho prospěch střídavě pohyboval mezi jednou až čtyřmi dvojkami, agresivní spíše přestal než začal být. Můj kamarád, kterého nebudu jmenovat, je zhruba stejnou dobu vášnivým hráčem World of Warcraft, jedné z nejnávykovějších online her. Učí se pořád stejně špatně (= žádné zhoršení), kamarády má pořád stejné 19

20 a koníčků, pokud vím, za tu dobu spíše přibral. Pak je tu facebook, který, jak mi napovídá můj instinkt, využívá snad každý, kromě mě a mého bratra (účet sice mám, ale lognu se jednou za rok, když si chci při suplované hodině v IVT s někým chatovat) a skutečně hrozbu představuje. Je asi pravda, že život bez této sociální sítě by si dnes skutečně mnoho lidí už nedokázalo představit. Ale srovnávat to se závislostí například na pervitinu, není to přeci jenom absurdní? Porovnejte sami: J. N. si ráno chce dát snídani. Pak si ale uvědomí, že už stejně nic nemá a roztřesou se mu ruce, protože si už dlouho nešlehnul. Vyběhne ven, bez peněz, má jenom svou poslední hodnotnou věc hodiny po dědečkovi sotva je unese a běží do zastavárny. Tam už ho dobře znají. Kolik? To jsou ty hodiny, jak jste o nich říkal, že je nikdy neprodáte, i kdyby to bylo to poslední, co byste měl? KOLIK? Prodavač ví, v jaké je situaci, nabídne mu tedy zlomek ceny. Pětikilo. Aspoň dvojku Dostaneš litra, a buď rád! Beru. Feťák vezme peníze a běží za svým kamarádem dealerem. Jen mu dá peníze a převezme drogu to mu vystačí až do večera! Naproti tomu: T. D. ráno vstane, zapne P.C., udělá snídani pro sebe a přítelkyni, poté nalinkuje facebook a zjistí, kdo je online. Poté donese snídani přítelkyni. Poté oba odejdou do práce. V práci se mu podaří prodat asi pět počítačů a dvacet her, veškerý volný čas stráví na facebooku. A onen článek tvrdí, že tyto dva příklady jsou STEJNĚ velký problém! To je přece urážka zdravě myslícího čtenáře! Samozřejmě, že jsem to hodně nadsadil, ale přeci jenom to stojí za zamyšlení. A závěrem nějakou perličku. Proč se závislost týká především mladých? Lidé středního věku berou počítač obvykle jen jako pracovní nástroj, protože se s ním setkali až v dospělosti. Zase jenom spekulace. Podle výzkumu ESA (Entertainment software asociation) je 49 % hráčů v produktivním věku (18-49 let) a 26% je více jak 50 let! Z toho plyne, že ve věku 1-17 let je jenom ¼ hráčů! Z jiného soudku: dospělí hrají v průměru 13 let! Takže argumentovat tím, že se s počítačem setkali až v dospělosti, je čistá spekulace, navíc chybná. Takže nakonec dávám jednu radu: Pozor na obdobné články, pokud o propírané problematice nic nevíte, může se jednat o podobný typ článku. Tak pozor, přátelé Pro tenokrát to bylo vše, hrajte všechno možné i nemožné, buďte k sobě slušní a mějte se famfárově! -Chinano- Tam, kde hlavy padají aneb co se stalo na webu? Opět malé shrnutí hlavně pro ty, kteří ještě neobjevili kouzlo casopisgym.cz: stejně jako minule, i tentokrát se nám nějaká ta hlavička skutálela pod stůl. Tentokrát rozproudil popravu článek Ivči Malechové a popravení nejsou nikdo menší, než valibuci z ochranky Roháče. Do boje pro či proti jejich způsobu práce se zapojil kdekdo (více než 65 komentářů mluví za vše), ale Vy se ptáte, padly? 20

21 cz zná odpověď;) Pokud už jste se dokočkovali a dohádali, pak je tu pro Vás polemika ohledně oslovení, či zajímavé novinky z (pro většinu) Vašeho nového domova, Facebooku. A Váš názor? -klimbing- DEKAHOVOR Pro další díl tradičního Dekahovoru jsme si tentokrát vybrali jednoho z žáků, septimána Lukáše Jílka. V minulosti jsme si s ním dokonce vyzkoušeli spolupráci, když jsme ho požádali o komentář k aktuální politické situaci. Zjistili jsme totiž, že se zajímá o věci veřejné a že má velmi neotřelé názory. Posuďte sami. 1. Dovedeš si představit, jak by vypadal Tvůj život, kdyby ses nedostal na gymnázium? Co bys dělal, jaké bys měl kamarády? Podle informací, co mám a hlavně podle svých zkušeností s Pomníkem(ZŠ Sokolská 296), by můj život s velkou pravděpodobností (99.9%) vypadal mnohem hůře. Protože se předem nepočítalo s možným faktem nenastoupení do gymnázia. 2. Co máš na naší škole rád - jaké předměty, jaké učitele, jaké spolužáky? Co bys změnil u nás na škole? To je pro mě bohužel těžká, velice těžká otázka. Nejdříve prokádruju předměty. Na prvním místě mého žebříčku oblíbenosti se umístil IVT, následovaný ČJL, DĚJ, MAT, SMA, (a pokračuje to strmým směrem oblíbenosti až k),tvh. K otázce učitelů a spolužáků se radši nebudu vyjadřovat. A co by se mělo změnit? Například, aby se správně zobrazovaly informace na obrazovkách, které již několik let zdobí chodby školy. Někdy se stává, že panel správně nenastartuje a studenti gymnázia jsou bez informací, které by jinak nezískali. Jako řešení bych navrhoval zcentralizování výpočetní techniky na jedno místo (zkrátka bych nechal jeden počítač na přístupném místě a od něj by vedly kabely jen k monitorům). Ušetřilo by se hodně nervů s opětovným spouštěním každé výpočetní jednotky a studenti by se dostali k informacím vždy a všude ve škole. Ale takových věcí je ve škole víc, jen se musí najít a zveřejnit. Jinak prokádrováno, zcentralizováno a s jistým doporučením zkulturněno... 21

22 chválím příjemnou změnu počítačů v PC1 a nový Windows. Na čekání a nadávání na pomalost starých počítačů budu už jen nostalgicky vzpomínat. 3. Jak trávíš svůj volný čas? Nejčastěji pracuji na svém počítači. Využívám ho ke kancelářským úkonům (referáty a prezentace do školy), dělám si přes něj WWW stránky, dívám se na filmy, dělám věci do školy, zkouším různé programy,... prostě si na něm dělám, co potřebuju. Méně často se učím podle toho, jak dlouho budu ve škole. 4. Co si myslíš, že budeš dělat za 10 let? Jakou vysokou školu bys rád vystudoval? Chtěl bych studovat informatiku. Ještě nemám rozmyšleno, kde, ale mám jistá doporučení. 5. Proč tě zajímá politika? Jak bys charakterizoval své základní politické názory? Je mnoho věcí, které mě zajímají. Politika má mezi nimi významné místo, protože každý člověk by se měl zajímat o věci veřejné. Žijeme přece v demokratické společnosti. Jinak by si vládu urvali lidé s pochybnou pověstí, ze státního majetku by nezbylo skoro nic (stačí si vzpomenout na privatizaci v 90. letech vedenou ODS), a také proto, že my Češi a Slováci máme zkušenosti a pamatujeme si období 90. let. Veden touto morální povinností jsem se začal politikou zabývat. Postupem času jsem zjistil další věc, a to, že politika je také zdrojem humoru. Stačí se dívat na přenosy z parlamentu, které se vysílají na ČT Jak se Ti líbí časopis GYM? Které rubriky rád čteš a proč - a naopak? Obsahově je časopis velice progresivně zpracován, všechny rubriky se mi líbí, až na některé. Především rubrika s drby by měla přidat na kulturnosti. Také by to chtělo vylepšit grafiku titulky. V červencovém časopise z roku 2009 se mi titulka nelíbila, ne kvůli obsahu, ale kvůli nekvalitě obrázku (jeho špatné komprese). Myslím si, že to na čtenáře nedělá zas až tak moc velký dojem. Také bych časopisu doporučil změnit textový editor. OpenOffice je na tyto věci dobře udělaný, dokumenty jsou menší a jeho způsobu tvorby grafiky se může jakýsi Word jen těžko vyrovnat. A ještě malá drobnost, které jsem si povšiml. V poslední době mě zmátla obálka GYMu. Všimnul jsem si, že vydání 20 let svobody a demokracie má obálku z obyčejného papíru (ačkoli předchozí číslo mělo obálku z lesklého kladívkového papíru), ale následující číslo s vánoční tématikou již mělo obálku z kladívkového papíru. 7. Věříš na štěstí nebo na rozum? Raději se spoléhám na rozum, protože štěstí se dostane ve chvíli, kdy to nejméně čekám. Ale když se projeví, vždy přijde vhod, protože jsem obvykle, jak se říká, s rozumem v koncích. Takže, nedalo by se říct, že na ně věřím, ale jeden nikdy neví, kdy bude to či ono potřebovat. 8. Kdybys byl prezidentem, kam by sis naplánoval své první zahraniční cesty a proč? Jako první bych tradičně navštívil Slovensko. Pak bych se možná podíval do 22

23 Německa, Francie, Británie, Ruska, U$A, atd. podle toho, kam budou směřovat zájmy naší země. Ale stát se premiérem by bylo pro mě důležitější, protože prezident nemá skutečnou moc, je to jen ceremoniální funkce, která nemá velký vliv na chod státu. 9. Mohl bys nám doporučit pět knih, které považuješ za doporučeníhodné, případně tvé oblíbené? Nevím, zda by byly doporučeníhodné, ale nějaké přece jen uvedu. Nejdříve bych chtěl doporučit knížky českého autora vědeckofantastických románů a povídek Ludvíka Součka, jmenovitě Cestu slepých ptáků, Případ ztraceného suchoplavce, Případ baskervillského psa, atd. Pak bych doporučil knížky od J. M Trosky, a to Kapitána nemá a Peklo v ráji. 10. Kdyby sis měl vzít na opuštěný ostrov tři věci, které by to byly a proč? Především bych si vzal notebook s vysílačkou, abych měl spojení se světem. Pak bych si vzal stavební materiál a techniku, abych měl dům se zahradou a molem, a jako poslední věc bych si vzal nějaké letadlo, abych se mohl dopravit do civilizace. Připravili ako a ros St. Valentine s Day It is February and we have to mention one famous holiday for British and Americans. It is 14th February and St. Valentine s Day. Shops are full of sweet red hearts and Valentine s cards because it is a day of all people in love. But not only British and Americans celebrate this day of love. It is expanded into the whole world. The Czech Republic is not an exception. What about Czech students from our school? Do they celebrate St. Valentine s Day? I don t like it. Telling the truth I hate St. Valentine s Day. This day is like a big publicity action. Flowers, hearts, red and ping colours are everywhere. It isn t my cup of tea. I don t need one day of the year to say that I love soubody. I think this day is a compulsory declaration of love. I don t like it. I never celebrate it. It is a normal day and it is ridiculous to celebrate it. Someone thinks this is a day for people in love but I think we can say I love you every day. In my opinion St. Valentine s Day is like every day. I don t like it. Everything is pink and red, people are sad.many people are alone. It is a stupid day. I think that having one day to tell somebody that I love him is stupid. We ve got lots of chances to say I love you. St. Valentine s Day is good especially for bussinessmen. I don t celebrate it. I don t need only one day. I express love the whole year. 14th February is a big day for shops. Someone is crazy and is shopping and shopping. I don t like this holiday. Why? I don t need only one day to say I love you to my boyfriend. I don t like a pink colour, it is a typical american holiday. That s not for me. 23

24 It is beautiful when people give presents and are loved. But people who are single are often in depression. There is a lot of suicides. So I don t like it. I don t like it because people are nervous what to buy. All things are pink and red, people should love all the time. Love is something irreplaceable and important for us and I think people don t respect it. We love our family but why must we prove this love only one day? St. Valentine s Day has two faces. For people in love it is a nice holiday. We can say a celebration of their love. And they don t need some comic red things to it. But it can be a day of sadness for single people. Zuzana Pešková Vzpomínka Ve středu 10. února uplynul rok od smutné chvíle, kdy nešťastně a tak moc předčasně zemřela vaše učitelka výtvarné výchovy, naše kolegyně a moje blízká duše Ilonka Wernerová. Neuplyne den, kdy bych si na ni nevzpomněla. Určitě by měla radost ze své následovnice, se kterou přinášíme rozhovor... -ako- Nová milá duše v učitelském sboru aneb rozhovor s Janou Kalvasovou Zajímá vás, jak našla zrovna tato zajímavá výtvarkářka a učitelka dějepisu ze Sedlčan cestu na naši školu? Nebyla to žádná náhoda, nýbrž osudový zásah dvou lidí, které na gymnáziu dobře známe. Nejsou jimi nikdo jiný, než učitelský pár Kateřina Janů a Petr Dolejší, kteří bývali spolužáky a zůstali Janinými přáteli. Ti jí vychválili třeboňské Gymnázium natolik, že nemohla odolat a musela sem ihned nastoupit. Katka s Petrem zamíchali Janě životem ještě jednou, a to seznámením s Martinem Rosochou, jejím nynějším přítelem a čerstvým spolubydlícím. Vy, kteří budete mít štěstí a poznáte tuto tichou a hodnou milovnici přírody při hodinách výtvarky nebo dějepisu, i vy, kteří ji budete potkávat jen na chodbách, si teď můžete přečíst něco málo o jejích zálibách i o ní samotné. Jakou školu jste studovala? Studovala jsem Pedagogickou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, obor výtvarná výchova a dějepis. Co/kdo vás nadchl pro učení výtvarné výchovy? 24